Nedělní večer znamená na mém blogu jediné, je tu další, tentokrát už 37. část projektu Kniha týdne! V posledních dnech jsem se vrátil k jedné publikaci, kterou mám velice rád a ze které jsem čerpal informace pro nemálo článků v předchozím desetiletí. Z publikací podobného zaměření, se kterými jsem vás už v rámci Knihy týdne seznámil, bych vám v souvislosti s ní doporučil přečíst si
Tak jako dinosauři: Hromadná vymírání druhů a život na Zemi od Erica Buffetauta,
Dějiny planety Země od Stephena J. Goulda, Michaela Bentona a jejich kolegů a
The Fossil Hunter: Dinosaurs, Evolution, and the Woman Whose Discoveries Changed the World od Shelley Emling. Tyto publikace se totiž týkají - v případě druhé uvedené alespoň částečně - historie vědeckého oboru, který se zabývá mj. všemi milovanými dinosaury, totiž oboru paleontologie. Kniha, kterou vám tentokrát představím, je skvělým úvodem do dvousetleté historie výzkumu druhohorních vládců naší planety.
Dinosauři - Velká kniha objevů (v anglickém originále
The Great Dinosaur Discoveries) je kniha britského paleontologa, vědeckého publicisty, spisovatele a blogera Darrena Naishe, vydaná ve Velké Británii nakladatelstvím A & C Black Publishers v roce 2009 a v českém překladu od Vlasty Benešové pak nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2010. Jedná se o publikaci zaměřenou na historii výzkumu dinosaurů - dinosaurologické části paleontologie obratlovců, chcete-li. Přehledně seznamuje čtenáře s nejvýznamnějšími objevy a některými z nejdůležitějších dinosauřích taxonů, které byly za posledních zhruba 200 let popsány, jakož i s vývojem hypotéz o životech těchto zvířat a s vývojem jejich rekonstrukcí. Poskytuje informace o hledání a objevování zástupců dávno zaniklého druhohorního světa v 19. století, v první polovině 20. století, v období dinosauří renesance druhé poloviny 20. století, kdy se pohled na dinosaury ve světle nových nálezů radikálně změnil, a také na počátku 21. století, jež se pro studium dinosaurů stalo skutečnou zlatou érou. Mám tuto knihu velice rád, a po téměř půldruhé desetiletí se k ní vracím. Její přehlednost je nedocenitelná. Týká se tématu, do kterého se každý seriózní zájemce o pravěkou faunu chtě nechtě musí někdy pustit - stejně jako v ostatních vědeckých oborech, i v paleontologii obratlovců je dobré vědět, jak se poznatky akumulovaly, jak se měnily a co jejich získávání ovlivňovalo. Kdo byli lidé zodpovědní za nález a popsání tyrannosaura rexe? Je pravda, že fosilie triceratopse byly nejprve považovány za ostatky pravěkého bizona? Jaké byly posuny v získávání znalostí o dinosauřích vejcích a dinosauřím hnízdění? Jak se měnily představy o životech obrovitých sauropodů? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky získáte právě čtením knihy
Dinosauři - Velká kniha objevů. Při něm vás budou provázet výborné ilustrace předních paleoartistů Andreye Atuchina, Davida Bonadonna, Juliuse T. Csotonyiho, Todda Marshalla a Luíse Reye. Darren Naish, autor oblíbeného blogu Tetrapod Zoology a jeden z organizátorů každoroční události DinoCon, jakož i konzultant oblíbeného paleodokumentu Prehistorická planeta (
Prehistoric Planet) z let 2022 až 2025, napsal řadu knih, z nichž některé vyšly v České republice; kromě této publikace jsou to ještě například
Dinosauři a život v pravěku (2002), na které pracoval spolu s Davidem Lambertem a Elizabeth Wyse, a
Dinosauři v životní velikosti (2011). Byl také konzultantem knihy
Planeta dinosaurů (2012) od Cavana Scotta.
