Obrázek týdne 25. 10. 2019

Ace Week pokračuje, a nese se mimojiné i ve fialové barvě. A tak jsem se rozhodl, že tento Obrázek týdne bude patřit ace dinosaurům v barvách alespoň trochu se nesoucích v atmosféře tohoto skvělého týdne!

Popisek k obrázku: Dva majestátní, výrazně zbarvení Sauroposeidoni procházejí lesem na území dnešní Oklahomy před 112 miliony let. Jejich fialové hřbety a výrazné modré hrdelní laloky se možná mohou zdát být jakousi nevýhodou, neboť zvířatům neposkytují dostatečné maskování, ale v případě Sauroposeidonů to vůbec nevadí. Na tyto dva samce, vysoké 18 metrů, si žádný zdejší predátor nedovolí. Z větší výšky se na svět dívají už jen ptakoještěři, ladně prolétající nad jejich hlavami...

Zítra se dočkáte poslední části třetí kapitoly čtvrté série Lovců kryptidů! Další články rozhodně očekávejte i v neděli a pondělí, a to sice díky státnímu svátku a tedy i mému volnu... Nejspíše se budu věnovat některým ze svých projektů, zatím jsem se však nerozhodl, o které půjde... Zatím Vám přeji nádherný víkend...

Akihiko Yukimura a Roger Neill - Ace postavy v Lovcích kryptidů

Ace Week je v plném proudu, a já se v jeho rámci rozhodl napsat něco více o dvou ace postavách z Lovců kryptidů - o Akihiku Yukimurovi a Rogeru Neillovi. Proč se zmiňovat o tom, kým vlastně jsou, a jaká je jejich orientace? Reprezentace je velmi důležitá, a přestože tolerance vůči LGBTQ+ komunitě, alespoň doufám, roste, většina lidí ani neví o tajemném písmenu A, které se mezi hlavními iniciálami mnohdy objevuje (LGBTQIA). To totiž kromě "allies" značí asexuály, tedy ace. Většina lidí se s tímto termínem nikdy nesetkala, a proto mu ani nerozumí. Ale i tak nějak se podvědomě ví, že existují lidé, kteří, když to napíši takto obecně, se o rozmnožování nezajímají a nic je k tomu neláká. Určitě jste se setkali s takovými postavami ve fikci, a to nejen na tomto blogu. Čas od času se prostě objeví někdo, kdo se víc zajímá třeba o klonování dinosaurů nebo o počítačové hry, než aby jej zajímalo, jak přispět k lidské populaci. Navíc to neznamená, že by takový člověk neměl zájem o vztahy. Máme koneckonců šest odlišných typů přitažlivosti, není to tak? U ace lidí se nevyskytuje pouze fyzická přitažlivost, zatímco ostatní, jako romantická či estetická, třeba ano, anebo také ne. To už záleží na určitém jedinci... Když se tak nad tím zamyslíte, kolik postav v příbězích na tomto blogu bylo ace? George McCann z Džungle času, Dan Jameson - Správce dinosauřího parku, jeho spolupracovník, velký dobrodruh Oliver Marsh, a teď třeba i Akihiko Yukimura a Roger Neill v Lovcích kryptidů... Nikdy se ani nezmínili o možnosti mít vlastní potomky, prostě se vždy věnovali svým zájmům, a to maximálně...

Letos, jako už několik let za sebou, slavíme mezi 20. a 26. říjnem Ace Week. Je to velká událost, a příležitost oslavit pokrok v toleranci ace komunity, kterou tvoří 1 až 3 % populace této planety (jde tedy o docela velkou menšinu lidí). Nakonec ale přece jen nese to nejdůležitější poselství: každý z nás by měl být tolerován, ať už jsme kýmkoliv. Je úplně normální být ace, gay, hetero, bi... Vždyť i samotná evoluční biologie nám to potvrzuje, tak není důvod, aby se lidé navzájem nesnášeli jen kvůli své identitě.

Přesně to si myslí i Fahad Ghazalli z Lovců kryptidů, vůbec první otevřeně gay postava v mých příbězích, ale rozhodně ne poslední. Lovci kryptidů jsou příběhem s různými LGBTQ+ postavami (na konci 3. série jsme se dokonce v rámci tohoto příběhu "podívali" i na Philadephia Pride, zkráceně Philly Pride). Ovšem tento článek se snad trochu více zaměří na Akihika a Rogera, o kterých bylo v příběhu už mnohokrát naznačeno, že jsou ace (jen to takto nikdy nebylo uvedeno, tedy kromě článku Lovci kryptidů 3: Postavy (1) z 1. července 2019).

Akihiko Yukimura je demiheteroromantický ace. Je to drsňák, kterého v podstatě zajímá jen boj a hledání kryptidů. Kdysi dávno se zamiloval do jisté Japonky, ale ta byla zavražděna, a to nikým jiným, než poskokem nenáviděného Zhou Lena (hlavního nepřítele Lovců kryptidů v 1. sérii; objevil se i v paralelní dimenzi ve 3. sérii). Akihiko už se nikdy jindy o nikoho jiného podobně nezajímal. Kdyby ovšem s někým navázal kontakt, možná by si ho oblíbil... Jinak je Akihiko skvělý spolupracovník a kamarád, koneckonců proto ho Roger s Fahadem, další dva členové "bojové trojky" Lovců kryptidů mají tolik rádi. Jak se ukazuje ve 4. sérii, již právě píši, je to ten typ chlápka, který prostě ve volné chvilce vytáhne plechovku s pivem, napije se, řekne něco rádoby sarkastického, případně, je-li naštvaný, někoho chytne pod krkem... Někdy se dokáže rozzuřit, ale to už je věc jeho osobnosti. Akihiko je rozhodně dobrým člověkem, a když zrovna nepracuje s Lovci kryptidů, prohání se po ulicích Tokia jako maskovaný bojovník se zločinem...

Roger Neill se identifikuje jako aromantický ace. Je to bezproblémový, starší chlapík, vlastně nejstarší člen Lovců kryptidů. V příběhu "Co se takhle jednou přihodilo Rogeru Neillovi při cestě do Guatemaly" z července 2019 jakožto vypravěč uvedl, že strávil značnou část svého života se svým psem, jenž byl jeho nejlepším kamarádem. Nedlouho po jeho smrti se vydal na misi do Číny, byl uvězněn ve sklepě Zhou Lenovy vily, pak přišel Jack Owen, a osvobodil ho... A Roger tak získal nové přátele, zvláště tedy Akihika a Fahada, ale taky Pierra, malého Tatzelwurma, Pauline... Je to rozhodný, odvážný člověk, a pro své přátele by se klidně rozkrájel... Ale nikdy nepocítil touhu s někým chodit či tak něco. Není to samotář, je rád mezi lidmi, ale je prostě single - it's his nature.

Ale s ace postavami se setkáte nejen v příbězích na blozích jednoho nadšence do pravěku a přírody. Co třeba takový Sherlock? Jughead Jones v populárním americkém komiksu pro mládež s názvem Archie? Indická superhrdinka Tremor z DC Comics? Člověk taky nemůže jen tak zapomenout na ten marvelácký komiks, ve kterém se kamarádi Steva Rogerse (Captain America) snažili přesvědčit svého přítele supervojáka, aby si s někým vyšel, a on prostě neměl zájem... Celý tento článek, který nakonec ani tolik nepojednával o Akihikovi a Rogerovi z Lovců kryptidů, jako spíše o aceness, bych zakončil parafrází, až složeninou, závěru coming outu jedné šestnáctileté ace studentky a slov Profesora X v komiksovém filmu X-Men 2: "We're asexual, and we're here to stay."

Připravovaný seriál Prehistoric Planet od BBC a Apple

Popularita online poskytovatelů filmů a seriálů jen roste. Od listopadu budou Netflixu konkurovat dva noví velikáni; Disney+ a Apple TV+. A zatímco nám Netflix příští rok přinese animovaný seriál Jurassic World: Camp Cretaceous, Disney+ nás obohatí o nové seriály z MCU (počínaje Falcon and Winter Soldier příští rok), Apple TV+ zřejmě v příštích letech přinese zcela nový dokumentární seriál o pravěku! Zprávy o připravovaném projektu Prehistoric Planet se objevily v médiích už v květnu 2019. Půjde o seriál, který bude s využitím počítačové animace vyprávět příběhy dinosaurů - zdá se, že zhruba podobně, jako populární pseudodokumenty Putování s dinosaury z roku 1999 nebo Planeta dinosaurů z roku 2003! Seriál Prehistoric Planet bude vyroben BBC Natural History Unit, tedy základnou tvorby přírodovědných dokumentů, pro televizi BBC a Apple TV+. Výkonnými producenty nové série budou Mike Gunton, jehož jméno můžete znát z titulků mnoha epických dokumentárních filmů BBC NHU posledních let, jmenovitě například z Planety Země II či Modré planety II, a Jon Favreau, režisér mimořádně úspěšných filmů Iron Man, Iron Man 2, Kniha džunglí nebo Lví král... Je možné, že během produkce se ještě název dokumentu změní (název Prehistoric Planet koneckonců nesla již speciální dětská verze cyků Putování s dinosaury a Putování s pravěkými zvířaty, vysílaná na počátku tohoto století na Discovery), každopádně máme, na co se těšit. Zatím nebylo potvrzeno, kdy se na Prehistoric Planet začne pracovat, jakmile se však stane, rozhodně o tom napíši!

Ace Week 2019

Někteří dinosauři byli ace...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (3/4)

Lovci kryptidů už vědí, čemu budou muset čelit. Z roku 2039 totiž přicestoval Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, Dean Owen. Informoval tým o strašlivých událostech, ke kterým brzy dojde, a jež nakonec způsobí katastrofu, již přežije jen několik milionů lidí. Deanovým úkolem je zabránit invazi vysoce inteligentního mimozemského druhu Shai'ri, který si za svůj cíl poté, co byla jeho domovská planeta 16,003 zničena explozivním zánikem entity zvané The Father (na konci 3. série Lovců kryptidů), vybral Zemi... Ukázalo se, že tajemné bytosti nazývané Mothman a Indrid Cold, obývající zejména americké město Point Pleasant, jsou ve skutečnosti podřazené mimozemské rasy, jež Shai'ri vysadili na mnoha planetách po celém kosmu, aby jim podávali informace o obyvatelnosti těchto světů... Dean je nyní právoplatným členem Lovců kryptidů, a je odhodlán náš svět zachránit... Předtím však bude muset tým odhalit několik dalších tajemství...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST TŘETÍ:

