středa 14. května 2025

Podpořme právní zákaz škodlivých praktik namířených proti LGBTQIA+ lidem v Evropské unii

Na sociálních sítích, například na mnou preferovaném Mastodonu, se nyní více hovoří o občanské iniciativě s cílem vyzvat Evropskou komisi k navržení závazného právního zákazu tzv. konverzních praktik namířených proti LGBTQIA+ lidem. Všechny, pro které kdy můj blog o přírodě něco znamenal, bych chtěl poprosit, aby tuto petici Evropské občanské iniciativy podpořili svým hlasem. Podle Organizace spojených národů jsou jakékoliv praktiky cílící změnit sexuální orientaci lidí mučením, a zakazuje je stále větší počet států. Stále však není vyhráno, a lidem je stále ubližováno bigoty a podvodníky, kteří je chtějí "přeučit" jejich sexuální orientace. Je neakceptovatelné, aby k těmto nelidským, škodlivým a diskriminačním praktikám dále docházelo, a proto vás jako spoluobčany Evropské unie prosím o hlas. 

Petici můžete podepsat zde:

Vše, co je k tomu potřeba, je číslo vašeho občanského průkazu a uvedení jména a příjmení, pod kterými jste na něm vedeni. Evropská občanská iniciativa nevyžaduje ničí e-maily, adresy ani žádné další informace. Podmínkou samozřejmě je, že jste občany některé z členských zemí Evropské unie (mezi čtenáři mého blogu se podle statistik nacházejí primárně lidé z Česka a Slovenska, tudíž jakoukoli petici Evropské občanské iniciativy máte právo podpořit).

Česká republika zatím patří mezi země, které nedosáhly minimálního počtu signatářů prohlášení o podpoře. Podle dat na výše uvedeném webu zatím petici vyjádřilo podporu 1579 českých občanů, minimální počet signatářů pro tuto zemi je však roven 14 805. Proto bych vás chtěl poprosit, abyste odkaz na tuto petici poslali svým kamarádům, známým, rodinným příslušníkům, spolužákům či spolupracovníkům. Ukažme, že si pro LGBTQIA+ občany členských států Evropské unie přejeme bezpečnější budoucnost, ve které budou jakékoli podvodné pokusy o "přeučení" sexuální orientace trestné. Každý z nás má sílu svého hlasu, každý z nás má šanci zasadit o změnu k lepšímu. Nepromarněme ji.

Míra prohlášení o podpoře této iniciativy k 14. květnu 2025, 16:20. Největší podporu má petice ze strany občanů Španělska, Francie, Belgie, Nizozemska, Irska a Finska; státy jako Česká republika potřebují počet signatářů navýšit. I vy můžete pomoci! Mapa z webu Evropské občanské iniciativy

Lhůta pro sběr prohlášení o podpoře končí 17. května, tedy tuto sobotu! Do té doby je třeba nasbírat 1 000 000 hlasů a dosáhnout minimálního počtu signatářů pro každou členskou zemi. Za poslední dny se počet signatářů vskutku navýšil; ze 200 000, které iniciativa měla minulý týden, se do této chvíle (je 14. května, 16:30) zvýšil na více než 526 000 signatářů. Jen za poslední asi hodinu, co petici sleduji, došlo k navýšení o více než 10 000 signatářů. Šance tu stále je, tak ukažme, že si vážíme demokratické společnosti, ve které se každý může cítit bezpečně a může být sám sebou. Přispějme k ukončení ohavných, neetických a neúčinných konverzních terapií a zasaďme se o to, aby jejich provádění bylo trestné. 

neděle 11. května 2025

Noví Lovci kryptidů: Květ v poušti (1/2)

Staří Lovci kryptidů, legendární tým dobrodruhů a hrdinů, jsou již léta pryč. Nikdo neví, proč zmizeli, ale jisté je, že od začátku roku 2047 o sobě ani jeden z nich nedal vědět. Nyní je rok 2055, a jen málo lidí se chce věnovat tajuplným kryptidům - snad i proto, že řada z nich už byla Lovci kryptidů nebo jejich rivaly vědecky popsána. V Creek City, v americkém Illinois, se nicméně zrodila malá skupinka geeků, kteří mají zájem nejen o záhady a tajemná zvířata, ale také o samotné legendy v černých spandexových oděvech. Poté, co společně unikli ze spárů krvelačných monster patrolujících lesy jižně od města, rozhodli se dva teenageři, Wren Rivera a Winn Wilkinson, nalézt odpovědi na otázky, které jinak nikdo nehledá. Setkali se s Marillou Kent-Lyons, dcerou nejvýznamnějších spolupracovnic původního týmu, stanovili si své cíle, obstarali si vysokorychlostní letoun od Winnova otce (ten ale netuší, že se s ním dvojice po nocích hodlá vydávat na lety prakticky kamkoliv ve světě), a po nebezpečném dobrodružství v nemocnici uprostřed Creek City si promluvili s hologramovou projekcí Keiry Kendrick, Angličanky, která jim na dálku pomocí teleportačního zařízení zachránila životy. Keira, mající přístup k soukromým informacím nemalého množství lidí ve světě, chce na oplátku jediné - stát se členkou týmu. Další dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat...

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

KVĚT V POUŠTI, ČÁST PRVNÍ:

