Obrázek týdne 6. 2. 2026

Další týden, další Obrázek týdne! Před šesti dny začal únor, a já jsem si řekl, že ho v obrázkové rubrice započnu malou a jistě vítanou změnou oproti dílům, která vám byla prezentována v předchozím měsíci. Místo paleoartu jsem vyhledával obrazy zobrazující současné živočichy, a podařilo se mi najít toto výtečné dílo od texaské malířky Mary Ross Buchholz, držitelky ceny Western Art Collector Award of Excellence. Nese název "Morning Patrol", tedy "Ranní obchůzka", a zobrazuje psovitou šelmu, jejíž působivost není zrovna vždy oceňována.

Popisek k obrázku: Kojot prérijní (Canis latrans) obchází za časného chladného rána své teritorium. Na chvíli se zastavil na místě, a pohlíží na slabými slunečními paprsky iluminovanou krajinu, porostlou nízkou trávou. Možná, že v ní kráčí stádo bizonů nebo jelenů wapiti, nebo snad pohlíží na medvěda grizzlyho kolébajícího se ve znaveném prvním pochodu ven ze svého zimního brlohu. Na nízkém hřebeni, ze kterého kojot shlíží, se stále drží zbytky sněhu, ačkoliv ho už většina s přicházejícím jarem roztála. Od protáhlého čenichu, kterým nasává mrazivý vzduch, se mu táhne sotva patrný kouř. Nejtužší, nejchladnější časy jsou již nyní za ním. Nepůsobí hladově, je svalnatý a vypadá to, že má plné břicho, ale to neznamená, že by měl pohrdnout nad možnou potravou, kterou případně během této obchůzky vyčenichá. Kojoti nejsou vybíraví. Loví a pojídají mršiny, a rádi si smlsnou na jelením, losím, bizoním, ovčím, vidlorožím, holubím, hrdličím, krtčím i krysím mase. V době, kdy jsou křoviska a stromy poseta plody, se živí i různými bobulemi a hruškami. Potravní teritoria jednotlivých kojotů zabírají 0,4 až 62 čtverečních kilometrů. Ačkoliv se jedná o společenskou psovitou šelmu, shlukující se do smeček, není kojot tolik sociální, jako vlk, se kterým je nicméně blízce evolučně spřízněn. Ve folkloru původních Američanů bývá kojot často vnímán jako podvodník, rebelující proti společenským zásadám. Kolonizátoři amerického kontinentu jej bohužel vnímali jako něco méně úctyhodného, a většinou si kojoty spojovali se zbabělostí. Negativní pohled mnoha lidí na kojota přetrvává, byť si jej absolutně nezaslouží. Je to šelma krásná a houževnatá, schopná přežít v různorodých podmínkách, a má i překvapivě dobré plavecké schopnosti; v lednu 2026 byl jeden divoký kojot pozorován při mistrovském plaveckém výkonu na ostrov Alcatraz. Tato scéna se odehrává v Texasu.

Nic mě nevytáčí tolik, jako démonizace některých skupin živočichů (ať už jde vlastně o ne-lidské druhy nebo o lidi samotné). Kojoti jsou z určitých důvodů vnímáni jako prašiví a srabáčtí, ale já v nich vidím něco pozoruhodného. Možná je to mou láskou k psovitým šelmám - a tím chci říci ke všem psovitým šelmám.

O víkendu chci začít psát další kapitolu Nových Lovců kryptidů, tentokrát již dvanáctou. Závěr předchozí části, zaměřené na Armanda Villalona, maličko nastínil, v jaké části světa se bude odehrávat, ale věřte mi, to nejlepší si nechám pro příběh samotný. Zvláště jste-li dlouhodobými čtenáři Lovců kryptidů, budete mnohým zaujati!

Vědecké celebrity v Epsteinových dokumentech

Vydání 3,5 milionů stran Epsteinových dokumentů americkým Ministerstvem spravedlnosti, k němuž došlo v pátek 30. ledna konečně v čitelné formě nesoucí podstatné informace, je třeba věnovat pozornost. A je důležité vědět, která jména se v nich objevují. Již dříve bylo známo, že Epsteinovy dokumenty obsahují mnohé o spojení současného amerického prezidenta Donalda Trumpa s odsouzeným pedofilem a mecenášem Jeffreym Epsteinem. Jejich vydání však nyní přineslo spoustu dalších údajů; obsahují také jména Elona Muska, který údajně projevil zájem o Epsteinův ostrov, britského politika Petera Mendelsona, slovenského exministra zahraničí Miroslava Lajčáka, ale také korespondenci mezi týmem kontroverzní spisovatelky J. K. Rowling a Jeffreym Epsteinem, který jím měl údajně být pozván na harrypotterovskou párty plných deset let poté, co byl Epstein odsouzen za zneužívání dětí. Byť prozatím nelze tvrdit nic konkrétního, a jako pozorovatel dění nehodlám tato a jiná jména osočovat z čehokoliv (vše, co jsem dosud napsal a co napíši jen přebírám od ostatních zdrojů), vytvářejí si rostoucí miliony lidí po celém světě lepší obrázek o těchto a dalších elitách, jejichž jména se nacházejí v Epsteinových dokumentech. A protože byl Jeffrey Epstein také mecenášem podporujícím vědu, nelze nevěnovat pozornost slavným jménům vědeckých celebrit, které se ve vydané korespodenci objevují. 

V tomto článku bude krátce shrnuto, co lze nyní v Epsteinových dokumentech a zdrojích, které z nich čerpají, o spojení mezi Epsteinem a vybranými vědeckými osobnostmi nalézt. Mějte na vědomí, že tento článek rozhodně neprovádí nějaká nařčení. Uvedu jen, co se ví, a co si můžete přečíst i jinde. Je nicméně dobré dávat si na práci těchto vědeckých osobností velký pozor. Epstein byl otřesným obchodníkem s lidmi a sériovým násilníkem, který zemřel ve vězení 10. srpna 2019. Poprvé byl odsouzen v roce 2008 Státním soudem na Floridě za dětskou prostituci. Byl to ohavný, morálně shnilý člověk. Nově vydané Epsteinovy dokumenty obsahují údaje o naprosto hnusných rituálech prováděných na jeho ostrově, o kanibalismu, znásilňování dětí, a celkově o temném, nejodpornějším chováním a zneužíváním prorostlém chování elit. Je nesmírně důležité důvěřovat obětem tohoto násilí - naslouchat jim a podporovat je. Co se pak těch elit majících spojení s Epsteinem týče, jací musejí být lidé, kteří s někým takovým byli v kontaktu po jeho odsouzení v roce 2008, si můžete obrázek udělat sami. Nyní se podívejme, která jména slavných akademiků, intelektuálů a vědců se v Epsteinových dokumentech vyskytují.

Richard Dawkins

Richard Dawkins usazen vedle Jeffreyho Epsteina. Obrázek převzat od Subbora Ahmada

Slavný britský evoluční biolog, sociobiolog, miláček pravicových pseudodarwinistů, biologický redukcionista a autor knih Sobecký gen (The Selfish Gene, 1976) či Slepý hodinář (The Blind Watchmaker, 1986) Richard Dawkins je v Epsteinových dokumentech zmíněn zhruba 400krát. Žurnalista David G. McAfee uvedl, že se Dawkins údajně pohyboval kolem Epsteina někdy v letech 2014 a 2015, tedy pět až šest roků poté, co byl Epstein vypuštěn z vězení a začal v soudních místnostech táhnout proti obětem činů, za něž byl roku 2008 odsouzen. V říjnu 2025 David G. McAfee uvedl, že Dawkins měl údajně být pasažérem na palubě letadla Lolita Expressu, tedy boeingu, na kterém se měly konat sexuální večírky s nezletilými dívkami organizovanými Epsteinovou spolupracovnicí Ghislaine Maxwell. McAfee nyní uvedl, že jeho reportáže byly potvrzeny vydáním Epsteinových dokumentů dne 30. ledna 2026. Předtím měl potvrzeno, že Dawkins se měl dostat kontaktu s Epsteinem přes literárního agenta Johna Brockmana. Uvedl také, že mu v e-mailu fyzik Lawrence Krauss, muž obviněný ze sexuálního zneužívání, lhal o spojení mezi Epsteinem a Dawkinsem (údajně tvrdil, že neexistovalo), které má být potvrzeno vydanými dokumenty.

Dawkins je nesmírně kontroverzní figurou. Poněvadž jsem nikdy nebyl dobře obeznámen s jeho prací, uvedl jsem v úvodu do článku Bye Bye Mr. Dawkins: Proč jsem ztratil respekt k slavnému evolučnímu biologovi z roku 2023 tato slova: "Ačkoliv je však Dawkins velmi významným evolučním biologem, a dosti přispěl k našemu celkovému porozumění toho, jak život funguje a jak se vyvíjí, má i své stinné stránky." Popravdě, psal jsem je v době, kdy jsem od něj neměl ani nic přečteno. Pokud se mi někdo ze čtenářů blogu vysmál za to, že jsem měl kdy mít nějaký respekt k Dawkinsovi, naprosto to chápu - měl jsem si udělat vlastní rešerši, a ne pouze zhlédnout nějaký dokument o evoluci od BBC, kterým Dawkins provázel (a to bylo tak to jediné, co jsem od něj tehdy znal). V souvislosti s jeho údajným spojením s Epsteinem nyní opět vyplouvají na povrch léta zahrabaná kontroverzní tvrzení, v nichž tento otřesný pseudovědec obhajoval "slabou pedofilii". The Atlantic v roce 2013 informoval o tom, že Dawkins v rozhovoru pro časopis The Times hovořil o zážitcích ze svého dětství, které by označil za "slabou pedofilii" ze strany dospělých, a které údajně "nemohl odsoudit". 

Je důležité si uvědomit, že Richard Dawkins je transfobní, anti-woke, a v minulosti na sociálních sítích (na svém twitterovém účtu) zlehčoval téma znásilnění. Zdaleka to není jediný člověk, který veřejně uráží trans lidi a šíří konspirační teorie (například konspirační teorii o velké výměně, související s panikou z islámského náboženství), a který se zároveň měl asociovat s lidmi obviněnými ze sexuálního zneužívání dětí. 

Robert Trivers

Robert Trivers ve společnosti Jeffreyho Epsteina. Obrázek z webu De Standaard

Americký evoluční biolog a sociobiolog Robert Trivers, který například v roce 1971 přišel s teorií recipročního altruismu a v roce 1973 s teorií fakultativní determinace poměrů pohlaví v populaci, dostal od Jeffreyho Epsteina 40 000 dolarů na svůj výzkum, a veřejně podporoval Jeffreyho Epsteina v roce 2015, tedy sedm let po Epsteinově odsouzení za zneužívání nezletilých dívek. Tehdy uvedl: "Ve čtrnácti nebo patnácti letech jsou jako dospělé ženy před šedesáti lety, takže ty činy nepovažuji za tak ohavné." Tato neuvěřitelná slova, která Triverse proslavila a která nelze označit jinak než jako pro-pedofilní, byla nyní připomenuta ve streamu britského nezávislého média Novara Media. Trivers omlouval a zlehčoval sexuální násilí páchané na nezletilých dívkách, a jak je nyní známo, uvedl, že jeho vztah s Epsteinem byl "cenný hlavně proto, že je extrémně bystrý, otevřený a hodně cestoval... poskytuje mi konzistentní a vřelou podporu, aniž bych musel psát nekonečné žádosti o granty, a věří mi, že ji dobře využiji." New Jersey Local News nám 2. února 2026 připomněl, že Trivers v souvislosti s Epsteinem používal slovní spojení jako "nádherný oběd" zahrnující "houf krásek". 

V e-mailové výměně s lingvistou Noamem Chomskym, která byla vydána minulý pátek, se Epstein označil za "hlavního financovatele" Triversova výzkumu. Jednalo se o výzkum vztahu symetrie kolena a schopnosti sprintovat. Poté, co byl Trivers propuštěn z Rutgers University v roce 2015, daroval mu Epstein dalších 30 000 dolarů; šek s touto částkou je také zahrnut ve vydaných Epsteinových dokumentech. 

Tolik biolog, který se v roce 2015 v rozhovoru pro oficiální studentské noviny na Rutgers University dosti samolibě označil za "jednoho z největších žijících sociálních teoretiků v evoluční biologii, tečka". Výše uvedená fotografie Triverse ve společnosti Jeffreyho Epsteina pochází z roku 2004, tedy z doby osm let předtím, než byl Epstein odsouzen; mějme nicméně na paměti, že podle svědectví jeho obětí docházelo k sexuálnímu zneužívání nezletilých již od roku 1985. 