Pierre pomalu přistoupil ke dveřím stodoly. Dean se postavil opatrně vedle něj. V ruce měl krátkou pistoli, ozdobenou podivnými rytinami. Pierre na něj kývl. Dean byl ozbrojen, a to bylo dobře. "Vtrhneme dovnitř, a všechny je postřílíme," zašeptal, a Pierre opět pokýval hlavou. Přiložil ruku na kliku. Pauline se postavila za okno a namířila na něj laserovou pistoli. "Všichni naráz," zašeptala. Napětí se stupňovalo. Co asi v té stodole bude? Bude tam opravdu shromážděno deset Mothmanů s Indridem Coldem? Pierre zatnul zuby. Zatáhl za kliku. Dveře byly zamčeny. Zámek zachrastil. "Kruci!!!" zařval Pierre. Akihiko pohotově zámek přesekl svou kovovou tyčí, a Pierre vypálil z laserové pistole střelu nejvyššího stupně. Ve stejnou chvíli tak učinila Pauline, a spolu s Curupirou a Rogerem proskočila oknem dovnitř. Dean osvítil temný vnitřek budovy silným, světle modrým světlem. Byla to scéna jako z hororu. Deset Mothmanů se na ně naráz otočilo. Jejich velké, červené oči byly takřka hypnotizující, a ze zobáků mimozemšťanů, připomínajících obrovské sovy, avšak se savčí srstí, se začaly ozývat uši rvoucí skřeky. Jeden Mothman okamžitě přiletěl ke Curupiře. Ze zobáku mu tekla nechutně páchnoucí zelená tekutina. Roger jej okamžitě odstřelil laserem, a ten Mothmanovi propálil hlavu. "Nenechte se jimi pozvracet! To, co vyvrhují, jsou nestrávené zbytky potravy! Ale kdo ví, kdyby se vám to dostalo třeba do očí, mohli byste třeba i oslepnout!" zakřičel, vzpomínaje na svůj nepříjemný zážitek s Mothmanovými zvratky z minulého roku. "Nejsou to jen nestrávené zbytky potravy," zahulákal Dean, "vyvrhují také toxin, který poleptá kůži! Šijte do to těch potvor!!!" Hned nato odstřelil dalšího Mothmana. Z té krátké pistole vyšla hlučná střela, jež ostatní Mothmany ještě více znepokojila. Pár dalších nebeských zabijáků se snesl na Fahada. Ten padl pod náporem jejich těl na zem. Jednomu stačil prostřelit laserem křídlo, pak mu ale pistole z ruky vypadla, a spáry druhého Mothmana se již blížily k jeho obličeji. Ze zobáku toho prvního navíc začal pomalu téci onen toxin s nestrávenými zbytky potravy. Jeho kapky se na tenkých vlákénkách rychle snášely k Fahadově obličeji. "Nehýbej se, kámo! Dostanu z tebe ty bastardy!" zařval Akihiko a skočil na oba Mothmany. Tomu zraněnému doslova narval kovovou tyč do hlavy, po dalším vyhodil tři šurikeny, jež se zabodly do jeho břicha. Oba třesoucí se mimozemšťané odkráčeli, pokusili se i vzlétnout, ale jejich zranění byla příliš vážná. Smrt je potkala během příštích vteřin. Jen co Akihiko pomohl Fahadovi na nohy, vznesl se ze země další Mothman. Ve spárech nesl Kate, visící hlavou dolů. Pištěla a řvala o pomoc, a Pierre byl z toho celý rozčilený. Navíc se na něj zezadu vrhla další příšera, ale tu zastřelila pro změnu Pauline. Pierre namířil na Mothmana, mířícího k otvoru ve střeše, laserovou pistoli, ale Dean ho chytil za ruku a řekl mu, ať nestřílí. Vytrhl z kapsy v Pierrově obleku vysílací zařízení, a okamžitě s pomocí něj vytvořil takřka neslyšitelnou vlnu. Mothmani ji však zaregistrovali. Všichni, kteří byli ve vzduchu, se okamžitě snesli. Kate se tak konečně dostala zpět na zem. Curupira jí pomohla vstát a rychle s ní odběhla k ostatním členům týmu. "Ty s nimi umíš komunikovat?" zeptal se Pierre překvapeně Deana. "Abych řekl pravdu, tak ne. Ale vím, že vnímají zvuk na určité frekvenci. Podařilo se mi je zhypnotizovat," řekl stejně překvapeným hlasem Deanem, a zachechtal se, "propána, tohle jsem ještě v životě neudělal. Opravdu se dají ovládat! A jak lehce!" Nebylo již nutné ostatní Mothmany postřílet. Nepředstavovali žádné nebezpečí. Dokud z vysílacího přístroje proudily tyto vlny, neodvážili se Mothmani jediného skřeku. "Něco tady ale nehraje," řekl Dean a opět osvítil celou místnost světlicí, "není tu St'eem." "Indrid Cold? Že by utekl? Nebo se proměnil v něco malého a nenápadného, a utekl?" promluvila Pauline. "Ne," řekl Dean vážně a rozhodně, tak jak to dělával Jack, když byl dobrým vůdcem týmu. Dean vyrazil ze stodoly druhými dveřmi, které vedly k malému umělému rybníčku. A přímo před ním se po zemi plazil skučící chlapík v černém obleku. Dean zalapal po dechu. Spatřil dýku v jeho zádech. Když k němu přišel, otočil na něj chlapík svůj obličej, zdobený nezaměnitelným, neemocionálním, nepřirozeným úsměvem. Zmrzačený Indrid Cold.

Dean se vší opatrností vytáhl dýku z jeho zad. Z Coldova hrdla při tom vyšel bolestný řev. Dean se otočil na Pierra a Pauline. "Ty Mothmany sem nepřivolal St'eem," řekl tajemně. "Samozřejmě, že ne," řekl nepřirozeně veselým hlasem Indrid Cold a posadil se, "přes hodinu se tady plazím s dýkou v zádech, a proklínám toho darebáka, který mi tohle udělal." "A to byl kdo?" zeptala se Kentová. Náhle se dýka vytratila z Deanovy ruky. Prostě se vypařila! A hned nato začali Mothmani ve stodole opět krákat, skřekat a řvát. "Byla to past," řekl Dean, "někdo sem ty Mothmany přilákal s vědomím toho, že je budeme následovat. A oni nás pak měli zlikvidovat v té budově!" "Byl to on," pokývala hlavou Kentová, "určitě to byl on." Z budovy vyletěli všichni přeživší Mothmani, a opět na tým zaútočili. Dříve, než si to uvědomila, měla Amanda Lyonsová na ruce pořádnou stopu po drápnutí. Kentová schytala nepříjemnou ránu křídlem do hlavy. Kate jen tak tak uskočila toxickému plivanci, který mířil přímo na její hlavu. Pak ovšem Mothmany Indrid Cold telepaticky zastavil. Všichni naráz odletěli, míříce k hustým lesům na okraji Point Pleasantu. Prohlédl si udýchané Lovce kryptidů, a kulhajíce se dal pomalu na odchod. Akihiko k němu však přiskočil, popadl ho za límec a natlačil ke stěně stodoly. "Nikam neutíkej, smíšku," zasyčel mu do obličeje. "Co se tady stalo? Mluv," řekl nepříliš agresivně, ale i tak hrozivě Dean. "Sledoval mě celé dny. Zjistil, jak napodobit můj hlas! Zjistil, jak s jeho pomocí ovládat mé... mé..." vyjekl Indrid Cold, aniž by ztratil svůj děsivý úsměšek. "Quartermaine," řekla Kentová, "dalo se to čekat. Neměli jsme mu ten Briddimský drahokam nechávat!*" "Co myslíš, že je schopný teď udělat?" zeptala se jí Amanda. "Může udělat cokoliv. Quartermaine něco chystá. Podal nám informace o Mothmanech a Indridu Coldovi nejspíš jenom proto, aby nás sem nalákal... A viděli jste tohle. Myslel si, že se neubráníme, a že nás dostane... Jestli má
kontrolu nad těmi bestiemi..." odpověděla Kentová. "Co s tímhle vtipálkem?" zeptal se Akihiko a zatřásl s Coldem, jako by byl hadrovou panenkou. "Normálně bych St'eema zabil, vím, co jsou zač. Ale možná by mohl hodit," odpověděl Dean, "takže bych mu teď ošetřil tu ošklivou ránu v zádech." "Jak vůbec takové zranění přežil? Proč se vůbec nechal napadnout Quartermainem?" zeptal se Pierre. "St'eemové mají tuhý kořínek," odvětil Dean, "a proč se nechal napadnout? Protože tomu člověku, který si na něj počíhal, zřejmě nerozuměl." Pak se na s vážností ostatní zadíval: "Koneckonců, kdo z vás kdy rozuměl šílenci, který disponuje nejsilnějším artefaktem na celé planetě?"

Zatímco Lovci kryptidů sledovali letoun Cryptid Swift, řízený autopilotem, jak přistával na okraji rybníčku, pochodoval Quartermaine nočními ulicemi Point Pleasantu a sám se pro sebe usmíval. Když náhodou narazil na nějakého člověka, vynášejícího ještě po setmění z bytu odpadky, otočil se na svůj stín a začal si s ním povídat. Moc si užíval ty podivné pohledy, které mu pak lidé dávali. "To je ale legrace, co, Jakeu? To je ale sranda! Ty jo, je to prostě skvělý!" řval přes ulici před starou babičkou, která zrovna vykoukla z okna. "Mladíku, co to tam děláte? Buďte zticha!" zařvala babička. Quartermaine se užitím Briddimského drahokamu zneviditelnil. Stařenka vyhlížela ven z okna, a nevěřila vlastním očím. Snad se jí to zdálo? Snad ten podivný muž nebyl skutečný? Najednou se před oknem objevila hlava Mothmana; obrovské, červené oči se střetly s jejími poděšenými, unavenými očky. Následoval výkřik, a stará paní dopadla hlučně na zem. Byla v bezvědomí. Mothmanova hlava se změnila v Quartermaineovu, ozářenou modrým drahokamem. "Infarktík, Jakeu? Bumky bum, paní asi popraskaly cévy ve spáncích! Uch! Ty jo, to bych nechtěl. To bych nechtě-e-e-e-e-él!" Nato se zase zneviditelnil, a ztratil se v temných uličkách...

Indrid Cold byl po ošetření upoután k lůžku v Cryptid Swiftu. Stále byl však plně při vědomí, a pozoroval Lovce kryptidů. "Archibald Quartermaine dokáže být dosti nevypočitatelný. V budoucnu mi o něm budeš hodně vyprávět," řekl Dean Pierrovi, a vlastně i ostatním, "ale pokud vím, vytratí se úplně bez varování, bez jediné stopy. Nevím, jak velkou roli má v tom, co se jednoho dne stane, ovšem pokud si zahrává s mimozemskými bytostmi, spjatými s Shai'ri, pak dostává do nebezpečí nejen sám sebe, ale celou naši planetu. Měli bychom ho zastavit." "Je to psychouš. Já to vždycky věděl," řekl Akihiko a napil se z plechovky piva. "To je docela trefné označení," reagovala na to Kentová. "Pokud je Point Pleasant takovou miniaturní, nevinnou verzí Gothamu, pak Quartermaine je Joker," řekla Amanda. Kentová zakývala hlavou. "Na mě spíše jako Joker působí on," poznamenal Fahad a ukázal na Colda. Když tak Lovce kryptidů sledoval, pořád se usmíval, ještě bláznivěji, než předtím. "Jak dlouho se tu mohl zdržovat? Kdy Shai'ri vysadili na Zemi M'qxe a St'eemy?" zeptala se Pauline svého syna. "To nikdo neví," odpověděl Dean. "Ale možná tu byl už dlouho," řekl náhle Roger. Něco důležitého si uvědomil, a plně to vycházelo z jeho hlasu. "Pauline, vzpomínáš si na Rodericka?** Toho psychopatického vraha, který se nakonec uškrtil v psychiatrické léčebně?" vyhrkl. "No jistě," odpověděla stejně vzrušeně Pauline, "Mothmanovy oči na stěně jeho pokoje... To byla záhada, kterou jsme nemohli vyřešit..." Pak se všichni podívali na Colda. "Tys ho znal! Ty jsi znal Rodericka, že je to tak? Věděl o Mothmanovi!" řekla Pauline, když si skrčila k lůžku a zahleděla se Coldovi do očí. Otočila se na Kate, sedící za kniplem: "Kate, najdi v počítači informace vložené na disk Jackem v listopadu 2018. Potřebujeme znát přesnou lokaci jedné psychiatrické léčebny."

