Obrázek týdne 28. 6. 2013

Konečně nastal konec června a dnešním dnem vlastně začínají i dvouměsíční prázdniny, které snad uběhnou pomalu. V rubrice Obrázky týdne se tentokrát podíváme na jednoho býložravého krokodýla...

Popisek k obrázku: Dvojice Desmatosuchů se pase na kapradinách v Severní Americe za Triasu. Je dopoledne a vypadá to na překrásný den, počasí se nekazí...

O prázdninách se pokusím oživit již poněkud zapomenutou rubriku o mém oblíbeném seriálu Prehistoric park a doufám, že dopíši popisky všech dílů série...

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska (2/2)

Minulá část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1306/praveke-safari-za-dinosaury-do-japonska-1-2.

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska-druhá část:

Fukuiraptor zvedl hlavu, zavětřil a poznal můj pach. Byl jsem trochu v šoku a natáčel ho, když začal pomalu kráčet směrem ke mě. Pak se hbitě rozběhl. Okamžitě jsem se zvedl a vydal se na zběsilý útěk, nevědomky jsem však ztratil svou kameru. Spadla kamsi do porostu. Fukuiraptorův útok byl velmi rychlý. A také neúspěšný. Dřív, než mě stačil dohnat, vylezl po kmenu cykasu k jeho vrcholku. Dravec nechtěl čekat dole, až slezu a vrátil se k původní potravě. I když toto setkání příliš pěkně neskončilo, byl jsem šťatný, protože jsem spatřil Fukuiraptora. Repliky jeho kostí jsem vídal skoro každý týden, především při vykopávkách v Japonsku, ale vidět ho živého, to byl teprve zážitek. Masožraví dinosauři mě vždycky fascinovali, ale abych byl upřímný, býložravci také. To on mi téměř shodil džíp. Teprve v táboře jsem si uvědomil, že nemám kameru, na kterou jsem natáčel. Bleskurychle jsem se vrátil do lesa, abych ji našel. Po mrtvole zbyly jen cáry kůže a hnijící maso, odkrývající kosti, Fukuiraptor byl zjevně nažraný a já doufal, že na mě někde nečíhá. Vůbec jsem ho neviděl. Hledal jsem mezi metrovými přesličkami asi patnáct minut, než jsem stoupl na svou kameru. Ozvalo se tiché "Cvak!" a kamera byla zničena. Stejně jsem byl rád, že jsem ji našel. Její oprava mi trvala jen chvilku. Docela mě zajímalo, co jsem vlastně natočil. Ze svých záběrů Fukuiraptora jsem příliš nadšen nebyl, protože byly nesmírně trhané. Zaujalo mě ale něco jiného. Zhruba v době, kdy jsem se vracel do tábora, přišel ke kameře jiný velký dinosaurus, celou ji očichal a pak zmizel. Byl ohromný, zdál se mi větší, než Fukuiraptor. Neváhal jsem, sbalil jsem funkční fotoaparát a vydal jsem se zpátky na místo...

Našel jsem čestvé stopy okolo té mrtvoly. Zvíře asi odehnalo Fukuiraptora od mrtvého dinosaura a samo snědlo tolik. Rozhodl jsem se, že pro dnešek toho už nechám. Nebezpečí jsem pokusil dost... Ráno, okolo desáté, druhého dne, jsem nasedl do džípu a zamířil zpátky k mému prvnímu stádu Fukuititanů. Cesta příliš klidná nebyla. Už předtím jsem u stanu uslyšel pronikavý řev. Projížděl jsem kousek od místa, odkud podle mě vycházel, a zpoza jehličnanů se vynořil obrovský dravec. Byl to Katsuyamasaurus! Ani jsem o něm nevěděl, pak zařval a já se otočil. "Do háje!" zařval jsem a nabral rychlost. Katsuyamasaurus šel po mě. Ale můj Landrover byl rychlejší, brzy jsem nabral osmdesátikilometrovou rychlost a predátor mi nestačil. Zastavil jsem opodál lesíka a uviděl, jak Katsuyamasaurus útočí na nedospělého Fukuititana. Tito býložravci jsou zřejmě jejich potravou. Konečně jsem si to všechno vyfotil. Katsuyamasaurus byl ohromný, ale nechtěl jsem se k němu přiblížit. Nechtěl jsem, aby mě hnal, jeho sílu a rychlost jsem už poznal. Nastal čas, abych završil mé první pravěké safari a toto byl ideální konec. Viděl jsem býložravé Fukuititany i dravého Fukuiraptora a Katsuyamasaura. Teď jsem se konečně vydal domů...

V příští části: Jack se vypraví do prehistorického Mongolska, kde před 75 miliony lety panoval jeho oblíbený dinosaurus. Byl to krvelačný predátor s drápem na zadní končetině - Velociraptor. Na jeho cestě ho však čekají ohromná překvapení...

Archelon

Jméno: Archelon

Potrava: Zřejmě vše, jednalo se asi o všežravce

Období: 75-65 MYA

Typ: Mořská želva.

Popis:

Archelon byl, podobně jako Testudo atlas na souši, největší želvou, která kdy žila v mořském prostředí. Archelon dosahoval délky přes 4,5 metru a vědci předpokládají, že se dožil i více, než 100 let. Ačkoliv byl jeho krunýř velice silný, ostatní predátoři, jako mosasauři, jej jistě napadali. Těžko říct, čím se želva živila. Paleontologové si myslí, že se jednalo o všežravce, možná významnou složku jeho potravy tvořily rostliny, každopádně důkazy o specializaci na určitý typ potravy nemáme. Ostré čelisti mu však mohly pomoci rozevřít schránku amonitů. Velké ploutve, především vepředu, mu umožňovaly dlouhý a poněkud i rychlý pohyb, ocas byl malý a vejce Archelon kladl na souš, jako dnes žijící želvy...

Z pekelného akvária brzy přijde i další podivný tvor...

