Život mamby černé

Tento článek jsem chtěl napsat už alespoň dva roky. Konečně jsem se tedy dostal k jeho realizaci. Seznámíme se s hadem, který je po celé Africe velice obávaný a i jinde ve světě je mu přisuzována schopnost zabíjet lidi s pomocí vysoce účinného, nesmírně toxického jedu. Ve skutečnosti je to had, který si žije svým životem, vyhýbá se člověku, a jeho život může být mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá... Život mamby černé prozkoumáme prostřednictvím fiktivního příběhu, který spojím s fakty o tomto legendárním plazu...

ŽIVOT MAMBY ČERNÉ

Uvnitř hnízda termitů, které v jihoafrické savaně porostlé suchou trávou a nízkými keři přímo bije do očí, nastává pohyb. Po 80 až 90 dnech inkubace se malé hnízdo, složené z pergamenových vajec nakladených jedno vedle druhého, probouzí k životu. Když někdy v říjnu nebo listopadu zanechala samice vejce svému osudu, ani nepomýšlela na to, že by ji mláďata mohla jednoho dne potřebovat. Jako u většiny hadů, neprojevovala matka žádné mateřské instinkty. Ani neměla, proč. Jakmile se její potomci vylíhnou, budou zcela samostatní. Už jako malí budou nahánět hrůzu prakticky všem drobným savcům i ptákům a bude se jich bát dokonce i člověk. Samice, která vejce nakladla, patřila k druhu hada, kterému se říká mamba. Na Zemi, konkrétně v Africe, žijí čtyři druhy mamb. Jejich vědecký název je Dendroaspis. A matka a její právě se líhnoucí potomci nejsou jen tak ledajakou zelenou, stromovou mambou. Patří k jedinému druhu mamby, který má šedé zbarvení. Černá mamba...

První mamba, která se vylíhla, dostane jméno Blackie. Je to malá samička, i když v tuto dobu jejího života by její pohlaví člověk vůbec nerozeznal. S pomocí vaječného zubu se vyklubala z pergamenového vajíčka, a zatímco se její pomalejší sourozenci rvou s měkkou skořápkou o spatření světla světa, ona už spokojeně odpočívá, rozložena na zbytku svého vaječného úkrytu. Všichni jedovatí hadi, černé mamby nevyjímaje, disponují jedovými žlázami a zuby hned po narození. Jakmile opustí termití hnízdo, začne pátrat po potravě. Tou budou nejprve drobní živočichové, možná začne s hmyzem a postupně si na svůj jídelníček bude přidávat všechny ty ptáky a savce, kterých je v okolí určitě dost... Snůška tvoří 6 až 17 vajec. Blackie tu nemusí čekat, až se vylíhnou její sourozenci. Aktivně začíná slídit po nějakém bezpečném úkrytu, bezpečnějším, než je termitiště.

Některé vědecké výzkumy v terénu prokázaly, že mladé černé mamby rostou velice rychle. Navíc jsou v bezpečí od mnoha predátorů, neboť tráví značné množství času mezi spletitými větvemi stromů a keřů. Tam jsou doma i jejich rodiče. Ovšem mladé mamby během prvního roku života tráví na stromech a keřích mnohem více času, než dospělci. Během prvního roku života dosáhne Blackie délky téměř dvou metrů. Mladé mamby totiž rostou rapidně rychle. Jakýkoliv netopýr, komba, pták, spící nebo bdící se stávají jejich kořistí. Blackie se brzy stává mistryní aktivního lovu. Neloví ze zálohy jako zmije nebo krajty. To by mambám připadalo zbabělé. Svým dlouhým tělem se vrhá prudkou rychlostí na každou menší kořist a nikdy nemá strach, že by její jed nepůsobil.

Mamba černá je rychlým, hbitým lovcem, a na to, že je hadem, dost dobře vidí. Každý pohybující se předmět okamžitě zaregistruje, zaměří ho, a pokud je to kořist, zaútočí. Pokud jde o predátora, snaží se uniknout. Krátce poté, co se poprvé po několika dnech odvážila na zem a zabila damana, který se stává oblíbenou kořistí černých mamb, zaregistruje Blackie známou siluetu na obloze. Ani černá mamba není v bezpečí před orlíkem hnědým, vyhlášeným labužníkem hadího masa. Tady, na jihu Afriky, jsou hojní ve svých počtech. Blackie musí okamžitě do bezpečí nedalekého keře, jinak přibude na jeho dnešním menu.