Psychiatrická léčebna v Point Pleasantu byla uzavřena v červenci 2019. Ještě před jejím uzavření a následném přemístění pacientů do jiného města se objevila spousta zpráv o pozorování Mothmana. Do opuštěné, ale stále spravené a docela čisté budovy, vešli Lovci kryptidů spolu se spoutaným Indridem Coldem. Nalezli Roderickův pokoj, a vstoupili do něj. "Co je tohle?" zeptala se Pauline Colda, když ho dovedla k jasnému znaku, který před téměř rokem Roderick nakreslil. Dvě kolečka a soví zobák mezi nimi; Mothman. Nebo to snad bylo něco víc? "Řekl jsem tomu mladíkovi mnohé," odpověděl sladkým hlasem Indrid Cold, "potkal jsem ho kdysi na ulici. Bodal si do ruky injekci. Slíbil jsem mu, že mu dám za nějaké peníze více takových injekcí. A pak jsem si začal hrát s jeho myslí. Byl nějak slabý, slabší než většina lidí." "No jistě, protože byl mentálně nemocný! Zavraždil Levina***, aniž by věděl, proč!" reagoval na to Roger. "Přiměl jsem ho k tomu já," řekl opět sladce Cold, "potřeboval jsem zjistit, jak moc jsou lidé silní. Jakou mají vůli. Zda se dají ovládat. Ale přišel jsem na to, že ovládat se dají jen nestabilní jedinci." "Proboha," vydechl Dean, a přistoupil ke zdi, prohlížeje si znak. "Tohle není Mothman," pousmál se nevěřícně, "tohle mají být planety 16,003 a 16,004, a ten soví zobák - to je vesmírná loď. Roderick tu zakreslil dvě ve vaší době neznámé planety, a jaksi naznačil, co se stalo později v červnu 2019, když můj otec, Jack Owen, zničil The Fathera." "Ano. Dvě planety, později zničené, a vesmírná loď mých vládců, Shai'ri. Již se blíží k Zemi," řekl pomalu Indrid Cold. A v tu chvíli se pousmál ještě více. Zvedla se mu obočí; v obličeji se mu vyrýsoval klasický jokerovský úsměv. "Roderick věděl, co se stane?!" zeptala se Pauline. "Všechno jsem mu řekl. Příchod Shai'ri je nevyhnutelný," zasmál se Cold. Přesně to přece řekl i Dean! "Roderick se zbláznil z toho, co jsi mu udělal ty! Neštěstí mu do života přinesl Indrid Cold! Zabil se kvůli tobě!!!" zařval Roger a chytil Colda pod krkem. "Navštívili jsme ho s mými kolegy tady v léčebně," řekl Cold, kolegy samozřejmě myslel Mothmany, "v případě, že by mu někdo věřil - třeba obávaní Lovci kryptidů nebo jejich následovníci, kteří by se chtěli dozvědět víc o příchodu Shai'ri - bylo lepší ho donutit k sebevraždě." Pak natáhl k Rogerovi ruce. "Nevím, co vám o smrti té nemocné trosky řekli jiní lidé," usmíval se Cold, "ale on se neuškrtil sám. To tyto ruce ho zabily." Akihiko přiložil Coldovi k obličeji šuriken, a škrábl ho jím do čela. "Sice jsem se s tím borcem Roderickem nesetkal****, ale takové zacházení s lidmi se nelíbí," zasyčel. "Nebuďte naštvaní," řekl sladce Cold, "asi teď budete mít jiné problémy. I když mě zabijete, nad M'qxy má bohužel kontrolu někdo jiný... Ten váš prohnilec... A pak... Hehehehe, pak přijde ON. Vládce. Už je na cestě. Vše mu promítám do jeho mysli." Dean uhodil Colda do obličeje, a ten padl na zem.

"Shai'ri nejde zastavit," zasmál se Cold.

Nato se změnil ve vysokého, zeleného netvora se špičatými zuby, dlouhými, hubenými předními končetinami pouze s třemi prsty, a nadměrně velkou mozkovnou, a pak se ztratil. Oknem proletěl bzučící komár - další podoba Indrida Colda, metamorfa, jak se potvrdilo - a zmizel v temné noci.

Hned poté se všem Lovcům kryptidů samy od sebe zapnuly vysílačky. Byly jimi promítány všelijaké hrůzostrašné zvuky, pištění, skřeky, řev, jakési kašlání... A z dolních pater bývalé psychiatrické léčebny se začalo ozývat bušení. Doprovázelo ho podobné skučení a pištění, jako to, jež se ozývalo z vysílaček. "A do Prčic," řekl Pierre. Zamknul dveře místnosti. "Něco se sem blíží," řekla nervózně Pauline.

* - Kentová a Lyonsová se rozhodly Quartermaineovi Briddimský drahokam ponechat na konci 13. kapitoly 3. série, "Invaze"

** - Roderick, psychicky nemocný mladík z Point Pleasantu, se kterým se část týmu Lovců kryptidů setkala ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

*** - Levine byl Roderickovou obětí, viz "Nestvůra z Point Pleasant"

**** - Akihiko se s Roderickem nemohl setkat, neboť byli v té době Lovci kryptidů rozděleni, a zatímco jeden tým přebýval v originální dimenzi, nyní jediné existující, ten druhý žil po několik měsíců v dimenzi paralelní, vytvořené již zmíněnou entitou později známé jako The Father

Co má Quartermaine v plánu? Je schopen s pomocí Mothmanů, které se naučil ovládat, provést nějakou špinavost? Co ještě provede St'eem, Indrid Cold? A co se na Lovce kryptidů žene v bývalé psychiatrické léčebně? Naplní se osud Coldových předpovědí, které před téměř rokem sdělil Roderickovi? Pokračování příště...

Obrázek týdne 18. 10. 2019

Je to neuvěřitelné, ale jsme již v druhé polovině října... Dnes jsem myslel zvláště na psovité šelmy, a také proto jsem se rozhodl prohledat internet s cílem nalézt pěkný obrázek nějakého toho pravěkého psovitého, a logicky mne jako první napadl proslulý pravlk... Našel jsem tento obrázek, který se mi moc líbí...

Popisek k obrázku: Dva pravlci druhu Canis dirus vystopovali starého a nemocného zástupce pozoruhodného druhu pravěkého pekari Platygonus compressus. I když je kořist vybavena masivními ostrými zuby, kterými se může bránit, je její osud zpečetěn. Pravlci ji budou štvát tak dlouho, než vysílením padne. Scéna se odehrává v americkém státě Indiana v období pleistocénu.

V sobotu se dočkáte další části Lovců kryptidů (k nimž se nově připojil Dean Owen), nedělní program zatím nemám promyšlený... Také jste si možná již všimli, že tento týden jsem nepsal články každý den. Mám zkrátka moc práce, a nevím, kolik času budu mít v průběhu pracovního týdne do budoucna. I tak mohu slíbit, že se psaní na blog budu věnovat přinejmenším v pátek, sobotu a v neděli, tzn. Obrázky týdne a Lovci kryptidů sem rozhodně budou přibývat, stejně jako další části projektu Extrémně jedovatí a popisky prehistorických tvorů. Budu-li však mít čas napsat krátký článek i během týdne, nebudu zahálet a pustím se do něj...

Seven Worlds, One Planet - Nejnovější seriál Davida Attenborough

David Attenborough se i v 93 letech nezastavuje. Jako by nestačilo, že na jaře tohoto roku se na Netflixu objevil nový osmidílný seriál Our Planet, ke kterému Sir David četl komentář, konečně již víme, kdy se bude konat premiéra jeho dalšího dokumentárního cyklu, fanoušky dokumentárních filmů o zvířatech dlouho očekávaného projektu Seven Worlds, One Planet (česky Sedm světů, jedna planeta). První epizoda tohoto vizuálně ohromujícího seriálu, jenž se ponese v duchu předchozích dokumentárních megaprojektů televize BBC, jmenovitě Planety Země II (Planet Earth II) a Modré planety II (Blue Planet II), bude v premiéře odvysílána v kině de Lux v Cabot Circus v Bristolu dne 23. října 2019. Na televizních obrazovkách se pak tento díl objeví o 27. října, a to tedy na stanici BBC One. Od té doby bude vysílána jedna epizoda týdně. Je jisté, že se s tímto dokumentem oči českých zájemců o přírodu setkají na stanici Prima Zoom již příští rok. Jen tak pro informaci, do soutěže o lístky na premiéru se přihlásilo 80 000 lidí, avšak jen 300 z nich dostane úžasnou šanci setkat se s Davidem Attenboroughem, který se akce zúčastní spolu s producentem Scottem Alexanderem. Natáčení Seven Worlds, One Planet trvalo 4 roky. V současnosti je už nadcházející dokument populární nejen díky přispění komentáře od Sira Davida, ale také díky písničce Out There, která je takovým doplňkem k seriálu, a za kterou nestojí nikdo jiný, než hudební velikáni Hans Zimmer a Sia...

Seven Worlds, One Planet bude zcela jistě naprosto nezapomenutelným dokumentárním zážitkem!

Nový druh mořského hmyzu

Na naší planetě je stále co objevovat. Zvláště třída hmyzu je kapitolou sama o sobě. Odborníci různě spekulují, kolik druhů hmyzu ještě čeká na objevení. Nové druhy bezobratlých obyvatel naší planety jsou objevovány v podstatě neustále, a patří mezi ně i poněkud nevýrazný, avšak rozhodně pozoruhodný nový druh polokřídlého hmyzu, který popsali čínští vědci ze Sunjatsenovy univerzity v Kantonu. Exempláře, na základě kterých nový druh identifikovali, pochází z korálového útesu Antelope na pobřeží Paracelských ostrovů v Jihočínském moři. Jedná se o zástupce čeledi Hermatobatidae, jež ani nemá český ekvivalent. Dostal jméno Hermatobates lingyangjiaoensis. Tento drobný tvor je již třináctým druhem z rodu Hermatobates, který byl poprvé popsán americkým entomologem Frankem M. Carpenterem v roce 1892... H. lingyangjiaoensis je obecně řečeno maličkým mořským "broučkem"; dosahuje délky pouze 3 až 4 milimetrů. K nalezení je pouze na mořské hladině, a dosud jediné známé exempláře pocházejí již ze zmíněného korálového útesu Antelope. Byli nalezeni jak samci, tak samice druhu... Člověk si často spojuje hmyz s loukami, lesy, tropickými pralesy, pouštěmi, arktickou tundrou (roje komárů v létě) nebo s okny v bytě, kam se čas od času nějaký také zatoulá - a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Ovšem jen málo lidí pomyslí na hmyz v souvislosti s moři a oceány, přestože ty jsou domovem i dalších bezobratlých, od měkkýšů po korýše a všechno mezi tím. A je pro to důvod; hmyz totiž oceánské prostředí zpravidla neobývá. Nicméně tento nový druh rozhodně není prvním, jenž byl zastižen na mořské hladině. I tak je to ale vzácnost, zvláště v porovnání s množstvím hmyzích druhů, které se k pobřeží kontinentů za celou svou existenci ani nepřiblíží... Článek o objevu tohoto tvora byl publikován na začátku října 2019 v žurnále Zootaxa.

Extrémně jedovatí: Křovinář němý

Jméno: křovinář němý

Vědecký název: Lachesis muta

Zařazení: třída plazi (Reptilia), řád šupinatí (Squamata), podřád hadi (Serpentes), čeleď zmijovití (Viperidae), podčeleď chřestýšovití (Crotalinae)

Výskyt: Střední a Jižní Amerika; neotropy

Jed: hemotoxin.

