Tříhodinová výprava do vesmíru Ru'vv se změnila v dlouhou, strastiplnou cestu za nalezením domova. Lovci kryptidů - Pierre Leroy, Kate Henshall, Fahad Ghazalli, Harvey Lindo, Tien Tang a Vilhelm Van Vais - byli z této nehostinné krajiny nakonec vyvedeni zlatým duchem jménem E's, který je považován za psance, neboť kdysi ukradl Antralský kodex, ru'vvský ekvivalent Briddimského drahokamu. Slíbil šestici dobrodruhů, že jim pomůže najít cestu zpět na Zemi, a z Ru'vvu je převedl do Pokk'sy, zvláštního světa, ve kterém na Lovce kryptidů čekalo překvapení. Setkali se zde s Shai'ri - s potomky výzkumné expedice, jež kdysi dávno zůstala v této dimenzi uvězněna, a dala tak základ izolované populaci mimozemšťanů, žijících v míru s dalšími, původními obyvateli tohoto světa. Lovců kryptidů se ujal Shai'ri jménem Er'ten. Rozhodl se je hostovat ve svém domě, jejich pobyt tu však neměl dlouhého trvání. Jak se ukázalo, E's je kvůli krádeži Antralského kodexu pronásledován ohromnou děsivou bytostí zvanou Ri'ler. Z Pokk'sy tedy E's pomocí mocného kamene přenesl Lovce kryptidů do jiné dimenze v mnohovesmíru, kde se setkali se smrtelně raněným Nicolasem Martinezem. Nelidský chuligán do ní propadl portálem v Ďáblově díře při konfliktu s Marvinem Graysonem poté, co se pokusil zastřelit adoptované dcery Fahada a Harveyho a zranil černočerveného ptáka z jiného světa, holčičkami později pojmenovaného Alex. Hejno těchto ptáků ho nakonec ve svém domovském světě uklovalo k smrti. E's týmu umožnil, aby viděli, co Martinez v Montaně zažil. Pierre se nyní domnívá, že se Zasvěcení pokusili o kolizi vesmírů, a ta, jak už tým ví od An'bů, nepřinese nic dobrého. I z chladného světa obývaného krvelačnými ptáky musel E's své lidské přátele vyvést, neboť Ri'ler je jaksi vystopoval... Mezitím se po celé Zemi otevírají portály do jiných dimenzí. A některé části naší planety dokonce cizí světy pohlcují. To platí i o základně Týmu B na Špicberkách, kde se Marvin Grayson neúspěšně pokusil o vyjmutí Briddimského drahokamu z Velázquezova zařízení. Celý komplex byl spolknut ru'vvskou dimenzí. Vypadá to, že démant plní přání Zasvěcených. Světy se střetly, otázkou nyní je, co bude dál. Naši přátelé nemohou očekávat, k jakému zvratu brzy dojde. Na Briddimský drahokam si dělali nárok již mnozí. Ale jedněm v jeho získání nepůjde zabránit. Proč? Možná proto, že by měl patřit skutečně jen jim.
CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST OSMÁ:
Tien otevřela oči jako první. Intenzita zlatého světla se zmenšovala, a bylo již možné se zrakem seznámit s novým světem, do kterého E's tým přivedl. Nakonec se záře Antralského kodexu zmírnila natolik, že působil jen jako zapálená pochodeň, ač byl umístěn v duchově těle. Ozářil chodby, v nichž se šestice lidí ocitla. "Působí to tu docela zemsky," řekla Tien a učinila několik kroků vpřed. Nebylo pochyb o tom, že se Lovci kryptidů nalézali v jakési dlouhé, temné chodbě. Do jejích stěn byly vyryty všelijaké obrazy. A byly jim povědomé. "Koukněte na to! Vždyť to je staroegyptské umění!" vykřikla Tien, a dotkla se pravé stěny, načež přejela prsty po rytině jakési ženské postavy s hlavou a nohama zobrazenými z profilu. "Úplná Kleopatra, no," řekl Pierre, "jenom doufám, že nejsme v dimenzi, kde Starý Egypt přetrval a podrobil si nějakým způsobem celou Evropu. Merde, byl bych nerad, kdyby děda Pierra Leroye žijícího v tomto světě byl nějaký otrok stavějící pyramidy v Paříži." Na chvíli se zamyslel. "I když je pravda, že můj praděda byl taky otrok. Byl nucený stavět Eiffelovku," prohlásil, pohlížeje do tmavého stropu. "Tato dimenze je plná takových, jakými jste vy," sdělil všem telepaticky E's, "jsou jich tu tisíce." "Jenom tisíce? Tak to ses asi zase netrefil, co? A já si zrovna říkal, že trefit se nedokážu jenom já. Na toaletách po patnácti panácích," uchechtl se Pierre. "Nech toho," zasupěla Kate, "myslíš si, že jsi vtipnej?" Normálně by Pierre na něčí hlod reagoval, ale když k němu takto mluvila Kate, ani jej nepadalo, co říct. A tak dělal, že to neslyšel. "Nezdržujme se tu. Ta chodba nemůže být nekonečná," řekl Harvey. "Pravda, přátelé. Do kroku!" dodal Fahad. Jak se ukázalo, temná chodba se brzy zatočila, a její neméně tajemné společnice vytvářely parádní bludiště. Dokázaly člověka zmást jako máloco. Netrvalo dlouho, a v jedné z chodeb se šestice lidí a duch setkali s prvním zdejším obyvatelem. Ozval se řev. "Slyšeli jste to?" zeptal se Vilhelm. Jeho hlas byl teď rozhodný, jako by byl záhadolog z Ghany pln odvahy. "Mám takový nepříjemný pocit, že za náma něco jde," řekl Pierre. "Sis všim," reagovala na to Kate. Světlo Antralského kodexu se odráželo v očích příšery, jež se pomalu vysunula ze tmy. Měla dlouhé čelisti, plné zubů, které z nich vyčnívaly, jako u krokodýla. Kráčela však po poměrně dlouhých a tlustých končetinách. Ty přední byly delší než zadní. A k tomu všemu měla hřívu jako lev. "To mě podrž, Ammit! Ammit z egyptské mytologie!" vykřikla překvapeně Tien. Podívala se na ostatní. "Tak to je ta nejkrásnější věc, co jsme při téhle cestě potkali! Ammit je skutečná! Egypťani si jí nevymysleli," smála se. "Nežrala náhodou tahle potvora lidi? Hlavně ty, co zemřeli?" zeptal se nejistě Harvey. Tien zvážněla. "No... to... to je možná pravda." "Aneb jak kdysi říkával můj kámoš, který naši starou bandu dlouho vedl... Utíkejte!" zařval Pierre. Ammit se za nevítanými návštěvníky rozehnala závratnou rychlostí. Utíkala jako kočkovitá šelma. Končetinami posazenými pod tělem dokázala vyvinout skoro takovou rychlost, jako gepard. Kdyby se chodba opět nezatočila, skočila by po jednom z členů týmu už za pět vteřin. Ve vedlejší chodbě to bylo dramatičtější, od jejího konce totiž Lovce kryptidů dělilo dvacet metrů, a neměli šanci Ammit uniknout. Dostala se skoro do smyku, když zatočila, prach se jí vinul od těch mohutných tlap s drápy, učinila několik skoků, a už dýchala poslednímu