Lisa White

Obrázek z Cal Alumni Association

Lisa D. White (narozena 15. října 1970) je americká geoložka, mikropaleontoložka a vysokoškolská pedagožka, která v současné době působí v paleontologickém muzeu University of California Museum of Paleontology. Po celou svou akademickou kariéru se věnuje popularizaci vědy, díky čemuž pracovala s NASA, Národní vědeckou nadací, proslulým vědeckým popularizátorem Billem Nyem i s dokumentaristy pracujícími pro americkou televizi PBS. Ačkoliv v dětství měla zájem spíše o uměleckou činnost než o paleontologii, dinosaury a horniny, rozhodla se vydat přírodovědným směrem. Svou kariéru započala na San Francisco State University, kde získala bakalářský titul z oboru geologie (o mnoho let později ve stejné instituci působila jako proděkanka), a během svých studijních let byla stážistkou v United States Geological Survey. Jejím prvním článkem vydaným v odborném periodiku byl Paleoceanographic interpretation of Eocene siliceous deposits from west-central California (Paleoocánografická interpretace eocénních křemitých ložisek ze západo-střední Kalifornie), jehož spoluautorkou byla geoložka Joyce R. Blueford. Roku 1984 jej vydal Pacific Section SEPM, tedy tichomořská sekce časopisu Společnosti sedimentární geologie. V roce 1989 Lisa White získala doktorský titul v oboru věd o Zemi na University of California, Santa Cruz, a to poté, co obhájila svou dizertační práci zaměřenou na fosilní rozsivky ze souvrství Monterey v Kalifornii, jehož horniny jsou datovány do spodního až svrchního miocénu (konkrétně do doby před 18 až 6 miliony roky). Na začátku 90. let se zabývala pliocénními a pleistocénními mikrofosiliemi a důkazy denních a nočních rytmů v sedimentech Japonského moře. V průběhu onoho desetiletí se účastnila Ocean Drilling Program, ale dále se také věnovala sedimentům souvrství Monterey a jejich paleoekologii, a s řadou odborníků spolupracovala na výzkumu kostarických sedimentů. V roce 2000 jí v odborném časopise Palaeogeography, palaeoclimatology, palaeoecology (též známém jako Palaeo3) vyšel článek Cenozoic biostratigraphy of the Pogranichnyi region, eastern Sakhalin, Russia (Kenozoická biostratigrafie Pohraničního regionu na východě Sachalinu v Rusku), jehož spoluautorstvem byli Joyce R. Blueford, Andrey Yu Gladenkov a Yuri B. Gladenkov. Jejich výzkum se týkal oligocénních a miocénních rozsivek ze sachalinských souvrství Pilengskaya a Borskaya. Mezi lety 1988 a 1995 byla Lisa White součástí programu Participace menšin ve vědách o Zemi pod záštitou United States Geological Survey, v roce 2007 byla spoluautorkou článku vydaného v Journal of Geoscience Education o vedení studentů geověd z různých menšin ve společnosti, a v letech 2010 až 2015 vedla program METALS (Minority Education Through Travelling and Learning in the Sciences, tedy Vzdělávání menšin cestováním a výukou přírodovědy) rozvíjený Národní vědeckou nadací. Cílem METALS, kterého se účastnily University of Texas at El Paso, University of New Orleans a Purdue University, bylo zajistit účast etnicky rozmanitého studentstva středních škol na kulturně citlivých geologických výletech po celých Spojených státech. Opomenout nelze také to, že v roce 2000 se Lisa White stala vedoucí komise menšin a žen v geovědách pod Americkou geologickou společností, a v roce 2019 začala vést Radu pro diverzitu a inkluzi v Americkém svazu geofyziků (American Geophysical Union). Za svou práci s menšinami v rámci geověd získala v roce 2008 Bromeryho cenu od Americké geologické společnosti. V posledních letech se podílela také na inkluzi geověd ve výzkumu ztráty biodiverzity, která je v současné době důležitým tématem; v roce 2020 byla spoluautorkou článku Biodiversity Science and the Twenty-First Century Workforce, který vydal Oxford University Press. V roce 2021 se účastnila výzkumu strukturních a systémových bariér znemožňujících historicky vyčleňovaným skupinám obyvatel zamířit do geověd s návrhy, jak tyto vědy a výukové prostředí změnit k lepšímu a učinit je více diverzní (článek Changing the Culture of Coastal, Ocean, and Marine Sciences v periodiku Oceanography). V roce 2015 vystupovala v dokumentární trilogii Making North America na televizní stanici PBS. Na závěr ještě uveďme, že v roce 2022 získala za svou popularizaci vědy a za vedení webu Understanding Evolution cenu Friend of Darwin od Národního centra pro vědecké vzdělávání. 

Nové dokumenty z konce roku 2025

Přesně po měsíci přináším další a v roce 2025 již poslední příspěvek do rubriky Dokumentární novinky. Minulá část této série článků, vydaná 29. listopadu, vás seznámila s 8 tituly, mezi nimiž nechyběly Prehistoric Planet: Ice Age, Kingdom, Jaguar Beach a The Tale of Silyan. V tomto článku vás seznámím s dalšími 10 novými přírodopisnými a environmentálními dokumenty, které vyšly nejen v posledním měsíci, ale v podstatě už od konce září. Uvedu zde tituly, které jsou novinkami déle než jen pár dnů či týdnů, avšak které stojí za to, a jejichž opomenutí na tomto blogu bych si zajisté vyčítal. Věřím, že mezi nimi najdete pár dokumentů, o které budete mít zájem. Nyní se na ně společně podívejme.

Penultimate Penguin with Nigel Marven

V tuto chvíli nejnovějším přírůstkem na dlouhý filmografický seznam oblíbeného britského moderátora a producenta přírodopisných dokumentů Nigela Marvena (Prehistoric Park, Ten Deadliest Snakes, Wild Central America), který na konci listopadu oslavil své 65. narozeniny, je snímek Penultimate Penguin with Nigel Marven (Předposlední tučňák s Nigelem Marvenem). Vydán byl 3. prosince 2025 na streamovací službě MagellanTV. V tomto 53 minut dlouhém snímku, který byl natáčen v lednu tohoto roku, se Nigel vydává na cestu z jihu Nového Zélandu do Rossova moře při pobřeží Antarktidy s cílem setkat se ve volné přírodě s největším žijícím druhem tučňáka - tučňákem císařským. Během svých cest se již Nigel setkal s 16 z 18 současných tučňáčích druhů, a řádce z nich byly věnovány jeho dokumenty Penguin Safari (2006), natáčený na Jižní Georgii, a Killer Whale Islands (2007), natáčených na Falklandských ostrovech. Druh, který si většina lidi asociuje se slovem tučňák, se mu však do letošního ledna nepoštěstilo zahlédnout, neboť se nikdy předtím nevydal tak daleko na jih. Během své cesty na palubě výletní lodě novozélandské společnosti Heritage Expeditions za tučňákem císařským seznamuje Nigel diváky v Penultimate Penguin s řadou dalších antarktických a subantarktických živočichů, od kosatek dravých a planktivorních velryb až po tuleně a albatrosy. Navštěvuje chatrč Roberta Falcona Scotta a jeho týmu postavenou v roce 1911 na Rossově ostrově při slavné expedici Terra Nova, proplouvá kolem drsně působícího vrcholku Mt Herschel, na který vystoupil Edmund Hillary, spoludobyvatel Mount Everestu, a přibližuje divákům historii průzkumu nejmrazivějšího kontinentu naší planety. Diváctvo může také žasnout nad spektakulární antarktickou krajinou. Tento dokument se od ostatních Nigelových děl posledních osmi let liší tím, že není zaměřen na zvířata určitého státu, ale je to spíše "quest program", jakými byly třeba 3. a 5. epizoda Nespoutané Číny (Untamed China with Nigel Marven). Nigel je moderátorem, vypravěčem a producentem tohoto filmu, vyrobeného jeho produkční společností Nigel Marven Productions ve spolupráci s MagellanTV a Heritage Expeditions; film byl natočen v rámci výletní cesty In the Wake of Scott & Shackleton Voyage druhé jmenované společnosti. Snímek Penultimate Penguin můžete zhlédnout na streamovací službě MagellanTV, která nepředplatitelům nabízí k navnazení pětiminutový úryvek, či na Apple TV. Nejnovějším Nigelovým dokumentem tento film nezůstane dlouho, neboť na začátku ledna má mít premiéru jeho další počin, Wild Slovakia 2. 

Greenwashed

Velký celovečerní dokumentární film Greenwashed, pojednávající o nekalých praktikách greenwashingu, tedy firmami propagované údajné ekologické šetrnosti výrobků, aniž by při jejich produkci bylo změněno neudržitelné chování firmy, vyšel 31. října 2025 na YouTube kanálu doktorky Sofie Pinedy Ochoi (Endgame 2050). Mexická lékařka a environmentalistka tímto filmem provází spolu s britským veteránem přírodopisných filmů a environmentálním aktivistou Chrisem Packhamem (Springwatch, Secrets of Our Living Planet, The Real T-Rex, Primates). Společně konfrontují existenční ekologickou krizi, se kterou se naše společnost v současné době potýká, a odhalují, jak jsou lidské a zvířecí životy negativně ovlivňovány greenwashingem, přebarvujícím utrpení, vykořisťování a environmentální destrukci nazeleno v prolhané kapitalistické hře s cílem profitu na úkor životů a životního prostředí. Greenwashed je rozdělen na pět segmentů, z nichž každý se zabývá jiným tématem. První je zaměřen na palmový olej, druhý na lži některých firem produkujících veganské pokrmy (či údajně veganské pokrmy), třetí se týká toxických chemikálií stále se nacházejících v řadě výrobků označovaných jako bezpečných a přátelských k životnímu prostředí, čtvrtý je zaměřen na falešný environmentalismus hollywoodského herce Leonarda DiCapria, a pátý se týká vykořisťování a ohrožení zvířat, stejně jako krize biodiverzity. Celý film je dlouhý 170 minut, tedy 2 hodiny a 50 minut, a jeho jednotlivé segmenty mají délku 15 až 65 minut (nejdelším je právě čtvrtý segment, dlouhý oněch 65 minut). Doktorka Sofia Pineda Ochoa a Chris Packham hovoří k divákům ve všech segmentech, hostujícími osobnostmi vystupujícími ve filmu Greenwashed jsou pak například environmentální žurnalista George Monbiot (Secrets of the Forest), kanadský profesor a zakladatel konceptu ekologické stopy William Rees (Sea of Life) nebo dánský lékař pracující v oblasti environmentální medicíny Philippe Grandjean. Greenwashed je dílem společnosti Meat Your Future. Celý film můžete zhlédnout na tomto odkazu.

