Nové přírodovědné dokumenty z prvních tří měsíců roku 2025

A je tu další napěchovaný seznam nových přírodopisných dokumentů, které byly zatím vydány v roce 2025! Předchozí článek do rubriky Dokumentární novinky vyšel 22. února, a shrnoval informace o titulech, jako byly Dino Birds, Extraordinary World with Jeff Corwin či Winterwatch 2025. V tomto příspěvku ještě zůstaneme trochu v zimě, protože vám musím představit nové dokumenty, jež vyšly v lednu a únoru, a o které jsem před psaním předchozího článku nezavadil. Zároveň mám však pro vás i několik nových titulů z konce února a z března! Za kompletnost nikdy nemohu ručit, ale myslím si, že z následujících 9 titulů si určitě něco vyberete! Dále to nebudu protahovat, pojďme se na ně podívat!

In Her Nature

Březen je měsícem, kdy každoročně slavíme Mezinárodní den žen, tedy svátek umožňující reflektovat úspěchy feministického hnutí cílícího k rovnostářské společnosti. Z toho důvodu jako první v tomto článku uvádím brilantní nový dokumentární seriál In Her Nature (V její přírodě), který je od 13. března 2025 vydáván na webu americké televizní stanice PBS. Jednotlivé epizody také přibývají na oficiálním YouTube kanálu cyklu Nature, v jehož rámci je tato série uváděna. In Her Nature pojednává o bioložkách, ochránkyních přírody či průvodkyních chráněnými oblastmi, které pomáhají přetvářet moderní ochranu přírody a přicházejí s novými způsoby, jak zabránit současnému vymírání druhů nebo jej alespoň zpomalit. Jak uvádí oficiální web In Her Nature, tolik příběhů z přírody je vyprávěno skrze mužský (a já bych si dovolil doplnit maskulinní, heteromaskulinní a heteropatriarchální) objektiv, což je samozřejmě špatně. Tento dokument přispívá ke zvýšení diverzity hlasů těch, kteří se zabývají přírodním světem, v médiích. Seznamuje diváky s odvážnými ženami, které bojují proti pytlákům, a s environmentalistkami, které se stavějí proti korporacím vydělávajícím na palmovém oleji na úkor deštných lesů. Seriál má čtyři epizody, z nichž každá má stopáž 21 až 22 minut. První díl, The Rhino Whisperer (Zašeptávačka nosorožců) nebo též Nepal (Nepál), vypráví příběh Domy Paudel, první nepálské průvodkyně přírodou, která po nocích ve spolupráci s nepálskou armádou chrání nosorožce indické a další ohroženou faunu před pytláky. Ačkoliv byla její matka zabita nosorožcem, Doma se o tyto nádherné savce ráda stará a pomáhá rehabilitovat a vychovávat opuštěná nosorožčí mláďata - ta jsou často pozůstalci po pytláckých útocích, které si vybraly daň života jejich matek. Druhý díl, Costa Rica (Kostarika), se zabývá prací doktorky Rebeccy Cliffe a jejího týmu, jež se snaží zařadit lenochody na seznam ohrožených druhů. V rámci Great Sloth Census, prvního celosvětového sčítání lenochodí populace, cestuje Rebecca kostarickými džunglemi a setkává se s těmito často přehlíženými, pro některé bohužel "nudnými" (opak je pravdou!) savci. Třetí epizoda, Saving the World's Rarest Lemurs (Záchrana nejvzácnějších lemurů světa) či též Madagascar (Madagaskar), zavádí diváky na "osmý kontinent" za ohroženými lemury a želvami, a představuje práci Maholy Ravaloharimanitry, která se snaží o jejich záchranu v ambalafarském lese. Ve čtvrtém díle, Indonesia (Indonésie), se diváci seznámí s ochranářským týmem vedeným Farwizou Farhan, pracujícím na severní Sumatře - v domově orangutanů, tygrů a sumatranských slonů. Epizoda je zaměřena na Farwizin vítězný soud se společností zodpovědnou za pěstování palem olejných na chráněném území. Producentkou a hlavní kameramankou In Her Nature je Jocelyn Stokes, která pracuje pro BBC Earth, National Geographic a Mongabay. Režisérkou a další producentkou série je Katie Schuler (Pangolin), výkonnou producentkou je pak Susan Wood. Za kamerami byly dále Sara Matasick (Path of the Panther), Melanie Lippert (Pristine Seas) a Allegra Hutton. Hudbu k sérii složila Tammy Ari (The Australian Wars). Není pochyb, že In Her Nature je důležitým dokumentárním seriálem - i v dokumentárním průmyslu je obrovský gender gap a jiných, než mužských hlasů, je v něm méně. Doufejme, že tento seriál znamená příchod tolik potřebné změny! Trailer ke zhlédnutí zde. 

The Americas

Nadšeně očekávaná desetidílná dokumentární série The Americas (Americký kontinent) vyprávěná hercem Tomem Hanksem (Bridge of Spies, The Post, The Da Vinci Code) měla premiéru na americké televizní stanici NBC v neděli 23. února 2025. Vycházet má až do 13. dubna, a o týden později, 20. dubna, má pak vyjít film o filmu s názvem The Making of The Americas. Tato velká koprodukce studií Universal Television Alternative Studio a BBC Studios Natural History Unit poskytuje hluboký vhled do životů zvířat a rostlin Severní a Jižní Ameriky, od zamrzlé Arktidy až po jižní cíp Patagonie. První epizoda, The Atlantic Coast (Atlantské pobřeží), se zabývá například orlovci říčními v zálivu Chesapeake, medvědy baribaly v Tennessee či divokými koňmi v Severní Karolíně. Druhý díl, Mexico, který měl též premiéru 23. února, se zaměřuje mj. na kaktusy sonorské pouště, chápany tropických lesů Yucatánu či na monarchy stěhovavé vykonávající každý rok nejdelší migraci ze všech obratlovců (z Mexika do Kanady a zpět). Třetí epizoda, The Wild West (Divoký západ), se zabývá americkým západem a jeho zvířecími obyvateli, včetně kojotů, lišek a vyder Yellowstonu, rysů červených Arizony či bizonů Jižní Dakoty. Čtvrtá epizoda, The Amazon (Amazonie), je zaměřena na největší pralesní ekosystém planety, a seznamuje diváky s tapíry, vydrami obrovskými, kybarami, anakondami, jaguáry, harpyjemi, kajmany a mnoha dalšími klasickými obyvateli Amazonského deštného lesa. V pátém dílu, The Frozen North (Zamrzlý sever), zavítají diváci do Arktidy a seznámí se s mroži na ostrově Round Island, ledními medvědi lovícími tuleně na zamrzlém Hudsonském zálivu v zimě či s kanadskými rysy a zajíci běláky v kanadském Yukonu. Šestá epizoda nese název The Gulf Coast, a pojednává mj. o louisianských baribalech, sýčcích králičích na ostrově Marco Island či ocelotech v Texasu. V sedmém dílu, The Andes (Andy), proniknou diváci do světa medvědů brýlových, kachen bystřinných nebo též tří druhů plameňáků shromažďujících se v obřích počtech v Laguna Colorada v Bolívii. Dnešní epizoda, The Caribbean (Karibik), bude zaměřena na vorvaně ve vodách Dominikánské republiky či na teritoriální kolibříky z malých karibských ostrůvků. Nadcházejícími epizodami jsou The West Coast (Západní pobřeží) a Patagonia (Patagonie). Seriál The Americas se těší velké popularitě. Jedná se o další velkorozpočtový dokument v attenboroughovském stylu, navíc s hudbou od Hanse Zimmera (The Dark Knight Trilogy, Man of Steel, The Lion King), Anžeho Rozmana (Prehistoric Planet) a Kary Talve (The Planets). Vytknout mu však můžeme jeho konvenčnost. Některým kritikům se také nelíbí Zimmerova "příliš filmová" hudba pro seriál, která některé scény zbytečně dramatizuje. Výkonným producentem The Americas je Mike Gunton (Planet Earth III). Za kamerami byli při natáčení mj. Joris van Alphen (Tiny World), Rolf Steinmann (Big Beasts) či Matthew Polvorosa Kline (America's National Parks). Oficiální trailer můžete zhlédnout zde. 

A Real Bug's Life: Season 2

Možná jste viděli 1. sérii dokumentu A Real Bug's Life (Skutečný život brouka), o které jsem psal loni v únoru. Sestávala z pěti epizod, a byla uvedena 24. ledna 2024 na streamovací službě Disney+. O rok později, konkrétně 15. ledna 2025, se na Disney+ objevila 2. série, sestávající z pěti nových dílů. Nabízí pohled do života hmyzu a dalších bezobratlých v dalších prostředích, které nebyly pokryty v první řadě. První epizoda 2. série, Love in the Forest, se zabývá hmyzími námluvami v lesích; druhá epizoda, Life's a Beach, zavádí diváky na pobřeží mj. za kraby poustevníčky; třetí díl, Tiny Heroes Down Under, se zabývá různorodým australským hmyzem a dalšími bezobratlými; čtvrtá epizoda nesoucí chytrý název Once a Pond a Time zprostředkovává pohled do života bezobratlých v rybníku uprostřed léta; a konečně pátý díl, The Making of... a Fly on the Wall, poskytuje pohled do zákulisí natáčení všech předchozích epizod (včetně těch z 1. série) nejen v makrostudiu. Za novou řadu jsou zodpovědni stejní producenti, jako v případě řady první; mezi nimi jsou Lucy Bilson (Animal), Pamela Caragol (Secrets of the Octopus), Nell Gordon (Sharkcano: Hawaii), Richard Walker (Saving Lives at Sea) nebo Helen Williamson (Animals After Dark). Mezi kameramany se pro 2. sérii přidali Will Foster-Grundy (Asia, Planet Earth III) a Wade Muller (Aquaman and the Lost Kingdom). Vypravěčkou je, stejně jako v případě první řady, herečka Awkwafina (Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings). Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Yellowstone Wolves: Succesion

Letošní lednovou novinkou, která musí na tomto blogu být zmíněna, je hodinový dokument Yellowstone Wolves: Succesion (Yellowstonští vlci: Sukcese) režisérky Leslie Schwerin (Great Migrations, Snake City). Premiéru měl 17. ledna 2025 na americké verzi National Geographic Channel. Snímek se zabývá dynamickými životy různých vlků žijících v Yellowstonském národním parku - potomků zvířat, která do něj byla v 90. letech reintrodukována, což přispělo k záchraně tamního ekosystému před nadměrným spásáním ze strany jelenovitých. Poskytuje vhled do sociálního života vlků, od společného lovu přes invaze teritorií cizích smeček až po vyhánění některých členů smečky. Připisuje sledovaným vlkům lidské personality (což samozřejmě není úplně ideální!), jako šikanéři, stařešinové či vůdčí osobnosti, a tímto způsobem se snaží vytvořit zajímavé drama (byť antropomorfizované). Zároveň však také poskytuje vhled do práce ochranářů a zaměstnanců Yellowstonského národního parku, kteří vlky chrání, monitorují a studují - mezi nimi je například Rick McIntyre, autor knihy War Against the Wolf: America's Campaign to Exterminate the Wolf (Válka s vlkem: Americká kampaň za vyhubení vlka) z roku 1995. Leslie Schwerin je nejen režisérkou, ale také scénáristkou tohoto filmu, dále má na něm scénáristický kredit i Paul Spillenger (Life, Frozen Planet). Výkonnou producentkou Yellowstone Wolves: Succesion je Jeanine I. Butler (Game of Sharks), dále se na produkci podíleli Danielle Skipper (Secrets of the Zoo: Tampa) a Bob Landis (Return of the Wolf). Hudbu k filmu složili bratři Lucové (The Lego Ninjago Movie). Snímek je dílem společnosti Yellow Border Production Services. Trailer ke zhlédnutí zde.

