Teaser k Avengers: Doomsday s X-Meny!

Jak bylo očekáváno, dnes zamířil na internet třetí oficiální teaser k nejočekávanějšímu snímku roku 2026, superhrdinskému spektáklu Avengers: Doomsday od Marvel Studios, který do kin vstoupí 18. prosince. Ačkoliv jeho uniklou verzi natočenou fanoušky v kinech před promítáním jiného filmového giganta, Avatar: Fire and Ash, jste už jistě viděli, byl jsem stejně jako miliony dalších potěšen tím, že ho konečně máme v nejlepší možné kvalitě a vydaný samotnou společností Marvel Entertainment. Po odhalení návratu Steva Rogerse coby otce ve 40. letech minulého století a po teaseru s Thorem modlícím se k Odinovi za sílu v souboji s Doctorem Doomem míří třetí upoutávka do vesmíru, v němž mí oblíbení mutanti bojují o přežití. Působivý monolog Iana McKellena navracejícího se do role Erika Magnuse Lehnsherra, nebo též Magneta, doplňuje dramatický vhled do poničené Xaviery školy pro nadanou mládež. Smrt si přijde pro všechny z nás, ale důležité je, čím budeme, až zavřeme oči. Ian láskyplně svírá ruku svého dobrého přítele Patricka Stewarta ztvárňujícího opět Charlese Francise Xaviera neboli Profesora X, usmívá se, ujištěn Magnetovým nadcházejícím hrdinstvím... a pak James Marsden coby Scott Summers v komiksově přesném cyclopsovském kostýmu otevírá své oči, a proti útočícím Sentinelům vysílá vše, co v nich má. Je to pecka.

O návratu X-Menů, mých nejoblíbenějších postav z vesmíru Marvel Comics, ve snímku Avengers: Doomsday jsem už na svůj jinak prehistoricky a přírodovědně orientovaný blog napsal článek loni v březnu. Jen stěží se mohu zbavit své nedočkavosti, neboť jak jistě víte, jste-li dlouhodobými čtenáři mého blogu, mám k těmto postavám velice blízký vztah. Jakékoli skoré, odstřelovači Kevina Feigeho bedlivě odposlouchávané a šmírované novinky o tom, jak se X-Meni zapojí do boje Avengers, New Avengers, Wakanďanů a Fantastické čtyřky s největší hrozbou pro celý mnohovesmír, vtahuji s rostoucím zájmem a natěšením. Ian McKellen loni na podzim uvedl v rozhovoru pro Queer Theatre v Londýně, že Magneto a další mutanti v tomto filmu jsou "remnants of the X-Men people" (tedy "zbytek X-Menů"), a já si říkám, že tedy vracejících se sedm mutantů může představovat poslední přeživší události velmi podobné té, která se v původním foxovském x-menovském universu stala ve filmu X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past). V posledním záběru teaseru vidíme nalevo za Scottem obrovskou nohu zabijáckého robota Sentinela. Je možné, že většina X-Menů v tomto vesmíru poumírala, a Charles, Erik a další se nyní skrývají v poničené bývalé škole? Odehrává se rozhovor Charlese s Erikem ve chvíli, kdy se dohodnou na tom, že pomohou hrdinům ze Země-616 zničit Doctora Dooma? Těžko říci, zatím nevíme. Rozhodně jsem však teaserem nadšen.

Při takřka ještě ročním čekání globálního milovnictva filmu na tento gigantický snímek se můžete vrátit k předchozím filmům, v nichž Patrick Stewart, Ian McKellen a James Marsden ztvárnili postavy vracející se v tomto teaseru. Proč se znovu nepodívat na první film X-Men z roku 2000? Či na jeho pokračování z roku 2003? O Vánocích 2026 nás v kinech čeká oslava šestadvacetileté historie hraných verzí těchto marvelovských superhrdinů na stříbrném plátně!

Oblíbená manga Dinosaur Sanctuary může s podporou fanoušků obdržet animovanou adaptaci

Patříte-li mezi nadšence do prehistorického života, kteří aktivně vyhledávají fikci s dinosaury a jinými dávno zmizelými živočichy, pak jistě znáte mangu Dinosaur Sanctuary, psanou a kreslenou Itaru Kinoshitou. V průběhu let jsem o ní chtěl na tento blog napsat již několikrát a obnovit tak lehce pozapomenutou sérii článků, v rámci níž jsem vám představoval dinosauří komiksy jako Devil Dinosaur či Xenozoic Tales, ale má pozornost byla vždy odlákána jinými tématy, a tak ji zde poprvé zmiňuji až v tomto příspěvku. Byl jsem totiž upozorněn na průzkum, který by mohl pomoci ke vzniku animované adaptace této výtečné série, a rád bych vás na něj odkázal! Mezi dny 24. prosince 2025 a 30. ledna 2026 pořádá web AnimeJapan již 9. ročník průzkumu s názvem "Manga, kterou chcete vidět adaptovanou jako anime", přičemž jedním ze 48 nabízených titulů, jejichž animovaná adaptace je nyní zvažována, je právě Dinosaur Sanctuary. Komiksový příběh zasazený ve fikčním světě, v němž byli neptačí dinosauři coby živoucí tvorové znovuobjeveni roku 1946 a v němž existuje dinosauří park Enoshima Dinoland s hlavní hrdinkou, dinosauří krmičkou Suzume Sumou, může zamířit na televizní či počítačové obrazovky v případě, že o jeho adaptaci bude v tomto průzkumu ukázán velký zájem. Nutno podotknout, že Itaru Kinoshita spolupracuje na této dosud osmidílné a stále tvořené manze s paleontologem Shin-ichim Fujiwarou z Nagojského univerzitního muzea v Tokiu, díky čemuž jsou mnohá zvířata vyobrazena s jistou dávkou přesnosti a aktuálnosti. Pokud máte stejně, jako autor tohoto blogu, zájem o animované zpracování Dinosaur Sanctuary, tedy v podstatě o "japonský Prehistorický park", zúčastněte se průzkumu na tomto odkazu. Protože web AnimeJapan je v japonštině, doporučuji použít jeho anglický překlad přes Google Translate pro orientaci v jednotlivých otázkách a výběru možností. Přeložená stránka vám neumožní formulář vyplnit, můžete však přeskakovat z okna na okno se znalostí toho, co je po vás při vyplňování textových polí požadováno. Dinosaur Sanctuary je mezi oněmi osmačtyřiceti tituly mangy 30. v pořadí a označeno "Dinosan". V případě, že čtete mangu a máte zájem o více adaptací vybraných titulů, můžete zvolit ještě další tři, ale nezapomínejte, že prioritu bude mít první vybraný titul.

Přední obálka 4. svazku mangy Dinosaur Sanctuary, vydaného v září 2024. Zdroj: Amazon

Ačkoliv mám jen okrajové povědomí o japonské animaci, která mne na rozdíl od animace západní nikdy nepřilákala (možná i proto, že, slovy amerického politického streamera Vaushe, je 80 % japonské animace určeno - abych ho necitoval doslovně - hodně zvláštním lidem s hodně zvláštní vzrušivostí), vsadím se, že Dinosaur Sanctuary by bylo výtečné anime, které by potěšilo nejednoho zájemce o dinosauří fikci. Původní manga Itaru Kinoshity je plná rozličných prehistorických živočichů, od giganotosaura, stegosaura a pachycephalosaura přes plateosaura, thescelosaura a psittacosaura až po globidense, prosaurolopha a rhamphorhyncha. Vychází od března 2021, a těší se velké popularitě. V angličtině jsou jednotlivé svazky Dinosaur Sanctuary vydávány kalifornským nakladatelstvím Seven Seas Entertainment, jež v minulosti publikovalo také tituly My Androgynous Boyfriend, The Titan's Bride, My Little Pony: The Manga či Go For It, Nakamura!, a které patří k hlavním vydavatelům mangy na západní polokouli. Je to skvělá série, která si naprosto zasluhuje své fanoušky, a do povědomí ještě většího počtu lidí by se mohla dostat skrze animovanou adaptaci. Dejte tedy autorům webu AnimeJapan vědět o svém zájmu o její zpracování!

Výsledky průzkumu budou oznámeny v březnu tohoto roku. Třeba pak anime adaptaci Dinosaur Sanctuary uvidíme už koncem roku 2027 nebo v roce 2028. Nebylo by to skvělé? Ještě jednou, odkaz s formulářem zde.

Obrázek týdne 2. 1. 2026

Včerejším dnem nám začal rok 2026, a já ho oslavil článkem o taotienimravovi, nimravidovi z oligocénu, který byl formálně popsán teprve před měsícem a pár dny. V druhém letošním příspěvku, který patří do rubriky Obrázky týdne, se vrátíme o něco hlouběji do minulosti, do dob druhohorních veleještěrů, ale neopustí nás jedna záležitost, na kterou jsme si v mnoha částech této země v posledním dnu zvykli - sníh. Tento nádherný zasněžený paleoart jsem našel už minulý pátek, a uchoval jsem si ho pro sdílení s vámi po Novém roce. Jeho autorem je paleoumělec Allotyrannosaurus. Jak se vám líbí?