Přední obálka knihy
Dinosauři - Velká kniha objevů, vydaného nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2010. Zdroj:
Restorio
Historie poznávání života v pravěku je téměř stejně tak zajímavá, jako život v pravěku samotný. V posledních dvou stovkách let ovlivnili dinosauři, nejznámější a nejoblíbenější pravěká zvířata, smýšlení každého z nás o světě, v němž žijeme. A ačkoliv se paleontologie rozhodně nezabývá jen a pouze jimi a dalšími fosilními obratlovci, pravdou je, že si ji s dinosaury asociuje prakticky každý. Získávání poznatků o dinosaurech mělo v posledních dvou stovkách let významný dopad na vědu o živé přírodě i na uvědomění si místa lidského druhu v bohatém přírodním světě; před úspěchem nejrozmanitější skupiny obratlovců, která kdy na Zemi žila, a která i v jednadvacátém století co do počtu druhů (tedy ptačích druhů) překonává nás savce, se v určitých případech arogantní a v důsledku vlivu některých ideologií a kultur ještě donedávna o vlastní výjimečnosti přesvědčený Homo sapiens nemůže, než klonit. Je to však lidské poznávání světa dinosaurů, co z druhohorního záhrobí navrátilo jejich majestát - a o historii studia těchto úžasných zvířat je dobré něco vědět. I ten největší laik by měl mít povědomí o prvních kdy vědecky popsaných dinosaurech z Británie, o Válce o kosti, o objevu krále dinosaurů či o prvních objevech fosilií opeřených dinosaurů v Číně. Historie dinosaurologie není nějaké niche téma, ale neodmyslitelná součást vývoje přírodních věd, vývoje evoluční biologie a také vývoje naší kultury, jež dinosaury oslavuje a napomáhá činit z nich předmět fascinace dalších a dalších generací. To, co o dinosaurech jako společnost závisející na vědě (a obrovsky z ní kulturně i filozoficky těžící) víme dnes, se dá těžko srovnat s tím, co jsme věděli před padesáti roky, před stovkou let a před celými dvěma stoletími. Když si srovnáme, jak se za 200 let změnil pohled na megalosaura, prvního pojmenovaného dinosaura, dostaneme dobrý obrázek o síle vědeckého pokroku. A protože to poznávání světa dinosaurů je lidské, stojí za to vědět, kteří konkrétní lidé stáli za konkrétními objevy - kteří konkrétní lidé naši znalost pravěkého světa posunuli.
Dinosauři - Velká kniha objevů není ani tak kniha o dinosaurech samotných - o jejich životech, rozměrech, stádech, bojích a všem dalším - jako spíše o oněch objevech, jež kousek po kousíčku napomáhaly skládat složité puzzle minulosti života na naší planetě. Nejde ale o nějakou tezi snažící se přesvědčit čtenáře o jakémsi vzoru skládání této puzzle, je to zkrátka přehled dvou set let objevů, vždy v souvislosti s konkrétními taxony. Tuto knihu jsem dostal jako dárek na Vánoce 2012 - přijde mi, jako by to bylo včera! Už když do ní poprvé nahlédl, velice se mi zalíbila, a v následujících letech jsem ji používal jako zdroj informací pro řadu článků na svém blogu. Pokud na tento blog chodíte dlouho, možná si vzpomínáte na to, že jsem v roce 2013 začal psát články o historických objevech některých dobře známých dinosaurů. Jako příklady mohu uvést články
Objev ankylosaura,
Objev achelousaura,
Objev giganotosaura,
Objev minmiho či
Objev mononyka. Právě
Dinosauři - Velká kniha objevů mi byla při psaní těchto článků největší inspirací a také největším poskytovatelem informací, a zhruba o tři roky později jsem o ní napsal
v rámci tehdy běžící série Knihy o pravěku. Každý zvídavý zájemce má nějakou představu o tom, že támhleten sauropod z dokumentárního filmu a támhleten teropod, jehož kost (nebo její napodobeninu) viděl ve vitríně muzea, byl nalezen nějakým konkrétním člověkem nebo skupinou lidí, a nějaký konkrétní člověk nebo kolektiv lidí ho pak po důkladném prozkoumání pojmenoval. Tato kniha může nejen mladým zájemcům nahradit to představu o "nějakých" lidech znalostmi o lidech "konkrétních". O konkrétních lidech, kteří tvarovali podobu paleontologie obratlovců, a díky nimž toho dnes o pravěkém životě víme tolik, kolik toho víme. Darren Naish je vynikající popularizátor vědy - není divu, že jeho blog Tetrapod Zoology má tolik návštěvníků - a s touto knihou odvedl úctyhodnou práci. Opravdu doporučuji si ji pořídit a pročíst si ji.
