Jedovaté ryby

Je tu další ze série článků o jedovatých zvířatech... Ukáži Vám v něm svět jedovatých ryb. Pravděpodobně se bude jednat o druhy, se kterými by se většina z Vás nechtěla při potápění v moři setkat... Avšak jsou to fascinující tvorové!

Jedovatých ryb žije na naší planetě opravdu mnoho. Pokud rozlišíme jed (poison) jako otravnou látku nacházející se například v těle ryb, jež může způsobit smrt predátora po pozření ryby, a jed (venom) jakožto toxin, jenž je do kořisti či predátora vstříknut ostny, pak zjistíme, že na světě existují stovky, ba i tisíce zástupců každé z těchto skupinek. Ryb, jež mají například jedovaté vnitřnosti, existuje velké množství druhů. Přes všechno riziko je někteří lidé jedí. Počet ryb, jež mají jedovaté ostny převážně k obraně, je odhadnut na 1200. To znamená, že na naší planetě žije více druhů jedovatých ryb, než jedovatých hadů (také hadi mají jed jakožto venom, v angličtině lze poison a venom dobře rozlišit). Co je pak opravdu zajímavé, je fakt, že jedovatých ryb je v podstatě více, než jakýchkoliv jiných jedovatých živočichů... Nejprve se však podíváme na ty ryby, které je pouze nebezpečné sníst. Jejich tělo je plné látek, které nejsou stravitelné a způsobují smrt. Zvláště čtverzubcovití mohou člověku či jakémukoliv jinému predátorovi způsobit nemalé zažívací potíže. Do čeledi čtverzubcovitých patří takifugu, rod zahrnující okolo pětadvaceti druhů čtverzubců. Zvláště v Japonsku je maso této ryby pochoutkou, ale připravit ji mohou jen kuchaři s licencí. Objednat si takifugu na oběd je riskantní. Většinou se ale nic nestane, protože zkušení kuchaři všechny jedovaté orgány dobře odstraní. Přesto však někteří lidé množství jedu této ryby podcení a každoročně tak několik lidí zahyne, to jen proto, že maso takifugu snědli. Problémem je, že takifugu obsahuje tetrodotoxin, což znamená, že se ještě při jasném vědomí oběť udusí. Některým lidem byl zachráněn život umělým dýcháním, ale protijed neexistuje. Proto si dobře rozmyslete, zda si takovou rybu dáte na oběd... A ještě jeden fakt: neexistuje žádný protijed. Jed samotný je u takifugu vytvářen bakteriemi převládajícími v její trávicí soustavě... Vypadá to, že čtverzubci by mohli být nejjedovatějšími obratlovci žijícími na Zemi. Jejich jed je ještě silnější, než jed šípových žab-pralesniček... Avšak jed může zabíjet i tehdy, když je predátor na vrcholu potravního řetězce snězen něčím větším. Když je muréna obrovská napadena, brání se. Je to největší predátor korálových útesů při pobřeží Nové Kaledonie, Austrálie a vůbec této části Pacifiku. Když člověk murénu obrovskou zabije, nahromadí se u ní jed. Jakmile je člověkem snězena, způsobí jed halucinace, silné bolesti hlavy i zvracení. Takto se asi dravé mořské ryby brání tomu, aby je predátoři, jež v jejich domovině nemají co lovit, nezabíjeli, myšleno tedy jejich druh. Samozřejmě existují i další ryby, jejich tělo obsahuje jedovaté látky a je rizikem tyto ryby pojídat...

Další typ jedu, toxin, který je do oběti či dravce vpuštěn pomocí ostnů či trnů, je tedy přítomen u 1200 druhů ryb. Avšak které z nich jsou ty nejnebezpečnější? Do mysli člověka jako by okamžitě vpadnul odranec. Tato tichomořská ryba je zvláštní hned několika znaky, např. nemá typické rybí šupiny. To jí pomáhá při číhání na kořist na mořském dně. Loví ze zálohy, a to tak, že kolem plující kořist ve chíli pohltí. Je brilantně maskována, takže ji kořist jen s těží zahlédne. A stejně tak člověk kráčející po mořském dně, chystaje se od něj odrazit nohy a začít plavat, může nevědomky na odrance narazit. Stoupne na něj a odranec vypustí jed. Je to zřejmě nejjedovatější ryba na světě. Záda odranců jsou vybavena 13 jednotlivými ostny, jež vstříknou jed do lidské nohy, když tedy člověk na odrance šlápne. To způsobí nejen velkou bolest, ale i smrt. Člověk může být s pomocí protijedu zachráněn, ovšem v okolí bodnutí dojde k nekróze, kvůli čemuž lze přijít o část končetiny. Odranci disponují jedem pouze k obraně. Neútočí na člověka či jiné živočichy cíleně, pouze se brání. Jakmile na rybu někdo šlápne, bolí jí to, a ona instinktivně vypustí jed. Ostny jsou dost dlouhé na to, aby prošly i plaveckými botami. Podle některých informací lze však po bodnutí touto rybou učinit jednoduchý trik. Oblast těla, většinou tedy nohu (málokdy ruku, když potápěč sáhne na odrance), kde k bodnutí došlo, je třeba nechat omýt vodou o teplotě 45°C. Člověka to nezachrání, ale účinky jedu může tento krok zpomalit. Také perutýn je jedovatý a též je vybaven dlouhými ostny. Zároveň je nebývale agresivní. Potápěčům se údajně snaží probodnout potápěčské brýle či masku s pomocí svých trnů, jež dokáží vyloučit jed silou i toxicitou srovnatelný s jedem korálovcovitých hadů, jako jsou kobry, bungaři, korálovci, smrtonoši atd. Setkání s takovou rybou nesmí být podceněno...

Popisky k obrázkům: na 1. fotografii se nachází zvědavý čtverzubec, na 2. fotografii vidíte Steva Irwina s odrancem (film Zabijáci oceánu, Ocean's Deadliest).

Další články o jedovatých zvířatech napíši v příštích týdnech...