Slabý vítr zvedal drobná zrna písku. Ve vrstvách je vynášel vzhůru a tvořil z nich podivuhodné obrazce, měnící tvar v každé vteřině. Občas připomínaly zvlněné struny, jindy husté mračno, většinou však působily jako výjevy z jiných světů. Některá ze zrn se táhla vzduchem na míle daleko a tvořila nové duny, jiná spadla jen kousíček od místa, na kterém jejich cesta začala. Vítr si s nimi pohrával v nekonečném cyklu tvorby pouště.
Jedno takové zrnko si našlo cestu do lidského oka. V slzném kanálku se smísilo s kapénkou vody, a následně bylo ze zrakového orgánu vytaženo zaprášeným prstem. Hned nato se zrnko přichytilo na knoflíku bílé košile, a odmítlo jej opustit. Alespoň zatím.
Nekonečnou, žhavou, života zbavenou krajinou o dvaatřicetistupňové teplotě kráčeli dva mladí lidé. Oba byli oděni ve světlém oblečení, aby se co nejlépe ochránili před přehřátím. Na zádech nesli batohy, které s každým krokem, s každým zatřesením lehce žbluňkaly. Byly totiž plné lahví s vodou. Podobně jako některým zrnkům písku, obnaženým větrnou erozí, i těmto lidem začala cesta.
Kráčeli pomalu, odolávali zrychlujícímu se větru a písčitému přivítání, a vzdalovali se od tmavého objektu mizejícího na mlhavém, rozostřeném horizontu. Sand Martin je přemístil do centra nejsušší pouště světa, chilské Atacamy, ale dále za svým cílem museli po svých.
"Tohle je splněný sen," řekla Wren, a natlačila si své dioptrické černé brýle až na kořen nosu, "vždycky jsem se chtěla podívat do Jižní Ameriky. Lidi mluví o Amazonii, která je beztak celá pokácená a zbývá z ní už jenom pár větších kusů lesa, ale pro mě je tenhle kontinent spjatý hlavně s Atacamou. Je tu nádherně."
"Taky je tu pěkně horko," reagoval na její slova Winn, který si své černé brýle teprve nasazoval, vytahuje je neobratně z koženého pouzdra, "už teď začínám litovat toho, že jsem ti na to kývl. Zítra budu ve škole šíleně opálený a všichni si ze mně budou dělat srandu. Vždyť jaro v Americe teprv začíná, proboha!"
Wren se uchechtla. "Já se snad ani v životě neopálila, takže tohle je first."
"Mělas přemluvit tu novou holku," vydechl Winn a utřel si první krůpěje potu z čela, "třeba by se sem podívala ráda. Já toho mám dost už po prvních třiceti krocích."
"Za poslední týden jsem si s ní párkrát psala," odpověděla Wren, "pořád je taková tajuplná, ale vyvodila jsem z jejích textů, že musí být taky fanynka Lovců kryptidů."
"Fanynka zní hrozně lame."
"Prý by měla zájem o nějakou expedici, ale nespecifikovala, o jakou. Atacamu jsem jí zmiňovala, ale odpověděla na to smajlíkem značícím uřícenost... asi nechtěla dostat úžeh."
"No, ti Angličani jsou dost hákliví na změny počasí, ne? Pořád jim tam prší..."
"Minulý rok se potýkali s rekordním suchem. Myslím si, že jsou celkem zvyklí na to, že jim za posledních třicet let šíleně vzrostly teploty."
"Já vím," řekl cynicky Winn, "důsledek politik následovníků legendárního pana Maysona, dávného nepřítele Lovců kryptidů."
"Speaking of Lovci kryptidů," pousmála se Wren, a na chvíli se při pochodu zastavila, aby se rozhlédla po okolí, "do Atacamy se vydali nějakou dobu po zabití Sabine Leroy. Taky byli dva. Jack a Pierre. Chtěli odhalit tajemství monster z Aricy. A docela se jim to povedlo."
"A skoro je pozabíjeli nějací gangsteři najatí Zhou Lenem," doplnil ji Winn, a zastavil se pár kroků před ní, "jasně, to taky vím, Wren."
Wren se na něj dlouze podívala. "Byli dva. My jsme taky dva. Opravdu kráčíme ve šlépějích Lovců kryptidů."
"No, ty jo, jenom doufám, že tady na nás za nějakou dunou nevykoukne raptor," řekl Winn, "chci si svoje vnitřnosti ponechat celistvé, nedotknuté srpovitými pařáty."
"Monstra z Aricy nikdo neviděl přes deset let," vydechla Wren, a zase se dala do pohybu, "možná, že už vyhynula. I Atacama se potýká s důsledky změny klimatu, a kde dřív byla aspoň troška vody na udržení jedné populace přežívajících dromaeosauridů, nemusí být dneska ani kapička pro zahnání žízně jednoho z nich."
"OK," řekl Winn, nyní kráčející trochu pozadu, "ale nějací maniraptoráni podobní velociraptorům nejsou důvod, proč jsme tady. Slečna Rivera se chtěla stát kryptobotaničkou, takže se teď pachtíme pouští za nějakou tajemnou kytkou, že?"
"Víš, co by mě zajímalo, Winne? Jestli je pravda, že ji střeží ta medvědí liška. Pamatuješ si na článek toho letce? Ten z roku 2029?"
"Jasně, jasně," řekl naštvaně Winn, "pamatuju si všechno, reálně jsme na to koukali před hodinou, Wren. U mě doma v pokoji."
Wren jeho naštvaný tón ignorovala. "Kdyby to byla pravda, a my bychom jí odebrali chlup a pak ho analyzovali, byli bychom kryptozoologové. Já vím, že to zní pavědecky, ale... strašně by se mi líbilo popsat nějakého kryptida a vyřadit ho v podstatě z listiny kryptidů, tak, jak to dělali právě Lovci."
Winn se zarazil. Černé brýle stáhl až na špičku nosu a zahleděl se před sebe. Přimhouřil oči. "No, zdá se, že k tomu budeš mít příležitost, Wren."


