Život v divočině: Tučňáci

Život v divočině

Tučňáci

Daleký jižní pól, po kterém tolik lidé stále prahne, se zdá být nejideálnějším domovem tučňáků na Zemi. Při tom tomu tak ale není. Ze 17 žijících druhů antarktickou oblast obývají pouze 4. V tomto programu se podíváme na dva druhy tučňáků, žijících na stovky kilometrů daleko od sebe, a odhalíme jejich životy... Začíná antarktické léto. Tuleni i velryby se ženou dál od pobřeží, kde chtějí vyvézt své mladé. To ale neplatí pro tuto partu tučňáků císařských. Po celé léto tady budou hnízdit. V této době kladou vejce a až po asi 64 dnech se vylíhne většinou jeden potomek. Tučňák císařský je se svojí celkovou výškou, 1, 2 metru, největším tučňákem na světě. Zatím na vejci sedí otcové. Jakmile se ale malý tučňáček vylíhne, přebírá péči o něj už pouze matka. Mládě, které se snad vylíhne z vejce těchto rodičů, budeme sledovat po první čtyři týdny života, kdy zažije nejpoučitelnější trable svého života...

Jak už však bylo řečeno, ne všichni tučňáci se vyskytují pouze na zamrzlé pustině jižního pólu. K pobřeží Jižní Afriky právě připlouvá mladý sameček tučňáka brýlatého. Tento tvor s oblibou sídlí ve skalách, kam se na celé léto odváží. Budeme mu říkat třeba Albert. Jídelníček tučňáka brýlatého se skládá převážně z ryb. Při lovu ve vodě dokáže dosáhnout rychlosti až 40 km/h. Albert měří 50 centimetrů a váží 2,5 kilogramu, takže je již dospělý. Nyní žije po třech měsících lovu na moři zase ve své kolonii. Té vládne tento tyran, který neustále pobízí ostatní k práci. Albert je ale méně všímavý tučňák a tak není tak sužován velitelem. Zato mu ale hrozí spousta nebezpečí. Ve skalách zde sídlí lachtan hřivnatý, jehož samci jsou v tuto roční dobu dost podráždění. A vody brázdí hrozivá kosatka. Na druhý den se Albert vydává na pobřeží najít něco k snědku. Něco tu však nehraje. Toto je tučňáčí skřek o nebezpečí. Lachtaní kousnutí je téměř jedovaté, protože v tlamě tohoto ploutvonožce se skrývá spousta bakterií. Albert jen těsně unikl jisté smrti. Léto mu ale ještě připraví potíže... Mezitím se našemu páru tučňáků císařských vylíhlo jedno mládě - je to samička. Hned po narození však musí čelit nebezpečí. Chaluhy. Tito dotěrní ptáci by tak malou, křehkou kuličku s chmýřím dokázali ihned zabít. Naštěstí se blíží otec, stihne to však, než mládě zabijí?

Otec naštěstí chaluhy zahnal. Bylo to první štěstí malé samičky v životě. Nebezpečí je však na každém kroku. O dva dny později otec tučňáčka opouští a nyní se o něj bude starat už jen matka. I přes to, že je však léto, teplota se stále pohybuje těsně pod bodem mrazu. Aby všichni zástupci kolonie vydrželi příšerný chlad, jsou přitisknuti v sobě. Ale okolní vody jsou velmi nebezpečné. Samičku lákají k průzkumu. Nyní, ve třech týdnech života je velice zvědavá. To jí však nepřeje. Ve vodě se ukrývá tuleň leopardí. Jeho čelisti dokáží prokousnout i kosti. Při lovu s tučňáky pohazuje na všechny různé strany, dokud je nezabije. Samička je ve velkém nebezpečí. Tuleň leopardí ji však nechal na pokoji. Výkupnou se stala její matka, která tvrdě zaplatila za přítomnost na ledovci. Samiččina šance na přežití se snížila, ale je dost možné že přežije. Antarktické léto pomalu končí. Brzy sem připluje člověk, a ten, sice že tučňáky ohrožuje, je tentokrát snad nechá na pokoji. Naše malá hrdinka přežila. A co se týče Alberta, tučňáka brálatého z Jižní Afriky, našel si novou kolonii, ve které se mu bude dařit mnohonásobně lépe. Záchrana tučňáků je velmi důležitá, ať už na životní cestu, či na jiná místa...

Snad se Vám čtvrtá část mého dokumentu líbila... Další díl bude na konci května, o jakém tvorovi však zatím nechám v tajnosti... Nezapomeňte komentovat, pokud se Vám tato část líbila...