Balanerpeton

Balanerpeton woodi je vyhynulý obojživelník ze známého řádu Temnospondyli. Žil zhruba před 335-330 miliony let, v období raného Karbonu stupně Viséan, tedy v době obrovského hmyzu a počátku růstu obratlovců, mezi něž se řadil. Fosílie tohoto obojživelníka byly objeveny Stanleym Woodem (odtud druhové jméno živočicha) v lomu East Kirkton ve Skotsku, Velké Británii. Šlo o nejběžnějšího tetrapoda v horninách East Kirktonu, a dost možná i na celém území prehistorického Skotska v době, kdy ještě žil. Nalezeno bylo 30 koster, každá z nich byla dlouhá několik desítek centimetrů. Všechny byly stočeny jedna na druhé, zakonzervovány uvnitř dutého zkamenělého kmenu vysokého nesmírně vysoké stromové plavuně, jež se stala jejich hromadným hrobem. Proč však tito tvorové zemřeli na místě? Proč všichni zahynuli ve stejnou dobu a v této poloze zůstali nezměněni po více než 300 milionů let? Paleontologové se domnívají, že močál pravěkého Skotska zřejmě postihla nějaká záplava, zničující proud bahna nebo vody, který zdevastoval krajinu a pozabíjel místní zvířata. Balanerpetoni byli snad takovým proudem unášeni a nakonec všichni nalezli poslední útočiště v dutině stromu, předtím, než se dost možná pár minut poté všichni utopili ve vodě, která mezitím kmen vyplnila. Takový scénář si můžeme jen představovat a s největší pravděpodobností nikdy nezjistíme, jak to s hromadnou smrtí Balanerpetonů doopravdy bylo, ale jde o nejvíce uznávanou teorii. Kdyby nic jiného, pak nám smrt těchto úžasných tvorů přinesla spoustu informací o tom, jak vypadali a jak žili. Balanerpeton byl 20 až 50 centimetrů dlouhý obojživelník, jehož charakteristickým znakem byla zakulacená, plochá lebka. Tělo však bylo prodloužené, což mu dodávali vzhled mloka. Avšak, nejen to. U Balanerpetona se také setkáme s pojmem dignatická heterodoncie, lépe řečeno, pohled do jeho čelistí naznačuje velice zvláštní způsob obživy. Balanerpeton měl totiž v dolní čelisti dvacet zubů, ovšem v horní jich měl čtyřicet-tedy dvakrát více, a to není u vyhynulých obojživelníků zrovna obvyklé. Podle některých byl tento živočich masožravec lovící menší obojživelníky nebo malé ryby, ale zároveň se mohl živit hmyzem a dalšími bezobratlými. Těch koneckonců v období Karbonu nebylo málo-mluvíme o období v dějinách Země, které se proslavilo nadměrným vzrůstem hmyzu a pavoukovců. Balanerpeton byl vybaven velkými očnicemi, lze předpokládat, že měl celkově dobrý znak. Končetiny byly dobře osifikované (zkostnatělé), takže toto zvíře netrávilo čas jen ve vodě, ale také na souši. Možná ani nešlo o dobrého plavce, zato v pohybu na souši byl mistrem. Stejně jako naprostá většina obojživelníků, musel se však i Balanerpeton vracet do vody při kladení vajíček, jež jsou u této skupiny obralotlovců velmi měkká a zranitelná. B. woodi je v současnosti jediným známým druhem, byl popsán roku 1994 britským paleontologem Andrew Milnerem. Zároveň patří mezi vůbec první dobře prozkoumané suchozemské krytolebce...

Popis Balanerpetona se v knihách o pravěku příliš neobjevuje, jednu z výjimek však tvoří kniha Země před dinosaury od Sébastiena Steyera.

Příště Suminia!