Popisek k obrázku: Trojice dravých tyrannosauridů druhu Nanuqsaurus hoglundi útočí na samici býložravého rohatého dinosaura druhu Pachyrhinosaurus perotorum, jež se oddělila od svého stáda. Jeden z těchto sněhobíle zbarvených velkých opeřenců jí už zasadil několik nepěkných ran do levého boku. Pachyrhinosaurus krvácí, ale nevzdává se, a ukazuje se být silným protivníkem. Jen proto, že je tato samice momentálně osamělá a nemá ve své blízkosti žádné další pachyrhinosaury, kteří by jí pomáhali v boji, neznamená to, že je bezbrannou obětí odsouzenou ke krvavé smrti. Bude se prát, co to jen půjde; bude používat svůj silný zobák, rohy na týlním štítu a vůbec celé své mohutné tělo, kterým může snadno jednoho z těch rozdivočelých otravů zalehnout. Pokud to nanuqsauři s obstaráním potravy myslí vážně, budou muset být velice opatrní, a přistupovat k pachyrhinosauřici s vypočítavostí a hlavně se vzájemnou kooperací. Obklíčit ji nestačí; budou muset koordinovat své výpady a dávat jeden na druhého pozor. Zatím vypadají příliš vzrušeně zápachem čerstvé krve, aby se dalo s jistotou říci, že pachyrhinosauřice prohraje. Tato scéna se odehrává na území dnešní Aljašky před 73 miliony lety. Nanuqsaurus byl popsán v roce 2014 na základě neúplné lebky a několika zubů ze souvrství Prince Creek, které vydalo světu také fosilie již uvedeného pachyrhinosauřího druhu (jednoho ze tří platných druhů tohoto rodu) a dále též prvního aljašského pachycephalosaurina Alaskacephale, dromaeosaurida rodu Saurornitholestes či kachnozubého edmontosaura, původně identifikovaného jako samostatný (ale nyní již zřejmě neplatný) rod Ugrunaaluk.

Není to poprvé, co jsem do rubriky Obrázky týdne zařadil scénu ze svrchnokřídové Aljašky. V prosinci 2018 jsem s vámi sdílel obraz Julia Lacerdy se čtyřmi druhy ze souvrství Prince Creek, v únoru 2024 jsem do ní zařadil obraz cestovatele v čase konfrontujícího aljašského pachyrhinosaura od Paleonyxe, a v říjnu 2024 do ní zamířil zase podzimní obrázek nanuqsaura od Orribeca. Vzpomínáte si také na tu výtečnou malbu pachyrhinosaura bojujícího s blizardem od Paleonyxe?

Po dnešním dnu Blogorgonopsid trochu utichne. Jak jste už jistě vypozorovali, čas od času si dávám přestávky od každodenního psaní článků, a myslím si, že v průběhu ledna Blogorgonopsidovi odpočinek jen prospěje. Očekávejte tedy menší počet článků, uvažuji nicméně o započetí nové série 6 vybraných druhů a také o novém příspěvku do projektu Random Bird!

Ještě jednou - pro případ, že jste nedočetli do konce mé Ohlédnutí za rokem 2025 - vám krásný Nový rok! Nepřestávejte se v něm zajímat o rozmanitý svět přírody a jeho minulost!

Taotienimravus songi - nimravid z oligocénní Číny představený v listopadu 2025

Začal nám Nový rok 2026, a určitě není špatným nápadem vstoupit do něj s povědomím o novém druhu fosilního obratlovce, který byl popsán na konci roku minulého. Dne 26. listopadu 2025 vydal vědecký časopis Proceedings of the Royal Society B článek od Qigao Jiangzua z Institutu vertebrátní paleontologie a paleoantropologie Čínské akademie věd a jeho kolegů, kteří společně formálně popsali nový rod a druh nepravé "šavlozubé kočky" z čeledi Nimravidae. Učinili tak na základě kosterních pozůstatků ze souvrství Qingshuiying v autonomním regionu Ning-sia na severu Číny, jehož horniny jsou pozdně eocénního až raně oligocénního stáří. Tento nepravý šavlozubák žil před 28 miliony let, a jedná se tak o jednoho z nejstarších známých zástupců podčeledi Nimravinae, byť jej o několik milionů let (až o sedm) překonává třeba takový Dinictis felina z pozdního eocénu až raného oligocénu Severní Ameriky. Doktor Jiangzuo vybral se svými kolegy pro tohoto nově představeného feliformiána (nimravidé nepatřili mezi kočky, které tvoří čeleď Felidae, ani do jejich nejužšího příbuzenstva, tedy do nadčeledi Feloidea, ale jsou klasifikováni jako součást podřádu Feliformia) druhový název Taotienimravus songi. Prefix "taotie" v rodovém jménu odkazuje na mýtické zvíře ze staré čínské legendy, jež bývalo popisováno jako bestie s velikou tlamou a neukojitelným apetitem, přičemž taotienimravovy špičáky mají jaksi připomínat zvětšené, z tlamy trčící špičáky Taotie. Druhové přízvisko songi ctí sběratele zkamenělin Yuefenga Songa, který typový exemplář nalezl a věnoval ho Přírodovědnému muzeu společnosti Yingliang Stone v jižní Číně. Od ostatních nimravidů se Taotienimravus lišil šířkou tlamy (měl ji širší, než kterýkoli jiný zástupce této čeledi) a také přítomností velkých premolárů (zubů umístěných v zubní řadě, postupujeme-li od středu čelisti k okraji, před stoličkou) přímo před špičáky, což snižovalo intenzitu skousnutí. Autoři studie mají za to, že toto zvíře tedy zabíjelo svou kořist docela jinak, než ostatní kočkám podobní karnivoráni; nejspíše ji trhalo podobným způsobem, jako zástupci čeledi Hyaenodontidae, mezi něž patří například Hyaenodon, Boritia či Preregidens. Morfometrická analýza oblasti patra u taotienimrava ukázala, že obývá morfoprostor docela odlišný od jiných nimravidů, a bližší gepardovi (Acinonyx sp.), hyaenodontidům a madagaskarským fosám (Cryptoprocta sp.). Zřejmě to bylo zvíře schopné drtit kosti, což napovídá již zmíněná šířka tlamy, ale také robustnost postkaninových neboli lícních zubů. Z toho důvodu mělo značně zmenšené špičáky, které tedy nepůsobily jako špičáky ostatních nimravidů (stará poučka z Putování s pravěkými zvířaty - šavlovité špičáky se nemohou zakousnout do kosti, neboť jsou křehké). Speciální adaptace na drcení kostí ale jeho lebka neměla. V rámci čeledi nimravidů je zatím Taotienimravus naprostým unikátem. 

Taotienimravus, působící na tomto obrazu snad ještě divočeji, než mýtické zvíře Taotie ze staré čínské legendy. Malba Yuefenga Songa, nálezce fosilních pozůstatků tohoto nimravida, převzatá ze Sci.News

Podle velikosti lebky byl Taotienimravus docela velkým zástupcem této čeledi. Od premaxily po okcipitální kondyl (kloubní výběžek týlní kosti) měřila jeho lebka asi 20 centimetrů. Co se jeho příbuzenských vztahů týče, tvořil sesterskou linii s eurasijským a severoamerickým rodem Nimravus a čistě severoamerickým rodem Dinaelurus. Zatímco nejstarší fosilie nimrava pocházejí, podobně jako dinictise, ze samého konce eocénu, Dinaelurus se ve fosilním záznamu objevuje na začátku oligocénu. I tito blízcí příbuzní nebyli zrovna drobečky; Nimravus měl 120 centimetrů na délku, Dinaelurus byl dlouhý kolem 130 centimetrů, takže šlo o nimravidy velikostně srovnatelné s dnešním levhartem (Panthera pardus). To Dinictis byl dlouhý jen kolem metru, maximálně 110 centimetrů. K nárůstu velikosti šelem z této čeledi docházelo nejspíše díky vymření "ostrých hyen", tedy čeledi Oxyaenidae, která se vyvinula v pozdním paleocénu v Severní Americe, rozšířila se do Eurasie, a pak ve středním eocénu, pár milionů let před příchodem prvních nimravidů, zcela vymizela. Poslední nimravidé žili ještě jednadvacet milionů let po taotienimravovi; šavlozubým kočkovitým šelmám velice nápadně podobný severoamerický a eurasijský Barbourofelis mizí v pozdním miocénu před 7 miliony roky.

Zdroje informací pro tento článek:

A new ecomorph of Nimravidae, and the early macrocarnivorous niche exploration in Carnivora (Proceedings of the Royal Society B)

Paleontologists Discover New Species of False Saber-Toothed Cat (Sci.News)

Taotienimravus (Wikipedia)

Nimravidae (Wikipedia)

Qingshuiying, China (Mindat.org)

Nimravus (Wikipedia)

Dinaelurus (Wikipedia)

Barbourofelis (Wikipedia)

Podle čínského zvěrokruhu je rok 2026 rokem ohnivého koně. Navrhuji však, abychom ho brali jako rok nimravida nesoucího jméno jedné z nejznámějších mytologických příšer z oné části světa. Nechť je rok 2026 rokem taotienimrava!