Mollie's Pack

Co se vlků prvního kdy zavedeného národního parku týče, výše uvedený film není jedinou novinkou, která musí do dokumentárních novinek zamířit. V pátek 21. března 2025 byl na DC Environmental Film Festival v The Burke Theatre u US Navy Memorial ve Washingtonu D.C. promítán nový film Mollie's Pack (Mollieina smečka), pojednávající též o yellowstonských vlcích. Jedná se o celovečerní, 93 minut dlouhý dokumentární snímek režiséra Thomase Winstona (Path of the Panther, Expedition Wild, Epic Yellowstone). Vypráví příběh Mollie Beattie, první ženy, která vedla US Fish and Wildlife Service, a která rozhodla o reintrodukci kanadských vlků do Yellowstonského národního parku v roce 1995 s cílem zachránit tamní ekosystém před overgrazingem způsobeným přemnoženými býložravci. Rozhodnutí, jež Mollie Beattie učinila, bylo toho času kontroverzní, ale v průběhu let se ukázalo, že bylo také správné. Mollie si velmi rychle vybudovala vztah s vlčicí přezdívanou Alpha Female Wolf No. 5, a tak se v podstatě stala součástí introdukované vlčí smečky. Mollie's Pack je příběhem mezidruhového přátelství na popředí údajně největšího reintrodukčního ochranářského projektu 20. století. K příležitosti vydání snímku učinil web Mongabay, mediální partner DC Environmental Film Festivalu, velice pěkný rozhovor s Thomasem Winstonem. Mollie's Pack je dílem společnosti Grizzly Creek Films, kterou Thomas založil a dodnes vlastní. Film byl natočen pro IMAX kina, a je vizuálně i vypravěčsky podmanivý. Oficiální trailer k Mollie's Pack (ještě s pracovním názvem Lost Wolves of Yellowstone) můžete zhlédnout zde.

Winterwatch in Wales

Od úterý 18. února do úterý 25. března 2025 se na britské televizní stanici BBC Two premiérově vysílal nový šestidílný seriál Winterwatch in Wales (Winterwatch ve Walesu) provázený velšskou dokumentární legendou Iolem Williamsem (Wild Wales, Iolo's Borderlands, Springwatch). Podobně jako Springwatch in Wales z loňského června a července, i Winterwatch in Wales je složen z mnoha předtočených segmentů, které se vysílaly v rámci předchozích sérií Watches - v tomto případě konkrétně v rámci Autumnwatch a Winterwatch - a které samozřejmě byly natáčeny v této části Británie. Iolo se objevuje v nových scénách v úvodu a v závěru epizod, a někdy i mezi samotnými segmenty, do kterých diváky uvede. V průběhu série však v těchto nových scénách navštěvuje místa, která se ještě ve Watches neobjevila. Každý z šesti dílů má 28 až 29 minut. První epizoda, Taking Refuge (Skrývání se v úkrytu), zkoumá způsoby, jakými se různá velšská zvířata vypořádávají se zimou - od pavouků a hmyzu schovávajícího se v zimním období v jeskyních Machynllethu po početné murmurace špačků v mokřadech Newportu. Druhý díl, Adaptation (Adaptace), nahlíží na způsoby, jakými se zvířata přizpůsobila na přežití tuhé zimy - jak jsou zadní končetiny kachen uzpůsobeny k nezamrznutí či jak bezobratlí přežívají zimu pod ledem zmrzlého rybníku. Třetí díl, Intelligence (Inteligence), je věnován například chytrým chobotnicím, mentálnímu zdraví ve spojení se zimními procházkami (v tomto segmentu vystupuje psycholožka Emma Mitchell) či vysoce inteligentním krkavcovitým. Čtvrtý díl, Finding Food (Hledání potravy), vrací divákům vzpomínky na velšské ježky a na fotografa Richarda Bowlera, který na jídlo láká do své zahrady tchoře. V páté epizodě, Next Generation (Příští generace), vystupují mj. buřňáci severní na ostrově Skomer, a v šesté epizodě, Hidden Treasures (Skryté poklady), je divákům připomenut segment s Iolem a Chrisem Packhamem o sovách a poštolkách. Iolovi se také v této epizodě splní jistý sen - vidět jistou lasicovitou šelmu, která mu unikla v 1. epizodě Iolo: The Last Wilderness of Wales (2020). Výkonnou producentkou Winterwatch in Wales je Rosemary Edwards (Our Wild Adventures) a producentkou sériálu je Joanne Stevens (Nature's Weirdest Events). 

Expedition Killer Whale

Po odvysílání dvoudílné série Big Cats, Small World se 8. dílem 43. série Nature na PBS stal snímek Expedition Killer Whale (Expedice kosatka), jenž byl na americké stanici uveden 12. února 2025. Světovou premiéru měl nicméně v pátek 26. prosince 2024 na britské BBC Two (na její velšské verzi byl pak reprízován ještě na Nový rok 2025). Tento film sleduje skupinu vědců zabývajících se kosatkami na cestě do mrazivých vod Antarktidy. Jejich cílem je zjistit více o pozoruhodné lovecké strategii těchto mimořádně inteligentních obřích delfínovitých - jak vlastně kooperují, když vytvářejí vlny, kterými smetávají tuleně z ledových ker? Expedici tvoří doktor Leigh Mickmott, jehož cílem je setkat se s jeho oblíbenou kosatkou, několik desítek let starou samicí; a také doktorka Jessica Farrer z The Whale Museum ve washingtonském Friday Harbor, jejímž úkolem je sbírat kosatčí trus pro analýzy jejich jídelníčku. Cílem doktorky Farrer je přitom získat trus jedné z oněch kosatek, které loví tuleně výše popsaným způsobem - k tomu totiž v dějinách marinní biologie nikdy dříve nedošlo. Filmaři následující vědce využívají pro natáčení kosatek drony, a tak jsou celé hodiny schopni sledovat, jak kosatky učí svá mláďata lovit! Výsledkem je obdivuhodný osmapadesátiminutový (v americké verzi třiapadesátiminutový) film, který může změnit nahlížení obecného publika na tento druh kytovce. V britské verzi vypráví Expedition Killer Whale herečka Sharon D. Clarke, kterou si můžete pamatovat jako Grace O'Brien ze sci-fi seriálu Doctor Who, v americké verzi je vypravěčem herec Bumper Robinson, který propůjčil svůj hlas postavě Bumblebee v animované sérii Transformers: Animated. Producenty a režiséry filmu jsou Vanessa Coates (Predators, Autumnwatch) a Mark Wheeler (Planet Earth Live). Kameramany byli Tom Walker (A Perfect Planet), Helen Hobin (Frozen Planet II) a Sam Stewart (Epic Adventures with Bertie Gregory). Hudbu k dokumentu složila Kate Havnevik (Grey's Anatomy). Expedition Killer Whale je dílem společností BBC Studios Natural History Unit a WNET Group. Trailer ke zhlédnutí zde. 

Wild Targets

Ochraně přírody, biodiverzity a tomu, jak ji ohrožuje černý trh se zvířaty, je třeba věnovat pozornost. Je proto brilantní, že Mongabay, jenž byl v tomto příspěvku již několikrát zmíněn, začal v lednu tohoto roku vydávat novou dokumentární videosérii Wild Targets (Divoké cíle) pojednávající o pytláctví a kulturních narativech a přesvědčeních stojících za ním. Jeho cílem je představit divákům živočichy, kteří jsou pytláctvím a černým trhem významně ohroženi, a seznámit je se způsoby, jak s hrozbou snižujících se počtů těchto živočichů bojovat. Série sestává z krátkometrážních filmů o délce 7 až 13 minut. První z nich, A Second Chance (Druhá šance) nebo též This rescue center saves Rio's wildlife from poachers (Tato záchranná stanice zachraňuje divoká zvířata Ria před pytláky), byla na webu Mongabay uvedena 22. ledna 2025. Pojednává o záchranné stanici Vida Livre Institute v Rio de Janeiru, které za deset let své existence pomohlo zachránit životy 13 000 zvířatům z Atlantického lesa (jednoho z nejohroženějších ekosystémů naší planety), z nichž mnohá se stala oběťmi nelegálního obchodu se zvířaty. Druhá epizoda, Two-Headed Snake? (Dlouhlavý had?) neboli Why is this snake one of the most trafficked species in India? (Proč je tento had jedním z nejvíce prodávaných druhů v Indii?), vyšla 29. ledna a byla natáčena v indické Haryaně. Zabývá se jedním z nejvíce nelegálně prodávaných hadích druhů, hroznýškem indickým (Eryx johnii), o kterém se říká, že má nadpřirozené schopnosti - a aby se hroznýšci lépe prodávali, jsou jim těla plněna olovem! Třetí díl, Killed for Love (Zabíjeni pro lásku) neboli Why is this endangered dolphin being killed to make "love perfumes"? (Proč je tento ohrožený delfín zabíjen pro výrobu "parfémů lásky"?), uvedený 5. února, se pouští do škodlivých narativů o afrodiziakálních účincích produktů vyrobených z částí těl delfínovců amazonských. Zkoumá kolonialistické mýty o těchto zvířatech spojené s kapitalistickou hamižností a environmentální destrukcí. Čtvrtý díl, Unexpected Detectors (Nečekané detektory) neboli Giant Rats: Sniffing Out Wildlife Crime (Obří krysy: Vyčenichání zločinů na zvířatech), uvedený 12. února, řeší inovativní způsob boje proti pytláctví - s pomocí cvičených krys! Za sérií stojí Lucia Torres, která v Mongabay působí jako videoeditorka od roku 2022. Všechny epizody jsou ke zhlédnutí právě na webu Mongabay.

