Svět opičích ještěrů, 4. část

Z minulé části víte, že se náš Megalancosaurus Stephen utkal se strašlivým Eudimorphodonem. Po nočním zápasu těchto dvou velice odlišných plazů někteří Plateosauři odešli od napajedla, ale mnozí tam stále zůstávali. To způsobilo, že se k vodě přiblížil nějaký velký predátor. Zraněného Stephena ráno vyzval k boji o teritorium jeden starý Megalancosaurus... Jak bitva dopadne?

Svět opičích ještěrů, 4. část:

Oba Megalancosauři proti sobě stáli jako kamenné sochy a jen očekávali, kdy ten druhý udělá nějaký výpad. Dívali se na sebe už asi dvacet vteřin a to téměř bez pohnutí, když tu se náhle z jezera vynořila obrovská hlava plná zubů. Patřila Nothosauří samici, která v boji obou malých zvířat spatřila velkou příležitost. Ocasem směřoval k vodě Stephen a samice ho takřka lapla mezi zuby, mladý opičí ještěr jen taktak uskočil a to už se samice vyškrábala na břeh, aby se do něj znovu zakousla... Ale Stephen byl rychlý a vyhnul se i druhému chňapnutí. Starý samec mezitím utekl. Po chvíli byl Stephen v bezpečí, protože Nothosauři nebyli na souši nijak obratní a samice vlastně ani nezkusila další útok. Pomalu se ponořila do vod jezera a opět čekala na nějakou kořist, která by netušíce přišla k napajedlu, a ona by ji mohla v rychlosti překvapit. Boji dvou Megalancosaurů byl konec, tedy na chvíli. Stephen cítil, že ho starý samec pozoruje. Proto nevyšplhal na strom jako vždy, v jakékoliv nebezpečné situaci. Nothosauřice ho už nepronásledovala, a tak se jen přitiskl ke kmenu vysokého jehličnanu a pozoroval okolí. Sok se brzy vynořil ze spleti malých kapradinám podobných rostlin, zrovna pokrytých čerstvě vytvořenými semeny. Stephen se rozhodl jít nepříteli naproti. Ten se náhle zastavil a začal mu ukazovat červeně zbarvený spodek krku. Tuto zastrašovací metodu, starou přes 200 milionů let, dodnes používají někteří ještěři, například leguáni. Stephen se ale hrdlem svého soka nenechal zastrašit a vrhl se přímo proti němu. Oba samci se do sebe pustili, jakoby vůbec nepatřili ke stejnému druhu. Sekali po sobě drápy předních končetin, vráželi do sebe hlavami, syčeli na sebe a starý samec Stephenovi dokonce obtočil nohu svým ocasem a pak prudce trhl, což způsobilo pád našeho samce. Stephen se ovšem nehodlal vzdát a praštil nepřítele ocasem do hlavy. Rána byla silná, až to starého samce natolik překvapilo, že se na pár kroků vzdálil. Byl tím podrážděn, syčel teď ještě hlasitěji a z krku navíc vyluzoval pískavé zvuky svědčící o jeho naštvání. Stephen na něj také zasyčel, a jako odpověď se mu dostala rána přední tlapou přímo do otevřené tlamy. I Stephen byl teď skutečně rozzuřen. Nepřítel mu vylomil zub a z tlamy mu tedy tekla krev. Měl teď o důvod víc ukázat starému vetřelci zač je toho loket. Prudkým výpadem přistál na jeho hřbetu a doslova jej klovl do krku. Pak zase seskočil. Nyní se ukázalo, že náš Megalancosaurus vůbec není bezbranný, a to i přes zranění na končetině, jež mu způsobil Eudimorphodon. Vetřelec se vzdal a pomalu odešel. Boj to byl možná krutý, ale na Megalancosauří poměry naprosto obyčejný. Takovéto bitky se mezi samci odehrávaly den co den a většinou neskočily hůře, než pár lehkými škrábanci. Ani vylomený zub Stephenovi tolik nevadil... Brzy nastalo poledne. Nothosauří samice se jako obvykle vyhřívala na velkém balvanu. Za několik týdnů, možná i dnů, už měla naklást vejce. Plateosauři se před poledním sluncem skryli do stínu několika pravěkých aurakárií rodu Arraucarioxylon. Nevěděli, že je z povzdálí sledují dvě hladové oči dravce, který podnikl sem dlouhou cestu, stejně dlouho trvající, jako samotní Plateosauři. Tento predátor je sledoval po celé týdny, a nyní dostal příležitost k útoku. Vyrazil ze svého úkrytu mezi keři a než se Plateosauři nadáli, přistály zadní končetiny té příšery v písku a rozvířily ho! Všichni dinosauři zvedli hlavy a dívali se na hlavu s několika pestře zbarvenými hřebínky a tělo dlouhé okolo 4 metrů... Tohoto dravce znali dobře i ze své domoviny na severu. Mnozí se v panice zvedli ze země a začali utíkat. Vůdce stáda se predátorovi nebojácně postavil. Po kousnutí do přední končetiny a vážného škrábnutí drápem do krku si ale obranu rozmyslel. Bylo však již pozdě na útěk. Masožravec popadl Plateosaura za krk a zaťal do něj zuby. I když byl seknut Plateosauřím drápem do hlavy, nedal se odradit. Najednou Plateosaurus vydechl naposledy a stal se kořistí tohoto děsivého predátora. Megalancosauři, včetně Stephena, to všechno pozorovali z bezpečí korun stromů. Velký masožravec byl Liliensternus, dávný příbuzný Dilophosaura. Šlo o další problém pro napajedlo, a také pro opičí ještěry. Zdá se, že horší načasování si masožravci vybrat nemohli. Jezero teď bylo domovem neustále hladového Nothosaura, krvelačných Eudimorphodonů a dokonce i dinosaura, kterého však opičí ještěři nikdy předtím neviděli...

Pokračování příště!!! Do komentářů můžete psát své názory na příběh...