Ohlédnutí za rokem 2025

Rok se s rokem sešel, a ve chvíli, kdy usedám ke svému notebooku s cílem napsat tento článek, dělí nás od konce roku 2025 a začátku roku 2026 necelé čtyři hodiny. Poslední prosincový den tohoto letopočtu bude minulostí, a my se ocitneme v novém roce, jehož náplň nikomu z nás zatím není přesně známa. Mnozí máme jistě plány a představy toho, jak bude rok 2026 vypadat, ale kdo ví, jak se věci budou mít. Je vzrušující pomyslet na to, že za rok můžete být úplně jiným člověkem, než kterým jste dnes - člověk samozřejmě doufá, že lepším, přátelštějším a snad i zvídavějším. 

Než však rok 2025 nadobro skončí, rád bych se za ním ohlédl, a učiním tak právě na tomto blogu. Takové personalizované ohlédnutí zpět jsem učinil i na konci roku 2024, předtím i v roce 2020 a o rok dříve jsem se ohlédl zpět na celé desetiletí mezi lety 2010 a 2019. Uvedu zde záležitosti, které byly významné hlavně pro mě; co mě v uplynulém roce zaujalo (a na co si nyní pod tlakem reflexe v posledních hodinách dne vzpomínám) a čím žil blog Blogorgonopsid. 

2025 - podle čínského zvěrokruhu rok hada. Zdroj: Journey Blog

Rok 2025, který byl podle čínského zvěrokruhu rokem hada, konkrétně tzv. Yin Wood Snake. Jako "wood snakes" jsou v angličtině označováni hadi z rodu Xylophis, endemicky se vyskytující v indických Západních Ghátech, a patřících do čeledi Pareidae. Slovo "yin" odkazuje na flexibilitu a schopnost změnit se, což je v našem světě, poznamenaném klimatickou a environmetální krizí, skutečně důležitá vlastnost. Zda naše společnost byla v roce 2025 flexibilní a pokusila se změnit, stát se demokratičtější a environmentálně spravedlivější, to by bylo na celý samostatný článek, nicméně bych se velice divil (a pochyboval o vašem vnímání reality), pokud byste se mnou nesouhlasili, že letošní rok přinesl spíše zhoršení, za které jako společnost dříve či později zaplatíme. 

V mém osobním životě byl rok 2025 skvělý. Když píši tato slova, hlavou mi projíždějí krásné vzpomínky ze všech jeho měsíců - vzpomínky na cestování, zábavu, společenské záležitosti, četbu, pobývání venku, setkání se zvířaty a jejich fotografování, jakož i na mnoho dalších událostí zařaditelných do jiných kategorií. Žádný rok není bez těžkostí, a přijít letos o mého čtyřnohého kamaráda a člena rodiny, který byl v mém životě po třináct let, nebylo nic lehkého. Ale na každou smutnou věc mi připadlo tisíc věcí radostných. Když se dívám zpět, a pomýšlím na první chvíle nového roku 2025, uvědomuji si, kam jsem se za ten rok posunul, co mám za sebou a co se mi podařilo. Ať to bylo setkání s Nigelem Marvenem na Slovensku v březnu tohoto roku nebo můj výlet do Národního parku Podyjí za vlhami a užovkami podplamatými v srpnu, ať to byly různorodé osobní úspěchy anebo obyčejná, ale naplňující výplň volného času, jsem z toho všeho nadšen. Doufám, že máte podobný pocit úspěšného doražení do cíle a nadšení pro nový epický závod ke vzdálenému, nevytyčenému cíli (vždyť 31. prosinec 2026 je opravdu daleko) v příštím roce.

Co se týče mého blogu, byl v roce 2025 velice aktivní, a to i přesto, že z časových důvodů píši články většinou až po večerech a vydávám je třeba jen minuty před půlnocí! Za celý rok přibylo na Blogorgonopsidovi 331 článků, včetně tohoto - tedy o jeden více, než v roce 2019, což vzhledem ke všemu shledávám naprosto neuvěřitelným, a o 46 více, než v roce loňském, což mi vlastně dává smysl (byť návštěvníkům, kteří mě osobně neznají, to nic jistě neříká). Psaní blogu mě stále baví, píši totiž o věcech, které mě zajímají a které mi rozšiřují obzory. Vám, všem návštěvníkům pravidelným i náhodným, musím znovu poděkovat za počty návštěv a za vaši podporu. Již v přání k letošním Vánocům jsem uvedl, že tento blog zaznamenal za poslední rok návštěvnost o výši 122 000, především z Česka a Slovenska, a v průběhu času počet návštěv narůstá. Poděkovat vám musím i za hezké komentáře, kterých se tu za poslední rok objevilo nemálo. Blogorgonopsid letos v květnu oslavil své 16. narozeniny, a rozhodně doufám, že se mi dostane oslavit i 17. výročí jeho založení. Blog nadále propaguji na decentralizované sociální síti Mastodon, a aktivní je také jeho oficiální kanál na YouTube. Blogorgonopsid stále žije, a rok 2025 pro něj byl skutečně velice dobrý!

Záhlaví blogu Blogorgonopsid po většinu roku 2025 - náš starý permský vlk z paleodokumentu Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters), jenž letos oslavil 20. výročí.

Hlavním tématem tohoto blogu byli vždy fosilní obratlovci, a v letošním roce jich na seznam nově popsaných druhů, studovaných vědci z celého světa, přibylo nemálo. Informoval jsem vás o objevech dvoudrápého therizinosaura rodu Duonychus, čínského sauropoda rodu Jinchuanloong, tyrannosauroida rodu Khankhuuluu a carcharodontosaurida rodu Tameryraptor; o vydání popisu velociraptorina druhu Shri rapax; o srpnové novince v podobě oligocénního kytovce druhu Janjucetus dullardi; o pravěké kajmance Tavachelydra stevensoni, popsané ve stejném měsíci; o mohutném megaraptoridovi druhu Joaquinraptor casani; o nosorožci druhu Epiaceratherium itjilik, který se před 23 miliony let proháněl po arktické Kanadě; či o nejstarším severoamerickém pterosaurovi druhu Eotephradactylus mcintireae, se kterým byl svět vědy seznámen na začátku července letošního roku. Psal jsem také o výzkumu špinatých ploutví plesiosaurů, o kterém jste se od února mohli dočíst na webu odborného časopisu Current Biology; o výzkumu Christine M. Janis a jejích kolegů zaměřeného na savčí preferenci terestrického prostředí na konci křídy; nebo o říjnovém návratu rodu Nanotyrannus mezi platné dinosauří taxony. Těmito příspěvky jsem však skutečně jen škrábal po paleozoologickém povrchu, protože lidé po celém světě zkoumají pozůstatky fosilních organismů a popisují další a další, kteří byli za života stejně zajímaví, jako veškerá zvířena současného světa. A každý z těch organismů by si zasloužil samostatný článek!

Ačkoliv to byla novinka z loňského roku, 2. ledna jsem také napsal o tehdy stále nově popsaném druhu Homo juluensis, do kterého mohli patřit slavní Denisované. V dubnu se po internetu šířily všelijaké nesmysly o údajně navrácených pravlcích, na které jsem reagoval článkem Pravlk obrovský je zpět? Kdepak, jde jen o geneticky modifikovaného vlka obecného. Dalším paleotematickým (a paleomediálním) článkem, který jsem letos napsal, a na který vás rád odkáži, je příspěvek Queer dinosauři a pterosauři v dokumentárních seriálech s paleontologickou tématikou. Co se paleomédií týče, průběžně jsem vás v průběhu roku 2025 informoval o nových propagačních fotografiích či trailerech k takovým dokumentům, jako Prehistoric Planet: Ice Age, Surviving Earth nebo Walking with Dinosaurs. 

Letos popsaný dvoudrápý therizinosaur druhu Duonychus tsogtbaatari. Zdroj: Sci.News

Na paleomédia byl rok 2025 opravdu bohatý. Kromě již výše zmíněných velkých a dobře známých titulů Walking with Dinosaurs a Prehistoric Planet: Ice Age jsem vás informoval také o hodinových snímcích Dino Birds a Superpredators, jakož i o velkém pětidílném paleoantropologickém dokumentu televize BBC nazvaném Human. V průběhu první poloviny letošního roku jsem napsal také nemálo článků o Jurském světě: Znovuzrození (Jurassic World Rebirth), sedmém snímku filmové série Jurský park, který šel do kin na začátku července; v únoru jsem zde sdílel jeho oficiální trailer, v květnu pak propagační obrázky z časopisu Empire, a v červenci jsem napsal také jeho recenzi, ve které jsem nešetřil svým humorem. Informoval jsem vás ale také o dění kolem velice oblíbeného animovaného seriálu Jurassic World: Chaos Theory, jehož 3. série byla na Netflixu uvedena v dubnu a 4. série pak v listopadu letošního roku. Zmínit musím také nezávislý krátkometrážní dinosauří horor Nightfall, který navázal na dva roky starý snímek The Hatchling. Co se dalších paleomédií týče, tentokrát videoherních, rád jsem vás informoval o vydání her Jurassic World Evolution 3, DinoCop, Deathground či o nové mapě ve hře Path of Titans. I nadále se budu snažit o to, abyste byli na tomto blogu informováni o nových paleomédiích.

