Správné odpovědi Ptačího kvízu

Na dnešek jsem sice plánoval napsání jiného článku, ale tak nějak mi na to nezbyl čas. Radost z participace na něčem tak úspěšném, jako bylo zablokování pochodu tmářů hlavním městem ČR, s tím má určitě dost co do činění! Plánovaného příspěvku se dočkáte v příštích dnech, aby však na mém blogu něco v neděli sedmadvacátého dubna bylo, přináším slíbené správné odpovědi k Ptačímu kvízu, který jsem zveřejnil 13. března. V jeho závěru jsem uvedl, že se správných odpovědí na jeho deset otázek dočkáte, ale dosud jsem na to tak trochu pozapomněl. 😆 No, teď jsou tu. Můžete se na ně podívat!

1. Kolik žije na naší planetě druhů ptáků?

Správná odpověď: b) 11 000

2. Který ptačí řád je druhově nejpočetnější?

Správná odpověď: c) pěvci

3. Vyberte z možností, čím se žádný pták běžně neživí:

Správná odpověď: c) lidmi

4. Na kterém z těchto světadílů nežijí kolibříci?

Správná odpověď: a) Afrika

5. Kukačky jsou:

Správná odpověď: b) hnízdní parazité

6. Fregatky váží zhruba:

Správná odpověď: a) 1 až 1,5 kilogramu

7. Confuciusornis žil:

Správná odpověď: c) před 125 až 120 miliony lety

8. Která skupina současných ptáků je fylogeneticky nejblíže děsoptákům z čeledi Phorusrhacidae?

Správná odpověď: c) seriemy

9. O rodu Teratornis platí, že...

Správná odpověď: a) byl větší než kondor andský

10. Který druh ptáka se nachází na tomto obrázku?

Správná odpověď: b) potápka černokrká

Kolik jste tedy skórovali? Deset bodů? Jistě, bylo to nadmíru lehké. Příštím kvízem se vás už budu snažit více otestovat. Nemohu však slíbit, že se zde objeví zrovna brzy.

Vyjádření nesouhlasu s klerofašismem a antigenderem

Ve chvíli, kdy tento článek vychází, nacházím se v ulicích Prahy. Hlavním městem České republiky se totiž chystají projít klerofašisti, které je nutno blokovat. Ano, protiženská sebranka ultrakatolických zpátečníků, kteří si jednadvacáté století spletli se středověkem, si hodlá vyrazit na svůj další pochod v dogmatickém tažení proti vybojovaným lidským právům. Není to poprvé, co se účastním protiakce, a jsem si vcelku jist, že ani ne naposledy. Opravdu nemám rád tmáře všeho druhu - ale tihle jsou obzvlášť zákeřní. A pokud by jim nikdo neukázal, že s nimi nesouhlasí, asi by se jim ta arogantní bublina, ve které žijí, ještě nezdravěji nafoukla. 

Dlouhodobí čtenáři blogu Blogorgonopsid vědí, že jeho autor je na libertariánské levici a že nenávidí jakýkoliv útlak. Loni jsem o své účasti na protiakci k pochodu klerofašistů napsal článek, a myslím si, že není špatný nápad napsat příspěvek o nutnosti vyjít do ulic proti bigotům i tentokrát. Víte, správný paleogeek už z podstaty nemá rád nějaká křesťanská dogmata, kterými se ohánějí ti, kteří dnes přišli oxidovat do pražských ulic s řetězy papírových mimin (ano, tak ta pronatalistická katolibánská sebranka poklesla). Pravdou ale je, že existuje spousta věřících lidí, co ty pochybné ultrakatolíky také nemá rádo, včetně mnoha, kteří měli rádi zesnulého papeže Františka aneb "woke papeže", jak ho označil politický streamer Vaush. Organizátoři toho dnešního Pochodu o život (po jejich cynických, naprosto ohavných výrocích o Ukrajinkách ublížených ruskými vojáky v roce 2022 jim totiž na těchto pochodech klesá počet účastníků a účastnic, a vskutku bojují o možnost komukoliv se trošku zalíbit) totiž nejsou oblíbení u spousty lidí - ani pravicoví liberálové je nemají rádi. Loserská nátura klerofašistů se zkrátka ukazuje být tmelem společnosti lidí s otevřenou myslí. Je málo věcí, na kterých se shodnu s průměrným křesťanem nebo s průměrným pravičákem, ale názor na protipotratové a antigenderové HpŽ budeme mít dosti podobný. Jsou to prostě trosky.

Bylo by fajn, kdybychom žili ve společnosti založené na racionalitě a na vzájemné akceptanci. Náboženští fundamentalisté, kteří útočí na práva LGBTQIA+ lidí a na práva žen, v takové společnosti nemají co dělat. A tak se dostávám k tomu, proč na rozdíl od striktně darwinistického nebo nietzscheánského pravičáka jen nemávnu nad klerofašouny rukou a nenechám je volně se trádovat, kde se jim to zlíbí. Chceme-li opravdu otevřenou společnost, ve které má každý své místo a ve které má mít každý zajištěna svá práva, pak je třeba vytvářet ji už teď. Proto je třeba jít do ulic, vyjádřit svůj názor, postavit se těm fundamentalistům do cesty a ukázat jim, že jejich vizi světa jako společnost, tvořená demokraticky založenými a lidská práva podporujícími lidmi, odmítáme. 

Nechci žít ve světě, jak si ho chtějí přetvořit ultrakatolíci z protipotratových a antigenderových organizací. Je odporné, o co se snaží a jak chtějí lidem ničit životy, podrývat naše práva a brát nám tvrdě vybojované svobody. Nechci autoritářství a nechci, aby naše životy jakkoliv ovlivňovaly jejich protilidské politiky. Křesťanskou pravici považuji za velké nebezpečí pro demokracii, svobodu a racionalitu. A v žádném případě nejsem sám. Když píši tato slova večer předešlého dne, nepochybuji o tom, že ve chvíli, kdy se objevují na hlavní stránce mého blogu, stojím na místě setkání účastníků protiakce mezi stovkami dalšími. 

Faktem je, že organizátoři Pochodu o život mají peníze z východu. Výzkum Evropského parlamentu v roce 2021 došel ke zjištění, že antigenderové hnutí má peníze z Ruska. O napojení pro-life hnutí na Putinovu zemi hovořil před třemi roky v České televizi i Neil Datta z Evropského parlamentárního fóra pro sexuální a reprodukční práva. Podle studie z roku 2021 šlo mezi lety 2009 a 2018 do evropských protipotratových a konzervativních organizací nemalých 180 milionů eur právě z Ruské federace. Putinův režim je dlouhodobě nepřátelský vůči ženám, LGBTQIA+ lidem a dalším menšinám ve společnosti; jak už jsem několikrát na svém blogu zmiňoval, v Rusku dokonce platí zákony namířené proti ace lidem. Rozvíjející se křesťanská pravice v Evropě je tvořena sítěmi snažícími se zničit liberální demokracii na tomto kontinentu, který je nám domovem. Více se o jejích praktikách dočtete v brilantní knize politologa Gionathana Lo Mascola, zabývajícího se intersekcí krajně pravicové politiky, náboženství a eroze demokracie v Evropě, nazvané The Christian Right in Europe: Movements, Networks and Denominations a vydané v roce 2023. 

Zvláště v současné době, kdy se náš svět fašizuje a den po dni směřuje k autoritářství, je důležité postavit se za lidská práva a jasně ukázat, že s jejich omezováním nesouhlasíme. Že nepřijmeme hloupé, zpátečnické smyšlenky klerofašounských tmářů. A že si vydobytá lidská práva nenecháme vzít. Za současné globální vlny transfobie, rasismu, potlačování práv a svobod je to zvláště důležité. Tmářům z HpŽ se můžeme smát, že v životě ani nepochopili ideologii, ke které se hlásí - totiž ideologii křesťanskou, jejíž zakladatel byl tak trochu liberál, tak trochu pacifista a také protokomunista - ale výsměch není naším jediným prostředkem, jak s nimi ukázat nesouhlas. Akce v ulicích je prostředkem ještě lepším.

Obrázek týdne 25. 4. 2025

Duben se nám pomalu chýlí ke konci. Tento příspěvek do obrázkové rubriky je v tomto měsíci již poslední. Vzhledem k tomu, že před několika dny bylo ohlášeno zářijové vydání brilantně působící knihy The Secret Lives of Dinosaurs: Unearthing the Real Behaviors of Prehistoric Animals paleontologa Deana Lomaxe, řekl jsem si, že tentokrát do Obrázků týdne zamíří některé z děl ilustrátora této nadšeně očekávané publikace. Výtečný paleoartista Bob Nicholls umístil před třemi dny na svůj účet na Mastodonu toto dílo z jiné oblíbené knihy, kterou dal dohromady s Deanem Lomaxem. Jak se vám tento obraz líbí?

Popisek k obrázku: Kolonie pterosaurů druhu Hamipterus tianshanensis čelí nepříjemnému vichru a dešti na pobřeží pozdější východní Asie. Bezpočet těchto středně velkých létajících plazů, majících rozpětí křídel 1,5 až 3,5 metru, se takřka naráz zvedl ze země. Jejich vejce, jemně zahrabaná v jemném písku, jsou nyní zčásti exponována ničitelským vlivům bouře. Hlasitý povyk poděšených, smáčených hamipterů skoro vybízí další členy kolonie, aby se přestali držet země a nechali se unést. To by však pro ně mohla být prohra. Čím silnější vichr je, čím více prší a čím více se moře bouří, tím je nebezpečí pro budoucí generaci hamipterů větší. A žádný z ptakoještěrů nechce, aby všechny ty dny hladovění a zahřívání vajec vyšly vniveč. Příroda dokáže být nemilosrdná, a některá vejce jsou již příbojem odnášena. Takový je zkrátka život. Zda někteří z hamipterů sedících v popředí a zůstávajících stále na svých vejcích budou míc více štěstěny než mnozí z jejich druhů, to ukáží již brzké chvíle. Boj s přírodním živlem zde může vyhrát ten nejzkušenější pterosaurus, který z předchozích hnízdních sezón ví, jak se v takovéto situaci chovat. Hamipterus je znám z čínského souvrství označovaného anglicky Shengjinkou, jehož horniny jsou spodnokřídového stáří. Tato scéna, odehrávající se před 135 miliony let, zobrazuje poslední chvíle kolonie hamipterů, jejíž pozůstatky se skutečně našly - šlo o jednu z největších koncentrací pterosauřích fosilií na jednom místě. Pohromadě byly nalezeny pozůstatky alespoň 40 jedinců.

Tento obraz od Boba Nichollse naleznete v knize Locked in Time: Animal Behaviour Unearthed in 50 Extraordinary Fossils. Pokud ji náhodou vlastníte, čímž se osobně zatím bohužel chlubit nemohu, pak je vám určitě dobře známá. 

Co můžete na tomto blogu čekat do konce dubna? Zcela jistě vyjde článek o nových dokumentárních filmech a seriálech s přírodopisnou tématikou vydaných v posledních týdnech. Máte, na co se těšit - na článku se už pracuje, a ujišťuji vás, že těch dokumentů není málo (obecně jich přece každý rok v době okolo Dnu Země vychází velké množství). Také chystám příspěvek o jedné knize, která vyjde příští měsíc, a která bude věnována nejznámějšímu ze všech dinosaurů. 

Nejistá budoucnost Národní památky Sáttítla v severní Kalifornii

O nejen environmentální destruktivitě Trumpovy administrativy nelze pochybovat. Pouhých šest týdnů po Trumpově inauguraci, na které se dokonce hajlovalo, zaútočila administrativa na národní parky USA, a podle Los Angeles Times byla do začátku dubna zodpovědná za propuštění více než 1500 jejich zaměstnanců. Země, která se roku 1872 dezignací Yellowstonského národního parku, prvního národního parku v historii, stala průkopníkem ochrany přírody, je nyní ovládána lidmi, kteří o zachování přírodního bohatství nemají nejmenší zájem. Vyhazovy zaměstnanců National Park Service nejsou rozhodně posledním zdviženým prostředníčkem, který Trumpova administrativa chráněným územím a životnímu prostředí celkově ukázala. 

