Ze zapomenutého pralesa-část 9.

Minulá část:

Markovi se past na Jane nepodařila. Dívka před velikým dravcem unikla a zatímco jím byla pronásledována, narazil gigant na Marka schovaného v křoví. Tomu se poslední momenty svého života ještě podařilo natočit předtím, než se zuby dinosaura zabořily do jeho masa. Douglas s Davem mezitím postupovali proti proudu řeky. Podařilo se jim najít zraněného průvodce Raymonda, který ale brzy zemřel po útoku malých krvelačných ptakoještěrů. Poté se dvojice dobrodruhů dostala zpět k mršině, do části lesa, ve které se nacházela i Jane. Uslyšela jejich volání, ale neodpověděla, protože narazila na nějakého podivného dinosaura, jehož ještě neviděla. Také Douglas a Dave se ocitli v nebezpečí, zpoza stromů je totiž pozorovala dvojice lovících zabijáků...

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST DEVÁTÁ:

Jane stále pohlížela na toho zvláštního tvora, jenž si ji také prohlížel. Na jeho mírně přimhouřených očích bylo vidět, že byl vyrušen z hodování na mrtvole Mary. Jane začal jezdit mráz po zádech, začala mít opravdu velký strach. Dinosaurus měl zakrvácenou tlamu, opravdu před chvílí svačil. Byl ale jiný než cokoliv, co zde zatím výprava potkala. Tento tvor více připomínal ptáky, než plazy. Měl barevnou pernatou chocholku na temeni hlavy a přední končetiny byly porostlé jakýmsi chmýřím, jež se nacházelo i na konečku ocasu. I pohyby jeho hlavy se dost podobaly těm ptačím. Byla to vlastně taková přerostlá slepice. Jediný rozdíl mezi slepicí a tímto tvorem byl ten, že slepice není zabiják. V těch chvílích Douglas a Dave uslyšeli praskání dřeva. Douglas gestem ukázal Daveovi, aby se přikrčil. Klečeli teď v houští kapradinových výhonků a sledovali okolí. Za stromem, porostlým nějakými parazitickými houbami, uviděl Douglas záblesk šupin. Podíval se na Davea s jistotou: "Je to ten dravec, který na nás předtím zaútočil." Bylo to opět to velké zvíře s dvouprstými končetinami, jež stálo nejen za rozehnáním týmu, ale také za Markovou vraždou. Tentokrát měl ale společnost. Ve chvíli, kdy Douglas uslyšel plouživé kroky asi deset metrů za sebou, bylo už pozdě. Oba muži bez přemýšlení vyběhli směrem k jediné, ale nejméně schůdné cestě. Dolů z nízkého kopečku, zde se ale půda doslova drolila pod nohama. Útěk ve chvíli nabral spád. Jeden z predátorů už dýchal Daveovi na záda, v tu chvíli se naštěstí velký kus hlíny i s Davem sesunul dolů a spadl na Douglase. Dravec teď musel být opatrný. Kvůli maličkým předním končetinám nebyla váha celého jeho mohutného těla příliš dobře rozložena. Jediný vstup do drolící se hlíny, zakolísání a nejistota by mohly způsobit smrtelný pád. Místo toho tedy dinosaurus ukončil celou akci jen majestátním řevem. "Je po mě! Je dočista po mě!" volal naštvaně Douglas, ležící pod tím těžkým kusem hlíny a pod Daveovýma nohama. "Tohle místo bude mým hrobem, díky příteli," řekl ještě předtím, než mu Dave pomohl zpátky na nohy. Douglas ale kulhal. Mezitím Jane stále pohlížela na toho opeřeného predátora. Tomu už začínala docházet trpělivost. Zazněl podivný zvuk, trochu připomínající cinknutí kovu při otevření vystřelovacího nože. Jane se podívala