Za skalnatým výstupkem ve vzdálenosti asi tří set metrů před dvěma dobrodruhy se cosi pohybovalo. Nebyl to obrazec z větrem zvednutého písku. Mělo to stálý tvar, bylo to spojeno se zemí, a hnulo se to z vlastní vůle, nikoliv z vůle větru. Nepochybně šlo o nějaké zvíře.
Wren se na Winna zazubila, strhla batoh ze zad, vytáhla z něj pinzetu a dvě zkumavky, a ty sevřela v dlani pravé ruky. V ruce levé se jí rázem ocitl mobilní telefon, vytažený z kapsy kalhot, a dívka se co nevidět plížila za tajemným živočichem. 
"Hele, počkej na mě," řekl s rostoucí iritovaností v hlase Winn, "a batoh tady jako necháš? To ti ho mám hlídat? Není to nefér?"
"Pst," reagovala na něj Wren, přikrčila se k zemi, a skoro ve dřepu mířila ke skalnatému výstupku. 
"Fajn, zůstanu tady," řekl si pro sebe Winn, "samozřejmě, až na tebe to zvíře zaútočí a třeba tě i sežere, nebude tam nikdo, kdo by ti pomohl."
Wren postupovala překvapivě rychle. Za jedinou minutu urazila skoro padesát metrů. Na to, jak kráčela a jak ji čím dál více sužovalo atacamské vedro, vedla si mimořádně dobře. Přišlo jí, že se to zvíře mírně vzdalovalo, a tak ještě zrychlila tempo. Nechtěla, aby jí uniklo.
Winn se rychle začínal nudit. Usadil se na písek, a chvíli hleděl na Wrenin batoh. Pořád mu nedocházelo, proč ho jen tak odhodila. Po chvíli si začal na svém mobilním telefonu prohlížet stažené rekonstrukce zvláštní rostliny, za kterou do nejsuššího koutu světa přiletěli. Již podruhé dnes zkoumal neumělé rekonstrukce zářivého květu, vystupujícího přesně z takového písku, na kterém byl usazen. Pociťoval jakousi úzkost. Snad to byly pochyby.
Wren se v určitém bodě na cestě ke vzdalujícímu se zvířeti zastavila, a také se usadila. Toho, že svůj batoh s vodou zanechala u Winna, zatím nelitovala, ale potřebovala se přesvědčit, jak rychle se tvor pohybuje. Stále nebyla schopna rozpoznat, oč se mělo jednat. Rozpálený vzduch byl příliš mlhavý, a jednotlivé končetiny zvířete v něm splývaly dohromady. 
Pro jistotu si jej vyfotografovala na mobilu s největším přiblížením. Fotografie to byla mizerná, zobrazující ve svém středu jen jakousi tmavě hnědou tečku. I tak se ale Wren zdálo, že na ní lze odlišit krk od hlavy. A hlava zvířete byla protáhlá. Jako u psovité šelmy!
"To by ale byla náhoda," zašeptala si pro sebe Wren, "kdybych napoprvé zadala souřadnice výskytu do počítače v letounu správně."
Vypadalo to, že se zvíře zastavilo. Wren se opatrně dala znovu do pohybu, tentokrát však kráčela vzpřímeněji. To ji umožnilo zvýšit rychlost. 
Přišla ke skalnímu výstupku, a zpoza něj na zvíře opatrně vykoukla. Stále nebyla schopna určit, co by mohlo být zač, ale měla radost z toho, že mu již byla podstatně blíže. Když skálu obcházela, všimla si něčeho nadmíru zvláštního. 
V místech, kde se písek střetával s horninou, se nacházelo několik suchých listů. Byly zcela seschlé, a když Wren jeden z nich zvedla, rozdrolil se jí mezi prsty. U skály bylo těchto mrtvých rostlin hned několik. Všechny musely skončit své životy už před nějakou dobou, poskytovaly však důkaz o tom, že i zde, v centru nejsušší pouště světa, se sem tam něco zazelená. Wren začala myslet na rostlinu, kvůli které tuto destinaci zvolila.
Zvíře pořád stálo na jednom místě. Wren vydechla, a začala se k němu plazit. Nechtěla již riskovat, aby ji ten tvor viděl. 
"Vážně... by to mohla být... ta medvědí liška," šeptala si pro sebe, zatímco se sunula po rozpáleném písku. Nebylo na něm nikterak příjemně, ale pokud se ho její kůže nedotýkala po více než pět vteřin, dalo se to přežít. "Možná... jsem ty kytky našla... no ty vole, to by opravdu byla povedená výprava. Úspěch hned na začátku."
Čím blíže se dívka zvířeti nacházela, tím podivnější ji připadalo. Rostlo do výšky. Mělo delší a delší končetiny! Prodlužoval se i jeho krk! 
"No ještě se ukaž být nějakou přežívající macrauchenií," šeptla si Wren, "v Patagonii nějaké našly. Dvacátá léta... Sloane Walker... to byla šikovná týpka." 
Pokusila se o další fotografii na mobilu. Tentokrát už se zvíře zdálo být lépe identifikovatelné. Jakmile si Wren fotografii prohlédla, div se nepleskla do čela.
Dlouhé končetiny, dlouhý krk, dlouhý čenich... Oči ji nešálily, nebyla to nakonec medvědí liška, ale nebyla to ani přežívající Macrauchenia
"Guanako? Ty jo!" vyhrkla Wren.
Zvíře se v tu chvíli dalo na úprk. Způsob, jakým běželo, přímo křičel: "Jsem zástupce velbloudovitých!"
Wren se zklamaně zvedla, a pomalým krokem zamířila zpět k Winnovi. Na chvíli se zastavila u skály, sebrala pinzetou vzorek seschlého listu a umístila ho do zkumavky, a pak už jen kráčela pouští, bičována sílícím větrem a zrnkami písku do zad.


"Možná by stačilo, kdybys na mě zamávala, já bych k tobě přišel a přinesl bych ti batoh s vodou," řekl Winn své kamarádce, zatímco pila vodu z dvoulitrové plastové lahve. 
"To je jedno," odpověděla Wren, "přijde mi, že tím směrem, kterým jsem šla, je až moc sucho. Co takhle jít víc na východ?"
"Důvod?"
"Vítr fouká jihovýchodním směrem. Vzhledem k tomu, že jsem u té skály našla pár seschlých rostlin... ale nevím, co jsou zač... napadlo mě, že by jejich semena mohla být přenesena víc támhle."
Winn se zatvářil zmateně. "No, tak nějaké pouštní kytky třeba rostou tím směrem, dobře... ale co to má co do činění s tou rostlinou, kterou hledáme?"
"Co když tohle byly právě ty rostliny?"
"Hele, nebuď naivka," řekl Winn, "nejdřív uvidíme nějaké zvíře a ty se za ním odplazíš, a pak mi tady při horlivém hrabání lahví z batohu řekneš, že to byla jenom lama, k tomu uvidíš pár seschlých listů a hned si myslíš, že to může být ta zázračná květinka, co podle nějakého pseudomýtu dává lidem speciální schopnosti nebo co? Přestává mě to bavit, Wren."
Wren se jen pousmála. Hodila batoh na záda, lahev si ponechala v ruce, a vydala se tím směrem, kterým se vydat chtěla.
"Tohle budeme muset zkoordinovat. Jestli máme být tým, měli bychom se na všem shodnout. Zkoušet dosáhnout nějakého konsensu. Jinak si tady jeden dělá, co chce, a druhý... musí jít jak vocas za ním."
"Winne, jestli tě to nebaví, tak běž zpátky do letounu!" vyštěkla náhle Wren. "Od té doby, co jsme sem přiletěli, což je doslova pár minut zpátky, si furt jenom stěžuješ! Tohle mělo být první dobrodružství našeho týmu mimo Creek City, mimo podělané Státy, ze kterých jsem za celý svůj život ani jednou nevytáhla patu! Když tě to tak nebaví a nezajímá, tak si běž natáhnout nohy do kokpitu a nech mě to tu aspoň prozkoumat! Dej mi aspoň tu šanci, sakra už!"
"OK, OK, nemusíš se hned čílit!" reagoval na ni Winn. "Ale je tu šíleně horko. A přijde mi, že to nemáme dost dobře naplánované... jako minule! Jako v té nemocnici! Ty přijdeš s nějakým nápadem, a hned se jde na věc... 'Jé, já vím, co uděláme, jdeme do nemocnice za tím napadeným chlapíkem, i když je jedna v noci a on určitě spí, a nejsou návštěvní hodiny, ale co o to, jupí! První mise!' Tady jsme si aspoň udělali malou rešerši, postahovali jsme nějaké materiály, zjistili jsme si přesné souřadnice údajného výskytu nějaké kryptokvětiny, nakoupili jsme si vodu, jasně... ale pořád je to málo! Musíme víc zabrat na plánování, organizaci, domluvě..."
"Winne, máme krásnou příležitost zaletět si kamkoliv. Dělat cokoliv. Plnit si naše sny. Letoun tvého táty je ta druhá nejlepší věc po teleportačním zařízení, kterým navíc ještě disponuje naše nová známá. Chápeš, že pro mě je tohle úžasná příležitost? Tak mi to prostě nekaz. Aspoň tentokrát ne. Poprvé jsem mimo domov, poprvé mám šanci něco opravdu objevit, vypnout, zapomenout na tu díru, ve které jsem nucená žít, a za něčím jít. A jestli ti přijdu naivní, tak je to asi proto, že jsem v životě nebyla takhle v terénu, někde v divočině! Prostě mi to nech, jo?"
Z východu se náhle ozvalo jakési zahoukání. Bylo táhlé, vysoké a vzdálené. Znělo trochu jako vlčí vytí, ale ne tak melodické.
"Wow," řekl Winn, "medvědí liška?" Nato se zasmál.
Wren zakroutila hlavou. Učinila několik kroků vpřed a zůstala mlčky stát. Volání se opakovalo.
"Něco tam je," řekla tiše, "a blíží se to. Teď se to ozývá z menší vzdálenosti."
Zaznělo další zahoukání. A smísilo se s dalším. A s dalším. Tři zvířata se ozývala současně.
"No ty kráso," znervózněl Winn, "zní to jako celá smečka."
"To jo."
"Takže... v těch textech, co jsme pročítali, bylo, že naši kytku, co má propůjčovat lidem nadpřirozené schopnosti, chrání zvláštní medvědí lišky, a nikdo neví proč, že? A mají to být pěkné potvory... Ten chlápek, co na ně narazil v roce 2029 a po doteku listů té kytky prý chvíli viděl tepelný obraz okolí, ten skončil s ukousnutou rukou? Pamatuju si to správně?"
"Winne, tohle není volání psovitých," řekla vážně Wren, "je to něco úplně jiného."
"Takže to není ani pes horský?" zeptal se poděšeně Winn.
"Říkal jsi, že doufáš, že na nás zpoza duny nevykoukne raptor," pokračovala Wren, "mám takový pocit, že se to ale stane. Hodně brzo."
Oba vyplašilo nečekané vyštěknutí s nebývale hlasitým zasyčením. Zpoza písečné duny se náhle vynořila opeřená hlava na dlouhém krku. Dvě děsivá, rudá očka se upnula na teenagery. Ti stáli přímo paralyzováni, div se neklepali strachy.
"Monstrum z Aricy," zašeptal Winn, "takže žijí. Pořád mají dost vody."
"Winne, jak daleko je letoun?" zeptala se Wren.
"Myslím, že dál, než nám tahle potvora umožní běžet," odpověděl Winn, "monstra z Aricy zabíjejí lidi, že? Mají už pár úmrtí na svědomí."
"Za časů začátků Lovců kryptidů srovnali se zemí celý tábor Zhou Lenových ozbrojenců," odpověděla Wren, "takže jo, neštítí se zabíjet lidi."
"A já si fakt chtěl ty vnitřnosti udržet nedotknuté raptořími drápy," pokusil se zavtipkovat Winn.
Nato se zpoza duny vynořily další dvě hlavy. Prostřední ze zvířat, které na oba dobrodruhy pohlíželo nejdéle, vyskočilo, a ukázalo se v plné kráse. Před Wren a Winnem stál půldruhého metru dlouhý dromaeosaurid s černým peřím po většině těla, a s peřím bílým na bříšku. Zlověstně pohyboval pařáty předních končetin. Srpovité drápy na končetinách zadních mu vzrušivě vstávaly.
"Tak tady máš dobrodružství, Wren. Příjemnou zábavu," pronesl Winn.
Raptor zakvílel a rozehnal se proti dvojici. Jeho druzi jej následovali. Útok byl rychlý. A Wren s Winnem neměli možnost bránit se.