ve skupince na záda. Byla to Tien. Ammit se po ní pokusila chňapnout, ale Tien včas vytasila elektrickou pistoli, zamířila příšeře do otevřené tlamy, zmáčkla spoušť, a dala jí pořádný šok. Ammit se zatočila při výskoku, a zůstala na krátkou chvíli stát. Tým utíkal dál. "Nemoh... bys tý příšeře naflákat na zadek, Pierre?" ozvala se Kate. Teď už se jí Pierre rozhodl něco říci. "Mohl bych. Jenže se nechci rozzuřit. I když se tu očividně někdo snaží, abych začal funět zlostí," odpověděl. "To myslíš jako mě? Že se pořád tak urážíte, princezno!" řekla Kate. "E'si, nemohl bys udělat něco ty? Vždyť s sebou nosíš nejmocnější předmět svého vesmíru! Mohl bys jím vytvořit energetické šlehy a takové šílenosti, a těmi nás uchránit," řekl Pierre zlatému duchovi, pohybujícímu se stejnou rychlostí, jako zbytek týmu. "To by bylo možné, nechci však obyvatelům ostatních světů nikterak ublížit," odpověděl na to telepaticky E's. Tým se zastavil. "Vidíte ji? Já teda ne," řekl Harvey. "Pořád jde za námi," vydechla Tien, "proboha, mám pocit, že teď mě bude chtít sežrat ještě víc." "Asi má ráda své fanynky," pousmál se Harvey. Tien se na něj podívala vyčítavým pohledem. "Anebo má ráda ty nejpomalejší. Dík za připomenutí. Jestli se vrátíme domů, slibuju, že začnu běhat na čas," řekla Tien. Ammit se z elektrického šoku vzpamatovala, a znovu se rozběhla. "Pierre! Nechtěl bys poslechnout Kate, a tomu monstru se postavit?" zeptal se Fahad. "Tak dobře. Ale neručím za to, že pak budu při smyslech," zasyčel naštvaně Pierre, a pootevřel ústa s prodlouženými špičáky. Zelenými žilami na spáncích mu začala pumpovat krev. Ammit se blížila. Řvala jako drak. Tien si náhle všimla, že sotva pět metrů zpátky se na levé stěně nacházela jakási páka. Pohlédla spěšně na strop, a všimla si, že z něj na úrovni páky vycházela kamenná deska. Došlo jí, co musela udělat. Bez jediného slova začala utíkat směrem k Ammit. "Tien, co děláte? Proboha, vraťte se!" zařval Pierre, a rozehnal se za ní. V tu chvíli jej monstrózní myšlenky, představy zabíjení, opustily. Když si Ammit všimla, že Tien běží k ní, zrychlila. Jediným skokem překonala více než pět metrů. Tien na poslední chvíli zatáhla za páku, a kamenná deska se s hlukem spustila k zemi. Ammit přišla o svou kořist, a krokodýlí hlavou o desku narazila. Zpoza zábrany se ozýval její tlumený řev, značící frustraci i bolest. "To bylo těsné," řekla Tien. Pierre se zastavil a vrhl na ní zrak. "Především to bylo riskantní," řekl. "Aspoň nepřijdete o smysly," dostalo se mu její odpovědi. Pierre se zahleděl do kamenné desky. Zase mu něco procházelo hlavou. "Kdo je tu?! Lidé nemají v těchto chodbách co pohledávat!" ozval se dunivý hlas ze druhé strany chodby. Vycházel z úst svalnaté postavy s ptačí hlavou a modrou tyčí v pravé ruce. "Tien, tohle je možná ještě lepší, ne? Je to Re! Nejvyšší ze všech staroegyptských bohů!" vyhrkl Vilhelm. "Za vstup do těchto chodeb vás čeká trest, otroci! Ani náhodou nebudu tolerovat, že jste do nich vstoupili!" vykřikl Re, a začal ke skupince kráčet. "E'si, obávám se, že tohle vážně není náš svět," řekl Fahad. Celá chodba zaduněla, objevila se intenzivní zlatá záře, a skupina lidí s duchem byla pryč. Bůh Re se nad tím mohl jen podivovat. Tým se ocitl ve zcela jiném světě, a těžce z výšky asi dvou metrů dopadl na zem. "Hele, opatrně, kámo!" zařval na E'se Pierre. "Promiňte. Chtěli jste pryč, tak jsem vám vyhověl. Ucítil jsem však také, že do onoho vesmíru vstoupil Ri'ler. Zřejmě se nyní domlouvá s tou postavou, jež nás spatřila. Díky ní se brzy dozví, že jsme tam byli. Je jen málo takových, kteří se Ri'lerovi rozhodnou neodpovídat na otázky," odpověděl E's. "A takhle se dozvídá, kde nás hledat? Vždycky se objeví v nějakém jiném světě... A jak vůbec může mezi dimenzemi cestovat? Člověk by si myslel, že to umíš jenom ty," řekla Tien. "Zřejmě má, podobně jako já, nejmocnější předmět svého vesmíru. Ri'ler není z Ru'vvu," odpověděl v myšlenkách E's. "Tak jo, kde jsme teď?" zeptal se Fahad. "Před nějakým hezkým domem, jestli sis nevšiml," odpověděl Harvey. "Myslím, že zástupci vašeho druhu, jejichž energii jsem v předchozím světě cítil, byli otroky, přivedenými kdysi dávno, velmi dávno, z vašeho vesmíru," řekl E's, "v této dimenzi však cítím přítomnost bytostí, jež mají s vaším vesmírem pouze jakési energetické spojení. Jako by do něj samy zavítaly. Ovšem takoví, jako vy, zde nejsou." "Další cestovatelé mezi dimenzemi?" zeptal se Harvey. "Komu patří tenhle dům? Okolo něj je jenom tahle pustina... Vypadá to, že bude pršet, a neprší. Mraky se tu po obloze pohybují nějak divně, jako by vítr foukal jednou z té světové strany, pak z jiné..." prohlásila Kate. "Zaklepeme na dveře a zeptáme se, kde jsme," řekl Pierre, a uhodil rukou do vrat před velkým stavením. A prorazil je. "Krucinál. Tohle se mi už dlouho nestalo," řekl naštvaně, a prostoupil otvorem ve vratech. "No vida, koho nám to čerti nesou!" ozvalo se z nejvyššího okna v budově. "Hej! Za ty vrata se omlouvám!" zařval Pierre. Jen vteřinu na to se otevřely dveře domu, a zatímco Pierrovi kolegové vcházeli na dvůr, jemu se již naskytl pohled na uhlazeného mužíka v krásném, vyžehleném obleku. Celý se zubil. "Ále, to nic není. Vrata! Pche! Kolikrát mě už shořel celý dům!" zachechtal se. Pierre se taky zachechtal. Cítil se trapně. "No jo no, no jo... Vrata jsou na nic, že jo! Hehe!" řekl, a svraštil čelo. Doufal, že to ten uhlazený mužík opravdu říkal jen tak pro legraci. "Proč je tady vlastně mám? Vrata! Cheche! Beztak mě neuchrání! Cheche!" smál se uhlazený mužík. Pierre si odkašlal. Mužík si ho zkoumavě prohlédl, zasmál se se zavřenými ústy, a podíval se na ostatní. "To se podívejme, takzvaní smrtelníci! Vy musíte být opravdu hodně mimo, že jste sem našli cestu. Další fanatici?" uchechtával se mužík. "Ehm, ne! Fanatici rozhodně nejsme! Jsme normální lidi. Hledáme cestu, ehm... domů," řekl Pierre. "Do nebíčka