To ten čas letí. Máme již třetí lednový pátek, což samozřejmě znamená třetí letošní Obrázek týdne na blogu Blogorgonopsid! Stále se nemohu zbavit své touhy přidávat do této rubriky zasněžená a zaledovatělá díla. Je ostatně leden, myslím tedy na led, a i když venku není moc sněhu, mělo by být momentálně pod nulou, takže na tričko to zrovna není. Včera jsem při hledání ledových obrazů nalezl toto dílo. Vzdálíme se opět paleoartu, a podíváme se společně na fotografii pořízenou před 30 roky, kdy jižní ledovce nebyly ještě v tak katastrofickém stavu kvůli změně klimatu, jako dnes, byť i tehdy se jim již nedařilo nejlépe. Autorem tohoto snímku je Cherry Alexander. Spolu s Barrym Alexanderem pořizuje skvělé fotografie z polárních regionů, pro více se podívejte na web Nature Picture Library. Jak se vám tato fotografie líbí?
Popisek k obrázku: Skupina tučňáků uzdičkových (Pygoscelis antarctica) se shromáždila na hladkém okraji kusu obrovského modrého ledovce. Jejich štěkavé živoření přehlušuje hluboké tóny vyluzované nárazy pomalu se vlnící oceánské vody o ledovec. Někteří z nich se chystají seskočit dolů, do vod plných krilu, hlavonožců a ryb, kterými se tento ptačí druh živí. Za potravou jsou tučňáci uzdičkoví schopni každodenně odplavat až 80 kilometrů od pobřeží, a pak se zase vrátit. Je možné, že až se na moři nasytí, sejdou se do méně než osmnácti hodin opět na tomto místě, na modrém ledovci. Pár tučňáků už do vody zamířilo, a zahájilo tak nový lov. Nejsou však jediným ptactvem, které velký kolos čnící nad Jižním oceánem přilákal. Nad tučňáčí skupinou vidíme letět buřňáka holubího (Pachyptila desolata), modronohého zaoceánského cestovatele s rozpětím křídel kolem pětašedesáti centimetrů. Na rozdíl od nich není lovcem ryb, ale specializuje se na požírání zooplanktonu, který polyká po procezení vody skrze svůj zobák. Momentálně se nachází příliš vysoko, aby se k nějakému zooplanktonu dostal, a spíše si užívá let nad majestátním útvarem tvořeným vodou v pevném skupenství. Snímek byl pořízen na březích ostrova Zovodovski, který je součástí Jižních Sandwichových ostrovů. Od doby, kdy tato fotografie byla vydána, tedy od roku 1995, se Antarktida výrazně proměnila. Takový ledovec Drygalski na východním pobřeží Grahamovy země ztrácel mezi lety 1995 a 2019 každým rokem 4 gigatuny svého objemu. Ledové čepičky dnes tají šestkrát rychleji, než v 90. letech; grónský a antarktický ledovec dohromady v letech 1992 až 2020 ztratily 7560 miliard tun ledu. Klimatická změna je zásadním problémem pro tučňáky uzdičkové, a ze všech současných problémů pro ně představuje primární nebezpečí. Úkazy, jako je tento modrý ledovec, jsou dnes mnohem vzácnější, než před oněmi třiceti roky, a vzácnějšími se budou stávat i nadále, nezačneme-li změnu klimatu efektivně řešit.
Tato fotografie vysloužila Cherry Alexander v roce 1995 cenu Wildlife Photographer of the Year. Fotografická dvojice Barry a Cherry Alexanderovi je autory publikace 40 Below: Traditional Life in the Arctic, shromažďující fotografie ze života indigenního obyvatelstva opačného ledového kusu planety. Kromě toho byli konzultanty při tvorbě dokumentárního cyklu Human Planet od BBC, vydaného v roce 2011.
Jak vidíte, rád věnuji v posledních měsících značnou pozornost tučňákům. Ke druhu vyobrazenému na této fotografii patřil i slavný gay pár Roy a Silo ze Central Park Zoo v New Yorku!
Co dalšího můžete na blogu čekat v brzké době? Těšte se na druhou část 6 vybraných druhů kynodontů! Jinak stále platí tišší režim, přispívám tedy jen párkrát týdně. Poněvadž k tomu nebudu mít zřejmě jinou příležitost, alespoň závěrem tohoto článku bych ty z vás, kteří mají zájem o přírodopisné dokumenty, chtěl upozornit na Winterwatch 2025, který se začne vysílat příští úterý, 21. ledna, na BBC Two. Nenechte si ho ujít!