Pokračování příště...

pátek 9. května 2025

Obrázek týdne 9. 5. 2025

Máme druhý květnový pátek. Za námi je týden, během něhož jsme si připomněli založení blogu Blogorgonopsid před dlouhými 16 roky, jakož i narození veterána dokumentárních filmů o přírodě Davida Attenborougha před 99 roky. Nyní je na čase prezentovat vám další skvostný obraz, který mne v tom posledním týdnu udeřil do očí. Jedná se o dílo talentovaného paleoartisty Lucase Atwella, které bylo zveřejněno teprve dnes večer! Myslím si, že je opravdu krásné. Jaký je váš názor?


Popisek k obrázku: Dvoumetrový ceratosaurián Noasaurus leali se večer prochází po kamenitém vřesovišti nedaleko jehličnatého lesa. Zatímco zpoza milých červánků vystupuje Měsíc v úplňku, pátrá oportunistický karnivor po něčem k snědku. Na kamenech udržujících si teplo, které akumulovaly během horkého dne, mohou být uloženy čilé ještěrky. Mezi nízkými křovinami se občas může mihnout nějaký zapáchající osrstěnec s holým ocáskem. K nalezení by na tomto území mohla být také hnízda s vejci, které by noasaurovi mohly obzvláště zachutnat. Bude-li kořist rychlá, může ji Noasaurus přištípnout k zemi svými zahnutými drápy, docela podobnými těm dromaeosauřím. Polomrtvého rejskovitého savce nebo ještěra pak tento masožravec může snadno slupnout. Přední končetiny noasaurů nebyly takové, jako u dromaeosauridů; funkčně se podobaly spíše předním končetinám rybožravých spinosauridů. Ani s jednou z těchto skupin však Noasaurus nebyl příbuzný. Čeleď Noasauridae patří do kladu Abelisauroidea v rámci již zmíněného kladu Ceratosauria. Fylogeneticky nejblíže jsou noasauridům abelisauridé. Noasaurovými bratránky byli madagaskarský Masiakasaurus, vybavený vskutku zubatou tlamou, a Velocisaurus z Argentiny; oba, stejně jako on, žili v pozdní křídě. Kombinaci dromaeosauridních a spinosauridních znaků u tohoto živočicha vysvětlují odborníci jako příklad konvergentní evoluce, kdy se u nepříbuzných druhů vyskytují podobné znaky; vzhledem k tomu, že Noasaurus podobně jako Masiakasaurus žil u řek, mohl své spinosauridní "pařáty" používat k chytání ryb obdobným způsobem, jako třeba mnohem větší britský Baryonyx. Tato kouzelná večerní scéna se odehrává v místech, z nichž bude jednoho dne souvrství Lecho v Jižní Saltě na severozápadě Argentiny, před 70 miliony let.

Je možné, že jsem našel další pozadí pracovní plochy pro váš počítač? Osobně cítím v tuto chvíli nutkání tento nádherný obraz na svou pracovní plochu umístit! Lucas Atwell maluje nádherně.
V pondělním narozeninovém článku jsem již uvedl, na co se můžete v dohledné době na tomto blogu těšit, takže se nehodlám příliš opakovat. Jak jste si jistě všimli, tento týden jsem si dal dvoudenní přestávku od psaní - cítím, že po narozeninách blogu zase nebudu psát každý den, ale prostě jen několikrát do týdne, kdy se mi zrovna zachce. V tomto režimu bude Blogorgonopsid fungovat alespoň několik týdnů. Ale nebojte, vynahradím vám to novou sérií 6 vybraných druhů, která začne vycházet v příštích dnech!

čtvrtek 8. května 2025

Vše nejlepší Davidu Attenboroughovi k 99. narozeninám!

