Psovité šelmy pravěku: Canis arnensis

Opět je to více než měsíc, co jsem přestal v psaní projektu Psovité šelmy pravěku. Nevím, kolik částí ještě napíši. Psovitých šelem žilo na naší planetě v prehistorii tak mnoho... Ale mnohé se sobě tak podobaly, že nevím, zda má úplně cenu o nich tvořit samostatné články... Každopádně tento projekt rozhodně nekončí, jen očekávejte, že mezi jednotlivými částmi zkrátka budou jakési regulérní dlouhé přestávky... Nyní však zpět do světa pravěkých vlků!

Jméno: Canis arnensis,

Období: raný Pleistocén, před 1,9 až 1,6 milionu let,

Místo: jižní Evropa a Izrael.

Těžko říci, zda byl Canis arnensis vlkem či šakalem. Svou anatomií se totiž mnohem více podobal šakalům, zvláště pak šakalu obecnému (Canis aureus), který se dodnes (a už od pozdního Pleistocénu) vyskytuje v jihovýchodní Evropě, na Blízkém východě a v jižní Asii. Je možné, že Canis arnensis byl předkem dnešních šakalů. Rozhodně se liší od etruského vlka, který žil v jižní Evropě zhruba ve stejné době... Pozůstatky psovité šelmy druhu Canis arnensis byly nalezeny na několika významných jihoevropských nalezištích, a dále také v lokalitě Oubeidiyah v Izraeli. Řeka Arno, na kterou odkazuje druhový název, protéká Itálií, kde byly jeho fosilie nalezeny poprvé, a to konkrétně v italských provinciích Florence a Arezzo. Canis arnensis se vyznačoval poměrně lehkým tělem, hlavou s poněkud výrazným čelem a poměrně krátkými nasálními (nosními) kostmi. Velikostně byl srovnatelný právě s již zmíněným šakalem obecným, který dosahuje délky asi 70 až 80 centimetrů. Šakalové se živí malými savci, ptáky a jejich vejci nebo také hmyzem, ale zároveň požírají i ovoce. Vždyť v některých částech Indie se živí převážně tropickým ovocem. I tak jde především o masožravce, kteří uchvátí jakoukoliv kořist menší než jsou oni sami. V období Pleistocénu, kdy Evropou pochodovali mamuti a srstnatí nosorožci, nebyl Canis arnensis ani zdaleka vrcholovým predátorem. Zřejmě lovil malá zvířata jako byli svišti nebo myši. Nekonkuroval si tedy přímo se šavlozubými tygry, lvy ani s etruskými vlky. Potenciální nebezpečí mu však mohlo hrozit ze strany jeskynních hyen rodu Pachycrocuta. Asi před 1,6 milionu let tato šelma zcela mizí z fosilního záznamu, žádné mladší fosilie náležící tomuto druhu už neznáme. Pravděpodobně ho nahradil mosbachský vlk (C. mosbachensis), který pak existoval po celé období středního Pleistocénu.

Jistě se podíváme i na další psovité šelmy. Zatím nevím, kdy další část tohoto projektu napíši, ale nebojte, tak do měsíce to bude!