Na webu Mongabay (neboli Conservation and environmental science news) dnes vyšel článek nezávislé žurnalistky Mayi L. Kapoor, která se ve své práci věnuje klimatické změně a environmentální spravedlnosti, s názvem "Původní obyvatelstvo bojovalo za novou národní památku. Přežije Trumpa?" (Indigenous nations fought for a new national monument. Will it survive Trump?). Týká se nejisté budoucnosti monumentu, který byl předchozím prezidentem Joem Bidenem vytvořen 14. ledna 2025 po desítkách let tvrdé práce aktivistů kmene od Pit River v severovýchodní Kalifornii. Lidé hovořící jazyky Ajumawi a Atsugewi si po dlouhou dobu přáli, aby jejich původní domovina byla chráněna před těžbou, vandalismem, krádežemi a znečištěním. Značná čistota vody vulkanického Léčivého jezera (anglicky Medicine Lake), pitné bez nutnosti filtrace, je nepochybně něčím, co má cenu udržet i pro příští generace. Chráněné území dále zahrnuje Národní les Klamath, tvořený pozoruhodným společenstvem borovic těžkých (Pinus ponderosa), borovic pokroucených (P. contorta), pazeravů (Calocedrus sp.) a dalších dřevin, a dále Národní les Shasta-Trinity a Národní les Modoc. Celé území, jehož ochrana byla ztvrzena Joem Bidenem, nese název Sáttítla Highlands National Monument. Slovo Sáttítla přitom vychází z jazyka lidu Ajumawi, a znamená "obsidiánové místo". Odkazuje na jeho vulkanický původ; obsidián je samozřejmě sopečným sklem. Národní památka Sáttítla se může chlubit lávovými poli, sypanými kužely a největším systémem lávových tunelů (pyroduktů) na světě! Není pochyb, že takové území, navíc kulturně důležité pro původní obyvatelstvo, si zaslouží ochranu. Trumpova administrativa však hrozí tím, že tuto národní památku zruší.

Okouzlující Národní památka Sáttítla v severní části Kalifornie. Kvůli Trumpově administrativě už nemusí být chráněna dlouho. Fotografie od Protect Sáttítla, převzatá z webu Mongabay

Trump uvedl 15. března tohoto roku, že chráněný status Sáttítle a rovněž tak Chuckwalle, národní památce v jižní Kalifornii dezignované též Bidenem v lednu, zruší. Plánovaný krok zpět byl odůvodněn tím, že obě území "uzamykají rozsáhlé plochy ekonomickému rozvoji a výrobě energie." Zrušení národní památky sice není v USA legální, ale to neznamená, že by v budoucnu nemohlo k něčemu takovému dojít. Trump původní zprávy o plánovaném zrušení vymazal, možná proto, že byl svými obdobně zmatenými spolupracovníky informován o tom, že to zatím nelze. Kdo ale může říci, že Sáttítla o status chráněného území nepřijde někdy v příštích měsících či letech? Republikánští členové amerického Kongresu se léta nechávají znát, že by rádi deregulovali vládní území a omezili možnost prezidentů země deklarovat určité oblasti chráněnými na základě aktu Antiquites Act, který byl v roce 1906 vepsán do legislativy tehdejším republikánským prezidentem a kontroverzním ochráncem přírody Theodorem Rooseveltem (jeho označení coby ochránce přírody je třeba brát s rezervou; sebeprofilující se milovník přírody totiž jezdil do subsaharské Afriky vraždit slony). V roce 2022 podal stát Utah žalobu ohledně zformování Národní památky Bears Ears prezidentem Barrackem Obamou 28. prosince 2016, s tím, že si státní zástupci stěžovali na to, že chráněné území je "příliš velké". Trump za svého prvního prezidentování v letech 2016 a 2020 národní památky nikterak nešetřil, a schválně zmenšoval jejich velikosti; právě monument Bears Ears byl na začátku prosince 2017 zredukován o drastických 85 %. Přitom jde o území důležité pro původní obyvatelstvo lidů Ute, Navajo a Zuni. Ohrožování národních památek majících význam pro indigenní lid není pro Trumpa ničím novým, tyto nespravedlnosti zkrátka již prováděl před lety; dalším dobrým příkladem je jeho zredukování rozlohy utažské Národní památky Grand Staircase-Escalante o polovinu, nicméně za Bidenovy administrativy, v roce 2021, byla původní rozloha památky obnovena. V době rekordních ztrát přírodních zdrojů je takové chování Trumpovy administrativy neomluvitelné.

Léčivé jezero (Medicine Lake), součást Národní památky Sáttítla, opěvované pro svou čistotu. Fotografie z webu Discover Siskiyou

Chráněných území vytvořených v USA na základě spolupráce vlády a původního obyvatelstva severoamerického kontinentu není mnoho. I proto je Sáttítla tak důležitá. S 80 000 hektary opuštěné divočiny je navíc jedním z mála nedotčených oblastí Kalifornie. Je domovem federálně chráněného puštíka karibského severního (Strix occidentalis caurina) a axolotla dlouhoprstého (Ambystoma macrodactylum), který má rád jehličnaté lesy i alpinské louky. A lidé kmene od Pit River, jakož i jeho předchůdci, žili v Sáttítle po tisíce roků. Vše je nyní v ohrožení kvůli narcisistnímu, nevzdělanému a nesnášenlivému Donaldu Trumpovi a jeho asociální administrativě republikánských bigotů. Na závěr zde uvedu slova Brandy McDaniels z lidu Ajumawi-Atsugewi, která je zvolenou kulturní reprezentatkou kmene Madesi: "Nesli jsme těžké břemeno - tíhu ochrany těchto zdrojů, které si mnoho lidí užívá, aniž by chápali nebo věděli, kdo za nimi stojí, kdo je pro ně zachoval a ochránil, že? Zavedlo se dlouhodobé ochranné řešení pro tuto oblast, aby naše děti a vnoučata nemuseli trávit své životy snahou ji bránit, aby ji mohli využívat tak, jak pro ně byla určena, k léčení, modlitbám, obřadům a tak dále, a nemuseli trávit veškerý svůj čas, zdroje a životy bojem za její ochranu." Vyjde všechno úsilí aktivistů z řad původního obyvatelstva vniveč? Přispěje Trump ke zničení jejich kulturního dědictví? A pomůže zničit unikátní oblast, která nemá nikde v Severní Americe obdoby?

Zdroje informací pro tento článek:

Indigenous nations fought for a new national monument. Will it survive Trump? (Mongabay)

Parks Are Being Dismantled Before Our Very Eyes (National Parks Conservation Association)

Trump administration orders national parks to remain open amid staffing shortages (Los Angeles Times)

Sáttítla Highlands National Monument (Wikipedia)

Pit River Tribe (Wikipedia)

Bears Ears National Monument (Wikipedia)

Americká pravice má problém s autismem - stigmatizuje ho i během Měsíce akceptance autismu

Před dvaceti dny, 3. dubna, jsem napsal článek na téma Měsíce akceptance autismu. Práva autistů jsou lidská práva, a je třeba o nich hovořit a zasazovat se o jejich rozšiřování. Sice se na autistickém spektru nenacházím, ale znám lidi, kteří autisty jsou, a rozhodně ode mne mohou čekat podporu, stejně jako celé neurodiverzitní hnutí. Nic mě jako člověka, který nemá rád útlak a diskriminaci, nevytočí tolik, jako iracionální nesnášenlivost, ať už je homofobní, transfobní, acefobní, rasistická nebo právě anti-autistická či šíře ableistická. Autisté se potkávají se škodlivými narativy, se stigmatizací, šikanou a násilím v různých formách, a to mě jako spojence vytáčí. A opravdu ohavné je to, jak nyní autistické spektrum prezentují lidé z Trumpovy ničitelské, asociální administrativy, jmenovitě pak anti-intelektuální, skřehotající pytel lidského odpadu jménem Robert F. Kennedy Jr.

Nesmírně kontroverzní republikánský ministr zdravotnictví byl v minulosti kritizován za šíření dezinformací o fluoridu (který vinil za rakovinu kostí či ztrátu IQ, přitom každý z nás ví, že fluorid je dobrý pro zdraví zubů a žádné výrazné problémy člověku nezpůsobuje) či o onemocnění COVID-19 (prohlásil, že onemocnění bylo útokem na "bílé" osoby a na Afroameričany, ale že Židé a Číňané jsou vůči němu imunní; přitom COVID-19 nebyl pro žádnou konkrétní etnickou skupinu nebezpečnější, než pro jinou). Z toho, že se takový člověk dostane až k postu ministra zdravotnictví, se chce člověku vážně kroutit hlavou. RFK Jr. je odpudivě hloupý a jeho výroky se mohou líbit maximálně konspiračním teoretikům naprosto izolovaným od zbytku společnosti. A nyní, když je u moci, jde ve svém škodlivém tažení ještě dál. Včera, 22. dubna, sklidil patřičnou kritiku za své další vyjádření o lidech na autistickém spektru. Pokud vám to není známo, RFK Jr. patří do onoho legračního klastru krajních pravičáků, kteří si myslí, že autismus způsobují očkování proti nemocem. To samozřejmě vědecké výzkumy mnohokrát vyvrátily, ale hloupí lidé se často prostě nenechají přesvědčit, a co u nich vítězí je nikoliv informovanost a akceptance informací o dané problematice, ale jen jejich omezenost a tvrdohlavost. Nyní však nejde už jen o Kennedyho názor na původ autismu, tedy kognitivní odlišnosti, která je zcela validní a která určitě není žádnou "poruchou". Ve svém prohlášení z 16. dubna totiž používal přímo ableistický jazyk: "Je to také individuální tragédie. Autismus ničí rodiny a hlavně ničí naše hlavní zdroje, což jsou naše děti. Tyto děti by neměly tímto způsobem trpět. Mnohé z těchto dětí byly plně funkční a prošly regresí k autismu kvůli nějakému environmentálnímu vystavení, když jim byly dva roky. A tyto děti nikdy nebudou platit daně, nikdy si neudrží práci, nikdy nebudou hrát baseball, nikdy nenapíší báseň, nikdy nepůjdou na rande a mnohé z nich nikdy nepůjdou na záchod bez asistence." Toto je, prosím, výsměch. Jsou to tak ohavná slova, je to taková stigmatizace autismu, že si snad tento patetický živoucí odpadek zaslouží, aby se na něm zaživa dělaly nějaké testy. Bolestivé testy. Anti-autismus do naší společnosti nepatří, a každý, kdo takto o autistech hovoří, má dostat přes hubu tak moc, že už v životě nepromluví.

