The War Between the Land and the Sea v premiéře!

Dnes se opět trochu vzdálím hlavním tématům tohoto blogu, a uvedu pro vás něco málo o novém sci-fi seriálu, který je spin-offem Doctor Who - The War Between the Land and the Sea! První díl Války mezi zemí a mořem, pětidílné minisérie společnosti Bad Wolf Productions, za kterou stojí současný showrunner Doctor Who Russell T. Davies, se ve chvílích, kdy píši tento článek, premiérově vysílá na britské televizní stanici BBC One. Epizoda s názvem Homo Aqua byla uvedena ve 20:30 greenwichského času. Seriál sleduje skupinu členů fiktivní armádní organizace UNIT, která je jistě známa i každému, kdo se v životě nepodíval na jediný díl některého ze seriálu ze světa Whoniverse, snažících se zabránit globálnímu konfliktu mezi lidstvem a Mořskými ďábly, akvatickými reptiliány představenými poprvé v příběhu The Sea Devils s 3. Doktorem, jehož ztvárňoval John Pertwee, v roce 1972. Po skončení vysílání klasického Doctor Who v roce 1989 a obnovení seriálu v roce 2005 se Mořští ďáblové vrátili až docela pozdě; před třemi roky ve speciálu Legend of the Sea Devils s 13. Doktorkou, kterou ztvárňovala Jodie Whittaker (jednalo se o její předposlední epizodu, považujeme-li tedy Power of the Doctor za její poslední díl; připomínám, že letos se vrátila v cameo roli v epizodě Reality War a interagovala s 15. Doktorem hraným Ncutim Gatwou). Dění okolo seriálu The War Between Land and the Sea jsem ve svém volném čase od loňského léta, kdy jej oficiálně oznámil web Deadline Hollywood, se zájmem sledoval, a byl jsem zvláště napjatý ohledně toho, jestli vyjde ještě letos nebo až příští rok. Možná je vám známo, co se dělo okolo kontraktu, který BBC uzavřela se společností Disney, a následných nejistot následujících po odchodu Ncutiho Gatwy od seriálu. Nyní však The War Between the Land and the Sea konečně vychází na BBC One, a já věřím tomu, že si jej i vy užijete. Vypadá totiž vážně dobře.

Oficiální plakát k seriálu The War Between the Land and the Sea. Zdroj: Collider

Pro Whovians je vydání The War Between the Land and the Sea zvláště důležité i proto, že jde za poslední takřka desetiletí o první nový plnohodnotný spin-off nejdéle vysílaného sci-fi seriálu v historii. Poslední spin-off Doctor Who, osmidílná Class, se totiž odvysílala před devíti roky, na sklonku roku 2016. Ačkoliv k příběhu Charlieho Smithe, April MacLean v těle Shadow Kin, Quill a dalších postav z onoho seriálu se zřejmě BBC vracet nebude (ač měl pokračování v audio příbězích od Big Finish Productions), máme tu nyní nový spin-off o UNIT, a to je podle mě opravdu fajn. Režisérem The War Between Land and the Sea je Dylan Holmes Williams, který režíroval také dvě epizody Doctor Who vydané v roce 2024, konkrétně 73 Yards a Dot and Bubble. Hlavní postavu nového spin-offu, Barclayho Pierre-Duponta, hraje Russell Tovey, kterého si můžete pamatovat jako Stevena z filmu The Good Liar s Ianem McKellenem a Helen Mirren z roku 2019. Postavu vůdkyně Mořských ďáblů, pojmenovanou Salt, ztvárňuje herečka Gugu Mbatha-Raw, kterou jistě znáte jako soudkyni Ravonnu Lexus Ranslayer ze seriálu Loki (2021-23), v roce 2007 nicméně také hrála Tish Jones v Doctor Who s 10. Doktorem, Davidem Tennantem. Vrací se také Jenna Redgrave jako Kate-Lethbridge Stewart, známá tvář lídryně UNIT více či méně pravidelně se vracející do Whoniverse už od 7. série s Mattem Smithem v roce 2013. 