Smilodon v letošním paleodokumentu Prehistoric Planet: Ice Age. Zdroj: Mashable Benelux

Jak víte, mám rád dokumentární filmy a seriály o přírodě, a rok 2025 byl na ně skutečně bohatý. V rámci rubriky Dokumentární novinky jsem letos vydal 11 článků, přičemž první se ještě týkal dokumentů uvedených v roce 2024, a následujících 10 už shrnovalo informace o nových vydáních, nejdéle tak tři měsíce starých. Z přírodovědných dokumentů z roku 2025 mohu jmenovat 6. sérii Deadly 60 se Stevem Backshallem, Penultimate Penguin with Nigel Marven, Ocean with David Attenborough, The Wild Ones, Global Warning, Secrets of the Forest, The Future of Nature, Trade Secret, Jaguar Beach, Second Nature... je jich tolik! O těchto a mnoha dalších jsem pro vás letos psal, a doufám, že jste alespoň některému z nich věnovali pozornost. 

Latimérie v dokumentárním filmu Deep Ocean: Kingdom of the Coelacanth vyprávěném Davidem Attenboroughem a vydaném letos v říjnu. Zdroj: BBC

Významným projektem na blogu Blogorgonopsid v tomto roce byla Kniha týdne. Nepřerušovaně jsem během 21 týdnů přečetl 21 knih (některé však ne poprvé, ale vrátil jsem se k nim po přečtení dříve, třeba mnoho let zpět), které jsem recenzoval v rubrice Knihy nejen s přírodovědnou tématikou. Časem se chci k tomuto projektu, dočasně ukončenému po oněch jednadvaceti týdnech v listopadu tohoto roku (vezměte si, že od začátku července jsem každý týden četl jednu faktickou knihu, přičemž nepočítám jinou než faktickou literaturu), vrátit. Zatím jsem vás v rámci něho seznámil třeba s knihami Clever Girl: Jurassic Park, Vždyť jsou to jen zvířata, Planeta dinosaurů, Ve stínu člověka či The Fossil Hunter. V této rubrice jsem psal také o některých nových knihách s paleontologickou, zoologickou nebo environmentální tématikou - například o vydání knih Climate Change, Social Inequality, and Doom, Spinosaur Tales, King Tyrant, The Trouble with Ancient DNA, When the Earth Was Green, Feminism in the Wild, Bird Photographer of the Year: Collection 10 či The Secret Lives of Dinosaurs. V roce 2025 směřoval Blogorgonopsid k větší inspiraci svých návštěvníků k četbě těchto a dalších fascinujících knih, které vám mohou mnoho dát. V našem komplexním světě je třeba mít vědomosti - znalostní kapitál, chcete-li - a já vám s radostí rozšiřoval obzory o tom, po jakých publikacích pro lepší porozumění našeho světa sáhnout.

Přední obálka knihy King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex od Marka Wittona, vydané 13. května. Zdroj: Amazon

Kromě projektu Kniha týdne patřila značná část roku 2025 na tomto blogu ještě jedné sérii článků - konkrétně tedy příběhů. Letos jsme se totiž vrátili do fikčního vesmíru Lovců kryptidů, který započal příběhem Lovci kryptidů v roce 2016, a byl dočasně ukončen v srpnu 2022, kdy dovycházela desetidílná série Cryptid Hunters: The End of the Legend. Příběh s názvem Noví Lovci kryptidů jsem však plánoval již od podzimu 2019, konkrétnější nápady se mi v hlavě začaly dávat dohromady na jaře 2020, a pak už šlo jen o to čekat, až bude vhodná příležitost do světa Lovců kryptidů znovu vrazit - ale tentokrát v jeho budoucnosti! Noví Lovci kryptidů se odehrávají v roce 2055 (a prozradím, že v roce 2026 se budou odehrávat v roce 2056... snad je to pochopitelné), tedy přesně třicet let od nynějška, ve světě, který má 35 let za sebou invazi mimozemšťanů druhu Shai'ri, a ve kterém kryptidi, monstra, přežívající neptačí dinosauři, duchové, démoni a všelijaká další podivná stvoření existují asi tak běžně, jako lvi, sloni, kosi a mravenci v tom našem (ne, že svět Lovců kryptidů by o ně byl připraven!). Seznámil jsem vás s Wren Riverou, Winnem Wilkinsonem, Keirou Kendrick, Armandem Villalonem, Alondrou Pietri, Terrencem Zedlerem, Marillou Kent-Lyons, R'onnem a dalšími postavami, kterým příběh patří. A jak jde čas, jak plyne měsíc za měsícem a vychází kapitola po kapitole, nový tým vedený Wren Riverou nejen získává větší místo ve světě, ale také odhaluje tajemství zmizení původního týmu, kterému příběhy z let 2016 až 2022 patřily. V roce 2025 vyšlo 10 kapitol, a příběh bude určitě pokračovat i příští rok!

Sníh v Londýně - vzpomínka na prosincovou kapitolu Nových Lovců kryptidů

Mohl bych toho napsat ještě spoustu, ale myslím, že si to ponechám na rok 2026! V psaní blogu určitě nehodlám přestat! Je toho tolik, čemu rád věnuji pozornost, a co může na tento blog zamířit. Půjdu tedy slavit zakončení tohoto pro mne velmi vydařeného roku a příchod Nového roku 2026. Ze samého ťukání po klávesnici mi už vyschlo v hrdle, a myslím, že v mísnosti vedle té mé se nachází nějaká ta poloplná flaška!

Do Nového roku 2026 vám přeji to nejlepší! Hodně zdraví, radosti, zvídavosti, dobré četby, dobrých dokumentů a filmů vůbec, a snad i dobrých článků na blogu Blogorgonopsid, které vám něco předají. Díky vám všem, vaše návštěvnost v roce 2025 také pomáhala udržovat tento blog tolik aktivní, a já si toho moc vážím. Šťastný Nový rok!

Lisa White

Obrázek z Cal Alumni Association

Lisa D. White (narozena 15. října 1970) je americká geoložka, mikropaleontoložka a vysokoškolská pedagožka, která v současné době působí v paleontologickém muzeu University of California Museum of Paleontology. Po celou svou akademickou kariéru se věnuje popularizaci vědy, díky čemuž pracovala s NASA, Národní vědeckou nadací, proslulým vědeckým popularizátorem Billem Nyem i s dokumentaristy pracujícími pro americkou televizi PBS. Ačkoliv v dětství měla zájem spíše o uměleckou činnost než o paleontologii, dinosaury a horniny, rozhodla se vydat přírodovědným směrem. Svou kariéru započala na San Francisco State University, kde získala bakalářský titul z oboru geologie (o mnoho let později ve stejné instituci působila jako proděkanka), a během svých studijních let byla stážistkou v United States Geological Survey. Jejím prvním článkem vydaným v odborném periodiku byl Paleoceanographic interpretation of Eocene siliceous deposits from west-central California (Paleoocánografická interpretace eocénních křemitých ložisek ze západo-střední Kalifornie), jehož spoluautorkou byla geoložka Joyce R. Blueford. Roku 1984 jej vydal Pacific Section SEPM, tedy tichomořská sekce časopisu Společnosti sedimentární geologie. V roce 1989 Lisa White získala doktorský titul v oboru věd o Zemi na University of California, Santa Cruz, a to poté, co obhájila svou dizertační práci zaměřenou na fosilní rozsivky ze souvrství Monterey v Kalifornii, jehož horniny jsou datovány do spodního až svrchního miocénu (konkrétně do doby před 18 až 6 miliony roky). Na začátku 90. let se zabývala pliocénními a pleistocénními mikrofosiliemi a důkazy denních a nočních rytmů v sedimentech Japonského moře. V průběhu onoho desetiletí se účastnila Ocean Drilling Program, ale dále se také věnovala sedimentům souvrství Monterey a jejich paleoekologii, a s řadou odborníků spolupracovala na výzkumu kostarických sedimentů. V roce 2000 jí v odborném časopise Palaeogeography, palaeoclimatology, palaeoecology (též známém jako Palaeo3) vyšel článek Cenozoic biostratigraphy of the Pogranichnyi region, eastern Sakhalin, Russia (Kenozoická biostratigrafie Pohraničního regionu na východě Sachalinu v Rusku), jehož spoluautorstvem byli Joyce R. Blueford, Andrey Yu Gladenkov a Yuri B. Gladenkov. Jejich výzkum se týkal oligocénních a miocénních rozsivek ze sachalinských souvrství Pilengskaya a Borskaya. Mezi lety 1988 a 1995 byla Lisa White součástí programu Participace menšin ve vědách o Zemi pod záštitou United States Geological Survey, v roce 2007 byla spoluautorkou článku vydaného v Journal of Geoscience Education o vedení studentů geověd z různých menšin ve společnosti, a v letech 2010 až 2015 vedla program METALS (Minority Education Through Travelling and Learning in the Sciences, tedy Vzdělávání menšin cestováním a výukou přírodovědy) rozvíjený Národní vědeckou nadací. Cílem METALS, kterého se účastnily University of Texas at El Paso, University of New Orleans a Purdue University, bylo zajistit účast etnicky rozmanitého studentstva středních škol na kulturně citlivých geologických výletech po celých Spojených státech. Opomenout nelze také to, že v roce 2000 se Lisa White stala vedoucí komise menšin a žen v geovědách pod Americkou geologickou společností, a v roce 2019 začala vést Radu pro diverzitu a inkluzi v Americkém svazu geofyziků (American Geophysical Union). Za svou práci s menšinami v rámci geověd získala v roce 2008 Bromeryho cenu od Americké geologické společnosti. V posledních letech se podílela také na inkluzi geověd ve výzkumu ztráty biodiverzity, která je v současné době důležitým tématem; v roce 2020 byla spoluautorkou článku Biodiversity Science and the Twenty-First Century Workforce, který vydal Oxford University Press. V roce 2021 se účastnila výzkumu strukturních a systémových bariér znemožňujících historicky vyčleňovaným skupinám obyvatel zamířit do geověd s návrhy, jak tyto vědy a výukové prostředí změnit k lepšímu a učinit je více diverzní (článek Changing the Culture of Coastal, Ocean, and Marine Sciences v periodiku Oceanography). V roce 2015 vystupovala v dokumentární trilogii Making North America na televizní stanici PBS. Na závěr ještě uveďme, že v roce 2022 získala za svou popularizaci vědy a za vedení webu Understanding Evolution cenu Friend of Darwin od Národního centra pro vědecké vzdělávání. 