Global Warning: Our Future in a Warmer World

Dokumentární trilogie Global Warning: Our Future in a Warmer World (Globální varování: Naše budoucnost v teplejším světě) byla premiérově uvedena 11. října 2025 na televizní stanici Al Jazeera. Irský zpravodaj, televizní a rozhlasový moderátor a kontributor irské televize RTÉ Philip Boucher-Hayes se v této sérii vydává do klimaticky horkých míst, jejichž obyvatelé pozorují v akci dopady současné klimatické změny způsobené spalováním fosilních paliv. Navštěvuje grónské ledovce, stále extrémnějšími meteorologickými jevy bičovanou subsaharskou Afriku, tající sibiřský permafrost a záplavy postižené zemědělské oblasti Bangladéše, setkává se s vědeckými odborníky studujícími vliv klimatické změny na ekosystémy naší planety, a zprostředkovává diváctvu informace o tom, jak lze proměnit světovou ekonomiku a infrastrukturu v různých částech světa, aby byla změna klimatu zpomalena. První epizoda, Into the Storm (Do bouře), se zabývá rostoucím počtem extrémních jevů počasí v Irsku, obrovského tání ledovců v Grónsku s potenciálně devastačními účinky na světovou mořskou hladinu a na Atlantickou meridionální cirkulaci, a také dopady změny klimatu na takové regiony světa, jako jsou Malawi a Sibiř. Druhý díl, Against the Tide (Proti přílivu), je zaměřen na adaptační strategie na změnu klimatu a s ní související nárůst mořské hladiny, sucha a záplav, které jsou implementovány v Nizozemsku či na Floridě, a zabývá se také dopadem změny klimatu na komunity ve Walesu a Bangladéši. Poslední epizoda, Decarbonising the Global Economy (Dekarbonizace globální ekonomiky), pojednává o možnostech přechodu na bezuhlíkovou energii a o možnostech vytváří lepší, udržitelnější společnosti, přičemž diváctvo seznamuje s dekarbonizačními praktikami v USA, Švédsku, Finsku a na Ukrajině. Dočkáte se v něm také slov již zesnulého velikána popularizace přírodních věd Carla Sagana. Každá epizoda má stopáž 47 minut. Global Warning: Our Future in a Warmer World je dílem irské produkční společnosti Earth Horizon Productions, která stojí také za dokumenty Eco Eye a About The House. Všechny epizody můžete zhlédnout na webu Al Jazeera. Ke zhlédnutí jsou také na YouTube.

Bring Them Home

Dokumentární film Bring Them Home (Přiveďte je domů), též nazývaný Aiskótáhkapiyaaya, byl sice premiérově uváděn na filmových festivalech v USA už v minulém roce, který je také rokem jeho výroby, a to například na Big Sky Documentary Film Festival či na San Diego International Film Festival, nicméně minulý měsíc, konkrétně 24. listopadu 2025, byl konečně uveden také na americké televizní stanici PBS. Je to snímek o délce 78 minut vypráví příběh lidí z konfederace Niitsítapi (či též Siksikáí'tsitapi nebo Blackfoot) pokoušejících se o divokých bizonů na svých kmenových územích, které byly o tyto býložravé sudokopytníky připraveny po dobu celého jednoho století. Připraveni - v důsledku neudržitelného lovu bizonů evropskými osadníky - o jeden ze svých nejdůležitějších přírodních zdrojů, který pro ně měl také kulturní a spirituální význam, snaží se nyní tito původní obyvatelé západní části Severní Ameriky o nápravu škod bizoní reintrodukcí. Film poskytuje vhled do práce blackfootských kovbojů a do tradiční kultury tohoto lidu, a představuje často přehlížený odkaz kolonialismu - odkaz vybití určitého druhu, což ovlivnilo negativně nejen ekosystém, v němž žil, ale což také přispělo k umírání bohaté kultury a bohatého jazyka, čímž byl ohrožen samotný duch blackfootské komunity. O důležitosti bizona pro tuto kulturu ve filmu hovoří doktor Leroy Little Bear. Vypravěčkou a výkonnou producentkou tohoto podmanivého snímku je blackfootská herečka Lily Gladstone (Room 104, The Last Manhunt, Under the Bridge), která byla nominována na cenu Oscar za své ztvárnění Mollie Burkhart ve filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon) od Martina Scorseseho z roku 2023. Režisérstvem Bring Them Home jsou Daniel Glick (Iniskim), Ivan McDonald (Blackfeet Boxing: Not Invisible) a Ivy McDonald (Murder in Big Horn). Mezi kameramanstvem filmu jsou Zane Clampett (Our Last Refuge) a Morgan Delaney (Animal Armageddon). Dokument vyrobily společnosti The Redford Center a Thunderheart Films. Zkrácenou, 55 minut dlouhou verzi můžete zhlédnout na YouTube kanálu PBS.

Rhino

Celovečerní dokumentární eko-thriller Rhino (Nosorožec), vyprávěný v anglickém originále britským hercem Tomem Hardym (Inception, The Dark Knight Rises, Venom), zamířil 28. listopadu 2025 v limitovaném vydání do vybraných britských kin. V tomto 83 minut (či 1 hodinu a 23 minut) dlouhém snímku režiséra a kameramana Toma Martienssena (Gaucho: The Last Cowboys of Patagonia, Hacker: Hunter) nahlédne diváctvo do práce keňských strážců divoké přírody v Borana Conservancy, vedených rangerem Ramsonem Kiloku, který si dal za svůj životní cíl chránit ohrožené druhy za každou cenu. Nahlíží do problému rostoucího počtu chráněných území s nosorožci na území Keni; více chráněných území paradoxně zvyšuje kompetici mezi nosorožčími samci, kteří jsou při soubojích o teritoria schopni jeden druhého zabít. Ačkoliv jsou na těchto územích v relativním bezpečí před pytláky, nejsou v bezpečí jeden před druhým - děsivá ironie ochrany nosorožců. Pytlácká nebezpečí pro tyto ohrožené herbivory však ve snímku Rhino nechybí. Značná část filmu je věnována plánovanému vysokorizikovému pokusu přemístit 21 nosorožců z Borana Conservancy o 100 mil dále do Loisaba Conservancy, který je však zmařen suchem, kvůli němuž v regionu narůstá chudoba a tedy i pytláctví. Cath Clarke ve své recenzi na webu The Guardian uvádí, že však film jinak vyhýbá hovoření o dopadech změny klimatu na nosorožce, což je poněkud nešťastné. Čtený komentář Toma Hardyho vnímá jako rozptylující a jako snahu napodobit Davida Attenborougha s přídavkem britského aristo-průzkumníka z 19. století. Scénář k filmu spolu s Tomem Martienssenem napsala Cassandra Roberts (NOVA: Thai Cave Rescue). Spolu s nimi film produkovali mj. James May (Puddle Man) a Max Peltz (How to Rob a Bank). Hudbu k dokumentu složili Hannah Cartwright (Breaking Boundaries: The Science of Our Planet) a Ross Tones (Beautiful Devils). Rhino je dílem společnosti Dustoff Films. Trailer můžete zhlédnout zde.

Superskilled with Eva zu Beck: Season 2

Od 25. listopadu 2025 vychází na YouTube kanálu společnosti National Geographic 2. série dokumentárního cyklu Superskilled with Eva zu Beck (Superzkušení s Evou zu Beck). Polská dobrodružka, filmařka, vlogerka a cestovatelka Eva zu Beck se v něm vydává do různých koutů světa s cílem ukázat diváctvu, jak tamní obyvatelé žijí v souladu s přírodním světem a jak využívají jeho znalostí k vlastnímu přežití. Přitom se snaží zjistit, jak můžeme všichni odemknout náš vnitřní potenciál a vybudovat svou tělesnou i psychickou sílu k tomu, abychom přežili v podobných prostředích, jaké znají zástupci našeho druhu v často drsných a pro zhýčkané Evropany nepříznivě působících místech. První řada o čtyřech epizodách vycházela postupně v prosinci 2024 a v lednu 2025, ovšem na svém blogu jsem ji nezmínil, neboť zkrátka unikla mé pozornosti. Nyní vydávaná 2. řada sestává z více epizod - má jich být 6, přičemž zatím poslední, pátá, byla vydána 23. prosince. První díl nové řady, How I Survived a Trek Through the Desert Alone (Jak jsem přežila pochod pouští sama), byl natáčen v Měsíčním údolí neboli Vádí Rum v Jordánsku, a Eva se v něm učila od rodiny nomádských beduínů, jak přežít cestu rozpálenou pouští pouze s velbloudím společníkem. Druhý díl, How to Survive Brutal Pain Ritual (Jak přežít rituál s brutální bolestí), katapultoval Evu do stejné kategorie severních televizních průzkumníků, jakou obývá Steve Backshall - do malé skupiny lidí, kteří se rozhodli podstoupit rituál s mravenci Paraponera clavata způsobujícími nejbolestivější štípnutí ze všeho hmyzu. Eva se v Kolumbii setkala s lidmi kmene Yakuna, a dozvěděla se od nich, jak zvýšit svou fyzickou a spirituální sílu vydržením ohromné bolesti způsobené těmito mravenci. Třetí díl, I Trained with Kenya's Elite Runners (Trénovala jsem s keňskými elitními běžci), byl natáčen v keňském Itenu, ze kterého pocházejí někteří z nejrychlejších běžců v historii, a Eviným cílem je přijít na to, proč. Čtvrtá epizoda, I Trained Like a Muay Thai Fighter for 14 Days (14 dnů jsem trénovala jako bojovnice Muay Thai), sleduje Evin trénink pod thajským bojovnickým šampiónem Manasakem Pinsinchinaiem. V pátém dílu, I Trained Like a Mongolian Warrior for 5 Days (5 dnů jsem trénovala jako mongolská bojovnice), se Eva naučila jezdit na koni a střílet z luku na travnatých pláních Mongolska ve stylu starých bojovníků Mongolské říše. Poslední epizoda má terpve vyjít. Eva zu Beck je moderátorkou i režisérkou této série, dále je její režisérkou a producentkou Anna Derryberry (Expedition Amazon). Výkonnou producentkou je Betsy Forhan (Photographer). Hlavním kameramanem je Josh Monie (Above the Noise), střihačkou všech epizod je Liv Gwynn (Bob Ballard: An Explorer's Life). Superskilled with Eva zu Beck je dílem společnosti Yellow Border Production Services. Všechny epizody můžete zhlédnout na YouTube.

Born to be Wild

Další letošní prosincovou novinkou je série Born to be Wild (Zrozeni k divokosti), jejíž všech 6 epizod bylo 19. prosince 2025 uvedeno na streamovací službě Apple TV. Tento dokumentární cyklus je zaměřen na šest mláďat ohrožených zvířecích druhů, sleduje jejich narození a vyrůstání, první krůčky a první nebezpečí, se kterými se v této velice zranitelné fázi svého života setkávají. Jedná se o dílo společnosti Offspring Films, jež je zodpovědná za dokumentární klasiky posledních let Earth At Night in Color, Earthsounds, Big Beasts: Last of the Giants či letos v červenci vydanou sérii The Wild Ones. První díl Born to be Wild, nazvaný The Moon Bear Cub (Mládě medvěda ušatého), je zaměřen na vyrůstání malého medvěda a jeho postupný sběr dovedností potřebných k přežití v indické džungli. Druhá epizoda, The Elephant Calf (Sloní mládě), pojednává o mláděti slona afrického v Zambii, které je zvláště plaché či sociálně anxiózní, a musí se naučit věřit ostatním členům svého stáda a prosadit se před nimi. Třetí díl, The Penguin Chick (Mládě tučňáka), se zabývá vyrůstáním jednoho ptačího plavce z jižní části Atlantského oceánu, ve čtvrté epizodě, nazvané The Lemur Pup (Lemuří mládě), pak diváctvo nahlédne do života rodiny madagaskarských lemurů kata, a v páté epizodě, The Cheetah Cubs (Gepardí mláďata), se seznámí se dvěma roztomilými koťaty geparda učícími se lovit v rezervaci, v nichž se jejich druh neobjevil po 50 let. Poslední díl, The Lynx Kitten (Kotě rysa), sleduje příběh malého rysa odchovávaného v zajetí a připravovaného na vypuštění do volné přírody. Režisérstvem Born to be Wild jsou Tom Barton-Humphreys (Africa From Above), Stephanie Holt (Red Ape: Saving the Orangutan), Hannah Ward (Waterhole: Africa's Animal Oasis), Emma Brennand (Our Great National Parks) a Emma Fraser (Eden: Untamed Planet). Hudbu k seriálu složil David Schweitzer (Moon Landing Live). Vypravěčem je v anglickém originále herec Hugh Bonneville (Paddington, Downtown Abbey). Trailer můžete zhlédnout zde.