Těšíte se? Patříte k lidem, kteří opravdu Válkou mezi zemí a mořem žijí? Sdílejte své názory!

Noví Lovci kryptidů: Duch vražedných Vánoc (1/4)

Nový tým Lovců kryptidů, následovníků tajemně zmizelé skupiny vedené britským přírodovědcem Jackem Owenem, funguje již devět měsíců. Wren Rivera a Winn Wilkinson, dva teenageři z Creek City v americkém státu Illinois, se zprvu dali dohromady ve snaze odhalit tajemství hvozdů u svého města, jen aby se pak ve společnosti anglické dívky jejich věku Keiry Kendrick a o něco málo staršího portorického univerzitního studenta Armanda Villalona vydali na velké dobrodružství, při němž pomalu odhalují tajemství zmizení Owenova týmu a přitom se dostávají na pole konfliktu mezi tajnou organizací agentky Marilly Kent-Lyons a jejích marťanských spolupracovníků, kontroverzní neetické výzkumnice Theodory Callaghan a jí ovládanými Chupacabrami a kočko-pso-opičáky a Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu, jejíž zástupce financovatelské rady, Terrence Zedler, se stal dobrým přítelem nových Lovců kryptidů. Po výpravě na Portoriko za Chupacabrami, při které tým poprvé stanul tváří v tvář doktorce Callaghan a jejím krvežíznivým monstrům, trpěli mladí dobrodruzi post-Chupacabřím stresovým syndromem. Winn se však potýká s něčím vážnějším, než jen s hrůzostrašnými nočními můrami plnými Chupacaber. Skřeky těch netvorů slýchá už i za dne, a něco se mu snaží dolovat z hlavy informace, které měl zjistit zkoumáním předmětů, jež s Keirou a Wren nasbíral při červencové výpravě do staré základny Lovců kryptidů v jižním Londýně. V listopadu se čtveřice mladých odvážlivců spolu s Terrencem vydala do kostarické obce El Milloncito, kde se nachází opuštěná vila rodiny Owenových. Pátrání po možných vodítcích ohledně zmizení brilantního přírodovědce, jeho rodiny a jeho kolegů, se brzy stalo krajně nebezpečným. Tým v domě našel laboratoř, v níž se nacházela nedávno useknutá, zmražená lidská hlava a živý kočko-pso-opičák, jenž pak zabil policistu hlídajícího vchod do budovy. Když bylo po všem a nebezpečí pominulo, sledoval dění kolem domu jakýsi urostlý šedivý muž, kterého doprovázela Theodora Callaghan se svým ozbrojeným společníkem. Konfrontovala je agentka Kent-Lyons, a ze setkání s tím tajemným mužem byla roztřesena. Měla se s ním kdysi znát a provést mu něco strašlivého, kvůli čemuž stále nemůže mluvit. Obě nepřátelské skupiny se teleportovaly pryč dříve, než se s nimi mohli shledat noví Lovci kryptidů a Terrence. Podaří se našim hrdinům najít více odpovědí na děsivé otázky, které vyvstávají? Daruje jim snad některé pohostinný Vánoční čas... anebo pohostinný nebude, a hodlá jim darovat jen další trable?

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

DUCH VRAŽEDNÝCH VÁNOC, ČÁST PRVNÍ:

Zčernalá břečka dolétla na chodník. Nablýskaný automobil, jehož pneumatiky právě zamířily do veliké kaluže obklopené tajícím sněhem, se ve smyku zatočil, načež se začalo ozývat hlasité troubení řidičů ostatních automobilů. Keira Kendrick stála v šoku na chodníku, a přejížděla očima od stáčejícího se auta ke svým novým zimním botům, jež jen těsně unikly tomu špinavému sajrajtu vrženému na chodník. 