Zoo Quest. Quest Under Capricorn. Eastwards with Attenborough. Fabulous Animals. Life on Earth. The Living Planet. The First Eden. Lost Worlds, Vanished Lives. The Trials of Life. Life in the Freezer. The Private Life of Plants. The Life of Birds. The Blue Planet. The Life of Mammals. Life in the Undergrowth. Planet Earth. Life in Cold Blood. Nature's Great Events. Life. David Attenborough's First Life. Frozen Planet. Rise of Animals: Triumph of the Vertebrates. David Attenborough's Natural Curiosities. Planet Earth II. Blue Planet II. Dynasties. Seven Worlds, One Planet. Climate Change - The Facts. The Green Planet. Prehistoric Planet. Frozen Planet II. Planet Earth III. David Attenborough: Ocean. To je jen stručný průřez filmografií nejvýznamnějšího moderátora, vypravěče, scénáristy a producenta přírodovědných dokumentárních filmů a seriálů, který kdy žil. Obdivuhodného milovníka přírody, který dnes slaví své 99. narozeniny. Snad není člověka neznalého jména David Attenborough. Veteránovi přírodopisného filmu, který se ani rok před stovkou nezastavuje, bych chtěl dnes popřát vše nejlepší!

David Attenborough s východoasijským otakárkem druhu Papilio memnon. Fotografie z webu Mid Devon Advertiser

Do kin v některých částech světa, včetně Davidovy domoviny Velké Británie nebo také Spojených států amerických, dnes míří nový celovečerní dokumentární snímek, již výše zmíněný David Attenborough: Ocean, o délce 95 minut. A uznávaný oslavenec jej považuje za jeden z nejdůležitějších, které kdy natočil. Věří, že film přesvědčí globální publikum, že je třeba učinit něco pro snižující se mořskou biodiverzitu a postavit se razantně proti klimatické změně. Ve filmu, který měl světovou premiéru před dvěma dny, v úterý 6. května, David zmiňuje i své možné úmrtí - cítí, že se k němu blíží, a že zde již dlouho nebude. David Attenborough: Ocean není typický attenboroughovský dokument; obsahuje drastické záběry zvířat zabíjených plastovým znečištěním a krutý odchyt zvířecích obyvatel moří do sítí tažených trawlery. Po celá desetiletí se televizní přírodopisec snažil o to, aby jeho pořady "neodrazovaly" diváky pro-environmentálními a ochranářskými poselstvími; anebo jinak, aby se na trhu "dobře" prodávaly. Protože v poslední půldruhé dekádě trh trochu zezelenal, i díky některým filmům Davida Attenborougha (Climate Change - The Facts, Extinction - The Facts, David Attenborough: A Life on Our Planet), objevuje se více a více dokumentů s velkými rozpočty, které ukazují, co je skutečně prováděno naší planetě, a v jaká nebezpečí byla uvržena.

V loňském příspěvku k 98. narozeninám Davida Attenborougha jsem připomínal, že opěvovaný hlas přírody má kolem sebe nicméně pár kontroverzí. Jeho výroky o humanitární pomoci v Etiopii poukázaly na to, že jeho pohled na populační růst ovlivnila pouze Malthusova esej z konce 18. století. Jeho propagace tržních řešení klimatické změny také není ničím zcela ideálním; od Davida Attenborougha nikdy neuslyšíte, že za současnou změnu klimatu může kapitalismus, a že jiný svět, jiný ekonomický systém, je možný. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že lidé beroucí Davidova slova příliš vážně, jsou často zcela neznalí prakticky ničeho. Sám dokumentární veterán o sobě v roce 2011 ve filmu Attenborough's Journey prohlásil, že se necítí nejlépe z toho, když je coby popularizátor brán za jakéhosi odborníka. Přínosy Davida Attenborougha ochraně přírody jsou nepopiratelné. Coby ambasador Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund) se znal s jeho zakladateli. Léta propagoval Big Butterfly Count, participativně vědní britskou iniciativu a v podstatě největší motýlí sčítání na světě, pro získávání co nejvíce dat o úbytku hmyzí diverzity na britských ostrovech. Byl členem boardů několika významných ochranářských organizací. A některými svými dokumenty, například speciálním dílem Natural World s názvem Attenborough's Ark z roku 2012, se snažil poukázat na stavy ohrožených druhů. 

David Attenborough ve svém nejnovějším snímku, David Attenborough: Ocean, který dnes míří do kin. Fotografie z webu CNN

Není pochyb, že si David zaslouží úctu pro nepřestávání ve své pozoruhodné tvorbě. I když k dokumentům, kterými provází a které vypráví, již dlouho přes deset let nepíše scénáře ani je neprodukuje, stále je televizním hlasem světa přírody. Co takhle dnešní den oslavit tím, že si některé z jeho děl pustíte? Co takhle udělat si maraton dokumentů Davida Attenborougha? A hlavně, co takhle vzít vážně jeho vybízení k činnosti za zlepšení stavu naší planety ohrožené změnou klimatu, ztrátou biodiverzity a přelidněním? 

Ještě jednou přeji Davidu Attenboroughovi vše nejlepší k 99. narozeninám. Doufám, že bude zdravý a že ve své tvorbě nepřestane. Těším se na jeho další filmy!

pondělí 5. května 2025

Tento den slaví Blogorgonopsid své šestnácté narozeniny!!!