Autističtí aktivisté protestující proti eugenice a potenciálním pokusům o vyhlazení autismu před výzkumným střediskem Cambridgské univerzity, která prováděla kontroverzní a nakonec zrušenou studii Spectrum 10K, v roce 2021. Fotografie z webu Disability News Service

Dovolím si pár poznámek k těm jedovatým slovům chraptícího synka jednoho z bratrů Johna F. Kennedyho. Autismus není žádná tragédie, individuální či jakákoli jiná. Pokud má někdo blízké nebo kamarády, kteří jsou na autistickém spektru, a považuje jejich neurodivergentnost za tragickou, pak je zkrátka ableista a jen reprodukuje útlak autistů. Pokud něco takového tvrdí někdo, kdo na autistickém spektru je, pak má internalizovány anti-autistické narativy, za což může náš ableistický systém. Autismus neničí rodiny, pokud tedy nejde o rodiny nesnášenlivých blbečků, kteří nejspíše ani neměli mít děti, protože nedokáží své potomky přijmout takové, jací jsou. Autismus jako takový nezpůsobuje nikomu nějaké "utrpení", ale šikana a diskriminace zvenčí, reprodukovaný anti-autistický útlak nebo dokonce sexuální zneužívání, to jsou důvody, proč má mnoho lidí na spektru těžké životy (a třeba i PTSD z neustálého odmítání a šikany ostatními). Žádná regrese, žádná změna ve věku dvou let. Kde vůbec RFK Jr. na takové blbosti přišel? Lidé se s autismem rodí - a opět, není to žádná nemoc nebo tak něco, je to jen kognitivní odlišnost od nějaké vykonstruované normy. Environmentální vystavení určitě nehraje roli v manifestaci této odlišnosti. Ví se, že autismus je dědičný. Co tu máme dále? Ty kecy o tom, že autisté "nebudou platit daně", "nepůjdou na rande" a "nepůjdou na záchod"? Jsem si vcelku jistý, že mnoho lidí na autistickém spektru daně platí, protože jsou pracujícími lidmi - a tím neobhajuji práci, vlastně jsem proto, aby se práce zrušila, protože v kapitalismu jsme vykořisťováni a většina užitku z naší práce jde přece našim utlačovatelům, bossům, kapitalistům. Baseball a básně? Prosím, ne každý musí mít takové zájmy. Že nepůjdou na rande? Zaprvé, RFK Jr. je amatonormativní a myslí si, že lidé potřebují romantické vztahy nebo že je od nich očekáváno, že je budou vytvářet. Newsflash, můžete být heteroromantický heterosexuál a v životě s nikým nechodit a nežít, a budete šťastní. Důvod, proč jsou incelové, krajně pravicoví muži "frustrovaní" z neexistence svého sexuálního života, tak mizerní, jsou jejich vlastní mentální problémy, omezenost a neschopnost dekonstruovat svou sexualitu plus propadnutí utlačovatelským narativům vycházejícím z povinné sexuality. Nikdo nepotřebuje vztahy - jen vykořisťovatelský ekonomický systém, ve kterém žijeme, potřebuje, aby se pracující lidé rozmnožovali a rostl tak počet těch, jež se dají vykořisťovat. Zadruhé, spousta autistů se na rande dostane za život víckrát, než kdekdo "neurotypický". Tato snaha vykreslit autisty v amatonormativním světle jako nějaké "vztahové losery" je vážně vtip. A k těm záchodům - to je zkrátka další stigmatizující výrok, který má méně váhy, než Kennedyho seschlé koule.

Jenže to není jen o jeho výrocích, které byly kritizovány například doktorem Brianem Suttererem jako "důvod, proč by měl být vyhozen". RFK Jr. už minulý měsíc nařídil národnímu institutu Centers for Disease and Control Prevention, aby provedl studii o onom čistě nevědeckém "možném vztahu" očkování a autismu (pro více informací o tomto mýtu doporučuji přečíst článek Michaela Davidsona z Dialogues in Critical Neuroscience z roku 2017). Takto za Trumpa vypadá americká "věda" - evoluční biologové se začínají bát psát do vědeckých periodik o evoluci, výzkumníkům provádějícím queer a genderová studia je v amerických vědeckých časopisech zakázáno používat slova popisující sexuální a genderové identity (jak se ta pravice vybarvuje jako velký advokát svobodného projevu, co?) a peníze daňových poplatníků mají jít do výzkumů s cílem potvrdit mýty a konspirační teorie. Je to otřesné. A dnes kolují médii zprávy o tom, že pro tuto velkou "studii autismu" bude použito ohromné množství soukromých informací občanů USA majících oficiální diagnózy na autistickém spektru. Má být vytvořena jakási spisovna nemocí, a ta má doslova stopovat (či monitorovat) autisty. Pečlivě vybraní vědečtí výzkumníci mají dostat přístup k soukromým datům a studovat je, aniž by si to opačná strana přála. Zjednodušeně - vláda Spojených států amerických bude mít k dispozici seznam občanů nacházejících se na autistickém spektru. Není to náhodou další zasahování do životů lidí? A k čemu se takový seznam dá využít?

Celý den kvůli těmto zprávám myslím na příběh filmu X-Men z roku 2000, na kterém jsem vyrůstal a který dodnes patří k mým nejoblíbenějším filmům. Republikánský senátor Robert Kelly v něm usiloval o prosazení Aktu registrace mutantů, který by americké vládě umožnil vytvořit seznam všech mutantů žijících v zemi. Třetí scéna filmu je jasnou paralelou k éře mccarthismu, tedy druhému Rudému zděšení v 50. letech minulého století, jež započalo republikánským senátorem McCarthym mávajícím papírem s údajným seznamem komunistických špionů v USA; žádný seznam neměl, ale morální panika z antikapitalistické levice poznamenala zemi natolik, že přišla o většinu socialistických alternativ (s tehdejším Rudým zděšením se pojilo i Levandulové zděšení, které se na základě konspirační teorie snažilo spojit komunismus s gayi a lesbami pracujícími v administrativě, byť málo z nich bylo sympatizanty Komunistické strany USA). Bojovník za osvobození mutantstva Magneto, hraný Ianem McKellenem, se rozhodne provést něco radikálního, co má Kellyho naučit, jaké to je být diskriminován - změní ho v mutanta. A v brilantním vystřiženém monologu z filmu, který si nicméně můžete poslechnout v dokumentu o natáčení a přečíst v oficiální komiksové adaptaci, pak pán magnetismu a přeživší Holocaustu sděluje republikánskému senátorovi bránícímu Akt registrace mutantů toto: "Záměry? Záměry?! Všichni víme, jaká cesta vede do pekel a čím je zbudována, ale my tu nemluvíme o záměrech. Mluvíme o lidském druhu a jeho strachu. A mohu vás ujistit, že to bude jen předmětem času, než budou mutanti vehnáni do táborů, než budou studovány jejich slabiny, a nakonec budou vyhlazeni z povrchu Země." X-Menovští fanoušci vědí, že Magneto měl vždy pravdu; i v rámci filmové série se jeho varování naplnilo snímkem Budoucí minulost (2014), který začíná v koncentračních táborech v dystopické budoucnosti, v nichž jsou "nežádoucí" masově odstraňováni. 

Když mají pravicoví vlci seznamy těch, které označují za nemocné, nežádoucí nebo za nepřátele, jak to nakonec dopadne? Nechci si ani představovat, co je Trumpova fašistická administrativa - posílající nevinné občany do gulagu v Salvadoru - schopná provádět lidem na autistickém spektru. Zavání to ale eugenikou. Pravice neurodivergentnost nenávidí, a ve svých extrémnějších podobách, jakou je současná americká administrativa, je schopná páchat neurodivergentním lidem hrozné věci. 

Zdroje informací pro tento článek:

RFK Jr.'s autism study to amass medical records of many Americans (CBS News)

RFK Jr pledges to find the cause of autism by September (BBC News)

Fact-checking RFK Jr's views on health policy (BBC News)

RFK Jr, noted vaccine sceptic, backs measles jab amid deadly US outbreak (Al Jazeera)

Skladatelem hudby pro film Jurassic World: Rebirth je Alexandre Desplat!

Dnes se nadšeným fanouškům jurské franšízy dostalo příjemné zprávy o tom, kdo pro nadcházející snímek Jurassic World: Rebirth, jenž jde do kin 2. července tohoto roku, skládá hudbu. Kdo z nás, jež vyrostli na původní trilogii Jurský park, kdy nemiloval nádherný soundtrack Johna Williamse k prvním dvěma snímkům a obdobně působivý (a krásně šumivý) soundtrack Dona Davise k třetímu dílu? V dobách, kdy jsem psal fanouškovský blog Jurassic Park Site, tedy před dvanácti až třinácti roky, jsem jejich skladby poslouchal každý den. A jako stále velkému fanouškovi jurskoparkovského světa mi rozhodně není jedno, čí hudbu uslyšíme v sedmém snímku série. Nutno podotknout, že skladatelem soundtracku pro Jurassic World: Rebirth je nadmíru talentovaný umělec.

Web Entertainment Weekly dnes, 22. dubna, informoval o tom, že hudbu pro Rebirth skládá francouzský hudebník Alexandre Desplat! Ten má na svém filmografickém seznamu takové filmy, jako Kód enigmy (The Imitation Game) o vynálezci počítače Alanu Turingovi, thriller Argo s Benem Affleckem, komedii Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom) nebo sci-fi komediální drama Asteroid City. Desplat je již čtvrtým skladatelem, jehož hudbu ve filmech z franšízy Jurský park uslyšíme. Vystřídá Michaela Giacchina, skladatele soundtracku jurskosvětovské trilogie z let 2015 až 2022, a dá se tedy očekávat, že letošní Znovuzrození v podání režiséra Garetha Edwardse (Godzilla) bude mít i díky hudbě zcela jinou atmosféru. Herečka Scarlett Johansson, ztvárňující hlavní postavu Zoru Bennett, se nedávno nechala znát, že nový snímek je takovým návratem k horrorovým elementům původních Spielbergových filmů. Desplatova hudba je určitě odlišná od té Giacchinovy, která si zakládá na melodičnosti. A liší se i od hudby původního skladatele. Pro EW nicméně sdělil, že se původních tónů složených legendárním Johnem Williamsem ve filmu dočkáme. Osobně doufám v to, že nebudou slyšet v každé druhé nebo třetí scéně, ale pouze tam, kde budou dávat naprostý smysl. Jednou z nejlepších věcí na mém nejoblíbenějším filmu série, Ztraceném světě: Jurském parku (The Lost World: Jurassic Park), je minimální využití znělek prvního filmu. Ty se prý Desplat při skládání hudby pro Rebirth snaží balancovat. 

Ve videu uveřejněném asi dvě hodiny předtím, než jsem usedl k počítači s cílem napsat tento příspěvek, na oficiálním YouTube kanálu Jurassic World, můžeme okusit první tease hudby z nového filmu. Osobně jsem nadšen. Desplatova hudba má přesně ten dobrodružný feel, jako soundtrack původní trilogie, a přece nezní úplně, jako by ji složil John Williams. Myslím si, že tvůrci Znovuzrození vybrali správného člověka. V rozhovoru pro EW Desplat poněkud skromně uvedl: "John Williams je ikonický skladatel, kterému nevoláte každé ráno, abyste se ho zeptali na názor na to, co sakra děláte. Takže bych se ho nikdy neodvážil na nic zeptat. Mám k němu příliš velkou úctu. Jsem příliš pokorný na to, abych si myslel, že by mi měl dát odpověď. Snažil jsem se být co nejlepší. Doufám, že až hudbu uslyší, bude spokojený a že tím, co jsem napsal, neudělám franšíze ostudu. John Williams má křídla nad námi, takže doufám, že si Spielberg hudbu užije. Uvidíme. Možná mě vyhodí! Člověk nikdy neví."

Do vydání Jurského světa: Znovuzrození zbývají jen asi dva a půl měsíce! Film patří mezi nejnadšeněji očekávané snímky tohoto léta, spolu se Supermanem Jamese Gunna (s hudbou Johna Murphyho a Davida Flemina) a Fantastickou čtyřkou Matta Shakmana, k níž skládá hudbu Michael Giacchino. Rozhodně nás čeká zajímavé kinematografické léto, a to i po soundtrackové stránce. Čí orchestr bude asi nejlepší?