na zadní končetiny toho zvířete. Rýsoval se tam podlouhlý, ostrý, zaoblený dráp. Jane si vzpomněla na jeden film o dinosaurech, kde podobní, inteligentní dinosauři neměli problém s nastražením pasti na lidi. Ten tvor byl totiž raptor, nebo spíše jejich potomek. Než se Jane ohlédla, srpovitý dráp už zaťukal do spadaného listí i za ní. Jane se neodvážila vydat ze sebe jedinou hlásku, udělala pouze krok doprava. Přímo do čelistí dalšího raptora! Příšerně se lekla a plácla zvíře po hlavě. To ale neměla dělat, byl to signál k útoku. První opeřenec opustil mrtvolu Mary a jedním skokem přistál na vystrašené Jane. Ta spadla a začala zvíře kopat nohama, ale nebylo jí to nic platné-ostrý dráp se už zasekl do její ruky. Jane začala křičet. Opeřenci najednou ztichli, konečně totiž slyšeli, že Jane by si mohla přivolat posily a ty by mohly být o něco silnější. Útočník na Jane pouze kýchl a pak zmizel, stejně jako jeho dva druzi. Kapradí prorazily dvě postavy. "Jane! Co se Ti stalo?!" křičel Dave hned, když svou kamarádku uviděl. "Napadli mě nějací dinosauři... Chtěli mě zabít!!!" odpověděla Jane a rozbrečela se. Douglas jen hlasitě oddychl, sundal si klobouk z hlavy a rozepnul si dva knoflíky košile u krku. "Propána, jsme jenom tři!" řekl vzápětí, shodil ze zad batoh a sedl si na malý balvan. "Je to dobré, Jane, jenom tě podrápali, není to vůbec hluboká rána!" uklidňoval svou kamarádku Dave a vytahoval z tašky obvazy a desinfekci. "Pane Fentone, Váš kameraman je mrtvý!" informovala Douglase Jane, když už se trochu uklidnila. "My víme, našli jsme jeho tělo," odvětil překvapivě klidně Douglas, "neměl u sebe kameru. Takže, ehm?" "Ano, mám ji tady," řekla Jane a ukázala ji Douglasovi. Ten ji okamžitě popadl a pustil si poslední záznam. "Víte, on mě chtěl zradit. Poslal mě odepnout ze stromu jednu menší kameru, kterou tam předtím nastražil k natáčení toho velikého masožravce. Ale vymstilo se mu to, já utekla a on ne." řekla Jane a pak zapískala bolestí, zatímco ji Dave desinfikoval ránu. Douglas se chvíli mlčky díval na to, co Mark natočil. Byly to poslední momenty jeho života. "Zrádče," řekl Douglas téměř neslyšně, zvedl se a kameru zabalil do speciální pouzdra, jež nosil s sebou. "Mark to chtěl asi všechno pro sebe, ale já to chápu. Ve chvíli, kdy skupina lidí učiní nějaký skutečný objev, vždy se najde někdo, kdo tím chce proslavit sám sebe a ostatní zradit. Mark udělal chybu, jako každý z nás. Nicméně, teď jsme tři. Za chvíli by nás mohlo zase ubýt. Takže vypadněme odsud dřív, než se cokmoliv stane! Souhlas?" řekl Douglas. Jane i Dave pokývali hlavou. "Tak fajn děcka, jdeme!" zavelel Douglas. Studenty zrovna nenadchlo, že je vůdce týmu nazval dětmi, ale tak už to chodí. Po chvíli skupina narazila na jeskyni, skrze níž sem kdysi připluli. "Pamatujete si na útok těch malých ptakoještěrů? Událo se to tady, ale já jsem si jistý tím, že ty potvory jsou tu ještě pořád!" řekl Douglas a jeho slova se skutečně naplnila. Hned po nich totiž ze skalní prolákliny vyletěly desítky pískajících netopýrům podobných plazů. Trojice se vydala na útěk, bylo zajímavé, že je krvelační pterosauři nenásledovali. Tým se opět