Pravěké safari-Kenozoikum Jižní Ameriky (2/4)

Minulou část najdete zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1309/praveke-safari-kenozoikum-jizni-ameriky-1-4 .

Pravěké safari-Kenozoikum Jižní Ameriky-část druhá:

V noci mě vzbudilo šelestění, vycházející od křovin dole pod kopcem. Vylezl jsem ze stanu s baterkou a posvítil na křovinu. Vyběhl z ní obrovský tvor, zcela určitě to byl ohromný pravěký pták. Musel mít minimálně dva metry, ale běžel tak rychle, že druh jsem nestačil určit. V této době se to tu jen hemžilo phorusrhacidy, skupinou obrovských masožravých ptáků. Nechal jsem to na zítřek, beztak jsem chtěl dospat až do rána. Okolo půl deváté ráno mě ze snídaně vyrušily zvuky z planiny. Při běhu z kopce po mokré trávě jsem trochu zrychlil. Byli tu samí glyptodoni a pokojně se pásli. U nedalekého jezera se však něco dělo. Dalekohledem jsem tam uviděl několik zvířat, nashromážděných u vody a také jsem zaslechl nepříjemný skřek. Z krásně zelené trávy jsem přešel do seschlé, žluté a vysoké a schoval jsem se mezi jejími nejmohutnějšími trsy. To, co se dělo u jezera, bylo děsivé. "Můj bože. Zdá se, že támhleten predátor strhl mládě." Okolo jezera bručelo na velikého ptáka pět až šest Toxodonů. Dravec, s nímž měli tu čest, byl Andalgalornis, tři metry vysoký, ale na svou výšku neobyčejně lehký phorusrhacid, jeden z vrcholových predátorů téhle oblasti. Pod nohama mu leželo mrtvé mládě Toxodona, kterému vzal život ránou svého zobáku. Měl ale také neuvěřitelné nohy, jedním kopnutím by mě zabil. Díky drápům mi nemilosrdně připomínaly éru dinosaurů. Dokud se sem za pár tisíc let nedostanou šavlozubí tygři ze severu, budou tito poslové dávnověku terorizovat unikátní savce Jižní Ameriky. Až šavlozubí tygři naruší ekosystém a zapříčiní jejich vyhynutí. Bylo to neobyčejné, neobyčejné dobrodružství. Dopoledne jsem se vrátil ke stanu. Nad ohněm jsem si smažil vejce a jako obvykle, četl jsem si o pravěkých savcích z knihy. Mou pozornost ovšem zaujaly pohyby některých stromů v pralese na sever odsud. A já přesně věděl, jací tvorové tam žijí. Pokud Vám dnešní pomalí lenochodi připadají podivní, tak jejich pravěcí bratranci, obyvatelé této země, pro Vás budou megapodivní...

Les se zdál chvíli podivně tichý, ale tu se jeden strom napravo ode mě podivuhodně ohnul. Právě jsem stál jen pár metrů od největšího lenochoda všech dob, Megatheria. Tento druh je tu relativně nový a vydrží takřka do konce doby ledové. Hrozně mi připomínal medvěda, ale tento jedinec byl teprve drobeček ve srovnání s jeho matkou, která se pásla opodál. Narazil jsem na ní za pár minut. Úplně se mi zastavilo srdce, byl téměř zázrak, že si mě nevšimla. Jen jsem prošel mezi kapradinami a skoro jsem do ní narazil. Měřila od čenichu po konec ocasu dobrých šest metrů a ty velké drápy-nechtěl bych, aby mě jimi sekla. Les mě fascinoval. Všude byla škála prapodivných zvuků jako z dob dinosaurů, chtěl jsem jít i dál. I tady ovšem žili hlavní predátoři této éry. Před líně tekoucí řekou na větvi stromu, jen tak metr a půl nad zemí, odpoříval Thylacosmilus. Zrovna jsem ho vyrušil ze zívání. Nevěnoval mi žádnou pozornost, ale pak hbitě seskočil z větve, jakoby si to namířil přímo na mě...

Co se dalšího Jackovi přihodí při pátrání v této podivné prehistorické zemi? Další část napíši co nejdříve...