Od doby, kdy jsem napsal poslední příspěvek do rubriky Nejnovější zkameněliny - kterou bych mohl, kdybych tolik nectil své právo na lenost, přejmenovat na "Nejnovější paleontologické objevy" či "Staronové paleontologické objevy" - uběhla již velmi dlouhá doba. Snad bych ji mohl měřit i v milionech let, kdybych ovšem chtěl, a nectil bych své právo na lenost (já vím, už je to tu podruhé, a vy se začínáte nudit). A tak tedy konečně po nějakých dvou a půl měsících přidávám do této sekce nový příspěvek, v němž shrnu to nejzákladnější a nejzajímavější z paleosvěta, co mě v poslední době (aneb tři minuty před rozhodnutím napsat tento článek) zaujalo...
Včera, tedy 8. července, vyšel ve vědeckém časopise Diversity popis kostnaté ryby Ypsiloichthys sibellae, jež žila v cenomanu, nejstarším stupni spodní křídy. Autory článku jsou Tamara El Hossny a Lionel Cavin; oba pracují pro Ženevskou univerzitu. Ryba byla popsána na základě jediného exempláře pocházejícího z vápencového lomu Haqel v Libanonu a uloženého v Ženevském přídovědném muzeu, které jej získalo minulý rok. Fosilii nalezla rodina Abi Saad, jež v libanonských lomech Haqel a Hjoula sbírá zkameněliny již několik let, a spolupracuje přitom s vědci z celého světa. Exemplář označený MHNG GEPI V5786 byl mikropočítačově laminograficky oskenován a prostudován v softwarech Adobe Photoshop 2023 a Dragonfly. Název, který El Hossny a Cavin zvířeti dali, se dá přeložit jako "hluboká ryba Sibelle Maksoud", přičemž odkazuje na vysokou zádovou ploutev, jakož i na dlouhé řitní ploutve; druhové přízvisko ctí výzkumnici, jež v této době pracuje na studii zabývající se lomem Haqel. Typickým znakem tohoto druhu jsou ocasní paprsky ve tvaru písmene Z; přítomnost pánevního pletence a 15 až 16 žeber; cykloidní šupiny pokrývající celé jeho tělo i dorzální, řitní a ocasní ploutve; nebo třeba ještě přítomnost dvou velkých supramaxil (malých kůstek nad horní čelistí; supramaxilly jsou typické pro kostnaté ryby). Celkově je holotyp dlouhý 10,2 centimetru. Libanonské vápence v minulosti kromě ypsiloichthyse vydaly třeba i amonita Acanthoceras mantelli.
Rekonstrukce Ypsiloichthys sibelleae od Alaina Bénéteau. Obrázek z původní studie
26. června vyšel ve vědeckém časopise The Anatomical Record článek o novém druhu obří želvy z raného až středního miocénu Německa, pojmenovaném Titanochelon schleichi. Jedná se o vůbec první fosilní želvu nemalé velikosti známou z území Německa, a rozhodně napomáhá rekonstruovat diverzitu želv z rodu Titanochelon v západní palearktické oblasti v mladších třetihorách. Rod Titanochelon není nový; v roce 2014 ho zavedli Pérez-García a Vlachos, nicméně jeho první popsaný zástupce, T. bolivari, byl identifikován již Hernandez-Pachecou v roce 1917 (byl však popsán jako zástupce rodu Testudo, pak přeřazen do rodu Ergilemys, a jeho rodový název se pak do roku 2014 ještě čtyřikrát změnil). T. schleichi je nyní 10. druhem rodu Titanochelon, ale možná ne posledním. Krunýř těchto obřích želv dosahoval délky až 2 metrů. T. schleichi je jedním z nejstarších druhů; naopak ty nejmladší jsou známy z pleistocénu. Ano, i v dobách ledových a meziledových žily v jižní Evropě velké suchozemské želvy. V miocénu byly nicméně v důsledku teplejšího klimatu rozšířeny podstatně více na sever. T. schleichi je znám na základě exempláře ze Sandelzhausenu v jižním Německu. Jeho popis zhotovili Irena Pappa, Evangelos Vlachos a Markus Moser.
Fotografie nalezených částí karapaxu želvy Titanochelon schleichi. Fotografie z původní studie
Další neméně zajímavou novinkou je popis starodávného primáta z vyhynulé čeledi Eosimiidae (existující od středního eocénu po raný oligocén), pojmenovaného Ashaninkacebus simpsoni. V článku, publikovaném ve vědeckém žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America dne 3. července, jej popsali Laurent Marivaux z Montpellierské univerzity a jeho kolegové. Ashaninkacebus simpsoni žil v brazilské Amazonii na přelomu eocénní a oligocénní epochy. Zajímavé je, že nese tělesné znaky výrazně podobné znakům eosimiidů z jižní Asie. Nález tohoto primáta poukazuje na to, že eosimiidé zřejmě migrovali z jižní Asie přes Afriku do Jižní Ameriky, a to v období eocénního klimatického optima zhruba před 40,5 miliony let - v době uniformního, rychlého oteplení zemského povrchu i hlubokého oceánu o 4°C až 6°C, jež trvalo asi 400 000 let. V západní Africe, odkud zřejmě předkové této nově popsané opice vzešli, v době eocénního klimatického optima nastala série záplav, jež měly na tamní faunu velký dopad. Ashaninkacebus byl hmyzožravec a možná i frugivor, a byl malého vzrůstu. Dnešním novosvětským ploskonosým opicím se příliš nepodobal.
Obrazová rekonstrukce primáta Ashaninkacebus simpsoni z původní studie
Poslední z mnoha význačných paleontologických novinek, kterou si dovolím pro tento stručný článek vybrat, je Vectipelta barretti. Tento ankylosaur ze souvrství Wessex na anglickém ostrově Wight byl popsán Stuartem Pondem z Londýnského přírodopisného muzea a jeho kolegy v článku, který byl 15. června publikován v Journal of Systematic Palaeontology. Původně nicméně fosilní materiál popsal už Thomas J. Raven v rámci své doktorské teze, na které pracoval mezi lety 2019 a 2021. Předtím, než byla oficiálně pojmenována, říkalo se jí "spearpoint ankylosaur", tedy "ankylosaur hrotu kopí." Vectipelta žila ve spodní křídě, před 132 až 121 miliony roky. Je známa ze dvou exemplářů nalezených v letech 1993 a 1994; holotyp sestává z krčních, zádových, křížových a ocasních obratlů, ramenního a pánevního pletence, několika zádových osteodermů (kostěnných destiček) a částí předních a zadních končetin. Pochopitelně se jednalo o mírného kvadrupedního býložravce. Vectipelta je dalším důkazem, že diverzita ankylosaurů v západní Evropě nebyla na začátku křídy zrovna nezanedbatelná, ba naopak.
Vectipelta barretti v počítačové rekonstrukci z původní studie
O dalších paleontologických novinkách se vás budu snažit v dohledné době informovat častěji!
Zdroje informací pro tento článek:
A new species of a giant tortoise from Sandelzhausen (MN5, Burdigalian/Langhian boundary, Early/Middle Miocene, South Germany) (The Anatomical Record)
Titanochelon bolivari ✝ (Mindat.org)
An eosimiid primate of South Asian affinities in the Paleogene of Western Amazonia and the origin of New World monkeys (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America)
Vectipelta barretti, a new ankylosaurian dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, UK (Journal of Systematic Palaeontology)
Žádné komentáře:
Okomentovat