Nové dokumenty z konce roku 2025

Přesně po měsíci přináším další a v roce 2025 již poslední příspěvek do rubriky Dokumentární novinky. Minulá část této série článků, vydaná 29. listopadu, vás seznámila s 8 tituly, mezi nimiž nechyběly Prehistoric Planet: Ice Age, Kingdom, Jaguar Beach a The Tale of Silyan. V tomto článku vás seznámím s dalšími 10 novými přírodopisnými a environmentálními dokumenty, které vyšly nejen v posledním měsíci, ale v podstatě už od konce září. Uvedu zde tituly, které jsou novinkami déle než jen pár dnů či týdnů, avšak které stojí za to, a jejichž opomenutí na tomto blogu bych si zajisté vyčítal. Věřím, že mezi nimi najdete pár dokumentů, o které budete mít zájem. Nyní se na ně společně podívejme.

Penultimate Penguin with Nigel Marven

V tuto chvíli nejnovějším přírůstkem na dlouhý filmografický seznam oblíbeného britského moderátora a producenta přírodopisných dokumentů Nigela Marvena (Prehistoric Park, Ten Deadliest Snakes, Wild Central America), který na konci listopadu oslavil své 65. narozeniny, je snímek Penultimate Penguin with Nigel Marven (Předposlední tučňák s Nigelem Marvenem). Vydán byl 3. prosince 2025 na streamovací službě MagellanTV. V tomto 53 minut dlouhém snímku, který byl natáčen v lednu tohoto roku, se Nigel vydává na cestu z jihu Nového Zélandu do Rossova moře při pobřeží Antarktidy s cílem setkat se ve volné přírodě s největším žijícím druhem tučňáka - tučňákem císařským. Během svých cest se již Nigel setkal s 16 z 18 současných tučňáčích druhů, a řádce z nich byly věnovány jeho dokumenty Penguin Safari (2006), natáčený na Jižní Georgii, a Killer Whale Islands (2007), natáčených na Falklandských ostrovech. Druh, který si většina lidi asociuje se slovem tučňák, se mu však do letošního ledna nepoštěstilo zahlédnout, neboť se nikdy předtím nevydal tak daleko na jih. Během své cesty na palubě výletní lodě novozélandské společnosti Heritage Expeditions za tučňákem císařským seznamuje Nigel diváky v Penultimate Penguin s řadou dalších antarktických a subantarktických živočichů, od kosatek dravých a planktivorních velryb až po tuleně a albatrosy. Navštěvuje chatrč Roberta Falcona Scotta a jeho týmu postavenou v roce 1911 na Rossově ostrově při slavné expedici Terra Nova, proplouvá kolem drsně působícího vrcholku Mt Herschel, na který vystoupil Edmund Hillary, spoludobyvatel Mount Everestu, a přibližuje divákům historii průzkumu nejmrazivějšího kontinentu naší planety. Diváctvo může také žasnout nad spektakulární antarktickou krajinou. Tento dokument se od ostatních Nigelových děl posledních osmi let liší tím, že není zaměřen na zvířata určitého státu, ale je to spíše "quest program", jakými byly třeba 3. a 5. epizoda Nespoutané Číny (Untamed China with Nigel Marven). Nigel je moderátorem, vypravěčem a producentem tohoto filmu, vyrobeného jeho produkční společností Nigel Marven Productions ve spolupráci s MagellanTV a Heritage Expeditions; film byl natočen v rámci výletní cesty In the Wake of Scott & Shackleton Voyage druhé jmenované společnosti. Snímek Penultimate Penguin můžete zhlédnout na streamovací službě MagellanTV, která nepředplatitelům nabízí k navnazení pětiminutový úryvek, či na Apple TV. Nejnovějším Nigelovým dokumentem tento film nezůstane dlouho, neboť na začátku ledna má mít premiéru jeho další počin, Wild Slovakia 2. 

Greenwashed

Velký celovečerní dokumentární film Greenwashed, pojednávající o nekalých praktikách greenwashingu, tedy firmami propagované údajné ekologické šetrnosti výrobků, aniž by při jejich produkci bylo změněno neudržitelné chování firmy, vyšel 31. října 2025 na YouTube kanálu doktorky Sofie Pinedy Ochoi (Endgame 2050). Mexická lékařka a environmentalistka tímto filmem provází spolu s britským veteránem přírodopisných filmů a environmentálním aktivistou Chrisem Packhamem (Springwatch, Secrets of Our Living Planet, The Real T-Rex, Primates). Společně konfrontují existenční ekologickou krizi, se kterou se naše společnost v současné době potýká, a odhalují, jak jsou lidské a zvířecí životy negativně ovlivňovány greenwashingem, přebarvujícím utrpení, vykořisťování a environmentální destrukci nazeleno v prolhané kapitalistické hře s cílem profitu na úkor životů a životního prostředí. Greenwashed je rozdělen na pět segmentů, z nichž každý se zabývá jiným tématem. První je zaměřen na palmový olej, druhý na lži některých firem produkujících veganské pokrmy (či údajně veganské pokrmy), třetí se týká toxických chemikálií stále se nacházejících v řadě výrobků označovaných jako bezpečných a přátelských k životnímu prostředí, čtvrtý je zaměřen na falešný environmentalismus hollywoodského herce Leonarda DiCapria, a pátý se týká vykořisťování a ohrožení zvířat, stejně jako krize biodiverzity. Celý film je dlouhý 170 minut, tedy 2 hodiny a 50 minut, a jeho jednotlivé segmenty mají délku 15 až 65 minut (nejdelším je právě čtvrtý segment, dlouhý oněch 65 minut). Doktorka Sofia Pineda Ochoa a Chris Packham hovoří k divákům ve všech segmentech, hostujícími osobnostmi vystupujícími ve filmu Greenwashed jsou pak například environmentální žurnalista George Monbiot (Secrets of the Forest), kanadský profesor a zakladatel konceptu ekologické stopy William Rees (Sea of Life) nebo dánský lékař pracující v oblasti environmentální medicíny Philippe Grandjean. Greenwashed je dílem společnosti Meat Your Future. Celý film můžete zhlédnout na tomto odkazu.

