Úžasné adaptace zvířat s Nadimem Pererou. Mladý televizní moderátor, autor a aktivista Nadim Perera byl od mala zvídavý, a zajímalo ho, proč svět přírody funguje tak, jak funguje. V tomto segmentu se nám pokusí vysvětlit několik - alespoň pro nejširší publikum - zdánlivě nevysvětlitelných "záhad" spojených se zvířecími adaptacemi. Pomůže mu přitom dr. Chris Bell, fyzik z Bristolské univerzity. První otázkou, na kterou společně najdou odpověď, je: Jak je možné, že bruslařky chodí po vodě? Všech deset britských zástupců čeledi Gerridae je schopno se pohybovat na vodní hladině, aniž by se ponořili, což pro většinu z nás není nikterak překvapivé. Bruslařky jsou známy tím, že na vodní hladině loví ostatní hmyz. Pro zodpovězení otázky je klíčové porozumět povrchému napětí, a to nám vysvětlí Chris. Tento hmyz se na vodní hladině pohybuje v podstatě stejně, jako loďka poháněná pádly. Takovými "pádly" jsou pro bruslařky drobné chloupky na jejich končetinách, jež jsou vlastně ponořeny pod vodní hladinou. Druhá otázka: Proč strakapoudi nemohou dostat otřes mozku? Srostloprstí z čeledi Picidae jsou dobře známi tím, že svými zobáky bijí do kmenů stromů, aby se dostali k potravě, získali materiál na hnízdo nebo přilákali partnera. A dokáží takto do kmenů ťukat dvacetkrát za vteřinu, díky čemuž vytvářejí zvuk, který si mnozí z nás asociují s lesním prostředím - zvláště pak na jaře. Přitom síla, s jakou do kmenů ťukají, se rovná trojnásobku prahu otřesu mozku u člověka. Chris nám vysvětlí, že to se strakapoudy není úplně tak, jak se dříve myslelo - že by měli lehčí lebku, která funguje jako houba, a tak jejich mozek nemůže utrpět zranění. V roce 2022 vyšel vědecký článek týkající se závislosti zrychlení pohybu strakapoudí hlavy na tělesné hmotnosti, z níž pak vychází celková síla, se kterou zobák ptáka naráží do dřeva. Menší hlava - a že strakapoudi mají mnohem menší hlavu, než lidé - znamená větší síla úderu, ale i větší odolnost. Důležité je také to, že strakapoud má mozek umístěn poněkud "vzadu" a je do lebky více "narván", opět v porovnání s námi. Poslední otázka: Jak mohou veverky přežít pád z velké výšky? Chris nám vše vysvětlí s pomocí cihly. Veverky při skocích maximalizují svůj tělesný povrch - roztažením končetin, natažením trupu a ocasu - a při velké rychlosti se tak zvyšuje tažná síla. Zvýšená tažná síla balancuje gravitační sílu, veverka pak dosáhne konečné rychlosti, a když náhodou spadne na zem, rychlost není tak vysoká, aby si ublížila. Michaela Strachan a Chris Packham nám později připomenou moment z Nefalšované přírodní podívané (The Really Wild Show) z roku 1989; Chris tehdy dosáhl konečné rychlosti člověka při pádu z helikoptéry, samozřejmě s padákem. Také tehdy téměř dosáhl konečné výše lidského hlasu, jak nám sám předvede.
Klip ze čtvrté epizody pořadu Springwatch 2023 od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě v květnu a červnu na BBC Two.
Žádné komentáře:
Okomentovat