pondělí 23. února 2015

Jeskynní šelmy doby ledové: Šavlozubci a dýkozubci

Minulé části nám přiblížily pravdu o medvědech, lvech i hyenách jeskynních, jedněch z nejděsivějších predátorů období doby ledové. V poslední části se zaměříme na celou skupinu kočkovitých šelem, které jeskyně asi příliš neobývaly, ale přesto odtud mnohé nálezy pocházejí. Jsou to šavlozubci a dýkozubci!

Šavlozubé kočkovité šelmy, nebo také dýkozubé kočkovité šelmy či méně přesněji šavlozubí tygři, zahrnovaly celou řadu jednotlivých čeledí kočkovitých šelem, nejvíce takto označovaných dravců však pochází z rozsáhlé rodiny Machairodontidae. Čeleď nese jméno na počest tygra Machairoda, velké dravé šelmy z Evropy a Asie, z dob ledových. Tito tvorové, kteří se objevili na konci Miocénního období v třetihorách a úspěšně přežili až do čtvrtohor, do pozdního Pleistocénu, jsou proslulí pro jeden typický znak: Šavlovitě zahnuté tesáky, které sloužily k zabití kořisti. Šavlozubáci se zřejmě chovali podobně jako lvi, samice chodily na lov ve skupinách, zatímco samci je při tom doprovázeli jen málokdy a případně žili samotářsky, pokud žádnou smečku zrovna nevedli. Vzhledem ke své velikosti mohli šavlozubci či dýkozubci útočit na velkou kořist, od bizonů přes koně a mladé mamuty až případně po podivuhodnou jihoamerickou megafaunu, mluvili-li bychom o amerických Smilodontech. U tak velkých rodů, jako byl Smilodon, mohly šavlovitě zahnuté tesáky dosáhnout délky až 23 centimetrů, takže se perfektně hodily k prokousnutí krční tepny a průdušnice. Byly ovšem křehké, v čemž spočívala nevýhoda. Mohly se totiž snadno zlomit, takže s nimi každý šavlozubý tygr musel nakládat opatrně. Je pravděpodobné, že se tesáky nesměly zakousnout do kosti, jinak by se hned zlomily, takže snad Smilodonti požírali jen měkké maso. Největší druh Smilodona, S. populator z Brazílie a Paraguaye v Jižní Americe, vyhynul teprve nedávno, asi před 10 000 lety. Měřil v kohoutku 120 centimetrů a v podstatě připomínal mohutnějšího lva. Šlo by však šavlozubce a dýkozubce nazvat jeskynními šelmami? To je velká otázka, nicméně, po delším přemýšlení by se dalo říci, že ano. Ačkoliv tyto kočkovité šelmy narozdíl třeba od jeskynních medvědů, hyen či lvů, neobývali skalní průrvy tak čast (a v případě některých druhů snad vůbec), mnohé fosilní nálezy pochází právě z takových lokací. Například v Kalifornii byly objeveny pozůstatky velkého Smilodonta fatalise, zřejmě samce, který nějakým záhadným způsobem v jeskyni zahynul. Stejně se to má i s dýkozubci z Floridy, kde před asi 20 lety vědci odkryli zbytky starého samce, jenž si místo zřejmě vybral jako hrob. Analýzy kostí prokázaly, že tvor zemřel takřka určitě na stáří, což je velmi zajímavé zjištění o životě tohoto prehistorického predátora. Šlo by však i připustit, že někteří šavlozubci nebo případně dokonce celé smečky jeskyně obývaly trvale. Možná byste si řekli, že může jít jen o domnělý fakt a nepotvrzené hypotézy, ale důkazy existují a jsou více, než přesvědčující. V americkém státě Texas, ráji pro lovce fosílií, se nachází unikátní jeskynní systém zvaný Friesenhann Cave. Jde o jedno z nejslavnějších naleziští populární kočkovité šelmy rodu Homotherium. V minulém století bylo ve Friesenhann Cave objeveno více než 30 jednotlivců Homotherií, snad se mohlo jednat o smečku nebo dokonce více tlup. Na stejném místě dále došlo k nálezu mamutích mláďat nebo pravlků druhu Canis dirus, ale představa, že Homotheria jeskynní systém skutečně obývala, je naprosto úžasná. Někteří paleontologové jsou toho názoru, že si snad dravci nosili na místo ulovenou kořist, ale to již bohužel asi nikdy doopravdy nezjistíme. Homotherium bylo silnm zvířetem, jako rod existovalo po 5 milionů let na území Severní Ameriky, Evropy i Asie. Ale ani ono nebylo se svou přizpůsobivostí a velkým areálem rozšíření schopno uniknout krutému osudu megafauny doby ledové, stejně, jako všichni další dýkozubci a šavlozubci. Tyto šelmy se totiž možná až příliš specializovaly na lov velkých zvířat, což se stalo jejich nevýhodou. Když se s koncem würmské doby ledové klima oteplilo, velcí býložravci zmizeli anebo se přesunuli do jiného typu přírodního prostředí, které už predátorům tolik nevyhyvovalo. Šavlozubí tygři začali chřadnout a druh po druhu, jedinec po jedinci vymírali. Nakonec z nich zbyly jen fosilní ostatky. Kosti připomínající to, co bylo kdysi vládcem šelem doby ledové. Každý druh má však v postavení v ekosystému nějaké místo, ale to není trvalé. Šavlozubé tygry postihl stejný osud, jako kterýkoliv jiný živočišný druh, či živočišnou skupinu-vyhynutí...



Pokud se Vám tyto články ze série Jeskynní šelmy doby ledové líbily, můžete komentovat. Rád budu za každý názor...

4 komentáře:

Martinoraptor řekl(a)...

Skvělý článek.

dinosaurss řekl(a)...

Velmi hezké!

spinuvjpogblog řekl(a)...

Ahoj, omlouvám se že spamuju. Ale prosím podívej se na můj blog, napsal jsem článek kde jsem se ptal na názor, díky :)

Ankylosaurus řekl(a)...

Supr článek, moc se mi líbí! :)

Okomentovat

Nejčtenější