A Life Among Elephants

Výše zmíněný DC Environmental Film Festival nehostoval pouze nový snímek Mollie's Pack o Mollie Beattie, ale také další celovečerní dokument o životě významného ochránce přírody, konkrétně Iaina Douglase-Hamiltona, jenž svůj život zasvětil slonům. A Life Among Elephants (Život mezi slony), 90 minut dlouhý film režiséra Nigela Popea (Chasing the Rains, The Secret Life of Elephants, Mountain Gorilla), dokumentuje život skotského biologa, který se před 60 lety, roku 1965, rozhodl začít žít s ohroženými chobotnatci v Tanzanii a přijít na způsob, jak je zachránit před blížícím se vyhynutím. Iain založil společnost Save the Elephants, a později se k němu na jeho ochranářské misi přidaly jeho manželka Oria a dcery Saba (kterou si můžete pamatovat z Big Cat Diary či ze 4. epizody Prehistoric Park) a Dudu, které v A Life Among Elephants vystupují. Nebyla to lehká cesta. Pytláctví se v subsaharské Africe ve druhé polovině minulého století šířilo jako nezastavitelný požár, a obchod se slonovinou byl učiněn ilegálním až v roce 1989. Iain dnes pracuje s další generací ochránců slonů v Keni. Více se dočtete v rozhovoru s Iainem Douglas-Hamiltonem, který Mongabay, mediální partner washingtonského environmentálního festivalu, vydal 13. března. Tento dojemný a inspirativní dokumentární film produkovali a koprodukovali mj. Hélène Coldefy (NOVA: Secrets of the Parthenon), Hélène Ganichaud (Secret Space Escapes) a Justin Purefoy (Amazing Animal Friends). Hudbu k němu složil Fraser Purdie (Scotland: The New Wild). A Life Among Elephants vyrobily společnosti Maramedia, Arte France - Unité Documentaries a Save the Elephants. Oficiální trailer zhlédnete zde.

Příští měsíc se dočkáme vydání trilogie Katavi: Africa's Fallen Paradise v rámci cyklu Nature na PBS; budu vás o něm jistě informovat. Ke konci dubna se určitě dočkáme hned několika nových titulů - je obvyklé, že vycházejí v době kolem Dne Země. Mezi nimi snad bude i další řada Our Changing Planet na BBC, nemohu vám však nic slíbit, neboť její vydání nebylo prozatím potvrzeno (projekt má nicméně trvat sedm let, a zatím vyšly dvě série plus loňský speciální díl). O vydání paleodokumentu Surviving Earth od Impossible Pictures zatím není nic známo - snad jen to, že původně plánovaná premiéra v březnu 2025 se nekoná, a že zkazky o oddálení vypuštění díla do světa byly pravdivé. Ještě bych vás měl upozornit na paleodokument Steve Backshall's Monsters of the Deep o prehistorických zvířatech z oceánů - vyšel 29. prosince loňského roku, a zcela mi unikl! Vidíte, i já, tolik dění v dokumentárním průmyslu sledující, nemohu vědět o všem v době vydání! Jinak čekám, zda streamovací služba MagellanTV uvede Wild Arabia with Nigel Marven; oblíbený britský přírodovědec je právě na Slovensku a natáčí film Wild Slovakia 2. 

Dalšího článku do rubriky Dokumentární novinky se dočkáte na konci dubna!

Přízrak (3/4)

Po letech zvěstí a mlhavých důkazů podivných událostí se z hlubin lesa jižně od Creek City v americkém státě Illinois vynořil zkrvavený, pořezaný muž. Chyběly mu nos a jazyk, ve tvářích měl otvory, a pod očima měl vřezány složité znaky. Objevil se na pozemku chovatele koní Spencera Abramse, ten mu zavolal záchranku, a následujícího dne ráno se u Abramsova ranče shromáždily stovky zájemců o tuto zatím nevysvětlenou událost. Mezi nimi jsou i Wren Rivera a Winn Wilkinson, dva teenageři, kteří se zajímají o záhady. Setkali se v lese, a zvláště díky Winnově zájmu se rozhodli pátrat po vodítkách společně. Po neúspěšném pokusu o odebrání vzorku podivné modré tekutiny, která byla zanechána na místě, kterým zraněný muž utíkal, se Winn své nové kamarádce zmínil o legendární bestii s názvem Wendigo. Ta by podle něj mohla za útokem stát. Nedlouho poté museli Wren s Winnem utíkat před dvaceti ozbrojenci, kteří do lesa pronikli se stejným cílem, jako dvojice mladých záhadologů. Na skupinu pronásledovatelů pak cosi zaútočilo - několik jich to zabilo a další to donutilo k ústupu. Wren a Winn se nyní nacházejí doslova centimetry od jakéhosi funícího netvora.

PŘÍZRAK, ČÁST TŘETÍ:

Ozvalo se hlasité dupnutí, a k vodě začal seshora klesat prach. Třpytil se ve slunečním svitu. S dalším dupnutím se z výstupku půdy nad hlavami průzkumníků snesl suchý list. Následovalo nové, již ne tak intenzivní zafunění, po něm však přišel hlasitý nádech. Něco ostrého hráblo do půdy, a po další vteřiny se ozývalo suché tažení. Do potůčku spadlo z výstupku několik kusů hlíny.

Wren se třásla. Jednu ruku měla stále na srdci, druhou si zakrývala ústa. Winn před sebe pohlížel s přivřenýma očima. S každou další sekundou očekávali, že na ně něco koukne. Představovali si, jak se před nimi objeví nějaká příšerně vypadající hlava, a pak se dočkají již jen svých konců. Šílený strach je nutil řvát. Potlačování toho nutkání je uvádělo do stavu jakési odevzdané paralýzy.

Nechtěli se hýbat. Nechtěli vykřiknout. Oběma jim po tvářích stékaly slzy. Ona paralýza byla bolestivá. Ve chvíli, kdy se začínalo ozývat další hrabání, doplněné vrčivým vydechnutím, se Wren již neudržela, a v hrůze zaúpěla. Winn se celý roztřásl, spěšně na ni pohlédl a zvedl ukazováček levé ruky, připraven umístit ho před své rty jako znak pro ztichnutí. Bylo však pozdě. Wrenin pláč byl vyslyšen. Seshora se ozvalo ještě hlasitější zavrčení.

A pak to, co se dosud nacházelo na výstupku půdy nad skrývajícími se teenagery, skočilo do potůčku. Bylo to velké. Voda vystříkla, zvlnila se. Wren s Winnem zavřeli oči a takřka vnořili svá záda do mokré zeminy, k níž se už tak horlivě tiskli. Nepřáli si vidět, co je přišlo zabít.

Uběhla vteřina, pak dvě, a stále se nic nedělo. Wren jako první pomalu otevřela oči, a v roztřesení vydechla. To, co viděla, jí nepřipadalo tak neznámé.

"Tady jste!" uslyšela. Uslyšel to i Winn, a též otevřel oči. Nacházel se před nimi postarší, šedivý muž. Pěšinka ve vlasech, knírek pod nosem, špinavá zelená košile, vystouplé bříško, béžové kalhoty, gumovky. V rukou držel brokovnici.

"Vy... vy jste..." pokoušel se rozpovídat Winn.

"Propána, děcka," zakýval muž nevěřícně hlavou, "polezte ven!" Sklopil pušku, natáhl k nim levou ruku a dvakrát pohnul prsty k sobě. Wren s Winnem se k němu začali blížit.

"Vy jste majitel toho pozemku, kde..." pokračoval Winn. Větu nedořekl, musel se pořádně nadechnout.

"Spencer Abrams. To jsem," odpověděl muž, "co vás to proboha napadlo sem lézt? Teď, když se tady vyšetřuje ten případ ze včerejší noci? Vy jste fakt blázni!"

"Kde je... kde je to...?" vyhrkla Wren.

"Ta potvora? Viděl jsem ji," odpověděl Spencer, "před chvílí byla tady. Zabila tady na svahu šest chlápků. Ani se tím směrem nedívejte, vypadá to tam všude jak na jatkách."

"Co... co tu děláte? Vy jste šel za náma? Nebo za nima?" ptala se dále Wren.

"Za váma, děcka. Mám na kraji lesa pár CCTV kamer. Skrytejch kamer... nejsou tam úplně legálně, ale chci vědět, kdo se mi pohybuje u pozemku. Mám zkušenost, že je lepší mít oči i tam, kde vám to nepatří," řekl Spencer, "viděl jsem, jak tam lezete pod pásku... blbečci! Víte, co by vám hrozilo, kdyby vás ti chlápci chytli? Mohli do vás taky střílet! To je neuvěřitelná blbost, tohleto..."

Mladí průzkumníci se na sebe vzájemně podívali. Winn se sípavě rozesmál. 

"Sranda, co?" reagoval na to naštvaně Spencer, a rychle se kolem sebe rozhlédl. "Ta potvora odběhla. Utíkala za nima, nahoru. Nemůžem se vrátit!"

"Co byla zač? Jak vypadala?" vyhrkla Wren.

"Strašně vysoká kreatura. Měla drápy, víc očí... já nevím, jak ji popsat. Nechtěli byste ji vidět!" odpověděl nervózně Spencer. "Hýbalo se to, jak... jak kdyby to nebylo z tohohle světa. Může se klidně vrátit. Takže jestli jste trošku vydýchaní, doporučil bych vám utíkat za mnou."

Vedeni mužem s brokovnicí, Wren s Winnem běželi po proudu potůčku do hlubin rokličky. Stále se třásli, sem tam sjeli po kluzkém kameni nebo zakopli o spadlou, hnijící větev. V lese bylo hrobové ticho. Neozývali se žádní ptáci, nebzučel žádný jarní hmyz. Mladé průzkumníky znervózňovalo, že jediné, co se rokličkou ozývalo, bylo dusání jejich chodidel.