Jack Horner

Jack Horner, který se ve svých 65 letech oženil s 19tiletou studentkou. Obrázek z webu People

Americký paleontolog, odborník na geologii Montany, člověk zodpovědný za vědeckou konzultaci filmů ze série Jurský park (Jurassic Park), propagátor velice kontroverzní hypotézy o čisté mrchožravosti tyrannosaura rexe a paleocreep John Robert Horner, známější jako Jack Horner, se též nachází v Epsteinových dokumentech. Spoluautor popisu maiasaury je již dlouhá léta rozdělující figurou. Bylo šokující, když se 15. ledna 2012 ve věku 65 let oženil s Vanessou Weaver, 19 let starou bakalářskou studentkou na Státní univerzitě v Montaně, která byla dobrovolnicí v jeho laboratoři. Chodil s ní ale už od roku 2011. Rozvedli se v srpnu 2016, ale nadále měli zůstat přáteli. Už to, že byl Horner v blízkém vztahu a manželském svazku s někým, kdo sotva překročil hranici dospělosti, je nesmírně, nesmírně zvláštní věc. Husí kůži nahánějící věc. Když jsem v roce 2016 psal o jeho odchodu do důchodu, neměl jsem ani ponětí, že sám Horner považoval za hlavní příčinu rozhodnutí opustit Museum of the Rockies právě to, že na něj bylo kvůli manželství s mladou ženou o více než pětačtyřicet let mladší pohlíženo s podezřením. Totální creep. A toto je prosím člověk, podle kterého bezobratlý pravičácký kariérní novelista Michael Crichton vytvořil postavu nejznámějšího fiktivního paleontologa Alana Granta.

Nově vydané Epsteinovy dokumenty poukazují na to, že Horner měl údajně v roce 2012 navštívit ranč Jeffreyho Epsteina s názvem Zorro Ranch v Novém Mexiku, a poté s ním měl komunikovat přes e-mail. Nejsou důkazy pro to, že by Horner měl spáchat jakékoli trestné činy, ale rozhodně je třeba mít na paměti, že se s Epsteinem setkal čtyři roky po jeho odsouzení za sexuální zneužívání. V září 2012 se pak oba muži měli přes e-maily domlouvat o možné budoucí Epsteinově návštěvě Museum of Rockies, kde byl Horner tehdy kurátorem paleontologické expozice. Co se týče návštěvy Epsteinova ranče, má Horner v e-mailu ze srpna 2012 uvádět, že tam měl "spoustu zábavy". Jeden e-mail od Lesley Groff směřovaný Epsteinovi také uvádí, že Horner měl ranč navštívit se studentkou.

Paleotwitter byl v posledních dnech zaplaven naprosto opodstatněnými odsouzeními už tak kontroverzního Hornera. Musím přiznat, že mě naštvaly necitlivé vtípky paleoartisty Hodariho Nondu o tom, jak Horner "popíral, že se jednalo o predátora" (odkaz na jeho popírání dravosti tyrannosaura rexe a zároveň na setkání s Epsteinem v době léta poté, co o něm pravda vyplula na povrch), neboť bagatelizují vážnost této situace. Nicméně paleotwitter je tvořen přesně těmi lidmi, kteří nesnesou jakýkoli útlak a kteří nenávidějí sexuální škůdce, a někteří se proti takovým znecitlivujícím vtípkům také ohradili. A to je dobře.

Stephen Hawking

Stephen Hawking na Epsteinově ostrově. Obrázek z webu iDnes.cz

Anglický teoretický fyzik, kosmolog a astrofyzik Stephen Hawking, který byl v průběhu desítek let postihnut amyotrofickou laterální sklerózou znemožňující mu pohyb a řeč, a který byl v roce 2002 zařazen na 25. příčku v hlasování o 100 nejvýznamnějších Britech zorganizovaným televizí BBC, začal být veřejně poprvé v souvislosti s Epsteinem zmiňován v lednu 2024. Již tehdy bylo odtajněno několik soudních dokumentů, ve kterých se o Hawkingovi psalo. Nově vydané Epsteinovy dokumenty však zmiňují Hawkinga minimálně 232krát, a poukazují na to, že se podle všech důkazů slavný fyzik měl pohybovat na Epsteinově ostrově, kde docházelo k sexuálnímu zneužívání zotročených nezletilých dívek. Podle vydané korespondence měl mít údajně intimní poměr s nezletilou dívkou, která k němu byla donucena. Epstein uvádí ve zprávě z dubna 2018 následující: "Nekecám, jedna dívka řekla, že měla sex s mým přítelem Stephenem Hawkingem." Do kontaktu s Epsteinem se měl Hawking dostat v roce 2006, když navštívil konferenci na ostrově Svatý Tomáš, kterou mecenáš financoval. Měli se osobně setkat, a Epstein mu měl umožnit podmořský výlet ve své vlastní ponorce.

V e-mailu z roku 2015 pak Epstein navrhoval Ghislaine Maxwell, že přátelé advokátky přeživších sexuálního zneužívání Virginie Giuffre by mohli získat finanční odměnu, budou-li tvrdit, že Hawking se neúčastnil orgií na jeho ostrově. To samo nutí člověka pozvednout obočí a zatínat zuby zhnusením. Někteří neznalci tvrdí, že Hawking by kvůli amyotrofické laterální skleróze nemohl být schopen sexuálního zneužívání, což je zkrátka ableistický předsudek. Léta se však také hovoří o tom, že mohl být sám fyzicky zneužíván osobami, které se o něj staraly. V každém případě nelze vylučovat, že člověk s takovým sociálním kapitálem jako Hawking by nemohl být schopen provádět špinavosti. I on byl elitou.

Hawking zemřel v roce 2018, a pro neznalé se stal takovou vědeckou modlou. Jeho image paralyzovaného muže schopného komunikovat jen přes elektronický hlasový syntetizátor, obdařeného supermyslí, se vryla do obecného povědomí veřejnosti. Jeho figurování v Epsteinových dokumentech, to, že jej Epstein nazýval svým přítelem, a možnost, že měl intimní vztah s nezletilou dívkou, však nelze ignorovat, a je to naprosto odpudivé.

Noam Chomsky

Noam Chomsky na palubě letadla s Jeffreym Epsteinem. Obrázek z The Guardian

Levice není žádný kult. Když se před lety začalo dosti hovořit o spojení anarchistického akademika Noama Chomského s Jeffreym Epsteinem, dali od něj ti z nás, kteří byli dříve ovlivněni jeho zásadními díly jako Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media (1988) ruce pryč. Chomského vyjádření k ruské invazi Ukrajiny (jeho bagatelizace tamní války) v roce 2022 byla něčím tak odpudivým, že jsem ho začal z celého srdce nenávidět (dogmatický antimilitarismus či víra v mírová řešení konfliktu započatého fašistickým impériem bohužel některé levičáky pořád svazuje, viz rozdělení globální levice ohledně války na Ukrajině a vyvstání všelijakých putinovských kolaborantů i užitečných idiotů z řad západních tankistů, ale to nebudu na tomto blogu řešit, když většina jeho čtenářů není v těchto záležitostech zasvěcena). Nicméně co se spojení s Epsteinem týče, Chomsky mohl doteď předstírat, že měl od něj pouze peníze na své výzkumy nebo že se s ním asocioval z pracovních důvodů. To po vypuštění Epsteinových dokumentů, ke kterému došlo minulý týden, již nelze.

Americký lingvista, filozof a kritický akademik Noam Chomsky po léta zrazoval své anarchistické přesvědčení, neboť měl blízké sociální vazby na Jeffreyho Epsteina, a své přátelství s ním měl udržovat léta poté, co byl Epstein v roce 2008 odsouzen. Ačkoliv vydané dokumenty nenesou žádné Chomského zmínky o Epsteinově ostrově, kde byly zneužívány nezletilé dívky, jejich e-mailové konverzace nesou známky vzájemné přátelskosti. V lednu 2019 Chomsky v jednom e-mailu Epsteinovi napsal rady, jak navigovat "hrozným způsobem, jakým se s tebou zachází v tisku a na veřejnosti." Měl tedy vyjádřit sympatii s Epsteinem v době, kdy mecenášova pedofilie byla známa, a to je další hřebíček do Chomského rakve.

Pokud vás více zajímá rozbor a kritika Chomského přátelství s Epsteinem, podívejte se na tento půlhodinový úryvek z nedávného streamu Novara Media s britskými komentátory Michaelem Walkerem a Aronem Bastanim. Ani Chomsky nesmí zůstat suchý. Je to ta jedna figura z řad sociálních kritiků - ten jeden a navíc falešný levičák mezi samými konzervativci, nácky, sionisty, imperialisty a kdovíkým morálně shnilým, kdo se s Epsteinem kamarádili - kterou je za to třeba odsoudit.

Pro více ohledně vydání Epsteinových dokumentů můžete zhlédnout tuto reportáž americké televizní společnosti PBS. Je to velká událost, která vyvolala šokové vlny po celém světě. Určití politici kvůli tomu mají problémy. Ani takzvaní intelektuálové - a jejich kamarádství s Epsteinem - ale nesmí být přehlíženi. Web Inside Higher Ed vydal v posledních dnech několik článků (odkaz na jeden, zde odkaz na další) shrnující informace o mnoha dalších akademicích s konekcemi k Epsteinovi, které jsem v tomto příspěvku nezmínil. Doporučuji vám, abyste si je přečetli.

6 vybraných druhů lambeosaurinů: Minqaria bata

Vědecký název: Minqaria bata,

Místo nálezu: Maroko,

Velikost: délka 3,5 m, hmotnost 250 kg.

Tento zástupce podčeledi Lambeosaurinae byl popsán v roce 2024 paleontologem Nicholasem Longrichem a jeho kolegy na základě exempláře objeveného v marocké pánvi Oulad Abdoun, která vydala také příbuzný druh Ajnabia odysseus, popsaný o tři až čtyři roky dříve též Longrichem. Celé jeho jméno, Minqaria bata, vychází z arabštiny, a znamená v překladu "kachní zobák". Typový exemplář sestává několika neúplných kostí lebky, včetně části levé zubní kosti, pravé části horní čelisti a mozkovny. Podle spojených kostí mozkovny výzkumníci usoudili, že se jednalo o dospělé zvíře, ačkoliv nebylo žádným obrem; vlastně se řadí mezi menší lambeosauriny, velikostně byla srovnatelná s ajnabií. V blízkosti jejích pozůstatků však byly nalezeny také kosti končetin patřící až šestimetrovým hadrosauridům, se kterými spolu s ajnabií koexistovala. Od ajnabie se Minqaria lišila například tvarem maxilly, ale také tvarem zubů. Společně tyto taxony patří do kladu Arenysaurini, a jejich nejbližší příbuzní se vyskytovali v Evropě. Právě odtamtud se do severní Afriky, jež byla na konci křídy ostrovem, dostali jejich předchůdci. Minqaria patřila mezi neptačí dinosaury pozdní křídy; její kosti pocházejí z maastrichtských vrstev stáří 68 až 66 milionů let. V té době již byli lambeosaurini regionálně vyhynulí v Severní Americe, evropským a severoafrickým zástupcům této podčeledi hadrosauridů se však očividně dařilo ve vší jejich rozmanitosti. V populární kultuře se Minqaria poprvé objevila v roce 2025 v rámci figurkové série od Frenzy Pack k filmu Jurský svět: Znovuzrození (Jurassic World Rebirth). 