Noví Lovci kryptidů: Svět bez legend (4/4)

Svět už možná nemá Lovce kryptidů, ale rozhodně se najdou lidé, kteří hodlají kráčet v jejich šlépějích. Wren Rivera a Winn Wilkinson jsou mladí záhadologové, pro které je zmizelý tým akčních hrdinů velkou inspirací. Poté, co spolu přežili hrozivé setkání s hrůzostrašnými metamorfy v lese u Creek City, se dva teenageři rozhodli založit nový tým Lovců kryptidů, a nyní mají dva úkoly: zaprvé zjistit, co jsou zač ta tajemná monstra, která je takřka zabila, a zadruhé odhalit tajemství zmizení Lovců kryptidů, ke kterému muselo dojít někdy ve 40. letech 21. století. Vybaveni vysokorychlostním letounem Winnova otce, vydali se teenageři uprostřed noci do nemocnice, aby se setkali s mužem, který byl setkáním s monstry významně poznamenán. Přišel o jazyk a nos, jeho tváře byly proděravěny, a pod očima má vyryté dvojici již známé obrazce. Setkání s ním nebylo tak nepříjemné, jak se Winn obával. Zatímco však zraněný muž poskytoval Wren psané odpovědi na její otázky, přišla do pokoje, v němž byl uložen, zdravotní sestra, a z ní se rázem vyklubala jedna z těch zabijáckých příšer. V ně se rovněž proměnily všechny ostatní zdravotní sestry na urgentním oddělení. Noví Lovci kryptidů jsou v pasti. Opět jim hrozí smrt. 

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

SVĚT BEZ LEGEND, ČÁST ČTVRTÁ:

Drápy se přibližovaly. Řev byl čím dál hlasitější. Občas některá z nestvůr zachrchala, když jí z úst vylezl klapavý svěrák. S každým krokem monstra rostla. Tyčila se nad nebohými oběťmi a pískala u toho radostí v zabijácké vášni.

Snad se na chvíli za jejich zástupem objevil nějaký lékař. Snad dokonce stačil v bolesti vykřiknout, když bylo jeho tělo rozhlodáváno zaživa. Snad se to na podlaze objevilo pár kapek jeho krve. Nahlodnutá ruka, nepečlivě oddělená od zbytku těla, mu nepochybně patřila, a kroutila se jako postřelený had.

Wren, Winn a jejich společník se krčili před skříňkou pod dřezem, vedle něhož byly naskládány čajové hrnečky. Každou chvíli očekávali smrtelný zásah.

Winn si náhle na něco vzpomněl. V kleče se napřímil a hbitě pohlédl na Wren. "Neměla bys ještě ten amulet se znakem Lovců kryptidů? Ten z meteokolosia?"

Wren, třesoucí se strachy, zakývala hlavou. "Ne," odpověděla, "nechala jsem ho u sebe v pokoji. Promiň, Winne."

Ovázaný muž zahučel. Zvuky, které hrdlem vyluzoval, byly plny hrůzy, bolesti a odmítnutí. Kdo ví, co si musel vytrpět. A nyní mu od těch monster hrozilo další utrpení. Další vteřiny brutality, krvácení, kroucení v agonii a proseb ke všem božstvům, aby to co nejdříve skončilo. 

Přední z nestvůr učinila několik kroků směrem k němu. Násilně popadla obvaz na jeho obličeji, a s hlasitým lupnutím ho strhla. Mužův řev byl ohlušující. Temenem se praštil o dvířka skříňky, manicky umístil dlaně rukou na své tváře, a šílel. Teprve nyní viděli Wren s Winnem plný rozsah jeho zranění. Chvěli se.

Obrovské kruhovité otvory v tvářích, pečlivě rozmístěné tak, že snad vytvářely jakýsi obrazec či mapu obrazců. Žádný nos, jen zaschlý černý knot nosní kosti. Místo horního rtu nabublaná, nafouklá černorudá kůže bez rozpoznatelného tvaru. Zrudlá kůže po celém obličeji, rudnoucí při kontaktu s nečistýma rukama.

Monstrum pohlédlo na své druhy, zvedlo odtržený obvaz a zahodilo ho. Zvuky, které pak netvoři kolektivně vyluzovali, připomínali posměch. Ohavný, zlomyslný posměch. Z mužova utrpení měli legraci.

"Hnusný bastardi!" zařval Winn, zvedl se, popadl do ruky jeden z hrnečků, a hodil ho mezi nestvůry. Jistě zasáhl některý cíl, a pak se rozbil při pádu o podlahu. "Jste odporní! Odpornější, než lidi!"

Ve vteřině byly na tři lidské oběti vztaženy hubené, drápaté ruce. Zamířily jim přímo k obličejům. Wren zavřela oči plné slz. Winn z plna hrdla zakřičel. Zraněný muž se pokusil zakrýt si celou tvář, a také křičel. Těly všech tří cosi prošlo. Rozechvěli se. Pocítili nepříjemné sevření, které jako by otočilo každý z jejich tělesných orgánů naruby. Bylo jim nevolno. Kůže jako by se jim obracela na svalech a kostech. A kosti samotné jako by se rozpouštěly! Bylo opodstatněné řvát. Pro všechny.

Když Wren otevřela oči a sípala u toho, Winn i zraněný společník stále bolestně křičeli. Přitom však jejich trýznitelé nebyli nikde k nalezení. Vůkol byla tma. Wren přejela očima po pohybujících se objektech v nevelké vzdálenosti. Byly to neolistěné větve keřů. Trojice se musela nacházet někde venku!

"Winne!" vykřikla Wren. "Nejsme v nemocnici. Nějak jsme se přemístili... sem."

Když se otočila, všimla si letounu Sand Martin X43. Nějakým způsobem se trojice musela přemístit do parku, kde Winn otcův letoun nechal. 

"Co-cože?!" vyhrkl Winn, a prudce vstal. Bez přemýšlení vytáhl z kapsy kalhot ovladač, a zmáčkl na něm tlačítko pro snížení schodů z paluby letounu. "Dovnitř, všichni!"

Nebylo důležité, jak se k letounu dostali. Hlavní bylo najít bezpečí, a tím měl být vzduch. Winn usedl za knipl, letoun nastartoval, a v několika vteřinách se pak Sand Martin nacházel osm set metrů nad parkem. 

"Co se stalo?! Jak to, že nejsme mrtví?!" ptal se Winn.

"Vůbec nevím," odpověděla Wren, "myslela jsem, že tentokrát už jim neunikneme. A pak najednou otevřu oči, a jsme... pryč."

Oba pohlédli na zraněného muže. Ve studu si zakrýval pořezaný obličej. 

"Winne, nemáte tu nějakou lékárničku?" zeptala se Wren.

"Ne-nevím. Zkus se podívat dozadu, jak jsou tam ty skříňky."

Muž se mezitím posadil na sedadlo. "Všechno bude v pohodě," uklidňoval ho Winn.

Wren se prohrabávala ve skříňkách v zadní části paluby. Vytahovala z nich sady kapesníčků, nářadí, prázdné kufříky pro bankovky a staré pet lahve, ale lékárničku ne a ne najít.

"Cítili... cítili jste taky takový ten... to divné? Jako by váma něco prošlo a zevnitř vás to přestavělo?" zeptal se Winn svých společníků.

"Jo," odpověděla Wren, "přesně tak jsem to cítila."

Muž zahučel a pokýval hlavou na znamení souhlasu. 

"Myslíte, že se nějak... dostali do nás? Že jsou třeba v našich tělech? Nebo do nich něco vložili? Mohli nás třeba nějak uspat, voperovat nám něco do těl, a my se probudili o hodinu později, pořád takhle v noci, v parku!" přemýšlel Winn a jezdil přitom rukama po svém těle.

"Nesmysl," ozval se dívčí hlas, "i když rozhodně zajímavý nesmysl."

Wren se prudce otočila. Winn vykulil oči. Na palubě se náhle nacházela svítivě modrá hologramová projekce mladé ženy hovořící anglicky s tvrdým londýnským přízvukem.

"Zachránila jsem vás," pokračovala, "jak mi to oplatíte?"

"Přestali krýt své mysli. Je jich tam alespoň deset. Cítím většinu z nich."

"Na služebně zdravotních sester, říkal jste?"

"Ano. Třetí patro."

"Stále jsou shromážděni v té místnosti?"

"Jsou. Mohu také číst myšlenky třech osob... třech lidí. Naši hledanci se k nim přibližují."

"Schválně. Co je to za lidi?"

"Náš známý. Zraněný muž. A dva teenageři, v jejichž myslích existují vzpomínky na setkání s vámi, agentko Kent-Lyons. Čerstvé vzpomínky."

"A to jsou naši noví Lovci kryptidů. Nezklamali. Udržuj s nimi spojení, agente R'onne."

"Mám je ujistit, že budou zachráněni, agentko?"

"To by bylo nejlepší," uchechtla se Marilla, a z okraje střechy nemocnice schodila lano, k němuž byla u pasu upoutána, "řekni jim něco ve smyslu, že je osvobodím už podruhé. Aby jim došlo, že na mě brzy znovu pohlédnou."

"To... nepůjde," řekl R'onn, a jeho rudé zraky přestaly zpoza přilby zářit, "ztratil jsem je."

"Cože?" zatvářila se zmateně Marilla.

"Dělejte, agentko!" zařval R'onn.

Marilla zakryla svou tvář krytem přilby, a spolu s deseti dalšími ozbrojenci slanila ze střechy. Jakmile se skupina objevila u okna služebny, začala pálit ze samopalů. Kulky z meteokolosia v setině sekundy proletěly sklem, a zkosily první dvě monstra vpředu. Ta byla dosud šokována náhlým zmizením lidské trojice. 

Kulky z nejsilnějšího kovu planety cinkaly po podlaze. Monstra padala. Kvílela u toho. Kroutila se všemi směry. Jejich modrá krev třísnila vše v okolí. Zžírala vše v okolí. Hrnečky vedle dřezu se rozpadaly. Nábytek na služebně tál. V podlaze se tvořily velké otvory. Ve chvíli se prostá služebna zdravotních sester proměnila v zakrvácenou hrobku. Rozhlodaného lékaře v té změti mrtvých monster ani nešlo spatřit.

Z oddělení se ozýval křik vystrašených pacientů, probuzených střelbou. Neustával ani poté, co se ozval poslední výstřel. Ozbrojenci pronikli oknem dovnitř, a počali překakovat rozmašírovaná těla monster. 

Marilla se jako jediná dále držela lana, a pouze do služebny nahlížela. "Agente R'onne! Jsou někde poblíž? Rivera a Wilkinson?"

"Necítím je tu," uslyšela v hlavě, "vytratili se. Nejsem schopný to vysvětlit."

"Zajistěte území!" zvolala agentka na své spolupracovníky, a vyhoupla se na dřez. Odpojila lano a seskočila na místo, na kterém se ještě před několika vteřinami krčili Wren s Winnem. 

"Máme informovat vedení nemocnice, že tu budeme pracovat?" zeptal se Marilly jeden z ozbrojenců, fotografující hromadu mrtvol.

"To proveďte, agente Lloyde," řekla mu rázně Marilla, "a hlavně jim sdělte, ať nám sem nikoho neposílají. Ať to nikdo nevidí."

"Prosím vás, co se tady děje?" ozvalo se zpoza rohu, a ke služebně náhle přistoupila zdravotní sestra. Byla to právě ta, kterou před Wren, Winnem a jejich ovázaným společníkem imitovaly nezávisle na sobě dvě nestvůry. 

Marilla vytáhla z kapsy kalhot tmavě zelenou kapsli a přes celou místnost ji s naprostou přesností hodila ženě do tváře. Z kapsle vytryskl omamný plyn, a sestra zavrávorala. Včas ji před pádem zachytil jeden člen Marillina týmu.

"Vymyslete pro ni někdo nějaké jméno!" řekla cynicky Marilla.

"Jmenuje se Linda Sader," řekl ozbrojenec, jenž sestru, pozbytou vědomí, držel.

"Tak nějak pokruťte písmena a udělejte jí nové jméno, agente Kleine," odpověděla Marilla, "mě právě nic nenapadá."

"Hele, vytáhněme něco z fikce," řekl agentu Kleinovi další ozbrojenec, hovořící vysokým ženským hlasem, "díval ses teď na nějaký film?"