Wild Guangdong

V neděli 7. prosince měl na televizním kanálu BBC Earth Asia premiéru nový dokumentární cyklus Wild Guangdong (Divoký Kuang-tung), trilogie zaměřená na zvířata a krajinu provincie středojižní Číny, ve které se nacházejí nejlidnatější města v celé zemi. V Číně měla série premiéru ve dnech 8. až 10. prosince na stanicích CCTV-9 a Guangdong TV, načež byl uveden také na platformě Bilibili. Wild Guangdong je dokumentem prozkoumávajícím druhově bohatý Kuang-tung; v provincii žije na 1000 zvířecích a 6000 rostlinných druhů. Mezi vyobrazenými zvířaty jsou různorodí ptáci žijící a hnízdící v městě Kanton, volavky z kuang-tungských mokřadů, luskouni, delfíni skákaví, ostrorepi, ale velice zajímavé jsou také určitě orchideje ze South China National Botanical Garden. Natáčen byl v celé řadě mikrohabitatů a ekosystémů, kterými se provincie může pyšnit, od hlubokého moře přes písčité pláže a husté, v původním stavu udržované primární lesy až po již zmíněné urbánní prostředí s nemalým počtem lidských obyvatel. První díl, Mountains (Hory), je zaměřen na horská prostředí, plná neobyčejného ptactva a savců. Ve druhém díle, Coast (Pobřeží), se diváctvo seznámí s obyvateli nejdelšího provinčního pobřežního pásu v celé Číně. A v dílu třetím, Cities, vhlédne do pestrého zvířecího a rostlinného života urbánního Kuang-tungu. Producentem a režisérem Wild Guangdong je Simon Winchcombe (Expedition Volcano, The Sky at Night). V anglickém originále jej vypráví britský herec David Yip (Doctor Who: Destiny of the Daleks, Dream Hacker). Dokument je dílem společností BBC Studios a Guangdong Radio & Television, a je vůbec první velkou koprodukcí BBC s čínskou mediální organizací fungující na provinciální úrovni. Oficiální trailer k Wild Guangdong zhlédnete zde.

Amoosed: A Moose Odyssey

V neděli 26. října 2025 měl 30. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava premiéru snímek Amoosed: A Moose Odyssey (Amoosed: Losí odysea) režisérky Hany Novákové, filmařky a etnozooložky, která věnovala návratu losa na území České republiky pozornost už od roku 2003. Právě návratem tohoto velkého kopytníka s mohutným parožím se její nový snímek zabývá, a v prosinci 2025 již zamířil do kin na Slovensku. Je to unikátní projekt, který se potýkal se spoustou obtíží, od omezení natáčení v zahraničí kvůli covidovému lockdownu přes diplomatickou krizi mezi Českou republikou a Ruskem v roce 2021 a následné ruské agresi na Ukrajině, ale také kvůli nepříliš velkému zájmu investorů financujících natáčení (více se o tom dočtete v říjnovém rozhovoru s režisérkou na webu Variety). Ačkoliv jsou zahlédnutí losa v Česku vzácná, našla Hana Nováková rezervaci v ruském regionu Kostroma, kde se nachází domestikační stanice, na níž je možné sledovat losy při interakci s lidmi. Losy v tomto snímu vykresluje v rámci koláže příběhů z osobní, spirituální i vědecké perspektivy, a vnímá je jako odpověď na otázku, jak uzdravit vztah naší společnosti k přírodnímu světu. Amoosed je filmem se stopáží 76 minut, v němž zazní čeština, angličtina, švédština i ruština. Jeho producentkou je Kateřina Traburová (Bratrství). Kameramankou filmu byla Františka Chlumská (AsexuaLOVE), a sestříhali jej Soňa Jelínková (Echt - Film o malíři Janu Mertovi) a Marek Bihúň (Komuna). Více informací o snímku se dozvíte na oficiálním webu festivalu Ji.hlava či na webu Českého rozhlasu. Oficiální trailer k filmu Amoosed můžete zhlédnout zde.

Deadly 60: Series 6

Rozhodně nemohu před závěrem roku opomenout také vydání 6. série oblíbeného dokumentárního pořadu Deadly 60 (Vražedných šedesát či 60 zvířecích zabijáků), jejíž první epizoda byla premiérově odvysílána 8. září 2025 na britské televizní stanici CBeebies. Steve Backshall (Expedition, The Really Wild Show, Extreme Mountain Challenge) oznámil natáčení 5. řady v září 2025, což jsem tehdy na tomto blogu zmiňoval; 5. série vyšla loni, čtyři roky po uvedení 4. série na jaře 2020 (třetí řada se poprvé vysílala v roce 2012, a mezi třetí a čtvrtou sérií Deadly 60 vyšla v rámci franšízy Deadly řada jiných dokumentů, včetně Deadly Pole to Pole v roce 2014 a Deadly Dinosaurs v roce 2018, mezi 4. a 5. sérií pak v roce 2023 vyšel cyklus Deadly Mission Shark). Nová, šestá řada sestává celkem z 10 epizod, opět dlouhých 29 minut, jak je u této franšízy zvykem. V první epizodě, Cheetah Special (Gepardí speciál), se Steve vydává do Zambie s cílem najít při jízdě savanou na motorce nejrychlejší kočku světa. Druhý díl, Saving Sharks (Záchrana žraloků), je zaměřen na nebezpečí, s nimiž se potýkají paryby ve světových oceánech; Steve se v něm vydává do Indonésie a snaží se poukázat na to, jak ekoturismus (což je ale kontroverzní téma) může pomoci ochraně tamních žraloků. Také 3. epizoda, Ocean Oddballs (Divňouši oceánu), byla natáčena v Indonésii, a Steve se v ní znovu shledává se svou starou známou sépií Metasepia pfefferi (natáčel ji už pro 1. epizodu Fierce! z roku 2016), nebehledem (ryba z čeledi Uranoscopidae), chobotnicí maskovanou a dravým mořským červem Eunice aphroditois. Ve 4. epizodě, Bat Spectacular (Spektakulární netopýři), se Steve setkává s indonéskými kaloni i hmyzožravými letouny, a v 5. dílu, Dragons and Death Adders (Draci a smrtonoši), se vrací do Austrálie za tamními varany a jedovatými hady, včetně smrtonoše zmijího. Názvy dalších epizod jsou následující: Jaguar Special (Jaguáří speciál), Camouflage Killers (Maskovaní zabijáci), Meerkat Madness (Surikatí šílenství), Otter Hide and Seek (Hra na schovávanou s vydrami) a Snake Island (Hadí ostrov), přičemž poslední jmenovaný byl natáčen na slavném brazilském ostrově Queimada Grande, na kterém endemicky žije křovinář ostrovní. Režisérstvem 6. řady Deadly 60 jsou mj. Ruth Harries (Deadly Pole to Pole) a Giles Badger (Seven Worlds, One Planet). Série je opět dílem společnosti BBC Studios Natural History Unit. Několik epizod zatím můžete zhlédnout na webu Bilibili.

V lednu 2026 nás čeká vydání již zmíněného dokumentu Wild Slovakia 2 with Nigel Marven (Divoká příroda Slovenska s Nigelem Marvenem 2), která bude mít premiéru v pátek 2. ledna ve 20:40 na slovenské JOJ TV, načež jej ve 21:30 ve stejný den bude následovat film o filmu. Na Nový rok uvede BBC One nejnovější přírůstek na dlouhý filmografický seznam Davida Attenborougha, a to sice mnou již dříve zmíněný Wild London (Divoký Londýn). Dále se v průběhu ledna můžete těšit na vydání dokumentárního filmu Tusker: Brotherhood of Elephants (Tusker: Bratrstvo slonů) na americké PBS na seriál Pole to Pole od National Geographic, provázený hercem Willem Smithem. V průběhu roku 2026 se můžete těšit na vydání paleontologických dokumentů Surviving Earth od producenta Putování s dinosaury Tima Hainese, Evolution od BBC provázený Chrisem Packhamem a snad i nezávislého dokumentu Forgotten Bloodlines: Agate vyprávěného Nigelem Marvenem. Před pár dny mě také producentka Jocelyn Stokes na YouTube informovala o přípravě 2. série In Her Nature pro PBS. O těchto a mnoha dalších přírodovědných dokumentech vás určitě budu v příštím roce informovat.

Další příspěvek do rubriky Dokumentární novinky zamíří v únoru 2026!

Soutěž Dinosauři 2025

Na konci každého roku se na blogu Blogorgonopsid objevuje velká znalostní soutěž, která otestuje vaše znalosti prehistorického života! Ačkoliv je v posledních letech účast velice nízká, což kontrastuje se zvyšujícím se počtem návštěvníků z Česka i Slovenska, nemohu si dovolit nevytvořit ji i letos. Je to Soutěž Dinosauři 2025, které předcházely Novoroční soutěž v roce 2010, Soutěž Dinosauři 2011, Soutěž Dinosauři 2012, Soutěž Dinosauři 2013 atakdále až po loňskou Soutěž Dinosauři 2024. Jde v ní o též, jako v předchozích ročnících. Tato soutěž sestává z 20 otázek doplněných o otázku bonusovou, týkajících se různorodých prehistorických živočichů a rostlin, přičemž jedna z otázek je poznávací (obrázek) a řada otázek se týká taxonů popsaných v uplynulém roce. Standardní maximální počet bodů je 20, ale když na všechny otázky odpovíte správně, a správně odpovíte také na otázku bonusovou, můžete získat až 21 bodů. Co špatná odpověď, to nula bodů - mínusové body rozhodně nedávám! Aniž bych vám chtěl radit, mohu vám prozradit, že odpovědi na mnohé otázky můžete najít při prozkoumávání tohoto blogu. 🙂 Cenou za účast v soutěži bude diplom s prehistorickým zvířetem vaší volby. Můžete si dokonce napsat o diplom s konkrétním paleoartem. Máte-li zájem se soutěže zúčastnit, napište očíslované odpovědi do komentáře pod tento článek, a to do 15. března 2025. Protože komentáře jsou moderované a automaticky se nezveřejňují, mohu je v administraci svého blogu ponechat, takže vaše odpovědi nebude nikdo opisovat. Další možností je odeslat e-mail s očíslovanými odpověďmi na adresu blogorgonopsid@gmail.com. Určitě se nebojte možného nízkého získaného počtu bodů - tato soutěž má být především zábava! Má vám poskytnout zpětnou vazbu ohledně toho, kolik toho víte, ale důležité je, abyste si ji užili. Přeji vám mnoho štěstí!