Zdroj obrázku:

Species New to Science (autor: Raúl Martín)

Zdroje informací:

A new small duckbilled dinosaur (Hadrosauridae: Lambeosaurinae) from Morocco and dinosaur diversity in the late Maastrichtian of North Africa (Scientific Reports)

Minqaria (Wikipedia)

Minqaria (Jurassic Park Wiki)

Noví Lovci kryptidů: Stáž v Hondurasu (2/2)

Poté, co Armando Villalon představil stovkám světových odborníků nový tým Lovců kryptidů, vedený Wren Riverou, na Konferenci o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat v prostorech Portorické univerzity v Río Piedras, vyrazil na pětidenní stáž, kterou mu nabídl doktor Eldred Canady. Jeden z největších expertů na středoamerické kryptidy pověděl dvacetiletému studentovi o zvláštní opeřené nestvůře, o které se poslední tři roky šíří zkazky v Hondurasu. Co mělo být původně letní stáží se stalo lednovým dobrodružstvím, a to díky tomu, že s počátkem roku 2056 se v zemi vytvořila nová vláda. Ta po skončení fašistické totality otevřela Honduras světu, a podporuje vědecký výzkum, pro který potřebuje vědce z celé planety. Eldred zde vidí příležitost pro Armanda, pro kterého by se coby velkého zájemce o tajemná zvířata, v současnosti pracujícího na bakalářské práci o Chupacabrách, mohl Honduras stát takovou druhou základnou mimo jeho domovské Portoriko. Po vykoupání se v jezeře nedaleko jejich společné ubikace se dva dobrodruzi vydali na pochod posledními zbytky honduraské džungle k místům, kde se měl před nějakou dobou odehrát útok opeřeného kryptida na člověka. Zatímco kráčeli lesem, o tajemném tvorovi si povídali. Nikdo pořádně neví, jak má vypadat; některé příběhy jej líčí jako čtyřnohého a čtyřkřídlého opeřence, jiné jej vykreslují jako opeřence zcela křídel zbaveného se třemi až šesti končetinami. Při pochodu byl Eldred téměř uštknut křovinářem němým, ale Armando jej zachránil. Přitom se ne poprvé projevilo Eldredovo očarování Armandem. Ačkoliv by pochod na místo, kde k útoku došlo, mohl být mnohem rychleji učiněn z města Juticalpa, na které s koncem dne dvojice zhlížela z kopce, byl by příliš riskantní kvůli minám ze 3. světové války, kterými je les v okolí města poset. Poté, co dvojice dorazila na vhodné místo k táboru, cíli nepříliš vzdálené, vylezl Armando na strom. Setkal se tam s jakýmsi opeřeným monstrem, které určitě nebylo obyčejnou harpyjí pralesní. Do stanu se za Eldredem vrátil zkrvaven a se slovy, že našel to, po čem společně pátrají.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

STÁŽ V HONDURASU, ČÁST DRUHÁ:

"Teď to bude trochu pálit," varoval doktor Canady studenta, "ta rána v paži je zvláště hluboká. Pokud jsi připraven, vtlačím do ní tampon, a chvíli ho tam nechám."

"Dělejte, co je třeba, pane doktore," řekl odvážně Armando.

Oba seděli usazeni vedle lampičky, na Eldredově lůžku. Armando byl svlečen do půl těla, a mihotavé světlo ozařovalo jeho dokonalé osvalení. Prsty pravé ruky měl již olepeny náplastmi. Byly celé prorudlé, krev totiž z ran dosud nepřestala prýštit. Mladík si byl vědom toho, že mohl být rád za úplnost svých prstů. Pozdější klovanec do paže, který Eldred právě ošetřoval, totiž prokázal, že ať už ho napadlo cokoliv, bylo to rozhodně schopno zasadit nesmírně hluboké, vážné rány. To první klovnutí do prstů muselo být pouze varovné, další rána do paže už byla o poznání silnější, a kdyby mladík dostal stejnou pecku do prstů, nejspíše by odletěly všemi světovými směry.

"V pořádku?" zeptal se Eldred, zatímco tlačil tampon s desinfekcí do krvácející rány.

"Úplně v pohodě, pane doktore," zazubil se Armando, "mohl jste té desinfekce klidně přidat. Jenom to tak lechtá."

"Lechtá?!" vyhrkl doktor Canady. "Vždyť je ten tampon úplně promočený. Seš si jistý, že nemáš nějakou superodolnost, že to takhle vydržíš?"

"Kdo ví," uchechtl se Armando, "třeba jsem tajné dítě Pierra Leroye, a přenesly se na mě jeho superschopnosti. On měl superschopnosti, že jo?"

Eldred se pousmál. Byl to jeho první úsměv od chvíle, kdy Armando vstoupil raněn do stanu. "Párkrát jsem ho potkal. Milý chlapík," řekl tiše, "ohromné tělo. Masivní svaly. Opravdový nadčlověk." Přejel očima Armandovy bicepsy. Poté vyňal tampon z rány.

Armando již druhou rukou prohrabával lékárničku, a po pár vteřinách z ní vytáhl obvaz. Eldred pokynul, převzal jej, přiložil k ráně další tampon, a nato jej obvazem obmotal. Jakmile práci dokončil a obvaz přestřihl nůžkami, zůstala mu dlaň jedné ruky na mladíkově paži položena.

"Páni," řekl doktor Canady, jako by se v něm cosi probudilo, "je neuvěřitelné, že jsem takhle celý život utíkal."

"Hele, nehrajte to na mě zas, jo?" zasmál se Armando. "Jestli chcete chodit se studentama, ulovte si nějaké na té vaší univerzitě. Vsadím se, že atraktivních kluků s masitýma bicákama tam pár máte!"

"Ale no tak, Armando," řekl se zavřenýma očima Eldred, a ruku pomalu stáhl k sobě, "ty si pořád myslíš, že se s tebou snažím nějak... flirtovat nebo co... ale já jsem ženatý. Mám dítě. Dceru mladší, než jsi ty. Nesnažím se tě..."

Armando vybuchl v hlasitý smích. "Máte to po celým ksichtu, pane doktore."

"Co? Co mám po celém ksichtu?" vyhrkl překvapeně Eldred, a dotkl se svých tváří.

"Lež," pokračoval Armando, "jak jsem vám říkal, koukám na sebe do zrcadla, a tak vím, proč na mě lidi reagujou tak, jak reagujou. Když jsem vás k sobě stáh, jak na vás udělal výpad ten křovinář, cítil jsem vašeho bonera. Velkýho, stojícího, připravenýho na páření, ty vole."

Eldred pozvedl obočí.

"Jasně, jak každej člověk jste bisexuál, jste ženatej a máte dítě, ale to neznamená, že vůči mě necítíte přitažlivost. Objektivně jsem prostě strašně atraktivní, lidi na mě čuměj furt. Před týdnem si mě prohlížela nějaká babička v autobuse," povídal se samolibým úsměvem Armando, "musela mít tak sto dvacet. Všim jsem si, jak mi čumí na prsa, který jsem měl zčásti odhalený. A když jsem se střet očima s těma jejíma, usmála se jak dvacetiletá holka... akorát že měla jeden a půl zubu."

"Hmm," ozvalo se z Eldredova hrdla. Pohlédl na Armandova prsa a našpulil své rty.

"Na letišti v San Juan, než jsme odletěli do Hondurasu, na mě zas čuměl patnáctiletej týpek, co byl v řadě hned za náma. Vždycky, když jsem se ohlíd zpátky, měl oči na mojem zadku, a hubu měl otevřenou. Ohlíd jsem se na něj aspoň desetkrát. Furt to bylo stejný. A ten děda, co mě prohledával, ten čtyřicátník, přiblížil nos k bouli mezi mýma nohama na moc dlouhou dobu. Viděl jsem, jak mu teče pot z čela. Užuž se ptal, jestli bychom spolu nemohli začít chodit... viděl jsem mu to na očích."

"No, nepředstavujete si to trošku? Já myslel, že vám čichal ke kalhotám, aby determinoval, zda nemáte v kapsách malé množství nějaké drogy?"

"Ke kaťatům mi čuchal, to jo," uchechtl se Armando, "ale ten zbytek si představujete, heh, domýšlíte vy, pane doktore. Týpek byl okouzlenej. A to jsem si ho vyprofiloval jako někoho, kdo je určitě celej život performativní heterák. Až do chvíle, kdy mě potkal."

"Hmm," řekl trochu vyšším tónem Eldred, a hlasitě se nadechl nosem. Zavřel oči, a usmál se.

Armando si čichl k podpaží. "Hmm," zopakoval po Eldredovi, "i můj pot je atraktivní. A to mi můj přítel jednou řekl, že ho mám maskovat deodorantem. Dal mi k posledním narozkám jeden obzvlášť hnusnej."

"Cože?!" vyhrkl Eldred. "Vy máte přítele?"

"Vám to vadí, ty vole? Jste snad homofobní?" udělal Armando naschvál vážný obličej.

"Ne, propána... kdo vůbec dneska je? Ne, ne, Armando... takhle jsem to nemyslel!" vyhrkl bleskurychle Eldred. "Já jen... jistě... jistě."

"Jistě co?" zazubil se drze Armando a poškrabal si bradu.

"Jistě, že s někým chodíte," řekl zklamaně Eldred.

"No, a tady to máme, pane doktore! Já se vám prostě líbím. Přesně moje pointa. Proč si myslíte, že jsem vám tu vyprávěl o všech těch random strangerech, co se ze mě mohli posrat?" smál se Armando.

Eldred se na chvíli odmlčel, a zahleděl se do světla lampičky. Armando si lehl na své lůžko, svlékl si kalhoty, a ve spodkách se vsoukal do tenkého spacího pytle s moskytiérou. Poté pohlédl na Eldreda, stále ztraceného v myšlenkách. 

"Je to vtipné," řekl Eldred, "vždycky jsem si myslel, že vím, kdo jsem. Ve svých třinácti letech jsem byl na prideu v Los Angeles a držel jsem plakát s nápisem Proud Ally. Hrdý spojenec. Považoval jsem se za holky milujícího kluka. Když jsem byl student... jako ty... chodil jsem se dvěma studentkami na univerzitě. Měl jsem s nimi velmi blízký vztah. Byli jsme spolu, my tři, a poslední rok jsme spolu žili ve stejném pokoji. Poté jsme měl deset let jinou přítelkyni, pak jsem se potkal se svou manželkou, narodilo se nám dítě a my jsme se vzali... Jak je možné, že mě teď přitahuje mladý, urostlý, svalnatý muž s osvalením tak okouzlujícím, že bych z každého póru na kůži jej obalující svými rty nejraději vysál vše, co pod nimi hromobije?"

"Hele, jak jsem vám řek," uchechtl se nezaujatě Armando, otočil se k Eldredovi zády a hodil si přes obličej moskytiéru, "až po tom rande vám řeknu, jestli máte si můžete dovolit ojíždět mi bicáky. Teď dobrou, jsem fakt unavenej."

"Dobrou noc," řekl posmutněle Eldred, také se vsoukal do svého spacího pytle opatřeného moskytiérou, a za mihotajícího světla přejížděl po Armandových zádech a zpocených vlasech. 

Kdo sakra jsem? Proč se dívám zpět na svůj život a cítím nejistotu ohledně všeho, za co jsem se považoval? Takové otázky projížděly jeho myslí, zatímco zavíral oči. V postupně budovaném snu viděl toho perfektního svalouše, jak vystupuje z nanicovatých houštin. Obdivoval to božské tělo. A ten úsměv. Ten drzý zubatý úsměv. Toho arogantního čuráka. A pak náhle se ozval podivný skřek, a zpoza modrovlasého mladíka z houštin vylétl opeřený přízrak, a jeho dokonalé svaly popadl svými děs nahánějícími pařáty!

Doktor Canady se s výkřikem probudil. Prudce sebou trhl, a okamžitě zkontroloval, zda se Armando stále nacházel ve stanu. Oči měl stále vytřeštěné, když zjistil, že na mladíkově lůžku se nacházel jen zmuchlaný spací pytel. Vchod do stanu byl navíc otevřený.

Brzy mu však spadl kámen ze srdce. Zvenčí se ozývalo radostné pískání, do stanu táhl zápach táborového ohně, a stěnami prosvítalo mdlé denní světlo. Eldred si utřel pot z čela, a celý uřícený se vypotácel ven, div po prvním došlápnutí na suché listí před stanem neupadl. 

"Křičel jste se ze spaní?" uchechtl se Armando. "Nebo jste křičel při něčem jiném?"

"Měl jsem strašný sen, Armando," vydechl Eldred, a převzal od studenta kelímek s čerstvě uvařeným horkým čajem, "zdálo se mi, že na nás útočí ti kryptidi. Jedna velká opeřená bestie vedle druhé. Snášely se na náš stan, sápaly ho svými drápy, a klovali tě. Všude byla krev! Musel jsem se tě zachránit. Bojoval jsem s nimi, ale oni mě také napadli. Umírali jsme pod jejich útokem spolu. Doteď mě z toho mrazí."

"Prdlajs," smál se Armando, "zdálo se vám o mých břišácích. Projížděl jste jima prstem a pochvaloval jste si, jak bezvadné jsou. A já vás pak odmítnul, když jste mi navrhl, že se vezmeme, a vy jste křičel z frustrace. No, a teď jste tady."

"Armando," řekl rázně Eldred, "můžeš toho, prosím tě, nechat?"

"Čtu vám myšlenky," zubil se mladík, "to je ve skutečnosti moje superschopnost."

Eldred naštvaně vydechl. "Mrzí mě, že jsem ti řekl to, co jsem ti řekl. Teď se tohohle zlobení nezbavím."

"Hele, jak už jsem říkal, věděl jsem to všechno předtím, než jste přestal být tajnůstkářský. Když k sobě někoho přitáhnete a cítíte, jak mu povstal temnej rytíř, prostě víte. Hlavní ale je, že jste přestal lhát sám sobě," odpověděl Armando.