"No, na jednu takovou starou blbost, na které jsem jako malý vyrůstal... heh, asi bych se tím neměl chlubit," odpověděl Klein.

"Proč? Stydíš se za to, co se ti líbí? Řekni!"

"Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti."

"No vidíš! Martha," dostalo se mu odpovědi, "tahle paní se odteď bude jmenovat Martha."

"Martha Snyder," zamyslel se Klein, "takhle ji pojmenujeme. OK, agentko Kent-Lyons, naše nová spolupracovnice už má identitu!"

"Agentko Kent-Lyons? Právě hovořím s ředitelem Creek City General Medical Center, panem Jackem Jenningsem. Nerozumí tomu, kdo jsme," řekl agent Lloyd, držící v rukou tablet, "nechce věřit tomu, že bychom měli být z FBI. Prý míří ze své ložnice do garáže, a do pár minut tu bude. Chce si pohovořit."

"Skvělé," uchechtla se Marilla, "ředitele nemocnice jsem ještě o vzpomínky na celý jeho život připravovat nemusela."

Rychle přeletěla očima všechny své spolupracovníky. "Lidi, dělejte! Do chvíle musíme dostat všechny ty potvory pryč ze služebny. Tak pohněte!"

Za oknem se objevil vysokorychlostní letoun. 

"A myslíte si, že ten pacienti neuvidí z oken? Většina z nich je, jak už jsme slyšeli, probuzených!" řekl agent Lloyd.

"Kruci, tak si snad naděláme nové členy ze všech pacientů téhle budovy! To je nádhera," zasmála se zlomyslně Marilla, "dělejte, naházejte na ty potvory popruhy, ať je můžeme protáhnout oknem a odletět s nima!"

"Ale agentko... tohle je vážná situace."

"Požádám agenta R'onna, ať jim vymaže recentní paměť. Jen se nebojte."

"Fajn, tohle je hodně divný," poznamenal Winn po chvíli mlčení, "říkáš, že jsi nás zachránila. A my jsme se o to prosili?"

"Winne, prosím tě," řekla Wren, a prostopila hologramem dívky, "máme ti, za co děkovat. Mohli jsme už být roztrhaní na kusy."

"Já vím," pousmála se dívka, "máte, za co mi děkovat."

"Kdo jsi? Jak se jmenuješ? A jak jsi tohle vůbec udělala?" zeptala se Wren.

"Jmenuju se Keira. Keira Kendrick. A jsem z Anglie. Ale víc zatím neřeknu," odpověděla dívka, "nemuselo by to být bezpečné. Jak jsem to udělala? No, když člověk vlastní takové technologie, jaké vlastním já, dokáže ledaccos. Třeba i teleportovat někoho, s kým jsem se nikdy nesetkala, na základě jeho energetické stopy změřené z hacknutého zařízení, jako je třeba mobilní telefon... chápete? Mám oči všude, kde je jenom chci mít."

"Tys nás špehovala? Jak dlouho? Pro koho pracuješ?!" vyhrkl Winn.

"Pro nikoho nepracuju," odpověděla Keira, "a tady z Wrenina mobilu jsem vás odposlouchávala možná... tři minuty?"

"Zná tvoje jméno," zašeptal Winn své kamarádce do ucha.

"Wren Rivera a Winn Wilkinson. Hodně zvučná jména. Jako Peter Parker, Bruce Banner, J'onn J'onnz nebo Wonder Woman. Je mi to sympatické," usmála se Keira.

"Keira Kendrick. KK. Wow, to je teda něco," řekla na to Wren, "rodiče naší generace jsou fakt pošuci."

"Ti, o které se zajímáš, měli v jedné podobě taky podobně zvučná jména. Tien Tang? Vilhelm Van Vais? To ti něco říká, že, Wren?"

"Jasně! Členové Týmu B Lovců kryptidů, aktivního v letech 2021 a 2022!"

"Jsi zblázněná do Lovců kryptidů. Hledáš si o nich spoustu informací..."

"Hele, hele... jak to víš, Keiro?" ozval se Winn. "Jak víš, co si Wren vyhledává? A o co se zajímá? Sleduješ takhle taky mně?"

"Kdepak," odpověděla Keira, "jenom jsem se dneska nudila, a tak jsem se svého nejlepšího kamaráda zeptala, aby mi ukázal, co se na pirátěném InfoProbe nejvíc vyhledává... co je největší datovou zátěží. A Lovci kryptidů byli v top trojce."

"Ty máš přístup do InfoProbe? Jako admin nebo co?" zeptal se zmateně Winn.

"Vlastním server, ze kterého tady Wren ten svůj InfoProbe stáhla."

Wren zvedla čelo a pomalu se otočila na Winna. "Tohle je obří, kámo."

"Jak je to obří? Není to obří! Týpka tě normálně šmíruje!" vykřikl s vyděšeným výrazem Winn.

"Tohle pro nás tolik znamená! Jsme vidět! Winne, ještě jsme nic nenašli, nic jsme nezjistili, a už jsme vidět! A máme spojence!"

"Spojence? Jak je tahle týpka náš spojenec? Mluví jako gangster z nějakého nízkorozpočtového britského filmu!"

Keira si odkašlala.

"Jo, sorry, zachránila nám život, jasně! Máme, za co děkovat, to jo... ale sakra, člověk si najednou připadá o dost míň bezpečně. Vždyť je tady jako hologram v letounu mého táty! Chápeš to, Wren? Nějaké osobní hranice by mohly být..."

"Prosím," řekla iritovaně Keira, "neberte mě furt jako nějakou zlodušku. Prostě jsem si vyhledala, kdo má zájem o Lovce kryptidů, pak jsem se napojila na osobní mobilní zařízení toho člověka, slyšela jsem z něj, že je v nesnázích, tak jsem identifikovala jeho energetickou stopu a energetické stopy těch okolo, zmáčkla jsem pěkné tlačítko někde tady, teď ho mám za loktem, a byli jste v bezpečí. Tam, kde bylo nemálo vašich energetických stop za poslední minuty, to znamená u letounu."

"Vlastníš nějaké satelity?" zeptala se nadšeně Wren.

"Jo, a nejen to," odpověděla Keira.

"To je úžasné! Staň se prosím členkou našeho týmu... prosím!"

"Wren, ty ses zbláznila," zašeptal Winn a nevěřícně zakroutil hlavou.

Keira zdvihla prst a zazubila se. "A přesně to jsem chtěla slyšet."

"Vážně?" zaradovala se Wren.

"Poslouchejte, mě to hledání Lovců kryptidů na InfoProbe zaujalo. Taky... taky o ně mám zájem. Už hodně dlouho. A možná o nich něco vím. Něco, co... co byste prostě na internetu, ani v jeho nejtemnějších zákoutích, nenašli. Žili přece... v mojí zemi," rozpovídala se Keira.

"No právě! Winne, tahle holka musí jít s náma!" usmívala se Wren.

"Je zločin, že se na ně tak pozapomnělo. Že se nikdo nechce zabývat tím, kým vlastně byli v posledních letech, kdy ještě byli aktivní. A že nikdo nikdy neřešil, co se s nimi stalo, a proč už se nikdy neozvali. Mám důvod se o ně zajímat. Neřeknu vám teď, jaký ten důvod je, ale... třeba vám to sdělím časem."

"Takže bereš? Tohle může být to naše odvděčení, o kterém jsi mluvila! Můžeš být Lovec kryptidů!" smála se Wren.

"Beru," řekla na to Keira, "a protože se mi teď tady před očima objevují transkripty vašeho nočního rozhovoru z... kde to je... sídla Sawyera Wilkinsona... vidím, že jste se skutečně rozhodli dát spolu dohromady tým, a kráčet ve šlépějích těch legend. Skvělé. Mohla bych třeba... mohla bych vás třeba posílat na výpravy. Nebo vám je pomáhat plánovat."

"Jestli budeme mít někoho, kdo má takovou technologickou výbavu, jako ty," řekla Wren, "kdo umí teleportovat jiné lidi, umí se hacknout do mobilu každýmu na planetě... pak budeš určitě velmi užitečnou členkou."

Wren se podívala na Winna, stále působícího jaksi vyděšeně, a krátce i na zraněného pána, který celý rozhovor už docela znuděně sledoval. Wren si vzpomněla, že by pro něj měla obstarat obvazy, a tak se vrátila k hledání lékárničky.

"A samozřejmě bych vám mohla pomoci najít odpověď i na otázku, co jsou zač ty potvory, se kterými jste se utkali," pokračovala Keira. 

"Zní to dobře," odpověděla Wren, "tak jestli nám na sebe dáš kontakt..."

"Checkněte zápisníky ve svých mobilech," odpověděla Keira a znovu se zazubila, "zatím čau, kolegové."

Wren vytáhla z kapsy mobil, otevřela zápisník a uviděla Keiřino telefonní číslo. Winn jen odfrkl. Zato Wren byla nadšená. Sevřela prsty pravé ruky v pěst, a s radostným "Ano!" jí uhodila vzduch.

Pokračování příště...

Noví Lovci kryptidů: Svět bez legend (3/4)

Lovci kryptidů jsou pryč. Už mnoho let o sobě nedali vědět. Je rok 2055, a na slavný tým akčních dobrodruhů, kteří svět několikrát zachránili před zkázou, už téměř nikdo nepomýšlí. Wren Rivera a Winn Wilkinson, dva teenageři z Creek City v Illinois, jsou však zmizelým týmem Jacka Owena tolik inspirováni, že chtějí kráčet v jeho šlépějích. Během jediného dne se ze dvou geeků nadšených pro záhady a kryptidy stali přátelé, zavítali do svých domovů a začali dělat pečlivou rešerši posledního hurá Lovců kryptidů. Zdá se, že od ledna 2047, kdy byl šedesátiletý či jednašedesátiletý Jack Owen spoluautorem jednoho odborného článku, je svět skutečně bez legend. Wren s Winnem by rádi zjistili, co se Lovcům kryptidů stalo. Kromě toho však chtějí vyřešit i záhadu Creek City, a přijít na to, co byla záhadná stvoření, jež se je pokusila zabít, zač. Poté, co se vysokorychlostním letounem Winnova otce proletěli nad lesy, v nichž předešlého dne téměř přišli o život, přišla Wren s plánem, jak v nemocnici vyzpovídat zraněného muže, kterým pro oba teenagery všechno začalo. 

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

SVĚT BEZ LEGEND, ČÁST TŘETÍ

V rohu velké tmavé místnosti bez oken seděla v křesle jakási osoba. Noha přes nohu, v jedné ruce talířek, ve druhé bledý hrníček, z něhož unikala pára. Na hladinu horkého čaje rázem zamířil pečlivě směřovaný proud studeného vzduchu od bujných rtů té osoby. Decentně hrníček přiblížila k ústům, usrkla, a cosi zamumlala.

"Všechny systémy jsou operační," ozval se přívětivým, monotónním, vysokým mužským hlasem zpoza zeleného světélka, jež se rozblikalo, a místnost ozářilo světlo desítek a stovek obrazovek, monitorů a hologramů. Temnotu vytlačilo modré světlo, jež iluminovalo osobu v rohu místnosti. 

Ta povstala. "Nějaká signifikantní recentní činnost, Percy?" pronesla tvrdým londýnským přízvukem. Jednalo se o mladou ženu. Růžové kudrnaté vlasy zakrývaly její bystrá hnědá očka. Jejich konečky na ramenou splývaly s růžovou bundou, která působila tak trochu jako skafandr. I kalhoty měla růžové, a kapsy v nich měla naplněné k prasknutí. Z jedné vytáhla krabičku cigaret, z druhé pak zapalovač. Obojí pravou rukou. V levé stále držela talířek s hrníčkem.

