Přináším další část seriálu Na lovu jihoamerických dinosaurů. Dnes nahlédneme do Zlaté éry dinosaurů, do Jurského období, při němž žili v Jižní Americe tajemní a málo prozkoumaní dinosauři...
Jihoameričtí dinosauři z období Jury nepatří mezi nejpopulárnější prehistorické tvory. Také se o nich příliš často nemluví. Ve skutečnosti však známe slušnou řádku nejrůznějších rodů dinosaurů z doby před 200 až 145 miliony let. Je určitě pravdou, že většina popsaných jihoamerických dinosaurů žila v období Křídy, a mezi ně patřili skuteční giganti. Nejen, že se po patanonských pláních proháněli někteří z největších masožravců, zároveň po nich putovali i největší sauropodi všech dob. Avšak i mezi jurskými dinosaury byli praví obři, včetně predátorů třikrát až čtyřikrát delších, než dnešní lvi. Mezi ně patřil Piatnitzkysaurus, pravděpodobně nejznámější jurský dinosaurus Jižní Ameriky. Tento dravý theropod obýval území dnešní Argentiny ve střední Juře. Byl pojmenován po známém argentinském geologovi a objeven byl ve formaci Canadon Asfalto ve druhé polovině 70. let minulého století. Zkamenělé kosti byly postupně posbírány několika expedicemi v letech 1977, 1982 a 1983. Popis uskutečnil již roku 1979 slavný paleontolog Jose Bonaparte, jenž se také později proslavil popisem obřího křídového Argentinosaura. Piatnitzkysaurus byl 4 až 6 metrů dlouhý, 450 kilogramů vážící masožravec, mohli bychom jej dokonce označit za predátora. Podporuje to fakt, že jeho kosti byly nalezeny spolu s kostmi velkých býložravců, což značí, že je mohl Piatnitzkysaurus ulovit a sežrat. Stejně tak na ně však mohl narazit již jako na ohlodané mršiny, bezvládná těla, jež se přímo nabízela jako oběd. Piatnitzkysaurus měl mocné čelisti a svalnatý krk. Váhu lebky zřejmě snižovaly dutiny v lebečních kostech, takže přední část jeho těla nebyla tak těžká. Mohl mít však takový živočich konkurenci? Zdá se, že ano, a to zcela určitě. Rod Eoabelisaurus byl totiž ještě větší, šlo o 6,5 metru dlouhého abelisaurida z doby střední Jury. Před 170 až 160 miliony lety, kdy žil, byl možná na argentinském území vrcholným predátorem. Stejně jako všichni abelisauridi, měl i tento zástupce čeledi velmi malé přední končetiny, jež byly v nepoměru s masivní lebkou. Paleontolog Diego Kol objevil roku 2009 neúplnou kostru Eoabelisaura v provincii Chubut na jihu Argentiny, popis uskutečnil spolu se svým německým kolegou Oliverem W. M. Rauhutem o tři roky později. O biologii Eoabelisaura se toho moc neví, zato jde však o nejstaršího známého abelisaurida a mohl by tak paleontologům poskytnout klíčové poznatky k pochopení evoluce této pozoruhodné skupiny theropodů. Avšak, kteří živočichové mohli být kořistí ohromujících masožravců, jež jsme si popsali? Není to taková záhada, protože alespoň v případě jednoho rodu máme fosilníhop materiálu dostatek. Je zřejmé, že nejznámějším jurským sauropodem Jižní Ameriky je Patagosaurus, který žil před 165 miliony let, jak napovídá jméno, v Patagonii. Bylo to přibližně 15 metrů dlouhé zvíře s velku chutí k jídlu, živilo se vysoko rostoucí vegetací, včetně tuhých vrcholků jehličnanů. Za popisem, jenž byl uskutečněn roku 1979, opět stojí Jose Bonaparte. Patagosaurus patřil mezi cetiosauridy, což byla starodávná čeleď sauropodů. Její zástupci v podstatě vymřeli na konci Jury. Někdy se předpokládá, že sauropodi vzešli z Jižní Ameriky a že je tedy jejich kolébkou. Neví se to přesně, zvláště v dnešní době, kdy se poznatky neustále mění, neboť objevujeme nové a nové druhy. Patagosaurus však rozhodně patřil mezi primitivnější sauropody. Bylo to zjevně stádové zvíře. Ve střední Juře však Jižní Ameriku obývali i camarasauridi, jako byl Tehuelchesaurus. Tento zhruba 15 metrů dlouhý sauropod s krkem směřujícím nahoru, jako u příbuzného Camarasaura nebo velmi vzdáleného příbuzného Brachiosaura, obýval provincii Chubut v Argentině před 165 miliony let. Na svých toulkách pravěkou krajinou se tedy stáda Tehuelchesaurů mohla střetnout se stády Patagosaurů. Ve stejné době a na stejném místě žil i rod Volkheimeria, který však dosud nebyl přílišně prozkoumán. Všichni tito úžasní dinosauři se mohli potkat, tvořili skutečně obdivuhodný, avšak málo poznaný ekosystém. Pokud bychom se posunuli hlouběji v čase do rané Jury, mohli bychom v severozápadní Argentině spatřit massospondylida o délce 2,5 metru. Byl nazván Leyesaurus a je znám z pozůstatků krčních obratlů, zadní končetiny a také lebky. Byl velmi blízce příbuzný Adeopapposaurovi, s nímž se mohl setkat, poněvadž oba rody eixstovaly ve stejném období... Doufejme, že z jurských hornin bude brzy vyjmut další nepoznaný druh, jenž by mohl pomoci našemu porozumění úžasnému světu prehistorie...
Pokud se Vám další část seriálu líbila, komentujte...
4 komentáře:
Moc pěkný článek :). Z jurské Argentiny znám ještě 10 metrů dlouhého dicraeosaurida Brachytrachelopana :). O některých Tebou zmiňovaných dinosaurech však čtu poprvé :). Všiml jsem si ale dvou překlepů, hned na začátku píšeš: "Nejen, že se po patanonských pláních proháněli...", má tam být patagonských. A pak ještě na konci píšeš: "Byl velmi blízce příbuzný Adeopapposaurovi, s nímž se mohl setkat, poněvadž oba rody eixstovaly ve stejném období...", má být existovaly. Jinak ale skvělý článek plný zajímavých informací :).
Velmi zajímavý článek! Tohle téma je mé oblíbené, takže mě to hodně zaujalo!!
Zatím jsem to nezkoušel.
Nádherný článek!!!
Okomentovat