"Nějaké novinky ohledně našeho kryptida?" zeptal se Eldred, a usrkl čaj z kelímku. "Kterého jsem, a to vážně nelžu, opravdu v tom snu viděl?"

"Jaký další věci jste v tom snu viděl?" chichotal se Armando.

Eldred naštvaně vydechl, zakroutil nevěřícně hlavou, a vzdálil se od táborového ohně. Prohlížel si okolí stanu, a náhle se zarazil. Všiml si, že kmen stromu nacházejícího se nejblíže stanu, konkrétně části, ve které spal Armando, byl pokryt čtyřmi táhlými zářezy. Byly to stopy po drápech!

"Armando!" vyhrkl doktor, a ukázal na ně. "Nejsem už nejmladší, ale... tohle tu včera večer nebylo, že? Pamatuju si to správně?"

Mladík vyskočil, a přiběhl ke stromu. "No ty krávo, vole," zašeptal, "muselo to v noci poskakovat poblíž stanu. Vaše noční můry byly nejspíš inspirované reálným děním mimo stan."

Eldred znovu přejel očima po okolí stanu. Přiložil obě ruce na své břicho, pokryté tenkým bílým tílkem. Cítil, jak se chvěje. Zmocňoval se ho strach.

"Definitivně je to čerstvý," řekl Armando poté, co jeden škrábanec v kůře prošťáral prstem a poté jej olízl, "ven furt prýští míza."

"Jak moc čerstvý?" roztřásl se Eldred.

"Víc, než bychom si přáli. Já vyšel rozdělat oheň před dvaceti minutama, a tyhle ozdoby podle mě nebudou starší, než hodinu..."

"Můj ty bože, Armando," šeptl Eldred, když zaklonil hlavu a pohlédl vzhůru. 

"Hele, fakt vám nemůžu slíbit, že vás neuvedu k pokušení," uchechtl se mladík, a také pohlédl vzhůru. Náhle zamrzl na místě. Uviděl, že na dvou větvích snad tři či tři a půl metru nad Eldredem se nacházeli dva bílí ptáci s výraznými červenými chocholkami na hlavách, připomínající tvarem sekyru. Velké žluté zraky měli upřeny na doktora, stejně jako dlouhé silné zobáky zakončené háčky, a nervózně svírali větve dvounohými pařátami.

Armando si sáhl za opasek. "¡Mierda!" zasyčel. Uvědomil si, že svou laserovou pistoli ponechal ve stanu. "Utíkejte, pane doktore!" zařval.

Eldred se dal do pohybu v pravý čas. Jedno ze zvířat totiž sletělo k zemi. Skutečně mělo křídla, byť nebyla nikterak impozantní. Byl to pták, měl je pouze dvě, a rovněž tak měl dvě zadní či spodní končetiny. Těmi při sletu mířil na doktora. Ten, stále bos, skočil mezi křoviska, a zanaříkal. Šlápl totiž na ostrý kámen.

Pták doletěl na zem. Zapískal, a natočil hlavu k Armandovi. Mladík si nyní všiml velké černé šmouhy na jeho pravém boku. Nepochybně to byla stopa po včerejší laserové střele. 

"Tak ty ses přišel pomstít, jo?" pousmál se jedním koutkem rtů Armando. "Tentokrát to možná bude férovka, to uznávám."

Rozběhl se proti dravému ptákovi, a pokusil se ho kopnout do hlavy. Zvíře se téměř ani nepohnulo, jen kopanci uhnulo, a vzápětí svým velkým zobákem uštědřilo Armandovi hlubokou ránu do lýtka. Mladík vykřikl bolestí.

Teprve nyní si začínal uvědomovat, jak velký ten pták byl. Když stál na zemi, sahal mu, urostlému stopětaosmdesáticentimetrovému muži, nad pás. Určitě byl větší, než harpyje. Armando se pokusil ho znovu kopnout, ale i tentokrát minul. Aby se vyhnul další bolestivé ráně, skočil raději okamžitě do stanu. Hodil za hlavu svůj spací pytel, a popadl rukojeť laserové pistole, kterou pod něj ráno položil.

Pták s vřískáním prostrčil hlavu vchodem do stanu, a znovu Armanda klovl do nohy. Uštědřil mu další ránu vedle té předchozí. Tentokrát už ale nepustil. Pořádně se zakousl, a tahal mladíka ven ze stanu. Ten se otočil a chystal se vystřelit, když na něj náhle stan spadl.

Druhý pták se snesl z větve, a jeho dvouprsté pařáty se obalily kolem mladíkova obličeje. Kdyby mu ho nechránila střecha stanu, už by mu krvácely tváře. Armando sebou divoce házel, sypal přitom španělské nadávky, a pokoušel se vymanit ze spárů obou zvířat. Kopance druhou nohou k ničemu nevedly. A jakkoliv se kroutil, pořád cítil, jak mu druhý pták svírá hlavu. Drápy už střechou stanu pronikaly. Armando slyšel, jak ji prořezávají.

"Hej, vy pitomci!" ozval se náhle Eldredův hlas. Oba ptáci spěšně pohlédli na staršího muže oblečeného v tílku a kalhotách, stojícího bez bot mezi křovinami. Nevěnovali mu ale moc pozornosti. Kořist si už vybrali.

"Tohle vás neodláká?" vyhrkl Eldred, a zpoza opasku svých kalhot vytáhl druhou laserovou pistoli. Do obou zvířat to z ní napálil, jako by nic. Ptáka s černou šmouhou okamžitě odstavil. Opeřenec s kvílením dopadl na zem, a mrskal sebou, jako by byl smrtelně raněn. Když však zasáhl druhého ptáka, útočícího na Armandův obličej, jen ho proti sobě poštval. Popálil mu peří na krku, a to si opeřenec nenechal líbit. Prudce vylétl proti Eldredovi.

Doktor se dal do pohybu. Se zkrvaveným chodidlem poskakoval mezi větvemi a ostrými kameny, zatímco za ním hbitě letěl opeřený přízrak. Eldred učinil jen několik skoků, a už se nacházel na okraji svahu, jen asi dvacet metrů od místa, odkud předešlého večera s Armandem pohlížel na Juticalpu. Zemina mu začínala ujíždět pod chodidly. 

"Armando! Armando, pomoc!" křičel doktor Canady. Zvíře mu sevřelo ramena svými drápy, neskutečně bolestivě je zmáčklo, až musel v agonii křičet, a sneslo se s ním ze svahu.

Eldred nedokázal uvěřit vlastním očím. Klesal ke korunám stromů, ale pozvolna, pomalu. Pták očividně nedokázal nabrat výšku, Eldred byl příliš těžkou kořistí, ale dokázal s ním doplachtit na lesní podlahu pod svahem. Muž přitom ani na chvíli nepomýšlel na to, že by střílel z laserové pistole. Prostředek k zabití útočníka měl, ale nechtěl spadnout.

Jakmile se jeho nohy dotkly země poté, co spolu proletěli otvorem mezi větvemi, okamžitě začal mačkat spoušť. Jenže útočník se pohyboval tak chaoticky, zatímco stále svíral Eldredova ramena, že zkrátka nebylo možné jej zasáhnout. V bezprostředním okolí zuřivě bojujícího páru lovec a kořist se lámaly větve, vybuchovaly padlé kmeny stromů, vířilo se listí a kusy hlíny létaly celé metry vysoko. Eldred přitom vystrašeně řval, a dravec vzrušeně pískal. Když už toho měl dost, klovl Eldreda do hlavy.

Palba ustala. Zoolog sebou flákl o zem, a zůstal nehnutě ležet. Dravec pustil jeho ramena, a učinil několik pomalých kroků kolem jeho těla. S hlasitým pískáním se z větví poněkud vzdálenějších, laserovými střelami nedotčených stromů, začali k oběti snášet další dravci stejného druhu. 

Shromáždili se kolem nehybného těla, a komunikovali spolu syčivými vokalizacemi, působícími spíše jako syčení hada než jako ptačí zpěv. Připravovali se Eldreda pozřít.

Náhle uslyšeli pískání svého druha s černou šmohou na pravém boku. Snášel se k nim. Nepřidával se však k hostině. Byl na útěku. Za ním se totiž nesla sprcha laserových střel. Vnikaly do země, prolétávaly kmeny stromů, vířily listí... Na místě zkrátka zavládl další chaos.

"Padejte od vedoucího mý stáže, svině!" řval Armando, proskakující houštinami. Košili měl pokrytou prachem a hlínou, to jak předtím sjížděl po svahu. Nešetřil laserovými střelami, zasahoval jednoho ptáka po druhém, a ti prudce s kvílením vzlétávali. Teprve, když se mladík zastavil u nehybného Eldreda, zkontroloval, jaký stupeň laserového paprsku vlastně od předešlého večera střílel. S uvědoměním si možnosti zesílit paprsek se uchechtl, a pak několik ptáků sejmul nejsilnějšími ranami.

"Pane doktore! Pane doktore, slyšíte mě?!" křičel Armando, když už žádní opeřenci nebyli k vidění. Klekl si před nehybným tělem doktora Canadyho, položil svou laserovou pistoli na zem, a snažil se mu najít pulz na krku. Ruce se mu po palbě stále třásly, nebylo to tedy jednoduché.

"Do hajzlu," zašeptal Armando po několika vteřinách, "do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!"

Eldred byl mrtvý. Ptáci se kolem jeho těla museli shromáždit za jediným účelem - aby na něm hodovali. Mladík tomu nedokázal uvěřit. Cloumal s jeho tělem, a z očí mu začaly téci slzy. Podebral Eldredovu pravou ruku, a natočil muže obličejem vzhůru. Ta rána, kterou měl v čele, působila při pohledu seshora děsivě. 

Armando se třesoucími prsty pravé ruky dotkl Eldredova zakrváceného čela. Pomalu jimi sjížděl až ke klovanci, a nakonec do něj zanořil jeden prst. V tu chvíli si něco uvědomil. Vykulil oči.

"Budeme potřebovat desinfekci," ozvalo se znaveně z Eldredových úst, pozměněných v úsměv, "ale určitě ne takové množství, jaké jsem vyplýtval na tobě."

Armando se začal chechtat. Několikrát s doktorem zacloumal, zaklonil hlavu, a stále se smál. Poté se prstem dotkl rány v jeho rameni. Eldred zaúpěl. "Ne, pane doktore, budeme jí potřebovat o dost víc, než kolik jste jí použil na mě. Tohle jsou teprve rány."

Eldred se posadil, rukama opřen o zem. "Hrál jsem vačici," řekl tiše, "chtěl jsem je přesvědčit, že jsem odstavený, a jakmile by kolem mě byli shromážděni, všechny bych je postřílel."

"Jak jste mohl tušit, že se tu objeví celé hejno?" zeptal se zmateně Armando.

"Nemohl," odpověděl Eldred, "převzal jsem to z toho snu, kde útočili na náš stan. To, že jsou to skupinová zvířata. Ačkoliv jsem si je tedy nepředstavoval takové, jakými jsou. Přece jen jsou to normální draví ptáci. Nedivil bych se, kdyby byli blízce vývojově spjati s harpyjí pralesní. Jen ty dvounohé pařáty... možná nějaká zvláštní mutace? Nebo pokus? Třeba jsou produktem nějakého experimentování, nikoliv přírodního výběru... kdo ví."

"Takže jste se rozhodl ohrozit svůj život tím, že jste doufal v to... že se věci z vašeho snu ukáží být reálné?" zakroutil nevěřícně hlavou Armando.

"Více, než jedna," odpověděl znaveně Eldred, a dotkl se Armandova bicepsu, "více než jedna, můj kluku." Biceps zmáčkl.

"Oh, what the heck," reagoval na to Armando, a přitiskl své rty k těm Eldredovým. Sdíleli spolu několik dlouhých, hlasitých polibků. Mladík při nich vtlačil druhou Eldredovu ruku pod své triko. Doktor se dotyků jeho božských buchet nemohl nabažit, a hrdlem to dával najevo.

Zavalen svým studentem, tou horou svalů, začal Eldred oběma rukama prozkoumávat vše, o čem předchozí noc snil. Nevinně se líbající muži, ležící jeden na druhém na lesní podlaze, bohužel brzy přilákali pozornost zahnaných predátorů. Dva z nich uviděli v jejich blízkém setkání s rostoucí intimitou příležitost k bezhlavému útoku. S otevřenými zobáky se proti nim rozběhli.

A pak se ozvala rána. Všude bylo peří. S usmaženými kusy ptačího masa padalo na zem. Všude v okolí Armanda a Eldreda.

"Co to bylo?" vyhrkl Armando, když se donutil oddálit své rty od rtů vedoucího své stáže. 