Global Warning: Our Future in a Warmer World

Dokumentární trilogie Global Warning: Our Future in a Warmer World (Globální varování: Naše budoucnost v teplejším světě) byla premiérově uvedena 11. října 2025 na televizní stanici Al Jazeera. Irský zpravodaj, televizní a rozhlasový moderátor a kontributor irské televize RTÉ Philip Boucher-Hayes se v této sérii vydává do klimaticky horkých míst, jejichž obyvatelé pozorují v akci dopady současné klimatické změny způsobené spalováním fosilních paliv. Navštěvuje grónské ledovce, stále extrémnějšími meteorologickými jevy bičovanou subsaharskou Afriku, tající sibiřský permafrost a záplavy postižené zemědělské oblasti Bangladéše, setkává se s vědeckými odborníky studujícími vliv klimatické změny na ekosystémy naší planety, a zprostředkovává diváctvu informace o tom, jak lze proměnit světovou ekonomiku a infrastrukturu v různých částech světa, aby byla změna klimatu zpomalena. První epizoda, Into the Storm (Do bouře), se zabývá rostoucím počtem extrémních jevů počasí v Irsku, obrovského tání ledovců v Grónsku s potenciálně devastačními účinky na světovou mořskou hladinu a na Atlantickou meridionální cirkulaci, a také dopady změny klimatu na takové regiony světa, jako jsou Malawi a Sibiř. Druhý díl, Against the Tide (Proti přílivu), je zaměřen na adaptační strategie na změnu klimatu a s ní související nárůst mořské hladiny, sucha a záplav, které jsou implementovány v Nizozemsku či na Floridě, a zabývá se také dopadem změny klimatu na komunity ve Walesu a Bangladéši. Poslední epizoda, Decarbonising the Global Economy (Dekarbonizace globální ekonomiky), pojednává o možnostech přechodu na bezuhlíkovou energii a o možnostech vytváří lepší, udržitelnější společnosti, přičemž diváctvo seznamuje s dekarbonizačními praktikami v USA, Švédsku, Finsku a na Ukrajině. Dočkáte se v něm také slov již zesnulého velikána popularizace přírodních věd Carla Sagana. Každá epizoda má stopáž 47 minut. Global Warning: Our Future in a Warmer World je dílem irské produkční společnosti Earth Horizon Productions, která stojí také za dokumenty Eco Eye a About The House. Všechny epizody můžete zhlédnout na webu Al Jazeera. Ke zhlédnutí jsou také na YouTube.

Bring Them Home

Dokumentární film Bring Them Home (Přiveďte je domů), též nazývaný Aiskótáhkapiyaaya, byl sice premiérově uváděn na filmových festivalech v USA už v minulém roce, který je také rokem jeho výroby, a to například na Big Sky Documentary Film Festival či na San Diego International Film Festival, nicméně minulý měsíc, konkrétně 24. listopadu 2025, byl konečně uveden také na americké televizní stanici PBS. Je to snímek o délce 78 minut vypráví příběh lidí z konfederace Niitsítapi (či též Siksikáí'tsitapi nebo Blackfoot) pokoušejících se o divokých bizonů na svých kmenových územích, které byly o tyto býložravé sudokopytníky připraveny po dobu celého jednoho století. Připraveni - v důsledku neudržitelného lovu bizonů evropskými osadníky - o jeden ze svých nejdůležitějších přírodních zdrojů, který pro ně měl také kulturní a spirituální význam, snaží se nyní tito původní obyvatelé západní části Severní Ameriky o nápravu škod bizoní reintrodukcí. Film poskytuje vhled do práce blackfootských kovbojů a do tradiční kultury tohoto lidu, a představuje často přehlížený odkaz kolonialismu - odkaz vybití určitého druhu, což ovlivnilo negativně nejen ekosystém, v němž žil, ale což také přispělo k umírání bohaté kultury a bohatého jazyka, čímž byl ohrožen samotný duch blackfootské komunity. O důležitosti bizona pro tuto kulturu ve filmu hovoří doktor Leroy Little Bear. Vypravěčkou a výkonnou producentkou tohoto podmanivého snímku je blackfootská herečka Lily Gladstone (Room 104, The Last Manhunt, Under the Bridge), která byla nominována na cenu Oscar za své ztvárnění Mollie Burkhart ve filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon) od Martina Scorseseho z roku 2023. Režisérstvem Bring Them Home jsou Daniel Glick (Iniskim), Ivan McDonald (Blackfeet Boxing: Not Invisible) a Ivy McDonald (Murder in Big Horn). Mezi kameramanstvem filmu jsou Zane Clampett (Our Last Refuge) a Morgan Delaney (Animal Armageddon). Dokument vyrobily společnosti The Redford Center a Thunderheart Films. Zkrácenou, 55 minut dlouhou verzi můžete zhlédnout na YouTube kanálu PBS.

Rhino

Celovečerní dokumentární eko-thriller Rhino (Nosorožec), vyprávěný v anglickém originále britským hercem Tomem Hardym (Inception, The Dark Knight Rises, Venom), zamířil 28. listopadu 2025 v limitovaném vydání do vybraných britských kin. V tomto 83 minut (či 1 hodinu a 23 minut) dlouhém snímku režiséra a kameramana Toma Martienssena (Gaucho: The Last Cowboys of Patagonia, Hacker: Hunter) nahlédne diváctvo do práce keňských strážců divoké přírody v Borana Conservancy, vedených rangerem Ramsonem Kiloku, který si dal za svůj životní cíl chránit ohrožené druhy za každou cenu. Nahlíží do problému rostoucího počtu chráněných území s nosorožci na území Keni; více chráněných území paradoxně zvyšuje kompetici mezi nosorožčími samci, kteří jsou při soubojích o teritoria schopni jeden druhého zabít. Ačkoliv jsou na těchto územích v relativním bezpečí před pytláky, nejsou v bezpečí jeden před druhým - děsivá ironie ochrany nosorožců. Pytlácká nebezpečí pro tyto ohrožené herbivory však ve snímku Rhino nechybí. Značná část filmu je věnována plánovanému vysokorizikovému pokusu přemístit 21 nosorožců z Borana Conservancy o 100 mil dále do Loisaba Conservancy, který je však zmařen suchem, kvůli němuž v regionu narůstá chudoba a tedy i pytláctví. Cath Clarke ve své recenzi na webu The Guardian uvádí, že však film jinak vyhýbá hovoření o dopadech změny klimatu na nosorožce, což je poněkud nešťastné. Čtený komentář Toma Hardyho vnímá jako rozptylující a jako snahu napodobit Davida Attenborougha s přídavkem britského aristo-průzkumníka z 19. století. Scénář k filmu spolu s Tomem Martienssenem napsala Cassandra Roberts (NOVA: Thai Cave Rescue). Spolu s nimi film produkovali mj. James May (Puddle Man) a Max Peltz (How to Rob a Bank). Hudbu k dokumentu složili Hannah Cartwright (Breaking Boundaries: The Science of Our Planet) a Ross Tones (Beautiful Devils). Rhino je dílem společnosti Dustoff Films. Trailer můžete zhlédnout zde.

Superskilled with Eva zu Beck: Season 2

Od 25. listopadu 2025 vychází na YouTube kanálu společnosti National Geographic 2. série dokumentárního cyklu Superskilled with Eva zu Beck (Superzkušení s Evou zu Beck). Polská dobrodružka, filmařka, vlogerka a cestovatelka Eva zu Beck se v něm vydává do různých koutů světa s cílem ukázat diváctvu, jak tamní obyvatelé žijí v souladu s přírodním světem a jak využívají jeho znalostí k vlastnímu přežití. Přitom se snaží zjistit, jak můžeme všichni odemknout náš vnitřní potenciál a vybudovat svou tělesnou i psychickou sílu k tomu, abychom přežili v podobných prostředích, jaké znají zástupci našeho druhu v často drsných a pro zhýčkané Evropany nepříznivě působících místech. První řada o čtyřech epizodách vycházela postupně v prosinci 2024 a v lednu 2025, ovšem na svém blogu jsem ji nezmínil, neboť zkrátka unikla mé pozornosti. Nyní vydávaná 2. řada sestává z více epizod - má jich být 6, přičemž zatím poslední, pátá, byla vydána 23. prosince. První díl nové řady, How I Survived a Trek Through the Desert Alone (Jak jsem přežila pochod pouští sama), byl natáčen v Měsíčním údolí neboli Vádí Rum v Jordánsku, a Eva se v něm učila od rodiny nomádských beduínů, jak přežít cestu rozpálenou pouští pouze s velbloudím společníkem. Druhý díl, How to Survive Brutal Pain Ritual (Jak přežít rituál s brutální bolestí), katapultoval Evu do stejné kategorie severních televizních průzkumníků, jakou obývá Steve Backshall - do malé skupiny lidí, kteří se rozhodli podstoupit rituál s mravenci Paraponera clavata způsobujícími nejbolestivější štípnutí ze všeho hmyzu. Eva se v Kolumbii setkala s lidmi kmene Yakuna, a dozvěděla se od nich, jak zvýšit svou fyzickou a spirituální sílu vydržením ohromné bolesti způsobené těmito mravenci. Třetí díl, I Trained with Kenya's Elite Runners (Trénovala jsem s keňskými elitními běžci), byl natáčen v keňském Itenu, ze kterého pocházejí někteří z nejrychlejších běžců v historii, a Eviným cílem je přijít na to, proč. Čtvrtá epizoda, I Trained Like a Muay Thai Fighter for 14 Days (14 dnů jsem trénovala jako bojovnice Muay Thai), sleduje Evin trénink pod thajským bojovnickým šampiónem Manasakem Pinsinchinaiem. V pátém dílu, I Trained Like a Mongolian Warrior for 5 Days (5 dnů jsem trénovala jako mongolská bojovnice), se Eva naučila jezdit na koni a střílet z luku na travnatých pláních Mongolska ve stylu starých bojovníků Mongolské říše. Poslední epizoda má terpve vyjít. Eva zu Beck je moderátorkou i režisérkou této série, dále je její režisérkou a producentkou Anna Derryberry (Expedition Amazon). Výkonnou producentkou je Betsy Forhan (Photographer). Hlavním kameramanem je Josh Monie (Above the Noise), střihačkou všech epizod je Liv Gwynn (Bob Ballard: An Explorer's Life). Superskilled with Eva zu Beck je dílem společnosti Yellow Border Production Services. Všechny epizody můžete zhlédnout na YouTube.