Rok zase uběhl jako voda vysušená horkem a žárem permského slunka z malé pouštní nádrže, a tak dnes, 5. května 2025, slaví Blogorgonopsid již své šestnácté narozeniny! Připadá mi to jako dnes ráno, když jsem oslavil patnácté výročí existence tohoto blogu, a jako teprve včera, když jsem ho 5. května 2009 založil. A přitom od těch milníků uběhl už nějaký čas, byť tomu stále nemohu uvěřit. Ani ve snu mne před těmi dlouhými šestnácti roky nemohlo napadnout, že v polovině 20. let jednadvacátého století tu Blogorgonopsid stále bude, živý a aktivní, a že na něj stále budu psát o prehistorickém životě a jeho vývoji, jakož i o životě kolem nás, se stejně silným zájmem. Je mi obrovským potěšením předávat vám informace o pravěku a přírodě obecně, o dinosaurech i hadech, dokumentárních filmech i knihách nejen s tématikou přírodní historie, a nehodlám se zastavit! Všem náštěvníkům blogu Blogorgonopsid, stálým, občasným i náhodným, chci z celého srdce poděkovat za podporu. Nebýt vašich návštěv, připomínek a komentářů, možná bych již na tomto dlouholetém projektu nepracoval. Podívejme se nyní na čísla, která Blogorgonopsidovu vitální aktivitu nepochybně dokazují. Od loňských patnáctých narozenin přibylo na tento blog 325 článků, včetně toho dnešního! Celkově již tento web obsahuje 5376 článků! Sám tomu nemohu uvěřit, vždyť 5000. příspěvku jsem dosáhl teprve loni v únoru, a hleďme, už je jich tu skoro o čtyři stovky více. Co se týče návštěvnosti, za poslední rok obrovsky narostla, a za to jsem vám nesmírně vděčný. Když jsem před třinácti měsíci umístil do menu blogu počítání návštěv (to měří každou návštěvu od února 2020, kdy došlo k přesunu z platformy Blog.cz na Blogger neboli Blogspot), ukazovalo se v něm číslo 80 000. V tuto chvíli je celková návštěvnost za posledních pět roků rovna 201 445 (ve chvíli, kdy vy čtete tento článek, je už samozřejmě vyšší). Za posledních 12 měsíců zaznamenal Blogorgonopsid 124 000 návštěv! Jen za posledních 30 dnů byly tyto stránky zobrazeny 6810krát, za poslední 3 měsíce pak 43 100krát. Červenec 2024 byl v historii existence tohoto blogu nejvýznamnějším, co se návštěvnosti týče - za celý měsíc se vyšplhala na 23 155 návštěv. Druhým rekordním měsícem byl březen 2025, kdy dosáhla čísla 21 341. Podívám-li se do administrace blogu, vidím, že nejvíce návštěv je z České republiky (za posledních 12 měsíců je to 63 900 návštěv), dále pak z Německa, Rakouska, Slovenska a Finska, ale v menších stovkách pak i z celé řady jiných zemí. Této pozornosti si velice vážím! Jsem rád za každou návštěvu, za každou chvíli, kterou na tomto blogu strávíte. Díky také za všechny komentáře, připomínky, nápady a návrhy, a to nejen za poslední rok, ale celkově za těch 16 dlouhých roků Blogorgonopsidova života! Věřím, že sem chodíte rádi, že se tu cítíte dobře a že se tu dozvídáte opravdu zajímavé věci. Psaní blogu mne stále velmi baví. Vězte, že zde bude ještě velmi dlouho...


A nyní přišel čas na zaslouženou hostinu! Náš Blogorgonopsid již očichává velkolepý šestnáctipatrový dort se šestnácti zapálenými svíčkami, obsahující chutná diictodoní stehýnka, namletý scutosauří krunýř, lahodné břišní maso labyrintodonta, masové želé z bočků coelurosauravuse, lycaenopsí ocásky, mesosauří jazyk, moschopsí tuk, žebírka dvinie, vivaxosauří steak, thrinaxodoní játra, usmažené čelistní svaly titanophonea, grilované maso cynodraca, galesauří trup opékaný na rožni, pareiasauří šiš kebab, křidélka weigeltisaura smažená na oleji a také nějakou tu zeleninu, aby si náš permský vlk doplnil vlákninu. Nechtějte vědět, jak dlouho mi shánění všech těch ingrediencí, včetně právě permské zeleniny (v té poušti toho moc neroste!), zabralo. Doufám, že si náš starouš pochutná. Pokud se bojíte, že by si mohl trošku popálit jazyk, mohu vás ujistit, že jediné zafunění ty drobné svíčky jistě uhasí...

Čeho nového se na tomto blogu dočkáte? Málo toho nebude. V průběhu tohoto roku chci začít nový projekt s názvem Kniha týdne, v rámci kterého bych jednou týdně napsal recenzi na publikaci obvykle s přírodovědnou tématikou, kterou jsem za ten poslední týden přečetl. Do zásoby mám už pár titulů jaksi předpřipravených, takže se projekt bude moci rozjet v dohledné době! Dále hodlám pokračovat v psaní Nových Lovců kryptidů, kteří začali vycházet v březnu (nejprve tajně jako čtyřdílná povídka Přízrak, a jakmile jste se do ní začetli, možná jste byli zhrozeni, že to nebude čtení jen na pár večerů, ale na příštích 12 měsíců!). Tím pádem se na můj blog vrací konzistentně vycházející serializované příběhy, od kterých jsem si dal s koncem původních Lovců kryptidů v srpnu 2022 dlouhou přestávku. Rozhodně můžete očekávat pokračování Dokumentárních novinek, v rámci kterých vás většinou co měsíc informuji o nových dokumentárních filmech a seriálech s přírodopisnou, zoologickou, paleontologickou nebo ochranářskou tématikou. Na dalším příspěvku do oné rubriky se již začíná pracovat. Nadále vás hodlám informovat také o nově vycházejících knížkách o dinosaurech a jiných pravěkých zvířatech, ale také o dalších tématech, jež ne vždy musí mít co do činění s přírodou. Určitě se můžete těšit na pokračování projektu Šupinatí z Jihoafrické republiky, jakož i na další regulérní popisky současných hadů. Rád bych letos pokračoval v načatých projektech Dopady změny klimatu na zvířecí druhy a Paleontologicky významná naleziště jantaru. Kromě toho budou přibývat úryvky z vybraných přírodovědných dokumentů a popisky dinosaurů, prvohorních živočichů i fosilních rostlin. A v neposlední řadě vás dále hodlám informovat o nových objevech a nově popsaných druzích fosilních i žijících zvířat. Máte, na co se těšit! Ještě jednou vám tedy děkuji za přízeň a podporu!

HAAS

neděle 4. května 2025

Charles Darwin vs Karl Marx: Brilantní video od Philosophy Tube

Loni v srpnu jsem na svém blogu publikoval článek Darwinismus a marxismus: Podobnosti a odlišnosti. Soudě podle počtu jeho rozkliknutí měl docela úspěch, a zabýval se tématem, které mne v průběhu času zajímá více a více, totiž evolucionismem 19. století a tedy základy myšlení naší moderní společnosti. Darwin a Marx změnili způsob, jakým všichni nahlížíme na náš svět, a klanějí se před nimi i jejich odpůrci. Snad nejvýznamnější britský přírodovědec a autor děl O původu druhů (On the Origin of Species) a Původ člověka (The Descent of Man) jako první důkladně popsal mechanismy vývoje druhů, zatímco obdobně významný německý filozof popsal mechanismy vývoje lidské společnosti v ohledu na výrobu a svým dílem Das Kapital započal tradici kritiky politické ekonomie. Ačkoliv se Darwin ani Marx nedožili 20. století, oba na něj měli obrovský dopad (to i proto, že jejich přínosy společnosti byly v onom století zneužity vskutku urážlivými způsoby). Na jejich onehdy méně oblíbené kolegy, Alfreda Russela Wallace a Petra Kropotkina, se po většinu 20. století více či méně zapomínalo, i když měli své stoupence, a nyní ve století jednadvacátém si konečně zasluhují oprávněné úcty pro své přínosy poznávání vývoje světa. Musím přiznat, že pouštět se ve volném čase do děl těchto pánů je pro mne takovým rozvíjejícím se koníčkem a čím hlouběji do nich pronikám, tím více jsem jejich pracemi zaujat. Mnohé se od jejich časů změnilo a rozvinulo, ale pročítat ty základy, to stojí za to.