Stručný popis:

Křovinář němý je legendární had. V angličtině se mu říká "bushmaster", a tímto názvem se proslavil v podstatě po celém světě. Jeho vědecký název odkazuje rodovým jménem na Lachesis, jednu ze tří sudiček z řecké mytologie, jež měřila délku vlákna představujícího lidský život. Druhové jméno "muta" znamená němý, neboť tento had nevydává ani v ohrožení žádné syčení. To jej činí potenciálně nebezpečným; díky skvělému maskování dokonale splývá s lesní hrabankou, tudíž je zde risk, že na něj může člověk šlápnout - pokud se tak stane, had, který člověka syčením o své přítomnosti předem ani nevaruje, uštkne v sebeobraně, a následky mohou být katastrofální. V přední části horní čelisti tohoto hada se nachází 3,4 až 3,7 centimetru dlouhé jedové zuby, jež jsou duté a pohyblivé, ostatně jako u všech zmijovitých, a jimi křovinář vypustí do rány hemotoxický jed. Ten rozkládá tkáně; je-li člověk uštknut, musí být okamžitě převezen do nemocnice, a v mnoha případech pak musí být postižená končetina amputována, neboť jed napáchal tolik škody na tkáni, že již zkrátka nelze spravit. Uštknutý má i po přijetí protijedu stále vysokou šanci na úmrtí. I tak je ale jed křovináře němého slabý v porovnání s jedem některých dalších zmijovitých. Zdá se, že slavý terciopelo, známý též jako fer-de-lance nebo křovinář aksamitový (Bothrops asper), žijící ve stejné oblasti, má jed ještě silnější. Zároveň také způsobuje mnohem více uštknutí (v podstatě více hadích uštknutí ve Střední Americe, než kterýkoliv jiný had), než křovinář němý. Je vlastně pravdou, že křovináři němí jsou tak vzácní a žijí tak daleko od lidí, že k uštknutím dochází jen málokdy. O to jsou však takové nehody nebezpečnější; z místa výskytu tohoto hada a tedy i místa uštknutí to nemusí být do nemocnice zrovna blízko, a čas hraje v takovém případě velkou roli. Jak už bylo zmíněno výše, i protijed nemusí působit dokonale a rychle, a bez něj je uštknutá osoba odsouzena ke smrti... O křovináři němém se nicméně v neotropech říká více, než je pravda. Mýty převládají nad fakty. Podle některých Brazilců z oblasti Amazonie tito hadi vystřelují svým rozeklaným jazykem ohnivé střely (samozřejmě by to mohla být jen metafora pro jed, kdo ví?) a v noci sají mléko kravám. V Kostarice se zase vyprávějí příběhy o křovinářích němých, jež jsou schopni zabít i dospělého býka. Ačkoliv jed bushmastera je dostatečně silný na to, aby býka skolil, nebo mu přinejmenším způsobil značné zdravotní potíže a připravil jej o končetinu, neživí se tito hadi velkými savci. Naopak, jejich kořistí jsou menší savci a také větší ptáci. Bushmaster je lovcem ze zálohy, na jednom místě může na kolem procházející kořist číhat i celé týdny. Není však divu, že tento pozoruhodný had dráždí už celá staletí představivost obyvatel Střední a Jižní Ameriky. Je to skutečný hadí obr, gigant měřící až 3,6 metru, a řadí se tak mezi největší jedovaté hady na naší planetě. V případě, že se s takovým plazem, jakýmsi drakem mezi hady, setká neznalec, může se v jeho hlavě objevit bezpočet různorodých interpretací bushmastera; některé z nich mohou tohoto překrásného tvora i zdémonizovat, ač si to křovinář němý nezaslouží...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (2/4)

Lovci kryptidů přišli o svého vůdce, Jacka Owena, ale to neznamená, že by se měli zastavit. K další akci je přimělo velké množství hlášených pozorování Mothmana, tajemné bytosti, se kterou se část týmu již dříve setkala. Podle Quartermaineova svědectví se v americkém městě Point Pleasant objevuje také Indrid Cold, záhadný "usmívající se muž", který se často vyskytuje v místech pozorování Mothmana či UFO. Pierrovi se podařilo navázat s Indridem Coldem kontakt, přestože to byl rozhovor nadmíru podivný. A pak se náhle z děsivého, zářivého objektu vynořil mladík, který oslovil Pauline, čekající syna s již zemřelým Jackem, slovem "mami"... Lovci kryptidů budou muset vyřešit několik strašlivých záhad, a vůbec to nebude jednoduché...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST DRUHÁ:

"Kdo jsi?!" zeptala se Pauline chvějícím se hlasem. Nedokázala uvěřit tomu, co právě slyšela. Ale bylo to až příliš reálné, aby tomu nemohla uvěřit. "Jmenuji se Dean Owen," řekl poněkud nervózně ten pohledný dlouhán, "jsem tvůj syn." Na chvíli zavládlo ticho. Přerušil ho až Pierre: "Takže... ty nejsi Indrid Cold?" "Ne, Pierre," odpověděl Dean, přišel k němu a položil mu ruku na rameno, "ani nevíš, jak rád tě vidím." "My se známe?" zeptal se trochu trapně Pierre a pokrčil čelo. "Ano. Ano, známe. I když má ještě nějakou dobu trvat, než se s tebou poprvé setkám," usmál se Dean, "možná ne moc dlouho poté, co poprvé spatřím světlo tohohle světa." Pak se zase zasmál. Měl takový radostný výraz ve tváři, skoro jako Jack. Ale v očích nesl vážnost i smutek. "Je mi ctí setkat se s Lovci kryptidů," řekl pomalu. "Přicházím z budoucnosti, z roku 2039," pokračoval, "a potřebuju najít-" a pak se podíval na Pauline "-tátu. Musím s ním mluvit." Pauline ztuhla. Ostatní nevěděli, co říci. "Je tady s vámi? Nechce se mi věřit, že byste ho nechali v Londýně," pousmál se Dean, a pak zase zvážněl, "Černý motýl nesmí odletět." "Černý motýl už odletěl," sdělila mu Pauline, "opustil nás. Jack je už mrtvý." Z očí jí vyteklo několik velkých slz. "Asi ses netrefil, kámo," řekl Akihiko, "naše vesmírná mise skončila před pár dny. Je to jenom několik dní, co nás Jack opustil, ale..." "To snad ne," řekl třesoucím se hlasem Dean a pomalu položil ruku na čelo, a setřel z něho krůpěje čerstvého potu. Pauline, stále trochu neklidná, k němu přistoupila a jemně ho chytla za ruku. "Možná bys nám mohl vysvětlit, co se vlastně děje, Deane... Jsi z budoucnosti? Jak jsi se sem dostal? Proč jsi chtěl mluvit s tátou?" řekla mu soucitným, ale zároveň i bolestným tónem. "Poslal mě sem Pierre Leroy," odpověděl Dean a kývl hlavou na též trochu poděšeného Francouze, "jediný z Vás, který přežije katastrofu, k níž brzy dojde. Na tuhle planetu míří tisíce a tisíce vesmírných modulů rasy mimořádně inteligentních mimozemšťanů zvaných Shai'ri." "Shai'ri, no ano," řekla Kentová, "to už jsme přece slyšeli*. Takže ty bytosti se skutečně svolávali, a používali k tomu jméno svého druhu." Dean pokračoval: "Shai'ri přišli o svou domovskou planetu. Způsobila to gigantická exploze kdesi v hlubinách kosmu - vyvolaná zánikem kosmické entity, kterou několik privilegovaných lidí znalo pod názvem The Father. Nezničil ji nikdo jiný, než Jack Owen.** Shai'ri žili na své planetě po miliony let. Jsou to dost možná jedni z nejinteligentnějších živých tvorů ve vesmíru. Statisíce let se připravovali na kolonizaci jiných světů v případě, že by byl jejich svět zničen. Co vím, tak nasadili na tisíce a tisíce planet po celém vesmíru zástupce podřadných mimozemských ras, které je měly telepaticky informovat o stavu těchto planet, a zda je možné na nich přežít a prosperovat. Na tuhle planetu vysadili Shai'ri dvě rasy... A tihle poskoci jim už velmi krátce před zničením jejich světa sdělili, že Země je obyvatelná..." Dean se musel posadit na zem. Nebylo mu zrovna nejlépe, když o tom všem vyprávěl, ale když uviděl vyděšené obličeje Lovců kryptidů, musel se zase zasmát. Aspoň se mu tak trochu ulevilo. "Za dvacet let nebude z téhle planety nic víc než pustina. Lidstvo se bude bránit, bude s Shai'ri bojovat. Ale neuspěje. Politici, hrdinové lidu, zhynou dříve, než se stačí katapultovat do kosmu, aby té hrůze unikli. Bude to nukleární holokaust. Vyhyne bezpočet druhů. Já přicházím z doby, kdy lidský druh čítá možná jen pár milionů lidí, skrývajících se ve troskách toho, co kdysi nazývali Zemí. Jsem tu proto, abych tomu zabránil," mluvil dále. "S Pierrem Leroyem jsem se snažil chránit ty, kteří to potřebovali. Zabil jsem bezpočet Shai'ri, a viděl umřít stovky lidí. Nakonec se nám podařilo vyhrabat někde v troskách Londýna - možná někdy kolem roku 2035 - staré plány geniálního vědce Larryho Brickella***, který pracoval na stroji, jenž by umožnil cestování v čase. Čtyři roky nám trvalo, než jsme zjistili, jak přístroj sestrojit a dokončit. Pierre mě pak poslal sem. Věřil, že jen když najdu Jacka, zabráníme katastrofě. Od setkání s The Fatherem měl Jack v hlavě údajně spoustu vzpomínek na různé verze budoucnosti****, jež mu ta entita promítla. Ty by snad mohl využít k tomu, aby něco udělal... Snad aby zabránil invazi Shai'ri... Vydal jsem se sem, abych změnil budoucnost," řekl hořce. "Nemůžeš se tedy vrátit zpátky do budoucnosti, a pak se přenést do doby, která předcházela Jackově smrti? A pak ho přesvědčit, aby nás nikdy nevzal na tu osudnou výpravu do vesmíru? Nebo se snad vrátit do června 2019, kdy zničil The Fathera, a sdělit mu, aby tak neučinil?" zeptal se Pierre. "Kdyby to bylo tak jednoduché," pousmál se hořce Dean, "měl jsem jen jeden pokus. Můžu se vrátit zpátky do budoucnosti, ale pak už nemůžu cestovat do minulosti - nemůžu uvěřit tomu, že jsme se sekli ve výpočtech... Co se týká The Fathera, nejspíše měl být zničen. Spolu, Pierre, zanalyzujeme v budoucnosti veškeré události, ke kterým v této době dojde, a zjistíme, že zničení The Fathera byl dobrý krok. Příchod Shai'ri byl nevyhnutelný. Ale Jack mohl vědět něco, co nikdo jiný nevěděl, a to jak se jim postavit, jak s nimi bojovat a zastrašit je, nebo tak něco. Kdo ví, třeba měl The Father důvod proto, aby mu to všechno ukázal."

"Jak jsi nás tedy našel? Proč jsi cestoval zpět v čase do Point Pleasantu v čase, kdy už byl Jack mrtvý?" zeptala se Pauline. "Předtím, než všichni zemřete," řekl opět poněkud smutně Dean, "zanecháte po sobě energetickou stopu. Otec po sobě energetickou stopu nezachoval, s tím nápadem totiž jednoho dne přijdeš ty, mami. Pomocí toho přístroje na cestování časem jsem mohl v minulosti nalézt vaši energetickou stopu, a vydat se za ní. To, že jsem tu teď, po Jackově smrti, je prostě jen chyba výpočtu..." "Pořád se v tom dokonale neorientuju," řekl Akihiko. "Já taky ne," reagoval na to Fahad, "musela to být pořádná chyba!" "To zemřu i já? A Lil?" vyhrkla vyděšeně Curupira. "Asi máme všichni halucinace," řekla Amanda Lyonsová. "Všechno vám ještě vysvětlím," vydechl Dean a postavil se, "pokud mi tedy dovolíte zůstat po vašem boku. Nemohu se teď vrátit zpět. Patrně jsem tímto krokem minulost nezměnil, a budu se o to muset pokusit sám... Řeknu vám všechno, co potřebujete vědět - úplně všechno. Všechno o Shai'ri, o ostatních mimozemšťanech... všechno vím." "Tak vítej mezi Lovci kryptidů," usmál se na něj Pierre, "a řeknu Ti jedno, kamaráde: jestli máš něčemu zabránit, jestli máš
změnit minulost, tak ti pomůžeme na každým kroku. Nechci o dvacet let později zůstat sám někde ve sklepě!"