Uběhlo několik let. Blackie se výtečně daří. Žije samotářsky, jako všechny černé mamby. Dnes večer se však rozhodla uchýlit v malé noře, vyhrabané kdysi nějakým savcem, který se do ní už nikdy nevrátil. Nora je obývána i několika "užovkami" rodu Lamprophis (dříve byly označovány jako užovky domácí, ale později byly reklasifikovány, nepatří již mezi colubridy, tedy užovkovité, ale do čeledi Lamprophiidae). Ne že by mamby vyhledávaly společnost, ale nedaleko by se ani říci, že jim nějak zvláště vadí. Užovek je v noře hned několik.

Hned dalšího dne se Blackie vydává na lov. Svým citlivým rozeklaným jazykem právě zachytila pach damana skalního. Měří sice 50 centimetrů a váží až 4 kilogramy, pro mambu však není problém takového macka spolknout. Nejdříve ho však musí ulovit. Vedena jeho pachem, který je analyzován Jacobsonovým orgánem umístěným nad horním patrem v hadově tlamě, blíží se Blackie k dosud nic netušící oběti. Ta si sedla přímo na vrcholek malé skalky, ze které má přímo báječný výhled po okolí. Škoda, že se za pár sekund tato rozhledna stane jeho hrobem. A rakví bude možná hadí žaludek. Zezadu mamba velice rychle zaútočí. Její jedové zuby proniknou masa a následně do krve oběti... Mamba černá se řadí mezi elapidy, tedy korálovcovité hady, které charakterizují jedové zuby umístěné v přední části horní čelisti, jež jsou nepohyblivé. Na rozdíl od zmijí, chřestýšů, křovinářů a ploskolebců a všelijakých dalších zmijovitých zkrátka korálovcovitý had nedokáže své zuby natočit dopředu. Ale mamba černá má jakousi drobnou kontrolu nad svými jedovými zuby a proto s nimi může maličko pohnout vpřed, což jí pomáhá vpravit do kořisti ještě více jedu. Jedové zuby jsou dlouhé jen 6,5 milimetru, ale to bohatě stačí k tomu, aby jimi protekl smrtící jed. Ten protéká rýhou podél zubu, nikoliv kanálkem umístěným uprostřed zubu jako u zmijovitých. Tento smrtící aparát, jehož dvojí zabodnutí do damanova těla bylo velice bolestivé, brzy vykoná své. Damanovo tělo bylo právě napumpováno jedním z nejsilnějších hadích jedů v celé Africe.

Jed je velice silný neurotoxin, který poblázní nervový systém oběti a zastaví její srdce. Na tom se podílí i kardiotoxin obsažený v jedu, nechybí ale ani fasciculin. Mamby mají specifický neurotoxický jed zvaný dendrotoxin, který se vyskytuje pouze u nich a u žádných jiných hadů. Na nervovou soustavu působí velice rychle. Ubohý daman to má velmi rychle za sebou. Dnes byl kořistí Blackie daman, jindy to může být třeba i antilopa rodu Philantoba, kterou jsou tito hadi schopní zabít. Mamba černá dosahuje délky 4 metrů, i když obvykle bývá třeba o půl metru kratší...

U člověka nastane smrt způsobená jedem mamby černé obvykle v rozmezí mezi 7 až 15 hodinami po uštknutí. Avšak už 45 minut po nehodě může člověk zkolabovat a upadnout do transu. Pomineme-li některé vzácné případy, kdy například jednoho Jihoafričana uštkla mamba a on celou tu šílenou agonii přežil, aniž by mu byl podán protijed, je uštknutí mamby černé vždy smrtelné, není-li léčeno. Protijed existuje teprve od 60. let minulého století a zachránil tisíce životů. Přesto je mamba černá hadem, který zřídkakdy uštkne člověka. Jako všichni jedovatí hadi si i ona nechá jed raději k zabití své kořisti a nebude jím plýtvat na člověku. Faktem však je, že něco jako "suché kousnutí" (dry bite), kdy jedovatý had nezasadí do rány jedovou dávku, v rámci tohoto druhu nefunguje. Když uštkne, vždy vpustí do rány jed.