Jakmile se auto zastavilo, a ostatní, jež se za ním štosovala na silnici v útlé londýnské uličce, se opět dala do rychlého pohybu, sklonila se růžovlasá dívka k zemi, a břečku si prohlédla. Prošly kolem ní dvě obdobně staré teenagerky, a něco k jejímu zvláštnímu zájmu poznamenaly. Ale Keira je ignorovala. Vytáhla z kapsy své lehké černé zimní bundy pinzetu, a opatrně do břečky šťouchla. Substance, která tající sníh špinila, se nečekaně pohnula, jako by ji snad to šťouchnutí zabolelo.

Keira se ohlédla po okolí, nato vytáhla z kapsy bundy zkumavku, a trochu té zvláštní substance do ní přemístila. Černá hmota se uvnitř skleněného vězení podivně pohupovala, jako želé na roztřesené lžičce, jen ne tak komicky. Dívka usoudila, že se muselo jednat o nějaký živý organismus nebo alespoň jeho tkáň. 

Setkat se s něčím tak zvláštním, jako s patrně živou břečkou za předvánočního, prosincového večera uprostřed jedné z nejrušnějších metropolí Evropy a nejzalidněnějšího města Británie, se Keiře nezdálo nikterak neobvyklé. Už toho koneckonců měla za sebou víc než dost, co ji překvapilo, šokovalo, traumatizovalo... Nebyl-li to život ve znečištěném Londýně, sužovaném v létě kyselými dešti a v zimě pozdně jarními teplotami, kvůli kterým každé druhé Vánoce kvetly třešně a jabloně, pak jí rozhodně oči ke všem podivnostem světa otevřely poslední měsíce výprav s novými Lovci kryptidů, jejími přáteli, s nimiž přežila několik Chupacabřích útoků, setkání s americkými ozbrojenci na Blízkém východě a mláďaty obřího kraba, jež si na těch ozbrojencích pochutnala, a posledně také útok kočko-pso-opičáka zcela nevysvětlitelně přítomného v údajně opuštěné vile Jacka Owena v Kostarice.

S papírovou taškou plnou nakoupených potravin, od mrkví po domácí med, zamířila ke dveřím svého domu. Odemkla, vešla dovnitř, zamkla, a ve tmě po paměti zamířila po schodech nahoru, až dosáhla své počítačové místnosti. Svého ráje, kde se cítila bezpečně a odkud mohla pozorovat celý svět.

V temném prostoru ohraničeném čtyřmi stěnami bez oken a vyplněném bezpočtem svítících monitorů nahlas vydechla, usadila se na židli, a konečně pronesla pár slov: "Percy, najdi mi všechno o zvláštním špinavém sněhu v Londýně. Píše někdo na sociální sítě, že se setkal se sněhem pokrytým jakousi živoucí substancí? Takovéhle věci." Přitom měla oči upřeny na zkumavku se sněhem, který uvnitř zcela roztál. Ve špinavé vodě se však pořád nacházela černá hmota, která se pohupovala.

"Žádné výsledky, Keiro," oslovila ji přívětivým mužským hlasem umělá inteligence, "přeješ si být specifičtější?"

"Hmm," pousmála se dívka, "zvláštní. Ne, díky. Buď to není nic velkého... nebo jsem tady něco objevila sama."

Zamířila ke skříňkám podél zdi, odkud se z místnosti dalo zamířit k toaletám. Z jedné z nich vytáhla obyčejný mikroskop, umístila ho na skříňku, usedla na kolečkové křeslo, mikroskop zapnula, rozsívítila vedle něj lampičku, a pod zkumavku položila podložní sklíčko. Pinzetou pak na něj umístila utržený kousek té černé substance. Přiložila na ni krycí sklíčko, a okamžitě vzorek umístila pod objektiv mikroskopu.

"No fuj," řekla si pro sebe nahlas, "má to složení jako nějaký... sopel."

Celá se otřásla. Před okulár mikroskopu umístila svůj mobilní telefon, zvětšený vzorek několikrát vyfotografovala, a všechny snímky odeslala v aplikaci SafeSignal svým kamarádům ze západní polokoule. Nato jen krátce zkontrolovala stav Wren, Winna a Armanda. Nikdo z nich nebyl online. 