Skupinka pomalu přešla do ulic Point Pleasantu. "Ty dvě rasy mimozemšťanů, které si Shai'ri zotročili, a vyslali na Zemi, aby jim telepaticky podávali zprávy o jejím stavu - stejně jako o stavu dalších planet - znají lidé v současném světě pod názvy Mothman a Indrid Cold. Ve skutečnosti se jmenují M'qx a St'eem. Jsou to bláznivé názvy, ale jak možná brzy zjistíte, tyhle bytosti je skutečně mají," vysvětlil Dean. "Měla jsem podezření, že Mothman není z této planety*****," reagovala na to Pauline. "Mothmani v podstatě sledují dění na této planetě, často se objevují při katastrofách nebo zkrátka sledují obyvatele Země... Zástupci rasy St'eem, 'usmívající se mužíci', nad nimi mají plnou kontrolu. Svolávají je vysíláním rádiových vln, přičemž tak často ruší rádiové pořady nebo telefonní hovory... Jsou to metamorfové, kteří se vydávají za nepřirozeně se usmívající bělochy. Za ten nepřirozený úsměv mohou jejich emocionální inkapacity; nejsou schopni rozumět lidským emocím, a jen z teorie vědí, že úsměv je u lidského druhu čímsi slušným, příjemným... nemusím vám tu snad dávat přednášku o tom, proč se na sebe usmíváme," pokračoval bez přestání Dean. "Jak tohle všechno víš? Copak to v budoucnosti někdo vyzkoumal?" zeptal se Pierre. "Měl jsem dobrého učitele," odpověděl Dean a mrkl na Pierra. "Existuje ještě jedna mimozemská rasa," skončil to celé Dean, "C'rielové. Malé modré potvůrky z planety 16,004, která se nacházela nedaleko planety 16,003, domovského světa Shai'ri. The Fatherova smrt zničila oba jejich světy, a obě tyto rasy se společně vydaly hledat nový svět k obydlení. C'rielové pak byli zotročeni na planetě 15,431, dle údajů, které jsi mi v dětství stačila sdělit ty, mami. Tam C'rielové zabili tátu." "Ano, byli na té planetě zotročeni... Jack to místo, kde byli vězněni, přirovnal ke koncentračnímu táboru," odpověděla Pauline. "C'rielové se na tuto planetu nikdy nedostanou, a od té vaší vesmírné mise se s nimi už žádná lidská bytost nesetká. Tak to jen tak na okraj," dodal Dean. "Mám pocit, že z množství těch údajů budu zvracet," poznamenal Fahad. "Nejseš sám. Nejradši bych se teď napil něčeho tvrdýho," řekl Roger. Jak tak procházeli ulicemi Point Pleasantu, narazili na proslulou 3,6 metru vysokou kovovou sochu Mothmana, kterou se město pyšní již od roku 2003. "Kdyby tak lidi věděli, jaké monstrum tady oslavují," zakroutil hlavou Dean, "jestli se nic nezmění, tak to v budoucnosti poznají."

"Co byste tomu řekli, lidi, kdybychom se teď věnovali tomu, proč tu jsme?" řekla nakonec agentka Kentová, když se ostatní posadili na lavičky v blízkosti Mothmanovy sochy. "Fajn, navážu další spojení s Indridem Coldem. Uvidíme, co se stane," řekl Pierre a vytáhl z kapsy své červenočerné uniformy vysílací zařízení. Curupira se mezitím postavila před sochu a hleděla na ni jako na zjevení. Ve svitu měsíce se její hlava až strašidelně blýskala. A pak náhle Curupira spatřila dvě červená světýlka, vysoko na zamračené noční obloze. Blížila se. "Podívejte se!" vykřikla. Když Pierre, Pauline, Dean a ostatní zvedli oči, nespatřili jen jeden pár mothmanovských očí, ale hned deset párů, mířících na druhou stranu města. "Co to může znamenat? Má tam dojít k nějaké nehodě?" zeptal se Roger. "Ne, volá je St'eem. Indrid Cold. A má k tomu nejspíš dobrý důvod," odpověděl Dean. Pierrovi se podařilo zachytit pomocí vysílacího zařízení Coldův vzkaz. "Hnízdo," řekl příjemným, veselým hlasem. "Možná Coldovi chybí emoce, ale na mě jeho hlas působí až příliš šťastně," poznamenal Pierre. "O metamorfech napodobujících lidský hlas, a jak přesvědčiví dokáží být, si můžeš promluvit s Ngoyem, až se vrátíme domů," zasmála se Kate. Když vyslovila Ngoyovo jméno, pokýval Dean pomalu hlavou s přivřenýma očima. To jméno mu jistě neříkalo nic dobrého. Lovci kryptidů se nyní rozhodli Mothmany sledovat. Jejich zářivé, rudé oči se sice brzy ztratily mezi temnými mračny, avšak Pierrovi se podařilo lokalizovat zdroj Coldova vysílání. Přesněji řečeno, určil, odkud Indrid Cold vysílá své tajemné vzkazy.

Po hodinové chůzi došel tým ke staré dřevěné stodole, v níž nebo v jejímž okolí se mohl Indrid Cold skrývat. "Připravte si laserovky, lidi," řekl Roger, "s Mothmanem jsem se už setkal, a říkám vám, když vás napadne, můžete to pořádně odnést." Zatímco se blížili k malému, tichému stavení, zasvítilo na střeše nedalekého domu cosi modrého a zářivého. Curupira to zahlédla koutkem oka, ale když otočila hlavu, viděla jen potemnělou noční oblohu, a nic víc. Netušila, že ten, kdo Lovce kryptidů sledoval, na střeše pořád stál. Jen se zneviditelnil s využitím Briddimského drahokamu. Quartermaine se sám pro sebe usmíval a jen doufal, že tým vstoupí do stodoly co nejdříve...

* - slovo "Shai'ri" se poprvé objevilo ve 2. kapitole 4. série, "Odlet černého motýla"

** - Jack využil Briddimský drahokam ke zničení The Fathera ve 13. kapitole 3. série nazvané "Invaze" (název této kapitoly neměl označovat pouze invazi Chupacaber v New Orleans, ale také nadcházející invazi Shai'ri, na kterou konec kapitoly odkazoval)

*** - Larry Brickell, bývalý spolupracovník Deylina Nieta (ve 2. sérii), v průběhu 3. série se několikrát objevil jako spojenec Lovců kryptidů.

**** - viz poslední, osmá část kapitoly "Invaze"

***** - tuto teorii vyslovila Pauline ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

Podaří se Deanu Owenovi změnit minulost? Jak znemožnit Shai'ri, aby se pokusili o ovládnutí naší planety? Proč Indrid Cold svolal Mothmany, a co má v plánu lišácký Quartermaine? Pokračování příště...

Obrázek týdne 11. 10. 2019

Podzim je už v plném proudu, a listí na stromech žloutne, hnědne a červená. A právě poslední jmenovaná barva se spolu se slovem dinosaurus stala něčím, co jsem prostřednictvím Google obrázků začal dnes ráno hledat. Může za to i fakt, že se nedávno na internetu objevily fotografie Williama Hurta pořízené při natáčení filmu Black Widow, na který se můžeme těšit příští rok, a na nichž postava Thaddeuse Rosse chodí s červenou hůlkou (Easter egg; v komiksech se přece Ross mění na červeného zuřivce Red Hulka!). Tyto asociace mne nakonec dovedly až k nalezení tohoto skutečně povedeného obrázku se skutečným rudým dinosaurem... No řekněte, není nádherný?

Popisek k obrázku: Indický abelisaurid Rajasaurus narmadensis se za klidného pozdního odpoledne rozhlíží po svém teritoriu z vysoké skály, která se jednoho dne stane součástí hornin tvořících pohoří Západní Ghát. Éra dinosaurů se blíží svému konci, ale Rajasaurus je zde stále vládcem; s délkou 6,5 metru je to největší dravec v okolí, a jakémukoliv dalšímu zvířeti nahání strach... Bohužel je tento překrásný tvor odsouzen k zániku - meteorit, jehož dopad vyvolá sérii kataklyzmatických událostí, jež nakonec smetou dinosaury z naší planety, dopadne už za méně než milion let...

Jak vidíte, tento obrázek je takovou směsicí počítačové animace a kresby, ale přesto se mi dosti líbí... O víkendu se na tomto blogu objeví druhá část třetí kapitoly čtvrté série Lovců kryptidů (to je číselná řada, co?) a možná i další část projektu Extrémně jedovatí...

Martharaptor

Martharaptor ("Marthin lupič") byl theropod ze skupiny Therizinosauroidea, který byl popsán na základě fragmentánních pozůstatků v roce 2012. Jednalo se o jednoho z primitivnějších therizinosauroidů; žil před 125 až 121 miliony let (jen pro srovnání, nejstarší therizinosauroidi žili asi před 130 miliony let). Kosti Martharaptora byly nalezeny ve formaci Cedar Mountain, jež je stáří 130 až 96 milionů let, v americkém státě Utah. Jasně dokazují, že tento dinosaurus nebyl vybaven masivními předními končetinami či obrovskými drápy jako někteří pozdější zástupci této skupiny. I tak byly drápy jeho předních končetin značně velké a ostré, a mohly sloužit jak k přitahování větví (šlo s největší pravděpodobností o býložravce, nebo případně všežravce), tak k obraně. Palcový dráp byl ze všech tří největší, ostatní dva byly stejné velikosti. Jeho blízkým příbuzným byl zřejmě americký Falcarius, který je o něco lépe znám... Právě proto, že byl jedním z nejstarších therizinosauroidů, mohl by Martharaptor být označen i za jednoho z prvních theropodů, kteří se začali zajímat o rostlinnou potravu. Theropodní dinosauři byli primárně masožraví, therizinosauři se však přizpůsobili k požírání rostlin. Ačkoliv zuby Martharaptora nebyly nalezeny, a proto můžeme jen spekulovat ohledně toho, čím se živil, je dosti pravděpodobné, že vegetace již tvořila část jeho jídelníčku. Údaje o velikosti tohoto dinosaura nejsou známé, avšak je bezpečné tvrdit, že patřil mezi menší až středně velké theropody... Martharaptor svým jménem ctí paleontoložku Marthu Hayden ze společnosti Utah Friends of Paleontology, jež se utažskými dinosaury zabývá po více než patnáct let a zároveň má zásluhu za jejich popularizaci. Dosud byl popsán jediný druh, M. greenriverensis; druhové jméno odkazuje na řeku Green River, jež je jedním z hlavních přítoků řeky Colorado. Pozůstatky zvířete byly odkryty nepříliš daleko od jmenovaného toku...

Popisek Martharaptora najdete například na anglickém webu Prehistoric Widlife.

Příště Jianchangosaurus!