Minuty ubíhaly. Sluneční světlo, prosvítající korunami stromů, sláblo. Wren pohlédla na oblohu, a povšimla si velkého černého mračna, přicházejícího od jihovýchodu. Pomalinku zahalovalo slunko. 

"Jak dlouho ještě půjdeme?" zeptala se. "Přijde mi, že se moc vzdalujeme."

"To je v tuhle chvíli asi nejlepší možnost, ne? Vzdálit se co nejvíc od toho, co nás ohrožovalo," řekl Winn.

"Ve tři musím být doma. Nepůjdeme takhle hodiny dál do lesa, že ne, pane Abramsi?" směřovala Wren dotaz přímo ke Spencerovi.

"Nebojte, už je to jenom kousek," řekl znaveně Spencer, natáhl ruku k vyčnívajícímu kusu skály na kraji rokliny, a vyhoupl se na velký, mechem porostlý balvan ve středu potůčku. Chvíli oddechoval a pohlížel na své společníky. "Budeme muset vylézt po opačném svahu, a ten je teď za mýma zádama. Nahoře se schováme. Věřte mi, že... že je to tam v celém lese nejbezpečnější."

"Kam vlastně jdeme?" zeptal se Winn.

"Mám tu chatu," odpověděl Spencer, "je nahoře. Půjdem do ní."

Wren se na něj zadívala s jasným neklidem v očích. "Na jak dlouho se tam máme schovat?"

"Nebojte se, děcka," řekl trochu naštvaně Spencer, "mám tam telefon. Zavoláme si pro pomoc." Nato gestem Winnovi a Wren naznačil, aby jej následovali, a z balvanu skočil na příkrý okraj svahu. Jednou rukou se ho přidržoval, ve druhé měl stále brokovnici. Teenageři lezli po svahu za ním. Zabořovali prsty do hlíny a po všech čtyřech se sunuli nahoru. 

Jakmile trojice dosáhla asi čtvrtiny délky svahu, bylo možné se zvednout a pokračovat ve výstupu rychle bez nutnosti použití rukou. Netrvalo dlouho, a druhá strana rokle byla dobyta. Třicet metrů od horního okraje svahu se nacházela dřevěná chajda s trojúhelníkovou, taškovou střechou. Díky svým lesklým, čistým oknům působila jako přítulná skrýš.

Spencer projel špinavou rukou svým knírem, zápěstím si utřel pot z čela, a chraplavým hlasem pozval Wren a Winna dovnitř. Přiběhl k dubovým dveřím, z levé kapsy kalhot vytáhl svazek klíčů, ten největší zarazil do klíčového otvoru pod klikou, dveře otevřel, a jakmile byli všichni uvnitř, zase zamknul. Všichni si oddechli. 

Zvenčí se ozvalo zahřmění. Černé mračno zcela zahalilo slunce, a počasí se začínalo kazit. Zvedal se vítr. Z jihovýchodu přicházela smršť.

Spencer byl usazen na pohovce, v jedné ruce stále svíral brokovnici, a ve druhé držel lahev s vodou. Popíjel a vydýchával se. "Nechcete se taky napít?" zeptal se obou teenagerů. "Mám tu dost pro všechny."

Wren a Winn se nacházeli u okna nalevo od dveří a vyhlíželi ven. Sledovali, jak se po zatemnělé obloze objevovaly blesky. Pořád byli roztřeseni, a ačkoliv jim chajda poskytovala relativně bezpečný úkryt, nedokázali uvěřit tomu, že by neznámé monstrum zcela setřásli. Čekali, zda se neobjeví někde na obzoru.

"Děcka, můžu vám něco říct?" prohlásil po chvíli mlčení Spencer, a lahev s vodou odložil na nízký dřevěný stolek před pohovkou. "Vážím si toho, jak jste odvážní. Nevím o vás prakticky nic a nechci, abyste si mysleli, že vás nějak soudím. Ale potom, co se včera stalo... prostě nedokážu pochopit, jak by někdo se zdravým rozumem chtěl vstoupit do lesa, ze kterého přiběhl ten chudák. Viděl jsem ho... volal jsem mu sanitku... Byl ve strašném stavu. Vystavili jste se tu hroznému nebezpečí."

Wren se otočila a zadívala se na něj. Spencer ukázal na lahev s vodou a zvedl obočí. Wren nato reagovala zatřesením hlavy. Necítila, že by měla příliš velkou žízeň. "Jak dlouho tuhle chalupu vlastníte, pane Abramsi?" zeptala se opatrně.

"Postavil jsem ji asi dva roky potom, co jsem odkoupil ranč. To znamená od osmačtyřicátého. Stojí tady dobrých sedm let. Není to úplně barabizna," odpověděl Spencer. Poprvé se usmál.

"A za tu dobu, co sem do lesa chodíte, jste nic neviděl? Spoustu let se tu mluvilo o těch levitujících objektech, o zmizení Deana Richardse atakdál," řekla Wren.

Spencer se zhluboka nadechl a pozvedl bradu. "Já tomu, má milá, nikdy nevěřil. Žiju tady u lesa skoro desetiletí, spoustu let tu mám chalupu, se svou partnerkou do ní chodíme spát v létě, když se vrací moje dcera po zkouškách z univerzity, takže se o koně může starat někdo jiný, než jenom my. Všechny tyhle příběhy, pohádky... proč bych tomu měl věřit?"

"Ale viděl jste to," řekl Winn, "to zvíře nebo co to bylo. Nemyslíte si, že to byl Wendigo?"

Spencer se mu dlouze zadíval do očí. "Dobře, děcka, možná trošku lžu. Není to tak, že bych nevěřil úplně na všechno. Wendigo existuje."

"Samozřejmě," řekla Wren a podívala se na Winna. Ten si odkašlal. "Existuje spousta důkazů jeho existence. Mám doma knížku jednoho britského přírodovědce, který měl s Wendigem tu čest..."

"Hele, tu knížku mám taky," usmál se Winn, "je to nejlepší kryptozoopříručka, co kdy vyšla."

"Vím, o čem mluvíte," řekl Spencer, "některé věci, co se zdají být nereálné, jsou ve skutečnosti reálné. Příběhy o Wendigovi jsem mockrát slyšel. Jenže jsem si je nespojoval s těma pohádkama o zmizelém fotografovi nějakého UFO nebo čeho..."

"A vy sám jste tu nikdy nic neviděl? Až dodneška?" zeptala se Wren.

"Ne. Až dodneška," odpověděl Spencer, "podívejte, děcka, nic za můj život mě nemohlo připravit na zahlédnutí té potvory. Když ty chlapy kosila, když se k nim blížila... a trhala je... nebylo to jako scéna z filmu. Bylo to... úplně něco jiného. Já to prostě nedokážu popsat slovy. Nejde to. Byl to nějaký... přízrak."

"Jako duch?" zeptal se Winn. 

"Já nevím," odpověděl poděšeně Spencer, "možná. Ale možná taky ne."

"A co když to je Wendigo? To je přece zlý duch. Zlý duch, který má chuť na lidské maso," řekla Wren.

"No právě!" vyhrkl Winn. "Není to jen 'monstrum', jak tady pan Abrams říká. Je to zlý duch."

"Viděl jsem, jak zohavený byl ten chlapík, co se mi ocitl na ranči. Nedokážete si to představit," pronesl tiše Spencer, "jak krvácel, jak hučel... jestli ho napadlo to, co jsem viděl, tak je to hnusná zkurvená zrůda, absolutně bez soucitu. Jak měl odřezanej jazyk..." Spencer zavřel oči a promnul si je prsty obou rukou.

Ve chvíli, kdy nedržel brokovnici, ozvalo se z lesa táhlé zapištění. Wren s Winnem se zhrozili, div nevykřikli. Spencer se otřásl, a okamžitě po pušce znovu sáhl. Ozvalo se další zahřmění. Venku se spustil déšť. 

"Co to sakra bylo?" zašeptala Wren.

"Znělo to trošku jako to pištění... když jsme utíkali," odpověděl Winn, "ale tentokrát vyšší."

"Víte co, děcka? Budeme radši potichu," řekl Spencer, "jestli si chcete odskočit, koupelna je za těmi dveřmi pod schody. Kdybyste chtěli nahoru na půdu, třeba pro větší pocit bezpečí, můžete. Je tam velké okno, ze kterého je dobrý výhled na okolí."

"Říkal jste, že tu máte telefon," vzpomněla si Wren, "nebylo by lepší někomu zavolat, ať nás tu vyzvedne?"

"Oh, jistě," pousmál se Spencer, "mám tu sateliťák. Držet vás tu samozřejmě nechci... vlastně bych odsud docela rád taky zmizel."

Po jeho slovech následoval dlouhý, patnáctisekundový hrom. 

"Jdu si odskočit," řekla Wren, a odešla do koupelny.

"Voda, co jde z kohoutku, je normálně pitná," upozornil ji Spencer předtím, než zavřela dveře.

Winn ukázal palcem za sebe, na schody. "Můžu?"

"Jistě. Na půdě je útulno. Klidně si tam, mladý muži, sedněte nebo lehněte na postel, pokud jste tím během unavený."

Wren natlačila prstem na spínač vedle dveří koupelny, které následně zamkla zevnitř. Ničím nechráněná žárovka, visící za několik barevných kabelů z dřevěného stropu, ožila slabounkým světlem. "Nic moc," šeptla si pro sebe Wren.

Přejela očima po interiéru koupelny. Nervózně vydechla a přistoupila k umyvadlu. Pustila vodu, nechala si ji natéci do dlaní, a omyla si obličej. Z kolébky utvořené z dlaní se poté napila. Zvláštní, voda měla takovou kovovou pachuť. Docela silnou.

Podívala se na sebe do lehce znečištěného zrcadla nad umyvadlem. Strnula. Za jejím pravým ramenem se nacházel kostlivec! Vypískla hrůzou, a otočila se. Vedle toalety byla na zeď zavěšena umělá lidská kostra držící svými hnáty nápis "May these moments of terror be only temporary. So don't forget to use the nice-smellin' spray!"

Winn vyšel po schodech na půdu, a na chvíli se zarazil. Vůkol byla tma. "Říkal jste, že je tu velké okno! Jenže já tady žádné okno nevidím!" zvolal. Nato se pleskl dlaní do čela. "Jo, máme být zticha... ty seš zapomětlivec, Winne," řekl si pro sebe.