Tiktaalik

Tiktaalik byl rodem prehistorického obojživelníka, žijícího na Zemi v období pozdního Devonu, konkrétně před asi 375 miliony lety. Jeho fosilie byly objeveny roku 2004 na Ellesmerově ostrově, jenž se nachází v kanadském "inuitském" teritoriu Nunavut. Předpokládá se, že to byl jeden z prvních obratlovců, kteří vyšli na souš. Některé z jeho anatomických znaků, především pak primitivní končetiny, vzhledem velice připomínající ploutve, zavádějí vědce k rybám, naopak jeho celkový vzhled napovídá, že se už jednalo o tetrapoda, což je latinské označení pro čtvernožce. A Tiktaalik byl jedním z vůbec prvních. Existuje jediný druh, zvaný Tiktaalik roseae. Zvíře patřilo do kladu Stegocephalia-česky krytolebci. Obojživelník žil zřejmě hlavně ve vodě, občas se však pravděpodobně vydal na suchou zemi a hledal potravu. Dlouhý byl tak 3 stopy. Paleontologové ani přesně nevědí, čím se živil, složkou jeho potravy ale mohly být třeba ryby...

Tiktaalik se objevuje v jednom díle dokumentárního seriálu Armagedon zvířecí říše.

Příště Ichthyostega!

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska (1/2)

Příběh, který jsem Vám tak dlouho sliboval, je konečně tu. V podstatě však bude "nekonečný", jelikož Vám možná již známý hrdina bude cestovat časem do všemožných období, na všemožná místa a za různými zvířaty. Doufám, že si ho užijete...

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska-část první:

Jmenuji se Jack Sectict, jsem zoolog, dobrodruh a také paleontolog a cestuji po celém světě, abych se setkal s největším počtem živočichů a také je natočil. Již poněkolikáté jsem se však rozhodl vypravit se na dobrodružnou cestu do pravěku, na pravěké safari a potkat ta největší zvířata, která kdy žila...

Díky paleontologickým nálezům z Japonska, které jsem studoval přímo v terénu, jsem měl jasno ohledně prehistorie tohoto asijského souostroví. Má první výprava mne zavedla 128 milionů let proti proudu času, do geologického období zvaného Křída. Na cestu jsem byl zcela sám, byl jsem však vybaven třemi švédskými vzduchovými puškami, jež byly schopny vystřelit jedovatou šipku a zabít zvíře. Dále jsem měl s sebou i pistoli s třaskavými ranami a alarm, který by zahoukal v případě, kdyby se do blízkosti tábora dostal nějaký nežádoucí návštěvník. Poté jsem nasedl do svého Landroveru a rozhodl se porozhlédnout se konečně po okolí. Přijel jsem sem hledat velké japonské dinosaury a věděl jsem hned o třech. Obloha byla zatažená, foukal studený vítr a pod džípem, kterým jsem vjížděl do krajiny, rostl mech a čas od času se kolo zabořilo do louže. Dobře jsem ale věděl, že velcí dinosauři se brzy objeví. Zajel jsem k nízko rostoucímu cykasu v malé roklince a spatřil něco překrásného... Stádo velkých býložravců, Fukuititanů, pasoucích se na zeleni. Ten pohled mi vyrazil dech. Byli to velcí sauropodi a já viděl několik kostí, které jim patřily. Mé očekávání se naplnilo. Fukuititani strhávali listy cykasů, jehličnanů a jiných rostlin dolů. I tak se u mě našlo malé zklamání, doufal jsem totiž, že zahlédnu mláďata. V okolí nebyly ani vejce a mezi dospělými jedinci se nenacházel ani jeden mladý kus. Brzy mi to ale vynahradila má další dobrodružství. Rozhodl jsem se pořídit pár jejich fotek, aby si o nich veřejnost udělala nějakou představu. Jednomu samci se to ale moc nelíbilo a zahnal mě zpátky k džípu. Když jsem do auta nasedl, začal jsem myslet na další dinosaury, kteří v této oblasti žijí. Pěšky jsem se toulal po oblasti celé hodiny a viděl stále víc a víc stád Fukuititanů, v některých jsem zahlédl konečně i mladé jedince. Ale to hlavní, proč jsem na místo přijel, jsem nenašel. Při návratu do tábora se strhl pořádný liják. Jel jsem mezi cykasy a neviděl, co je přede mnou. Všechna skla byla mokrá a ani stěrače mi moc nepomohly. Nacházel se přede mnou jen rozmazaný obraz. Ten potom něco přerušilo, když se to táhlo džunglí. "Safra!" zařval jsem. Tvor mi Landrover málem převrátil, rychle jsem odsunul okýnko. Bylo ale pozdě. Dinosaurus se ztratil v džungli. Sám za sebe jsem v tu chvíli doufal, že to byl v celku neškodný Fukuititan, ten by ale v džungli neměl co dělat. Konečně tu bylo něco pro mě. Přítomnost velkých, masožravých dinosaurů...

Ráno vysvitlo slunce. V noci jsem měl docela velký strach a celou noc jsem nespustil vzduchovku z očí. Alarmové zařízené mě ale neprobudilo. Docela mě začalo zajímat, co jsem to v noci viděl. Vím, že oblast obývali dva velcí masožravci, toto musel být jeden z nich. Netroufal jsem si ale tipovat, který. V poledne jsem se vrátil k džungli. Vypadala úplně jinak, než v noci. Spíše mi připomínala les z mírného pásma, až na ty cykasy tu byly jen jehličnany a hnědé, tlející jehličí spolu s listy cykasů leželo na zemi. Držel jsem se okraje džungle, protože jsem měl strach, že hlouběji v lese žijí tucty takových predátorů. Narazil jsem ale na tříprsté stopy, kousek od místa, kudy jsem v noci projížděl. Při cestě dál jsem ucítil pořádný zápach. Byl to zápach mrtvého zvířete, já odhrnul křoviny a deset metrů přede mnou stál velký predátor nad mršinou Fukuititana. Byl to Fukuiraptor, asijský příbuzný Afrovenatora. Splnil se mi můj celoživotný sen. Má radost ale moc dlouho netrvala. Tento velký dravec měří více, než 4 metry. Můj pach brzy zafoukal k němu a Fukuiraptor se rozhodl najít čerstvější potravu. Mě...

Jak Jackovo první safari dopadlo se dozvíte v příští části, kterou uveřejním určitě ještě v průběhu tohoto týdne...