nebo do peklíčka?" uchechtl se uhlazený mužík. "Ani tam, ani tam... Jak to jako myslíte? Nejste vy trochu retardovaný, pane?" řekl Pierre. Kate k němu přistoupila a zezadu ho praštila do ramene. Mužík se rozchechtal ještě víc. "Retardovaní jsme oba! Hahaha!" "No dovolte?" řekl Pierre. "Ale ne vy, dundo jeden lidský. Já a můj protivník. Který žije támhle, na druhé straně, v nebíčku!" smál se mužík. Pak zvážněl a znovu si Pierra prohlédl. "Vy jste sem nepřišli ani za jedním z nás, co? No, dobře pro vás," řekl rychle a podal Pierrovi ruku, "já jsem The Devil, tam na druhé straně žije The God, a takzvaní 'smrtelníci', hehé, z vaší planety si myslí, hehe... že... že... hehe! Že se o vás nějak zajímáme! Hahaha! A přitom jsme oba retardovaní, jak jste řekl!" "The Devil? The God? Le diable? Le dieu? Jako... ty postavy, ve které někteří lidi věří?" zeptal se Pierre zmateně. "Jo! Ty jo, tohle je trapný. Hele, je to na dlouhý vyprávění. Kdysi se stalo něco blbě, a pár lidí nás potkalo, a začalo v nás věřit, a udělali si z toho jánevímco... Ale ve skutečnosti se tady kočkuju s jedním dědou, který říká, že je můj táta! Jsem se ho kdysi ptal, kdo byla máma, ale on řek, že žádná nebyla. Hehe! Tak jsem vypad z domu, chtěl asi přede mnou tajit, s kým jsem příbuzný. No a ti z vašeho vesmíru si z toho udělali náboženství," pokračoval The Devil. "Páni, zajímavé," řekl Vilhelm, "takže podobně jako egyptští bohové, i vy nejste nic jiného, než bytosti z jiného vesmíru, a lidé z našeho světa... ve vás začali věřit." "To je na tom to vtipný, protože ani mě, ani mého tátu, žádní lidé z vašeho světa nezajímají. Nikdy to nikomu neříkejte, ale jsme oba docela sobečtí. Furt si porovnáváme, kolik máme fanoušků. A abych pravdu řekl, není na škodu se občas setkat s někým, kdo vám nenadává nebo vám nelíže paty. Takže dík, že tu jste," řekl The Devil, "a jestli se můžu zeptat, proč tu jste?" Pierre se podíval na ostatní, i na E'se, ke kterému The Devil neměl žádnou poznámku. "On ví, ze které dimenze jsme," řekl Pierre, a otočil se zpět na uhlazeného, zubícího se mužíka, "znáte cestu k nám domů?" "To si pište, že jo. Zahněte doleva, a jste tam," pousmál se mužík. "Několik dimenzí je tomuto vesmíru skutečně velmi blízko. Myslím, že již vím, kam vás zavést," řekl E's. "Tak radši běžte," řekl The Devil, a ohlédl se na svůj dům, který najednou začal hořet, "kruci, už mě zase našel! Tati! Jako děláš už si srandu! Tohle je stotisícídvacátý dům, který jsem si dneska postavil! Nemůžeš mě chvíli nechat?!" "A tys mi dneska zničil stotisícídvacátý vodotrysk, synu!" ozval se z nebes chraplavý stařecký hlas. "Radši půjdeme, na tohle nemám náladu," řekl Fahad, všichni se shromáždili kolem E'se, a zase zmizeli. Jen chvíli nato se na obloze objevil Ri'ler. Snesl se k uhlazenému mužíkovi, který nad něčím před svým hořícím domem dumal. "Antralský kodex. Říká Vám to něco?" ozval se Ri'ler. "Ne, neříká. Uhněte, přemýšlím!" "Duch? Cizinci z jiného světa?" "Uhni, krucinál! Přemýšlím!" "Co tady děláš, potvoro! Do téhle dimenze nesmíš! Nikdo sem nesmí! Nikdo, kdo nás neuctívá! Nikdy! Vypal! Vypal, nebo ti vomlátím hlavu!" ozval se stařecký hlas. Ri'ler tento vesmír raději opustil, nikdo se tu k němu nechoval slušně. A válka dvou podivných bytostí pokračovala. Lovci kryptidů a E's byli na chvíli obklopeni temnotou, ač na sebe navzájem viděli. "Z tohohle aby člověk dostal infarkt," řekl Pierre. "Bohové, ďáblové, duchové... nic z toho není nikterak zvláštní. Prostě jenom bytosti z jiných vesmírů. Někteří lidé v ně věří a uctívají je, jiní ne. A sejde na tom? Vůbec. Ani jedno není lepší ani horší, než my, lidi, sami," řekl Harvey. "Souhlas," řekl Pierre, "i když tihle dva byli obzvlášť vyvedení." "A proto je lepší nerozdělovat všechno na dvě půlky. Dobro, zlo... přijde mi to irelevantní," ozvala se Tien. "Pobavilo mě, jak se nás ptal, jestli jsme fanatici..." řekla s úsměvem Kate. "Myslím si, že některé z těchto bytostí mohly proniknout do našeho vesmíru, anebo lidi omylem pronikli do jejich dimenzí, a tak se o nich dozvěděli. Nedokázali si vysvětlit, jak se mohly ty bytosti tak lišit, tak si o nich vymysleli příběhy, dokonce začali v jakési verze těchto bytostí věřit. Jen si je moc upravili. Uctívali a báli se představ, ne těch bytostí samotných. Protože ty náš svět nikdy neovlivňovaly, a žily si svými životy," zamyslel se Vilhelm. "A víme, že obyvatelé našeho vesmíru se do vesmírů jiných skutečně omylem dostali. Pokk'ští Shai'ri, předchůdci ptáků v tom chladném světě, možná i ti otroci ve 'staroegyptské' dimenzi, uctívači Goda a Devila... Jak je ten mnohovesmír jenom propojený. Člověka to až děsí," řekl Pierre. "Vstupy z vašeho světa do světů jiných musely již nějakou dobu vznikat. Občas k tomu v mnohovesmíru dochází. Když se přetrhne jeho tkanina," řekl E's. "Tkanina! Tak nějak to přece nazýval Velázquez, ne?" vyhrkl Pierre. Temnotu nahradilo zlatavé světlo. Lovci kryptidů, až na Pierra, si pro jistotu z obleků vysunuli hlavové kryty, v případě, že by byl vzduch další dimenze nedýchatelný. Spolu s E'sem se pár vteřin nato ocitli ve fialovo-růžové krajině s vlnící se půdou. Všichni museli naráz vykulit oči. "Tohle je Ru'vv, E'si! Ne Země! Tady už jsme byli! Tohle je tvůj domov, než náš!" vykřikla Tien. "Přísahal bych, že tentokrát jsem vás zavedl do správné dimenze," sdělil jim telepaticky E's, "tento svět je pln energie takových, jakými jste vy. Uznávám však, že vypadá jako můj domov, jako má planeta. A přesto tato místa nesou stopy vaší energie! Tím nemíním váš druh, ale vás jako jedince samotné!" "To bude asi proto, že jsme tu už včera byli. Tahle místa vypadají úplně jako ta, kde jsme se se setkali s An'by a bojovali s těmi... už ani nevím, jak jsi to nazval. Predátory," řekl Fahad. "Ne, toto není Ru'vv. Mohu vás ujistit, že... ač z jakéhosi neznámého důvodu... je Ru'vv támhle," odpověděl E's. Všichni vrhli zraky na