Správce dinosauřího parku - Důležité jednání a napadeni ptakoještěry

Říjen se blíží ke konci a za dveřmi je již listopad. Avšak to neznamená, že bych náhodou vynechal Správce dinosauřího parku! Doufám, že si jej s radostí užijete...

Důležité jednání a napadeni ptakoještěry

Uplynulý týden bych mohl ve zkratce označit jako akční. V Dinosauřím parku se přihodila celá řada událostí, z nichž některé byly doslova smrtící. Stále bojujeme s podivnou chorobou, jakousi epidemií, kterou do parku zanesl dnes již zesnulý Troodon. Onemocnělo již šest lidí-nově jeden krmič, kterého minulý týden kousl nadměrně agresivní Siamotyrannus. Vyvstává základní otázka: Jak se ten záhadný vir dostal od Troodonů až k němu? Zatímco lékaři se krmiče snažili zachránit (a kupodivu, je na tom ze všech šesti nemocných nejlépe), veterináři Siamotyranna uspali a blíže se na něj podívali. To, co odhalili, by nám mohlo pomoci v boji proti oné nákaze. Dásna kolem zubů měl zduřelá, při zmáčknutí z nich vycházela podivná látka, kterou bych osobně přirovnal ke slizu. Možná je to jakási tekutina, jež obsahuje zárodky onoho cizopasníka. Věřte nebo ne, Siamotyranna se díky tomuto zjištění podařilo vyléčit. Jeden z veterinářů použil nesmírně silná antibiotika, aby miniaturního nepřítele zničil. Nutno však podotknout, že taková dávka antibiotik by mohla Siamotyranna i zabít-v podstatě zde byla 50 % šance, že nepřežije. Teď však volně pobíhá po výběhu a je v pořádku. O něco podobného jsme se pokusili i s našimi nemocnými přáteli, ale zde antibiotika příliš nezabírala. Proto byla v pondělí svolána důležitá porada. Dorazilo na ní několik lékařů, Charlesových známých ze Spojených států, včetně výborného odborníka na cizopasníky Boba Swinga z University of California. Během jednání byly probírány různé pojmy, kterým jsem ani nerozumněl, a Charles očividně také ne. Na konci porady zíval. Ovšem, padlo alespoň podstatné rozhodnutí. Nemocní budou převezeni do Spojených států ve sterilním prostředí, aby nás zde náhodou neohrožovali. Někteří odborníci se chtěli podívat také na Siamotyranna a navrhli podobný převoz, ale Charles nesouhlasil. Podle něj by to bylo příliš nebezpečné. Před měsícem nám unikl Troodon v londýnských ulicích, pak si představte zuřivého Siamotyranna pobíhajícího po ulicích San Diega nebo Los Angeles. Skličující představa...

Osobně si však myslím, že by se tito odborníci měli na Siamotyranna blíže podívat. Charles dostal týden na rozmyšlenou, pak jim má oznámit, souhlasí-li s převozem, či ne. V úterý odpoledne jsem zažil některé z nejnapínavějších momentů svého života. Z Isle of Die do parku přiletělo velké hejno pterosaurů rodu Tapejara. Byli to samci bojující o samice a, jak se nakonec ukázalo, také o nová teritoria. Z oken svých příbytků mohl každý pracovník parku pozorovat houfy pterosaurů rvoucích se až do krve. Každý, kdo vyšel ven, se v zápětí stal obětí těchto zápasů. První, kdo tak učinil, byl krmič John. Chtěl si pořídit videozáznam a poté jej poslat přes e-mail své rodině, ale zaplatil za to životem. Když jsem ho viděl uprostřed zápasících ptakoještěrů, tajil se mi dech. Nakonec jsem popadl pušku a vypadl mezi ně, abych ho ochránil a domluvil mu. Bylo už ale pozdě. Poté, co jej zuřící Tapejarové roztrhali, zaměřili se na mě. Z bitek o samice se náhle stal zápas o večeři. Vrhla se po mě masa těl s křídly, ostrými zobáky a jasně zbarvenými hřebínky na hlavě. Utíkal jsem zpět do svého domku a zamknul se v něm. Ptakojštěři však prorazili okno, za chvíli i dveře a já byl v pasti. Stačil jsem jen zapnout vysílačku a zavolat rangerům... Probudil jsem se až v ošetřovně. "Tak co, milý brachu, ještě žiješ?" řekl kdosi, a ten hlas mi byl moc dobře známý. Jakmile jsem otevřel oči, uviděl jsem zubícího se Olivera. Můj naštvaný pohled ho posléze rozesmál. Zanedlouho jsem zjistil, že hejna pterosaurů zase odletěla. Avšak důvod, proč se spolu samci rvali zrovna na našem ostrově příliš jasný není. Nabízí se pouze teorie říkající, že pterosauři sem jednou za pár let přiletí bojovat o družky a nová území, a takto se to neustále opakuje. Možná to je důvod, proč jsme nic takového ještě nezažili. Když jsem se chlapů zeptal, jak je možné, že jsem přežil takřka nezraněn, odpověděli mi, že jsem se propadl do sklípku, kam už na mě čelisti ptakoještěrů nedosáhly... Můžu říci, že jsem měl docela štěstí. Včera jsem se od Charlese dozvěděl další novinku. Siamotyrannus bude převezen do Spojených států, a možná tam bude konečně odhalena síla té záhadné nemoci, jež jej a naše kamarády nakazila...

Správce Dan Jameson se bude snažit zjistit více, nakonec se však dozví více, než očekával... O tom v příštích týdnech!