1. Je Conchoraptor znám na základě fosilií nalezených v mongolských geologických souvrstvích Barun Goyot a Nemegt nebo v čínských geologických souvrstvích Yixian a Jiufotang?

2. Byl Shuvosaurus dinosaurus nebo patřil do jiné skupiny archosaurů? Pokud je pravda druhá možnost, vzpomenete si, do které?

3. Opravte chybná tvrzení v následující větě: Erliansaurus byl tyrannosauroid, který žil v období svrchní jury stupně santon (před 150 miliony let) na území dnešní východní Austrálie, a dosahoval délky 4,5 metru.

4. Je pravda, že velký nelétavý pták Gastornis přežil až do začátku oligocénu?

5. Mohli se neptačí dinosauři setkat s dřevinou druhu Nyssa spatulata? Napište, kdy tato rostlina žila, a z jaké části světa (stačí název státu) jsou známy její fosilie.

6. Ve kterém roce byl objeven fosilní pyl v koprolitech diplodoka? Proč byl nález významný?

7. Do které čeledi kyjonožců patří rody Nanahughmilleria, Archopterus a Bassipterus?

8. Zařaďte fosilního obratlovce s druhovým názvem Mariliabatrachus navai do třídy a řádu.

9. Byl Giganotosaurus dlouhý 10, 13, 16 nebo 18 metrů? Vyberte jednu z možností.

10. Napište rodový název zvířete nacházejícího se na tomto obrázku:

11. Uveďte rodový název therizinosaura se dvěma drápy na každé přední končetině, který byl letos na jaře formálně popsán Yotshisugem Kobayashim a jeho kolegy v odborném časopise iScience.

12. Je pravda, že v létě 2025 byl popsán druhý druh australského oligocénního kytovce rodu Janjucetus? Vzpomenete si na jeho druhové přízvisko? Nápověda: Ctí objevitele jeho fosilie, nalezené v australském Jan Juc.

13. Odkud jsou známy pozůstatky miocénního nosorožce Epiaceratherium itjilik, popsaného letos na podzim? Pocházejí ze Sibiře, Kanady nebo Skandinávie?

14. Čím je významný letos popsaný ptakoještěr Eotephradactylus mcintireae? Z jakého světadílu jsou známy jeho fosilie, a jak jsou staré?

15. Je pravda, že podle výzkumu Christine M. Janis a jejích kolegů, o kterém jste se mohli dočíst od letošního 1. dubna, začali savci preferovat terestrické prostředí oproti stromovému na konci křídového útvaru? 

16. Je v tuto chvíli Nanotyrannus platným rodem? Kolik druhů má zahrnovat?

17. Opravte chyby v tomto tvrzení: Tavachelydra stevensoni je druhem kajmanky, která žila na přelomu triasu a jury a je známa z fosilního materiálu nalezeného v Coral Bluffs v americkém Connecticutu. Byla popsána v roce 2024.

18. Jak velký byl Khankhuuluu mongoliensis? Nemusíte uvádět přesná čísla, stačí napsat to jen obecně. Vzpomenete si na význam jeho rodového jména? Nápověda: Animovaný fantasy seriál o 63 epizodách na Netflixu z let 2018 a 2024.

19. Letos popsaný Jinchuanloong niedu žil na území dnešního Japonska, Jižní Koreje, Číny nebo Laosu? Z jakého geologického útvaru druhohor fosilie tohoto sauropoda pocházejí?

20. Čím se lišil srpovitý dráp letos popsaného velociraptorina Shri rapax od srpovitých drápů ostatních dromaeosauridů?

Bonusová otázka: Napište názvy alespoň 4 dokumentárních filmů či seriálů s paleontologickou tématikou vydaných v průběhu roku 2025, a uveďte, zda se letos v paleomédiích objevily rody Lusotitan, Megalonyx a Eoalulavis.

Doufám, že jsem vám to neučinil těžké! Myslím si, že na tyto otázky lze hravě zodpovědět, aniž by bylo nutné odpovědi na ně dlouho hledat v paměti! Připomínám ještě jednou, že se můžete zúčastnit do 15. března. Pevně věřím, že i kdyby se nikdo nepřihlásil, budou tyto otázky do budoucna prospěšné pro někoho, kdo si i mimo deadline bude chtít otestovat své znalosti prehistorického života a nových zjištění o něm v roce 2025.

Noví Lovci kryptidů: Duch vražedných Vánoc (4/4)

Vánoce. Ty svátky klidu, pohody, řevu a krve. Nikdo je jistě nemá radši, než malý sliznatý čertík Lucius, který se před Štědrým dnem 2055 rozhodl pobavit psychickým i fyzickým mučením nových Lovců kryptidů. Nejprve se vloupal do domu Keiře Kendrick, nacházejícího se v londýnském Greenwich, a svými ostrými zuby jí vážně poranil ruku. Také ji provokoval slovy o tom, že se zná s jejími rodiči, zemřelými při autonehodě v listopadu 2053, a že je pro ně Keira obrovským zklamáním. Osmnáctiletá dívka si do Londýna přivedla svým teleportačním zařízením pomoc z Creek City v americkém Illinois - Wren a Winna, kteří spolu právě začali oficiálně chodit. Winn, vyzbrojený Wreninou laserovou pistolí, se rozhodl Luciuse konfrontovat uvnitř Keiřina domu, ale zachvátily ho další halucinace plné Chupacaber, vyzývajících ho k vyřknutí tajemství, které měl odhalit při výzkumu vzorků z Chupacabrami přeplněné základny původních Lovců kryptidů v jižním Londýně. Lucius nahlédl Winnovi do mysli, a varoval jej, že to s ním nedopadne dobře. Ať už ty psychické stavy způsobuje Winnovi cokoliv, má ho to nakonec zabít - proměnit mu to mysl na pudink. Chupacabry v mladíkových halucinacích vycítily Luciusovu přítomnost, a vybízely jej k zabití malého démona. Winn byl jejich hlasy dohnán k bití se do hlavy o zeď Keiřiny ložnice. Nakonec souhlasil s Luciusovou nabídkou, a čertík se zaradoval. Wren byla Winnovým vřískáním přilákána do Keiřina domu, zatímco pro zraněnou dívku přijela záchranka řízená mužem jménem Nkosi. Ten ji okamžitě začal odvážet do nemocnice. Při jízdě nazdobeným Londýnem slyšela Keira Luciusův hlas, a jednou čertíka dokonce krátce zahlédla, přestože měl být stále uvnitř jejího domu. Záchranka pak srazila chodce, přestože byla hluboká noc a ulice byly prázdné. Ukázalo se, že šlo o Keiřinu matku. Nkosi jí nárazem způsobil stejná zranění, jaké utrpěla před dvěma roky. Nyní umírá znovu, opakuje Keiře, že je pro ni zklamáním a že může za její a otcovu smrt, a vybízí svou dceru, aby svou chybu odčinila odevzdáním se Luciusovi. Mezitím na Portorické univerzitě v Río Piedras probíhá Konference o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat v roce 2055, jejíž organizátorka, profesorka Alondra Pietri, společně s Terrencem Zedlerem a Eldredem Canadym přesvědčila čtvrtého člena Wreniných Lovců kryptidů, Armanda Villalona, aby na pódiu světu oznámil návrat legendárního týmu v této nové podobě. Armando netuší, že je sledován, a že je někdo na toto oznámení již připraven.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

DUCH VRAŽEDNÝCH VÁNOC, ČÁST ČTVRTÁ:

Vřískání se stupňovalo. Bylo čím dál bolestivější, hlasitější, nesnesitelnější. Wren bušilo srdce, jako o závod, když vybíhala po schodech nahoru. Bála se o Winna. Bála se však také toho, co mu toto trápení způsobovalo, a uvědomovala si, že tentokrát nebyla ozbrojena. Jak se sama bude bránit, až s tím tvorem přijde do styku?

Spatřila dveře Keiřiny ložnice. Byly otevřeny. Zpomalila, nabrala dech, a přitiskla se ke zdi za jejich rámem. 

"Winne Wilkinsone," uslyšela zlomyslný chraplavý hlásek z místnosti, "ani nevíš, jak jsem za tohle rád! O, ho ho ho! Letošní Vánoce budou vydařené! O, ho ho ho! Věř mi, jsi ten nejkrásnější dárek, jaký jsem letos mohl dostat!

"Nech ho bejt, ty sviňáku!" zařvala Wren, a vlétla do ložnice. Spatřila svého přítele, sedícího znaveně na podlaze za Keiřinou postelí. Celé čelo měl zakrvácené. Dívce se v šoku zastavil dech. 

Zpoza hrany postele na ni vykoukla tvář zbarvená jako uhlí, pokrytá bradavičkami a vráskami, s širokým ďábelským úsměvem a svítivýma žlutýma očkama. "Wren Rivero! Jak jsem rád, že jsi tady! No, vždyť toto je hotový rodinný sraz!" Vyskočil zpoza postele, a ukázal na Winna. "Tatínek," protáhl, nato ukazováčkem druhé ruky zamířil na Wren. "Maminka," řekl hlubším hlasem, a komicky se u toho zasmál. "A miminko!" zazubil se. 

Náhle zmizel. Byl fuč. Wren dvě či tři vteřiny oddechovala, a užuž se chystala něco Winnovi říci, když se jí náhle Lucius objevil v náruči. "Mami! Mami! Mlíčko, mami!" vypískával, a stydlivě u toho mrkal očkama.

"Fuj! Co ty seš za hnusnou svini?!" zařvala Wren, a silou ho hodila na podlahu. 

Čertík přistál na chodidlech, zatočil se, a zatvářil se, jako by byl uražen. "Tati! Maminka je na mě dnes zlá! Moc, moc zlá!" Sklonil hlavu, a podlitýma očkama probodl Wren. "Tatínek bude muset mamince ukázat, jak se má chovat ke svému děťátku. Tatínek bude muset udělat bum, bum, bum! Na holou, ho ho ho!"

Winn náhle vstal, a učinil pár kroků vpřed. Vypadal přitom jako zombie. Pohyboval se těžce, jako by se mu ani nechtělo. Na Wren se díval s neuvěřitelnou prázdnotou v očích. Když natáhl ruku a její prsty sevřel v pěst, působil jako robot. Bez vlastní vůle.

Lucius se skrčil a několikrát za sebou nadšeně tleskl. "Krása, krása, krása! To je ale tělíčko, co Wren? Podívej se na něj! Na ty svaly, na tu bouli mezi nohama! Och... jaký to atraktivní, silný a chutný exemplář!" V očích mu cosi zažhnulo, a znovu jimi probodl Wren. "Dovol mi malou poučku, má líbezná Wreninko... nikdy nepodepisuj smlouvu s ďáblem. Proč? Protože takhle budeš vždycky utíkat, a já tě budu vždycky honit!" Ďábelsky se smál, z úst mu vylétávaly kusy slizu, jež pulzovaly na podlaze, a pohupoval se na místě, jako by měl přímo záchvat smíchu. 

