Správce dinosauřího parku - Výlet na prehistorické pobřeží

Máme tu konec školního roku, dnes začínají prázdniny a já, poměrně dost smutný z této záležitosti, píši další část Správce dinosauřího parku. Snad se Vám zalíbí...

Výlet na prehistorické pobřeží

V posledním týdnu problémů trochu ubylo. O operaci Hon na Kronosaura jsme neslyšeli nic nového a celkem se nám ulevilo, možná bude akce zase odsunuta nebo zrušena, vzteklí býložravci jako Deinotherium či masožravci včetně Siamotyranna nepůsobili zrovna špatně a také se vyřešil výbuch v okolních vodách, jehož svědky jsme byli před dvěma týdny. Zřejmě šlo o bomby umístěné pod vodní hladinu, které nás měly vystrašit. Podle teorie policie šlo o předstíraný útok oněch mafiánů, kteří nám jsou po krku, exploze prý mohla odlákat naši přítomnost a napomoci darebákům dostat se na ostrov. To se sice nestalo, ale nikdo nevyloučil, že původní záměr mohl takový být. Ovšem problémy teď na chvíli stranou. Oliver Marsh je vášnivý dobrodruh a nevěnuje se už v podstatě nic jinému, než nekonečným výpravám na Isle of Die (pominu-li jeho vtípky, jež mě často urážejí). Tentokrát vzal na jednu expedici i mne. Mohu potvrdit, že šlo bezpochyby o jeden z nejkrásnějších zážitků celého mého života. Vyrazili jsme totiž na severní pobřeží Isle of Die, jež je podle Olivera poseto podivuhodnými, bizarními a občas i nebezpečnými zvířaty, která měla naši planetu opustit před desítkami milionů let. Fascinující je, že takových zvířat žije na pobřeží spousta. Desítky druhů koexistují v jednom ekosystému, který se po miliony let neměnil. Pohádka, o které snil každý milovník pravěku, každý paleontolog i dobrodruh s cíli poznávat a objevovat, se zde stává skutečností. Písčité pobřeží poskytuje hnízdiště mořským plazům, okolní světle zelené pláně hostí velké čtyřnohé býložravce, za nimiž se plíží smečky malých, často opeřených dravých dinosaurů. Po nebi létají desítky, ba i stovky kožených křídel. Ptakoještěrů, kteří nikdy neslétnou tak nízko, abyste si je pořádně prohlédli. Zelenou džungli obývá veliký býložravý savec, lenochod, jenž je největším ze všech. Šestimetrová obluda zvaná Megatherium požírá listí stromů a jiné tropické vegetace, přitahuje si je dlouhými a ostrými drápy a když se objeví něco, co by zvíře mohlo potencionálně ohrozit, už jen při pohledu na to strašlivé stvoření pomýšlí na úprk. Buš obsazující území podél laguny obývá skupina zvířat vzdáleně připomínajících opancéřované dinosaury ankylosauridy, ale ve skutečnosti se jedná o savce z řádu chudozubých. Tito pravěcí příbuzní dnešních pásovců jsou přes čtyři metry dlouzí a na ocase mají ostnatou kouli. Jmenují se Doedicurové. Když jsme na pobřeží přijeli, byl jsem fascinován. Zapomněl jsem, kdo vlastně jsem, kdo jsou ti lidé, co mne obklopují a proč tu vlastně jsme. Za jakým účelem jsme přijeli-ale o tom jsem nepřemýšlel. Soustředil jsem se plně na svůj zrak a snažil se ujistit, že to, co vidím, není oční klam, ale skutečnost. Naše malá loď proplouvala vlnami a občas se mezi nimi objevil delfínům podobný živočich. Vždycky vyskočil jeden, pak chvíli nic, poté se objevil jiný asi deset metrů od něj, zmizel, vyskočil opět ten stejný, ponořil se, a vyskočil jiný. Podle Olivera se jedná o Ichthyosaury, nebo-li ryboještěry. Tito plazi se přizpůsobili životu v oceánech natolik, že jejich vzhled skutečně připomíná delfíny. Jedná se o příklad konvergenční evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným či stejným způsobem z důvodu působení stejného typu prostředí...

Poté, co jsme dorazili na pláž, spatřil Tim, člen týmu a Oliverův kamarád, hnízdo Plesiosaura. Matka, která ho zahrabala, podobně jako želva mířila zpátky do moře. Tim chtěl hnízdo odkrýt, ale Oliver mu to nedovolil. Chytat pro park další mořské plazy by byla zbytečnost, vždyť už jich máme spoustu. A zrovna Plesiosaurus je u nás několika jedinci hojně zastoupeným druhem. Pokračovali jsme v cestě po nádherné písčité pláži. Foukal vítr, pohrával si s mořskými vlnami a čechral listí palem. Po vysokém kmeni palmy občas přeběhla i nějaká ta ještěrka. Oliver našel nějakého zvláštního ještěra, připomínajícího gekony, ale nedokázal jej identifikovat a brzy jej zase pustil. Ve vysoké trávě za pláží jsme nalezli prehistorického hada rodu Najash. Tento živočich, ač byl hadem, měl zakrslé končetiny. Byl agresivní a dělal výpady, tak jsme jej raději nechali být. Po pláních tvořených především kapradinami a mechy se potulovala skupina Iguanodontů. Za ní stál Plateosaurus a opodál se pásl mladý Camarasaurus či jiný, jemu podobný sauropod. Oliver všechno natáčel a pak ho napadl trochu šílený nápad-pořídit si selfie u velkého samce Iguanodonta. Přiblížil se k němu a vyfotografoval se u jeho předních končetin. Jejich hrozivý vzhled, zvláště díky ostrému bodci na palci, dodával fotografii na zajímavosti. Pak se ale dinosaur naštval a po Oliverovi vyběhl. Jen tak tak jen neudeřil tou střašnou zbraní. Býložravce jsme raději nechali jít a po cestě dále narazili na smečku lovících Pyroraptorů. Byli to poměrně plaší predátoři a když nás uviděli, rozutekli se na všechny strany. Oliver si však myslel, že je to jen další past raptorů, nesmírně inteligentních lovců, a tak zavelel k návratu na pláž. Nasedli jsme na člun a odjeli s kupou skvělých zážitků. Až včera večer mne nenadchla jedna zpráva-zatímco jsme byli pryč, dva dělníci z ostrova bez ohlášení odletěli. Proč asi? Začíná se mi to zdát dost podezřelé...

Doufám, že se Vám tato část líbila. O prázdninách, které alespoň mne dnešním dnem začínají, se snad dočkáte celé řady dalších článků.