Born to be Wild

Další letošní prosincovou novinkou je série Born to be Wild (Zrozeni k divokosti), jejíž všech 6 epizod bylo 19. prosince 2025 uvedeno na streamovací službě Apple TV. Tento dokumentární cyklus je zaměřen na šest mláďat ohrožených zvířecích druhů, sleduje jejich narození a vyrůstání, první krůčky a první nebezpečí, se kterými se v této velice zranitelné fázi svého života setkávají. Jedná se o dílo společnosti Offspring Films, jež je zodpovědná za dokumentární klasiky posledních let Earth At Night in Color, Earthsounds, Big Beasts: Last of the Giants či letos v červenci vydanou sérii The Wild Ones. První díl Born to be Wild, nazvaný The Moon Bear Cub (Mládě medvěda ušatého), je zaměřen na vyrůstání malého medvěda a jeho postupný sběr dovedností potřebných k přežití v indické džungli. Druhá epizoda, The Elephant Calf (Sloní mládě), pojednává o mláděti slona afrického v Zambii, které je zvláště plaché či sociálně anxiózní, a musí se naučit věřit ostatním členům svého stáda a prosadit se před nimi. Třetí díl, The Penguin Chick (Mládě tučňáka), se zabývá vyrůstáním jednoho ptačího plavce z jižní části Atlantského oceánu, ve čtvrté epizodě, nazvané The Lemur Pup (Lemuří mládě), pak diváctvo nahlédne do života rodiny madagaskarských lemurů kata, a v páté epizodě, The Cheetah Cubs (Gepardí mláďata), se seznámí se dvěma roztomilými koťaty geparda učícími se lovit v rezervaci, v nichž se jejich druh neobjevil po 50 let. Poslední díl, The Lynx Kitten (Kotě rysa), sleduje příběh malého rysa odchovávaného v zajetí a připravovaného na vypuštění do volné přírody. Režisérstvem Born to be Wild jsou Tom Barton-Humphreys (Africa From Above), Stephanie Holt (Red Ape: Saving the Orangutan), Hannah Ward (Waterhole: Africa's Animal Oasis), Emma Brennand (Our Great National Parks) a Emma Fraser (Eden: Untamed Planet). Hudbu k seriálu složil David Schweitzer (Moon Landing Live). Vypravěčem je v anglickém originále herec Hugh Bonneville (Paddington, Downtown Abbey). Trailer můžete zhlédnout zde.

Wild Guangdong

V neděli 7. prosince měl na televizním kanálu BBC Earth Asia premiéru nový dokumentární cyklus Wild Guangdong (Divoký Kuang-tung), trilogie zaměřená na zvířata a krajinu provincie středojižní Číny, ve které se nacházejí nejlidnatější města v celé zemi. V Číně měla série premiéru ve dnech 8. až 10. prosince na stanicích CCTV-9 a Guangdong TV, načež byl uveden také na platformě Bilibili. Wild Guangdong je dokumentem prozkoumávajícím druhově bohatý Kuang-tung; v provincii žije na 1000 zvířecích a 6000 rostlinných druhů. Mezi vyobrazenými zvířaty jsou různorodí ptáci žijící a hnízdící v městě Kanton, volavky z kuang-tungských mokřadů, luskouni, delfíni skákaví, ostrorepi, ale velice zajímavé jsou také určitě orchideje ze South China National Botanical Garden. Natáčen byl v celé řadě mikrohabitatů a ekosystémů, kterými se provincie může pyšnit, od hlubokého moře přes písčité pláže a husté, v původním stavu udržované primární lesy až po již zmíněné urbánní prostředí s nemalým počtem lidských obyvatel. První díl, Mountains (Hory), je zaměřen na horská prostředí, plná neobyčejného ptactva a savců. Ve druhém díle, Coast (Pobřeží), se diváctvo seznámí s obyvateli nejdelšího provinčního pobřežního pásu v celé Číně. A v dílu třetím, Cities, vhlédne do pestrého zvířecího a rostlinného života urbánního Kuang-tungu. Producentem a režisérem Wild Guangdong je Simon Winchcombe (Expedition Volcano, The Sky at Night). V anglickém originále jej vypráví britský herec David Yip (Doctor Who: Destiny of the Daleks, Dream Hacker). Dokument je dílem společností BBC Studios a Guangdong Radio & Television, a je vůbec první velkou koprodukcí BBC s čínskou mediální organizací fungující na provinciální úrovni. Oficiální trailer k Wild Guangdong zhlédnete zde.

Amoosed: A Moose Odyssey

V neděli 26. října 2025 měl 30. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava premiéru snímek Amoosed: A Moose Odyssey (Amoosed: Losí odysea) režisérky Hany Novákové, filmařky a etnozooložky, která věnovala návratu losa na území České republiky pozornost už od roku 2003. Právě návratem tohoto velkého kopytníka s mohutným parožím se její nový snímek zabývá, a v prosinci 2025 již zamířil do kin na Slovensku. Je to unikátní projekt, který se potýkal se spoustou obtíží, od omezení natáčení v zahraničí kvůli covidovému lockdownu přes diplomatickou krizi mezi Českou republikou a Ruskem v roce 2021 a následné ruské agresi na Ukrajině, ale také kvůli nepříliš velkému zájmu investorů financujících natáčení (více se o tom dočtete v říjnovém rozhovoru s režisérkou na webu Variety). Ačkoliv jsou zahlédnutí losa v Česku vzácná, našla Hana Nováková rezervaci v ruském regionu Kostroma, kde se nachází domestikační stanice, na níž je možné sledovat losy při interakci s lidmi. Losy v tomto snímu vykresluje v rámci koláže příběhů z osobní, spirituální i vědecké perspektivy, a vnímá je jako odpověď na otázku, jak uzdravit vztah naší společnosti k přírodnímu světu. Amoosed je filmem se stopáží 76 minut, v němž zazní čeština, angličtina, švédština i ruština. Jeho producentkou je Kateřina Traburová (Bratrství). Kameramankou filmu byla Františka Chlumská (AsexuaLOVE), a sestříhali jej Soňa Jelínková (Echt - Film o malíři Janu Mertovi) a Marek Bihúň (Komuna). Více informací o snímku se dozvíte na oficiálním webu festivalu Ji.hlava či na webu Českého rozhlasu. Oficiální trailer k filmu Amoosed můžete zhlédnout zde.

Deadly 60: Series 6

Rozhodně nemohu před závěrem roku opomenout také vydání 6. série oblíbeného dokumentárního pořadu Deadly 60 (Vražedných šedesát či 60 zvířecích zabijáků), jejíž první epizoda byla premiérově odvysílána 8. září 2025 na britské televizní stanici CBeebies. Steve Backshall (Expedition, The Really Wild Show, Extreme Mountain Challenge) oznámil natáčení 5. řady v září 2025, což jsem tehdy na tomto blogu zmiňoval; 5. série vyšla loni, čtyři roky po uvedení 4. série na jaře 2020 (třetí řada se poprvé vysílala v roce 2012, a mezi třetí a čtvrtou sérií Deadly 60 vyšla v rámci franšízy Deadly řada jiných dokumentů, včetně Deadly Pole to Pole v roce 2014 a Deadly Dinosaurs v roce 2018, mezi 4. a 5. sérií pak v roce 2023 vyšel cyklus Deadly Mission Shark). Nová, šestá řada sestává celkem z 10 epizod, opět dlouhých 29 minut, jak je u této franšízy zvykem. V první epizodě, Cheetah Special (Gepardí speciál), se Steve vydává do Zambie s cílem najít při jízdě savanou na motorce nejrychlejší kočku světa. Druhý díl, Saving Sharks (Záchrana žraloků), je zaměřen na nebezpečí, s nimiž se potýkají paryby ve světových oceánech; Steve se v něm vydává do Indonésie a snaží se poukázat na to, jak ekoturismus (což je ale kontroverzní téma) může pomoci ochraně tamních žraloků. Také 3. epizoda, Ocean Oddballs (Divňouši oceánu), byla natáčena v Indonésii, a Steve se v ní znovu shledává se svou starou známou sépií Metasepia pfefferi (natáčel ji už pro 1. epizodu Fierce! z roku 2016), nebehledem (ryba z čeledi Uranoscopidae), chobotnicí maskovanou a dravým mořským červem Eunice aphroditois. Ve 4. epizodě, Bat Spectacular (Spektakulární netopýři), se Steve setkává s indonéskými kaloni i hmyzožravými letouny, a v 5. dílu, Dragons and Death Adders (Draci a smrtonoši), se vrací do Austrálie za tamními varany a jedovatými hady, včetně smrtonoše zmijího. Názvy dalších epizod jsou následující: Jaguar Special (Jaguáří speciál), Camouflage Killers (Maskovaní zabijáci), Meerkat Madness (Surikatí šílenství), Otter Hide and Seek (Hra na schovávanou s vydrami) a Snake Island (Hadí ostrov), přičemž poslední jmenovaný byl natáčen na slavném brazilském ostrově Queimada Grande, na kterém endemicky žije křovinář ostrovní. Režisérstvem 6. řady Deadly 60 jsou mj. Ruth Harries (Deadly Pole to Pole) a Giles Badger (Seven Worlds, One Planet). Série je opět dílem společnosti BBC Studios Natural History Unit. Několik epizod zatím můžete zhlédnout na webu Bilibili.