Winn se rozběhl k Wren. "Wren! Wren! Neutíkej přede mnou! Já tě miluju! Chci si na tebe sáhnout!" křičel. 

Dívka vykulila oči. Otočila se, a chystala se z ložnice vyběhnout, ale Winn ji chytil oběma rukama za ramena, a stáhl ji k sobě. Přitiskl se jí k zádům. "Líbí se mi tvoje oči, Wren! Strašně se mi líbí tvoje oči!"

"Pusť mě!" vykřikla v šoku Wren. Na víc v tu chvíli ani neměla. To, že by na ni útočil kluk, kterému před pár minutami přiznala, že ho miluje, vůbec nečekala. Cítila se tak bezbranná, když jí svíral ramena.

"Fakt nevíš, jak se mi líbí tvoje oči! Chci je ochutnat! Chci si do nich kousnout!" vykřikoval Winn, a nato se začal smát.

"Co to sakra...?" šeptla Wren, a otočila se na Luciuse. Ten jen pokrčil rameny. "To ty! Tys mu tohle udělal! Ovládáš ho? Hned ho pusť, ty hnusná zrůdo!"

"Smlouva je smlouva," uchechtl se Lucius, "jestli ji chceš ukončit, budeš muset... odstranit... toho, který ji uzavřel." Přicupital k laserové pistoli, kterou předtím Winn upustil při bití se do hlavy, a donesl ji Wren. "Laserový paprsek nejvyššího stupně. Jedna rána do hlavičky, a Winn... bude mít všechno své současné i budoucí trápení za sebou! Tak honem, Wreninko! Nezdržuj!"

Pistole z čertíkových rukou zamířila přímo do těch Wreniných, jako by snad ten tvor byl schopen telekinetiky. Wren pár vteřin nevěděla, co si počít, ale rozhodla se nakonec hlaveň zamířit právě na Luciuse. Ten se však jen řechtal.

"Víš co? Aby to byla fér hra, Wreninko, a tys nepodváděla, uděláme to takhle. Jakmile zmáčkneš spoušť, laserová střela půjde do Winnovy hlavinky! Můžeš střelit na mě, na zeď, na okno, na postel... ale střela vždycky doputuje k jeho hlavě!"

"Tohle ty umíš?" zeptala se ho naštvaně.

"Umím spoustu věcí, Wreninko! Spoustu, spoustu věcí!"

"Proč tohle děláš? Proč jsi zaútočil na Keiru? Proč ovládáš Winna, a proč mě teď... nutíš k nějakým svým vražedným hrám?!" křičela na něj z plna hrdla Wren.

"Protože budou Vánoce!" vyhrkl nevinně Lucius. "A Vánoce jsou svátky dárků! A já chci dárek! Jedno malé potěšení, jednu hezkou věc!"

"Hnusný bastardi, jako seš ty, si dárky nezaslouží!" zařvala Wren, a ze všech sil se odstrčila ke Keiřině posteli. Winna natlačila na její okraj, a mladík svou přítelkyni pustil. Dopadl do peřin.

Jakmile se Wren vyvlekla, skočila k Luciusovi, a držadlem pistole mu dala ránu do hlavy. Čertík vypískl bolestí, a pokusil se ji kousnout. Wren ho však odkopla ke zdi. Skutálel se k ní, přičemž za sebou zanechal na podlaze několik kaluží slizu. 

"Nemusím střílet, ale stejně tě zabiju," zasyčela přes zuby Wren.

"Okamžíček," uchechtl se Lucius, "odjíždí mi má hostitelka! Potřebuji s ní o něčem mluvit... a něco jí ukázat! Be right back!"

Vypařil se. Zase byl pryč. Wren vydechla, prohrábla si zpocené vlasy nad čelem, a bez dalšího otálení přiběhla k Winnovi, ležícímu stále na posteli. Z hrdla se mu ozývalo bolestné sténání.

"Winne! Winne, žiješ? Seš to ty, nebo tě ta potvora pořád ovládá?" křičela Wren, a cloumala s jeho tělem.

"Jsem to já," odpověděl tiše, a přiložil si prsty obou rukou na ránu v čele, načež zasyčel, "tohle strašně bolí! Sakra... co jsem to udělal, Wren? Co jsem si to provedl?!"

"Musím tě odsud dostat ven. Vůbec tu není bezpečno!" vyhrkla Wren, a pomohla Winnovi na nohy. 

"Říkal... říkal, že mi pomůže. Měl jsem šílený... záchvat... hlasy Chupacaber... všude... říkaly... že ti ublíží. Přesvědčilo mě to... v tu chvíli... v té panice... abych ho... abych s ním byl kamarád," povídal Winn, zatímco opouštěli ložnici.

"Ty seš pako, vole," řekla mu Wren, "kdybych mohla, flákla bych tě teď po ksichtu... dělat to nebudu, máš ho šíleně zakrvácený, ale... tohle nemůžeš myslet vážně, Winne! Ty se fakt necháš takhle lehce zmanipulovat?"

"Nedokážeš si to představit, Wren! Bylo to jako ten nejhorší telepatický útok Chupacabry, ale... stokrát silnější! Co stokrát, tisíckrát! Mlely mi do hlavy naprosto hnusný věci, jak ti... jak ti utrhnou jazyk a já nevím co!" bránil se Winn.

"Jsou to jenom halucinace, vole!" zařvala Wren. "Hlasy v tvojí zasraný hlavě! A kvůli nim ses prodal nějakýmu šotkovi?! Na jak dlouho? Na zbytek života? Říkal, že mě bude pronásledovat... v tvojem těle! Kurva, nezačali jsme spolu náhodou dneska chodit? Má to být celý over po půl hoďce nebo co?!"

Ve chvíli, kdy se ocitli v chodbě, začala se z Wrenina mobilního telefonu ozývat píseň I Won't Be Home for Christmas. Zatímco levou rukou podpírala krvácejícího, malátného Winna, pravou rukou hledala mobil po svých kapsách.

"Není to ten šíleně starej song někdy ze začátku století? Tohle sis dala jako ringtone?" uchechtl se Winn. "Kdo si dává vánoční punk rock songy jako ringtone, ty vole?"

"Nekritizuj moje rozhodnutí. Zvlášť ty ne," sykla na něj Wren. Pohlédla na display telefonu. Volal jí Armando Villalon. Wren pozvedla obočí. Naprosto ji to překvapilo.

"Čau Armando. Jaké je v prosinci Portoriko?" začala hovor.

"Suché a horké," ozval se z telefonu Armandův hlas, "právě nám začalo období sucha. No, začalo... ono vlastně začíná v posledních pár letech už o měsíc nebo měsíc a půl dřív. Klimatická změna. Zemědělci jsou tady z toho dost vyděšení, snižuje jim to výnosy."

"Co se děje?"

"Potřebuju s tebou o něčem mluvit. Ty seš v podstatě lídryně týmu, že?"

Wren pohlédla na Winna. Ten se podlízavě usmál, a pak zavrávoral. Odvrátila od něj zrak, a s pozvednutým obočím odpověděla: "Nejspíš?"

"Hele, na naší univerzitě teď probíhá konference o kryptidech..."

"Já vím," odpověděla Wren, "a organizuje ji naše známá, tvá učitelka, vedoucí tvojí bakalářky..."

"Ona, náš kámoš Zedler a takový ten týpek, co jeho knížky kupoval Jack Owen... doktor Canady, který mi mimochodem nabíd hezkou stáž...  chtějí, abych tu oznámil návrat Lovců kryptidů do světa. Připravuju prezentaci."

"Armando, teď není zrovna čas na to, abychom to řeši..."

"Měla by v ní zaznít jména nás všech. Tebe oznámím jako vedoucí týmu, jo? Teda... pokud proti tomu oznámení nic nemáš. Dost divně mě přesvědčovali, jako kdyby na tom závisel osud vesmíru... nevím no, doktor Canady mi pořád říkal něco o tom, jak si tím zajistím kariéru, Zedler zase kecal něco o tom, jak je to... pro svět nebo co... kravina. Ale hodlám to udělat. Nakonec mě, hádám, že můžu říct, úspěšně zlomili."

"Hele, jestli to ničemu neublíží... klidně to udělej. Je to jenom vědecká konference. Moje a Winnovo jméno už akademici beztak znají, když nám v listopadu vyšel ten článek o medvědí lišce, a chystáme další o jávském vlkovi... tak jo, jdi do toho. Akorát bych se zeptala Keiry..."

"Tak to bych pospíšil!" ozval se z chodby Luciusův zlomyslný hlas. Wren sebou trhla. "Keiře Kendrick totiž zbývá deset, devět, osm, sedm, šest, pět... vteřin, než se mi zcela odevzdá, a pak si jí i Winna Wilkinsona hezky odvedu do peklíčka! A budu je posílat ven, abych lidi strašil! O, ho ho ho!"

Lucius se zjevil přímo před Wren. "A to chci letos o Vánocích hodně! Chci hodně strašit! Budu je nutit, aby lezli komíny lidem do domů! A čůrali na sušenky, které děti uvnitř nechaly Santovi! O, ho ho ho! Ho ho ho ho ho ho ho! To bude zábavička!"

"Wren? Mluví tam na tebe někdo?" ozvalo se z telefonu.

"Armando Villalone!" uchechtl se Lucius. "Neobtěžuj se s žádnou prezentací! Po dnešku už žádní noví Lovci kryptidů nebudou!"

"Jak to?" zeptala se ho rázně Wren.

"Protože i ty se mi odevzdáš, Wreninko, a nikdo jiný už zbývat nebude! Teda kromě něj, ale ten je... moc daleko," odpověděl Lucius, a poté začal mluvit šeptem, "ale on stejně v tom týmu moc být nechce, že jo? Hihí!"

Winn náhle pevně sevřel Wrenin krk. Začal ji dusit. Dívka začala okamžitě kašlat, a upustila svůj telefon.

"Smlouva je takováto, Wren," zubil se Lucius, a poskakoval nadšeně na místě, "když řekneš, že budeme kamarádi, tvůj Romeo tě nezadusí! Když řekneš, že kamarádi nebudeme... zbledne ti ten tvůj krásný ksichtíček, a všechny dárky, které jsi nakoupila mamince a možná i tomu svému potrhlému tatíkovi, zůstanou zabalené pod tvou postýlkou... navždycky! Tak co, kamarádi nebo ne?"

"Co to povídáš, mami?!" křičela v pláči Keira. Držela svou matku v náruči, zatímco se z noční oblohy snášel slabý sněhový poprašek. Klepala se, v pyžamu a županu jí byla zima, a neustále se přesvědčovala, že návrat její matky musel být nějakým trikem, ale vše nasvědčovalo tomu, že paní Kendrick byla skutečná.

"Ta poranění na nohou jsou rozsáhlá!" vyhrkl Nkosi. "Bude potřebovat okamžitou péči! Musíme ji přenést do sanitky!"

"Ne, pane... žádná nemocnice, žádný doktor světa mě nezachrání," řekla tiše paní Kendrick, "jenom ty, Keiro, mě můžeš zachránit."