Kniha má celkem 192 stran, z toho samotná textová část s mnoha ilustracemi, bez zahrnutí úvodních stran, rejstříku a zdrojů ilustrací a fotografií, činí 178 stran. Je rozdělena do 6 kapitol. Úvodní kapitola, Seznamujeme se s dinosaury, má čtyři dvoustranné části, nesoucí názvy O čem je tato kniha, Co jsou dinosauři, Rozmanitost dinosaurů a Země v době dinosaurů. Jde o stručný úvod do anatomie a rodokmenu dinosaurů a do podob naší planety v druhohorách. Druhá kapitola, Průkopnické objevování dinosaurů, začíná na straně 16, a po úvodní části nazvané 19. století ji tvoří 14 částí, zaměřených na dinosauří objevy od megalosaura, iguanodonta a thecodontosaura přes archeopteryxe a hypsilophodona až po triceratopse a camarasaura. Čtenáři se v ní dozví o nejvýznamnějších dinosauřích taxonech nalezených a popsaných v 19. století v západní Evropě a v Severní Americe. Třetí kapitola, Velká dinosauří horečka, je po úvodní dvoustraně nazvané Počátek 20. století tvořena 15 částmi, týkajícími se dinosauřími objevy první poloviny minulého století, od nálezu a popisu tyrannosaura rexe, ankylosaura a corythosaura až po nálezy masy koster coelophysisů na arizonském Ranči duchů a fosilií pachyrhinosaura. Čtvrtá kapitola, Renesance dinosaurů, zaměřená, jak napovídá název úvodní dvoustrany, na roky 1960-1989, obsahuje v 13 částech informace o objevech dilophosaura, euhelopa, yangchuanosaura a dalších jurských dinosaurů z Číny, deinocheira, ouranosaura či segnosaura. Pátá kapitola, Peří a srst: další diverzita, se zaměřuje, jak prozrazuje název úvodní dvoustrany, na Devadesátá léta, a v 13 částech obsahuje informace o objevech minmiho, amargasaura, utahraptora, mononyka nebo třeba neovenatora. Poslední kapitola nese název Dinosauři 21. století; v 10 částech se dozvíte kupříkladu o nálezu slavného souboje velociraptora s protoceratopsem či tyrannosaura pojmenovaného Sue. Většinu částí knihy tvoří dvoustrany zaměřené na určitý taxon či taxony z určitého místa a času, občas jsou však přerušeny speciálními, velice stručnými částmi o základech, metodách či o pokrocích paleontologie, například Odkrývání fosilií na stranách 42 a 43 či Zobrazování dinosaurů na stranách 114 a 115.
První kapitola, Seznamujeme se s dinosaury, začíná těmito slovy: "Když ve 20. letech devatenáctého století William Buckland a Gideon Mantell popsali první zlomky dinosauřích kostí, stěží si mohli představit rozsah objevů, které budou učiněny v následujících staletích." Velice by mě zajímalo, co se těm pánům odehrávalo v hlavách, když studovali fosilie megalosaura a iguanodonta. V první polovině 19. století byly přírodní vědy, a zvláště pak geologie a biologie, ještě úplně jinde. Samotná vize světa byla dočista jiná, intelektuální revoluce odstartovaná Charlesem Darwinem a jeho Původem druhů měla přijít až dlouhých pětatřicet let po Bucklandově popsání megalosaura, a slovo "dinosaurus" také ještě neexistovalo; poprvé jej vyřkl Richard Owen až v roce 1841. "Dnes jsou pozůstatky dinosaurů často nejoblíbenějšími exponáty v muzeích a sotva uplyne týden, kdy by se o dinosaurech nepsalo a nehovořilo ve světových sdělovacích prostředcích." Jak se věci změnily! Právě tato kniha vám pomůže pochopit, jak k tomu došlo; jak jsme od prvních Bucklandových a Mantellových výzkumů skorých ostatků dinosaurů učinili velký skok k dinosaury posedlé společnosti. Na straně 8 uvádí Darren Naish následující: "Většina knih o dinosaurech se zabývá současnými názory na dinosaury a krátce shrnuje historii klíčových nálezů; některé uvádějí, že staré názory na určitého dinosaura se zcela liší od těch současných. Tato kniha se speciálně zaměřuje na změnu představ o vývoji a vzhledu dinosaurů a na důležité objevy, které tyto názorové změny způsobily." Jak jsem již napsal výše, právě toho si na knize Dinosauři - Velká kniha objevů tolik cením - je to kniha o historii paleontologie, ještě přesněji dinosaurologie, spíše než kniha o rozměrech dinosaurů či spekulacích o jejich chování. O lidské stránce vědy Darren Naish píše: "Paleontologie nevypráví pouze o objevech, ale také o změnách ve společnosti i kultuře a o lidech i jejich představách a teoriích. ... Ačkoliv dobří vědci by měli sdělovat závěry svých studií čestně a bez předpojatosti, je zřejmé, že - zejména v době velké debaty o nějaké zvláště kontroverzní myšlence - byly závěry publikované některými autoritami poplatné jejich vlastním teoriím." V paleontologii je takových příkladů spousta: "Příkladem je Richard Owen, který ve 40. letech devatenáctého století použil dinosury jako protiargument počátečních názorů na evoluci, nebo Henry Osborn, který na příkladu tyranosaura, největšího z masožravých dinosaurů, obhajoval své názory o 'ortogenetické' hnací síle v rámci evoluce." Zmiňuje také problémy "učebnicové ortodoxie" - názory nepodložené důkazy, ale udržující se kvůli tomu, že z různých důvodů nebyl či není nikdo, kdo by je zpochybnil.