Ze své počítačové místnosti a výzkumny zamířila Keira do dlouhatánské tmavé chodby, pomalu ji přešla, a zamířila do kuchyně. Ani v ní nerozsvítila, pouze přišla k dřezu, napustila si do varné konvice vodu a začala ji ohřívat. Zatímco se voda vařila, Keira vyhlížela z okna na lehce zasněžený Londýn, oblečený do vánočních řetězů a světýlek, jež iluminovala hrůzostrašný smog tak hustý, že by se dal sekat mačetou.

Když se chystala odvrátit se od okna a právě dovařenou vodu nalít do šálku na čaj, všimla si, že její ulicí proběhlo cosi malého, kulatého, s krátkými končetinami, snad utíkajícího jen po zadních. Prudce se nahnula k oknu, až se její čelo dotklo skla. Světla bylo v ozdobené ulici nemálo, a tak na toho tvora dobře viděla. Přesto jej však nedokázala identifikovat. Po chvíli navíc zmizel, ztracen za popelnicemi.

Keira si znovu nasadila své zimní boty, bundu si však tentokrát nenavlékala, a rychle vyběhla ven. Jakmile se ocitla v místech, kterými ten drobný tvor probíhal, všimla si velkého množství pohupující se černé hmoty, jež v podstatě představovala jakousi jeho stopu. Hmota pulzovala, a když k ní Keira přiblížila obličej, slyšela dokonce zvláštní praskání, jež se z ní ozývalo.

Přeběhla k popelnicím, a prohlédla si jejich okolí. I zde se té hmoty nacházely celé kupy. Keira stopu následovala, než se na konci ulice zarazila při pohledu na asi půlmetrového dvounožce, pokrytého mukózní, odkapávající tekutinou. Oči mu svítily sytě žlutě, jako ta nejvýraznější vánoční světla. Úlisně se šklebil.

"Co jsi zač? Ty jsi nějaký... čertík... nebo co?" pousmála se Keira.

Jakmile tvor uslyšel její hlas, dvakrát zamrkal, a pak učinil několik rychlých kroků k ní. Trhaně natáčel hlavičku, a pořád se podlézavě, snad až stydlivě usmíval, přičemž odhaloval hrozivě zkažené trojúhelníkovité zuby ve své široké tlamičce. 

Keira se nahlas zasmála a poklekla na chodník. "Ty působíš jako pěkný roubíř. Pojď sem!"

Zamířila na něj svým fotoaparátem a pokusila se jej vyfotografovat, v tu chvíli se však tvor vylekal, jako by si to nepřál, a svižnými skoky - na krátkou délku jeho končetin až překvapivými - se opět ztratil. Dívka jen zklamaně pozvedla obočí.

Protože jí bez bundy byla trochu zima - přece jen byla teplota dost nízká na to, aby sníh ještě úplně neroztál - vrátila se domů. Když v tmavé kuchyni konečně popíjela horký čaj, měla však pocit, že ji někdo nebo něco sleduje. Neustále vyhlížela z okna, nic však nezahlédla. Nakonec se na zbytek noci odebrala do své výzkumny, kde věnovala pozornost dalším čtyřem zkumavkám mukózní hmoty zanechané tím čertíkem.

Ve velkém sále uprostřed historické budovy Portorické univerzity v Río Pedras, dominované vysokou věží s hodinami, se scházeli vědečtí odborníci z celého světa. Usedali za dřevěné lavice, hlasitě spolu hovořili, smáli se, občas na sebe i hulákali a ukazovali pěstmi, a postupně se připravovali na začátek velké několikadenní konference věnované tématu, kvůli kterému se na půdě této univerzity tolik odborníků již mnoho let nesešlo. 