krajinu po své pravici. Nijak se nelišila od té, ve které stáli, ale E's cítil, že tam, za jakousi pomyslnou hranicí, byl jeho domov, a ne tady. "Dva světy existují vedle sebe. A ten silnější, můj svět, pohlcuje váš. Už tomu rozumím," pronesl vzápětí E's, "naše vesmíry se střetly." "K tomu ale nemělo dojít," řekl Pierre. "Když nad tím tak přemýšlím, vpravo je Ru'vv, a my jsme na Zemi. Tam, kde jsme se nacházeli před výpravou do Ru'vvu. To znamená, že jsme na Špicberkách. V Owenově komplexu!" zamyslel se Fahad. "Jo, a myslím, že vidím taky Marilyn a Nicholle," řekl tajemně Harvey, poplácal Fahadovi po rameni a ukázal za sebe. Nepříliš daleko za jejich zády totiž stál Cryptodactyl, a zevnitř na jeho přední okno bušily dvě holky s Marvinem Graysonem a Alessandrem Velázquezem. Oba muži byli zarostlí vousy. Když je Pierre spatřil, udělal jeden skok, a už lezl po žebříku ke vchodu do letounu. Zpoza dveří se však ozvalo Marvinovo varování: "Neotevírejte to! Nemáme teď plynové masky!" Pierre, vybavený lepším sluchem, než jakýkoliv obyčejný člověk, varování včas zaslechl. "Pravda. Já zapomněl, že tenhle vzduch je jedovatý," řekl pomalinku a pořádně se nadechl. Ale jedovaté plyny mu už nevadily. Zhrozilo ho to. Mohlo to mít co dočinění s tím, že byl uvězněn ve středu transformace v zeleného netvora, a jeho tělo se v této formě na cizí svět přizpůsobilo. Zakroutil nevěřícně hlavou, a hned na to raději přestal myslet. "Pierre, prosím vás! Vidíte Velázquezův přístroj?! Van Vais ho má hned za zády! Vytáhněte z něj Briddimský drahokam! Hned!" zařval Marvin. "Briddimský drahokam," ujistil se Pierre, "fajn, jdu na to!" Jeden skok, a stál u přístroje. Démant z něj vysunul, ale nic se nedělo. V letounu se Marvin podíval na Alessandra. "Tak to je problém. Vesmíry se musely srazit, zaklínily se do sebe... diamant se měl vyjmout dřív!" řekl Alessandro. "Sakra!" zasupěl Marvin a práskl pěstí do jednoho ze sedadel. Stěnou letounu náhle prošel E's. "Nebojte se, pomáhám vašim přátelům," sdělil jim telepaticky, "působíte všichni velmi nervózně. Co se stalo? Mohu pomoci i vám?" Hned nato mu telepaticky odpověděla Marilyn. Nebyl překvapen tím, že s ním jiná bytost takto komunikovala, na druhou stranu si již uvědomil, že lidé ze Země telepatie schopni nejsou, a tak mu tato malá bytůstka hned připadala poněkud kuriózní. "Chceme, aby to tu bylo jako předtím! Prosím, pomoz nám. Běhají nám sem zvířátka, která tu být nemají," sdělila mu. "To, co vidíš kolem této létající lodě, je můj domov. Nevím, jak ho stáhnout tam, kam patří," odpověděl E's a vysunul z těla Antralský kodex, "ovšem vím, že ti, které jsem provázel, znají nejmocnější předmět tohoto vesmíru. Představ si, co by dokázal ve spojení s tím mým!" "Nevím, jak si to představit," odpověděla mu v myšlenkách Marilyn. "Ale víš. Ty totiž nejsi jako oni. Jsi něčím výjimečná." "Chceš, abych vzala ten kamínek?" "Kámen. Tak tomu říkali. Ano, použij ten kámen," odpověděl E's. Marilyn řekla Marvinovi, co jí právě E's sdělil. A ten začal bušit na přední sklo, aby si ho Pierre znovu všiml, a snažil se mu ukázat, aby mu kámen přinesl. Pierre okamžitě pochopil, koneckonců z té dálky i přes přední sklo stále Marvinův hlas slyšel, na palubě si všichni nasadili plynové masky, Nicholle zakryla Alexovi zraněné křídlo, Marvin pak Pierrovi otevřel, a ten mu dal Briddimský démant do ruky. Marvin jej předal Marilyn, a jakmile jej uchopila, začal se cizí svět stahovat. Nejprve pomalu, ale pak jako by nastalo malé zemětřesení, a stěny hangáru i podlaha se zase počaly ukazovat. Fialová záře se stáhla do otevřeného portálu. Za pár minut bylo po všem. Bylo to neuvěřitelné. Stačilo, aby Marilyn na Briddimský drahokam sáhla, a tento vesmír již s Ru'vvem nebyl spojen. Velázquez přiběhl k dítěti. "To není možné! To, co jsi právě udělala, to bylo... tys to dokázala! Opravdu se ti povedlo ten cizí vesmír... odsunout! Marvine, ona to dokáže! Jen to netušila! Nevěděla, jak na to!" smál se Alessandro. "Teď už to bude vědět," odpověděl mu v myšlenkách E's. Marvin si všiml, že Lovci kryptidů stáhli své hlavové kryty. V podzemní základně bylo zase dýchatelno. Vystartoval ven z letounu. "Pane Ghazalli, pane Lindo! Vaše dcera právě vytvořila hranici mezi dvěma vesmíry. Jen s použitím Briddimského drahokamu!" vykřikoval nadšeně. "A mimochodem, strašně rád vás všechny vidím! Báli jsme se, že se vám něco stalo! Musíte nám říct, co se stalo! My byli v tom letounu zavření dva dny! Už nám docházel kyslík, vypadalo, to, že se tam buď udusíme, nebo s ním budeme muset odletět! Což nebylo tak jednoduché, protože ta zvláštní dimenze pohltila celé souostroví!" pokračoval. "Trochu jsem tomu mláděti pomohl," ozvalo se v Marvinově hlavě i v hlavách ostatních, "ona použila váš kámen, já použil kodex svého vesmíru. Měli byste na ni být hrdí, je silnější, než jsem si dokázal představit. Velmi pozoruhodný malý tvor." Harvey se podíval na Fahada. Ani jeden z nich nevěděl, co na to říct, ale vzpomněli si, jak Marilyn komunikovala s duchem v Chascomúsu. "Moment, takže... co se stalo?! Kolize vesmírů skončila?" vyhrkl Pierre. "Možná ne tak docela. Cítím ve vašem světě velké změny," odpověděl E's, "nemohu vám však již dále pomáhat. Musím dále utíkat před Ri'lerem. Dovedl jsem vás domů, to je vše, k čemu jsem se zavázal. Musím jít, přátelé." "Navštiv nás někdy!" řekla Tien. "Pokusím se. Není však bezpečné, abych se tu zdržoval. Kdyby mne teoreticky Ri'ler našel, mohl by zaměnit Antralský kodex s vaším drahokamem. Nedopadlo by to dobře. Nedokážete si představit, jaké by to měly následky." S těmito slovy a se zábleskem se E's ztratil. Byl fuč. A nikdo z přítomných nedokázal uvěřit, že se znovu nacházel v podzemní základně na Špicberkách. Změnila se jen v jednom. Protože počítač, který ji ovládal, s ní ztratil na dva dny kontakt, nemohlo se v ní topit. "Zapněte někdo topení! Je tu jak v mrazáku!" poznamenala Kate.
