Ptačí řády a jejich evoluce: Seriemy

"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Seriemy

Stratigrafický výskyt: pozdní Křída (65 ma) až současnost

Areál rozšíření: v současnosti jen Jižní Amerika.

CO TO VLASTNĚ JSOU TY SERIEMY?

Pokud v současnosti žijí ptáci, které bychom označili za prehistorické, pak jsou to seriemy. Tento řád ptáků má dlouhou historii, je to jedna vývojová větev zahrnující i dravce, jež terorizovali savčí megafaunu. Dnešní seriemy jsou těmto strašným pravěkým ptákům docela podobné. Typické jsou pro ně dlouhé končetiny, vysoký postoj, dlouhý krk a mohutný zobák. Jsou to všežravci, i když se zřejmě více specializují na pojídání masa. Létavé formy dokáží letět překvapivě rychle, ty vyhynulé však byly mnohdy pozemní...

"Černonohá" seriema Chunga burmeisteri

EVOLUCE ŘÁDU CARIAMIFORMES:

"Ten pták, pro kterého jdu, je tak velký, že bys do téhle klece sotva nacpal jeho vajíčko! Je vyšší než já, má tři metry na výšku, ale neumí létat, a tak nemusí mít střechu." Nigel Marven, Prehistorický park

Český název řádu může odkazovat jen na současné seriemy, které mají též bohatou prehistorii. Avšak řád Cariamiformes celkově zahrnoval snad ty nejděsivější ptáky v historii. Je to obdivuhodné, ale dnešní seriemy jsou jejich jedinými dnešními příbuznými (i když někteří vědci se tohoto názoru zdržují a myslí si, že seriemy spadají do jiné, avšak ne tolik odlišné vývojové větve). Prozatím však lze říci, že skupina Phorushracidae mezi seriemy patřila. Velcí děsoptáci jako Phorusrhacos, Kelenken, Titanis, Mesembriornis a jim podobní se proháněli po planinách Jižní Ameriky a po spojení Amerik se někteří z nich dostali i na sever, dokonce až do amerického Texasu. V době izolace Jižní Ameriky, jež trvala bezmála 40 milionů let, to byli vrcholní predátoři. K jejich vyhubení snad přispěl příchod nových savčích predátorů ze severu, mj. šavlozubých tygrů nebo snad i pravlků, jež zabrali ptačí teritoria a připravili své oponenty o kořist. Poslední z děsoptáků vyhynuli teprve před pár desítkami tisíc let, zřejmě těsně předtím, než se mohli setkat s paleo-indiány... Avšak prehistorie řádu Cariamiformes je ještě barvitější. Nejstarší nalezené pozůstatky, považované za kosti seriemy, byly nalezeny na Antarktidě! Jsou stáří 65 až 66 milionů let, to byla doba, kdy dinosauři vymírali. Dalším pozoruhodným zástupcem řádu byl Itaboravis, žijící v Paleocénu v Brazílii. Původem těchto ptáků tedy může být jižní polokoule, kde dodnes žijí, avšak některé pravěké seriemy dosáhly i Evropy. Důkazem je Elaphrocnemus z Eocénu a Oligocénu. Může se zdát, že všichni tito ptáci byli masožraví, ale nebyla to tak úplně pravda. Rod Strigogyps, známý z Messelského souvrství v Německu z doby Eocénní, byl zřejmě býložravec. Byl to pouhý 1 kilogram vážící pták a pravděpodobně byl především pozemní, nikterak přizpůsobený k dlouhému letu. Asi sbíral plody a listy z půdy, zatímco se vyhýbal stále dokonalejším dravým savcům, kterým pozdní Eocén patřil. Seriemy, které žijí dnes, se objevily v období Miocénu.

Kostra seriemy rodu Strigogyps

DNEŠNÍ SERIEMY:

Když Sir David Attenborough a jeho štáb vybírali ptáka, na kterém by v seriálu BBC Ptačí život (The Life of Birds) z roku 1998 ukázali, jak prapták Archaeopteryx mohl poprvé vzlétnout, rozhodli se pro seriemu rudozobou. Tento pták působí více prehistoricky, než většina ostatních. Seriemy jsou však typické ještě jedním znakem, který je charakteristický hlavně pro "černonohou" seriemu: drápy mají úplně jako draví dinosauři. Nemusí to být tolik překvapivé, ale přece jen jsou jejich drápy odkazem do dob dávno minulých. Mají totiž srpovité drápy, úplně jako raptoři, dromaeosauři... A nejen to, černonohé seriemy těmito drápy snad dokonce zabíjí kořist, i když přeci jen častěji užívají svého zobáku. Drápem si však maso kořisti přidržují, aby z něho mohly trhat kousky... Dnes žijí na Zemi jen dva druhy seriem: seriema rudozobá a černonohá. Rudozobý druh se vyskytuje na travinách na jih od Amazonie a je k nalezení i dále na jih, i v severní Argentině. Je to pozemní pták, typický svou vějířovitou chocholkou. Dokáže utíkat rychlostí 25 km/h, je-li vystrašena. Po delším útěku občasně vzlétne (Archaeopteryx mohl konat podobně). Tito ptáci si staví hnízdo na zemi, nebo také na třímetrových keřích. Do hnízd na keřích ale obvykle nelétají, spíše do nich vyskakují. To černonohá seriema, žijící v Argentině, Bolívii a Paraguayi, je mnohem více stromová. Nepreferuje otevřená území, ovšem tropické a subtropické lesy či křoviska. Někteří jihoameričtí farmáři je chovají a cvičí k odhánění lišek, jež by mohli představovat nebezpečí pro dobytek. Jinak je tento druh velmi útočný i k lidem. Seriemy jsou skutečně zvláštní skupinou ptáků, jako by v nich stále proudila krev jejich prehistorických příbuzných, jež byli tak úspěšnými a strašnými zabijáky.

Dráp seriemy vypadá jako srp, a tedy i jako dráp raptorů