V lednu 2026 nás čeká vydání již zmíněného dokumentu Wild Slovakia 2 with Nigel Marven (Divoká příroda Slovenska s Nigelem Marvenem 2), která bude mít premiéru v pátek 2. ledna ve 20:40 na slovenské JOJ TV, načež jej ve 21:30 ve stejný den bude následovat film o filmu. Na Nový rok uvede BBC One nejnovější přírůstek na dlouhý filmografický seznam Davida Attenborougha, a to sice mnou již dříve zmíněný Wild London (Divoký Londýn). Dále se v průběhu ledna můžete těšit na vydání dokumentárního filmu Tusker: Brotherhood of Elephants (Tusker: Bratrstvo slonů) na americké PBS na seriál Pole to Pole od National Geographic, provázený hercem Willem Smithem. V průběhu roku 2026 se můžete těšit na vydání paleontologických dokumentů Surviving Earth od producenta Putování s dinosaury Tima Hainese, Evolution od BBC provázený Chrisem Packhamem a snad i nezávislého dokumentu Forgotten Bloodlines: Agate vyprávěného Nigelem Marvenem. Před pár dny mě také producentka Jocelyn Stokes na YouTube informovala o přípravě 2. série In Her Nature pro PBS. O těchto a mnoha dalších přírodovědných dokumentech vás určitě budu v příštím roce informovat.

Další příspěvek do rubriky Dokumentární novinky zamíří v únoru 2026!

Soutěž Dinosauři 2025

Na konci každého roku se na blogu Blogorgonopsid objevuje velká znalostní soutěž, která otestuje vaše znalosti prehistorického života! Ačkoliv je v posledních letech účast velice nízká, což kontrastuje se zvyšujícím se počtem návštěvníků z Česka i Slovenska, nemohu si dovolit nevytvořit ji i letos. Je to Soutěž Dinosauři 2025, které předcházely Novoroční soutěž v roce 2010, Soutěž Dinosauři 2011, Soutěž Dinosauři 2012, Soutěž Dinosauři 2013 atakdále až po loňskou Soutěž Dinosauři 2024. Jde v ní o též, jako v předchozích ročnících. Tato soutěž sestává z 20 otázek doplněných o otázku bonusovou, týkajících se různorodých prehistorických živočichů a rostlin, přičemž jedna z otázek je poznávací (obrázek) a řada otázek se týká taxonů popsaných v uplynulém roce. Standardní maximální počet bodů je 20, ale když na všechny otázky odpovíte správně, a správně odpovíte také na otázku bonusovou, můžete získat až 21 bodů. Co špatná odpověď, to nula bodů - mínusové body rozhodně nedávám! Aniž bych vám chtěl radit, mohu vám prozradit, že odpovědi na mnohé otázky můžete najít při prozkoumávání tohoto blogu. 🙂 Cenou za účast v soutěži bude diplom s prehistorickým zvířetem vaší volby. Můžete si dokonce napsat o diplom s konkrétním paleoartem. Máte-li zájem se soutěže zúčastnit, napište očíslované odpovědi do komentáře pod tento článek, a to do 15. března 2025. Protože komentáře jsou moderované a automaticky se nezveřejňují, mohu je v administraci svého blogu ponechat, takže vaše odpovědi nebude nikdo opisovat. Další možností je odeslat e-mail s očíslovanými odpověďmi na adresu blogorgonopsid@gmail.com. Určitě se nebojte možného nízkého získaného počtu bodů - tato soutěž má být především zábava! Má vám poskytnout zpětnou vazbu ohledně toho, kolik toho víte, ale důležité je, abyste si ji užili. Přeji vám mnoho štěstí!

1. Je Conchoraptor znám na základě fosilií nalezených v mongolských geologických souvrstvích Barun Goyot a Nemegt nebo v čínských geologických souvrstvích Yixian a Jiufotang?

2. Byl Shuvosaurus dinosaurus nebo patřil do jiné skupiny archosaurů? Pokud je pravda druhá možnost, vzpomenete si, do které?

3. Opravte chybná tvrzení v následující větě: Erliansaurus byl tyrannosauroid, který žil v období svrchní jury stupně santon (před 150 miliony let) na území dnešní východní Austrálie, a dosahoval délky 4,5 metru.

4. Je pravda, že velký nelétavý pták Gastornis přežil až do začátku oligocénu?

5. Mohli se neptačí dinosauři setkat s dřevinou druhu Nyssa spatulata? Napište, kdy tato rostlina žila, a z jaké části světa (stačí název státu) jsou známy její fosilie.

6. Ve kterém roce byl objeven fosilní pyl v koprolitech diplodoka? Proč byl nález významný?

7. Do které čeledi kyjonožců patří rody Nanahughmilleria, Archopterus a Bassipterus?

8. Zařaďte fosilního obratlovce s druhovým názvem Mariliabatrachus navai do třídy a řádu.

9. Byl Giganotosaurus dlouhý 10, 13, 16 nebo 18 metrů? Vyberte jednu z možností.

10. Napište rodový název zvířete nacházejícího se na tomto obrázku:

11. Uveďte rodový název therizinosaura se dvěma drápy na každé přední končetině, který byl letos na jaře formálně popsán Yotshisugem Kobayashim a jeho kolegy v odborném časopise iScience.

12. Je pravda, že v létě 2025 byl popsán druhý druh australského oligocénního kytovce rodu Janjucetus? Vzpomenete si na jeho druhové přízvisko? Nápověda: Ctí objevitele jeho fosilie, nalezené v australském Jan Juc.

13. Odkud jsou známy pozůstatky miocénního nosorožce Epiaceratherium itjilik, popsaného letos na podzim? Pocházejí ze Sibiře, Kanady nebo Skandinávie?

14. Čím je významný letos popsaný ptakoještěr Eotephradactylus mcintireae? Z jakého světadílu jsou známy jeho fosilie, a jak jsou staré?

15. Je pravda, že podle výzkumu Christine M. Janis a jejích kolegů, o kterém jste se mohli dočíst od letošního 1. dubna, začali savci preferovat terestrické prostředí oproti stromovému na konci křídového útvaru? 

16. Je v tuto chvíli Nanotyrannus platným rodem? Kolik druhů má zahrnovat?

17. Opravte chyby v tomto tvrzení: Tavachelydra stevensoni je druhem kajmanky, která žila na přelomu triasu a jury a je známa z fosilního materiálu nalezeného v Coral Bluffs v americkém Connecticutu. Byla popsána v roce 2024.

18. Jak velký byl Khankhuuluu mongoliensis? Nemusíte uvádět přesná čísla, stačí napsat to jen obecně. Vzpomenete si na význam jeho rodového jména? Nápověda: Animovaný fantasy seriál o 63 epizodách na Netflixu z let 2018 a 2024.

19. Letos popsaný Jinchuanloong niedu žil na území dnešního Japonska, Jižní Koreje, Číny nebo Laosu? Z jakého geologického útvaru druhohor fosilie tohoto sauropoda pocházejí?

20. Čím se lišil srpovitý dráp letos popsaného velociraptorina Shri rapax od srpovitých drápů ostatních dromaeosauridů?

Bonusová otázka: Napište názvy alespoň 4 dokumentárních filmů či seriálů s paleontologickou tématikou vydaných v průběhu roku 2025, a uveďte, zda se letos v paleomédiích objevily rody Lusotitan, Megalonyx a Eoalulavis.

Doufám, že jsem vám to neučinil těžké! Myslím si, že na tyto otázky lze hravě zodpovědět, aniž by bylo nutné odpovědi na ně dlouho hledat v paměti! Připomínám ještě jednou, že se můžete zúčastnit do 15. března. Pevně věřím, že i kdyby se nikdo nepřihlásil, budou tyto otázky do budoucna prospěšné pro někoho, kdo si i mimo deadline bude chtít otestovat své znalosti prehistorického života a nových zjištění o něm v roce 2025.