Jurský park zase na televizních obrazovkách

V poslední době jakoby se s dinosaury na všemožných televizních stanicích roztrhl pytel. Na ČT2 v současné době běží každý pátek od 20:00 seriál BBC Planeta dinosaurů, Prima Zoom zase uvádí každou neděli ve stejném čase dokumentární sérii Prehistoričtí lovci a po ní překrásný seriál Davida Attenborougha - Počátky života. Nejen dokumenty s dinosaury však dominují televizních obrazovkám. Znovu totiž po snad pěti letech uvede televize Nova v sobotu od 20:20 velkolepý trhák Stevena Spielberga: Jurský park! Dobrodružstvím na ostrově Nublar to vše začne 29. června v první prázdninový den. Každopádně, o týden později, konkrétně 6. července bude Nova ve vysílání Jurského parku pokračovat Spielbergovým pokračováním s názvem Ztracený svět: Jurský park. Je pravděpodobné, že přijde i Johnstonův Jurský park 3, na který je však, co se programu týká, ještě brzy (konkrétní informaci bychom měli znát v sobotu). Je tedy na co se těšit...

Pokud víte, že filmy náhodou nestihněte a nemáte k nim doma přístup na DVD či podobně, "reprízu" lze sledovat na TVP 2 den po vysílání na Nově od 20:00.

Obrázek je z adresy www.tv.seznam.cz .

Dinosauří kosti - Posvátnost i zbraň

Napadlo mne napsat o tom, jak byly dinosauří kosti vnímány až do doby prvního zjištění, že se jednalo o pradávné tvory, kteří obývali tuto planetu před více než 65 miliony let. I když zde popíši vztah dvou sobě poněkud příbuzných kultur, obou z Asie, každá na ně měla jiný pohled. Jedni je brali jako posvátné kosti, druzí s nimi nešetřili a mlátili se jimi po hlavě...

ČÍNA - Posvátné "dračí" kosti

Dávno před tím, než bylo zjištěno, že dinosauři jsou samostatnou skupinou živočichů, která kdysi skutečně existovala, tradovaly se kolem jejich kostí mnohé legendy, mýty a báje. Je dokonce i písemně doloženo, že už ve 3. století našeho letopočtu docházelo v Číně k nálezům jejich kostí. Místní obyvatelé je brali jako něco velmi cenného. Mysleli si, že se jedná o kosti mýtických draků, kteří v té době a v podstatě i donedávna hráli významnou roli v čínských pověstech. Jelikož byl už v oné době brán drak jako majestátní symbol čínské kultury, byla "dračím" kostem přisuzována magická moc. Číňané tyto kosti a zuby uchovávali a uctívali... V té době si ale ještě neuvědomili, kolik toho zachovali a jak tím jednou pomohli paleontologům v rekonstrukci a výzkumu dinosaurů...

Čínský stegosaurid Huayangosaurus

INDIE - Z dinosauřích kostí zbraně

Teprve před rokem našli archeologové, zkoumající starou indickou kulturu, v údolí zvaném Narmada něco velice zajímavého. Ačkoliv severní sousedi Indů, Číňané, kosti dinosaurů uchovávali, primitivní indické kmeny si z ostatků pravěkých příšer vyráběli bojové nástroje. Zdá se tedy, že lidé z těchto kmenů pomocí upravených hrotů z dinosauřích fosilií lovili zvěř, ale nejen to, tyto nástroje mohly sloužit i k zabití člověka. Ukázalo se tedy, že i když dinosaurus člověka nikdy zabít nemohl, jelikož tyto dva druhy dělí 65 milionů let dlouhé evoluce, jednou se tak asi mohlo stát. Bylo určitě lepší vzít si ostrý zub a jít s ním bojovat, než aby člověk ztrácel čas vyráběním hrotů z kamene...

Siamotyrannus - zástupce skupiny tyrannosauridů, jehož zuby by byly určitě dobrou zbraní (i když v Indii nežil)

Snad se Vám tento článek líbil, dole můžete komentovat. Budu rád zakýkoliv názor...

Obrázek týdne 21. 6. 2013

Červen se pomalinku chýlí ke svému zakončení a dnes, 21. června, je tu další Obrázek týdne...

Popisek k obrázku: Albertosaurus se toulá džunglí pravěkého Texasu před 75 miliony let. Zjevně pátrá po potravě a nyní přechází z jedné části lesa do části druhé. Obě části odděluje malinká řeka, přes kterou se jako most tyčí padlý kmen...

Podle mě se jedná o velice povedený obrázek. Příští týden tu ale bude nové Pravěké safari a s ním i dobrodruh, kterého byste z mých příběhů již mohli dobře znát. Chce to jen zapátrat v rubrice Příběhy na vyprávění.

Pravěké safari II.-40.

Kromě Megaraptora zase odpověděli všichni (někteří však ne do komentářů, ale to už mi nevadí). Dnes Vaše cesta za pravěkými živočichy končí...

Deinonych

V okolí jsi ještě našel čerstvý dráp Therizinosaura, zabodnutí ve velice silné větvi. To je perfektní suvenýr nakonec... Tvé safari bylo opravdu vydařené, svůj cíl jsi našel a nyní se portálem vracíš do současnosti...

Megaraptor

Neodpověděl jsi, ale to už nevadí. Svůj cíl jsi na poslední chvíli našel, měl jsi vydařené safari (i když ke konci jsi dost neodpovídal) a nyní se i se svým společníkem vracíte do současnosti. Mezitím písečná bouře zahalilo ono údolí...

Mosasaurus

Vrátil jsi se ke stanu a složil jsi ho. Poslední, co vidíš, je pohled na Stegosaury, ke kterým z ničeho nic z pralesa vyšel mohutný Amphiocelias. To je skutečně majestátní pohled... Tvé safari bylo velice vydařené, svůj cíl jsi našel a vracíš se domů...

Nony

Velice rád bych Ti poděkoval za účast na Pravěkém safari. I když jsi svůj cíl našel, dlouhá neaktivita způsobila, že tě T-Rex zabil. I přesto jsi po celém světě slavný. Jinak bylo tvé safari opravdu vydařené...

Alfaraptor

V táboře moc věcí navíc nebylo. Setkání s dinosauroidy bylo možná jedno z nejzáhadnějších setkání v tvém životě (kromě podivného zvířete, které Ti rok předtím skočilo na záda). Tvé safari bylo jinak velice vydařené, své cíle jsi našel a s Alanem, který teď bude mít o čem vyprávět, se vracíš domů...