V tomto příspěvku bych vám chtěl prezentovat výtečnou videoesej britské YouTuberky, herečky a dramatičky Abigail Thorn z kanálu Philosophy Tube, který možná už patří na seznam těch, z něhož odebíráte videa. Ačkoliv jsem s Abigailinými videi už nějakou dobu seznámen, vůbec jsem dodnes nevěděl, že 1. července 2020, v onom covidovém období, na které si jistě stále velmi dobře pamatujeme, vydala video s názvem Charles Darwin vs Karl Marx. Pro mne osobně je to všechno opakování, ale mezi čtenáři mého blogu by se mohli najít někteří zájemci, kteří třeba o filozofických aspektech evolučních teorií Charlese Darwina a Karla Marxe tolik nevědí, a ze zhlédnutí této videoeseje by mohli velice benefitovat. Udělám tedy kanálu Philosophy Tube malou reklamu a toto výtečně zpracované video sem vložím ještě s pár dalšími slovy.


Video nejprve řeší základy přírodního výběru a evoluce druhů, jakož i Marxův komunismus. Abigail dále pokračuje vysvětlením Malthusovy Eseje o principu populace (An Essay on the Principle of Population), kterou samozřejmě Marx a jeho přítel Engels napadli jako dílo ahistorické, a o kterém autorka připomíná, že v závěru obsahuje teodicii (nic než ospravedlnění boha). I přesto samozřejmě měl Malthus se svým "bojem o život" (anglicky "struggle for existence") velký vliv na Darwina, který byl přímo opakem poblázněného anglikánského faráře chovajícího zášť k "nižším třídám". Dočkáte se vysvětlení toho, co byla strana Whigů, ke které Darwin a mnozí členové jeho rodiny patřili, a jejíž filozofie byla v podstatě klasickým liberalismem (tzn. volný trh, volný obchod, zrušení otroctví, "rovné" příležitosti pro všechny); a také co si o straně Whigů myslel Marx a jeho následovníci (ti kromě zrušení otroctví další cíle Whigů rozhodně nepodporovali, neboť jsou spjaty s enormní nerovností; "rovné" příležitosti mimochodem v kapitalismu neexistují). Za zmínku stojí i přirovnání radikality darwinismu k současné klimatické změně; obojí implikují, že ti, kteří mají moc, by ji vlastně mít neměli. Velice vtipné je také to, jak Abigail v průběhu videa používá takřka kdykoliv, kdy hovoří o Marxovi, metaforu Elona Muska pro buržoazii (je tu šance, že pokud nemáte rádi Muska - a kdo ho rád má, propána - jste už z poloviny komunisti!). Dále se videoesej týká sociálního darwinismu, který jsem samozřejmě rozebíral ve svém loňském příspěvku, a eugeniky, jejíž rozvoj vedl k nejotřesnějším zvěrstvům 20. století v podobě Holocaustu. Zazní i jmého Herberta Spencera, kterého v řadě svých děl hojně kritizoval již výše zmíněný Petr Kropotkin. V 61 minutách se dočkáte kvalitního rozboru nejen darwinistické a marxistické filozofie, ale také filozofií jedinců, jakými byli Spencer nebo Francis Galton. Jak jsem psal výše, pro mě je toto video opakováním, ale je tak skvěle zpracované, že pro vás určitě bude mít přínos.

Na závěr ještě zmíním to, že Abigail se na začátku (kolem 6. minuty a 30. vteřiny) skutečně snaží najít odpověď na otázku, kdo by vyhrál v boji mezi Charlesem Darwinem a Karlem Marxem. Darwin byl po značnou část života nemocný, takže by teoreticky mohl takový pěstní souboj vyhrát Marx, ale ten zase býval často opilý, takže by možná netrefil... takže asi remíza? Marx byl samozřejmě velkým obdivovatelem Darwina, Darwin však menším obdivovatelem Marxe. Více už to zde nebudu natahovat, pokud jste si zatím video nepustili, učiňte tak a zábavnou formou se třeba něco naučíte.

sobota 3. května 2025

Nové propagační obrázky k filmu Jurassic World Rebirth publikované v časopise Empire

Jeden z nejnadšeněji očekávaných bijáků letošního léta, Jurassic World Rebirth (nebo česky Jurský svět: Znovuzrození), míří do kin už za méně než dva měsíce! S 2. červencem 2025 na stříbrném plátně ožijí InGenem naklonovaní dinosauři, tentokrát v podobách, o jakých jsme ani dříve nesnili. Britský filmový časopis Empire nyní vydal několik nových propagačních fotografií k nadcházejícímu filmu, které mají fanoušky série Jurský park utvrdit ve víře v to, že nás čeká nejlepší filmový přírůstek od skončení původní trilogie v roce 2001, a v obecném diváctvu mají probudit alespoň malý zájem zajít na něj do kina. 

Nejprve zde máme fotografii Scarlett Johansson v roli hlavní postavy Zory Bennett v konfrontaci s jistým okřídleným zabijákem, který soudě podle prvního traileru (i podle této fotky) nebude vůbec bezproblémový. Tento snímek tvoří obálku květnového čísla časopisu Empire.


Dále tu máme Zoru Bennett s pistolí v ruce v úzkém, snad ventilačním tunelu jakési opuštěné budovy na onom ostrově v Karibiku, na který se její tým vydá s cílem získat DNA tří monstrózních výtvorů genového inženýrství. Na co asi pohlíží? Sleduje se zatajeným dechem nějakou nebezpečnou potvoru?


Empire dále vydal tuto fotografii Jonathana Baileyho v roli Dr. Henryho Loomise, paleontologa Zořiny výpravy. Henry se nachází nejspíše ve žraločími čelistmi zdobeném baru, kde se spolu se Zorou má setkat s Duncanem Kincaidem, kterého ztvárnil oscarový vítěz Mahershala Ali.


Pak tu máme něco lehce děsivého. První pohled na strašidelného D-Rexe, jehož celý název byl v článku vydaném na webu časopisu Empire 1. května odhalen jako Distortus Rex. Tento obrázek je v podstatě prvním pohledem do tváře nového monstra, před kterým by se nějaký Indominus rex z Jurského světa nejspíše běžel zahrabat do vlastního trusu. Odběratelé časopisu Empire uvidí tento obrázek i na obálce fyzické verze nového čísla, jež vyjde 8. května. Když se na obrázek díváte, chytáte ten odkaz na Cameronovy Vetřelce (Aliens) z 80. let?


A ještě poslední snímek, vydaný online na webu časopise Empire! Zde vidíme Garetha Edwardse při režírování scény s mrtvolou parasaurolopha. Chudák hadrosaur byl nepěkně rozežrán, podívejte se na tu ránu v břiše. Má tohle být scéna, ve které se Zořin tým setká s první stopou D-Rexe? Pochutnal si na parasaurolophovi právě on? Nebo byl tento nebohý býložravec pouze obětí pestřeji zbarveného T-Rexe? Uvidíme za dva měsíce!