"Procházím," ozval se onen přívětivý mužský hlas. Dívka mezitím vložila do úst zapálenou cigaretu. "Venezuelská vláda připravuje pro své webové stránky oficiální vyjádření k pandemii oslích vředů, která včera zachvátila zemi. Hrob sedmačtyřicátého amerického prezidenta byl před několika minutami desekrován lidskými výkaly. Na korporáty vlastněných sociálních sítích se v posledních třiceti minutách začaly objevovat memy o stony snack."

"Nechápu," řekla dívka, a z jejího širokého nosu vyšel cigaretový kouř.

"Je to odkaz na hru War of Omnidimensions. Byla vydána 13. února 2055 na..."

"Tohle nepotřebuju," přerušila ho iritovaně dívka, "projeď naše servery. Tohle všechno je strašná nuda. Politika, dění ve společnosti... všechno je tak strašně prediktabilní, že už člověka fakt nebaví věnovat pozornost zprávám."

"Před jednou minutou ti přišla platba za poskytnutí hlavní stránky Nuzzle.li reklamám společnosti Crystal Lenses. 120 tisíc liber, Keiro," ozvalo se po krátké odmlce. 

"Nuda!" vykřikla dívka, nervózně natáhla kouř z cigarety do úst a několikrát po sobě zadupala pravou nohou.

"Jsou libo informace o stahování? Na Nuzzle.li má právě úspěch videosoubor poskytující mezidruhovým párům po zadních končetinách chodících obratlovců návod pro..."

"Dej mi informace o tom, co dělá InfoProbe. Potřebuju fakt zlepšit náladu, přijít na jiný myšlenky! Hlavně najdi něco zajímavýho, vole už!" zařvala Keira, zamávala cigaretou ve vzduchu a napila se horkého čaje. Následně začala opět šmátrat po kapsách.

"Procházím daty pirátěného InfoProbe ze serveru Xwayz.to. V posledních 12 hodinách byly datově nejvíce zahlcujícími jednotlivými požadavky na vyhledávání: 1) záběry herečky Julie Black na párty ruského oligarchy Vladimira Saharnova, 2) informace o pádu letadla Future Stratofortress společnosti Boeing v centru Šang-haje, 3) informace o neformální paravědecké a paramilitární organizaci Lovci kryptidů v ohledu na poslední léta jejich činnosti, 4) informace o včera zesnulém herci a neurodiverzitním aktivistovi Jonahu Loweovi..."

"Rozbal to třetí," řekla suše Keira, "to znělo atypicky."

"Data o neformální paravědecké a paramilitární organizaci Lovci kryptidů byla shromažďována pirátěným InfoProbe staženým ze serveru Xwayz.to na osobním počítačovém zařízení lokalizovaném v bytovém domě v Mottu, Creek City, Illinois, USA. Vlastníkem zařízení by měla být Wren Rivera. Social Security Number:..."

"Nech si podrobnosti," přerušila ho Keira, "ukaž mi, co si týpka hledala."

"Jedná se o velký balík videosouborů, textových souborů a jiných typů souborů datovaných období 40. a 50. let 21. století. Klíčová hesla, oddělená čárkami: Lovci kryptidů, 2040, 2041, 2042, 2043, 2044, 2045, 2046, 2047, 2048, 2049, 2050, 2051, 2052, 2053, 2054, 2055, Jack Owen, Pierre Leroy, Pauline Jetkins, Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli, Roger Neill, Londýn, kryptidi, zánik, rozhovor, publikace, poslední zmínky..."

"Někdo se vrtá v těch loserech z jihu, co?" uchechtla se Keira, a konečně vytáhla z kapsy krabičku, z níž do chladnoucího čaje vysypala dvě tobolky. Poté je vypila.

"Ano, Keiro. Vypadá to, že... loseři... z jihu... jsou v hledáčku této Wren Rivery."

"Můžeš stopovat její zařízení? Jakákoliv."

"Bez problémů. Spojení s mobilním telefonem Wren Rivery právě navázáno. Současná poloha zařízení: Creek City General Medical Center, Creek City, Illinois, USA. Mám zapnout mód Silent stalking?"

Keira se rozchechtala. "Přesně to udělej, Percy."

"Mód Silent stalking zapnut. Nastavuji mikrofon na optimální hlasitost."

"Jo, takhle to vypadá, když má člověk vlastní satelit," řekla si pro sebe Keira, odložila talířek s hrníčkem na stůl vedle jednoho z počítačů v místnosti, a vrazila mezi zuby cigaretu. Zahleděla se na fotografii sledované Američanky, kterou jí před oči umístil hologramový projektor. "Proč má o ně ta holka takový zájem?"

"Neohlížej se pořád."

"Když já nikdy ještě takhle letoun nenechal... zaparkovaný. Vždycky, když jsem se proletěl, jsem ho hezky vrátil do hangáru, na stejné místečko..."

"Hele, nemocnice je před náma."

Wren s Winnem opustili městský park a stanuli před Creek City General Medical Center. Budova to byla velká, snad se stovkami malých okének, nyní zatemněných. Hlavní dveře, z většiny prosklené, však působily přátelsky. Ve světle odráženém Měsícem se leskly jako naleštěné diamanty. 

Dvojice teenagerů však nezamířila k nim. Odebrala se k parkovišti za levým rohem budovy.

"Seš si jistý, že vstup do skladu je tady?"

"Tak bylo to na té mapě, na kterou jsme asi půl hodiny hleděli," odpověděl iritovaně Winn, "poslyš, Wren, já si pořád nemyslím, že je to dobrý nápad. I s tou tvou věcičkou... přijde mi to prostě... nedůstojné."

"Včera jsme oba podlezli pásku, která měla udělat nedůstojným vstup do lesa za Abramsovým rančem," odpověděla mu Wren, a usmála se, když v temnotě nahmatala kliku skladních dveří, "tohle je jenom nemocnice. Přes den sem lidi normálně chodí."

"Jenže hlavníma dveřma. Nelezou dovnitř potají, jak my, uprostřed noci, aby probudili nějakého chudáka, protože si s ním chtějí popovídat, a nemůže to pro ně prostě počkat do bílého dne," zasupěl Winn.

Wren otevřela dveře, prostoupila jimi a pak se na něj otočila. "Jestli nechceš jít, zůstaň si tady. Hlídej ten letoun."

"Počkej," vyhrkl Winn, a zavírané dveře zachytil oběma rukama, "teď už... jsem moc daleko."

Jakmile dveře zaklaply, zaťukala Wren prstem po malém kvádrovitém přístroji, který nesla na dlani levé ruky. Ozvalo se jakési prsknutí. "To byla bezpečnostní kamera v rohu," okomentovala ho dívka, "je vypnutá. Nikdo nás tu neuvidí. Zapni, prosím tě, baterku. Musíme najít dveře do chodby."

Následujíce světlo baterky, našli si teenageři cestu po schodech do třetího patra nemocnice. Tam se nacházelo oddělení urgentního příjmu. Wren s Winnem usuzovali, že zraněný muž musel být umístěn do jednoho z pokojů pro pacienty s vážnými zraněními. Bylo pravděpodobné, že na takovém pokoji se onen člověk nacházel sám.

"Co je vlastně ta věc zač?" zašeptal Winn, když se Wren přesvědčila, že přístroj byl zodpovědný za vypnutí další bezpečnostní kamery.

"Normální, po domácku vyrobený disruptor elektřiny. Otevře ti dveře, vypne CCTV kamery, přesvědčí automat, že si zasloužíš tyčinku zadara..." odpověděla Wren.

"Ne," pousmál se Winn, "tohle není 'normální' disruptor. To je nástroj pro zločince, ty jo."

Wren se zastavila a pohlédla mu do očí. V chodbě byla sice tma, ale i tak zaznamenal Winn v očích své kamarádky jakési naštvání. "Když jsi chudý, tak jsi zločinec. Že, Winne? Zkus, prosím tě, myslet."

"Sorry," řekl Winn, a mírně zaklonil hlavu, "nemusíš všechno brát jako útok."

Wren se otočila, a prohlédla si chodbu. "Myslím, že si nedokážeš představit, jak těžký je v těchhle časech život pro lidi, jako jsem já. Po všech těch finančních krizích... jak dělnický rodiny čím dál častěji bojujou o přežití."

"Mám tě teda pochválit za to, že sis vyrobila takový nástroj pro... přežití?"

"Moh bys prostě jenom držet hubu," řekla Wren, a učinila pár kroků vpřed, zatímco Winn stál na místě, "aspoň pro jednou."

"Whoa, whoa. Nebudeme se přece hádat, ne? Jsme jeden tým, vloupali jsme se navíc do nemocnice, v noci... tohle nemáme zapotřebí."

"Winne, prosím, ticho," řekla mu Wren, a pohlédla na nápis na dveřích, které jí byly nejblíž, "jestli bys mohl být tak hodný a posvítil mi tady na tu ceduli..."

"Jasně," řekl zklidněně Winn. Světlo baterky ozářilo čistou, bílou ceduli s nápisem "E.C. Patient-3403".

"To by mohl být on," šeptla Wren, "běžně by na těch cedulkách byla jména pacientů, že? Ale o tom pánovi se říkalo, že nemohl být identifikován... tak těžká byla jeho zranění v obličeji."

"Což je možná další důvod, proč bychom ho měli nechat spát, a pokud se s ním moc chceme vidět, navštívit ho jako normální lidi třeba někdy odpoledne nebo večer," pokusil se Winn naposledy rozmluvit kamarádce její plán. 

Wren na to nereagovala. Pozměnila nastavení disruptoru elektřiny, a zámek dveří pacientova pokoje rázem zacinkal. Dveře se pootevřely. Winn při vstupu dovnitř jen krátce přejel očima po detektoru čipu na stěně vedle dveří. Zaujalo ho, že zelené světýlko v jeho horní části zablikalo.

V pokoji skutečně někdo ležel na lůžku. Tvář měl natočenu k zatemněnému oknu. Ruce měl položeny na jemné přikrývce, jež zakrývala celé jeho tělo od hrudi k chodidlům. 

Wren zacloumala s Winnovou rukou. "Posviť na něj."

"Děláš si prdel? To nebudu dělat!" sykl Winn. "Probudím ho!"

"Proč tady jsme? Musíme se ho zeptat na ta monstra," zašeptala Wren.

"Ty jo, ty to fakt myslíš vážně, co? Já s tebou neměl chodit..."

"Nebuď srab."

"Nejsem srab, jenom se snažím být... trošku slušný... k němu!"

"Za dne by nás sem nepustili, a to ty víš," řekla mu naštvaně Wren, "proto jsi za mnou lezl jako vocas. Sám moc dobře víš, že ho taky chceš vyzpovídat! Tohle je naše jediná příležitost."

Přistoupila ke spícímu muži, a jemně se dotkla jeho pravé paže. Pacient se vylekal. Zahučel, trhl sebou a s šokem ve vykulených očích se zahleděl Wren do tváře. Dívce se rozbušilo srdce. Winn musel učinit několik kroků vzad. Pohled do pacientovy tváře nebyl nikterak příjemný. Celou hlavu měl ovázánu, na tvářích měl obvaz pokrytý zaschlou krví, ústa měl také překryta, a oči mu od sebe odděloval tenký pruh látky, zakrvácené od čela k ústům. Něco nesrozumitelného hučel.

Wren se podívala na Winna. Ten pozvedl obočí, krátce na ni koukl, pak pohlédl na podlahu, a pak zase na ni. Tohle byl tvůj nápad, ne můj, říkal očima.

"Promiňte," zašeptala Wren, "promiňte, že jsme vás vzbudili. Chceme se vás jenom na něco zeptat. Nemusíte se nás bát."

Muž stále něco hučel. Třesoucíma se rukama stahoval přikrývku ze svého těla. 

Winn přistoupil k nočnímu stolku u lůžka, a zapnul lampičku. Jakmile v pokoji zavládlo světlo, pacient se uklidnil. Seděl na kraji lůžka, chodidla na podlaze, a oba teenagery si prohlížel. Ti si povšimli složitých znaků, které měl vryty pod očima. Byl to přesně ten typ znaků, s jakým se setkali předešlého dne.