Dinosaurss

Ráno jsi se vzbudil, se štábem zbořil tábor a vrátil jsi se z éry před 50 000 lety zpět do současnosti. Tam tě uvítali. Tvé safari bylo vážně vydařené, svůj cíl jsi našel a proto si teď zasloužíš odpočinek v 21. století...

Vašek

Vrátil jsi do současnosti s fotkou Deinosucha, kterou jsi pořídit na konec svého safari. To bylo vydařené, své cíle jsi našel a právě se vracíš domů...

SuperL

Našli jste les! Uviděli jste v něm jakousi první verzi přerostlé vážky. Skutečně majestátní zakončení Vaší cesty. I když bylo tvé safari ze začátku dost nebezpečné a málem jsi zahynul, svůj cíl jsi našel a safari se vyklubalo ve zdařilou jízdu. Nyní se vracíš domů...

Siamotyran

Deinotheria nakonec odešla. Vy se teď vracíte do 21. století. Tvé safari bylo vydařené, svůj cíl v podobě Amphicyona jsi našel a nyní si tedy zasloužíš odpočinek...

Tímto tedy druhá výprava našeho safari skončila! Jestli-že se Vám Pravěké safari líbilo, budu jedině rád. Brzy sem přijde nová hra, která však této nebude příliš podobná. Další výprava Pravěkého safari v blízké době zjevně nebude, ale určitě se někdy zase vrátí. To ale neznamená, že safari ještě skončilo... Od příštího týdne totiž začnu do rubriky Příběhy na vyprávění přispívat mým novým příběhem!!!

Jak vlastně vypadal Archaeopteryx

Vědci již ví, jak byl zbarven čínský teropod Sinosauropteryx, jurský Anchiornis a známý maniraptor Microraptor. K těmto třem žluto-oranžovo-červenému, černo-bílo-červenému a kovově lesklému, se nyní přidal nejslavnější "prapták", který byl objeven roku 1861 v Solnhofenu, což je lokalita, nacházející se na jihu Německa. Řeč je samozřejmě o Archaeopteryxovi ("prakřídlo"). O zjištění barevnosti Archaeopteryxova peří se již vědci několikrát pokoušeli. Patřil mezi ně i světoznámý paleontolog Phil Manning. Nyní se ale znovu osvědčila vědecká metoda výzkumu pigmentových buněk melanozomů. Prokázalo se, že Archaeopteryx byl světle černý, zřejmě s bílými pery na křídlech, které byly opět zakončeny černě. Nyní se již paleontologové chtějí porozhlédnout trochu jako ornitologové a zjistit, k čemu vlastně barva peří Archaeopteryxe sloužila. Zajímavé je ještě to, že k výzkumu docházelo za pomocí synchrotronu...

Zdroj obrázku: www.dinosaurusblog.wordpress.com. Díky této stránce jsem také získal mnohé informace, které jste si přečetli v článku...

Moeritherium

Jméno: Moeritherium

Potrava: Vodní rostliny, především zřejmě řasy

Výskyt: severní Afrika, příležitostně i Pákistán.

Popis:

Moeritherium je pokládáno za jednoho z vůbec prvních chobotnatců, dochovaných z fosilního záznamu. V oblasti ramen předních končetin měřilo asi 70 centimetrů, což není mnoho. První zkameněliny Moeritheria, což znamená zvíře z Moeris Lake (místa, kde byly nalezeny mnohé z jeho fosílií), byly objeveny již v roce 1904 v egyptském Fayumu. Prostředí tak zdílelo s živočichy, jako bylo například Arsinoitherium. Většinu života trávil tento živočich zřejmě ve vodě, kde spásal vodní trávu a ostatní, ve vodě rostoucí, vegetaci. Jeho evoluční výhodou byl pohyblivý horní ret, který se měl jednoho dne přeměnit v opravdový chobot. Moeritherium tedy žilo spíše jako hroch, než jako slon, vzhledem však mohlo připomínat obtloustlého tapíra. Na končetinách mělo pět prstů, jako sloni. Podle fosilního záznamu žilo před asi 37-33 miliony lety, v době konce Eocénu...

Příště vtrhneme do období oligocénského a přivítají nás masožravá prasata, obří nosorožci bez rohů a na půl psi, napůl medvědi...

Monstra ze severní Austrálie 10/10

Minulá část:

Muttaburrasauři se vydali na cestu zpět, ještě více na sever, jelikož léto se schýlilo ke svému zakončení. Cestu odnesli dva mladí jedinci, ostatní nicméně přežili. Naše stará samice zabloudila v lese a ztratilo z očí stádo...

Monstra ze severní Austrálie 10/10:

Každým rokem se několik Muttaburrasaurů ztratí v lesní divočině a naše samice patřila mezi ně. Z dály se ozývalo skučivé houkání jiných Muttaburrasaurů, plné strachu. Les byl šedivě zelený, kus od samice se nacházela malá skalka a po krajině se rozsévaly lístky všemožných rodů stromů. Muttaburrasauří zděšení, které an dálku předvedl jeden člen ze stáda, vystřídalo mohutné zařvání. Byť bylo slyšet jen na vteřinu, samice znehybněla. Jakoby ztuhla strachem. Chvíli nevěděla, co má dělat a toulala se po okolí, stále však zůstávala v blízkosti oné skály. Tak silně zatroubila. Bohužel, nedostalo se jí odpovědi. Jen jakýsi druh pravěkého ptáka zapištěl nad její hlavou, snesl se z větve, na které seděl a unikl do zelenavé temnoty lesa. Samice se otřásla a instinktivně putovala směrem na sever, doufaje, že tak stádo znovu nalezne. Její smysly však nesloužily nejlépe. Brzy zabloudila a omylem se vydala na východ v domnění, že jde ke svému cíli. Poté se zase ztratila a vrátila se jižněji, k nějakému jezírku. Pak si něčeho všimla. Leželo to u vody a páchlo to, jako zástupci jejího druhu. Muselo se jednat o Muttaburrasaura, kterého neznámý predátor skolil a ona jej slyšela řvát. Mrtvola byla z části vyhlodaná. Pak jakoby se vše zvrtlo. Z podrostu vyrazil onen dravec, žlutohnědé barvy a samice se vydala na bezhlavý útěk. Dravec se ale pouze vrátil k mrtvole a požíral ji. Se samicí to vypadalo zle. Nejen, že ztratila stopu stáda a její instinkty jí nepomáhaly jít na sever, ale začínala mít i hlad...