Arandaspis

Arandaspis ("ryba kmene Aranda") byl pozoruhodný primitivní strunatec z řádu štítoploutvých (Heterostraci), který žil v raném ordoviku před 480 až 470 miliony let. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v roce 1959 jižně od středoaustralského města Alice Springs spolu s několika dalšími, příbuznými druhy. Na konci 60. let 20. století byl pak označen za nejstaršího kdy nalezeného obratlovce, a tento titul si držel až do 90. let, kdy jej o něj připravil kambrijský Haikouichthys; dnes samozřejmě víme, že si tento titul už od roku 1911, kdy byla popsána, zasloužila Pikaia, zástupce slavné Burgesské fauny (nyní jej však rozhodně nedrží). Důvod, proč se Arandaspis své slávy dočkal až zhruba deset let po svém objevení byl ten, že si paleontologové původně nebyli jednoznačně jisti, zda šlo skutečně o obratlovce. Byl to velice raný strunatec s neustále otevřeným ústním otvorem, ještě neměl čelisti, a byl dlouhý jen 15 centimetrů. Přední část těla měl pokrytou hlavovým štítem, který vznikl z miskovitě prohnutého břišního a poněkud ploššího hřbetního štítku. Jediné, co štít nechránil, byly oči a nozdry. Dokonce v něm byly pro tyto orgány speciálně uzpůsobené otvory. Dále ze štítu vybíhal i jeden pár žaberních štěrbin. Fosilie Arandaspise také nesou ostatky postranní čáry, tedy smyslového orgánu sloužícího k vnímání kupříkladu proudění vody, a to v podobě hlubokých rýh na "bocích" zvířete. V ústech se nacházely výstupky ze zuboviny, přes které Arandaspis nejspíše cedil drobné živočichy. Fungovaly jako miniaturní verze velrybích kostic, jen v mnohem, mnohem primitivnější verzi. Arandaspis potravu buď nasával i s vodou, zatímco volně plaval moři a oceány, nebo se zdržoval při mořském dně a aktivně ji vysával z bahna. Pokud bychom dostali šanci si Arandaspise chytit, s velkou pravděpodobností by byl dosti hrubý na dotyk. Mohly by za to špičaté výrůstky na spodní straně těla. Je možné, že zvířeti sloužily jako ochrana před většími predátory. Arandaspis nebyl zřejmě příliš dobrý plavec. Chyběly mu ploutve, a tak jej ve vodě poháněl pouze jeho krátký ocas, díky čemuž plaval zřejmě trhavě jako dnešní žabí pulci.

Popisek Arandaspise najdete například v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat.

Příště Jamoytius!

Crikey! Irwinovi zasahují - Premiéra 2. série

Crikey! Skoro jako by to bylo včera, když Robert Irwin ohlásil 24. ledna 2019 v americké talk show The Tonight Show Starring Jimmy Fallon, že nová dobrodružství Irwinových v Australia Zoo se po loňském úspěchu dočkají druhé série. A nyní je tu - 1. epizoda druhé řady seriálu Crikey! Irwinovi zasahují se premiérově vysílala v mnoha státech světa tuto neděli, a bylo tomu tak i ve střední Evropě, konkrétně tedy na středoevropské verzi kanálu Animal Planet, a to tedy včera, 6. října 2019 ve 20:05! Zatím není známo, kolik epizod bude druhá série mít; první řada seriálu sestávala celkem ze čtrnácti dílů, je tedy možné, že se nyní dočkáme podobného počtu. Ještě před premiérou 1. epizody 2. série Animal Planet vysílala také velký devadesátiminutový speciál Příběh Steva Irwina (The Steve Irwin Story), který byl premiérově uveden už minulý rok. Reprízu včerejšího dílu budete moci sledovat během tohoto týdne; první repríza proběhne zítra ve 13:40, další pak třeba v sobotu v 19:10. Druhá epizoda se samozřejmě bude premiérově vysílat příští neděli, 13. 10., opět v hlavním vysílacím čase. V úvodním dílu nové řady se nám představil krokodýl Bosco, kterého musel tým ze zoo přestěhovat do nového výběhu. V příští epizodě nám Robert ukáže své krajty, ve třetí části se pak Irwinovi zřejmě vydají na nějakou záchrannou misi (lze tak vyvozovat ze slibného názvu Road Trip Rescue). Irwinovi se i po Stevově tragické smrti, ke které došlo 4. září 2006, již před třinácti lety, těší velké oblibě. Stevovo poselství o ochraně divoké přírody pokračuje, a kdyby nic jiného, pak je toho tento seriál dokladem... Do toho všeho se samozřejmě na internetu neustále mluví o Bindině nedávném zasnoubení, ale to už je jiný příběh... Tak si příští neděli večer nezapomeňte pustit Animal Planet!!!

Putování s dinosaury slaví 20 let!

V pátek 4. října 2019 oslavila snad nejslavnější dokumentární série všech dob krásných 20 let! Je to neuvěřitelné, ale před dvaceti lety a dvěma dny, v pondělí 4. října 1999, se na britské televizní stanici BBC One v hlavním vysílacím čase představila divákům první epizoda cyklu Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) s názvem Nová krev (New Blood). Další díly se pak vysílaly vždy o týden později, až do pondělí 8. listopadu 1999, kdy cyklus skončil šestou epizodou, nazvanou Zánik dynastie (Death of a Dynasty). Ve skutečnosti to byl však pouze začátek dlouhé série Putování s... (Walking with...), která dále pokračovala speciálem Balada o Alosaurovi (The Ballad of Big Al), vysílaným o Vánocích 2000, a následně sérií Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts), jakož i speciály s Nigelem Marvenem z Vánoc 2002 a dalšími pokračováními. Putování s dinosaury navždy změnilo náš pohled na dinosaury. Tento revoluční pseudo-dokumentární seriál nám odvážně představil vybrané druhy dinosaurů tak, že jsme o ně získali zájem. Báli jsme se o ně, záleželo nám na nich. Mohlo za to výtečné vypravování, úžasný komentář, v originále čtený Kennethem Branaghem, a v češtině skvělým dabérem Alfredem Strejčkem, a také překrásná hudba Benjamina Bartletta s motivy typickými pro každou, jednotlivou epizodu. Putování s dinosaury bylo mistrovské dílo, které ovlivnilo život milionů, ba i desítek milionů lidí na této planetě. Já sám jsem jedním z nich. Kdybych Putování s dinosaury ve svých pěti letech nezhlédl, možná bych se nikdy nezačal zajímat o pravěk, a můj život by byl úplně jiný. Za svůj zájem tedy vděčím tomuto seriálu... Oslavme tedy 20 let Putování s dinosaury, třeba maratonem všech epizod nebo posloucháním Benova soundtracku. Celé toto období od 4. října do 8. listopadu je na připomenutí si nádherných chvil s jedním z nejúžasnějších televizních seriálů všech dob přímo skvělé...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (1/4)

Naše planeta se stala předmětem zájmu velice inteligentních mimozemských bytostí... Jack Owen je mrtvý... Lovci kryptidů přišli o svého vůdce... To ale neznamená, že by se měli nechat zastavit! Ať už se teď stane cokoliv, nesmějí se vzdát. Brzy totiž budou muset vyřešit několik přímo strašidelných záhad, a k tomu budou rozhodně potřebovat dost odvahy a pevné vůle...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST PRVNÍ:

Nad městem Point Pleasant padla noc. Temná mračna zahalila dorůstající měsíc, a připravila tak temné městské uličky o tu trochu světla, které mohlo jejich průchod zpříjemnit. Ostrý, chladný podzimní vítr si pohrával se stovkami, ba i tisíci suchých listů, které šustily o asfalt, o zdi, a o sebe. Sem tam proletěl ulicí kus starých novin, přilepil se pod náporem větru na dosluhující pouliční lampu, a pak zase neuměle odletěl. Na této hrůzostrašné scéně se náhle objevila čtyřčlenná rodina. Pomalu prošla ještě sotva osvětlenou ulicí, a zamířila do jedné z těch potemnělých, černočerně tmavých uliček. Desetiletý chlapec omylem kopl do popelnice, a náhlá řinčivá rána rodinu pořádně vyděsila. "Dávej pozor, Benjamine," řekl otec, vysoký, statný muž s plstěným kloboukem na hlavě. "Nic tady nevidím," reagoval na to chlapec. "Já taky ne," zahihňala se jeho o rok mladší sestra. "Nemohli jsme to obejít? Clarku, co když se tady někde schovávají nějací zločinci?" postěžovala si matka. "Jen se neboj, tohle není Gotham," zasmál se otec, a pak ztuhl. "Tati, co je? Proč ses najednou zastavil?" zeptal se chlapec. "Udělalo se mi špatně," zašeptal otec se staženým hrdlem a pomalu zvedl naopak strašně rychle se třesoucí ruku. "Ta světýlka na obloze... Vidíte je?" optal se ostatních členů své rodiny. Jejich reakce se podobala té jeho. Ze tmavé oblohy vystupovala dvě velká, kulatá, červená světla, nepochybně oči jistého nebeského ďábla, kterým se Point Pleasant proslavil. A blížila se k nim! Po každém mrknutí oka byla blíž, a blíž, až nakonec nad ztuhlou rodinou proletěla spolu s velkým, osrstěným tělem, a ztratila se zase ve tmě. "Proboha, co to bylo?!" řekla polohlasitě matka a přitiskla k sobě své děti. Hned nato se v temné uličce objevily dvě postavy. Jedna okamžitě přistoupila k otci. Byl to muž, ještě vyšší a svalnatější, než otec, a k jeho spánku přiložil pistoli. "Dejte mi všechny prachy," řekl hrubým hlasem. "Pomoc!!!" zařvala matka. "Ne, Pamelo, nekřič," napomenul ji vystrašeně otec, "dáme mu je. Nechceme problémy." "Jo, přesně tak. Stejně vás tu žádný polda neuslyší! A jestli mi ty prachy nedáte, prostřelím mu hlavu, a pak si udělám terč i z vašich děcek!" sykl zločinec, a pak mocně stiskl mužův krk. Matka vytáhla z kabelky peněženku, a v tu chvíli si více všimla druhé postavy, stojící na pozadí celé scény. Stála tam tak nečinně, že se matka musela sebe samé ptát, zda vůbec patří k tomu zločinci! Je to jeho komplic, nebo nějaký tajemný zachránce? "Pomozte nám!!!" zkusila to znovu se svým uši rvoucím řevem. "Tak dost," zasmál se zlověstně lupič, a otočil kohoutkem pistole. Ukazováček pravé ruky měl už na spoušti, a byl připraven ukončit otcův život. Pak ovšem zvedl ruce nad hlavu. Bylo to naprosto nečekané. Prohlédl si své dlaně. Nedokázal uvěřit svým očím, stejně jako jeho oběti! Pistole zmizela! Snad se vypařila! "Co to sakra je?!" zařval zločinec, než schytal pořádnou ránu pěstí od otce. Dopadl mezi popelnice, rychle se zvedl, a dal se na útěk. Otec se otočil na matku a děti: "Chápete, co se právě stalo?! Já ne!" "Když se někde objeví Mothman, svědčí to, že se přihodí katastrofa," ozvalo zezadu. Nepromluvila ta záhadná postava, stále stojící v temotě, ale jakýsi hubený chlapík v hnědém tričku, ozářený pouličním světlem, ve vchodu do uličky. Držel v ruce nádherně zářivý, modrý drahokam. "Copak to nevíte? Obyvatelé Point Pleasantu by přece měli mít o svých kryptidech přehled... Pokud, samozřejmě... tohle kryptid byl," pokračoval ten tajemný chlapík, a pak přiložil drahokam ke svému obličeji, takže si ho mohla rodina pořádně prohlédnout. "Vy jste nás zachránil. Pomocí téhle věci? To je nějaká magie?!" řekla vystrašeně matka. "Klidně to tak nazývejte," odpověděl chlapík se svým silným anglickým přízvukem, který značil, že pochází z Lancashire. "Jmenuju se Quartermaine," usmál se. Ten překrásný zářivý kámen, který mu dával nadpřirozené schopnosti, odpovídající jeho představivosti - mimo jiné třeba i schopnost zredukovat pistoli zločince na atomy - byl Briddimský drahokam, který Quartermaine loupeživě získal v Nepálu před několika měsíci, a s jeho pomocí pak pomohl slavným Lovcům kryptidů zabránit nejen invazi Chupacaber, ale i možné zkáze světa, kterou na ni hodlala uvrhnout mocná kosmická entita, nazývající se The Father. "Děkujeme," vypískli všichni naráz, a vyběhli z uličky. Quartermaine jen z dálky slyšel, jak se spolu dál baví: "Říkala jsem, že jsme to měli obejít!" Podivný Angličan však pokračoval v chůzi temnou uličkou, až došel k té tajemné postavě, pořád stojící na místě. Přiložil Briddimský drahokam k jejímu obličeji, a uviděl bělocha s černými brýlemi na očích, a s až nepřirozeným, veselým úsměvem. "No to se podívejme," zasmál se Quartermaine, a otočil se na svůj stín, který se v záři démantu vyrýsoval na špinavém asfaltu, "Jakeu, Jakeu, to je Indrid Cold!" Začal pochodovat kolem Muže v černém, který se ani na vteřinku nepohnul. Šťouchal do něj, bláznovsky mu plácal rukama po tvářích, ale Indrid Cold na to nereagoval. Quartermaine se dokonce odvážil sundat mu brýle. "Měl by sis dát lenonky. Vypadal bys líp!" zasmál se Angličan a znovu poplácal Indrida Colda po tváři. Pak se otočil na svůj stín. "Co tomu říkáš, Jakeu? Zvláštní, že? Nikdy jsem nic takovýho neviděl! Co tady ten starej raskal dělá?!" a zatleskal. Po další otočce už ale Indrida Colda nespatřil. Muž v černém jako by se vytratil. Po obloze se nepohybovala žádná červená světýlka. Byli pryč. Oba. Jen malá krysa se zanořila do hlubin temného potrubí, což Quartermaine sluchem zaznamenal, a lišácky se usmál...