Na závěr ještě uvedu, co při rozhovoru pro Empire o Jurském světě: Znovuzrození řekla Scarlett Johansson: "Film naslouchá prvnímu dílu. Je v něm hodně lekavých scén, a mnohé je v sázce." Opravdu máme, na co se těšit. A to ani nepíši o těch Davidem Koeppem slíbených mutadonech, což mají být "pteroraptoři", jakési směsice raptorů a ptakoještěrů. Tento film bude opravdu jízda. Jak moc se těšíte?

pátek 2. května 2025

Obrázek týdne 2. 5. 2025

Dnes máme magické datum 2. 5. 2025. Včera byl první máj, den neodmyslitelně spjatý s odkazem chicagských dělníků, a po víkendu nás čekají 16. narozeniny blogu Blogorgonopsid. Začátek května je zkrátka obdobím, kdy se přinejmenším v mém životě děje spousta věcí. V tento den ale trochu vydechněme a pokochejme se další krásnou malbou zařazenou mezi Obrázky týdne. Když se tento týden zlomil, sdílel paleoartista Aberrantologist na svých sociálních sítích toto výtečné dílo, jež jsem zkrátka musel do obrázkové rubriky zařadit. Nádhera, že?


Popisek k obrázku: Stodvaceticentimetrový dinosauriform Amanasaurus nesbitti pohlíží na shlukující se mračna, jež mají brzy do jeho domoviny přinést katastroficky silné deště. Kvadrupední silesaurid stojí strnule na místě, poslouchá ohlušující hřmění a vtahuje do nozder zvlhlý vzduch. Neví, co má dělat. Snad takovou kupu mračen ještě neviděl. Je však možné, že je to také starý veterán a s bouřemi má už dost zkušeností. Amanasauři totiž žili v karnské pluviální epizodě, jeden až dva miliony let dlouhém období v pozdním triasu, během kterého klima naší planety trochu bláznilo. S tehdejším globálním oteplováním byly spojeny i extrémní jevy počasí, včetně mimořádně silných bouří a záplav. Rodový název Amanasaurus, který v roce 2024 dali tomuto zvířeti Rodrigo T. Müller a Maurício S. Garcia, jež ho popsali na základě dvou neúplných stehenních kostí, znamená v překladu z jazyka Tupí a z řečtiny "deštivý ještěr". Dešťové srážky a odtok byly napříč superkontinentem Pangaea v karnské pluviální epizodě vskutku zvýšené, o čemž svědčí mnohé terestrické sedimenty z oné doby. Amanasauři, rovněž jako třeba raní dinosauři, se s četnými bouřemi museli potýkat. Tato scéna se odehrává v místech, ze kterých bude jednoho dne souvrství Santa Maria v brazilském státu Rio Grande do Sul, před 233,23 miliony let. To kromě pozůstatků amanasaura vydalo světu také některé z nejstarších dinosaurů vůbec, například bazální sauropodomorfy rodů Buriolestes, Bagualosaurus či Saturnalia nebo též herrerasaurida rodu Gnavothorax

Sníte občas o návratu do dob, kdy se na Zemi objevili první dinosauři, jež sdíleli svět s těmi tajemnými silesauridy? Pokud ne, začněte! A nevíte-li dosti o silesauridech, přečtěte si pár článků o těchto dinosauriformech, které jsem napsal před více než třemi roky - na začátku roku 2022 jsem totiž tvořil projekt 6 vybraných druhů sulcimentisaurů!
Jak jsem již zmínil výše, chystá se oslava! Blogorgonopsid v pondělí 5. května 2025 oslaví své 16. narozeniny! To ten čas letí... Všichni návštěvníci blogu, častí i občasní, jsou srdečně zváni! Vždyť jednomu z nejdéle existujících paleoblogů psaných v češtině už pomalu začíná táhnout na dvacítku. 
Do Blogorgonopsidových narozenin si užijte víkend. V pondělí se tu na vás budu těšit!

čtvrtek 1. května 2025

Random Bird #39: Pokřovník zelený

Vědecký název: Acanthisitta chloris,
Rozšíření: Severní a Jižní ostrov, Aotearoa (Nový Zéland),
Velikost: délka 7 až 9 cm, hmotnost 6 až 7 g.
Jediný druh rodu Acanthisitta z čeledi Acanthisittidae, která byla v holocénu reprezentována pěti až sedmi druhy, z nichž však přežívají pouze dva; kromě pokřovníka zeleného ještě ohrožený pokřovník alpínský (Xenicus gilviventris). Ačkoliv jsou tito ptáci podobní střízlíkům (čeleď Troglodytidae), nejsou s nimi vývojově blízce spřízněni - jsou reprezentanty podřádu Acanthisitti, která nemá žádné žijící příbuzné (jejich "střízlíčí" vzhled se dá vysvětlit konvergentním vývojem). Pokřovník zelený byl popsán původně jako zástupce brhlíků (rod Sitta), a to roku 1787 švédským přírodovědcem Andersem Sparrmanem. Rod Acanthisitta byl zaveden až roku 1842 francouzským ornitologem Frédéricem de Lafresnayem (brhlíkovití se mimochodem na jižní polokouli nevyskytují). Anglicky se pokřovníku zelenému říká "rifleman", protože zbarvení jeho opeření připomíná zbarvení uniformy kolonialistických novozélandských vojáků; je tak smutnou připomínkou evropského obsazení ostrovů a s ním také spjatého vymírání původní fauny. Samečci jsou zbarveni spíše zeleně, se žlutými stehny a bílou špičkou na černém ocasu. Křídla jsou též zbarvena černě. Samice mají peří po většině těla hnědavé, s okrovými skvrnami na hlavé a zádech. Křídla mají pokřovníci zelení krátká, a zajímavé je, že při letu jejich třepetání zní trochu jako třepetání křídel kolibříků. Ozývají se vysokým, opakovaným "zipt-zipt-zipt". Hnízda si tito ptáci staví v dutinách kmenů stromů, přičemž se na stavbě podílejí oba rodiče. Dají dohromady vejcovitý dóm z trávy, peří a jiného nepříliš těžkého materiálu, s postraním vchodem, skrze který se dospělí ptáci poměrně nelehce dostávají dovnitř. Snůšku tvoří průměrně 2 až 5 vajec, jež po dobu 19 až 21 dnů inkubují oba rodiče. Občas jim přitom pomáhají i mladí pokřovníci z předchozích snůšek. Kromě dutin ve stromech mají tito ptáci rádi i hnízdní boxy. Pokřovník zelený je hmyzožravec, a potravu hledá podobně jako evropští šoupálci - šplhá vždy od báze kmene stromu po kůře výše, pak zase přeletí k bázi jiného kmene, a tak se to opakuje. Podle dat z roku 2016 je pokřovník zelený málo dotčeným druhem, nicméně jeho počty se podle studie z roku 2004 nejspíše snižují kvůli ztrátě přirozeného prostředí, kterým jsou lesy a křoviska. 


Zdroj obrázku:

Zdroje informací:

Nejčtenější