"Jak to myslíš, mami?" zeptala se Keira, a z očí jí vytryskly nové proudy slz. "Znamená to, že nemusíš umřít?"

"Za to, co jsi mě a mému manželovi, tvému otci, provedla, by sis zasloužila... zasloužila by sis mnohem víc, než jen odevzdat se Luciusovi! Ale když to uděláš, vrátí mě. A pokud budeš hodná, Keiro... časem vrátí i tvého otce!" usmála se paní Kendrick.

"Vrátí vás mezi živé? Jak? Copak tohle Lucius zmůže?!" ptala se nechápavě Keira.

"Lucius je vládcem podsvětí," odpověděla paní Kendrick, "vládne království, do kterého lidé vstupují, když zemřou. Je to svět úplně jiný než ten, který znáš. Není však bez pravidel. A obecným pravidlem je, že člověk, který do něj vstoupí, už nemůže ven... zpátky do světa, ze kterého přišel. Co však Lucius nyní učinil je to, že mě navrátil do tohoto světa... musela jsem si projít stejným peklem, jaké mě do království zemřelých přivedlo... musela jsem utrpět tatáž zranění, jako při té autonehodě před dvěma roky... Jsem teď ve stavu, v jakém je můj návrat do tohoto světa, do světa živých, možný... ale za jednu pevně danou cenu. A tou jsi ty, Keiro! Má dcera je tou cenou!"

"Počkej... počkej, počkej, mami!" vyhrkla Keira. "Takže... to, že mě Lucius otravuje... to, že mě zranil... za to můžeš ty? Ty jsi za vším, co se mi dnes v noci stalo? Uzavřela jsi s ním nějakou dohodu, a... on má vyměnit mě za tebe, abys mohla vylézt ze svého hrobu?"

"Pochop mě, Keiro... Já ani tvůj otec za naši smrt nemohli! To ty jsi za ni mohla!" vykřikla paní Kendrick. "Jestli si někdo zaslouží být v říši mrtvých, oblézaný těmi čertisky, těmi... těmi hrůzami, co jim trčí z těl... jsi to ty, ty nevděčná děvko! Ty ses provinila! Tys stála za naším úmrtím! Byla to tvoje chyba, že jsme zahynuli!"

"Ne... ne, tohle nemůže být pravda!" vykřikla Keira, a vstala.

"Je to pravda, a sama to víš! Věděli jsme to s tvým otcem ve chvíli, kdy jsme umírali! Když jsme leželi, smrtelně poranění, ve zbytcích našeho auta! Ty," křičela paní Kendrick, a na Keiru ukázala, "ty jsi důvod, proč se nám to stalo. Naše vlastní dcera... naše vražedkyně."

"Mami! Mami, to neříkej!" plakala Keira, a činila kroky zpět.

"Když jsi se narodila, byla jsi největším štěstím mého života... v jeho posledních chvílích jsi ale byla největším zklamáním, a budeš jím nadále, pokud neuděláš vše proto, abys ten čin... ten... hřích... odčinila!" 

"Paní," oslovil ji Nkosi, "měla byste nechat toho povídání. Pokusím se vás zvednout. Dovolíte mi vložit vám ruku pod záda?"

"Drž hubu, hajzle!" vykřikla paní Kendrick, a dala Nkosimu facku. Z podřepu sletěl přímo na svá záda. 

"Ne, tohle není moje maminka... tohle nemůže být moje maminka!" opakovala si v pláči Keira. Stále ustupovala směrem k záchrance.

"Ale je to tvoje maminka! Podívej se na ni!" ozval se Luciusův hlas. Keira se vylekala. Znenadání se u ní objevil, a dotkl se její nohy.

"Co jsi to udělal? To je nějaká iluze?" ptala se Keira, a nezraněnou rukou si utírala slzy z tváří.

"Žádná iluze! U všech Santových sobů, Keiro Kendrick, já nejsem žádný iluzionista! Můžu lidem vhlížet do mysli, to ano... ale že bych z nich tahal vzpomínky na jejich zemřelé přátele a členy rodin? To nesvedu. Je skutečná," usmíval se zlověstně čertík, "kdybys jí utrhla kus masa a snědla bys ho, nasytil by tě!"

Keira ho kopla do obličeje. Lucius se řechtal. "Utrhni si kousek masa! Třeba ti zachutná! Ohřeješ si ho na Štědrý večer, nom nom nom!" Pohladil si přitom bříško.

"Jsi tak hnusný!" zakřičela na něj Keira.

Lucius zamrkal. Vypadal přitom smutně. Fňukl, a odcupital několik krůčků od ní. "Nemůžu za to," řekl, a utřel si svá svítivá očička, "s těmi bradavicemi jsem se narodil."

"Tak si je sežer, ty stvůro!" vykřikla Keira, a znovu ho kopla do tváře. Čertík však svýma hbitýma ručkama zachytil její nohu předtím, než mohl další ránu, a okamžitě dívku kousl do palce. Vykřikla bolestí.

"Studené maso, studené! Mělo by se ohřát, aby mělo šmak!" uchechtl se ďábelsky Lucius. Výraz v jeho tváři se změnil ve vražedný, chladný, zlověstný. "Znám místo, kde by se tvé namrzlé nohy daly ohřát! Pojď se mnou, Keiro! Odevzdej se mi! Tvá matka se vrátí do světa živých, a ty... se mi půjdeš vařit mezi ty bublající horké výkaly démona Asmodea!"

Keira skákala na jedné noze. Chodidlo druhé měla zalito krví. Luciusovy ostré zoubky napáchaly podobné škody, jako předtím na její ruce. Čertík si olizoval rty a hrčivě se u toho smál. Pak na něj však náhle skočil Nkosi. Chodidly obou nohou přistál na Luciusově hlavě. Sliznatý tvor vypískl, a po jeho bezprostředním okolí se rozletěly chuchvalce té zvláštní černé substance, jež mu běžně odpadávala z těla.

"Ne, to ne! To ještě nejsou dovyvinuté zárodky!" zakřičel Lucius, válející se na zemi, s oběma ručkama připnutýma k poraněné hlavě. 

"Zárodky?!" vykřikl Nkosi. Pohlédl na Keiru. "Toto... zvíře... tě kouslo i prvně, že?"

"Ano," odpověděla poděšeně Keira.

"Tak tohle má, potvora, za to," řekl Nkosi, a znovu na Luciusovo tělo skočil. Čertík vypískl ještě hlasitěji, celý se otřásl, a když stál útočník opět na silnici, z tlamy se mu začal drát jeden velký kus té zvláštní hmoty. Lucius vydával dusivé, dávící zvuky.

"Strpeníčko," řekl s úsměvem, "musím vyloučit pár zničených vajíček."

Za zvuků velmi podobných horlivému lidskému zvracení pokryl Lucius chodník a část silnice v okruhu jednoho a půl metru pukajícími slizovými bublinami. Vylézala z nich tenká černá vlákénka, jež se však po několika vteřinách přestávala pohybovat. 

"Auvajs!" řekl Lucius, a nevinně zamrkal. "Budu se muset běžet ošetřit. Zatím se mějte, ho ho ho!"

Zmizel. Vypařil se. Na místě po něm zbyla jen veškerá černá substance, kterou vyloučil nebo která mu během chvil, kdy byl přítomen, odpadala z těla.

"Co je to za ohavnou potvoru? Vypadá jako čert, ale je tvořená nějakým slizem!" vykřikl Nkosi.

"S tímhle jsem si povídala v záchrance," odpověděla Keira, "a jak jste slyšel, taky přivedla zpět mou matku! A teď chce, abych se s ní vyměnila, a šla do jejího... pekla, nebo co to má být..."

"Vaše matka!" vzpomněl si Nkosi, a ohlédl se směrem, kde ležela zraněná paní Kendrick. Nebylo po ní ani vidu, ani slechu. "Vaše matka je pryč! Zmizela!"

Přiběhl na to místo. Veškerá krev, kterou paní Kendrick ztratila, byla též pryč. 

"Co to znamená? Vzal ji zpátky? Nebo... nebo to nakonec byla jen iluze?" plakala Keira.

"Neřešme to! Potřebujete do nemocnice! Máte teď i zraněnou nohu, a dost zle! Budu to brát tak, aspoň prozatím, že jsem nikoho nepřejel! Zpátky do vozu, rychle!" chrlil ze sebe Nkosi, a pomáhal kulhající Keiře při rychlé cestě k záchrance.

Ať už Lucius zmizel kamkoliv, netrvalo mu dlouho, a opět se objevil před očima lidských bytostí. Nikoliv však před Keiřinýma a Nkosinýma. Následovalo právě jeho zjevení před Wren a malátným Winnem v chodbě Keiřina domu. Opět byl vitální, uzdravený, plný života a ďábelskosti, jako dříve. 

"Tak co? Kamarádi nebo ne?" zopakoval svá slova ještě jednou. 

"Wren, co se děje?! Kde jsi? Zní to, že... jsi v trablích!" ozýval se z telefonu Armandův hlas.

"P-pomoc," zaskřekala Wren, a Winn stáhl sevření jejího krku. 

"Je to jednoduché," chichotal se Lucius, "prostě řekni, že se mi odevzdáš."

"Nebo mě necháš zabít?"

"Nebo tě tvůj přítel udusí. A jeho fantazie, ty a on v postýlce, se nenaplní!" smál se Lucius a skákal na místě.

Winn náhle uvolnil ruce. Wren se prudce nadechla. Pohlédl na Luciuse. Mlčky na něj hleděl asi deset vteřin.

"Slyšíš ho? Zabije Wren!"

"Zabije tvou přítelkyni!"

"Neměla snad pravdu, Winne? Neměla pravdu, když říkala, že jsme o její smrti pouze hovořily... kdežto on ji opravdu chtěl zabít?"

"Lhal ti, Winne! On ti lhal!"

"Pořád jsme silné, Winne! Vypusť nás... nech nás, abychom se volně potulovaly po tvé mysli!"

"Musíš si vybrat, Winne! Buď my nebo on! Tvá mysl je teď bojiště, Winne!"

"Vyber si dobře!"

Mladík se usmál. Ucítil, jak mu velká chlupatá Chupacabří ruka s ostrými hnáty zmáčkla paži. Pocítil, jak se dlouhý jazyk ovinul kolem jeho krku. Pomalu pohlédl na Wren, proměněnou v ďábelského krvelačného tvora z Portorika, lísajícího se k jeho nohám. 

"Lucius nebo Chupacabry? Vyber si dobře, Winne!" řekla mu chraplavým hlasem.

Lucius začal křičet. Pro Wren v realitě bylo jeho počínání naprosto nepochopitelné. Řval, jako by mu byly prováděny ty nejhorší možné věci, ač pouze stál na místě. Jeho mysl však byla svazována, kroucena, řezána zaživa. 

"Luciusi! Luciusi! Pojď si hrát, Luciusi!"

"Je tu toho tolik, Luciusi! Ve tvé mysli je toho tolik!"

"Znáš Winnovo tajemství..."

"Prozraď ho!"

"Řekni, co víš, Luciusi!"

"Odhal to, co Winn nechce odhalit!"