"Normálně běžte nalevo od schodů, ke zdi. Okno musí být za záclonou, teď si vzpomínám, že jsme ho při odchodu z chaty loni na podzim neodkrývali," ozval se zezdola Spencerův hlas.

"Fajn," usmál se Winn, a učinil několik kroků vpřed. Ve tmě se něčeho dotkl, a vylekal se. Neviděl, co to bylo, ale přišlo mu, že to na čemsi viselo. "Žárovka?"

Wren se rozchechtala. Po tom všem, co za dnešek zažila, ji musel k náhlému vypísknutí strachy donutit umělý kostlivec. Zakroutila hlavou, a přistoupila k toaletě. Otevřela mísu, a z ní rázem vypadla uřezaná lidská ruka. Pleskla sebou o podlahu. Wren se chytila za srdce. V hnijící kůži na té ruce byly vyrýsovány zvláštní geometrické znaky - čtverce a kruhy, tvořící komplexnější obrazce. Snad šlo o nějaké písmo.

Winn pevně uchopil předmět, o který zavadil, a přitáhl ho k sobě. Skutečně se jednalo o něco, co bylo zavěšeno za strop. Ozvalo se řinčení, a nato si Winn uvědomil, že drží studenou, zkrvavenou lidskou hlavu. Chyběly jí nos a horní ret. Mladík v šoku zařval, a hlavu připoutanou na řetězu pustil. Ztratila se ve tmě.

Wren vyběhla ven z koupelny. Dveře od ní nechala dokořán otevřeny. Spencer se na ni vyděšeně podíval. "Co se děje?!" vykřikl s vykulenýma očima.

"Je tam... ruka! Uřezaná... ruka!" vyhrkla Wren. Znovu se celá třásla.

"Cože?!" vykřikl Spencer, a rychle k ní přiběhl. Brokovnici však nechal na pohovce. 

Wren ukázala na zmasakrovanou končetinu ležící na podlaze koupelny. "Jak se... jak se tam dostala?!"

"Kruci," řekl poděšeně Spencer, "mělo nám to dojít!"

"Co nám mělo dojít?!" vyhrkla Wren, a otočila svou tvář zpět na Spencera. Začala vřískat.

"No, možná ne tolik nám, jako... vám. Vám dvěma," usmál se zlověstně Spencer, "tohle místo ve skutečnosti není bezpečné."

Wren neměla, kam jinam utíkat, než po schodech nahoru. Tam se střetla s Winnem, jehož oči si zatím více navykly na tmu. Hlava, kterou předtím držel, nebyla jedinou částí lidského těla, která se na půdě nacházela. Byly jich tam hromady.

"Wren? By-byla to past..." zašeptal Winn.

Spencer Abrams též vyběhl schody, a v troše světla pronikající na půdu z přízemí se začal měnit ve funící, vrčící zrůdu. Rostl jim před očima, jeho oblečení mizelo ve změti pulzující hmoty nabývající na objemu, a ďábelsky se smál. 

"Jako Jeníček s Mařenkou," vyšlo chraplavým, hrubnoucím hlasem z úst měnící se zrůdy, "jmenují se tak ty postavy? Čím déle tohle dělám, tím více toho o vás vím. O vás všech a o vašich kulturách. Vše je již dovedeno k dokonalosti."

Winn chytil Wren za ruku. Snad tak učinil z vlastního strachu, snad se ji pokoušel trochu uklidnit. Třásla se tak moc, že sebou div nesekla z vyčerpání.

"Jeníček s Mařenkou. A já," chraptila zrůda, "já jsem ježibaba. A tohle je perníková chaloupka. Nechcete si se mnou zobnout?"

Po dokončení procesu přeměny měla ta kreatura dobrých dvě stě třicet centimetrů na výšku. Do tváře jí Wrenn s Winnem pořádně neviděli, její podlité oči však co nevidět začaly světélkovat. Z úst jí cosi vylézalo, nějaké zvláštní, složité ústrojí, které co chvíli vydávalo ten známý, klapavý zvuk. 

Winn zpozoroval, že se k němu a jeho společnici začínala blížit ostnatá pařáta netvora. "Wren, poběž!" vykřikl, stáhl ji za ruku a zamířil k opačné straně půdy.

Museli si klestit cestu skrze rozsekaná lidská těla, hlavy a uřezané končetiny obalené řinčivými řetězy. Co chvíli jim ve tmě přistála na obličeji studená, krví zalitá dlaň nebo bez přípravy hrábli do rozevřeného břicha. Oba nemohli, než řvát v hrůze. Zezadu stále slyšeli přidušený zlověstný smích prolínaný klapáním.

Wren se zamotala v řetězech. Na rameno jí dosedla lidská noha, odřezaná nad kotníkem a obalená v řetězu. Až na malíček postrádala všechny prsty. Wren cítila studené kapénky krve, které se jí dostávaly na obličej. Myslela, že omdlí. Bylo jí strašně zle.

Winn se ji pokoušel z řetězů vymotat. Po tvářích mu stékaly proudy slz. Jeho oči již byly zcela navyklé na tmu, a tak kolem sebe viděl bezpočet zohavených lidských těl. Byla všude kolem. Celá půda byla jednou velkou hrobkou. 

Před Winnem se náhle objevila ostnatá pařáta, a sevřela své drápy. Netvor bzučivě zapištěl, odhrnul záclonu lidských těl a sevřel Winnův krk. "Wren, utíkej! Prosím tě, utíkej!"

Nějakým zázrakem se Wren podařilo vymotat se z řetězu. Odhodila lidskou nohu a skutálela se k zemi. Plazila se pod visícími umrlci. Mířila ke zdi, dokud se před ní neobjevily neharmonicky se pohybující pařáty spodních končetin. "Do hajzlu!" zařvala v breku Wren, a mezi umrlce byla zdvižena dalším netvorem.

Na půdě se nacházely dvě kreatury. Každá z nich měla ve svých spárech živou lidskou oběť. Setkaly se u zdi, a komunikovaly spolu bublavým jazykem. Tvor držící Winna občas zapískal, jako by se uchechtl.

Teenageři ztratili pojem o čase. Připadalo jim, že spolu ti dva netvoři komunikovali celou věčnost. Wren se dívala na Winna se strachem v očích, a tento pohled jí byl opětován. Ani jeden z nich nevěděl, co dělat. Byli na kraji svých sil, na hranici bezvědomí, vyčerpáni, chyceni. Věděli, že je potká to nejhorší.

První netvor sebou trhl, a přimáčkl Winna na tmavou plošinku vystupující z podlahy. Winn vypískl bolestí. Nejprve měl pocit, že mu náraz o plošinku zlomil páteř. Z posledních sil přetrhl popruh své kabely, a uhodíl jí svého trýznitele do hlavy. S úpěním nevěřícně vydechl, když brašna hlavou prošla. Nebyla snad hmotná?

"Co jste zač? Jste vážně zlí duchové?!" vyhrkl Winn.

První kreatura pohlédla na druhou a zapískala. Druhý tvor, držící ve spárech Wren, se k plošince přiblížil pomocí levitace či letu. Když se jeho drápaté nohy ocitly na podlaze, podobně hrubě umístil Wren vedle Winna.

"Tohle má snad být nějaký rituál nebo co," pronesl Winn, "budou nám řezat do obličejů, uvidíš. Uřežou nám nosy, vdrápou nám něco do ksichtů!" 

"Fuj," řekla na to Wren, "to je hnusný. Já chci odsud pryč, Winne..."

"Není jak!" rozplakal se Winn.

"Řezání," vyhrkla Wren, "nějak je... pořezat..."

Vybavilo se jí, jak se před chvílí Winn pokusil svého trýznitele uhodit do hlavy. Wren na svou obranu nic nenesla, ale uvědomila si, že měla na krku svůj řetízek s amuletem. Nahmatala ho prsty pravé ruky.

"Nemusíte se bát, děcka," prohlásila chraplavě první kreatura, "nejste první ani poslední, co si tím prošli."

"První v takovéhle situaci nejsme, to je pravda," zašeptala Wren, a silou strhla amulet z krku. Vrazila jeho okraj do pařáty tvora, který ji tiskl k plošince. Tomu ze okamžitě začal z hrdla drát bolestný pískot. A Wren nepřestávala amulet vtlačovat do jeho ohyzdné ruky. 

Sekundy nato byla Wren na svobodě. Postavila se na plošince, a amuletem zaútočila na Winnova netvora. Vrazila mu do pařáty. Účinek byl stejný.

"Musíme odsud zmizet! Ven!" zařvala Wren. Nyní to byla ona, kdo svého společníka popadl za ruku. Co nejrychleji podlézali mrtvoly, a sunuli se ke schodišti. Dolů to brali po třech schodech. 

Winn popadl kliku dubových dveří. Byly zamčeny. "Bastard jeden! No jasně, on zamkl... Musíme ven oknem!"

"Hajzl tu nechal klíč, ne?" reagovala na to Wren, zvedla z pohovky za hlaveň brokovnici, namířila na kliku, a několikrát vystřelila.

"Ty umíš střílet?!" vykřikl Winn. Odpovědi se mu nedostalo. Na vybavování se nebyl čas.

Pocit možné svobody trval u obou snad dvě vteřiny. Když se teenageři ocitli venku, před chajdou, čekalo je nemilé překvapení. Kolem domu postávaly desítky těch kreatur, chrněly se, a upínaly na ně své podlité zraky. Wren na nejbližší z nich zamířila brokovnicí a pokusila se o výstřel. Ozvalo se však jen cvaknutí. Puška jí už neměla být k ničemu dobrá. Obloha hřměla a blýskala, z nebes se srážely kroupy, a netvoři byli připraveni na masakr. Wrenn s Winnem byli obklíčeni ze všech stran.

Pokračování příště...

Obrázek týdne 28. 3. 2025

V posledním týdnu jsem na svůj seznam zážitků připsal setkání s dokumentární legendou Nigelem Marvenem! Bylo super zajet si na Slovensko do Trenčína na tamní AkvaTera, obdržet od hvězdy Prehistorického parku několik autogramů, s Nigelem se vyfotit a prohodit s ním pár slov. Protože kromě dinosaurů je Nigel skrze svou výtečnou dokumentární tvorbu spjat hlavně ještě s hady, říkal jsem si, že toto období na svém blogu trošičku zaznamenám v Obrázcích týdne přidáním nějakého "snake artu". Nemusel jsem hledat dlouho, a našel jsem přesně to, co jsem hledal. Autorkou tohoto úžasného obrazu je Emily Stepp. Jedná se sice o speedpaint, ale podle mě je dokonalý. Co myslíte, kdyby se natočila 2. série Prehistorického parku, vydal by se Nigel do minulosti odchytit tohoto gigantického krasavce?

