Správce dinosauřího parku - Dva dny mezi býložravci

Dnes se zase podíváme do Dinosauřího parku a za jeho správcem Danem, který čelí mnoha problémům... Snad si tuto část užijete!

Dva dny mezi býložravci

Včera jsem měl celkem velký problém. Dopustil jsem se totiž chyby, na kterou bych v životě nezapomněl-vlastně chybělo jen málo, a můj život mohl v pár minutách skončit. Při krmení obřího hada Gigantophise jsem zapomněl na důležité pravidlo chovatelů hadů. Nikdy nedovolte, aby Vaše ruce či jiné části těla nesly pach potravy, kterou hadovi přinášíte. V tomto případě to bylo celé prase a já si při práci s ním zapomněl vzít rukavice. Když jsem hadovi potravu přinesl takřka před nos, udělal prudký pohyb vpřed. Docela jsem se lekl, ale myslel jsem, že se zaměřuje na mrtvé prase. Proto jsem je položil ještě blíž k jeho nosu, když v tu chvíli jsem dostal přímý zásah do hlavy!!! Gigantophis je had tak velký, že jediným výpadem zasáhne Vaši hlavu! Spadl jsem na zem a v šoku jsem ležel asi tři vteřiny, než jsem hbitě vstal a utekl. Před odchodem jsem terárium bezpečně zajistil. To tedy bylo něco... Jen ta rána od zubů, kterou jsem měl na čele, mě stála půlhodinový pobyt na klinice. Dozadu zahnuté zuby Gigantophise mi potrhaly naštěstí jen kůži. Jen si představte, co by se stalo, kdyby po mě had plně vyrazil, zachytil mě svými zuby a pak držel... To bych byl brzy uškrcen a skončil bych v jeho chřtánu! Alespoň mám za sebou další cennou zkušenost. Gigantophise budu muset krmit jinak, asi mu potravu položím někde při rohu terária, a budu s ní pohybovat jen s rukavicemi a opatrně. Tento obrovitý plaz je naprosto dokonale uzpůsoben k zabití všeho, dokonce i lidí. Proto se musíme mít na pozoru... Jinak byl tento týden klidný. Oliver vyrazil na další misi na Isle of Die, doprovázen dvěma předními světovými odborníky na ornitopodní dinosaury... A také doprovázen mnou, svým dobrým přítelem, ze kterého si čas od času dělá legraci. Cíl byl jasný: studovat chování býložravých dinosaurů. Toto mírumilovné označení pro ona zvířata sice platí, ovšem někdy máte pocit, že se jejich potravní chování zcela změnilo. Jen co jsme přijeli na Isle of Die, uvítal nás jeden zvědavý pštrosí dinosaurus, asi Ornithomimus. Přišel ke mě, začal se mi hrabat v batohu, jenž jsem měl na zádech, a když jsem se vztekle ohnal, kousl mě do ruky! Asi zapomněl, že se mnou se nelze prát. Však si to taky brzy uvědomil, když před rozzuřeným Danem pelášil jako vyplašená slepice!

Na pláních ostrova Isle of Die jsem již jednou byl. Obývá ho řada býložravců, kteří se zde pasou na trávě. Ta sice v dobách dinosaurů neexistovala, objevila se na Zemi až v třetihorách, tedy v době savců. Ovšem v současném světě dinosaurům poskytuje veliké množství potravy. Tým se rozhodl začít u kachnozobých dinosaurů. Zkoumal smíšené stádo Parasaurolophů, Corythosaurů a Edmontosaurů, mezi které se občas připletl i nějaký ten malý ptakopánvý dinosaurus. Podle jednoho z paleontologů to byl buď Dryosaurus nebo Othnielia, či jiný podobný druh přežívají už od doby Jury nebo Křídy. První den strávený na ostrově neměl chybu. Stanovali jsme dokonce na pobřeží, po kterém se přes noc nesly podivuhodné zvuky místních dinosaurů a také nočních ptakoještěrů, hlídkujících po mračné a temné obloze. Druhý den ráno silně pršelo a při návratu na pláně Oliver zapadl do bláta. Příliš mu to nevadilo, ale pak se ukázalo, že ve špinavé vodě se nacházel nějaký neznámý druh pijavice, která se mu přisála na nohu. Oliver si toho všiml až asi za hodinu, za tu dobu pijavice pořádně zvětšila svůj objem. Odstranit ji z nohy bylo velice bolestivé. Zřejmě je to nějaký druh cizopasníka schopného přidržovat se i na tlusté kůži dinosaurů a mezitím jim sát krev. Po dopoledni jsme narazili na velikého Tuojiangosaura, čínského stegosaurida. Byl to samec chránící své teritorium. Když se ho vědci rozhodli prozkoumat, vyběhl po nich a jednoho téměř dostal. Po Oliverovi, jenž se jej snažil odlákat s pomocí klacku, švihl ocasem, a kdyby všude kolem nebyly ty větve nízkých stromků, jistě by mého přítele zasáhl! Vždyť také na Olivera spadla pořádně velká větev, smetená ze stromu Tuojiangosauřím ocasem. Oliver skončil s vyraženým dechem, ale stačila jedna dobře mířená rána do zad, a dech se mu vrátil. Odpoledne toho dne jsme se ještě věnovali pozorování nějakých sauropodů kdesi v dálce, ale vzhledem k tomu, že se nacházeli celé kilometry od nás, nemělo smysl jít blíž. Také nám již došly všechny zásoby a tak jsme se po dvou dnech vrátili z tohoto zajímavého výletu-výjimečně jsme neviděli jediného dravého dinosaura... Jen doufám, že v parku bylo zatím vše v pořádku. Když dlouho neslyšíte špatné zprávy, začnete mít pocit, že se opravdu ně costalo. A není nikdo, kdo by Vám to ohlásil...

Další části Správce dinosauřího parku se dočkáte zase za týden!!!