Obličej Archibalda Quartermainea narazil o dveře. Z jeho hrdla se ozvalo táhlé zaúpění. "Nepřeháníte to trochu?" rozchechtal se štíhlý muž z Lancashire. "Kramer Vám řekl, že máte očekávat něco tvrdšího," usmála se agentka Kentová, jež mu mačkala rameno, "když nechcete mluvit z vlastní vůle, asi Vás k tomu bude muset někdo donutit." "Ale já Vám už řekl, že nic nevím! Blemtedů, tetedů! A vy mě tady škubete jak medojed kobru!" zasmál se Quartermaine. Barbara ho stáhla k sobě a přetočila ho ve vzduchu, takže dopadl zády na stůl. Rozchechtal se ještě víc. "Víte, jakou cenu má moje páteř? To by jste se nedoplatili. Můj táta by po vás chtěl tolik prachů, kdyby zjistil, že jste mě zabili! Při pobytu v jehličatém lese!" "Pokud vím, tak Váš otec zemřel, když Vám bylo devět," pousmála se Barbara. "Ále kdepák! Můj fotr ještě žije, akorát v Moskvě. Hulí tam trávu za Kremlem. Divila byste se, jak levná u nich je!" poznamenal Quartermaine, sedl si na stole a prudce zdvihl prst. "Ne, kecám. Můj fotr v Rusku není. Žije na Marsu. Na severním pólu Marsu, abych byl přesný. Doluje tam zlato ze vzduchu. Víte, tam totiž lítají takový kusy stříbra, a když se jich dotknete prstem, třeba i v rukavici skafandru, tak se změní na zlato! A můj fotr má z toho křídla na nohou, protože ony jsou ty kusy jedovaté, a ono to způsobuje, že ono to roste, víte! Ono to roste! Cheché! To je vtipný! To má spoustu významů! Blujch, dujch!" chechtal se Quartermaine. Barbara mu dala ránu pěstí. Spadl ze stolu a v hysterickém smíchu si zakryl obličej. "Můžu Vám taky popovídat, co dělá moje babička. Žije na pláži v Austrálii. Kope tam do medúz vyplavených mořem. Dělám si srandu! Moje babička je vaše matka! Jo, vojno jedna krutá! Jsme příbuzní. Proto si tak rozumíme! Ona má babka vždycky říkávala: 'Ti amíci jsou, Archie, stejní jako ty. Taky mají v hlavě ze všeho guláš'. Byla chytrá. Jen kdyby ji hurikán neodnesl do turbíny toho letadla, tehdy před třiceti roky!" vykřikoval Quartermaine, zatímco ležel na boku na zemi. "My že jsme příbuzní?" pousmála se Barbara. "Jo! Jsme! Vlastně vy jste moje dcera, Barbaro. Vždycky jsem vám to chtěl říct, ale nikdy jsem k tomu nenašel odvahu. Hodil jsem vás do děcáku, protože jste měla jako mimino na čele takový vřídek, a mě děsil! Počkat... to bylo vlastně, když jste byla puberťačka... ale co, když už jste moje prababička, co bych si stěžoval, co?" smál se Quartermaine. Barbara ho zvedla ze země a natlačila k rohu pod kameru. "Hehe, že mě všichni pořád tlačí pod tu kameru... To je vtipný! Co tady? Budete mě cejchovat?" zvážněl Archibald. "Všichni?" zeptala se Barbara. "No, nejste jediná, kdo mě sem chodívá mlátit," zasmál se Quartermaine. "Technicky vzato vás tu mlátím poprvé, Archibalde. Tak neříkejte, že sem 'chodívám'." "On člověk po nějaké době zapomene, kdo je kdo, když se k němu všichni chovají tak hrubě, víte?" "Nikdo sem nechodí. Kromě agenta Kramera," odpověděla Barbara, a zašeptala, "a ten je asi na Vás moc hodný." "Kramer? To je idiot, který by mě nedokázal zatahat za ucho, chech. Američtí agenti... to by měl být normálně televizní seriál. O blbečcích, co jedí hamburgery, pijí limonádu a třepou se ze všeho strachy," pousmál se Quartermaine. Opět zdvihl prst. "Chodí sem ke mě ještě někdo," zašeptal vystrašeně, "je to s ním strašný. Prosím vás, agentko, ochraňte mě před ním! Ochraňte mě! Sežere mě! Zaživa! Má mě rád, teda... vždycky jsem si myslel, že mě má rád, ale on mě rád nemá! Nemá! Neměl jsem ho nikdy nazývat blbcem! Nezasloužil si to! Byl hodný, chodil se mnou kamkoliv... Můj jediný kamarád! Nevím, proč jsem o něj přišel! Nevím, co jsem mu udělal! Bů! Bů bů! Ochraňte!" Quartermaine předstíral, že brečí. Agentka mu stáhla hrdlo. "Přesně takhle mě před pár dny chytil," zasípal Archibald, "nutil mě, abych mu taky něco řekl. A já už toho mám dost. Jste na mé straně, agentko? Můžu se Vám svěřit?" "Na Vaší straně? Vy jste někdy nějakou měl?" "No, špeky mám na dvou stranách." "Nepočítejte s tím, že Vám je tu někdo bude šimrat." "Ale prosím vás, za co mě máte?" "Tak co se Vám děje? Kdo za Vámi chodí?" "Jake! Jake za mnou chodí!" vykřikl Quartermaine. Agentka ho shodila na zem. "Fakt! Já nekecám! Nedělám si tentokrát srandu! Hele, to s tou dcerou a prababičkou a s tátou dolujícím na Marsu zlato z větrů z Jupiteru jsem jako nemyslel vážně, jo? Ale teď nekecám, čestný slovo! Jake sem chodí, vyptává se mě na všelijaké věci, a mlátí mě!" vykřikoval Archibald s brekem. "Já zase vídávám po cestě do práce létající slony, Archibalde. Věřil byste