Popisek k obrázku: Šestimetrový had Wonambi naracoortensis škrtí nedospělého klokana druhu Procoptodon pusio na břehu jezera. Chlupatý vačnatec byl nejspíše přilákán k vodě z nedalekých suchých travnatých planin, a ve své neopatrnosti se žízniv přiblížil k hadovi čekajícímu v záloze na dokonalou příležitost k výpadu. Jakmile byl klokan blízko, Wonambi se zakousl do jeho těla; řada dozadu zahnutých zubů prorazila chundelatou srst, a zaryla se vačnatci do kůže. Následovalo několik rychlých smyček utažených kolem hryznuté oběti; jedna imobilizovala klokanovy zadní končetiny, další dvě sevřely spodní část jeho těla, a další stahuje jeho hruď. S každým procoptodonovým nadechnutím se smyčky stahují, a vymačkávají z něj život. Klokan se z posledních sil pokouší bránit, a zakusuje se mocnému hadovi do těla. Možná právě to je důvod, proč Wonambi upustil od kousnutí, a v bolesti na chvíli vzdálil svou hlavu od té klokanovy. S největší pravděpodobností však tato poslední ofenziva procoptodonovi nepomůže. Gigantičtí škrtiči jsou zvyklí na leccos, a jeden "bite back" je nezastaví. Dnes se podobně brání velkým anakondám (Eunectes murinus) jihoamerické kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris). Nejtěžší současní hadi pak mají po takových potyčkách po těle řadu jizev po zubech obřích hlodavců. Wonambi není příbuzensky spjat s anakondami, které patří mezi hroznýšovité (Boidae); je zástupcem čeledi Madtsoiidae, která zahrnuje některé z největších hadů, jež kdy existovali - obry větší než anakondy. Tento australský had dosahoval délky 3 až 6 metrů, nicméně jeho starodávný bratránek Vasuki indicus z eocénu Indie mohl měřit 11 až 15 metrů! Největší dnes žijící had Austrálie, krajta ametystová (Simalia amethistina) má až na výjimečné jedince maximálně 4 metry. Wonambi byl skutečným hadím králem země u protinožců! Scéna se odehrává před 100 000 lety v Jižní Austrálii.

O wonambim a jeho bratránkovi yurlunggurovi jsem napsal samostatný článek před devíti roky - nese název Gigantičtí hadi Austrálie. Co myslíte, jak by vypadalo setkání Nigela Marvena s wonambim v Blogorgonopsidově verzi 2. série Prehistorického parku? Myslím si, že zápas našeho oblíbeného průvodce přírodou s tímto hadím gigantem by byl ještě ostřejší, než jeho potyčka s krajtou mřížkovanou v malajské epizodě Deseti nejnebezpečnějších hadů (Ten Deadliest Snakes with Nigel Marven: Malaysia)!

Po Žabím týdnu 2025, který mne velice bavilo psát, se věci zde na blogu vrátily do diverznějšího stavu, očekávejte tedy dále příspěvky na různorodá témata. Tento víkend vás čeká další seznam nových dokumentárních filmů a seriálů o přírodě vydaných v nedávné době. Také se brzy dočkáte 3. kapitoly příběhu Přízrak!

Užijte si poslední březnový víkend - nejlépe tak, jak jsem si já užil ten minulý!

X-Meni se vrátí v Avengers: Doomsday!

Fanoušci filmových adaptací Marvel Comics se včera dočkali důležitého oficiálního oznámení týkajícího se právě natáčeného blockbusteru Avengers: Doomsday od Marvel Studios. V pětihodinovém videu, které bylo živě vysíláno na YouTube kanálu Marvel Entertainment, bylo odhaleno obsazení onoho nadšeně očekávaného snímku. A musím přiznat, že i mé vůči populárnímu entertainmentu rezervované já muselo při projíždění onoho masivního (a kvůli své délce dosti nudného) klipu zařvat v záchvatu náhlého entuziasmu. Když jsem na svém mobilním telefonu uviděl v sérii hereckých židlí jméno Kelsey Grammer, uznale jsem zakýval hlavou, neboť mi bylo už dříve jasné, že mezititulková scéna The Marvels s vracejícím se Beastem z filmové série X-Men v něco vyústí. Potvrzený návrat Hanka McCoye jsem přivítal s úsměvem, a poté jsem ve videu přejel snad o dvě hodiny dále, jen aby na mne vykouklo jméno Ian McKellen. V tu chvíli jsem řval. Zespodu se brzy ozývaly hlasité nárazy smetákové hole. Myslím si, že to může znamenat jen jediné - i sousedé video zhlédli a reagovali podobně jako já, a nadšeně všechno kolem sebe (včetně stropu vlastního obýváku) mlátili smetákem. Ian McKellen je zpět jako Magneto! Patrick Stewart je zpět jako Profesor X! Rebecca Romijn je zpět jako Mystique! James Marsden je zpět jako Cyclops! Alan Cumming je zpět jako Nightcrawler! Kelsey Grammer je zpět jako Beast! A vrací se i Channing Tatum v roli Gambita. Mutanti jsou zpět, baby. X-Meni se vrací v Avengers: Doomsday, a utkají se s Doctorem Doomem ztvárněným Robertem Downeym Jr. Bude to masakr!

Zleva doprava a seshora dolů: Kelsey Grammer v The Marvels (2023), Rebecca Romijn v X-Men: Poslední vzdor (2006), Channing Tatum v Deadpool & Wolverine (2024), Patrick Stewart v Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022), James Marsden v X-Men: Poslední vzdor (2006), Ian McKellen v X-Men: Poslední vzdor (2006) a Alan Cumming v X2 (2003). Obrázek ze Cinema Club

Pokud mne trochu znáte, pak víte, že jsem od mala velkým fandou X-Menů. Dokonce jsem svou lásku k marvelovským mutantům mnohokrát zatáhl i na Blogorgonopsid; loni jsem s vámi třeba sdílel úryvky z X-Men: The Animated Series z 90. let, abych vás navnadil na 1. sérii X-Men '97, která na jaře vycházela na Disney+. Dále jsem zde slavil i dvacetiletá výročí animované série X-Men: Evolution a filmů X-Men (2000) a X2 (2003), a rovněž tak desetileté výročí vydání filmu X-Men: Budoucí minulost (2014). Sociálně relevantní příběhy o utlačované menšině osob lišících se od ostatních svou genetickou výbavou, jež jim propůjčuje zvláštní schopnosti, mám dodnes velice rád. X-Menovské komiksy jako God Loves, Man Kills, Wolverine: Origin či House of X/Powers of X dokonce řadím na svůj seznam nejoblíbenější literatury. Je tedy zcela správné, že jsem včerejší odhalení návratu filmových X-Menů přijal s patřičným nadšením.

Vracející se herci jsou přímo spjati s komiksovými postavami, které v x-menovských filmech ztvárnili. Ano, Iana McKellena máte jistě spojeného ještě s jednou postavou adorovanou v popkultuře, a to sice s čarodějem s plnovousem ze Středozemě; Patricka Stewarta si lidé spojují také s kapitánem USS Enterprise ve Star Trek: The Next Generation; Jamese Marsdena mají geekové v posledních letech dosti spojeného s Tomem v Ježku Sonicovi. Pravdou však obecně je, že x-menovské role těchto a dalších vracejících se herců patří v jejich filmografiích k těm nejvýznamnějším. Pro legendárního Iana McKellena bude Avengers: Doomsday již šestým filmem, ve kterém ztvární bojovníka za mutantské osvobození Erika Lehnsherra; Patrick Stewart si podeváté zahraje jeho přítele a ideologického oponenta Charlese Xaviera; James Marsden si popáté nasadí rubínové brýle v roli Scotta Summerse; Rebecca Romijn se do role Raven Darkholme též vrací popáté (nezapomeňte na její cameo v X-Men: První třída, když se bez modré kůže, v podobě Romijn, snaží svést mladého Erika; nedaří se jí to, jeho oči přec planou jen pro Charlese!); Kelsey Grammer si Hanka McCoye zahraje počtvrté; Channing Tatum si Remyho LeBeau dá podruhé (mimochodem, je dobře známo, že původně ho měl hrát už v Posledním vzdoru v roce 2006, nikoliv v loňské užvaněné komedii); a Alan Cumming si též zahraje Kurta Wagnera podruhé (měl mít sice cameo v Posledním vzdoru, ale nakonec se od toho upustilo, takže X2 byl jeho jediný x-menovský film - a také, jak loni pronesl, nejvíc gay film, který kdy natočil). Tohle je pro x-menovského fandu prostě splněný sen.

Objeví se v Avengers: Doomsday i další X-Meni? Dočkáme se přece jen i návratu Hugha Jackmana do role Wolverina, poté, co loni zazářil svým návratem v jinak docela špatném filmu? Co Storm? Jean Grey? Rogue? Tolik lidí by si přálo znovu spatřit Logana a Rogue pohromadě! Uvidíme. Marvel Studios oznámili obsazení celkem 26 vracejících se herců a hereček z předchozích marvelovek, mj. Chrise Hemswortha v roli Thora, Toma Hiddlestona v roli Lokiho, Letitiu Wright jako Black Panther nebo Anthonyho Mackieho jako Captaina Americu. Je možné, že se ve filmu objeví mnohem víc, než jen těchto šestadvacet postav, a že jej prorostou camea. Osobně bych byl velice rád, kdyby se z MCU vrátila, třeba jen na pár scén, Iman Vellani jako Ms. Marvel. Vzhledem ke konekci x-menovského universa s MCU je také možné, že se ve filmu objeví Teyonah Parris jako Monica Rambeau; ta na konci The Marvels skončila ve Foxverse, a nedivil bych se, kdyby v tomto filmu měla nějakou roli. Brie Larson, která hraje Captain Marvel, se právě nachází v Londýně, kde je film natáčen; hraje nicméně v divadle a její obsazení v Doomsday zatím nebylo potvrzeno. Ale kdo ví, třeba se ve filmu mihne. U marvelovek nikdy nevíte; takový Hugh Jackman nemusí být v Doomsday přítomen až do potitulkové scény, kdy se náhle někde vynoří, podá si ruku s prvním Spider-Manem v roli Tobeyho Maguira a společně půjdou nakopat Doctoru Doomovi prdelku. V éře mnohovesmíru je možné fakt všechno!