dostal k těm podivným skalám, jež v sobě skrývaly jakési zvláštní kouzlo. "Tou jeskyní budeme muset projít. Jsem si v celku jistý, že ta zvířata jsou Anurognathové nebo nějací z jejich potomků. Byli to jurští pterosauři, to ale teď není podstatné, vymyslel jsem spíše, jak je dostat. Mám tady Raymondovu flašku, mohli bychom ji naplnit nějakou vybuchující sloučeninou. Mám tady nějaké šumivé bonbony, kdybych je tam nasypal všechny a smíchal s vodou, teoreticky bychom mohli pterosaury 'zapěnit'. Co vy na to?" sdělil svým přátelům Douglas svůj geniální plán. "Bezva! Chemii moc nemusím, ale tohle se mi vyloženě líbí," usmál se Dave. Douglas plán brzy uskutečnil. Trojice vylezla po kluzkých kamenech až nad vodopád a ocitla se v jeskyni. Kam jen Jane s Davem posvítili baterkami, tam se to hemžilo ptakoještěřími tělíčky. Jedna tlupa po týmu vyletěla, byl čas jim ukázat, že lidé to myslí vážně. Ve chvíli, kdy petláhev vybuchla, ohromení pterosauři odletěli na všechny strany a lidem to poskytlo šanci na únik. Skočili do ledové vody a plavali jak nejrychleji jen mohli. Byli ale vysílení a cesta proti proudu jim moc nesvědčila. Jane začala brzy ztrácet dech. Douglas s Davem si toho nevšimli, mysleli teď jen na svou vlastní záchranu. Konečně doplavali k východu z jeskyně a vylezli na kamenitý břeh. Douglas chtěl něco říci, ale hlasitě se rozkašlal a ne a ne přestat. "Svlečte si tu mokrou košili, jinak dostanete zápal plic!" varoval jej Dave a trochu mu pomohl. Teprve teď se Douglas rozesmál: "Vždyť já mám s sebou ještě další čtyři košile a jednu bundu, tak proč jsem byl celou dobu jenom v tomhle propoceném hadru?!" Dave si náhle uvědomil, že je nedoprovází Jane. Skočil do vody a vydal se zpět do jeskyně. Douglas mezitím omdlel. Daveovi se podařilo najít Janeino tělo, vůbec se však nehýbala a byla prostydlá na kost. Vytáhl ji ven, za chvíli se mu ale zatočila hlava a také upadl do bezvědomí. Ve chvíli, kdy se Douglas probudil, již nad pralesem padla tma. V jezeře zářily oči v noci lovících krokodýlů a netopýři nad vodou lovili vajíčka kladoucí moskyty. Douglas se zalekl, na ruce měl přisátou pijavici, což jej zrovna nepotěšilo. Vzbudil Davea a ten zase "oživil" Jane. Naštěstí byla v pořádku, ale nemohla se hýbat. Byla příliš vyčerpaná a navíc pomalu ani nevnímala okolí. Všichni tři po chvíli vylezli na břeh jezera, nacházející se asi deset metrů směrem na východ od jeskyně. Nikdo ani nemukl, Douglase však zaujalo táhlé hučení. Něco takového už slyšel, ale nemohl si vzpomenout, kde to bylo. Bez rozmýšlení se za ním vydal. Stále se ke zdroji toho hluku přibližoval, až jej spatřil. A byl nevýslovně ohromen. Teprve tady a teď, v lépe známé geografické oblasti před ním stál cíl celé této expedice. "Iguanodon!" vyhrkl Douglas a ohromeně zíral na šestimetrové, pětitunové zvíře pasoucí se na lesním podrostu. Tvor si ho vůbec nevšímal, plně se soustředil na potravu. To dovolilo Douglasovi dostat se k němu opravdu blízko... Pokračování příště...

Příští část bude také částí poslední. Dostanou se Douglas, Dave a Jane ze zapomenutého pralesa, anebo je ohrozí další prehistorické nebezpečí? To vše i mnohem více příště!