tomu?" "No, od vás ne." "A já nevěřím zase tomu, co říkáte vy. Jste prohnilý. Kdybyste nepomohl zachránit svět před invazí Shai'ri, už bych vás odstřelila." "No jo," usmál se hořce Quartermaine, "my se prostě rádi střílíme." Zvedl se z podlahy a utřel si rukou špinavé tričko. "Věřte mi. Chodí za mnou Jake. Ptá se mě, co se dá dělat s Briddimským drahokamem, co všechno dokáže, a jak s ním mohou manipulovat lidé," řekl docela nahlas. Dveře cely se otevřely. Stál v nich Arik Thomson. "To stačí, agentko. Myslím, že pan Quartermaine Vám právě něco sdělil. Něco cenného," řekl sebejistě. "Hele, vy ty pohovory fakt nahráváte? Jéžiš, to je trapas! Blébabů! Jenom abyste se neurazil, pane generál mega džus kapitán amerikánský stýv rodžrs kapitán trúmen, ale vy jste můj děda. Vždycky jsem vám to chtěl říct!" Arik pokýval hlavou na Barbaru, a ta celu opustila. "Jmenuje se Jake Dillon! Jake Dillon! Chodil za mnou nalepený na stínu jiných lidí, na stínu Kramera, na stínu Leroye!" řval Quartermaine, když zavírali dveře. "Můj stín! Můj stín je Jake Dillon!" Pohledy Barbary a Arika se střetly. "Jeho slovy - nekecá. Pojďte se mnou," řekl Arik. Minuli Amandu Lyonsovou, Barbařinu přítelkyni. Obě ženy si daly krátce pusu. "Pohlídej Quartermaineovu celu," řekla Barbara. "Vypadáš rozjetě. Že ty ses na něm zas vybíjela?" zasmála se Amanda. "Zas?! Tohle bylo poprvé, co jsem ho po příjezdu na ostrov mlá... nevermind," reagovala na to Barbara. Arik zavedl agentku do nejnižšího patra, a do své pracovny, neustále chráněné dvěma nabušenými vojáky se samopaly. "Zaprvé, agentko, Quartermaine nemá nic společného s tím, že se po světě před dvěma dny začaly objevovat portály do jiných světů a z nich začali vycházet 'duchové'. Ani s tím, že se po pobřeží Argentiny rozšířilo modré světlo, a že základna Týmu B na Špicberkách byla spolknuta jinou dimenzí. Viníme nepravého. Archibald, jakkoliv dobrým manipulátorem je, a taky slizkým, to se musí nechat, na Briddimský drahokam od konce invaze Shai'ri ani nesáhl. Ostatně to už oba víme. Takže kdo má vinu?" pronesl skoro monotónně a hlavně klidně Arik. "Zasvěcení," řekla Barbara. "Přesně tak. Ale to nám došlo hned na začátku." "Pane, upřímně, nikdo Quartermainea nevinil. A já ho tolik neřezala za to, že by lhal ohledně... těch portálů. Jen jsem z něj chtěla dostat, co všechno ví." "V pořádku! Já neříkám, že jste ho řezat neměla. Dobrý polda už ho před pár dny navštívil, a Archibald s ním spolupráci odmítl. Ne, koukněte... Od Marvina Graysona, technika v Owenově komplexu na Špicberkách, víme, že poté, co Lovci kryptidů otevřeli portál do jiné dimenze, objevil se 'stín' a ukradl jim Briddimský drahokam. Grayson ho musel vysvobodit z rukou Zasvěcených, které podle jeho slov 'organizuje' jistý Dillon. A Dillon je ten stín. To nám právě Archibald řekl," pokračoval Arik. "Jake Dillon. Dobře, a podle vás Quartermaine nemá s aktivitami svého stínu nic co do činění?" zeptala se Barbara. "Vůbec. Musíme je brát jako dvě osoby. Quartermaine je Quartermaine, Dillon je Dillon. Quartermaine nerovná se aktivita se Zasvěcenými. Naopak Dillon... Dillon rovná se aktivita se Zasvěcenými. Grayson říkal, že jediný, kdo vypadal, že Dillona znal, když se u Ďáblovy díry objevil, byl Evan Sellers. Vůdce skupiny," mluvil dále Arik. "Takže když se vůdce skupiny zná s někým, kdo sbírá od Quartermainea informace o démantu, jenž dokáže otevírat brány do jiných světů, ze kterých pak přicházejí nehmotné bytosti - takové, kterými se Zasvěcení zabývají - musí ten někdo, a to sice Dillon, být ve vedení," zamyslela se Barbara. "V podstatě ano. Sellers vede Zasvěcené, ale jak jsme předpokládali, Zasvěcení jsou jen prostředkem k tomu, aby něco získal. A jak tak znám kriminálníky... nedivil bych se, kdyby Evan Sellers uzavřel dohodu o tom, co chce, právě s tím Jakem Dillonem," řekl Arik. "Předpokládám, že chcete, abych tyto získané informace poslala Týmu B," řekla tiše Barbara. "Ano. A to hned. Sdělte jim, že Jake Dillon je stínem Archibalda Quartermainea," odpověděl Arik. Ještě Barbaře ukázal záběry dlouhána z Lancashire na kameře umístěné v jeho místnosti. "Všimněte si, že nemá stín. Jediný člověk na světě, který nemá stín! Jeho stín je skutečně jinou bytostí," dodal Arik. Na archivních záběrech bylo dokonce vidět, jak se po zemi sune něco temného, a Quartermaine ustupuje do rohu, pod kameru, tam, kde nebyl vidět. Bylo jisté, že Quartermaine nelhal. Ať už se to stalo jakkoliv, jeho stín se od něj odpoutal, a začal si dělat, co chtěl. A očividně se o něco snažil.