"Mina," odpověděl rozjařeně Eldred, "došlápli na minu."

"¡Santa Madre de Dios!" vyhrkl Armando, vstal a natáhl si kalhoty. "Voni vyletěli do vzduchu sotva deset metrů od nás!" Pohlížel na velkou černou skvrnu na lesní půdě, a na všechna ta černá pera kolem sebe.

"Z bílých orlů jsou černí kohoutci," řekl s blaženým úsměvem Eldred, také se postavil a natáhl si kalhoty.

"Mluvte za sebe, vy jste tu bílej," řekl drze Armando, a sjel očima k Eldredovu rozkroku.

"Díky tobě teď už ne," pokýval hlavou Eldred. 

"Jak to vysvětlíte svojí manželce?" zeptal se Armando, a opět pohlédl na stopu po vybuchlé mině.

"No, ono je to s ní komplikované, vlastně," řekl pomalu Eldred, "momentálně se stárá o naši dceru spolu se svou přítelkyní v Clevelandu. Daleko od mého domova v San Diegu. Chtěla mít s někým blízký vztah, který jsem jí já... jaksi... nemohl dát." Zadíval se na Armanda.

"No jasně, kápo," zazubil se mladík, "já jsem si říkal, že ten kohoutek byl nějak zvadlej. Jako by nebyl použitej tak deset let."

Eldred se přitiskl k Armandovi. "Měl jsi pravdu, Armando. Líbíš se mi. Líbíš se mi stejně, jako ses líbil té stodvacetileté babičce s jedním a půl zubu, tomu patnáctiletému výrostkovi na letišti v San Juan i tomu čtyřicátníkovi, který předstíral, že v tvých kalhotech hledá drogy. Jsi perfektní, o tom jsem neměl dosud pochyb, ale teď... teď opravdu nemohu myslet nejen na tvé svaly, ale i na další tvou dokonalost. Připadám si tak poctěn!"

"Hele, hele, pane doktore," řekl Armando, a nervózně zakýval hlavou ze stranu na stranu, "pořád platí, že mám přítele. Jednou dvakrát ptáček ulítne, to jo, ale vzhledem k tomu, že s ním vedu vztah o dost intimnější, než takhle chvilkově s váma, nemyslím si, že by bylo úplně zdravý považovat tohle za něco zopakovatelnýho."

Eldredovi se ve tváři objevil výraz plný zklamání. 

"Někdy se stává, víte," pokračoval student, "že si na dokonalost šáhnete jenom na chvilinku. Že vám vesmír dovolí dotknout se jí jenom projednou, v zážitku na celej život. Je to takovej ten mihavej pocit, to, co navždycky odejde a už se to nikdy nevrátí. A pak, když si začnete myslet, že jste nějak výjimečnej a jedinej, kdo si na tu dokonalost šáh, musí vám vesmír dokázat, že na to, abyste s ní byl nějak trvale, fakt nemáte koule."

"Armando!" vyhrkl naštvaně Eldred. Sklopil oči.

Mladík se sklonil k zemi, a zvedl z něj jeden z ostatků dravého ptáka, který vyletěl do vzduchu. "Tohle černý pero je důkaz," řekl s drzým úsměškem, "myslím, že znám pár lidí, co z něj budou šíleně nadšený."

"Dobrá," vydechl Eldred, "co teď? Jsme v podstatě na lokalitě, kterou jsme chtěli navštívit. Našli jsme ty kryptidy. Víme, že existují, oba máme po těle spoustu jejich ran. Stáž jsi v podstatě úspěšně dokončil, Armando, a ještě s třídenním předstihem. Máme před sebou celou druhou polovinu pracovního týdne."

"Tak si ji užijem, ne?" usmál se Armando. "Vy jste se od příletu ještě nekoupal, co?"

O den později se Armando opět nacházel na bahnitém břehu jezera nedaleko své ubikace. Stál u vody, sledoval doktora Canadyho laškujícího mezi drobnými rybkami, mnul si ovázanou ránu na paži, a ve zraněné ruce držel tablet. Čekal na připojení.

"Armando! Ráda tě vidím," ozvalo se po několika minutách z tabletu. Na jeho displayi se objevila Wren Rivera, která se právě přihlásila do zoomové místnosti. 

Armando pozvedl plastový sáček s bílým a černým peřím. "Honduraský kryptid," řekl, a pousmál se jedním koutkem rtů.

"Takže stáž byla úspěšná? Neměla náhodou trvat týden?" zeptala se překvapeně Wren.

"Byli jsme hotoví po dvou dnech," usmál se samolibě Armando, "v životě jsem neviděl někoho sbalit to tak rychle."

"Abych tě pěkně nasrala, Armando," uchechtla se Wren, "když jsem byla s Winnem v Atacamě, trvalo nám jediné odpoledne, než jsme našli medvědí lišku. A to jsme ještě předtím měli malér s monstry z Aricy. Dva dny... to ujde, ale my jsme lepší."

"Jo, ale vaše vzájemný balení trvalo tak šest podělanejch měsíců, ne? Kdežto já a doktor Canady..."

"Ty vole, Armando!" vyhrkla Wren. "To nemyslíš vážně."

"Jdu na masáž bicepsů," řekl Armando, když si všiml, že Eldred vystupoval z vody na břeh, "dám ti vědět, až se vrátím na Portoriko. Keira už mi psala něco o tom, že vám Terrence nabíd další... výpravu."

"Střední Ameriky se hned nezbavíš, kámo," skončila rozhovor Wren.

Armando se usadil na lehátko, a Eldred se usadil vedle něj. Mladík si sundal košili a triko, a nastavil vedoucímu své stáže pravou ruku. Eldred začal ohmatávat jeho biceps, a poté k němu sklonil obličej. 

"Jak že to bylo s těma vosama, pane doktore? Jsou to ti mladší v páru, kdo starším olízávají končetiny, nebo je to naopak?" napadlo Armanda. Prstem žuchl do Eldredova bicepsu. Nepřipadal mu tak špatný.

Pokračování příště...

Zasněžený leden 2026 se zvířecími modely

Je to již sedm měsíců a jeden den, co jsem s vámi naposledy v rubrice Mé obrázky sdílel fotografie mých zvířecích modelů. Předtím, než jsem se vám v srpnu pochlubil pár mými snímky vlh pestrých, užovky podplamaté a ještěrky zelené z Podyjí jsem vás přemístil na ostrov plný dinosaurů, a seznámil jsem vás s mnou již mnoho let vlastněnými modely pachycephalosaura a tyrannosaura. Od posledního červnového dne, kdy článek vyšel, se venkovním prostorům, jež rád navštěvuji, stalo pár věcí. Mimo ty jiné opadalo všechno listí a napadl sníh. A právě na něm byly pořízeny další fotografie modelů.

Všechny fotografie, které vám zde budu prezentovat, byly pořízeny 13. ledna 2026, v době, kdy sněhu rozhodně nebylo málo. Letošní leden byl vlastně, co se týče sněhové pokrývky, dosti vydařený. Užil jsem si řadu výletů do zasněžených lesů, a ačkoliv jsem při nich viděl jen velice málo živých zvířat, rád jsem se nadýchal toho relativně čistého zimního vzduchu a prokřupal jsem bílý koberec, kterým byla zem překryta. Tyto fotografie nebyly pořízeny v lesích, ale blízko míst, z nichž pocházejí právě ony červnové fotografie pachycephalosaura a tyrannosaura. Jsou to místa poněkud urbanizovanější, civilizovanější, chcete-li... ale nebojte, žádný z kolemjdoucích nebyl při fotografování zraněn!

První dva ze tří modelů, jejichž fotky tu pro vás mám, byly zahrnuty mezi mnoha krásnými dárky, které jsem o Vánocích 2025 našel pod stromečkem, a udělaly mi velikou radost. Nejprve vás seznámím s vombatem od společnosti Collecta, vydaným v roce 2018. Poněvadž jsem donedávna žádného vombata ve své sbírce modelů neměl, strašně rád jsem ho do ní uvítal!

Jedná se o samici, která má v břišním vaku mláďátko s hlavou velikosti jedné její končetiny! Zkoušel jsem pořídit snímky oné hlavičky, ale vzhledem k tomu, že bylo docela zataženo, a tmavý model příliš kontrastroval s bílým sněhem, úplně nevynikla. Budete se tedy muset spokojit pouze s fotografiemi matky. Jak vidíte, na těchto snímcích schází z malého zasněženého kopečku. Za ní se nacházejí obrovité zmrzlé levandule.

Dalším nádherným modelem, který o Vánocích zamířil do mé rozsáhlé sbírky, je mládě gorily horské od společnosti Collecta, vydané v roce 2020. Tenhle huňatý roztomilouš se před mu zrcadlovkou Canon EOS 40D dost navyváděl!

Možná se mu líbil všechen ten sníh, na který ve své ugandské domovině není zrovna zvyklý (to vombati se sněhem seznámeni jsou, třeba v Národním parku Mt Kosciuzsko si je turisté často na bílé pokrývce fotí). Náš blízký bratránek z čeledi lidoopů neustále poskakoval z místa na místo, zatímco se mu sníh lepil na chodidla. Zde vidíte jeho fotografii z profilu.

Když se konečně rozhodl pohlédnout opravdu na mě a usmát se do foťáku, nacházel se v místech, kde bylo více světla, což bylo fajn! Podívejte se, jak se směje mezi zasněženými břečťany, rošťák jeden.

Brzy si začal hrát s mým vombatem. Oba modely jsou takřka stejně velké. Nejsou to žádní giganti. A oba vypadají moc roztomile.

Po chvíli jakýmsi prazvláštním kouzlem zmizela větvička břečťanu, jež vombatovo tělo zakrývala. Co se asi tak přihodilo? Jaké zvláštní čáry to byly učiněny? Kolik duchů ze záhrobí a magických víl mi přiletělo pomoci pořídit ještě lepší fotografii, než jaká byla pořízena předtím? Anebo... jsem prostě jen větvičku odstranil? Můžete jen spekulovat - pravdu vám nesdělím!

V úvodu jsem zmínil, že jsem fotografoval tři modely, a nyní je na čase představit vám ten třetí, poslední. Nejedná se o nový přírůstek do mé sbírky - vlastně se v ní nachází už pěknou řádku let. A pro změnu je to model vyhynulého zvířete. Neptačího dinosaura! Je to Oviraptor od Collecty z roku 2010!

I tenhle barevný opeřenec, pocházející z Mongolska před 75 miliony roky, byl nadšen ze sněhu! Vnořil se do něj, a pobíhal v něm, jako divý! Možná se už dlouho nevykoupal, a byl rád, že mu sníh trochu pročistil ta báječná pera. Na chvíli dokonce schoval své hustě opeřené paže pod sníh!

Mimoto můj Oviraptor rád prozkoumal i travnatý porost pokrytý úlomky větviček jakéhosi jehličnanu hojného v urbánních prostorech. Tráva za časů dinosaurů ještě neexistovala, a pokud tenhle "zloděj vajec" nikdy nebyl obeznámen se sněhem, byla tohle pro něj opravdová "double whammy". Naučil se něco o dvou pro něj nových věcech najednou!

Tolik tedy mé lednové fotografie zvířecích modelů! Je vždy fajn vzít zvířecí figurky ven, a nafotit je, ačkoliv tak činím jen párkrát za rok. Doufám, že se vám těchto deset fotek líbilo, a třeba vás inspirovalo doplnit svou vlastní sbírku právě o tyto modely!

Jaké nové modely zamířily do vašich vlastních sbírek o loňských Vánocích? Pochlubte se!

Obrázek týdne 30. 1. 2026

Nastal poslední pátek letošního ledna a zároveň jeho předposlední den! To ten první měsíc roku 2026 ale utekl, co? Po jeho většinu byla někde na dohled vždy troška sněhu, a dnešek do střední Evropy přinesl další várku, která ale ve většině nížinných míst roztála. Přesto si myslím, že je více než na místě učinit poslední lednový Obrázek týdne zimním. Po několika týdnech jsem se tedy opět pustil do hledání zasněženého paleoartu, a narazil jsem na toto výtečné dílo, jehož autorem je anthon500. Jeden z jeho obrazů se stejným druhem zvířete už do této rubriky zamířil 10. ledna 2025. Co říkáte na tento paleoart?