"V posledních několika dnech se údajně nad městem Point Pleasant znovu objevoval záhadný Mothman," ozývalo se z televize, "jeho přítomnost obvykle předcházela nešťastným nehodám, jako například včerejší srážce aut v centru města, nebo údajnému napadení rodiny Calvinových ozbrojeným zločincem." Roger seděl na gauči před televizní obrazovkou a jemně po zádech hladil předoucího Tatzelwurma. Reportáž sledoval jen s malým zájmem. Byl stále nešťastný z toho, co se nedávno přihodilo. Ještě smutnější se zdál být Pierre. Stál u okna, opřený o parapet, a také pokukoval po televizi, ale jeho oči mířily mnohem častěji na prudkým lijákem bičovanou londýnskou ulici. "Nemáte někdo chuť na vafle?" řekla Kentová, která pomalinku vkročila do hlavní místnosti. Nedostalo se jí odpovědi. "Viděla jsi dneska Pauline?" zeptal se jí místo toho Pierre. "Je asi zavřená ve svém pokoji," odpověděla Kentová a zase z místnosti odešla. Pierre za ní vyšel na chodbu. "Nemusíte tu být, agentko," řekl, "jenom chci, abyste věděla, že Lovce kryptidů teď asi dlouho nic nepřiměje k práci. Jack byl pro nás vším. Ať už byl
a některá rozhodnutí dobrá nebo špatná... Měli jsme ho rádi." "Já to chápu, Pierre," povzdechla Kentová, "vždyť i já přišla o silného spolupracovníka. Od jeho pohřbu mě pořád děsí vzpomínka na to, jak arogantně jsem k němu ze začátku přistupovala. Povýšeně! Heh, nevěřila jsem mu. Owen byl ten nejlepší spojenec, kterého jsme mohli mít... Otázkou je, dáte se jako tým dohromady po jeho odchodu, abyste nám mohli dál pomáhat?" Pierre se na ní zadíval trochu vyčítavě. Snažila se mu snad přece jen říci, aby se s Jackovým odchodem vyrovnal, a zbytek týmu také, aby mohli dále pomáhat americké CIA v honu na kryptidy a mimozemšťany? "Promiň, Pierre. Ale svět Lovce kryptidů potřebuje. Neřekl to tak kdysi Jack?" řekla již poněkud smutnějším hlasem. Pierre zůstal stát v chodbě sám, a po několik dalších minut jen hleděl do dálky. Kvůli smutku nebyl schopen jediného slova, ale v jeho hlavě se rodily velice silné myšlenky...

V kuchyni seděli u stolu Akihiko, Fahad, Kate, Curupira a Claude Ngoy, proměněný v konžského důstojníka. "Otázkou pořád zůstává, proč mě ti mimozemšťané chtěli unést," promluvila Curupira. "Myslím, že to zjistíme," odpověděl hrubým hlasem Akihiko a chrstl do sebe trochu rumu, "až nás teda tenhle smutek opustí. Jakože to asi nebude hned." "Když pomyslím na to, že jsem chtěl Owena zabít," řekl Ngoy, a schytal nenávistný pohled od všech ostatních, kromě tak trochu nechápající Curupiry. "No... Chci jenom říct, že Jack byl... jak se to říká... dobrý člověk," dopověděl to Ngoy. Poslední dvě slova přece jen pronesl s trochou zloby na lidstvo, které tak strašlivým způsobem zničilo celý jeho druh. Na chodbě před kuchyní se Barbara Kentová setkala s Amandou Lyonsovou. "Ti ostatní jsou na tom taky stejně, co?" zeptala se Kentová. "Jo. A je to dost pochopitelné... Mám pro tebe jenom jednu otázku, zlato. Vyrazíme samy? Bez nich? Thomson už čeká na odpověď. Nemůžeme to takhle prodlužovat. To, co se děje v Point Pleasantu, se musí hned vyšetřit," řekla Amanda. "Co se musí vyšetřit?" ozvalo se z druhé strany chodby. Pauline právě vyšla ze svého pokoje. Působila až překvapivě vyrovnaně, i když koš plný zmuchlaných papírových kapesníčků, který nesla v levé ruce, značil, že celou noc probrečela. "Nechceme tím nikoho zatěžovat," odpověděla Amanda. "Zase jde o Mothmana. Pořád o tom dávají něco v televizi, ale my víme mnohem víc," dodala Kentová. Pauline se nezdráhala ptát se na víc. Vypadala rozhodně, a na rozdíl od ostatních členů týmu zřejmě měla zájem o pomoc. Třeba by to na chvíli potlačilo smutek ze ztráty svého nejmilovanějšího Jacka, otce jejich dosud nenarozeného dítěte. "Arik Thomson chce, abychom se do Point Pleasantu podívali, a zjistili, proč se teď Mothman objevuje tak často. Zdá se, že by jich dokonce mohlo být i víc, což není úplně překvapivé... A vy, Lovci kryptidů, jste se už s Mothmanem setkali*", pokračovala Kentová. "Mothman byl záhadou, kterou jsme tehdy nedokázali vyřešit..." zakývala hlavou Pauline, "byl jako z jiného světa. Pamatuju si, jakou měl tělesnou teplotu. Nezdál se být ničím, co jsme do té doby měli tu čest studovat." "Včera zavolal Thomsonovi jeden náš starý dobrý známý," řekla Kentová, podívala se na Amandu a obě se zasmály, "Archibald Quartermaine. Ten tupec, který pořád mění strany, a před ostatními lidmi si ze srandy povídá s vlastním stínem. Prý zachránil rodinu Calvinových před jistou smrtí. Předtím, než byli napadeni, se na místě objevil Mothman, a následně i Indrid Cold." Pauline se zamračila. Ta dvě slova měla vskutku velký účinek.

Pauline svolala odpoledne poradu do hlavní místnosti. "Pokud jste připraveni, vydáme se na další misi," řekla poté, co vše ostatním vysvětlila, "takhle by to Jack chtěl. Tentokrát nejde jen o Mothmana, jde i o Indrida Colda. Usmívajícího se muže, který se prý často objevuje na místech, kde je pozorováno UFO nebo právě Mothman. Musíme zjistit, co je zač. Podle Quartermaineova svědectví by se mohlo jednat o nějakého mimozemšťana lidského vzhledu, který má nadpřirozené schopnosti. Možná se dokáže teleportovat nebo měnit svou podobu..." "Co když má Indrid Cold co do činění s těmi mimozemskými moduly, které míří na naši planetu?" zeptal se Akihiko. "Ale no tak, Akihiko. Zdá se ti to být pravděpodobné?" pousmál se Fahad. "Já bych v týhle době věřil všemu," řekl vážně Roger. "Já jedu, Pauline," vyhrkl Pierre. Ostatní zakývali hlavami. Lovci kryptidů právě překonali další krizi. Jackova smrt je nemohla zastavit! Když vycházeli z hlavní místnosti, a mířili do svých pokojů, aby si oblékli černočervené uniformy, podal Pierre Pauline ruku. "Víš, že ses právě stala vůdkyní týmu?" zeptal se jí. Pauline na to reagovala odfrknutím s hořkým úsměvem, a rychle odešla.

Po dalším setmění nad Point Pleasantem proletěl letoun Cryptid Swift s Pauline, Pierrem, Kate, Akihikem, Fahadem, Rogerem, Curupirou a také agentkami Kentovou a Lyonsovou na palubě. Claude Ngoy zůstal v Londýně, pověřen péčí o mazlivého Tatzelwurma a kompsognátka Lila, s čímž překvapivě souhlasil více, než aby musel trávit čas se zástupci druhu, ke kterému neměl zrovna velký respekt (ač s Lovci kryptidů vycházel dobře). Původní kontroverzi, že Curupira by také měla zůstat v Londýně, neboť mimo základnu je vystavena "mimozemskému nebezpečí", smetla ze stolu Pauline, řka, že je to "ta největší pitomost, kterou kdy mohl někdo říci". Pauline byla opravdu v mnoha ohledech jako Jack. Zkrátka dokonalá nová vedoucí týmu... Hned nad městem zaznamenal Cryptid Swift vskutku podivuhodné rádiové vysílání. Zrovna v tu chvíli se na všech rádiových stanicích, jež obyvatelé města poslouchali, objevil krátký vzkaz: "Dávám pozor." Byl řečen sladkým, příjemným hlasem, a někteří by si možná mohli myslet, že byl součástí vysílání. Lovci kryptidů si mysleli opak. Cryptid Swift přistál na okraji města, do něhož pak Lovci kryptidů vstoupili. Pierre zapnul vysílací zařízení, a pokusil se odeslat odpověď na stejnou frekvenci, odkud byl zřejmě odeslán onen vzkaz. "Na co dáváš pozor?" zeptal se chytře. Odpověď přišla vzápětí na rádiovou stanici. "Na lidi," odpověděl onen sladký hlas. Pierre všem přikázal, aby se zastavili. "Kdo jsi?" zeptal se Pierre. "A kdo jste vy?" odpověděl ten hlas. Možná v tuto chvíli už někteří posluchači rádia začali šílet zděšením z toho, že program "něco" rušilo. "Lovci kryptidů," odpověděl Pierre. "Já vím," odpověděl sladký hlas. "A ty jsi Indrid Cold?" zeptal se Pierre. Pauline mu náhle poklepala na rameno. Na obloze se objevily dvě velké červené oči. A zase zmizely. "Jsou tady, oba. Brzy se něco stane," řekla Pauline. Napětí se začalo stupňovat. "Zná nás! Jestli je to Indrid Cold, tak nás zná," začala panikařit Kate. "Co by nějaký usměvavý blbeček věděl o nás?" zasmál se Akihiko. "No, já myslel, že jsme slavní," odpověděl Fahad.