Přitom žádnou ze zdejších rostlin neznala. Žádné podokarpy a kapradí, kterého tu mnoho nebylo, brzy okousala. Rozhodovala se chvíli mezi dvěma typy stromů a jejich listy. Stála na zadních a pohybovala hlavou ze strany na stranu. Nakonec se po minutách hladu rozhodla pro listí na levé větvi. Zachvátila jí nepříjemná bolest v hrdle. Samice se motala sem a tam, potom upadla a nedokázala vstát. Všechno viděla minimálně osmkrát, oči se jí zavíraly a nefungoval jí ani čich. Pouze slyšela strašný šelest, který se blížil. Poté zahynula. Jako přízrak k ní přišel onen dravec, který skolil člena jejího stáda a který celé stádo ohrožoval už dávno předtím, přičemž skončil se zraněním. Australovenator se vrátil. Samice se otrávila a okamžitě zahynula, Australovenatorovi se stalo to samé. Její maso, nazelenalé jedem zvláštní rostliny, přivedlo k smrti i tohoto dravce. Oblast byla zbavena predátorů... V téže době náš Anhanguera vzlétal ze skály, která mu byla domovem. Jeho zranění, jež mu způsobil stejný dravec, se zahojilo. Ptakoještěr mířil do své domoviny - Brazílie. Opouštěl severní Austrálii, minul záliv a letěl nad otevřeným mořem. Jestli-že přežije, příští rok se sem na léto zase vrátí. Do té doby bude v severní Austrálii zima a chlad, Laellynasaury budou muset požírat zmražené rostliny a raptoři s Koolasuchy je budou za půlroční tmy lovit...

A to je konec našeho příběhu... Příští týden ale přijde nový a ve své podstatě tak trochu nekonečný. Nebudu jej psát jen jednou týdně, bude sem přibývat častěji. Zda-li se Vám tento příběh líbil, komentujte. Budu rád za každou Vaší kritiku...

Svět dinosaurů na ČT a Prima Zoom

V současné době zná určitě každý dokumentárně vzdělávací televizní kanál Prima Zoom, který se stal historicky prvím dokumentárním kanálem, jenž v Česku vysílá digitálně a není k němu potřeba satelit. A jako každou neděli, i ty následující bude tato stanice v pásmu Ztracený svět dinosaurů vysílat dokumentární filmy, které se týkají prehistorie naší planety. Po odvysílání takřka celé série Putování s... bude Zoom ode dneška, 16. května, premiérovat cyklus Prehistoričtí lovci, počínaje epizodou o šavlozubém tygru. Po něm bude následovat druhá epizoda seriálu Počátky života, kterým provází David Attenborough. Tím však dinosauři v televizi nekončí. Po odvysílání Počátků života uvede Prima Zoom 30. června po Prehistorických lovcích ještě dokument Nejpodivnější dinosauři - ten se zabývá jejich anatomickými rysy. Zdá se však, že v poslední době není pozadu ani Česká televize. Ta nedávno uvedla ve svém vysílání dokumenty Putování dinosaurů a Tyranosauří smečky. Nyní, od pátku 21. června, bude vysílat v pásmu Zázračná planeta cyklus Planeta dinosaurů (Planet Dinosaur), který měl premiéru na podzim roku 2011 na BBC One a je zároveň znám jako Putování s dinosaury: Nová generace. Rozhodně to tedy vypadá, že je v budoucnu stále na co se těšit...

Snad si, podobně, jako já, tyto dokumenty nenecháte ujít. Chtěl bych jen informovat zbylé hráče safari, kteří ještě neodpověděli, že mají čas maximálně do čtvrtka, jelikož v tu dobu safari zjevně ukončím. Monstra ze severní Austrálie sice příští týden také skončí, okamžitě po nich na tento blog vtrhne nový příběh...

Opravdu mohl Dilophosaurus plivat jed?

Po trošičku delší době tu máme opět článek, který by se svým způsobem dal zařadit do oboru spekulativní paleontologie. V úterý jsem psal o významném výročí dinosauřího trháku Jurský park, který slavil 20 let. V tomto snímku se objevil jeden masožravý teropod, společně s Velociraptorem a T-Rexem...

Dilophosaurus - jeden ze snad vůbec nejznámějších Spielbergových ztvárněnců v rámci filmu Jurský park. V tomto trháku byl však jeho vzhled poněkud zavádějící. Měřil zde 1,5 metru na délku, kolem krku měl jakýsi vějíř, jenž se nápadně podobal vějíři dnes žijící agamy z Austrálie, a plival jed. Asi každý, kdo se o prehistorii zajímá, však ví, že Dilophosaurus byl ve skutečnosti 5 až 6 metrů dlouhý dravec a žádné pozůstatky po krčním vějíři se u jeho koster nenašly. Zaražme se teď ale u té poslední části souvětí, která popisuje tohoto dinosaura v Jurském parku... Není prokázáno, že by Dilophosaurus plival jed. Lze tak usoudit jen z naprosto nepřímých důkazů a tak se dá možnost usmrcení kořisti pomocí jedu lehce vyloučit. Na svou velikost 6 metrů by asi takový dravec jed nepotřeboval. Alespoň by jej nepotřeboval plivat. Dnešní plazi, jako kobry, jed dokáží skutečně vyplivnout a tím oběť oslepí či paralyzují. Proč by Dilophosaurus jed plival je záhadou. Ale jeho čelisti jed obsahovat mohly. Před několika lety se totiž zjistilo, že byl jeden rod dinosaura, čínský Sinornithosaurus, vybaven jedovými žlázami. Tento poměrně malý dravec se zakousl do kořisti, vypustil do ní pár kapek jedu a ty pak oběť usmrtily. V současnosti používají podobným způsobem jed i velcí živočichové. Varan komodský útočí na buvoly takřka stejně. Poté počká, až buvol zemře a následuje oběd. Sinornithosaurus neměl příliš silné čelisti a proto mu jed mohl dobře posloužit... Podobně je tomu i u Dilophosaura. Jednalo se o velké zvíře, dokonce větší, než varan, zároveň měl však docela slabé čelisti. Pokud by tedy chtěl ulovit velkou kořist, v podobě jakéhosi prosauropoda, jeho slabší čelisti by mu něco takového dovolily snad jen ve spolupráci s jinými příslušníky jeho druhu... Dilophosaurus tedy jed neplival, ale teoreticky jej mohl vypouštět do těla kořisti, když se do ní zakousl. V tom případě by se jednalo o efektivní řešení problému jeho slabších čelistí...