"Prosím, nezlobte se," řekla Wren, "moc nás mrzí, že jste se takhle vylekal. My vám nechceme nijak ublížit. Jenom... jenom se vás na něco zeptáme, ano? Je to možné? Mohl byste nám odpovědět na pár otázek?"

Muž hučel. Ukazoval na oba zvědavce prstem, a následně jej zamířil k tlačítku pro alarm zdravotním sestrám.

"Ne, prosím," řekl vyděšeně Winn, "jenom pár otázek. Tady moje kamarádka se vás na něco zeptá, ano? Může, prosím?"

Muž oddychoval, a stále si je prohlížel. Wren vysunula z kapsy svých kalhot notýsek s propiskou a opatrně mu jej podala. "Jenom pár otázek, ano? Můžete mi napsat odpovědi?"

Oddychování skončilo. Muž sklonil hlavu, popadl notýsek, a něco do něj propiskou napsal. Pak ho zase vrazil Wren do rukou. Na papíru bylo napsáno: "Vy nepatříte k těm, co se mě už vyptávali. Kdo jste? Proč jste sem vůbec vlezli?"

"Jsme Lovci kryptidů," odpověděla Wren, a opatrně muži ukázala na obličej, "a s monstry, co vám tohle udělala, už jsme také měli zkušenosti. Potřebujeme ale vědět víc."

Houštinami v parku před nemocnicí cosi rychle proběhlo. Ztratilo se to v temnotě noci stejně rychle, jako se to objevilo. Kdyby však v ulicích v tuto dobu někdo byl, mohl by si snad na vteřinku povšimnout toho, jak ta živá bytost na drobnou chvilinku zastavila, aby své zraky mohla zaměřit na to správné okno.

"Neměl bych nikomu nic dál sdělovat. Ale vím, co jsou zač," stálo na papíře v notýsku. 

Wren pokynula, a znovu jej muži vložila do rukou. "Znáte jejich jména? Víte něco o jejich druhu?" zeptala se zvídavě. 

"Znám," objevilo se na papíře v odpovědi, "ale vám to prostě sdělit nemohu."

"Proč?" zeptala se Wren.

Muži napsání odpovědi na tuto jednoduchou otázku chvíli trvalo. Když po několika desítkách vteřin vrátil notýsek opět Wren, stálo v něm: "Protože mi bylo řečeno, že nemohu nikomu věřit. Už jsem jeden takový psaný rozhovor podstoupil, a nebylo to zrovna příjemné. Ale detaily vám sdělit nemůžu. Byl jsem v agonii, léky na bolest ještě nepůsobily, a oni se mě ptali na hrozně detailní věci. Bylo to traumatické. Pak mi řekli, že jestli sem kdokoliv přijde, ať se tváří jakkoliv, jako policie nebo FBI, nemám jim věřit. Ty nestvůry se dokáží měnit. Viděl jsem to, byl jsem mezi nimi. Mění svou podobu. A já nemůžu vědět, jestli nepatříte k nim. Můžete mluvit anglicky, rozumět psanému slovu, a pořád nebýt lidi. Jestli jste mě přišli zabít, tak si poslužte. Stejně jsem prohrál."

"Ne, to... nás se nemusíte bát," řekla zděšeně Wren, a dlouze se muži zadívala do očí, "my víme, že se ty potvory dokáží měnit. Sami jsme to zažili. Že jo, Winne?"

"Jo," řekl Winn a odkašlal si, "měli jsme hrozně nepříjemný zážitek v tom lese... včera... víte, my jsme tam šli, teda, já jsem tam šel nejdřív, a tady kolegyně mě následovala..."

"Někdy se nebojíš jít první," usmála se Wren.

Winn její slova ignoroval. "... a pak nás sebral Spencer Abrams, zavedl nás do své chaloupky, a tam se z něj vyklubala ta příšera. Ukázalo se, že ho celou dobu napodobovala, a pak nás chtěla zabít. Byli jsme na půdě plné mrtvol, a..."

Muž zahučel. Zakryl si oči, a celý se sklonil. Plakal.

"Winne," řekla naštvaně Wren, "připomněl jsi mu něco hodně ošklivého."

Muž se několikrát se sykotem nadechl a vydechl, a pak vyrval Wren notýsek z rukou. Něco do něj napsal, nato jej zavřel, a gestem naznačil, ať ho dívka nyní již neotevírá. Dvakrát pokynul hlavou. Pak sebou opět trhl. Otevřely se totiž dveře pokoje.

"Všechno v pořádku?" zeptala se zdravotní sestra, přičemž s každým slovem tón jejího hlasu hloubl. Vytřeštěně hleděla na dva teenagery stojící u lůžka. Překvapením vykřikla: "Co tu děláte? Kdo jste?!"

"Pro-promiňte," řekl Winn, "my... my jsme si tady zapomněli odpoledne, během návštěvních hodin, fotbalový m-míč... m-můj fotbalový m-míč."

"Winne!" šeptla zděšeně Wren. "Nemusíš vždycky lidem lhát."

"A taky toaleťák!" vyhrkl Winn. "Byl někde tady, někde na stolku... kruci... doma jsem ho pak hledal, když jsem potřeboval na trůn."

"Co to má znamenat, vy drzoune?!" zařvala zdravotní sestra.

Pacient něco zahučel. Mával přitom divoce rukama, jako by se snažil oba teenagery jaksi omluvit. Oběma položil ruce na ramena. 

"Vy ty dva lidi znáte?" zeptala se sestra, a zavřela za sebou dveře. "Jak se sem dostali? Jak vůbec otevřeli dveře? Nemají čip! To tady byli schovaní celý den, nebo co? Jsou to vaši známí?"

Muž se náhle zarazil, jako by mu něco prolétlo hlavou. Snad nějaká vzpomínka na interakce s tou zdravotní sestrou. Něco mu tu nesedělo. A bylo mu to vidět na očích. Wren a Winn si toho povšimli.

Zahučel tak hlasitě, že div nepřišli dočasně o sluch. Přitom ukazoval oběma rukama na dveře. Zdálo se, jako by křičel jednoslabičné slovo. Snad... úprk? Běž? Nebo něco takového?

Sestra se začala smát. Smála se přímo ďábelsky. A měnila se u toho. Natahovaly se jí ruce. Prsty se proměňovaly v ostnaté hnáty. Rostla jí hlava, a z jednoho páru očí se stávaly páry tři. Z výšky sto šedesáti centimetrů během pár sekund vyrostla o téměř metr. Před trojicí se vyrýsovala jedna z těch příšer. 

"Bože, ne," zašeptal Winn, "ne znovu, prosím."

"Proč nezůstali v lese?" vyhrkla Wren.

Příšera se na ně vrhla. Pokusila se chytit Winna, a ten jen tak tak unikl její pařátě.

Wren sevřela pacientovu paži. Notýsek s propiskou rychle schovala do kapsy, a vytáhla z ní disruptor elektřiny. "Držte se!" zařvala.

Ve chvíli se v pokoji rozsvítila všechna světla. Winn s Wren měli snad první příležitost pořádně si tu bestii prohlédnout, v každém detailu, a bez jediného stínu, který by část jejího těla zakrýval. Ty bublající papily na těle, ty mžourající oči plné zla, ty točící se ostny na předních končetinách... V umělém světle to byla ta nejodporněji vypadající živá bytost, jakou by si člověk dokázal představit. 

Teenageři neměli moc času na to, aby ji obdivovali. Využili toho, že ji náhlé rozsvícení každého světla v pokoji, malého i velkého, na stropě, stěně i na monitorech všech přístrojů, dočasně oslepilo. Dveře šly zevnitř bez problému otevřít, a tak dvojice spolu s pacientem vyběhla na chodbu. Na té už bylo dost povyku.

"Co se tu děje?!" vykřikla zdravotní sestra, jež k nim přiběhla. Byla to ta, kterou netvor v pokoji úspěšně imitoval.

"Ani nechtějte vědět, slečno," řekl na to s úsměškem Winn.

"Co tu děláte? Kdo jste?!" zařvala na něj a na Wren.

"Zase ty samé otázky?" uchechtl se Winn. Nato dostal facku do tváře. Sestra to rozhodně nebrala jako legraci.

"Tam uvnitř... je příšera! Stejná příšera, která tomuto pánovi..." pokusila se vše krátce vysvětlit Wren, ale její slova byla přerušena hlasitým boucháním do dveří z vnitřku pokoje.

"Pojďte za mnou," řekla vyděšeně sestra, a trojici odvedla na služebnu na druhém konci chodby, "zavoláme policii."

Na služebnu nato přiběhly i všechny ostatní zdravotní sestry, které kvůli rámusu pobíhaly po chodbě. Bylo jich tak moc, že prakticky zatarasily únikovou cestu ven. A právě v tu chvíli obrátila Wren oči v sloup. Přece ji to mělo napadnout.

"Jsme v hajzlu," řekla a protřela si oči, "tohle přesně chtěli."

Winn se nemusel doptávat, co tím myslí. Všechny sestry se totiž v mžiku začaly měnit v devítioké, dvě stě čtyřicet centimetrů vysoké nestvůry s papilovitou kůží a s ostnitýma rukama. Mladík se odvážil říct jen jedno: "Wren, bylo to nedomyšlený. Strašně nedomyšlený."

Pokračování příště...

Chicken jockey

Tento moment si kolektivně zapamatujeme jako nejnižší stupeň v historii Blogorgonopsida. Každý z vás, kdož spatřil titulek tohoto článku, kroutí jistě hlavou. Všechen lid, jenž zavítal dnes na jeden z nejdéle existujících paleoblogů v České republice s nadšením k naučení se něčemu novému, zpracovává nyní první šoky. K čemu jen se to autor uvolil? Čím jen se rozhodl svůj fakty nabitý web pošpinit? Přišel čas provést otřesný zločin. Nemohu to již v sobě dále potlačovat. Nemohu udržet obsesivní myšlenky na slepičího žokeje ve svém kraniálním ořechu. Musí ven!

Víte, stalo se něco strašného. Dnes nemám nápad na článek. Mohl bych tedy blog nechat ležet ladem. Ale protože jsem zvíře vždy umanuté, řekl jsem si, že i v den, kdy nemám nápady a hlavně čas na článek, musí se na blogu přec jen něco objevit. A když pravlčí memy byly již tento týden vyplýtvány, a mně nyní zbývá 6 minut k dokončení tohoto článku (protože od devíti večer mám program!), musí zkrátka na blog něco jednoduchého. Něco, co ve vás navždy probudí hněv. A možná si říkáte, není autor třeba napitý? Nemá snad nějaké halucinace? Či nějaké vážné potíže? Ano, potíž by tu jedna byla - jak jsem psal včera v Obrázku týdne, mám brainrot! Minecraftí brainrot! A může za to jen a pouze mistrovské dílo jménem A Minecraft Movie!

Nebyl bych to ale já, kdybych napsal jen zcela nepřínosný příspěvek. Ne, to by byla skutečná zrada všeho! To bych vskutku vyplýtval váš čas a ukázal bych, že mé blogování je čistě egoistická záležitost... že co den, to článek, je zkrátka věc, která má těšit jen a jen mně, a že na obsahu nezáleží. Fuj! Jak ohavné to myšlenky! Nikoliv, hodlám s vámi sdílet originálního Chicken jockey. Ne toho bastarda nad tímhle příspěvek, ale chicken jockey z Marvel Comics. Všichni se těšíme na Fantastic Four: The First Steps, superhrdinský film jdoucí do kin v červenci, že? Zatím jsem se nesetkal s žádnými negativními názory (kromě negativních názorů anti-woke kreténů, které osobně považuji za podlidi, takže se nepočítají) na tento snímek. A abych vás na novou FF navnadil ještě víc (a od studia Disney za to dostal hezký balíček, wink wink), hodlám vám tu prezentovat panel z jednoho staršího komiksu, ve kterém si Mr. Fantastic a jeho syn Franlin zahráli OG chicken jockey.