Od návratu Týmu B na Zemi uběhly dva týdny. Přestože ru'vvská dimenze se díky Marilyn a E'sovi stáhla, v ostatních částech světa zůstaly portály do jiných vesmírů stále otevřené, a přicházeli z nich další a další návštěvníci. Někteří byli nebezpeční, a dokonce se vyprávělo o tom, že několik lidí, ač ne mnoho, bylo "duchy z jiných světů" zabito. Po šíleném dvoudenním běhu mnohovesmírem se museli členové týmu dát dohromady. Nikomu z nich nebylo zrovna nejlépe. Jen Vilhelm a Tien, ze kterých se stali blízcí přátelé, na tom nebyli vyloženě špatně. Vilhelm bral antipsychotika a hodně odpočíval, a hovory s Tien mu přinášely jistotu, že v něj stále někdo věří. Kate od návratu na Zemi s Pierrem ani jednou nepromluvila. Byla zavřená ve svém pokoji, poslouchala popové písničky, a dávala čas hojení rány, kterou jí její monstrózní přítel způsobil. Pierrův stav se od návratu nezměnil. Stále byl uvězněn ve středu transformace, a Marvin s ním začal dělat všelijaké testy. Krevní testy, kognitivní testy, zkrátka vše, co mělo ukázat, v co se Pierre proměnil. Jedno bylo jasné. Už nebyl ani člověkem, ani zelenou příšerou, ve kterou ho sérum agresivity, kolující léta jeho krví, aniž by kdy bylo vyplaveno, dokázalo v emočním rozpoložení přeměnit. Z poloviny byl divokým zvířetem, z poloviny zase člověkem. A jak se při některých z testů ukázalo, nehoda v Ru'vvu, při níž se nadýchal přílišného množství tamního vzduchu, zvýšila jeho agresivitu, znemožnila mu soustředit se na určitý úkol na dobu delší než pět minut, a trvale zvětšila jeho špičáky. Vystouplé zelené žíly a tuhé, černé nehty, jež dokázal vůlí prodloužit v drápy, také nezmizely. Fahad a Harvey se snažili trávit většinu času se svými adoptovanými dcerami. V prvních dnech po návratu se jim omlouvali za to, že je nechali v základně tak dlouho čekat. Holkám to ale tolik nevadilo, a vyprávěly, jak se na palubě Cryptodactylu uprostřed hangáru změněného v "jiný svět", bavily s "dědou" Velázquezem a s Marvinem. Černočervený zubatý ptáček Alex se stal členem rodiny. Přestože se nejčastěji držel u Nicholle, a rád si hrál i s Marilyn, docela si oblíbil Harveyho, kterého občas škádlil tím, že se mu snažil z nosu sundat brýle. Harveyho to dovádělo k šílenství. Jednou totiž Alexovi brýle spadly na podlahu, a byly by se rozbily, kdyby je Fahad včas nezachytil. A to se mu povedlo jen proto, že uklouzl na mokré podlaze, vytírané Marvinem! Alessandro se hned po příchodu Týmu B vrátil do Argentiny, Marvin jej tam přenesl Cryptodactylem. Ukázalo se, že Sloane byla naživu, ale získala velice zajímavá data o některých z nehmotných bytostí, jež se objevily na argentinském pobřeží. Alessandro Týmu B slíbil, že se spolu pustí do jejich třídění. Ani za dva týdny je však ještě neposlal. Zasvěcení o sobě od bitky u Ďáblovy díry nedali ani jednou vědět. Briddimský drahokam byl některým z členů týmu ve špicberské základně neustále střežen. Jednou měl hlídku v místnosti, kde byl uskladněn, Pierre, pak zase Vilhelm, pak Tien, a různě se střídali i další členové týmu. Ovšem nejvíce se o něj staral Marvin. S příchodem 11. března dokonce pomocí vlastního přístroje, který si nechal poslat od svých kolegů z Jamajky, z démantu odčerpal velmi malé množství energie, a tuto energii pak studoval. Po snídani toho dne se o svém výzkumu bavil s Pierrem. "Jaká byla snídaně? Máte rád clafoutis?" zeptal se s úsměvem Marvin, jakmile se náhodně střetli v jedné z mnoha vyhřátých chodeb komplexu. "Miluju clafoutis! Je to moje oblíbené jídlo! Ani nevíte, jak jsem rád, že jste ho tolik nakoupil!" smál se Pierre. Vydával přitom hrčivý zvuk, těžko připodobnitelný ke zvuku konkrétního savčího druhu. "Jakmile jste se vrátili, objednal jsem, co se dalo. Hlavně aby tu byly zásoby jídla na co možná nejdéle," zazubil se Marvin. "Popravdě, jsem rád, že jste neskončil jako Jason Todd, Graysone. Co bychom si tu bez vás počali," poznamenal Pierre. "Páni, ocenění od Vás, to člověka úplně posune o pár levelů radosti výš. Je to jen proto, že jste takový... ehm... skleslý? Z vašeho vztahu se slečnou Henshallovou?" "Cože? Ne. Já nejsem skleslý. To dělají ty zuby, co mi lezou z huby. Sám jste mi před pár dny říkal, že mi dělají takovou smutnou až zuřivou image." "Ani se na sebe nedíváte." "S Kate? No, nemám už proč. Nenávidíme se. Navíc jsem jí roztrhl ruku. To jsem Vám nevyprávěl, když jste mi měřil tesáky školním pravítkem?" Na chvíli kráčeli mlčky. "Co to máte na tom tabletu?" zeptal se nakonec Pierre. "Data. Zase další data. Teď jsem odčerpal energii z Briddimského drahokamu. Je to neuvěřitelné. Vypadá to, že ten kámen má jakési telepatické pole. Zní to možná bláznivě, ale rozumí tomu, co po něm člověk chce," odpověděl Marvin. "Tomu se nedivím. Kolik lidí ho už používalo k vytvoření toho, co chtěli! Energetické šlehy, energetické sáňky, energetické tyčinky, energetického, promiňte, multidimenzionálního portálu... žádná novinka," řekl Pierre. "Mě to také nepřekvapuje. Víte, o Briddimském drahokamu toho vím hodně. Nastudoval jsem si předtím, než nám byl dodán, vše, co měli američtí agenti k dispozici. Pan Owen mi také mnohé sdělil. Ostatně s jeho pomocí zničil jistou entitu. A používal ho se svým synem k cestování časem... jak už víte. Sám jsem ten kámen několikrát držel v ruce, v Montaně jsem s jeho pomocí dokonce zavřel portál. Podobně bychom měli zavřít portály po celé planetě," řekl Marvin. "A právě to bude problém. Otevřely se jich tisíce," řekl Pierre. "Konkrétně 3456. Tady mám tabulku," řekl Marvin. "Jo, to si nechte pro sebe. Já v posledních týdnech čísla nenávidím," odpověděl Pierre, "chápu, že bychom se měli pokusit portály zavřít, ale Fahad mi říkal něco o tom, že v Chascomúsu byl portál překrytý takovou silovou clonou nebo co to bylo. No, ten portál z Nové země v Rusku má podobnou clonu, a ten z předměstí Glasgow taky. Nemyslím si, že Briddimským drahokamem půjdou takovéhle portály jen tak lehce zavřít." "Co víte? Brzo určitě získám data i o těch silových clonách. Co se jednou vytvořilo, musí jít taky zničit," řekl na to Marvin. Pierre vydechl, nebo spíše zvířecky zafuněl. "Spíš se mi nechce s drahokamem lítat po světě. Aby ho náhodou zase nechtěl ten váš kámoš. Dylan." "Dillon. A předpokládám, že zprávu Barbary Kentové, kterou jsem Vám přeposlal, jste už četl." "Jo, o tom jsme se ani nebavili, vy číslo 38 z dubna 40!" "Právě jste říkal, že čísla v posledních týdnech nesnášíte." "Ne ta komiksová," zamrkal na něj Pierre. "K základně se blíží neidentifikovaný letoun," ozval se hlas počítače. "Díky za info, Gabrielle!" řekli skoro současně Marvin a Pierre. "Hele, vy jste nakonec docela fajn," pousmál se Pierre na Marvina. Do tajícího sněhu na heliportu se zanořila kola vysokorychlostního letounu, který přiletěl odkudsi z jihovýchodu. Jeho majitelé chtěli dovnitř, do základny. Marvina překvapilo, že znali jeho telefonní číslo. Zavolali mu, a ohlásili se jednoduše: "Přišli jsme si pro Briddimský drahokam."