Dilophosaurus podle pravdy

Dilophosaurus podle Jurského parku

A to je vše. Článek můžete ohodnotit buďto v podobě hvězdiček, nebo komentářů. Budu také rád, když napíšete svůj vlastní názor na toto téma...

Obrázek týdne 14. 5. 2013

Našel jsem další obrázek, který svým způsobem jaksi symbolizuje éru dinosaurů. Podobně, jako lze spatřit zebry, žirafy, pakoně i lvy v Serengeti, v prehistorické Americe za doby Křídy to bylo takřka stejné...

Popis k obrázku: Dvojice Pteranodonů krouží nad pravěkým údolím, které obývají Alamosauři, Parasaurolophus, Ankylosaurus, Triceratopsové a T-Rex. Za jezerem se skrývá obrovská sopka. Scéna se odehrává v Americe před 65 miliony let...

Narozdíl od několika minulých týdnů, za tento víkend sem přibudou dva nové články. Především bych rád představil hypotetickou teorii. Týká se plivače z dinosauřího trháku...

Pravěké safari II.-39.

Minule, jako už docela obvykle, neodpověděl pouze Megaraptor. Velice rychle se už blížíme ke konci... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Nehýbat se byla asi ta nejlepší možnost, kterou jsi mohl podniknout. Tarbosaurus tě sice spatřil a ucítil tě, ale protože plazi reagují často jen na pohyb, nechal tě být. I když při odchodu z místa Ti zbořil stan...

Megaraptor

Nevybral sis ani jeden předmět, ale to nevadí, protože se beztak tvá cesta blíží ke konci. Bylo by ale asi nejlepší vrátit se k původnímu táboru. Vědecký svět 21. století se nemýlil. Přichází sem velká písečná bouře...

Mosasaurus

Při pochodu plání až k řece jsi spatřil několik skupinek Drinkerů, malých ornitopodů. Jinak tudy také občas proběhl nějaký ten Ornitholestes. Na nebi jsi ještě uviděl hejno Rhamphorynchů...

Alfaraptor

V poslední chvíli! Alan liánu pustil hned potom, co jsi se vyhoupl na jednu větev. Acrocanthosaurus opodál složil starého Iguanodonta. Můžete opatrně dolů. Po dinosauroidech však ani stopa...

Dinosaurss

Kořínky sice jako jídlo příliš dobré nebyly, ale lepší něco, než nic. Na pláni se ještě pohybuje stádo mamutů kolumbijských, sleduje je Homotherium a nedaleko tvého tábora odpočívá pravlk Canis dirus...

Vašek

Začal jsi s balením tábora poněkud dříve, než ostatní, nicméně to vůbec nevadí. Ještě sleduješ Deinosucha, jak plave v jezeře. Albertosauři se už nažrali a zase zmizeli v lese...

SuperL

Zase tak hrozné to nebylo. Hynerii poté, co se pokusila proklouznout na souš, odlákaly elektrické kleště. Spatřil jsi svého společníka - je celý od krve! Naštěstí Ti pak s posměchem k tvému vyděšenému výrazu říká, že krev patří Hynerpetonovi, kterého sledoval. Obojživelníka nakonec sežrala právě ta Hyneria, která šla i po tobě...

Siamotyran

Jediné, co bylo možné udělat, bylo majznout kamenem Megistotherium po hlavě. Dravec okamžitě utekl. Teď už tě volají z tvého štábu, aby jsi jim pomohl při balení tábora. Řekou se pohybují další Deinotheria a s nimi i prakoníci rodu Hipparion...

Toto je Vaše poslední šance něco v prehistorii učinit, přátelé. V příštím kole se totiž jen dozvíte, jak Vaše poslední rozhodnutí dopadlo a krátce Vaše safari zase zhodnotím. Jak jsem ale psal minule, Pravěké safari ještě neskončilo. Za dva týdny ho budete vídat znovu, ale v trošičku jiné podobě. Napovím Vám jediné: Jack Sectict. Pokud si zavzpomínáte na dobu před několika lety, mohli byste vědět, co zde na blogu zanedlouho bude...

Haikouichthys

Haikouichthys ("ryba z Chaj-kou") byl rod jed¨noho z prvních obratlovců, kterého řadíme do skupiny Myllokunmingiidae. Žil na Zemi před přibližně 530 miliony lety, za kambrické exploze života. Jako jeden z vůbec prvních živočichů byl vybaven chordou - primitivní páteří. Fosilie tohoto tvorečka byly nalezeny, jak již napovídá jeho název, v Chaj-kou, což je hlavní město čínské provincii Chaj-nan. Další objevy pocházejí například z jihočínského Jun-nanu, a to konkrétně ze souvrství u města Kunming. Haikouichthys byl pouze asi 2,5 centimetru dlouhý, to je zhruba délka lidského nehtu. Přes svou miniaturní velikost se však jednalo o giganta vývoje, právě díky jeho evoluční výhodě - pohyblivé páteři. Existuje jediný druh; H. ercaicunensis. Ten byl popsán roku 1989...

Haikouichthys se vyskytuje na začátku seriálu Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury (režie: Chloe Leland).

Příště Tiktaalik!!!

Jurský Park slaví 20. narozeniny

Ano, dnes je to přesně 20 let od premiéry trháku Stevena Spielberga s názvem Jurský Park! Premiéra proběhla v pátek 11. června 1993 v USA. Film byl natočen podle stejnojmenné knihy spisovatele Michaela Crichtona a v důsledku jeho výročí tento rok přišla do kin dokonce i 3D verze samotného snímku. Jurský Park vydělal asi 970 milionů dolarů, což jej zavádí mezi vůbec nejúspěšnější filmy všech dob! Crichton se sám rozhodl prodat práva na natočení své knihy právě Spielbergovi, který se proslavil už téměř dvacet let předtím filmem Čelisti, dále pak například filmy jako E. T. Mimozemšťan nebo dobrodružná série s Indiana Jonesem. Hudbu k filmu vytvořil John Williams. Jurský Park se stal prvním filmem, ve kterém se skutečně objevili "živí" dinosauři, kteří byli dílem studia Stana Winstona a počítačových animátorů z firmy Industrial Light & Magic. I nadále se bude jednat o jeden z vůbec nejlepších filmů celé historie...