Popisek k obrázku: Samice mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius) se po dramatickém odloučení znovu shledává se svým huňatým slůnětem. Na malé zasněžené vypuklině se dva pleistocénní chobotnatci setkávají v kakofonii zvuků značících radost, lásku, lítost i úlevu, a jeden k druhému natahují své choboty, dotýkajíc se vzájemně svých hlav. Kdo ví, co je od sebe odřízlo. Možná to byl útok prehistorických lidí, kteří stopovali jejich stádo, anebo hladového jeskynního lva, případně některé z těch šavlozubých šelem, jež se také potloukají krajem. V každém případě to jednoho člena páru vystavilo velikému nebezpečí. Malé mamutě ještě pořád nebylo odstaveno, a mateřského mléka by stěží v tomto sněhovém království přežilo více než několik dnů. Navíc bez ochrany dospělců představovalo snadný cíl pro útok ze strany řady predátorů, kteří v tomto ročním období nepohrdnou ničím. Ať už si ale malý osrstěnec prošel čímkoli, a jakkoli dlouhé jeho teskné toulání po jehličnatém lese bylo, nyní je opět v bezpečí, a po krátkém lísání se k matce a nakojení se zřejmě opět připojí k většímu stádu. Matka je také ráda, že je jejímu toulání po lesích konec. I ona musela strávit dlouhé chvíle o samotě při hledání ztraceného potomka. Zatímco se mamuti radují, vylétá zpoza jehličnatého porostu hejno hus, mířící v typické formaci kamsi do dáli. Možná se orientuje podle hvězd, vyzařujících na večerní obloze. Některé z těch hvězd se nicméně ukazují býti meteority, mířícími k zemi závratnou rychlostí a zanechávajícími za sebou dlouhou stopu. Mamut srstnatý žil před 400 000 až 2000 lety, a po většinu té doby byl rozšířen po Eurasii i Severní Americe, kde se řadil k největším zástupcům pleistocénní megafauny. Dobře přizpůsoben na chlad glaciálů, přežíval ve vší své houževnatosti až do té doby, než jej dovedla k vyhynutí kombinace klimatických změn a lovu lidským druhem. Tato scéna se odehrává před 30 000 lety na Sibiři.

Mamuti nejsou v rubrice Obrázky týdne žádnými nováčky. Namátkou si ještě připomeňme výtečná díla zobrazující tyto majestátní chobotnatce, která do ní zamířila 11. prosince 2020 (od George Teichmanna), 4. února 2022 (od Beth Zaiken), 24. června 2022 (od Karen Carr), 3. března 2023 (od XtinctDesign) či 12. prosince 2025 (od Vickysaurus). 

Pomalu začínám opět psát každý den, ačkoliv nemohu slíbit, že tomu tak bude v příštích týdnech vždy. Mohu vám však slíbit, že o víkendu se konečně dočkáte fotografií některých mých zvířecích modelů na sněhu (že už na zveřejnění čekaly pěkně dlouhé týdny!), a snad i dokončení dvoudílné kapitoly Stáž v Hondurasu z Nových Lovců kryptidů. Nadále hodlám také psát sérii 6 vybraných druhů lambeosaurinů, vždyť mi stále zbývají tři druhy!

Nový životopis lovkyně fosilií Mary Anning vychází v pátek 30. ledna

V neděli 9. listopadu minulého roku jsem vás v 19. části projektu Kniha týdne seznámil s publikací The Fossil Hunter: Dinosaurs, Evolution, and the Woman Whose Discoveries Changed the World, kterou napsala americká novinářka Shelley Emling, a již v roce 2009 vydalo nakladatelství St. Martin Griffin's. Nejedná se samozřejmě o jediný dosud vydaný životopis Mary Anning, proslulé lovkyně fosilií, která významně pomohla položit základy paleontologie; dalšími knihami o jejím životě jsou například Jurassic Mary: Mary Anning and the Primeval Monsters od Patricie Pierce z roku 2006 či The Fossil Woman: A Life of Mary Anning od Toma Sharpeho z roku 2021. Nyní se na seznam knih popisujících vyrůstání Mary Anning v chudé rodině žijící v anglickém pobřežním městečku Lyme Regis a její pozoruhodné objevy druhohorních živočichů, od ichtyosaura přes dimorphodona po plesiosaura a další, přidává publikace The First Female Fossil Hunter: The Life and Legacy of Mary Anning, jejímž autorem je Jayson Kowinsky. Vydavatelství Pen and Sword History, divize Pen and Sword Books zaměřená na historické knihy, ji ve Velké Británii uvede zítra, v pátek 30. ledna 2026. Autor knihy, zakladatel dobře známého webu Fossilguy.com, si dal za cíl seznámit čtenářstvo se sociálními podmínkami, v nichž Mary Anning žila. Coby první žena, která se stala světově známou lovkyní fosilií, navíc pocházející z dělnické rodiny, Mary překonávala hrozivé bariéry společnosti, která si, jednoduše řečeno, lidi jako byla ona v přírodovědeckých kruzích vůbec nepřála. The First Female Fossil Hunter může čtenářstvu lépe pochopit, jak nezměrný přínos její práce pro obor paleontologie měla, a jak ovlivnila naše celkové smýšlení o světě. Jayson Kowinsky se rozhodl věnovat část knihy i tomu, jak byla Mary Anning vnímána a oslavována největším britským spisovatelem své doby, samotným Charlesem Dickensem, a představit širší kontext Maryina boje za práci, která ji bavila a naplňovala, v souvislosti s dalšími odvážnými ženami 19. století, jež vzdorovaly společenským normám, a pomáhaly je bořit. Rozhodně to bude dobrý přírůstek na seznam literatury věnované Mary Anning a jejímu pozoruhodnému odkazu.

Přední obálka knihy The First Female Fossil Hunter: The Life and Legacy of Mary Anning, kterou vydá britské nakladatelství Pen and Sword History 30. ledna 2026. Zdroj: Amazon

Příběh Mary Anning je nesmírně inspirativní. Jak Pen and Sword History uvádí na zadní obálce, "toto není jen příběh o fosiliích a vědě - je to příběh o odolnosti, zvídavosti a trvalém dopadu těch, kteří se odvážili zpochybnit společenské normy a zanechali odkaz, který stále inspiruje." Mary Anning pomáhala vybudovat svět, v němž žijeme; svět, který je postaven na porozumění hluboké minulosti. Její život a objevy, které učinila, ukázaly arogantnímu západnímu bílému muži, že si svá privilegia, vzniklá ohavným útlakem jiných skupin lidí, absolutně nezasluhuje. Některé z prvních recenzí vyzdvihují to, že se tato nová kniha Maryiným vzdorem společenským normám tolik zabývá. Titti Capasso, recenzentka na aplikaci NetGalley, napsala: "Líbilo se mi, že byly zahrnuty i další slavné geoložky a že bylo zdůrazněno, jak se vzájemně podporovaly v době, kdy ženy stále nebyly považovány za způsobilé k vědecké kariéře. Mary Anning dlouho nedostávala uznání, které si zasloužila... Je vzorem pro mladé dívky, které chtějí kariéru v STEM, a příkladem odolnosti a odhodlání." Další recenzent v Net Galley, Stephen Goldberg, o The First Female Fossil Hunter napsal následující: "Tato kniha se mi líbila. Diskuse o Mary Anning byla vynikající, stejně jako diskuse o vědě a společnosti v té době. Psaní mi přišlo velmi konverzační a moc se mi líbily některé Kowinskyho styly vyjadřování. Také se mi líbila autorova cesta a skvělé obrazy." Vypadá to na skvělou knihu.

Jayson Kowinsky je středoškolským učitelem působícím na Woodland Hills School v Pensylvánii a majícím bakalářský titul z fyziky a magisterský titul z pedagogiky. Známý web Fossilguy.com vede již od roku 2000, kdy ho coby amatérský hledač zkamenělin založil, aby mohl s ostatními sdílet svou lásku k pozůstatkům dávno vymřelých organismů. The First Female Fossil Hunter je jeho první knihou, v minulosti nicméně již psal pro časopisy Mid-Atlantic States, Organic Style či Wonderful West Virginia, a pracoval také jako scénárista na devítiminutové epizodě cyklu America Outdoors Understory amerického televizního kanálu PBS s názvem The Fossil Hunter Uncovering Florida's Past. Je také kontributorem textů pro dětské naučné knihy Spinosaurus (Exploring Dinosaurs) či Megalodon: Prehistoric Predator of the Deep, a učinil také přednášky na konferencích Americké geologické společnosti.

Knihu The First Female Fossil Hunter: The Life and Legacy of Mary Anning si můžete v hardcoveru (s pevnou vazbou) objednat na webu Amazon za 33,34 amerických dolarů (tj. 678 českých korun). Web nakladatelství Pen and Sword Books ji momentálně nabízí levněji, za celých 20 britských liber (tj. 561 českých korun). Zaujala vás? Pořídíte si ji?

Noví Lovci kryptidů: Stáž v Hondurasu (1/2)

Staří Lovci kryptidů jsou pryč. Zmizeli neznámo kam, zem se po nich slehla, a již mnoho let nebyli viděni. Ve šlépějích proslulého týmu vedeného britským přírodovědcem Jackem Owenem však nyní kráčí nový tým, vedený Wren Riverou, teenagerkou z amerického Creek City, který se zrodil v březnu 2055. A v prosinci téhož roku byl na Konferenci o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat, jež se konala na Portorické univerzitě v Río Pedras, oficiálně představen světu zatím posledním členem týmu, Armandem Villalonem, dvacetiletým bakalářským studentem zoologie, který se s Wren, Winnem Wilkinsonem a Keirou Kendrick seznámil o čtyři měsíce dříve v souvislosti se studiem Chupacaber. Během Armandovy přednášky před stovkami odborníků z celého světa se na promítacím plátnu na pár vteřin objevil varovný nápis, který mu v prezentaci museli zanechat někteří z rostoucího počtu nepřátel nových Lovců kryptidů. Ani profesorka Alondra Pietri, která je vedoucí Armandovy rozpracované bakalářské práce, ani Terrence Zedler z Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu a zoolog Eldred Canady studující středoamerické kryptidy - tedy trojice lidí, která Armanda přesvědčila, aby si přednášku připravil - tím nebyli překvapeni. Nyní, když má však Armando oficiální představení nového týmu za sebou, může se dále věnovat svému studiu a svým zájmům. Doktor Canady mu nabídl stáž v Hondurasu, kde se prý již tři roky šíří zkazky o jakési nestvůře, jež zatím nebyla nikým zkoumána. Když se s ním Armando setkal v univerzitním bistru, zmiňoval Eldred, že by mohlo jít o letní stáž. Je však možné, že se původní plány změnily, a Armando ji stačí absolvovat ještě do konce zimního semestru. Anebo ne? Je možné, že neochvějného mladíka na cestách po pevninské Střední Americe stihne nečekaný osud? Či osud, před kterým byl varován?

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

STÁŽ V HONDURASU, ČÁST PRVNÍ:

Na vodní hladině se objevilo několik bublin. Jedna se přidržovala druhé, shlukovaly se k sobě, a pak mizely, stejně náhle, jako se objevily, aniž by jim krátký společný pobyt mezi nebem a vodou jakkoliv pomohl oddálit nevyhnutelný konec. Hladina se začala pohybovat ve vlnkách rostoucí intenzity. Původce bublin vyplouval k hladině.

Nejprve se nad ní objevily jeho vlasy. Byly obarveny tmavě modře, směřovaly dozadu od sotva patrného vdovského kšiltu nad čelem, a podél nejasné přirozené pěšiny zhruba uprostřed jeho skalpu se jemně rozpínaly na obě strany, dosahujíce podholených boků. Zpod hladiny se postupně vynořil celý jeho obličej, mírně protáhlý s pevnou bradou, hladce oholenou, ze které voda skapávala v tenounkém přerušovaném proudu. Jeho velké, tmavě hnědé oči pohlédly na okolí, a poté zamířily ke břehu.

Dvacetiletý mladík se postavil na dně mělkého jezera, v němž se potápěl předchozí půlhodinu. Vypadal odpočatě, klidně, uvolněně. Ve tváři měl bezstarostný výraz. Pousmál se, když si všiml, že se mu na pažích zachytilo několik zelených listů vodních rostlin, postupně je sesbíral, sbalil do kuličky, a tu hodil daleko za sebe. Ohlédl se, kam dopadla, a byl překvapen, z jaké dálky se malá vlnka vyvolaná nárazem předmětu nesla.

Kapky vody stékaly po jeho svalnatém těle. Jen nerady opouštěly jeho prsa, silná a vypracovaná. Některé si našly cestu pozoruhodným bludištěm mezi jeho břišními svaly, vystupujícími ve vší geometrické přesnosti a nepopsatelné dokonalosti. Jiné se držely jeho mohutných bicepsů, objemných, masitých zdrojů obrovité síly. Byly tak perfektní, že by i ten nejvíce heterosexuální muž toužil olízat každý jejich milimetr, a každou nanosekundu onoho naschvál prodlužovaného, takřka nekonečného procesu by si vychutnával s opakovaným láskyplným potvrzováním nadřazenosti těch podivuhodných chvil nade všemi nepodstatnostmi běžného každodenního života. 