Na pódium před stovkami a stovkami vědců vstoupila profesorka Alondra Pietri. Opřela si dlaně rukou o dřevěný stojan s mikrofonem, široce se usmála, a za postupného utichání svých hlučících kolegů začala svůj projev: "Vážené profesorstvo, docentstvo, doktorstvo, vážená akademická obci Portorické univerzity v Río Pedras i dalších institucí, jejichž zástupce zde s otevřenou náručí vítáme, dovolte mi započít Conferencia sobre los llamados críptidos y el estado de la zoología de animales misteriosos en 2055, neboli Konferenci o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat v roce 2055. Coby její organizátorka věřím, že pro nás všechny bude přínosnou zkušeností, srovnatelnou s tak význačnými vědeckými konferencemi naší univerzity, jako byla Conferencia Botánica Puertorriqueña 2055 čili Portorická botanická konference 2055 či loňská Conferencia Paleoantropológica de las Indias Occidentales čili Paleoantropologická konference v Karibiku."

Několik lidí v předních řadách na sebe pohlédlo s úsměšky. Jeden muž, opřený ležérně o opěradlo své židle, civěl na profesorku Pietri se záblesky v očích, jako by ji nenáviděl.

"Uvědomuji si, že téma tajemných zvířat neboli kryptidů je tématem stále ožehavým, a to i v naší době. Poslední léta nebyla vůči kryptozoologii přívětivá. Se ztrátou brilantních myslí tohoto oboru, jež jsou možná až nyní pomalu nahrazovány, se tento rekultivovaný obor začal vracet ke svým subkulturním a pseudovědeckým kořenům, začal přitahovat pochybné konspirátory a náboženské fundamentalisty, a to mu jen škodilo. Jsem přesvědčena, že názory některých mých kolegů na výzkum kryptidů jsou ovlivněny jejich naprosto pochopitelným znechucením těmi, jež si obor, ve kterém pracuji, přivlastňují pro své vlastní účely z ideologických a škodlivých pohnutek. Chápu také, že kryptidé se v minulých dekádách stali synonymem pro biologické zbraně."

V přední řadě někdo zazíval. Pár lidí působilo znuděně.

"Toto je první kryptozoologická konference po devíti letech. Načasování nemohlo být lepší. Mám za to, že o výzkum tajemné zvěře opět vzrůstá zájem. Myslím si, že nám může pomoci nalézt odpovědi na otázky naší těžké doby, v níž ztráta přirozeného prostředí zvířat, raketové vymírání druhů a rostoucí extrémy počasí vyvolané klimatickou změnou ohrožují budoucnost lidské společnosti způsobem, který si již takřka zadává s invazí mimozemského druhu Shai'ri v roce 2020."

Ze zadní části sálu se ozvalo bučení. Profesorka Pietri pozvedla hlavu. Uviděla, že jakéhosi bučícího účastníka napadli dva další. Rozvinula se pěstní bitka.

Jeden vědec kopl druhého do rozkroku, třetí pak prvního srazil k zemi a dal mu několik ran do obličeje.

"Prosím o uklidnění!" vykřikla profesorka Pietri.

"Máte tohle zapotřebí, pánové doktoři?" ozval se někdo další.

"Perete se, jak malí kluci!"

"Nechte se, volové!"

"Řekla..." vyhrkl ten muž ležící na zemi, který prve bučel. "Řekla, že současné problémy jsou jako invaze Shai'ri! To je neskutečný katastrofismus... klimatickou změnu máme pod kontrolou, mí kolegové z MIT vyvíjejí způsob zastavení tání ledovců, aerosolové bariéry a anti-polutantní směsi... Shai'ri si chtěli zotročit všechny druhy na Zemi, bylo to něco úplně jiného... tohle je sprostota!"

"Vyveďte toho hlupáka!" ozval se někdo z davu.

Profesorka Pietri se zklamaně zamračila. Nehodlala se stavět na ničí stranu, jen chtěla přednést zbytek svého projevu. Vulgární mluva některých pozvaných kolegů ji mrzela. Nadechla se, a pokračovala v řeči: "Na tuto konferenci byli pozváni přední odborníci z celého světa, z nichž někteří se kryptozoologickému výzkumu dlouhodobě věnují, a jiní jej ostře kritizují a kryptozoologii coby vědu nikoli o spekulování o tom, zda příšera z jezera Loch Ness existuje či ne, ale coby vědu shromažďující informace a znalosti o formálně popisovaných druzích s nejasným původem, odsuzují. Myslím si, že nás čeká pět velmi zajímavých dnů přednášek a diskusí, které budou pro tento obor produktivní, a posunou jej do další dekády."

