Správce dinosauřího parku - Pravěké vyšetřování

První prosincový Správce dinosauřího parku v roce 2016 je tu! Jak se našim přátelům dařilo v tomto pracovním týdnu? Dan Jameson Vás o tom nyní informuje...

Pravěké vyšetřování

Olivera velmi zaujala smrt Oviraptora na jižním pobřeží Isle of Die. Jak jsem již psal, v krku zvířete se nacházela znatelná rána, původně podle něj způsobená drápem raptora. Nepřízeň počasí minulý týden znemožnila Oliverovi, aby se na místo činu vrátil a vyřešil tak tuto pravěkou vraždu v současném světě. V pondělí se však počasí uklidnilo, deště ustaly, a tak Oliver mohl nasednout do helikoptéry a vrátit se tam, kde mrtvého Oviraptora viděl naposledy. Našel už jen kostru, důkladně ohlodanou všelijakými mrchožrouty, včetně prehistorických savců, kteří se zrovna prodírali lebkou dinosaura a pískali na sebe. Byli dva. Oliver nastražil před lebku malou klícku na hlodavce a do ní strčil kus masa. Přitom savci pochopitelně utekli, on je však chtěl blíže zkoumat, a tato klícka byla k jejich odchytu ideální. Pak odebral několik vzorků z kostí Oviraptora a vyfotografoval celou kostru. Spolu s jedním expertem na ptáky pak zkoumal i krční oblast Oviraptora. Ukázalo se, že na jednom z krčních obratlů se rýsovaly stopy po něčem, co by mohlo do krku prudce vrazit a kousek kosti tak mírně odštípnout. Pondělní večer byl pro Olivera a ptačího experta Jodyho naprostou nádherou. Počasí bylo výtečné, na nebi se rýsovaly pouze červené mráčky, zapadající Slunce bylo obrovské, po obloze létali velcí pterosauři a houkali na sebe, se setměním se mezi stromy začaly pohybovat světlušky, a z dálky se ozývaly táhlé zvuky nočních zvířat, okolo tábora občas prolétl netopýr, a vlny, narážející o písek pláže, slabě šuměly... V úterý ráno Jody Olivera vzbudil. Obhlédl kostru Oviraptora a zjistil, že se do klícky chytili dva malí savci. Oliver se na ně ihned podíval. Správně poznal, že tito malí savci jsou Purgatoriové. Tento druh vyhynul v Paleocénu, tedy v prvním geologickém období třetihor, ale žil také před koncem dinosaurů v době Křídové, takže vyhynutí přežil. A na Isle of Die jej nalezneme dodnes. "Jaký to poklad!" řekl Oliver, když si oba savce pořádně prohlédl. Byl by je vzal do parku, ale všiml si, že samička je březí, sameček jí zřejmě pomáhá s hledáním bezpečného místa pro narození mláďat, a tak bude nyní lepší nechat obě zvířata v jejich původní domovině. Celé úterý pak náš přírodovědec strávil studováním kostry Oviraptora. Jody krátce po poledni narazil na smečku Velociraptorů, což bylo velice nepříjemné. Skryl se mezi suchými větvemi keře (na jižním pobřeží je v tuto dobu veškerá vegetace seschlá), a obezřetně sledoval každý pohyb svých možných pronásledovatelů. Několik dominantních raptorů pochodovalo po hranici teritoria a zjišťovalo, zda se v něm neuchytili rivalové. Ačkoliv čich raptorů není tak dobrý, jeden z nich Jodyho přítomnost zaznamenal. Trojice dravců ho obklíčila, ale dříve, než stačil Jody vůbec dostat strach, vyrazila na jednoho raptora zezadu mocná Gastonia a jediným nárazem své mohutné hlavy do zad mu zlomila páteř. Zbylí dva raptoři dostali strach a rozutekli se. Jody v duchu děkoval Gastonii za to, že mu zachránila život, zatímco se vracel do tábora. Do úterního večera už ho raději neopustil, a s Oliverem pak helikoptérou odletěl zpět do parku...

Dinosauřímu parku se daří přímo výtečně, a já si čas strávený s návštěvníky užívám. Všichni jsme mezi nimi našli nové přátele, kteří s námi sdílí fascinaci v pravěkém světě. Užívám si též show při krmení zvířat. Zrovna dnes v deset hodin dopoledne jsem jednu takovou pořádal. Krmil jsem naše Troodony a vyprávěl návštěvníkům o tom, jak jsou chytří a nebezpeční. Lidé mi tleskali, když jsem stál na vyvýšené liště u plotu a házel z ní tam dolů Troodonům kusy masa, z ruky. Někteří mě prosili, abych je tam pustil a zkusili si to sami, ale já vždycky říkal: "Kdepak. Nato jste moc nezkušení!" Pochopitelně, že to byla legrace, a všichni ji pochopili. I když hodit Troodonovi flák masa není žádné hrdniství, a já to moc dobře vím, není radno si s těmito zvířaty zahrávat. A to žádným způsobem! Můj kamarád Dino si též vede dobře. Po dvoutýdenní práci, jež mě zaměstnávala po tyto dva týdny, mám na něj už mnohem více času. Hrajeme si spolu, běháme spolu venku, dokonce spolu hrajeme fotbal na trávníku za mým domkem. Někteří pracovníci, obývající vedlejší domky, nám při našich večerních hrách tleskají a fandí Dinovi. Sice hrajeme bez branek, ale stojí to za to. Dino ví, co má s míčem dělat-prostě do něj kopnout. To je na něm tak fascinující: tento dinosaurus je chytrý. Je to proto, že jeho druh je takový? Nebo proto, že byl vychován člověkem? Tyto otázky mi nedávají spát, ovšem jsem z něj naprosto nadšený...

Další část týdeníku pro Vás Dan Jameson napíše zase v pátek!!!