Popřejme tedy Jurskému parku vše nejlepší!!!

Monstra ze severní Austrálie 9/10

Minulá část:

Ráno zjistilo stádo Muttaburrasaurů, že několik mláďat přes noc zmizelo. Domnívali se, že vše způsobil Koolasuchus, který toho dne zabil mládě Laellynasaury u břehu jezera. Proto již nenechávali svá mláďata pít pouze sama. V noci ale došlo k dalšímu záhadnému útoku. Ukázalo se, že viníky smrti jsou tři raptoři, obývající hluboký prales. Ti se ale neslyšně vrátili do husté džungle a Muttaburrasauři opět přišli o mládě...

Monstra ze severní Austrálie 9/10:

Chladný vítr z jihu přinesl k zálivu zdlouhavý déšť, který neustával několik týdnů. Byl samý konec srpna a teplé léto se velice rychle blížilo ke konci. Vládu teď měla převzít zima, krutá a nemilosrdná. Především pak k mnohým dinosaurům. Muttaburrasauři, ač přišli o mnohá svá mláďata, úspěšně vyvedli daleko od skořápek několik nových mláďat. Stádo si teď dalo za cíl jediné: Vrátit se zpět, ještě více na sever. Naše stará samice počkala, až stádo vyrazí a skončila na jeho konci. Jiní příchozí ze začátku léta, velcí sauropodi Wintonotitani, ještě počkali. Tento rok se díky příznivým dešťům, zejména v posledních týdnech, obzvláště dařilo lesní vegetaci a tak toho obři využili, aby zpracovávali potravu i nadále. Stádo Muttaburrasaurů teď čekala zkouška - zda-li se mu podaří dostat zpátky domů. Při přechodu řeky na ně čekalo hned několik predátorů. Jeden starý samec uslyšel syčení raptorů, nenasitných predátorů, lačnících po kořisti. Poté, co mu odřízli cestu, skončil jeho krk ve spárech jednoho z nich. Okolo skalisek se to jen hemžilo stopami velkých dravců a z vody přišla další pohroma - útok Koolasucha, který zbavil života juvenilního jedince. Naše samice vystřídala pozici. Přesunula se do středu stáda, aby zůstala s mláďaty a ochraňovala je. Avšak, narozdíl od posledních let, po Australovenatorovi vůbec nic. Stopy sice patřily jemu, ale byly staré minimálně rok...

Samec Anhanguery ale na sever necestoval. Do Brazílie se měl vydat až o několik týdnů později, ale jeho zdravotní stav se lepšil. Zranění na hřbetu mu způsobil ostrý pařát Australovenatora. I křídla se mu již zhojila. Nyní létal každý den, jako obvykle, k jezeru, aby si zalovil ryby. Dostatek potravy měl určitě také pozitivní následky na jeho zdraví. Stádo Muttaburrasaurů už míjelo porost cykasů. Tento rok se neukázalo tolik dravců, jako ten předešlý. Tehdy tu lovily desítky Australovenatorů, ale teď nic. Kromě trojice raptorů a Koolasucha nikdo nezaútočil, zahynuli pouze dva jedinci. Avšak naše samice, s tou to tak dobře nevypadalo. Pak stádo zašlo do lesa, který vedl k jejich domovu. Tehdy samice upadla z důvodu ukopnutí se o kmen stromu. A najednou nikde nic...

Předposlední část nám ukázala migraci Muttaburrasaurů na sever, v té příští již bude naše samice pouze bojovat o holý život v teritoriu nám známého dávného nepřítele těchto iguanodontidních dinosaurů. Zda-li přežije, a zda-li přežije i náš další hrdina, samec rodu Anhanguera, to se dozvíte v poslední části příští týden...

Obrázek týdne 7. 6. 2013

Po nějaké době je tu znovu obrázek od Walter Myers z kolekce Mesosoic Earth. Je na něm vyobrazen souboj dvou možná nejznámějších dinosaurů, kteří stejným způsobem bojují proti sobě ve velkém množství knih, filmů i na jiných obrázcích...

Popis k obrázku: Tyrannosaurus Rex si vybral za obě't mohutného Triceratopse. Tato bitva mezi malým porostem tropické vegetace se odehrává v Severní Americe za pozdní Křídy, před 65 miliony lety. Nad touto úchvatnou scénou prolétá obří ptakoještěr Quetzalkoatlus...

Chtěl bych se jinak omluvit za nějakou mou nepřítomnost na blogu v posledních dnech, ale snad se to od příštího týdne změní. Psal jsem sice, že každý den sem články přibývat nebudou, ale takto jsem to vůbec nemyslel. Doufám tedy, že příští týden sem v šesti ze sedmi dnů přibyde vždy nějaký nový článek.

Pravěké safari II.-38.

Minule zase odpověděli všichni. I když se Pravěké safari chýlí ke konci, zas tak úplně neskončí, někteří z Vás již zřejmě vědí, co bude následovat... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Lesem prochází mladý Tarbosaurus, je ale asi jen čtyři metry dlouhý. Má ošklivě zraněnou nohu, přesto nemá strach a přiblíží se. Poznáváš, že je hladový, on tě ucítil a jde ke stanu. Batoh máš kus od sebe a je možné, že i jediným pohybem by jsi ho vyprovokoval k útoku...

Megaraptor

Gratuluji, popsal jsi svůj cíl, Aliorama! Za to si můžeš vybrat jeden z následujících bonusových předmětů:

1. Elektrické kleště (naprosto shodné s kleštěmi ze Ztraceného světa: Jurského parku, jimiž byl vybaven Dieter Stark)

2. Padák (kdyby jsi odněkud spadl, stačí si povolit opasek a poklidně dopadneš na souš).

Nyní můžeš pokračovat (volné možnosti máš, jako ostatní, od příště)...