Po Alondřině projevu byl participantům ukázán osmiminutový film, promítaný na plátně za pódiem, ilustrativně shrnující pokroky ve výzkumu živočichů s nejasným původem v posledních letech. Zaznělo v něm i pár slov o tajemném zmizení Lovců kryptidů a o nástupu nového týmu, jehož členům v listopadu ve vědeckém periodiku Scientific Reports vyšel článek o medvědí lišce. Na konci filmu se v titulkách objevilo jméno Armanda Villalona, který jej pro vedoucí své bakalářské práce sestříhal. 

Poté, co promítání skončilo, v sále opět zavládl hluk. Do další přednášky zbývaly desítky minut, a se opět hovořilo formálně i neformálně, smálo se a hrozilo se pěstmi. Alondra seděla sama za lavicí v přední řadě, a popíjela vodu. Lidí, kteří na ni stále nenávistně pohlíželi, si nevšímala. Z pití vody ji však náhle vytrhlo poklepání po rameni.

"Propána," vyhrkla profesorka, a okamžitě se postavila, "tak jste si nakonec udělal čas! To je výtečné, doktore Canady!"

Ruku si s ní podal Eldred Canady, přední odborník na středoamerické kryptidy. "Jak dlouho jsme se neviděli, profesorko Pietri? Čtyři roky? Pět let?"

"Myslím, že naposledy jsem s vámi měla tu čest na Konferenci o ohroženém středoamerickém hmyzu v Los Angeles v roce 2050. Tedy ano, je to pět let," odpověděla s úsměvem Alondra.

"Za toto vám tleskám," řekl Eldred, a očima přejel po celém sále, "dala jste dohromady zoologickou komunitu, která má pořád o kryptidy zájem." Pohlédl na ony nenávistně přihlížející v přední řadě. "I její mnohé zakyslé odpůrce... kazatelské blbounky s agendou, jak je vždy nazýval můj starý dobrý kolega Jack Owen."

"Nechala jsem jeho tým zmínit v tom filmu," reagovala Alondra, "doufám, že jsem tím tady proti sobě nepoštvala ještě víc lidí."

"Nemyslím si," ozval se někdo další, kdo chtěl s profesorkou Pietri hovořit. Po Eldredově boku se náhle objevil dvoumetrový dlouhán s širokými rameny, a z výšky na oba zhlédl s obrovsky přívětivým úsměvem.

"Pane Zedlere," usmála se Alondra, a také mu podala ruku, "taktéž mě těší, že se vám podařilo na tuto konferenci zavítat."

"Mám pro vás zajímavé zprávy, kolegové," řekl Terrence, "týkají se Jacka Owena. Chci si o tom s vámi promluvit, a... prodiskutovat, zda by nebylo vhodné na této konferenci oznámit návrat Lovců kryptidů v podobě těch talentovaných mladých lidí, se kterými jsme, profesorko, už dobře seznámeni."

Winn odložil tác s talířem od snídaně na noční stolek. Zhluboka se nadechl a zase vydechl, a prsty pravé ruky projel své zpocené vlasy. Ležel v posteli, zakryt peřinou, byl oblečen v pyžamu, a poslouchal moderní vánoční koledy. Ozývaly se z jeho tabletu, který měl položený zhruba na úrovni klína na peřině, a upřeně hleděl před sebe, na protější stěnu svého pokoje.

Ozvalo se zaklepání. Winn se natočil směrem ke dveřím. Uviděl svého otce, Sawyera Wilkinsona, jak s úsměvem do pokoje přivádí Wren. 

"Máš tu návštěvu, ty můj marode," řekl Sawyer, "moc neblbněte. Já musím odletět na setkání investorů do New Yorku, beru si letoun a večer budu doma. Kdyby něco, slečno Rivero... zavolejte mi."

Wren se na něj usmála, a pak pohlédla na Winna. Ten se ztrapněně zachichotal. "Vypadám, jako bych se dva týdny neumyl, co?"