Armando Villalon, hýčkán slabým tropickým vánkem, kráčel pomalu k bahnitému břehu, na němž bylo na malé hromádce poskládáno jeho oblečení. Na jejím vrcholu se nacházely spodky. Koupal se nahý, a když odhalil spodní část svého těla, svět zrudnul studem. Kdyby ho v této soukromé chvíli někdo pozoroval zpoza hustých křovin, kterými byl celý břeh porostlý, musel by povzdychnout. Paměti na sochy řeckých bohů a hrdinů by musely být navždy přepsány, jejich těla by musela být vnímána jako překonané vývojové stádium. Snad i učebnice hovořící o vrcholcích mužské anatomie potřebovaly by revizi. 

Svalnatý atlet zakryl své nahé půle spodním prádlem, kolem silného krku si umístil suchý šedý ručník, a pak z kapsy složených kalhot vytáhl svůj mobilní telefon. Pořídil si u jezera dvě selfíčka. Poté ručníkem přejel po svých pekáčích, usušené je zakryl trikem tmavě zelené barvy, a na něj si navlékl světle modrou košili s dlouhými rukávy. Nezapínal knoflíky. Nasadil si také béžové šortky, jež snad ještě více posilovaly silný dojem vytvářený jeho lýtky. Poslední kapky vody z jezera se na nich vzájemně naháněly, v pomalu končícím závodu o to, které z nich zůstanou nejdéle.

Svá zabahněná chodidla umístil Armando do otlučených sandálů. Vydal se na pochod skrze křoviska. Vsunul ruku mezi jejich větve, hbitě je odhrnul, a vrazil mezi ně, nevšímaje si dále bičování všelijakých malých větviček, jež patrně netušily, s kým měly tu čest. Jak by mohly, když už byly jeho neobyčejné bicepsy zakryty jednou a půl vrstvou textilie. Vždyť neviděným bohům těžko lze se klanět.

Mezi hustými křovisky se Armando pohyboval jen několik minut. Jejich divokost postupně nahrazovala zkrocenost, rozestupy mezi nimi byly čím dál větší a větve udržovanější. Když mladík dosáhl prašné cesty, lemující křoviska v podobném tvaru, jako bahnitý břeh na opačné, zarostlejší straně, působily již jako rostlinní mazlíci znající své místo ve světě. Armando dorazil do nejzazší části zahrady nacházející se za třípatrovou budovou, ve které byl ubytován. Rychlým krokem se po pěšině dopravil až k ní, pozdravil starší paní, která zametala před vchodem, ta se na něj usmála, a on vstoupil dovnitř.

V prostorné hale domu se nacházela mladá recepční, stojící za dřevěným pultem a znuděně hledící na bílou zeď vzdálenou dost možná dvacet metrů. Nedaleko od ní byl v křesle u nízkého stolku usazen jeden z hostů, urostlý starší chlapík se světle hnědými, lehce našedlými vlasy učesanými do strany od boční pěšinky a se čtecími brýlemi na nose. Byl oděn v expediční khaki košili a hnědých kalhotech s dlouhými nohavicemi. Noha přes nohu, ukazuje své brilantní terénní boty, hleděl do svého tabletu, zaměstnán čtením. Byl to doktor Eldred Canady.

"Pane doktore?" oslovil ho Armando. Eldred sebou trhl, a zadíval se na Armanda. V lících se mu objevila trocha červené. "Půjdeme?"

"Ach, ano," vyhrkl s pozvednutým obočím Eldred, "trošku jsem se začetl. Déle, než jsem tušil! Kolegové z Mexika teď vydali parádní článek o rozmnožování jednoho druhu vosy. Musel jsem ho studoval celé hodiny. Nejste znuděný?"

"Ne, šel jsem si zaplavat. Ani nevím, jak dlouho jsem v tom jezírku byl, ale viděl jsem tam pěkné rybky. A taky nějakou užovku," usmál se Armando, načež pohlédl na tablet doktora Canadyho, "o čem konkrétně vlastně ten článek vašich kolegů byl? Něco... krypto?"

"Ne, oni se kryptidy rozhodně nezabývají," uchechtl se Eldred, "ne, studovali stejnopohlavní přitažlivost u vos." Začervenal se ještě více, když se před urostlým studentem postavil. 

"Wow, super," zazubil se Armando, "a co zjistili?"

"Je to vážně zajímavá studie. Prováděli ji s šedesáti samci vosy druhu Trogus triptus, z nichž třicet byli staří páprdové, jako já, a dalších třicet čerstvě dospělí siláci, jako ty. Ve dvaceti případech z každé grupy se spolu spárovali, aby se společně starali o vajíčka nakladená samicemi," povídal Eldred, a stále více se červenal, když pohlížel do Armandových očí, "a přitom se frekventně pářili. Kopulovali spolu v desetiminutových intervalech, poté se vzájemně krmili, a také - a to je opravdu pozoruhodné - vždy starší samec v páru přejížděl kusadly po končetinách mladšího samce."

"Jak říkala zatracená Generace Z," pozvedl jeden koutek úst Armando, "based."

Doktor Canady zvedl ze země svou tašku, a hodil si ji přes rameno. "Budete si brát batoh?"

"Mám ho připravený ve svém pokoji. Ráno jsem si napustil i vodu do lahví. Za minutu jsem zpátky," řekl Armando, a vyběhl po schodech do prvního patra. Bral je po třech, a byl neuvěřitelně rychlý.

"Phew, být zas mlád," řekl si pro sebe Eldred, a svraštil čelo. Nato si všiml, že ho recepční se zábavou pozorovala. Výraz v obličeji již neměla znuděný, oči jí blyštily, a když pozorovala, jak se doktor čím dál více červenal při Armandově návratu, musela se usmívat.

"Tak tedy vyražme," řekl Eldred mladíkovi, a přátelsky ho poplácal po rameni, "páni, to je osvalení."

"Začínáte nějak brzo, pane doktore," řekl mu Armando, "ale tak pořád jste ještě nepoužil ta kusadla."

"Ehm... promiňte?" snažil se co nejpřekvapeněji říci Eldred.

"Nejdřív si spolu dejme to rande v pralese, a já vám pak řeknu, jestli si můžete dovolit ojíždět mi bicáky," reagoval laškovně Armando.

Recepční se rozchechtala. Byla skutečně velmi pobavena.

"Ale... ale... propána, Armando!" zasmál se poděšeně Eldred.

"Pohoda, pane doktore," usmál se Armando, "občas na sebe kouknu do zrcadla, takže vím, proč na mě lidi reagujou tak, jak reagujou. Je to krásný. Za nic se nestyďte."

Dvojice vkročila do lesa. Kráčela, jak jen nejtišeji to šlo. Armando svíral prsty pravé ruky popruh svého tmavě hnědého batohu, nasazeného pouze na jedno rameno, a rozhlížel se po okolí. Vnímal každý zvuk, každé ptačí zavolání a hmyzí zabzučení, a vytvářel si v hlavě jakousi mapu porostu, který prozkoumával. Doktor Canady však tolik z udržovaného lesa nadšen nebyl, a jen si dával pozor, aby nezakopl o občasnou kládu.

Nacházeli se v Hondurasu, malé středoamerické zemi, která si v posledních dvou desetiletích prošla smrští pekel a nebí, dvěma fašistickými režimy, jedním předčasně ukončeným pokusem o deregulaci trhu, jež vyustíla v masivní oligarchizaci a právě druhý fašistický režim, a obdobími vlády levicových liberálů, kteří v krátkých obdobích stabilizace a prospěšné progresivní politiky neoponovali dostatečně nejmocnějším lidem v zemi. Prošla si deforestační krizí, zásahem kanadských, amerických a evropských ochránců přírody, kteří se pokusili zachránit z jejích lesů to, co se ještě zachránit dalo, a pandemií viru krátce po skončení 3. světové války, jež během jediného roku zabila dva miliony Hondurasanů. Poté, co byla v závěru roku 2055 sestavena nová vláda, otevřel se Honduras po letech totality opět světu. Pro doktora Canadyho a jeho stážistu to byla náramná příležitost.

"Šetři si trochu energii," poradil Eldred mladíkovi, "tohle ještě není pořádná džungle. Až do ní dorazíme, tam se teprve nabažíš všech těch zvuků."

Les náhle ztichl. Armando obrátil oči v sloup. "No, a všichni vopeřenci přestali zpívat. Díky moc, doktore."

"Nezapomeň, proč tu jsme, Armando. Hledáme něco, co je s největší pravděpodobností kryptidem. Dost možná tu na nás číhá nepopsaný druh... ale tady ho nezaslechneme. A neuvidíme. Musíme hlouběji do lesa. Tam teprve máme šanci," řekl doktor Canady.

"Fajn," uchechtl se Armando, "to kochání přírodou pevninské Střední Ameriky si nechám na cestu zpátky."

"Musím říct, že to byla opravdu fantastická věc, celé to vyřízení našeho pobytu. Nová vláda Hondurasu se snaží napravit chyby, které v zemi udělala krajní pravice, a hodlá dost podpořit vědecký výzkum, kvůli čemuž sem potřebuje naimportovat výzkumníky z jiných částí světa. Vezmi si, že už jen tím, že tu máš stáž... výzkumnou stáž... se dostáváš do popředí téhle nové fronty současných nebo budoucích odborníků. Takže se sem možná budeš vracet. Možná se Honduras stane takovou tvou druhou základnou mimo Portoriko," povídal mu doktor Canady.

"To by bylo náhodou super," usmíval se Armando. 

"Opravdu jsem přesvědčený, že to, k čemu ses přihlásil na konferenci, má nyní budoucnost. Nemáš, doufám, zpětně nějaké second thoughts?"

"Vůbec. Sice jsem dost čuměl na to, co se objevilo na všech těch fotkách... ten rudej text... ale jsem s tím tak nějak smířenej. Ti původní pošuci taky měli spoustu nepřátel, že jo?"

"Jack Owen mi o nich vyprávěl. Možná mi o nich neřekl tolik, jako o nich řekl třeba našemu společnému dobrému příteli Terrencovi, ale... vyložil mi toho dost. Jak se ve druhém desetiletí tohoto století dostali do boje s tím... jak on se jmenoval, ten trpaslík z jezera Nikaragua... Nietem! Tak! Nebo s tou sliznatou příšerou..."

"Se sliznatou příšerou se už potýkali i noví Lovci kryptidů," uchechtl se Armando, "věřte mi, pane doktore, jsem rád, že jsem v prosinci nebyl s ostatníma v Londýně. Ta potvora by mi nahnala husí kůži."

"Hmm," zamyslel se nahlas doktor Canady, "tobě a husí kůži?" Opět se začervenal.

"I Armando Villalon má občas strach," odpověděl Armando, aniž by na něj pohlédl, a vyhnul se větvi, která zamířila k jeho obličeji, "Wren, Winn a Keira se setkali s nějakým čertiskem pokrytým slizem, které s nima dost hnusně zacházelo. Ale to bylo něco jiného, než ten Ngoy... tak se jmenoval ten slizoun, se kterým bojovali pošuci Jacka Owena, že jo?"

"Myslím, že ano," odpověděl Eldred, "no, nepřátele nakonec máme všichni. Já prvního našel ještě za svých studentských let... byl to oponent mé diplomové práce. Téměř jsem ji kvůli němu neobhájil. Snažil jsem se v ní prokázat existenci nepopsaného druhu tapíra na základě vzorků chlupů, které se ocitly ve sbírkách Přírodovědného muzea v San Diegu. Byl to můj náběh na tyto kryptozoologické záležitosti, ale pan profesor Erwin nebyl příliš nadšený, a nazval mou práci 'sračkoidní zpatlaninou'. Dost jsem se u obhajoby zapotil, a nenechal mě suchého ani, když jsem pracoval na své dizertačce. Potkávat ho na chodbě katedry zoologie Unierzity v San Diegu bylo vždy nepříjemné."

"Asi vás měl radši mokrého," řekl Armando, a koutkem oka pohlédl na Eldreda.

"Kdo vůbec má rád studenty suché? I já sám je občas trochu potrápím. Pořád přece jen učím, víš," řekl doktor Canady, "a někteří výrostci mě docela štvou. Ale nikdy bych se k nim nezachoval, jako ten starý grázl, který dělal, co šlo, aby mi zkazil mé sny."

"Co se mu vůbec stalo, profesoru Erwinovi? Skončil někdy jeho boj s vámi?"