Pauline rychle vytáhla z kapsy přístroj na měření energie. Značil, že se naprosto odnikud přímo na místě, kde právě stáli, brzy objeví obrovské množství energie. "Utíkejte!!!" zařvala Pauline. Najednou se ozvala pekelná rána, doprovázená silným jasem. Nedalo se na to dívat. Jen těm, kteří te
n úkaz na chvíli viděli - jmenovitě hlavně Pauline a Pierrovi - připomínal trochu portál z multiverza**, avšak jen vzdáleně. Dříve, než se stačili z té podivné události vzpamatovat, spatřili před sebou vysokého muže, oblečeného v hnědé košili a kožených kalhotách, s černým batohem na zádech. Když Lovce kryptidů uviděl, široce se usmál. "To je on! Dostaňte ho!" vykřikl Akihiko, vytáhl svou kovovou tyč a vrhl se na muže. Ten však disponoval rychlými reakcemi, a Akihikově přímému útoku se vyhnul. Fahad po něm vystřelil z laserové pistole, ale chlapík včas uskočil. "Jak tohle uděláme? Vrhněte se na něj, úplně všichni!" zařval Pierre. Přiběhl k muži, a ten se jaksi zalekl, když pohlédl do Pierrova obličeje. Uviděl v něm snad něco, co mu bylo známé, či podezřelé? "Ne, nechci Vám ublížit!" zvolal ten elegán. Pierre to nechápal. Úsměv z tváře neznámého zmizel, a znovu si prohlédl tu bandu dobrodruhů v černočervených uniformách. Jeho oči se střetly s očima Pauline. Té byly jeho obličejové rysy nějak zvláštně povědomé. Viděla v něm kus Jacka, ale ten muž byl jiný. "Ahoj mami," řekl třesoucím se hlasem.

* - 4. kapitola 3. série, "Netvůra z Point Pleasant"

** - kapitoly "Multiverse" až "Sen se hroutí" ze 3. série

Co je zač Indrid Cold? Proč se Mothman objevuje v Point Pleasantu častěji, než kdykoliv předtím? Co vlastně znamená konec této části? Pokračování příště!

Obrázek týdne 4. 10. 2019

Tentokrát jsem se rozhodl zadívat se po nějakých obrázcích mamutů, a vykouklo na mě toto vskutku překrásné umělecké dílo...

Popisek k obrázku: Dva velcí mamuti kolumbijští se spolu perou o skupinku samic, jež je pozoruje z povzdálí, na kraji útesu v pravěké Nebrasce před 12 000 lety. Tolik se do vzájemného přetlačování s pomocí klů a chobotů zabrali, že si ani nevšimli, jak blízko jsou již u srázu! Tato chyba byla fatální. Za několik okamžiků se oba zřítí, a zahynou. Jednoho dne však budou jejich kosti nalezeny lidským druhem, a ten je pojmenuje Benny a George.

Zde najdete nejnovější článek na blogu Blogorgonopsid Diaries, na tomto odkazu pak naleznete čtvrtou část spin-off příběhu Lovců kryptidů s názvem Claude Ngoy Origins. Psaní na tyto blogy se budu nadále věnovat... Co se týká tohoto blogu, již brzy na něj přijde 3. kapitola 4. série Lovců kryptidů!

Equisetum

Equisetum, česky přeslička, je jedním z nejznámějších kapraďorostů vůbec. Jedná se o jediného zástupce kdysi velmi početné čeledi Equisetaceae, jejíž první zástupci se na naší planetě objevili v období jury. Z fosilního záznamu je dosud známo celkem dvacet rodů přesliček z této čeledi, a Equisetum patří mezi ně; tento rod přežil po více než 160 milionů let a za tu dobu se změnil jen málo. Od doby, kdy se vyvinuly, ovlivňovaly přesličky velmi výrazně život na naší planetě. Sloužily například jako potrava velkých býložravých dinosaurů, mezi nimiž byli i gigantičtí, několik desítek metrů dlouzí sauropodi, největší suchozemští tvorové všech dob. V jiném případě zase obohatily svět lidí o logaritmy! Říká se, že "geniálně jednoduchá" struktura jejich uzlin inspirovala matematika Johna Napiera k tomu, aby dal základ jedné z nejdůležitějších a dnes jistě neodmyslitelných součástí matematického vědního oboru... Ačkoliv je Equisetum jediným dosud přežívajícím rodem ze své čeledi, stále na Zemi žije 18 různorodých druhů, a jen v České republice se setkáme s polovinou, od přesličky poříční až po přesličku polní. Přeslička největší, hojná zvláště na východní Moravě, dorůstá výšky až 2 metrů, ale její české druhové jméno je dosti klamné - určitě není největší; tímto titulem se může pyšnit pětimetrové Equisetum giganteum z Jižní Ameriky. Výtrusy se tvoří ve sporangiích ve výtrusném klasu, který se u některých druhů vyskytuje na konci zelené lodyhy, a u jiných vyrůstá jakožto nezelená lodyha, jež ale později zezelená (barvu ztratí až po vyprášení spor). Přesličky jsou rozšířeny na všech kontinentech kromě Antarktidy. Je dokonce známo, že se vyskytují i na Aljašce nebo v Grónsku (E. scirpoides, nejmenší ze současných druhů této rostliny). Naopak na Novém Zélandu jsou považovány za nepůvodní plevel, a je přímo nakázáno je hubit... V prehistorických dobách na tom byly přesličky úplně jinak; skvěle se jim dařilo, a některé druhy dorůstaly výšky i přes 30 metrů. Přinejmenším svou výškou překonávaly i ty nejvyšší dinosaury, a spolu s jehličnany, cykasy, kapradinami nebo třeba blahočety dominovaly jurskou a křídovou krajinu prakticky po celé planetě. Je známo mnoho gigantických druhů; například Equisetum dimorphum či E. thermale z jurské Agentiny. Jen vypsání všech prehistorických přesliček by však zabralo příliš mnoho místa...

Dobré články o přesličkách najdete například na anglické Wikipedii či na webu Britannica.

Příště Utrechtia!

Nový druh bojgy ze Západního Ghátu

Na konci září 2019 byl popsán nový druh bojgy. Nese jméno Boiga thackerayi; druhovým jménem ctí Tejase Thackeraye, mladšího syna Uddhava Thackeraye, muže, který se částečně zasloužil o objev tohoto druhu. Je to endemit Západního Ghátu; zatím byl nalezen pouze regionu Koyna v distriktu Satara na západě státu Maharashtra. Jde o vůbec první druh bojgy nalezený na území Západního Ghátu za posledních 125 let, takže je to pořádný objev! Tento překrásný užovkovitý had se zadními jedovými zuby tráví většinu svého života na stromech. Loví ještěrky, gekony, stromové žáby, ptáky, zřejmě vykrádá i jejich hnízda. Je to neobyčejně agilní had, což je obyčejně u bojg zvykem. V případě, že by B. thackerayi v sebeobraně kousla člověka, její jed by mu zřejmě příliš neublížil. Jed bojg totiž určitě nepatří mezi nejsilnější toxiny mezi užovkovitými, mezi nimiž se už tak vyskytuje jen opravdu pár druhů, jež mohou člověka vážně ohrozit (a vždy jen v sebeobraně!). Největší nalezený jedinec B. thackerayi měřil jen okolo 90 až 100 centimetrů...

Bičovka nosatá - Středně jedovatý had s úžasným zrakem

Popisek bičovky nosaté jsem Vám slíbil asi před půlkou měsíce, takže je už na čase Vám ho přinést! S článkem o tomto překrásném stromovém hadu tedy na mém blogu vstoupíme do října 2019...

Latinský název: Ahaetulla nasuta,

Rozšíření: jižní a jihovýchodní Asie,

Velikost: 1 až 1,2 metru.

Bičovka nosatá je hadem mnoha jmen. Zatímco v češtině má jen jeden, docela slavný ekvivalent, v angličtině a dalších jazycích jí náleží celá řada dalších názvů; od "green vine snake" po "shelati snake". V jazyce Tamilů se jí říká "pachai paambu", v sinhálštině zase "ahaetulla" - odtud pak rodový název zvířete. Toto slovo znamená v překladu "klovač očí"; je obecně známo, že když je vyrušena nebo chycena, útočí na obličej. Je jedním z deseti druhů tohoto rodu stromových užovek, které se od sebe liší jen docela nepatrně... Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii, od jižní Indie a Srí Lanky přes Bangladéš až po Vietnam a Kambodžu, a Thajsko. Její zbarvení je většinou zelené, případně hnědé nebo šedé. Díky němu dokonale splývá s okolním prostředím; žije na stromech, a někdy je k nerozeznání od okolních listů nebo větviček. To také proto, že při sledování kořisti trhavými pohyby napodobuje pohyb okolní vegetace ve větru; podobně se ostatně chovají třeba i afričtí liánovci. S těmi má bičovka ještě jednu společnou věc, a to sice možná nejlepší zrak mezi všemi hady. Říká se, že hadi vidí jen to, co se pozoruje, a je to pravda. Ale ne u liánovců a bičovek. Tito hadi musí při lezení po stromech odhadnout vzdálenost jednotlivých větví, aniž by je viděli. Mají dokonalý zrak. Bičovka nosatá, stejně jako její příbuzné, je navíc vybavena vodorovnou zorničkou. Mezi hady je to celkem vzácný znak. Jinak jde o denní druh, lovící ptáky, plazy a žáby. Na svou kořist číhá v záloze, a útočí na ni ve chvíli, kdy proleze nebo proletí kolem ní. Bičovka nosatá je jen mírně jedovatá - mohli bychom snad říci, středně jedovatá - je vybavena zadními jedovými zuby. Aby do své kořisti vypustila dostatek jedu, musí ji "žvýkat" - čím déle ji drží, tím více jedu je to krve kořisti vtlačeno (jed není do krevního systému vstříknut jako u zmijovitých nebo korálovcovitých; je do něj skutečně jen pomalu vtlačován). Přirozeným prostředím tohoto druhu jsou deštné lesy, ale setkáme se s nimi i v kulturní krajině... Samozřejmě nejvýraznějším znakem bičovky nosaté je krátký výrůstek na jejím čenichu (odtud český druhový název)... Bičovka nosatá je živorodá; samice přivádí na svět 3 až 23 mláďat, která jsou samozřejmě okamžitě nezávislá a jdou si hned po narození svou vlastní životní cestou bez matčiny ochrany. Zajímavé je, že tento druh patří na stále se rozšiřující seznam hadů, o nichž je známo, že jsou schopni partenogeneze. Mohl být dokonce prvním hadem, u kterého byla partenogeneze zaznamenána. Stalo se tak v případě samice, která byla po léta chována sama v teráriu v Londýnské zoo; jednoho dne v srpnu roku 1888 náhle přivedla na svět malý vrh mláďat. Tehdy byl vědecký svět docela udiven; jak partenogeneze funguje nebylo úplně známo (přece jen neměl takřka nikdo, možná kromě jednoho Čecha, pojem o genetice) a pracovníci zoo i vědci jen stěží chápali, jak bylo možné, že samice bičovky přivedla na svět mláďata bez samce... Dnes samozřejmě víme, že partenogeneze jsou schopni třeba i megaplazi varan komodský a anakonda velká...

Příště anakonda temnoskvrnná!