"Tři," řekla mu Wren, "ty vlasy jsou hrozný. V tuhle chvíli by ses měl vyholit, ty špindíro."

"Kdežto ty vypadáš dneska jako totální buržoustka," uchechtl se Winn, "nová barva na vlasech?"

"Máma mi dala peníze," usmála se Wren, "nechtěla jsem se stříhat, snažím se vyrůst si svou pixie, ale chtěla jsem zakrýt ty strašný odrosty. Teď jsem celá červená."

"Jako Mera z DC Comics," smál se Winn.

Wren si sedla na kraj jeho postele, a vážně se na něj zadívala. "Jak ti je?"

"Nic moc, Wren. Nic moc," odpověděl upřímně Winn, a úsměv se z jeho tváře ztratil, "táta je pořád přesvědčený, že je to jenom mentální breakdown, a zatím jsem to uhrál. Ale... popravdě, to, co mi fakt je, se nelepší. Včera večer jsem šel na záchod a slyšel jsem smích Chupacaber odevšad... Třikrát jsem musel seskočit ze záchoda, nekecám, abych se přesvědčil, že jedna nebyla schovaná ve sprchovém koutu. Bál jsem se dívat se do zrcadla, protože kdyby se tam náhodou nějaká objevila..."

"A proto se nemyješ?"

"Ne, takhle to není. To je už opravdu z deprese. Ale ta je způsobená tím, co pořád slýchám a vidím," odpověděl Winn, a několikrát zakýval hlavou, "Wren, myslím si, že tohle vůbec není PCSD. Myslím si, že je to nějaký telepatický útok. Že se mi někdo snaží dostat něco z hlavy."

"No, PCSD to určitě není. Mě už se o Chupacabrách nezdá, koneckonců je prosinec, a naposledy jsme s nimi interagovali na Portoriku v srpnu," řekla Wren, "možná máš pravdu. Ale kdyby to byl útok... jak? Kdo? Co? Proč zrovna na tebe? Proč ne na mě?"

"Protože já mám ty vzorky z Londýna tady," řekl Winn, "pořád dokola se mě ty Chupacabry ptají na to, co vím o zmizení Lovců kryptidů... co jsem zjistil výzkumem, já nevím, té zakrvácené boty... a je pravda, že jsem něco zjistil, ale... nechci to říct."

"Něco, co bychom měli vědět?"

"Hele, já nevím," řekl Winn a zatřepal hlavou, "nevím toho o nic víc, než vy ostatní. To, co jsme našli v Kostarice, mě šokovalo stejně jako vás. Stejně jako Chupacabry v Londýně. Hele, nemám nic konkluzivního. Ale možná... možná uvažuju o možnostech toho, co se Lovcům kryptidů stalo, jaké třeba vás nenapadají. A přijde mi, že to ty... ty potvory... chtějí slyšet. Jako by je to mělo navést k tomu, aby... já nevím, aby to dořešily? Aby to zneužily? Nevím!"

"Dobře, v pohodě," řekla mu Wren, a dotkla se jeho paže, "trošku se uklidni, Winne. Budeme to řešit. Vidím to jako svou velkou chybu, že jsme ignorovali tvoje problémy."

Winn opět zakýval hlavou. Chvíli na Wren němě pohlížel. Těžko se mu skrývalo, že se mu opravdu líbila. Přejížděl očima z její silné brady k jejím zářivým očím a čerstvě obarveným, plamenně rudým vlasům, a cítil hřání na srdci.

"Ty seš doofus," řekla mu najednou Wren.

"Co?!" vyhrkl Winn. "Co je? Udělal jsem něco špatného?"

"Pamatuješ na to naše rande v čajovně?" zeptala se ho Wren.

"V té nóbl čajovně? Jo! Bylo to super." Winn se začervenal.

"Nechceš si to někdy zopakovat?"

"No... jasně... rád... Musíme prodiskutovat naše další výpravy!" vyhrkl Winn.

"Vole, ne kvůli výpravám. Jenom my dva, jako že opravdový rande," řekla mu Wren.

