Ptačí řády a jejich evoluce: Potápky

"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Potápky

Stratigrafický výskyt: Oligocén (25 ma) až současnost

Areál rozšíření: Celý svět kromě s výjimkou Antarktidy

CO TO VLASTNĚ JSOU TY POTÁPKY?

Tento ptačí řád se velmi výrazně podobá potáplicím (Gaviiformes), ale příbuzný je s nimi jen vzdáleně. Některé molekulární výzkumy prokázaly, že potápky mají blízko k plameňákům, a to jak vývojově, tak i stylem života. Potápky jsou vodní ptáci, při plavání na vodě vypadají jako bez ocasu, poněvadž je krátký. Celkově se jedná o ptáky malé až středně velké, většina z nich je schopna letu, i když současné jihoamerické druhy jsou kompletně zbaveny schopnosti létat. Zobák je krátký, krk je naopak dlouhý a mezi prsty se nacházejí plovací blány. Také končetiny potápek jsou unikátní: jsou posunuty dozadu. Potápky je mají tak krátké, že na souši dokáží sotva stát. Jedná se o lovce živící se vodními živočichy...

Potápka roháč (Podiceps cristatus), dospělec s mládětem

EVOLUCE ŘÁDU PODICIPEDIFORMES:

Naše znalosti evoluce potápek jsou poměrně strohé. Fosilní záznam není kompletní, jednotlivé nalezené druhy od sebe dělí desítky milionů let a neznáme přechodné články. Také proto není jisté, jak vlastně staré potápky jsou. Jisté je, že existovaly již před 25 miliony let v období Oligocénu, na sklonku starších třetihor (Paleogénu). Někteří odborníci ovšem věří tomu, že rod Eurolimnornis, který žil v Rumunsku před 143 miliony let, může být ranou potápkou. Alternativní teorie tvrdí, že se jedná o malého theropoda nebo dokonce pterosaura, není tedy jisté, zda byl Euromilnornis vůbec ptákem. Za společného předka potápek a plameňáků je považován Juncitarsus z Eocénního období. Zkameněliny tohoto ptáka byly nalezeny v USA a v Německu, nicméně i zde by šlo polemizovat o jeho správném zařazení do systému. Zhruba 70 milionů let starý Telmatornis, jehož fosílie byly odkryty ve formaci Navesink v New Jersey, by mohl být primitivní potápkou. Převládá ovšem názor, že se jedná o raného dlouhokřídlého, jakousi pravěkou obdobu racka. Mezi potápky se však určitě řadily rody Thiornis (Miocén, Španělsko) a Pliolymbus (Pliocén, USA). Také Miobaptus ze střední Evropy je považován za potápku, případně za ptáka potápkám blízce příbuzného. Dnes stále existující rod, Podiceps, se ve fosilním záznamu objevuje již v Oligocénním období...

Juncitarsus v Museo di Storia Naturale

DNEŠNÍ POTÁPKY:

Podiceps je rodem, jenž zahrnuje největší počet dnes žijících potápek. Je jedním z šesti rodů, těmi dalšími jsou Tachybaptus, Rollandia, Poliocephalus, Aechmophorus a Podilymbus. V češtině se vesměs všechny rrody označují jako potápka. Mnohým potápkám neslouží peří jen k létání, ačkoliv jihoamerické druhy létat nemohou. Například potápka roháč peří požírá. Měkké kuličky, jež se vytvoří v jejím břiše, pak možná zabraňují případnému zranění od spolknutých kostí. Potápky se totiž živí rybami, jejichž ostré kosti by mohly zvíře uvnitř zranit. Jinak se živí také korýši, měkkýši a v nemalém množství i hmyzem, který se vyskytuje v blízkosti vodních toků, jež potápky obývají. Samice potápek snášejí jednou až dvakrát v roce 4 až 6 vajec, o něž se starají oba rodiče. Hnízdo si mnohé druhy stavějí na plovoucí vodě. Matka však často během hnízdění otce zahání. Po vylíhnutí jsou mláďata kromě obvyklé potravy krmena také peřím. Zajímavostí je, že potápky (stejně jako potáplice) vozí na zádech svá mláďata. Mezi ostatními ptačími řády se takové chování nevyskytuje nebo je velice vzácné. Většina potápek, příkladem může být třeba potápka malá, jsou baculatí ptáci. Potápka malá při opouštění hnízda zakryje vajíčka rostlinami, aby nebyla vidět. To může zmást případné nepřátele a predátory, kteří by jinak hnízdo vyplenili. Dalším příkladem typického chování potápek je jakýsi tanec, tok potápek je totiž silně ritualizovaný. Páry spolu běhají po vodě a předvádějí neuvěřitelnou akrobacii, doplněnou o tanec s kousky rostlin v zobáku. Samci rovněž tancem označují své teritorium a zastrašují s jeho pomocí případné protivníky. Co se týká života ve vodě, jsou potápky výtečnými plavci a většina druhů vydrží pod vodou i více než 5 minut, díky čemuž pokoří člověka. Dnešní potápky tvoří pouze jedinou čeleď, Podicipedidae. Bohužel jsou některé druhy ohroženy, neboť byly v minulosti loveny pro krásné peří. To se v dávných časech používalo jako ozdoba šatů, vejce potápek se zase naopak sbírala pro jídlo. Příkladem je potápka roháč, jež byla v některých zemích svého výskytu vyhubena...

Jihoamerická potápka velká (Podiceps major)