Cítil, jak se na něj Chupacabry sápou. Jak mu zavrtávají své dlouhé jazyky hluboko do těla. Jak jej obalují, objímají a koušou. Bolelo ho to. Křičel, třásl se a prosil je o slitování. Wren se musela smát, když ho viděla stát jako solný sloup, hledět před sebe a škemrat neviditelné, nehmotné útočníky, aby ho nechali jít.

"Wren," oslovil ji Winn, a znaveně se na ni usmál, "myslím, že nás nechá být. Ovládat mě znamená přijít s nimi do kontaktu... a ony ho budou děsit. Budou ho děsit tak dlouho, než srabácky uteče."

"Nechte mě být, prosím! Já budu hodný! Budu už hodný a nikdy už nic takového neudělám!" pištěl Lucius.

"Řekni, co víš! Řekni to, Luciusi!"

"Řekni, co se Winn dozvěděl!"

"Co se stalo s Lovci kryptidů?"

Lucius ještě jednou vypískl, a pak se vytratil. Winnovi se zvláštně ulevilo, a těžce si sedl na podlahu. Wren k němu hned poklekla, a věnovala pozornost ráně v jeho čele.

"Je pryč," šeptl Winn. Wren si oddechla.

"Wren? Wren, žiješ ještě? Do prdele, jestli se ti něco stalo..." ozýval se stále z telefonu Armandův hlas.

"Drž hubu, vole! Jestli se jí něco stalo, uděláš co? Ani tady nejsi, hrdino," rozchechtal se Winn. 

Wren se mu chvíli dívala do očí. Pohlíželi na sebe, znaveni a vyděšeni, a pak se náhle políbili. Byl to dlouhý polibek, trvající minuty. Konec mu neučinila ani krev stékající jim oběma na rty z Winnova čela.

Armando byl usazen na židli v první řadě před pódiem, mezi profesorkou Pietri a Terrencem Zedlerem. Lidé sedící dále nalevo od organizátorky konference pohlíželi jeho směrem s podezřením. Ne všechny takové pohledy mířily jen na Alondru, ale také na něj. Tušili, že ten pohledný modrovlasý student sehraje při této výjimečné události významnou roli.

Za nadšeného tleskání vedoucí své bakalářské práce a člena financovatelské rady Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu, jakož i dále vzadu usazeného doktora Canadyho, zamířil Armando na pódium, když mladá Portoričanka s culíkem oznámila začátek hodinového programu s názvem "Hledači kryptidů jsou v našem světě potřeba: Přednáška Armanda Villalona". Mladík se postavil před dřevěný stoják s mikrofonem, popadl ovladač umožňující přechod slideů v prezentaci, krátce pohlédl na úvodní snímek nedoplněný o jediný obrázek, a spustil. Ačkoliv nikdy nemluvil před sálem se stovkami, ba i tisícem a více posluchačů, šlo mu to. Měl jejich naprostou pozornost.

"Kryptidi nejsou jen bájná stvoření, tajemná zvířata, formálně popsaní živočichové zneužitelní jako biologické zbraně či jako exotická zvěř na černém trhu, anebo mimozemští vetřelci děsící v odlehlých koutech světa tamní obyvatele," povídal Armando, "jsou to skutečné bytosti, o kterých s jistotou posledních čtyřicet let víme, že žijí v našem světě. A málokterá skupina lidí pro jejich poznání udělala tolik, jako Lovci kryptidů, kteří se už desetiletí nikde neobjevili. Ač byli kontroverzní, a někteří je považovali spíše za akční hrdiny v černém spandexu než za skutečné výzkumníky, platí, že po sobě zanechali hodnotný odkaz. A právě na tento odkaz nyní navazují noví Lovci kryptidů, se kterými vás chci seznámit."

Z publika zaznělo několik slyšitelných zalapání po dechu. Pár posluchačů bylo překvapených.

"Wren Rivera, sedmnáctiletá studentka Lena Wrice Industrial High School v Creek City v americkém státě Illinois. Vedoucí našeho týmu a hlavní autorka článku o medvědích liškách z chilské Atacamy, který minulý měsíc vyšel v odborném periodiku Scientific Reports," řekl Armando, a ukázal posluchačům slide s fotografií Wren pořízenou v říjnu ve Svobodné Palestině. Krátce pak představil další členy týmu: "Winn Wilkinson, sedmnáctiletý student Creek City Vocational High School. Spolu s Wren Riverou založil nové Lovce kryptidů, a je spoluautorem již zmíněného popisu medvědí lišky. Keira Kendrick, osmnáctiletá IT odbornice z Londýna, která již tým zásobila nemalým množstvím potřebného technického materiálu. A má maličkost, Armando Villalon, dvacetiletý student této výtečné univerzity, v jejímž prostoru se právě nacházíme, pracující na bakalářské práci o kryptidovi označovaném El Chupacabra pod vedením profesorky Alondry Pietri. Toto jsme my, tým lidí, kteří se nezastaví před ničím, a kteří hrdě kráčejí ve šlépějích tajemně zmizelého týmu Jacka Owena a jeho kolegů, bez něhož by náš svět nebyl takový, jakým je."

Aniž by to Armando tušil, slide se jmény všech čtyř členů týmu na chvilinku, sotva na pět vteřin, překryl jasně červený nápis: "Tímto začíná boj. Nechť si lidé světa o stranách v něm učiní svůj vlastní obraz." Několik členů publika slide s tímto nápisem vyfotografovalo. A zatímco mladík hovořil dále a popisoval dopodrobna obsah prvního publikovaného článku Wren a Winna, lidé v publiku šeptem diskutovali o významu onoho nápisu.

Alondra pohlédla na Terrence. "To nebyl on," šeptla, "někdo musel tu prezentaci upravit. Nebo se mu hacknul do počítače... neumím si to vysvětlit."

"Dalo se to čekat," řekl s posmutnělým úsměvem Terrence, "ale proto jsme přece rozhodnutí o oznámení návratu Lovců kryptidů učinili, ne?"

Ohlédl se na Eldreda. Ten jen pokynul. Nebyl překvapen.

"Ve chvíli, kdy se o nich veřejně ví... ví se také veřejně o nebezpečích, která jim hrozí. A o jejich nepřátelích... a našich nepřátelích... kteří jsou nuceni vystoupit do popředí," pokračoval Terrence. Alondra zakývala hlavou. Souhlasila s ním.

Před Royal London Hospital padal ze zašedlé oblohy sníh. Slunce bylo zakryto za nepříjemným smogem, londýnské ulice zapáchaly kombinací skořice a splodin, a zvuk rolniček se mísil s nepříjemným hlukem kašle. Wren a Winn se drželi za ruce, přistiknuti k sobě, a tiše hleděli na východ z budovy urgentního příjmu.

"Co tvoje čelo?" zeptala se Wren svého přítele.

"Už nebolí," odpověděl Winn, a položil jí hlavu na rameno.

"A co Chupacabry?"

"Od konce celé té nepříjemnosti s Luciusem jsem je ani jednou neviděl a neslyšel."

Wren se mu zadívala do tváře. "To jsem ráda, Winne. Den jsi měl klid."

"Den jsme spolu strávili v Londýně, kam nás Keira zatáhla bez optání," usmál se Winn, "víš, co mě teď děsí? Že se táta nepochybně vrátil z toho meetingu v New Yorku, a musel být vystrašený, když zjistil, že nejsem doma."

"Neboj, volala jsem mu," řekla Wren, "nalhala jsem mu, že jsi šel na přespání ke mně domů."

"Wow! Co si asi pomyslí?" uchechtl se Winn.

"Co by si měl pomyslet, hajzle? Nebyla jsem u tebe na přespání už mockrát? Je to normální, ne?"

"Bude o tom přemýšlet jinak, až mu řeknu, že spolu chodíme," odpověděl Winn.

"Hele, tak daleko ještě v našem vztahu nejsme," chichotala se Wren.

"Hmm... co to má jako implikovat, Wren?" usmál se samolibě Winn.

"Nedělej si naděje, vole. Pořád jsme nezletilý děcka."

"OK," chechtal se Winn, "ale to neznamená, že tátovi... teda Santovi... nemůžu dodatečně říct... napsat... ještě o jeden dárek, když do těch Vánoc zbývá pár dnů. Dárek pro dospělé. Do zásoby."

Wren se na něj zamračila: "Hele, radši mlč, ty děvko. Nebo tě fláknu do koulí."

"OK, OK! Sheesh!" vyhrkl ostýchavě Winn.

Náhle se před nimi objevila Keira, na kterou před budovou čekali. Měla ovázanou ruku. "Už jsem tak nějak pochopila, co se mezi vámi děje."

"Lucius se už nevrátil, že ne?" zeptala se jí Wren.

"Vůbec. Jsem ráda, že od něj mám klid. Včera to byla hrozná noc," odpověděla Keira.

Dali se do pohybu. Procházeli londýnskými ulicemi, na trhu si koupili levný punč a popíjeli ho. 

"Musím vám něco říct," povídala Keira, "myslím si, že Lucius je schopen přivést zpět mou matku. I mého otce. Ale za cenu, že se k němu přidám... že se mu odevzdám. Včera v noci jsem se znovu shledala se svou matkou, a... ona mi řekla, že to Lucius může učinit. Myslím si, že důvodem, proč na mě zaútočil, a proč se vlastně všechno to, co se stalo, stalo, byla její dohoda s ním... dohoda, že jí navrátí život, a tu, která za její smrt může, si vezme do svého... pekla."

"Opět, Keiro," napomenula ji Wren, "křesťanství je mrtvé! Vatikán byl zničený za třetí světové. Oslavujme!"

"Dobře, není to peklo... Má to být nějaká jiná dimenze. Dimenze, do které lidi jdou, když umřou," řekla Keira, "a odkud se asi za velmi, velmi specifických podmínek můžou vrátit zpátky."

"Ty... jsi vinna za smrt svých rodičů?" zeptal se opatrně Winn.

"Ano," odpověděla upřímně Keira, a zavřela oči, "ta autonehoda, při které táta a máma umřeli... mohla jsem za ní já, i když jsem s nimi tehdy v tom autě nejela. Poslala jsem jim vzkaz, a oni si ho přehráli, když jeli autem do práce. Něco jsem jim v něm řekla... a je to vyvedlo z míry. Jak to vím? Protože mi tehdy na mobil přišla informace o tom, že soubor s tím vzkazem otevřeli. A pak... mi policie zavolala, že byli mrtví. Držela jsem v rukou jejich telefony na policejní stanici. Máma měla ten vzkaz spuštěný, zastavený asi po minutě, patnáct vteřin před koncem."

"A co... co jsi jim řekla tak závažného, že... že by měli mít autonehodu? Nechápu..." řekl Winn.

"Nechci o tom mluvit," odsekla Keira, "možná jsem vám ani tohle neměla říkat."

"Keiro, jsme tým. Jsme tým, jehož existence byla nyní oficiálně oznámena světu na té konferenci o kryptidech na Portoriku," řekla Wren, "čím více toho o sobě vzájemně víme, tím lépe."

"Možná někdy jindy," řekla Keira, "není to podstatné. Opravdu. Jsou to moc osobní věci. Týkalo se to... jejich práce. Toho, co dělali... a co jsem já... no, teď ne. Možná někdy po Vánocích, až na to budu chtít víc myslet."

"Není možné, aby Lucius jen... využil tvého pocitu viny?" zeptal se Winn Keiry.