Nebyli to američtí agenti, ani Zasvěcení. Zcela nečekaně do hry vstoupila skupina lidí, která pro Briddimský drahokam přiletěla z jeho původní domoviny - z Nepálu. Marvin se nebránil diskusi s nimi, a tak je do komplexu pustil. Na otázky, jak získali jeho telefonní číslo a jak zjistili, kde se démant se základnou nacházely, mu však odmítli odpovědět. V jejich čele byla nepálská bojovnice v černém koženém obleku. Působila příjemně, ač na vydání Briddimského drahokamu naléhala. "Chápu, ještě se to k vám nedostalo, ale byla vytvořena Briddimská rada. Mniši z celého Nepálu dali dohromady několik svých zástupců, kteří mají nyní drahokam chránit," řekla Marvinovi a Pierrovi. "Proč? Proč teď? Nepálu byl Briddimský drahokam vždycky u zad..." vykřikl Pierre. Marvin mu včas skočil do řeči: "Chápeme to, ale myslíme si, že právě teď by mohl mít démant využití. A to k zavření těch portálů, co se začaly objevovat po celé planetě." "Kvůli tomu, že se Briddimský drahokam dostal do rukou cizinců se začaly po celém světě dít nejen tyto, ale i mnohé další věci. Incident s portály do jiných dimenzí a s duchy je jen jedna z mnoha věcí, které takoví, jako vy, způsobili. Briddimská rada požaduje, abyste démant vrátili tam, kam patří. Patří do Briddimského kláštera, a nikam jinam. Jak už jsem říkala, tam bude střežen, aby se ho nikdy znovu nezmocnila lidská chamtivost," řekla na to bojovnice. "Proč si pro diamant nepřišli mniši sami?" zeptal se drze Pierre. "Poslali mě. Pokud víte, kdo jsem, pak je Vám jisté, že mi můžete věřit. A že to dělám pro ně," odpověděla žena. Pierre se zatvářil zmateně. Nevěděl, kým byla. "Vysvětlím Vám to později," řekl Pierrovi Marvin. "Podívejte, já proti Vám ani proti Vašim mnichům nic nemám. Ale Briddimský drahokam se teď nesmí někam schovat. Už se nedá předstírat, že neexistuje! Quartermaine ho kdysi ukradl z chrámu, který ani nebyl střežený. Nepál si na něj nedával pozor! Nechci Vás vinit, a nechci obhajovat Quartermainea, který je jak padlý z višně, ale pochopte, že..." "Jak jsem říkala," zdůraznila Nepálka, "Briddimská rada požaduje navrácení Briddimského drahokamu. Bude střežen, aby znovu nedošlo k incidentům, jež se staly. A jež jeho přítomnost v rukou cizinců způsobila." "Cizinců? Není to o tom, v jaké zemi byl předtím, než ho Quartermaine ukradl! Vy ho prostě chcete schovat!" rozčilil se Pierre. "Tady pan Leroy chce spíše říci, že démant nyní potřebujeme. Svět je v nebezpečí. Drahokam je tím jediným, co ho dokáže zachránit," dodal Marvin. "Nikdo neříká, že nemáte pravdu. Ale Briddimská rada si s tímto nebezpečím poradí sama. Ví o něm více, než vy. Má o něm více informací, sepsaných během staletí důkladného studia, než byste jich se všemi svými technologiemi dokázali nasbírat vy," řekla Nepálka. Marvin si uvědomil, že se s ní nemůže hádat. Chlapíci, kteří ji doprovázeli, vypadali jako opravdu ostří hoši. Bylo zřejmé, že tu měla posily pro případ, že by se snažili přání Briddimské rady nevyhovět. Raději tedy pro démant zašel, potají z něj v laboratoři odčerpal ještě další malé množství energie pro výzkum, a Nepálce ho dal. Ta poděkovala, její kolegové se Marvinovi a Pierrovi uklonili, a za pár minut se jejich letoun ztratil. Nešlo ho zaznamenat ani radarem. "Co jste to udělal?! Byli to Zasvěcení, byla to Susan Yang s prostetiky, díky nimž její obličej vypadal jinak, a vy jste jim ho vydal!" rozčiloval se Pierre. "Prosím vás, Pierre. Zasvěcení to nebyli, ani nikdo, kdo pracuje pro ně. Gabrielle, najdi všechny informace o Briddimské radě! Šifrovaná data dešifruj, chci tady mít hologramový shluk všech důležitých zpráv do tří minut!" zvolal Marvin. "Provedu," odpověděl počítač. "Nedalo se čekat, že by si nárok na drahokam dělal Nepál zrovna teď, ale oni vědí, co dělají. Věřte mi, Pierre. Odmítnout jeho vydání by nám způsobilo jen spoustu problémů. Větších problémů, než byste tušil," řekl Marvin.
V malé jeskyni na horském úbočí se k sobě kolem malého ohňíčku tiskla skupina lidí v zimních bundách a kabátech. Všichni natahovali prsty k ohni, jen jeden z nich, Evan Sellers, seděl od jeho horkých plamínků vzdálen, a zakrýval, jak moc se třásl zimou i strachem. Venku řádila sněhová vánice. Pod nohama Zasvěcených se zničehonic objevil stín, a sunul se k Sellersovi. "Evane, se vší upřímností, mohl byste nám už konečně říci, proč Vás ten pan Dillon navštěvuje?" zeptala se Susan Yang. "Přijde na to čas," odpověděl Sellers. "To jste říkal už před pár měsíci. Že přijde čas duchů. A pokud víme, tak se akorát po celém světě otevřely portály do něčeho, čemu se říká jiné dimenze, jiné vesmíry... A žádné království duchů! Já si teda začínám říkat, že jste nám lhal," řekl jiný člen skupiny. "Mlčte, Dave!" rozohnil se Evan. "Já mám mlčet? Mlčíte akorát vy. Dávám vám jeden další den, Sellersi. Jestli se víc nedozvím o duších, nebo jestli mi neřeknete, kdo je Dillon, tak skončím. Už mě to přestává bavit. Jak má mít člověk úctu k někomu, kdo před ním očividně něco tají? He? Žádná odpověď?" provokoval ho dále Dave. Jake Dillon se mu vteřinu poté zhmotnil před obličejem. "Ty jsi nějak moc zvědavý, hochu. Možná se mnohé dozvíš, ale teď na to opravdu není čas. Běžte všichni ven. Ven z jeskyně! Potřebuji si s panem Sellersem o něčem popovídat," řekl polotiše stín. "Ano, pane Dillone. Ano, Vaše veličenstvo. Vy jediný jste tu pánem. My všichni jsme jen rolníci. Bezvýznamní sedláci, kteří dělají vše pro Vaše dobro. Jste císař, král, vůdce!" vykřikoval sarkasticky Dave. "Tak to má být," řekl Jake Dillon s přídechem, který značil, že se mu Daveova slova líbila. Ten jen odfrkl. Nedokázal uvěřit tomu, že Dillon nepochopil, jak to myslel. "A taky jste perfektní douche!" zvolal Dave. Zasvěceným se ani trochu nelíbilo, že je Dillon vyhnal z jeskyně do té vánice. "Jedna věc, Dillone. Proč nás necháváte čekat půl dne v jeskyni někde v Himálaji? Nevím ani, proč tu jsme!" řekl Sellers. "No, Dillone? Proč tu jsme?!" ozval se z venku se smíchem Dave. "Od té doby, co jste se u Ďáblovy díry ukázal, ztrácím jejich důvěru. Moc dlouho už v tom se mnou nepojedou," řekl Evan Dillonovi. "Také již nebude nutné, aby bylo naše spojenectví dlouhé. Dostanete, co jste chtěl. Jen pro mě musíte něco udělat. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak využít poslední díl skládačky. Znám nyní díky jistému chamtivci poslední malé tajemství Briddimského drahokamu. Teď dobře poslouchejte, pane Sellersi, ať svůj úkol splníte..."
Pokračování příště...