"Paradoxně ho zabil kryptid," odpověděl chladně Eldred, "jeho manželka ho našla ve vaně, pokousaného, a po břiše mu lezlo něco podobného kočce, ale kočka to nebyla. Ani kočko-pso-opičák, oblíbený středoamerický kryptid každého z nás. Ne, profesor Erwin zemřel u sebe doma, ve svém bytě v San Franciscu. I tam žijí podivní tvorové, kteří mají chuť na lidské maso."

"Co se týče chuti na lidské maso..." řekl Armando.

Eldred se opět začervenal. Vzpomněl si na ty vosy, o kterých studentovi vyprávěl, a na to, jak ti starší přejíždějí kusadly po končetinách svých mladších partnerů.

"... ta opeřená potvora, kterou hledáme, je taky lidožrout, že?"

Doktor Canady mírně zaklonil hlavu. "Četl jsem, že jeden muž, který to zvíře potkal, skončil s rozklovanou hlavou. Ta opeřená bestie se podle očitého svědka útoku, jeho kamaráda, měla na oběť snést z koruny stromu, zasadit jí tři rány zobákem a pak vysát obsah lebky dlouhým jazykem."

"Trochu jako Chupacabra," napadlo Armanda.

"Asi. Až na to, že tohle byl pták. Nebo... něco co jako pták vypadalo. Více či méně."

"V letadle jste mi ještě říkal, že to mělo čtyři končetiny a čtyři křídla. Zobák zatočený, jaký ho mají draví ptáci, a výraznou chocholku. Ale taky jste mi říkal, že pár lidí to zvíře vidělo úplně bez křídel, jenom hustě opeřené a s různým počtem nohou, někdy se třema, někdy i se šesti."

"Nebral bych to všechno tak moc vážně," odpověděl Eldred, "přece jsou to jenom zkazky. Ale ten jeden případ, kdy zvíře zabilo člověka, by mohl být pravdivý. Došlo k němu v této oblasti."

"Tak to bych radši měl začít zase hledět po svojem okolí," řekl Armando, "aby se to na nás náhodou nevynořilo úplně znenadání, bez naší připravenosti."

"Jak jsem říkal, Armando, tady to žít nebude. Musíme hlouběji do lesa," řekl Eldred, a vytáhl ze své tašky tablet, "čeká nás ještě minimálně sedmihodinová chůze, než dosáhneme cílových souřadnic."

"Pokud teda to zvíře žije, jak se mu budeme bránit? Protože jestli opravdu zabíjí lidi..."

Doktor Canady opět sáhl do své tašky, a vyjmul z ní dvě pistole. "Myslím, že je pravý čas ti jednu svěřit," řekl.

Armando zbraň převzal, a pořádně si ji prohlédl. "Ne, ty vole! Laserovka?"

Eldred pokynul.

"No ty krávo, vole! Wren už není jediná, kdo má laserovku!" zasmál se Armando.

"Pamatuj si, určitě není mým cílem dostat tě do nějakého nebezpečí. Je to jen stáž. V rámci svého studia a tohoto předmětu, který sis dodatečně zapsal na začátku ledna, jen asistuješ vědeckému pracovníkovi. Neočekává se od tebe, že by ses měl vrhat do nějaké akce. A vlastně ani ode mně. Nejsem Lovec kryptidů," uchechtl se Eldred.

"Ale já jo," odpověděl Armando, a vsunul si pistoli za opasek, "žádný second thoughts ohledně toho nemám. A jsem připravenej na cokoliv. Bude to zábava."

Čím dále byli Armando a doktor Canady od své ubikace, tím náročnější se stával terén, ve kterém se pohybovali. Rovný udržovaný lesní porost se měnil v divokou džungli, mnohem divočejší, než křoviska, kterými mladík musel prolézat po koupání v jezeře. Svěží pocit, jaký ho tehdy zaplavoval, nyní vystřídala rostoucí únava. Všude samí komáři, větvičky snažící se zapíchnout člověku do očí snad na každém kroku, hřebenovitá úbočí, prudké svahy a nepříjemná vlhkost si vybíraly svou daň.

Po čtyřech hodinách chůze Eldred takřka zakopl o křovináře němého, největšího jedovatého hada západní polokoule, stočeného mezi kusy tlejícího dřeva. Had po něm ze země vyletěl, natáhl dobré dva metry délky přední poloviny těla, a ukázal odvážnému zoologovi své masivní jedové zuby, natočené při útoku vpřed. Kdyby Armando včas vedoucího své stáže nestáhl k sobě, mohlo dojít k vážné nehodě.

Eldred, přitisklý k Armandově hrudi, v šoku vydechl. "Můj ty bože," zašeptal.

"Chléb váš vezdejší dal jsem vám dnes, a zbavil jsem vás od zlého," řekl na to Armando.

Eldred se rozchechtal. Ohlédl se na křovináře, stáčejícího se opět do klubka, ale majícího krk stále v útočné pozici ve tvaru písmene S. Nacházel se dobré čtyři kroky od jeho nohou.

"To bylo velice pohotové, Armando," řekl Eldred, dotkl se studentových prsů a odrazil se od nich, aby učinil krok zpět, "ani nevíš, jak moc vděčný ti jsem."

"Hele, cítil jsem vaši vděčnost, jak stoupá vzhůru," usmál se samolibě Armando.

"Co tím myslíš?" zeptal se bezradně Eldred.

Armando se zubil od ucha k uchu.

Další hodiny kráčeli lesem takřka mlčky. Odpoledne se měnilo ve večer, modrá obloha se proměňovala ve zlatavou, pak v oranžovou a nakonec růžovou, a horko ustávalo. Doktor Canady krátce před sedmou hodinou večerní navrhl vystoupat po příkrém, velice hustě zarostlém svahu na místečko, které podle něj bylo vhodné pro tábor. 

"Jsme v podstatě na místě. Místo, kde údajně k útoku tím opeřeným zvířetem došlo, je nedaleko odsud. Podíváme se tam zítra ráno," řekl studentovi. Armando jen pokýval hlavou.

Při výstupu po svahu musel mladík vedoucímu stáže dosti pomáhat. Eldred byl zcela vyčerpán, co chvíli mu nohy a ruce sjížděly po vlhké půdě, a lámaly se pod ním větve. Armando ho nejednou musel tahat z pěkné šlamastyky, a zachránil ho před pádem na ostrý kus skály. V těchto chvílích se nijak neostýchal, ani se nesmál, spíše byl rád, že mu byl student tolik nápomocný. Vnímal, že Armando už toho měl také po celém dnu chůze dost, a rád by si odpočinul.

Jakmile stanuli na vrcholku svahu, rozprostřelo se před nimi asi čtyřicet metrů čtverečních nepříliš hustého lesa. Okraj vrcholku poskytoval krásný výhled na okolní les. Armando se usadil na padlém kmeni stromu, vydýchal se, a okolí si prohlédl. Byl zklamán, když si uvědomil, jak moc fragmentovaný ten porost byl.

"Žádná divočina to není, jak vidíš," usmíval se Eldred, a celý uřícený si sedl dva metry nalevo od něj, "teď se díváš směrem, kterým zítra půjdeme. Tam za okrajem lesa je město. Juticalpa. Má 120 000 obyvatel, je to hlavní město departementu Olancho, a právě odtamtud pocházela oběť útoku toho kryptida."

"Nemohli jsme... letět tam, a pak prostě přijít na tu lokalitu z Juticalpy? Trvalo by to... já nevím, hoďku, ty jo?" řekl vyjeveně Armando.

"Nemysli si, že mě to nenapadlo," usmál se Eldred, a utřel si pot z čela, "problém je, že v okolí Juticalpy se za třetí světové pokládaly miny. Když jsem organizoval tuto cestu, zjistil jsem si, že cesta, po které měl jít ten člověk, co byl kryptidem zabit... se stala hrobem tří jiných lidí, co tam došlápli na miny. Mám takový pocit, že tvá univerzita by ti nedovolila jít na stáž s takovým rizikem... s rizikem, že doslova vyletíš do vzduchu."

"To dává smysl," řekl trochu vyděšeně Armando, "ale jste si jistý, že je bezpečná i ta lokalita, kam jdeme?"

"To už je moc hluboko v lese, tam se miny nedávaly," odpověděl Eldred, "podívej, začíná se stmívat. Co kdybychom si postavili stan? Hlavně mi teď neřekni, že jsi ho zapomněl."

Armando se uchechtl. "Ne, mám v batohu všechno," řekl, a nabídl doktoru Canadymu lahev s vodou.

Po půl hodině dokončila dvojice stavbu stanu. Byl to veliký stan, ideální pro dva cestovatele. Eldred prohrábl své zpocené vlasy, hodil na své místo uvnitř tašku, rozepnul si svou expediční košili, a těžce padl na záda. Oddechoval, zcela znaven celodenním pochodem, a urovnával přitom zpocené chlupy na své hrudi a na břiše. 

Armando stál venku, chvíli ho přitom pozoroval a hrál si se svými vlasy, které též potřebovaly vysušit. Náhle jej však vyrušil zvláštní ryk. Táhl se z koruny stromu vzdáleného jen deset kroků. 

"Zase je čas věnovat trochu pozornost obyvatelům džungle, že jo," řekl si tiše pro sebe, a přiběhl ke stromu.

Eldred těžce zvedl hlavu. "Armando, nevyváděj blbosti! Brzy se úplně setmí!"

Mladík zamířil ke kmeni stromu, a bezmyšlenkovitě po něm začal šplhat nahoru. Byl jako Tarzan, silný a hbitý, a šplhal, jako by se ke šplhání narodil. Postupoval výše a výše, až nakonec podivný ryk utichl. Armando měl za to, že se na stromě nachází nějaký pták, a umanul si stanout mu tváří v tvář. Nemohl však tušit, čemu se ve skutečnosti blížil.

Náhle nad sebou uslyšel zvláštní ťukání. Bylo slabé, ale vibrace z něj se přenášely kůrou lesního giganta k Armandovým prstům. Mladík vykoukl zpod silné větve, a spatřil ochmýřenou hlavu s širokým zobákem, zakončeným dravčím háčkem. Dva velké černé zraky se střetly se zraky nového Lovce kryptidů.

"Harpyje?" zašeptal Armando. Opravdu už byla tma, a sotva na toho ptáka viděl. Ale jeho hlava nebyla nikterak malá.

Z hrdla opeřence se ozvalo táhlé zaječení. Zvíře prudce pohnulo hlavou, a než se Armando naděl, cítil, že byl klovnut do prstů, kterými se větve držel. Nahlas vykřikl, a pustil se.

Sletěl na větev nacházející se o celé tři metry níže. Jen taktak se jí zachytil levou rukou, zatímco druhou bezvládně flákl na kmen. I to bolelo, a tak znovu vykřikl. Viděl, jak se nad ním nacházejí velikánská křídla. Zvíře jimi mávalo neskutečně rychle, jako by útočilo. Nebo jako kdyby něco bránilo, a snažilo se přitom vypadat co nejimpozantněji.

"Fajn, jdu pryč!" vykřikl Armando, a nohou nahmatal nižší větev. Ale opeřenec ho nenechával být. Než stačil mladík ruku stáhnout z větve, které se nyní držel, dostal další klovanec. Tentokrát přímo do paže. 

Na čelo mu vystříkla vlastní krev. Zasyčel, pohlédl nad sebe, a uviděl otevřený zoban, blížící se mu k očím.

"Sakra!" zařval, a zcela se pustil. Sletěl o další tři metry níže, a oběma rukama stiskl nepříliš silnou větev. Okamžitě se nalomila. 

Nato ucítil, že ho pařáty útočníka sekly do hlavy. Vnímal, jak mu drápy vbíhají mezi vlasy.

"Běž pryč, potvoro!" zakřičel. K ničemu to však nebylo. V rostoucím strachu o život z téměř neviděného, ale stále útočícího tvora sáhl na opasek, a vytáhl zpoza něj laserovou pistoli. Nepřemýšlel o síle laserového paprsku, nenastavoval jej, prostě jen zamířil hlavní nad sebe, a zmáčkl spoušť.

Ozvalo se zakvílení, mladíkovi na hlavu spadlo pár menších větviček, a když opět pohlédl nad sebe, opeřený útočník byl pryč. Vytratil se. 

"Tohle nebyla harpyje," zašeptal si pro sebe, "tohle určitě nebyla harpyje!"

Eldred se zhrozil, když uviděl Armanda vstupovat do stanu. Měl uvnitř rozsvícenou lampičku, a tak dobře rozpoznal mladíkova zranění.

"Co se, propána, stalo?!" vyhrkl.

Armando se opět pousmál, jako by nic. "Myslím, že jsem našel to, co hledáme, pane doktore."

Pokračování příště...