A: Vrátíš se ke skalám,

B: Ještě si tu chvíli oddychneš,

C: Vrátíš se k základnímu táboru na samém počátku své expedice.

Mosasaurus

Ztratil ses mezi padlými kmeny stromů... V poslední chvíli. Allosaurus tě ztratil z očí a šel kamsi do lesa. Asi tu zase zavládl klid... Co se rozhodneš udělat dále?

Alfaraptor

Z křovin vyběhlo celé stádo Iguanodontů! Tvůj přítel se ukazuje nahoru, na stromě a volá na tebe, aby jsi se chytil liány, kterou svírá patami nohou. Iguanodonti však běží přímo proti tobě a aby toho nebylo málo, tak se objevuje i predátor, jenž je vyděsil - tvůj starý známý mládenec, Acrocanthosaurus. Tohle je vážně nebezpečné, co uděláš dál?

Dinosaurss

Jíst se tu dá spousta věcí. Jsou tady bobule, na kterých hodují medvědi. V dálce jsi nějaké zahlédl. Můžeš taky vyhrabat kořeny nějaké rostliny, tak, jak to dělají v současnosti afričtí Sanové. Tyto kořeny jsou též poživatelné. V řece je ale spousta malých rybek. Je jen třeba si vybrat...

Vašek

S opatrností ses přiblížil ke smečce Albertosaurů. Ti zpozorněli, ale ne proto, že by ucítili tebe. Od rákosů k nim vítr přinesl pach zabitého Parasaurolopha. Tohle zřejmě vyvrhl Deinosuchus, který býložravce ulovil a ty jsi to vše viděl. Albertosauři hodují. Co uděláš dále?

SuperL

Tvé zděšení bylo asi marné. Možná, na chvíli. S úlevou jsi zjistil, že žraločí zuby jsou zabodnuty v kostech nějaké velké ryby. Ale pak z vody na hladinu vyplavou potápěčské brýle a ty se vyděsíš znovu. Určitě patří tvému společníkovi a jen, co je na hladině zaregistruješ, stejným směrem sem vypluje tak mohutná ryba, jakou jsi si ani nedokázal představit. Hyneria!

Siamotyran

Rozhodl jsi se vylézt na strom, na to jsi bohužel neměl dost času. Už v přechodu poloviny řeky tě Megistotherium dohonilo a málem po tobě chňaplo. Teď jsi na břehu a není to o moc lepší. Kolem je však spousta kamenů, klacků a kostí zvířat...

O jaké další Pravěké safari půjde, to Vám nehodlám prozrazovat, ale již před několika týdny jsem vypustil pár informací o jakémsi "příběhu". Už Vás něco napadá? A jen tak mimochodem, rodinám Vás všech jsem musel namluvit, že jste všichni v pořádku, takže až se vrátíte do současnosti, řekněte jim prosím, že jsem nelhal. S rezervačním agentem toho máme docela dost...

Monstra ze severní Austrálie 8/10

Minulá část:

Australovenator zaútočil na samce Anhanguery, který pil u jezera. Ošklivě ho drapnul na záda a při pokusu zastavit jej si navíc ptakoještěr mírně pochroumal křídla. Od dravcových čelistí vyvázl jen tak tak. Hladový predátor, nyní navíc bez svého bratra, se vrátil do lesa. Pro tuto chvíli bylo nebezpečí zažehnáno. Ale Australovenator není jediným dravým zvířetem, které Austrálii obývá...

Monstra ze severní Austrálie 8/10:

Ráno dalšího dne bylo pro Muttaburrasaury časem ohromného zděšení. Asi pět mláďat se přes noc ztratilo. Naše samice v tuto dobu hlídku nedržela, ale ostatní býložravci, kteří byli na stráži, také nic nezahlédli. Pro stádo to bylo velikou ztrátou, ač většina mláďat přesto přežila. Toto ráno k jezeru přišla také matka rodu Laellynasaura se svým mládětem. Malý tvoreček se přišel napít k jezeru a jeho pozornost zaujala tmavá silueta, kousek pod hladinou. Mládě vyhupkalo po kmenu padlého stromu, které připomínalo takové "pravěké molo" a všimlo si, že se jedná o jakýsi druh podvodní rostliny. Ihned začalo rostlinku vytahovat. Jenže kořeny pořádně držely a nechtěly pustit. Mládě se všech sil tahalo a jeho matka najednou zneklidněla. Než stačila mládě varovat a přiběhnout k němu, vtrhl z vody na pár vteřin jakýsi ďas s hlavou obojživelníka a stáhl dinosaura pod vodu. Na hladinu vystříkl pramínek krve, ale to bylo vše. Vylekaná matka se skryla za stádem Muttaburrasaurů, již hodujícím na podokarpech. Tím útočníkem byl Koolasuchus, velký obojživelník. Zdejší vody krokodýly netáhnou a proto tento obr přežívá již jedině zde. Ale jeho vyhynutí se také blíží. Muttaburrasauři usoudili, že mláďata sežral Koolasuchus a proto své přeživší potomky vždy na cestě k vodě raději doprovázeli. Koolasuchus se od té doby neobjevil...

Večer se Muttaburrasauři uložili k spánku. Tato noc však klidná nebyla. V noci se najednou k napajedlu přicházejí napít úplně jiná zvířata, než za bílého dne. Z druhé strany k lesu přišla trojice zvláštních dinosaurů. Jejich zabijácký pohled by děsil i mrtvého, ale býložravci teď spali. Na nohou měl každý z nich srpovitý dráp. Byli to raptoři, nějací příbuzní Velociraptora či Dromaeosaura. V šeru by je nebylo skoro ani poznat. Bez dlouhého uvažování se potažmo přikradli k Muttaburrasaurům a než mláďata začala pištět, jejich krky rozřízl kterýkoliv tesák v raptoří hubě. Tím nicméně vše neskončilo. Protentokrát to ale raptorům stačilo a vrátili se do lesa...

Pokud se Vám osmá část líbila, komentujte. I dospělých Muttaburrasaurů brzy ubyde. Léto končí a začíná každoroční stěhování zpět, domů. Mláďata byla vyvedena, ale to neznamená, že úspěch iguanodontidních býložravců zůstane na stejné příčce, na které nyní jsou...