Po více než roku a půl života v buši narazila Blackie úplně poprvé v životě na člověka. Jakýsi chlapík se prodírá křovinami. Dostává se nebezpečně blízko k Blackie, která až dosud zcela klidně ležela na větvích nízkého keříku. Muž je už příliš blízko. Blackie začíná syčet. Otevírá tlamu. Díky jejímu inkoustově černému vnitřku dostála mamba černá svého jména. Muž vyděšeně vykřikl. Blackie ho neslyší, stejně jako ostatní hadi nemá vnější ucho, ovšem cítí, že její zastrašovací mechanismus zafungoval. Člověk v rychlém úprku mizí kdesi v dálce...

Někteří lidé ještě stále věří tomu, že mamba černá začne na potkání člověka pronásledovat a že se dokonce vrhá i za jezdci na koních. To vůbec není pravda. Není to děs, který se snaží člověka dostat za každou cenu. To dělají jen lidé... Pokud se nějaký herpetolog snaží mambu černou odchytit, je možné, že ho začne na krátkou vzdálenost pronásledovat, ale bude to spíše metrový výpad než nějaký pětimetrový či delší "běh". Ovšem je pravda, že mamba černá je nejrychlejší had, a vlastně i nejrychlejší beznohý živočich na světě. Na krátkou vzdálenost se dokáže plazit rychlostí 11 km/h, ve výjimečnějších případech možná i 18 km/h, což možná rychlostně odpovídá rychlé chůzi nebo pomalejšímu běhu, ale člověk jmá vždy možnost zrychlit. A protože mamba černá ve skutečnosti své nepřátele nepronásleduje, rozhodně tedy ne na dlouhé vzdálenosti, nemusíme se ptát: "Co by se stalo, kdyby mě mamba černá dohnala?" Setká-li se s člověkem, bude se mamba snažit co nejprve uprchnout. To znamená, že se vydá k nejbližšímu keři, rychle se vyplazí na nějaký strom... Jen proto, aby unikla. Jsou to velice plašší hadi a proto je také jen zřídkakdy potkáme. Preferují savanu, lesnatou krajinu a křoviny. Většinou žijí daleko od lidí. Přiblíží se k nim jen tehdy, je-li v jejich okolí dostatečné množství myší a krys. Teprve tedy nastává možnost, že někdo na mambu šlápne poblíž svého domku.

Blackie je už dospělá a začíná přitahovat pozornost samců. Začíná jaro. Doba, kdy se mamby páří. Několik samců už Blackie vyhledalo, následovali totiž pachovou stopu. Teď se před jejíma očima začíná odehrávat skutečně podivuhodné divadlo. Dva samci se vzájemně ovíjejí a snaží se jeden druhého přitlačit k zemi.

Uběhlo asi 11 let... Blackie prožila velice zajímavý život v buši. Zezačátku byl plný nebezpečí, i jako dospělá se musela vyhýbat mangustám nebo orlíkům hnědým, ale jinak byla svrchovanou královnou buše. Nikdy neuštkla člověka, vlastně jich za život viděla jen velmi málo... Dorostla délky asi 3,8 metru. V celé oblasti, kterou obývá, by nebyla k nalezení větší mamba. Nakonec však umírá... K jejímu tělu se neopatrně přibližuje člověk, který na ni narazil uprostřed prašné silnice. Se zájmem bere její tělo do ruky a pokládá ho na stranu. Že by ho snad nechtěl přejet? Ještě, že neměl touhu prohlédnout si její jedové zuby... V jednom případě totiž jed mamby černé takřka zabil chlapce, který zkoumal mrtvou mambu a omylem se bodl do prstu jejími jedovými zuby. I jed mrtvé mamby totiž ještě dokáže způsobit pořádně nepříjemné věci...

Mamba černá je skutečným majestátem Afriky. Zda je skutečně nejjedovatějším hadem celého kontinentu, těžko říci. Někdy se uvádí, že kobra kapská má možná stejně silný jed... Mamba černá určitě nepatří mezi 10 nejjedovatějších hadů světa, ti všichni žijí v Austrálii. Fakta ale jsou, že je to nejrychlejší had, největší jedovatý had Afriky a 2. nebo 3. nejdelší jedovatý had světa (po kobře královské z Asie a možná i po křovináři němém z neotropů). Kdyby nic jiného, už jen to ji činí velice pozoruhodnou...

Doufám, že se Vám tento článek líbil. Pokud chcete, napíši i další články tohoto typu. V roce 2012 jsem psal články ze série "Život v divočině", které byly podány podobným způsobem, jen byly kratší. Spojit fiktivní příběh nějakého zvířete s fakty by nebyl problém... Možná se tedy dočkáte podobných článků již v několika příštích desítkách dnů...