"Má matka byla včera v noci skutečná. Mockrát jsem si od znovushledání s ní říkala, že to mohla být iluze, ale nevěřím tomu. Opravdu si myslím, že mrtví... se můžou vrátit. Lucius je může vrátit," odpověděla Keira.

"Jaké to má implikace pro případ, že jsou Lovci kryptidů mrtví?" zeptal se Winn.

Wren na něj dlouze pohlédla, tentokrát ne láskyplně. V očích se jí objevil strach. 

"No, ať už je to všechno jakkoliv, vypadá to, že to pro nás dobře dopadlo, a můžeme si užít Vánoce. Takže," pronesl Winn, a pozvedl kelímek s punčem, "šťastné a veselé, přátelé!"

"Na naše první Vánoce spolu, Winne," usmála se Wren, přiťukla si s ním, a po pár doušcích si s ním opět dala pusu. Keira se přitom jen usmívala a pokyvovala hlavou.

Večer do nemocnice zamířil Nkosi. Pískal si melodii písně O Tannenbaum, oblékal si v šatně reflexní vestu, protahoval se, a mentálně se připravoval na další noc zachraňování životů coby řidič záchranky. Náhle uslyšel slabé: "Pst!"

Přestal si pískat, a otočil se za sebe. Nic. Pískal si tedy dále. Až po minutě se ozvalo zaklepání. Nkosi se zarazil, a pomalu přistoupil ke své skříňce v šatně. Klepání se ozývalo z jejího vnitřku. Vykulil oči, a otevřel ji. Uvnitř na jeho civilních šatech seděl sliznatý čertík a zíval na celé kolo. "No konečně," pronesl, a zazubil se.

"Ty! Co po mě chceš?!" vykřikl Nkosi.

"Potřebuji, aby někdo nasbíral to, co jsem po sobě zanechal," uchechtl se Lucius, "a potřebuji nového... kamaráda. Budeme kamarádi?" Roztomile zamrkal.

"Jsi zrůda! Trápíš lidi! Co vůbec jsi?!" křičel Nkosi. Připravoval se čertíka uhodit pěstí.

"Ale no tak, nepáchej na mě zase násilí! K ničemu to nebude! Ostatně... co to tvé skákání na mé tělo způsobilo? Nic. Hezky jsem se stáhl, všem to udělalo radost, ale to nic neznamená. Buďme kamarádi, Nkosi! Odevzdej se mi!"

"Co mi chceš udělat?" vydechl zděšeně záchranář.

"Víš ty co? Že se vůbec ptám? Budeme kamarádi. Nemůžeš na to nic říct," zazubil se Lucius, a Nkosi sebou trhl. Cítil, že přestával mít moc nad svým tělem. "Provinil ses, a teď mi budeš sloužit!"

Pokračování příště...

Obrázek týdne 26. 12. 2025

Štědrý den byl před dvěma dny, a Vánoce se nám pomalu chýlí ke konci, i když do Nového roku nás jistě jejich kouzlo neopustí. Minulý týden jsem si dal přestávku od Obrázků týdne, a přinesl jsem vám jako předvánoční dárek jedinou letošní část Správce dinosauřího parku! Ta, panečku, měla grády. Nyní se však Obrázky týdne zase na dlouho vrací, a já se tentokrát rozhodl do rubriky zařadit toto povedené dílo od paleoartistva vystupujícího pod přezdívkami Just a liz3rd a firdAssoy. Tito barevní ptakoještěři vypadají, jako by měli santovské čepice a plnovousy! No řekněte, nevypadají, jako Otec Vánoc? Myslím si, že ve vánoční čas toto dílo do obrázkové rubriky určitě patří!

Popisek k obrázku: Dvojice pterodaktyloidních pterosaurů druhu Torukjara bandeirae poskakuje po větvích uschlého stromu, a pátrá po něčem k snědku. Tito nepříliš velcí tapejaridi s rozpětím křídel maximálně rovným dvěma metrům mají na hlavách působivé červené hřebínky, a každou líci jim porůstá husté bílé peří, které v blízkosti zobáku přerušuje červená linie spodního zobáku, mířící ke žlutému peří pod okem. Nad černou linkou, jež se jim táhne přes každé oko, se opět nachází bílé peří. Je to působivý nástroj k předvádění či zastrašování. Torukjara, která je usazena výše, má také červený krk, čímž se liší od pterosaura nacházejícího se na nižší větvi. V případě, že by šlo o samčího rivala, mohl by červenokrký ptakoještěr uspět během vzájemného zastrašování. Čím více jasných a barevných částí těla, tím působivější zvíře je. Ačkoliv výše usazený pterosaurus shlíží ke svému druhovi s jakýmsi podezřením, nevypadá to, že by se do sebe obě zvířata měla co nevidět pustit. Prozatím bude lepší, když se zaměří na hledání nějakého toho ovoce, hmyzu nebo malých obratlovců, jež by mohly zaplnit jejich hladová břicha. Torukjara bandeirae je druhem, který byl popsán v roce 2024 na základě neúplné fosilizované kostry s dobře zachovalou lebkou. Typový a zatím jediný známý exemplář byl nalezen o deset roků dříve v municipalitě Cruzeiro do Oeste v jihobrazilském státě Paraná. Jeho asi 122 milionů let staré pozůstatky vydalo spodnokřídové souvrství Rio Paraná. Fylogeneticky nejblíže je tomuto taxonu Caiuajara dobruskii, další raně křídový tapejarid z Brazílie, popsaný v roce 2014, mající rozpětí křídel rovno 235 centimetrům.

Ačkoliv o zbarvení těchto pterosaurů mohou paleoartisté jen spekulovat, líbí se mi představa, že v prehistorické minulosti naší planety mohla existovat zvířata, která svou kolorací připomínala takové figury, jako je Santa Claus.

Čeho se na tomto blogu dočkáte v povánočním a přednovoročním čase? Jak už jsem sliboval na Štědrý den, čeká vás Soutěž Dinosauři 2025, a já doufám, že se jí zúčastníte! Také hodlám dopsat prosincovou kapitolu Nových Lovců kryptidů a seznámit vás s novými přírodopisnými dokumenty, jež vyšly od konce listopadu. Dále uvidím, pro co se do skončení roku rozhodnu, nadále však očekávejte po jednom příspěvku za den!

Pravěcí netopýři: Marnenycteris

Loni o Vánocích jsem vám slíbil, že budu pokračovat v psaní projektu Pravěcí netopýři, započatého 1. ledna 2020 a v posledních letech se vracejícího pouze s jednou částí za rok. Zmínil jsem jej i ve včerejším přání k Vánocům. Faktem ale je, že od poloviny loňského prosince se tu zatím neobjevila jeho nová část, a já to nyní hodlám napravit. Co se totiž fosilních letounů týče, určitě jich pro vás ještě pár na seznámení mám, a Marnenycteris je jedním z nich...

Druh: Marnenycteris michauxi,

Období: spodní až střední eocén, před 56 až 45 miliony let,

Území: Francie.

V roce 2015 popsala významná australská odbornice na fosilní letouny Suzanne J. Hand spolu se svými kolegy z Francie, Austrálie a Spojených států amerických druh eocénního netopýra z čeledi Onychonycteridae, do které patří také wyomingské taxony Onychonycteris finneyi a Honrovits tsuwape či belgický Hassianycteris joeli. Tento létající savec, který žil v ypresu (nejspodnějším stupni eocénu), byl pojmenován Marnenycteris michauxi, tedy "Michauxovo křídlo z Marne." Zatímco jeho rodové jméno odkazuje na departement Marne v severovýchodní části Francie, odkud pochází jeho holotyp, druhové přízvisko tohoto netopýra ctí nyní již pětaosmdesátiletého francouzského paleontologa obratlovců Jacquese J. Michauxe, jenž formálně popsal mj. vyhynulého pyrenejského turovitého druhu Alephis tigneresi či pleistocénní a holocénní "lávovou myš" Malpaisomys insularis z Kanárských ostrovů. Fosilie marnenycterise vydalo souvrství Argile a lignite d'Epernay, tvořené paleogénními lagunovými, jezerními a mořskými sedimenty, konkrétně v blízkosti obce Pourcy ve východní části Pařížské pánve, a jedná se o vůbec prvního letouna kdy popsaného z této oblasti. Faktem dodnes zůstává, že Marnenycteris je jedním z nejstarších známých letounů. Jediný dosud popsaný exemplář, samotný holotyp, sestává z neúplné kosti zubní s několika alveolami a jediným zachovalým zubem, kterým je 2. stolička ve spodní čelisti (zub označovaný "m2"). Doktorka Hand a její kolegové je srovnali se zubní kostí, alveolami a stoličkami jiných fosilních letounů z eocénu, konkrétně u rodů Archaeonycteris, Protonycteris, Onychonycteris, Eppsinycteris, Honrovits, Icaronycteris, Cambaya, Dizzya, Jaegeria, Australonycteris a dalších, a došli k závěru, že šlo o pozůstatek dříve nepopsaného druhu. S onychonycterisem a honrovitsem měl Marnenycteris společné to, že dva kořínky jeho 3. spodního premoláru (zubu "p3") byly v zubní kosti orientovány šikmým směrem (to u takového eppsinycterise byly šikmo orientovány tři kořínky stejného zubu). Samotný fragment zubní kosti tohoto francouzského letouna měří 1,69 centimetru, a největší hloubku má pod zubem "m2" (konkrétně 1,58 centimetru). Stolička je dlouhá 1,56 milimetru a široká 1,13 milimetru, její délka tedy přesahuje šířku. Její trigonid ("ústům bližší" hřebínek stoličky) a talonid ("ústům více vzdálený", zadní hřebínek stoličky) mají stejnou délku (0,78 milimetru), přičemž trigonid je jen o 0,03 milimetru delší, než talonid o délce 1,10 milimetru. Tyto a další znaky zachovalého zubu mohou odborníkům prozradit opravdu hodně o druhové příslušnosti jeho nositele. Ačkoliv je Marnenycteris prvním fosilním netopýrem z východní části Pařížské pánve, fosilie dalších starých letounů byly nalezeny dříve nalezeny v jižní části Francie, například na lokalitách Fournes a Rians. Dalšími eocénními savci z okolí obce Pourcy, se kterými Marnenycteris sdílel svou domovinu, jsou býložravý pantodont Coryphodon, prakoník Hyracotherium, primát Cantius eppsi z podřádu Adapiformes či šelma Palaeonictis z čeledi Oxyaenidae. Podobně jako Onychonycteris, který je známý z mnohem více materiálu, než jediné zubní kosti (včetně kostí končetin!), mohl být i Marnenycteris dobrým šplhačem, a sem tam při létání i jen tak plachtil. Mohlo jít o hmyzožravce.

Fragment kosti zubní s alveolami a zachovalým druhým spodním molárem eocénního netopýra druhu Marnenycteris michauxi

Hlavním zdrojem informací pro napsání tohoto článku a také zdrojem přiloženého obrázku je článek doktorky Suzanne J. Hand a jejích kolegů vydaný v lednu 2015 v Journal of Mammalian Evolution (pro zobrazení celého jeho textu klikněte sem). Projekt Pravěcí netopýři bude pokračovat...