Tak jo, mám pro dnešek splněno, a běžím! 😆

Obrázek týdne 18. 4. 2025

Another week, another brainrot. Seriously. Pryč ale od nepochybně mistrovského díla jménem A Minecraft Movie - právě v kinech - které mne v posledních dnech pobláznilo. S koncem pracovního týdne je totiž čas na další příspěvek do obrázkové rubriky! Před několika dny jsem narazil na toto výtečné, humorné dílo spisovatele a občasného malíře Colonela Hammera, a jakmile jsem jej přejel očima, bylo mi jasné, že z něj musím učinit další Obrázek týdne. Jen si představte, že byste se narodili do světa, ve kterém mají lidé místo psů neptačí dinosaury, a ti s nimi vyrážejí na všelijaké výlety, třeba i do těch nejvíce zablácených míst. Na jednu věc by se právě na takových výletech mohli někteří z těch dinosauřích společníků dosti hodit...

Popisek k obrázku: S přicházejícím jarem se neobvyklá dvojice přátel druhů Homo sapiens a Nanuqsaurus hoglundi vydala na pěší túru do divočiny. Nesouce velké batohy, zásoby jídla i vody na mnoho dnů, ocitli se náhle cestovatelé v nezáviděníhodné situaci. Poněvadž se otepluje, sníh taje, a tak se dříve bílé planiny proměňují ve šplouchavý hnědý močál. Lidský cestovatel by si nerad zašpinil jediné teplé oblečení, které na tuto cestu má. Naštěstí vycvičil svého dinosauřího společníka tak, aby mu v jakékoli situaci pomohl. Nanuqsaurus vzal opatrně za zuby popruh jeho batohu, a nyní jej nese přes zabahněnou pláň. Jediný, kdo se ušpiní, je tedy dvouapůlmetrový tyrannosaurid. Snad pro něj bude jednodušší zbavit se nepříjemného, lepkavého bláta, až dvojice dorazí ke vzdálenému jehličnatému lesu, kterým si pak chce klestit cestu dál. Bude stačit trocha sněhu ve stínu, a bláto se z opeřených zadních končetin, břicha a spodku ocasu snadno setře. V tomto světě spolu lidé a neptačí dinosauři žijí bok po boku. Kdo ví, proč tomu tak je. Došlo k nějaké inkurzi dimenzí? Byli prehistoričtí veleještěři přivedeni zpět klonováním? Jsou jen narostlými geneticky upravenými kuřaty, fenotypicky blízkými svým prehistorickým bratránkům? Nebo vůbec nevymřeli a lidé se zkrátka vyvinuli po jejich boku, což je však opravdu dosti nepravděpodobné? Je to svět odlišný od toho našeho. Kamarádské mezidruhové vztahy v něm však očividně nejsou o nic slabší, než v naší realitě. Podobně jako u nás mohou být pes a člověk přátelé, v onom světě vznikají blízká přátelství mezi lidmi a třeba právě tyrannosauridy.

Musím říci, že tento obraz se mi opravdu líbí. Klidně by mohl být panelem v nějakém komiksu. Zkrátka brilantní dílo. Nanuqsaurus se mimochodem v obrázkové rubrice objevil se začátkem loňského října.

V příštích dnech vás čeká dokončení 2. kapitoly Nových lovců kryptidů nazvané Svět bez legend! Jaké máte zatím z nového příběhu odehrávajícího se ve fikčním světě, který je dlouhodobým návštěvníkům Blogorgonopsida dobře znám, pocity? Nový tým, nový vysokorychlostní letoun, temnější budoucnost... Osobně jsem v tom fikčním universu tak rád znovu! Jinak pracuji také na dubnových dokumentárních novinkách, ale ty očekávejte až spíše s koncem měsíce. 

Toť tedy protentokrát vše, nechyťte do příště nějaký brainrot, jako já. La-la-la-láva, ku-ku-ku-kuře...

Vesmírný turismus ve spojení s oligarchickým feminismem?

Je možné, že jste ve smršti zpráv před několika dny, konkrétně 14. dubna, narazili na nechvalně známá jména Katy Perry, Lauren Sánchez a Jeff Bezos ve spojení s vesmírem. Raketa bývalého CEO Amazonu, zakladatele raketové společnosti Blue Origin a v současnosti třetího nejbohatšího člověka planety, nazvaná The New Shepard, totiž na 11 minut odnesla posádku tvořenou šesti ženami na malý výlet do výšky 100 kilometrů nad zemským povrchem. Cestovatelky si mohly užít pár chvil volného poletování na palubě rakety, než se kapsule zase vrátila do Texasu. Některá média tento krátký komerční let vyzdvihovala jako malý krůček pro člověka, zato velký skok pro lidstvo právě proto, že celá posádka byla tvořena ženami. Někdo s velmi omezenými znalostmi naší společnosti by tak mohl celou událost označit za feministickou akci, která napravuje nerovné zastoupení žen mezi cestovatelstvem do kosmu. Jenže je tu háček - některé ženy na palubě The New Shepard jsou ultrabohatými osobami z oligarchického světa. Konkrétně hovořím o zpěvačce Katy Perry, bývalé manželce vrchního křesťanského anti-vaxxerského griftera Russella Branda, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání několika žen. Hovořím také o Lauren Sánchez, která je zasnoubená s Bezosem. Žádný pokrok, jen privilegium. Tyto ženy se na výlet do vesmíru zprostředkovaný Bezosem dostaly jen proto, že mají velké jmění (Perry má net worth o 350 milionech amerických dolarů, Sánchez má alespoň 30 milionů dolarů a v důsledku nadcházejícího formálního svazku mezi ní a Bezosem má obrovské bohatství nadále zaručeno). Nejsou astronautkami, nejsou vědkyněmi, jsou to prostě jen další ultraboháči. A to má s feminismem, který je o rovnostářskosti všech lidí, pramálo společného. Je to prostě jen další grift velké soukromé společnosti, do které jdou obrovské peníze. 

Co se týče dalších cestovatelek na tomto mediálně senzalizovaném výletu, mají s výše uvedenými společného méně. Bývalá vědkyně pracující pro NASA Aisha Bowe si možná zrovna tu kritiku nezaslouží; stala se díky tomuto výletu šestou BIPOC ženou, která překročila Kármánovu hranici a ocitla se v kosmu. Amanda Nguyen je aktivistka stavějící se mnoho let proti sexuálnímu násilí. Gayle King je mediální osobnost, žurnalistka ze CBS. Poslední z cestovatelek, Kerianne Flynn, je producentkou dokumentárních filmů, a je zodpovědná například za snímek This Changes Everything (2018), který se zabývá sexismem a pohlavním zneužíváním v Hollywoodu. Tyto čtyři ženy si pro své přínosy společnosti zaslouží více pozornosti, první dvě uvedené ultrabohaté cestovatelky však symbolizují něco, co by se možná dalo nazvat oligarchickým feminismem. 

Kármánova hranice - kde "začíná" vesmír. Obrázek z webu Zephalto

Není to můj nápad. Nezávislé britské zpravodajské médium Novara Media, které je pro mne osobně dlouhodobě jedním ze zdrojů informací o dění ve světě, označilo cestu Katy Perry do vesmíru jako "nejhorší typ girlboss feminismu". Častá kontributorka společnosti Helena (NoJusticeMTG), jež mimochodem studovala astrofyziku, řekla v živém vysílání Novara Live: "Nebyly prolomeny žádné bariéry. Toto je komerční let do vesmíru. Toto je reklama. Nikdo neprolamuje žádné vědecké hranice." Ohledně letů do vesmíru, jak si je představuje Bezos, uvedla Helena: "Ta idea, že by to mělo být v podstatně privatizováno? Je to privatizovaná služba, která se dostává bohatým na úkor kohokoliv jiného." Dosud fakta, že? Pokud by někoho napadlo obhajovat komerční lety oligarchů do vesmíru, ať už jsou ženami nebo muži, pak to musí být ztracenec aktivně se stavějící na stranu svých ekonomických utlačovatelů. Zastávat takovou pozici asi soudného člověka nenapadne, že? Helena ještě dodala: "Existuje zřejmě hodně žen, které pracují ve vědě, jimž měla být dána možnost cestovat s Blue Origin nebo v nejmenším alespoň vidět Zemi z vesmíru, a oni to místo toho dávají influencerům a lidem v manželských svazcích s boháči. Promiňte, ale tohle je nejhorší typ girlboss feminismu." Sledovat Kary Perry, jak levituje před kamerou s kytičkou v ruce, a po přistání rakety vykládá, jak cítí "spojení s láskou", je bolestné. Není to tak bolestné, jako vidět Trumpa vymýšlet odpovědi na otázky, na které absolutně nezná odpověď, protože o víkendech hraje golf, zatímco se Amerika rozpadá; ale i tak je to bolest. 

Oligarchický feminismus je takovým ošklivým dvojčetem liberálního feminismu, který též není skutečným feminismem. Liberální feminismus je ten nápad, že je třeba dosazovat do pozic CEO velkých korporací více žen nebo mít více ženských lídrů - pokroucená myšlenka vycházející snad z nějakého genderového esencialismu, podle kterého jsou ženy jiné než muži. Nechceme určitě více fašistek ani ultrabohatých žen, stejně jako nechceme více fašistů a ultrabohatých mužů. To, kdo vládne, kdo je ekonomicky mocný a kdo vede nacionalistickou stranu, nezávisí na genderu, pohlaví ani etnicitě - fašoun je fašoun, oligarcha je oligarcha, a zaslouží si zmlátit (minimálně v případě fašisty) a vydanit (v případě oligarchy, i když ti největší by pár facek taky zasloužili). Reakcionáři si neustále myslí, že feminismus je o zrovnoprávnění možností pro ženy - možností stát se bohatými nebo vládnout. Ale není to tak. Feminismus je o rovnosti, o vytváření rovnostářské společnosti. Je o odstraňování útlaku všech, včetně cis mužů samotných. Rozhodně je o právech trans lidí, queer lidí nebo o disability justice. Oligarchický feminismus je jen o dosazení cis žen do privilegovaných pozic proto, že jsou privilegované. Tak jednoduché to je. Pokud jste snoubenka třetího nejbohatšího zloděje planety, pak očividně máte přístup ke všemu, a dokonce i vesmír vám otevírá své náruče. Nezáleží však na tom, jakého jste genderu, prostě jste boháč. Tahle reklama, kterou si Blue Origin udělali, není o posílení žen a už vůbec ne o inspirování budoucích astronautek nebo astronautů. 

STEM obory jsou dlouhodobě nevlídné k ženám, o čemž jsem psal na Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Nebylo by fajn vzít na let do vesmíru studentky astronomie? Akademičky? Skutečné astronautky? Ne, Bezosova soukromá firma usilující o soukromé lety do vesmíru pro ty nejbohatší prostě hodí na palubu mediální hvězdu, která pak před kamerami vykládá blbosti o "spojení s láskou" a působí u toho neskutečně trapně. Ano, do vesmíru by mělo mířit více žen, ale tohle není řešení. Pro více zde přikládám sedmiminutový segment z Novara Live, moderovaný Michaelem Walkerem, jedním ze zakladatelů média, s kontribucí již citované Heleny.

Pokud někdo tento komerční výlet ženského týmu do vesmíru bral jako cokoliv pokrokového, pak spadl do stejné pasti, do jaké spadlo nemálo lidí v souvislosti s těmi senzalizovanými zprávami o "návratu pravlka" aneb o genetické modifikaci vlka obecného jinou velkou soukromou společností. Je to prostě ostuda. A podobných senzací nás ještě tolik potká. Smutné.