DirePark Brutus (4/6)

DIREPARK BRUTUS, část čtvrtá

Jak jen nejrychleji jsem mohl, zdvihnul jsem pádlo a prvnímu Troodonu dal pořádnou ránu. To ho ale ještě víc rozčililo a člun jedním zásahem drápu propíchl. Zraněný španěl jakoby se uzdravil a s výkřiky typu "Santa Maria!" utíkal zpátky na pláž. S Troodony jsem měl co do činění a nakonec na mně jeden dokonce skočil. Rozdrásal mi pyžamo pod bundou a z těla mi vyteklo trochu krve. Až za chvíli náhle dravec odletěl nějakých pět, šest metrů ode mně. Uviděl jsem našeho jihoafričana, který držel v ruce ohromnou brokovnici. Postupně všechny postřílel.

"Safra, kde jsi vězel, ty hurikáne?!" ozval se z křoví náhle Joeův hlas.

"Už jsem si myslel, že nepřijdete. Měl jsem takový strach o život..." odpověděl jsem.

"Samou starostí bych Ti nejraději nejednu udeřil," řekl Joe, ale na jeho obličeji se mi nějak nezdály ty jeho pošklebky. Tvářil se, jakoby se mi smál, snad pro mé zakrvácené oblečení, nebo jsem snad vypadal nějak špatně, byl jsem špinavý? Do delší doby jsem to nezjistil.

"Tadyhle máme dalšího přeživšího," ukázal jsem na španěla, "byl zraněný, a tak jsem mu pomohl."

"Hm... Takovej chlap se nám bude hodit, zvlášť když udeřej zlý časy," protáhl Joe se svými pošklebky a hned nato se obrátil. Na chvíli zmizel, ale jehop smích jsem neustále slyšel.

Chlapík zaklábosil něco španělsky, sotva jsem to přeložil jako něco, že ho zná, ale zbytek jsem nedokázal přeslovit.

O něco později jsme se všichni zvedli a vyrazili po pobřeží dál. Jihoafričan se náhle něčeho lekl. Jeden naklonovaný Pterodactylus nad námi kroužil.

"Malér," řekl potichu Joe, "tak už i ptakoještěři nám unikli. Jestli-že je teď nepochytáme, nemáme nezaručeno, že proniknou kamkoliv. Vždyť jsme pouhých sto kilometrů od pobřeží Jižní Afriky."

To pro nás byl ohromný šok. Dokázal jsem si představit, co by se poté stalo. Podobně už je tomu tak s rozšířením ptáků na ostrovech, jako Nový Zéland, protože právě díky svým křídlům jsou ptáci tak přizpůsobiví. Kdo ví, jak by na tom byli ještě ptakoještěři.

Poté mně jihoafričan pod vedením Joa zatáhl do křoví. Sotva, co jsem se nadál, byli jsme zpátky ve zdemolovaném táboře. Joe pronikl ostražitě do Aviaria a popadl síťovou pistoli. Hned na to po něm ale vystartoval jeden opožděnec, pravěký netopýr. Joe se strašlivě lekl a vystřelil. Zamotal se pak do své vlastní sítě. Netopýr ulétal a nebyla šance ho chytit.

"Další neznámý na stezce k pobřeží!" vyhrkl Joe. Sotva, co se objevili další ptakoještěři na obloze, vylezl na střechu Aviaria, a že mu to tedy dalo dosti zabrat. Vystřelil po prvním a ten už v mžiku padal z nebes na zem. Bohužel, znamenalo to pro něj jistouz smrt. Uslyšeli jsme jen zakřupání kostí a zapískání a bylo po všem. Krátký proces jsme nakonec udělali téměř se tříčtvrtinou všech ptakoještěrů, které jsme nad táborem uviděli. Španěl se tomu však obrovsky bránil. Pořád do mně něco mlel, nerozumněl jsem mu ani slovo.

Toho dne jsme se usídlili ve sklepě Aviaria. Nebylo tam nijak moc teplo, všude z potrubí kapala voda a slyšeli jsme zvenčí neustále křik dinosaurů. Joe na chvolku odešel ven, prý aby se protáhl před spánkem. V tu chvíli ke mně přiběhl španěl a začal něco říkat zase anglicky:

"Toho chlapa dobře znám. Je strašně nebezpečný. Viděl jsem 'dinosauřího vědátora' na ostrůvku z palem. Umírá. Muž ho chtěl zavraždit. Všechny nás zabije. Dejte si pozor..."

V tu ránu přišel Joe zpátky se slovy, že je čas, abychom šli spát.

"Joe, nemáte náhodou něco společného s tím, že smějící se lidi vždycky lžou?" začal jsem trošku ostřeji, "vždyť vy na nás pořád něco chystáte. Tendle chlápek mi toho o Vás docela hodně řekl. Dávejte si pozor na krk, nebo to s Vámi nedopadne dobře."

"Nemám s Vámi nic v úmyslu," odpověděl suše Joe.

"Dobrá, pak mi vysvětlete, proč tento muž viděl Adalberta umírat na malém ostrůvku - sám mu při zranění nemohl pomoci. Neříkal jste mi, že je náhodou můj kamarád v jistém bezpečí?"

"Tento španěl Vám jenom lže. Zbláznil se, když jezdil toro na Triceratopsovi," řekl na to Joe, "a vůbec," dodal, "toho Vašeho kamarádíčka mi není nijak líto. Neměl se do mého života motat. Jen ať ho čert veme!"

"Co se to tady děje?" řekl jsem mu na to a s naštváním jsem mu vrazil do obličeje. Jistojistě to nebyl žádný z jeho povedených vtipů. Sotva se postavil, pěstí jsem mu dal druhou ránu přímo do nosu. Pak jsem otevřel dveře Aviaria a utekl ven. Španěl se hnal za mnou.

Zastavili jsme se až někde u pobřeží. Bral jsem sa svůj cíl se na ten ostrůvek dostat. Ať už byl Adalbert mrtvý, či živý. Chvíli jsem bloudil po přístavu, ale nikde nic. Pak mi ale španěl našel ohromnou loďku s motorovým pohonek. Ihned jsme vyrazili přímo k nejbližšímu malému souostroví, kde jsme ostrůvek uviděli. Příjezd k němu byl pro mně nový šok. Adalbert tady ležel v propoceném tílku, hlasitě dýchal a opravdu umíral. Španělova definice Joa byla pravdivá - všechny nás chce pozabíjet. Dal jsem Adalbertovi pár doušků minerální vody, kterou jsem si schoval do petláhce v kapse.

"Ten - blázen - neměj - s ním sli-sli-to - slitování..." nedopověděl svou větu Adalbert.

Nasedli jsme do člunu a rozhodli se odsud co nejrychleji vypadnout. Voda pod námi však začala dunět. Asi po hodině cesty jsme zjistili, že jsme odhalili špatnou trasu a jsme zpátky u malého souostroví. A jen, co jsem se nadál, z vody něco velkého vyskočilo. Prve to bylo z dálky, ale pak se to ocitalo nám blíž a blíž, až to nakonec převrátilo náš člun naruby. Byl to ohromný Elasmosaurus a měl hlad. Mohl to být můj konec... Pokračování příště.

Pokud se Vám třetí část mého příběhu líbila, komentujte. Hlavně nezapomeňte, že částí nebude pouze šest, takže nesmutněte, že už víc, jak polovina je za Vámi. Další část uvedu zase o víkendu...