Kratší verzi odhalení jmen obsazenstva filmu můžete zhlédnout po kliknutí sem (ta devadesátková x-menovská znělka hrající ve chvíli, kdy kamera najede na jména Patrick Stewart a Ian McKellen, ve mne stále vzbuzuje entuziasmus). Říkám vám, tenhle film bude masakr! Bude to všechno, co si fanoušci Marvel Comics ve filmové adaptaci kdy přáli! X-Meni, Fantastická čtyřka a Avengers pohromadě! Vždyť to je, propána, úžasné. Příští rok v květnu nebo červnu určitě zavítám do kina!

Jellyfish Pictures, společnost zodpovědná za animaci Prehistoric Planet, podléhá finančním potížím

Pokud jste Gen Z a vyrůstali jste na dokumentech o prehistorických zvířatech a evoluci života, nejspíše jste někdy v první polovině minulého desetiletí zhlédli šestidílnou sérii BBC Planet Dinosaur. Možná se na vašem seznamu oblíbených filmů s pravěkými živočichy ocitl snímek The Dinosaur Project režiséra Sida Bennetta, který vyšel v roce 2012 (osobně mám ten film dodnes moc rád). A co série Prehistoric Planet, která byla v letech 2022 a 2023 skutečným fenoménem na streamovací službě Apple TV+, a kterou samozřejmě vyprávěl David Attenborough? Animace v Deadly Dinosaurs with Steve Backshall z roku 2018. V minisérii Watchmen z roku 2019. Spirit Untamed. Mars od National Geographic. Paleodokument When Whales Walked: Journeys in Deep Time. Predators. The Creator. Your Inner Fish. Neanderthal: Meet Your Ancestors. Je dosti pravděpodobné, že pár dokumentů nebo drama seriálů a filmů, ke kterým dělala animaci britská společnost Jellyfish Pictures Ltd., jste za svůj život viděli. Reputaci má vskutku dobrou, a zvláště mezi paleonadšenci si za poslední půldruhé desetiletí vydobila renomé výrobce kvalitní CGI animace. O to děsivější je, že Jellyfish Pictures se v současné době potýká s obrovskými finančními problémy, kvůli nimž už v ní přestala pracovat většina jejích zaměstnanců.

Deinocheirus v dokumentární sérii Prehistoric Planet. Zdroj: IMDb

Společnost před několika týdny ukončila veškeré své operace, a v oficiálním prohlášení ze 14. března uvedla: "Stejně jako mnoho dalších společností působících napříč odvětvími VFX, animace a širšími kreativními odvětvími jsme v posledních dvanácti měsících tvrdě bojovali tváří v tvář silnému protivětru. Dlouhodobý dopad covidu spolu s rostoucími náklady a dopady stávek scénáristů a herců mají hluboký dopad na naše podnikání." Pokud vás seriózně zajímá dění ve filmovém průmyslu, pak jistě víte, jaký dopad na něj globálně měla covidová krize a poté zcela opodstatněné stávky VFX animátorů a herců a scénáristů SAG-AFTRA v roce 2023. Šílený tlak vytvářený velkými studii na animační společnosti, nízké platy, rostoucí náklady na animaci, ale také odsuny vydání filmů a seriálů kvůli tvrdohlavosti studiových bigwigů nenavýšit platy svým pracujícím, včetně právě herců, mají na filmový průmysl neblahý dopad. Navzdory konspiracím pseudofanoušků velkých franšíz nemůže za recentní finanční neúspěchy v americkém filmu "woke" (jak nazývají vše, co se jim nelíbí - vše, co pro ty tupce nečiší ohavným bílým supremacismem), ale nefér zacházení s pracujícími a neschopnost dostatečně ocenit jejich často namáhavou práci pod tlakem. Snaha o domluvu se studii také v západních zemích vedla k oné velké stávce v roce 2023. Kaskádový efekt covidu a následných stávek se nakonec podepsal na některých společnostech, a Jellyfish Pictures patří mezi ně. 

Ve výše zmíněném prohlášení zástupci společnosti uvedli, že zkoumali veškeré možnosti prodeje či investice. Po dvanácti dnech to však vypadá, že činnost Jellyfish Pictures byla zcela ukončena. Zbylých 69 zaměstnanců nyní již na ničem nepracuje, jen kromě pár lidí, jež pomáhají ukončit veškeré operace. Howard Smith, jeden z lidí pověřených ukončením činnosti Jellyfish Pictures, uvedl: "Je to bohužel další ze série insolvencí v odvětví animace a vizuálních efektů, protože studia po celé zemi nadále bojují s nelítostnými ekonomickými protivětry." Jellyfish Pictures Ltd. byla založena v roce 2001, a fungovala ve Spojeném království a Indii. Pracovala na animaci pro britské televizní pořady i pro americké streamovací seriály a pro velkorozpočtové hollywoodské filmy. Zvon ohlašující její konec jistě nejednoho fanouška výše uvedených paleodokumentů a dalších produktů filmového průmyslu, na jejichž výrobě se podílela, udeří do srdce.

Konec jisté dokumentární éry? Animaci Jellyfish Pictures člověk tak lehce rozpoznal... Nejen paleodokumenty bez ní budou chudší. 

Trailer a nové propagační obrázky k 3. sérii Jurassic World: Chaos Theory

Fanoušci jurskoparkovské série již moc dobře vědí o tom, že téměř před dvěma týdny vyšel trailer k nadšeně očekávané 3. řadě animovaného seriálu Jurassic World: Chaos Theory, o které jsem tady na blogu psal 5. března. Oficiální upoutávka vyšla ve středu 12. března na YouTube kanálu Jurassic World, nicméně tehdy jsem ji neměl možnost zhlédnout a následující dny pak zde na Blogorgonopsidu patřil Žabímu týdnu 2025. Až nyní, opožděně, s vámi tedy chci sdílet šestadevadesátisekundový vhled do nových 10 epizod. Nutno podotknout, že dle konsensu v jurskoparkovském fandomu je Chaos Theory snad ta nejlepší věc, která v rámci franšízy vyšla od Ztraceného světa: Jurského parku (The Lost World: Jurassic Park) z roku 1997. Osobně se s tímto stanoviskem zcela shoduji! Podívejme se tedy na to...

Tohle spojení Jurassic World: Camp Cretaceous s Jurassic World: Dominion je prostě úžasné. Ve 3. sérii se můžeme těšit nejen na návrat Sayony Santos, kterou hraje Dichen Lachman, ale také Lewise Dodgsona, kterého v Dominion ztvárnil Campbell Scott (v animovaných seriálech jej nicméně dabuje Adam Harrington). Jde o zatím nejvíce ambiciózní crossover s jurskosvětovskými filmy posledních let - skvělá připomínka toho, že Camp Cretaceous a Chaos Theory jsou zcela canon, a kdo ví, třeba tyto postavy nejsou těmi jedinými, jejichž návratu se v nové řadě dočkáme. Trailer slibuje tunu akce - potyčku s ceratosaurem, ujíždění před lavinou na snowmobilech, honičku v ulicích Malty... Dalším velkým lákadlem bude také setkání hlavních hrdinů s tajemnou The Handler - ženou, která ovládala mj. atrociraptora Ghosta, jenž připravil Brooklynn o ruku. Vypadá to opravdu dobře. Osobně se velice těším na příští čtvrtek - 3. řada Chaos Theory vychází na Netflixu 3. dubna!

Rád bych s vámi sdílel ještě pár nových propagačních obrázků, které zaplavily internet v posledních několika dnech. Nejprve tu máme kouzelného lystrosaura, na kterého si samozřejmě pamatujeme ze scény na Maltě v Dominion.

Dále zde máme skvostného pyroraptora! Někteří fanoušci se na sociálních sítích nechali znát, že jim ten rudopernatý přízrak přijde v Chaos Theory hezčí, než v Dominion. Souhlasíte?

Knock, knock! Who's there?! Jistý spinosaurid...

A ještě jedna okřídlená potvůrka, od které byste vážně nechtěli kousanec do ruky. Vypadá to, že BioSyn si vážně nezdravě pohrával s geny...

A když je řeč o BioSynu, proč se nepodívat také na nedávno vydané propagační snímky k této společnosti? Není pochyb, že společnost, ve které figuruje Sayona Santos, má v zájmu budoucnost lidstva!

O naše potřeby se BioSyn s radostí postará. Nejlepšími přátely lidstva jsou nyní genetická monstra s neúplnou DNA neptačích dinosaurů. Zabíjejí toho, na koho ukážete!

Nezapomeňte tedy, že 3. série Jurassic World: Chaos Theory vychází na Netflixu 3. dubna! Po vydání filmu Jurassic World: Rebirth, který jde do kin v červenci, bychom se měli dočkat i 4. řady Chaos Theory, o čemž jsem se zmiňoval ve výše odkazovaném článku ze začátku tohoto měsíce. Jurskoparkovští fanoušci opravdu mají, čím žít!

Random Bird #37: Čáp východní

Vědecký název: Ciconia boyciana,

Rozšíření: Japonsko, Čína, Korejský poloostrov a Sibiř,

Velikost: délka 100 až 129 cm, rozpětí křídel 222 cm, hmotnost 2,8 až 5,9 kg.