Část O čem tato kniha je uzavírá autor slovy, jejichž poselství je třeba mít při zájmu o vědu nebo o její produkty, tedy znalosti, vždy na paměti: "Ačkoliv se nám něteré staré názory na dinosaury mohou zdát naivní, scestné, ba dokonce směšné, měli bychom si uvědomit, že lidé, kteří tyto názory zastávali, byli často nesmírně vzdělaní a zkušení, neměli však možnosti, jaké máme dnes. A dále bychom měli mít na paměti, že názory, které my dnes považujeme za nepopiratelně správné, se mohou v budoucnosti ukázat jako zcela mylné." Něco podobného psal v jedné ze svých esejí v knize Hen's Teeth and Horses Toes (1983) i americký velikán evoluční biologie Stephen Jay Gould; nepovažujme vědce minulosti za stupidní jen proto, že jejich staré názory už byly dávno vyvráceny a dnes se nám zdají směšné. Tehdejší znalosti byly zkrátka produktem oné doby a snahy lidí omezených tou dobou a jejími možnostmi. Skvělá věc na historii vědy je ta, že náš učí o provázání vědy s dobovou kulturou, ekonomikou, technologií, společenskými normami a očekáváními a dalšími záležitostmi, takže nám pomáhá pochopit, že věda je zkrátka kreativní lidská aktivita (jak to psal právě Gould), neexistující v jakémsi vakuu. Ale dosti rozebírání těchto věcí. V části Co jsou dinosauři? uvádí Darren Naish velmi stručně, co dinosaury činilo dinosaury, a píše o měnících se názorech na taxonomii dinosaurů; opravdu to není tak dávno, co byli plazopánví a ptakopánví dinosauři považováni za nepříbuzné větve archosauřího evolučního stromu: "Koncepce dinosaurů jako přirozené skupiny byla v 80. letech devatenáctého století zpochybněna, když Harry Seely upozornil na to, že by mohli být rozděleni na dvě samostatné skupiny. ... V následujících desetiletích byl obecně přijat názor, že ptakopánví a plazopánví nebyli nejbližšími příbuznými a že tyto skupiny měly různé předky. V 70. letech dvacátého století paleontologové zjistili, že raní ptakopánví a plazopánví dinosauři měli stejné anatomické rysy, které u ostatních archosaurů chyběly. ... Podobně v r. 1974 Robert Bakker a Peter Galton oživili koncepci skupiny Dinosauria jako skupiny organismů s jediným předkem." Na straně 10 se čtenáři mohou naučit základy dinosauří anatomie na krásném snímku kostry tyrannosaura rexe. Další dvoustrana, Rozmanitost dinosaurů, prezentuje jednoduchý dinosauří rodokmen (proč jednoduchý? skupinu Thyreophora třeba dělí hned na Ankylosauria a Stegosauria, což jsou skupiny v rámci Eurypoda, ale co širší Thyreophoroidea?). Část Země v době dinosaurů obsahuje stručné informace o kontinentálním driftu a změnách klimatu v mezozoiku.
Vývoj rekonstrukcí vzhledu ptakopánvého dinosaura rodu
Iguanodon od poloviny 19. století do 20. let 21. století. Zdroj:
Nix Illustration
Bude dopsáno. :) Autor vskutku zaneprázdněn.