Mezi čápy rodu Ciconia řadíme osm druhů, včetně dvou, s nimiž se můžeme setkat ve střední Evropě, tedy čápa bílého (C. ciconia) a čápa černého (C. nigra). Tři druhy se vyskytují pouze na asijském kontinentu; čáp bělokrký (C. episcopus) žijící od Indie přes Indonésii až po Filipíny, čáp pestrý (C. stormi) žijící v Malajsii, Indonésii a na jihu Thajska, a konečně čáp východní, žijící ve východní až severovýchodní části největšího kontinentu naší planety. V Japonsku se mu přezdívá "Konotori", v čínštině "dōngfāng bái guàn" a anglicky je znám jako "oriental stork". Počty těchto ptáků dlouhodobě klesají. Na Korejském poloostrově i v Japonsku byl tento druh po jeden čas vyhynulý; v květnu 2007 nicméně po čtyřech desítkách let začal na japonských ostrovech znovu hnízdit, a v malých počtech se už s koncem 90. let vracel zimovat nejen do Japonska, ale také do Jižní a Severní Koreje. Nejvíce čápů východních nicméně hnízdí v Číně a v ussurijské a amurské pánvi na Sibiři. Sem tam některý z těchto ptáků zaletí i do Mongolska, na Tchaj-wan anebo dokonce až do Bangladéše či na Filipíny, jde však o náhodné tuláky. Velkým hnízdištěm čápa východního je Národní přírodní rezervace Naolihe, kde v roce 2015 bylo napočítáno na 700 ptáků. Odhad velikosti populace z roku 2007 činí 1000 až 2499 čápů, s koncem 90. let jich ale byly 3000. Je tedy jasné, jaký je populační trend. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je tento druh veden jako ohrožený (kategorie EN). Introdukce čápů do míst, v nichž se dříve vyskytovali, není možná do té doby, než dojde k úpravě prostředí, do něhož má být navrácen. Faktorem zodpovědným za pokles těchto ptáků je rostoucí rýžový průmysl; změny v zemědělské krajině a nadměrné využívání škodlivých pesticidů zdecimovalo populace čápů východních. Dalšími problémy, se kterými se potýkají, jsou deforestace, nadměrný rybolov a ničení mokřin. V průběhu roku jsou tito ptáci samotáři, dohromady se dávají jen v době hnízdění. Jejich preferovanými habitaty jsou mokřady, okraje rybníků, bažinaté oblasti a pláže. Živí se hlavně žábami, rybami, hmyzem a malými savci a plazy. Hnízdí v mokřadech i v lesích. Evolučně je tento druh blízce spřízněn s již zmíněným čápem bílým, kterému je podobný i svým vzhledem - na rozdíl od něj má však čáp východní kolem očí rudou kůži, v oku má bílou duhovku, a je vybaven černým zobákem. 

Zdroj obrázku:

Avifauna HK

Zdroje informací:

IUCN Red List

Wikipedia

BirdLife DataZone

Mariliabatrachus navai: Svrchnokřídový neobatrachián z jihovýchodní Brazílie

Žabí týden 2025 se nachýlil ke konci. V jeho rámci jsem napsal o čtyřech nově popsaných žabích druzích z Brazílie, Číny, Tchaj-wanu a Indie; sdílel jsem s vámi klip z Divokého Karibiku s Liz Bonnin pojednávající o projektu na ochranu žab v Kostarice; vyšel článek o queerfobii ve vědě v ohledu na spojování stejnopohlavní aktivity žab s toxickým znečištěním; dále jsem napsal o nebezpečné chytridiomykóze ničící žabí populace po celém světě; páteční Obrázek týdne nás vrátil zpět v čase za svrchnokřídovými patagonskými žábami; a včera jsem na blog vložil úryvek z Dobrodružství Austina Stevense s australskou rosnicí skvostnou. Poslední příspěvek vydaný v rámci letošní oslavy bezocasých obojživelníků bude opět paleontologický. Představím vám jednoho z raných neobatrachiánů, který vstoupil do povědomí vědecké komunity v posledních letech.

Mariliabatrachus navai - tak zní název pravěké žáby, která byla popsána brazilskými paleontology Rodolfem Otáviem Santosem, Albertem B. Carvalhem a Hussamem Zaherem v článku publikovaném online v listopadu 2023 (a později ve fyzické formě v září 2024) ve vědeckém časopise Zoological Journal of Linnean Society. Popis zhotovili na základě deseti exemplářů různého stupně zachování, uložených v Museo de Zoologia da Universidade de São Paulo; holotyp sestává z takřka kompletní kostry s lebkou, řadou obratlů, pánevním pletencem i kostmi končetin, další exempláře sestávají třeba jen z lebek nebo izolovaných obratlů. Všechny tyto fosilie pocházely ze svrchnokřídového výchozu na levém okraji řeky Peixe poblíž brazilské obce Ocauçu, osmnáct kilometrů od Marílie. Souvrství Adamantina v pánvi Bauru, ve kterém se uchovaly, tvoří horniny o stáří 87,8 až 68 milionů roků (tzn. sled od pozdního koniaku do maastrichtu, posledního stupně geologického útvaru křída). Santos a jeho kolegové změřili délku velmi dobře zachovalého holotypu, jež od čenichu po kloaku činí 3,86 centimetru, s lebkou mediánové délky 1,32 centimetru (malé zopakování statistiky z univerzity - medián je prostřední jedinec v populaci, nikoliv průměr; pro upřesnění, z deseti studovaných exemplářů zahrnovalo celkem pět alespoň částečně zachovalou lebku). Znaky, kterými tato žába disponovala, ji činily odlišnými od všech do té doby popsaných svrchnokřídových zástupců řádu Anura, a ačkoliv jsou z pánve Bauru známy fosilní žáby z nadčeledi Hyloidea, nebyli Santos a jeho kolegové schopni mariliabatracha zařadit jakkoliv přesněji, než do podřádu Neobatrachia, zahrnujícího nejen hyloidy, ale také australobatrachiány (včetně zavalitek z čeledi Calyptocephalellidae) či sooglossoidy (včetně slavné "žáby s rypáčkem" z rodu Nasikabatrachus). Faktem je, že studium tohoto obojživelníka rozšířilo chápání morfologie nejstarších neobatrachiánů z jihoamerického kontinentu.

Raný neobatrachián Mariliabatrachus navai v interakci s notosuchiánem ("suchozemským krokodýlem") druhu Mariliasuchus amarali. Paleoart Gabriela Teófila-Guedese z článku doktora Santose a jeho kolegů

Většina jihoamerických fosilních žab z oné části geologické minulosti naší planety patří k brazilkovitým (již zmíněná čeleď Callyptocephalellidae), některé další jsou taxonomicky hůře zařaditelné, a Mariliabatrachus patří právě mezi ně. Je důkazem toho, že i dobré zachování fosilií nemusí být vždy dostatečným podkladem k jasnému (nebo alespoň dosti "sebevědomému") určení fylogenetických vztahů daného organismu. Od obou druhů rodu Baurubatrachus, B. pricei a B. santosdoroi, se Mariliabatrachus navai liší méně robustní kostrou a omezenou ornamentací lebky (u M. navai je ornamentována pouze frontoparietální oblast, kdežto u baurabatrachů je zdobena celá lebka). Takový Uberabatrachus carvalhoi se zase od M. navai liší neornamentací párových frontoparietálů, ale také odlišnou stavbou kosti kyčelní. Různé analýzy dospěly k tomu, že Uberabatrachus je jaksi příbuzensky spřízněn s různými skupinami neobatrachiánů, včetně třeba vodnic (čeleď Telmatobiidae). Baurubatrachus byl zase jednu dobu považován za nejstarší "pacmanovskou žábu", jinými slovy za nejstaršího zástupce čeledi rohatkovitých (Ceratophryidae), ale jeho příslušnost k ní je zpochybňována. Zajímavé je však to, že stejně jako Baurubatrachus, i Mariliabatrachus měl hyperosifikovanou ("hyperzkostnělou") lebku. Ta mohla být adaptací na život v prostředí, které bylo pro tuto žábu domovinou.

Mariliabatrachus navai v pouštním prostředí od paleoartisty Joschui Knüppeho

Pánev Bauru - a hlavně pak území, které je dnes souvrstvím Adamantina - byla ve svrchní křídě teplá a suchá. Doktor Santos a jeho kolegové se ve svém článku domnívali, že hyperosifikace lebky umožňovala tomuto obojživelníkovi překonat těžká období, kdy pro jeho tělo bylo vody vskutku málo - anebo jinak, pomáhala mu vypořádat se ze ztrátou vody. Mariliabatrachus ani Baurubatrachus nejsou prvními ani posledními případy žab s hyperosifikovanými lebkami. Tento znak se konvergentně vyvinul u různých nepříbuzných žabích skupin v průběhu celé existence tohoto řádu obojživelníků více než třicetkrát, byť osmnáctkrát k tomu došlo u zástupců nadčeledi Hyloidea a osmkrát u zástupců nadčeledi Ranoidea (stále hovoříme o neobatrachiánech). Dobrým příkladem hyloidů s hypermineralizovanou lebkou jsou ropuchovití (Bufonidae). V suchém prostředí prehistorické Brazílie se Mariliabatrachus mohl setkávat s takovými odolnými, houževnatými živočichy, jako byl suchozemský notosuchián Mariliasuchus amarali či jeho příbuzný M. robustus, obrovití titanosauři Adamantisaurus mezzalirai a Brasilotitan nemophagus nebo třeba pták Navaornis hestiae. Střetnout se mohl také s hrabavým slepanem Boipeba tayasuensis, který pro něj mohl představovat nebezpečí - na rozdíl od dnešních slepanů to byl totiž docela obr, a třícentimetrovou žabku klidně mohl slupnout. Svět starodávných jihoamerických neobatrachiánů je prozatím zahalen rouškou tajemství, ale nejistoty, se kterými se odborníci při studiu takových žab, jako je Mariliabatrachus, setkávají, krásně poukazují na to, jak diverzifikovaní neobatrachiáni byli už v křídě. A to je činí o to zajímavějšími.

Zdroje informací pro tento příspěvek:

A new fossil frog (Lissamphibia: Anura) from the Late Cretaceous of Brazil and the early evolution of neobatrachians (Zoological Journal of Linnean Society)

Neobatrachia (Wikipedia)

Adamantina Formation (Wikipedia)

Článkem o mariliabatrachovi tedy končí Žabí týden 2025. Doufám, že byl pro vás, vážení čtenáři, přínosný, a že jste se dozvěděli něco nového o jedné z nejpozoruhodnějších, ale též nejohroženějších skupin obratlovců naší planety. Žáby si zasluhují naši pozornost. Mají úžasnou evoluční historii, ale dnes mnohým z nich hrozí vyhynutí. Občas jsou nepochopeny; jejich výzkum může být ovlivněn společenskými předsudky, a do tajů jejich fylogeneze se v některých případech nedá ani s těmi nejlepšími fosilními exempláři nejlépe proniknout. Za posledních sedm dnů jsem vám žáby ukázal ve světle, v jakém stojí za to je vnímat; jako živočichy diverzní, překvapující, ohrožené, neprávem odsuzované, nádherné a tajuplné. Pokud se mi alespoň trochu podařilo změnit váš pohled na ně, pak tento projekt splnil svůj účel.