"Ehm... no... no, já nevím, Wren. Nejsme kolegové? Lovci kryptidů? Nejsme přece Jack a Pauline, abychom..." Winn byl úplně zrudlý.

"Ty seš fakt nemožnej."

Winn panikařil. Raději zvolil jiné téma. "Nemáš být náhodou ve škole? Je pátek, ne?"

"Dneska se šlo na vánoční trhy. Celá škola šla vykoupit vánoční trhy na náměstí Creek City. I mean, to není škola, to je hromadný nákup. Tam být nepotřebuju."

"Máma ti napsala omluvenku?"

"Napsala jsem si ji sama," uchechtla se Wren, "anyway, proč utíkáš od tématu? Mám to brát tak, že se ti nikam nechce?"

"No... ehm... hele, znamená to, že mě zveš ven? Jako doopravdy? Bez diskusí o naší loveckokryptidovské činnosti?" červenal se zase Winn.

"Vole, o tom jsi začal mluvit ty! Tak chceš jít na rande nebo ne?" řekla s trochu iritovaným tónem Wren.

"Jo! Jasně, můžeme jít hned!" vyhrkl Winn ve snaze zachránit situaci a nenaštvat ji. I tak si připadal trapně, že se bál Wren přiznat, že ji má rád.

"Tak se běž osprchovat, hajzle, protože tenhle smrad jako čichat někde v čajovně nebudu," uchechtla se Wren, "jenom hezky utíkej do sprcháče. Já tady budu sedět a hlídat tě před Chupacabrama."

Winn se trapně zazubil s pozvednutým obočím, a upaloval do koupelny. Jakmile za sebou zavřel dveře, Wren vstala z postele a otevřela skříňku, o které věděla, že skrývá vzorky ze staré základny Lovců kryptidů. Vytáhla několik plastových sáčků, a upřeně se na ně zadívala. Pak opět pohlédla na dveře Winnovy koupelny. Zevnitř se začal ozývat zvuk vodního proudu vypouštěného sprchou.

Wren ukryla vzorky zpět do skříňky, usedla k Winnově počítači, a vložila do něj zvláštně vypadající flashdisk. Obrazovka monitoru zablikala. 

"Čekám na příkaz," ozval se z počítače dívčí hlas umělé inteligence.

"Výsledky dat výzkumu předmětů ze základny Lovců kryptidů v Londýně," šeptla Wren, "všechny."

Usmála se, když se do flashdisku začaly soubory stahovat. Oči se jí nezvykle zaleskly. "Už žádné utíkání, pane Wilkinsone. A žádná tajemství."

Pokračování příště...

Obrázek týdne 5. 12. 2025

V pondělí začal poslední měsíc tohoto roku, Vánoce se kvapem blíží, zbývá do nich už pouhých devatenáct dnů, a přestože momentálně venku nevidím žádný sníh (pro jistotu jsem po napsání těchto slov vyhlédl z okna), stále s ním mám prosinec spojený. Rozhodl jsem se tedy vyhledávat obrázky zvířat, hlavně těch prehistorických, na sněhu, a narazil jsem na toto vydařené dílo wildlife umělkyně a antropoložky Yasmeen. V době, kdy všichni žijeme vydáním dokumentu Prehistoric Planet: Ice Age, má rozhodně smysl obdivovat paleoart s kočkovitými šelmami ledových dob!

Popisek k obrázku: Dýkozubec druhu Homotherium latidens obchází své zasněžené teritorium, zanechávaje přitom stopy ve studivé pokrývce travnaté pláňky. Před krátkou chvilkou pomočil kmeny dvou stromků, aby o něm věděl každý další dýkozubec, který na toto území zavítá. Pomalu se rozhlíží po okolí, větří, a pátrá po čemkoli živém, co by mohlo zahnat jeho rostoucí hlad. Zima je časem boje o přežití, potravy je málo, a velký dýkozubec o hmotnosti 200 kilogramů může rychle o dost zhubnout. Toto zvíře je zatím svalnaté, ale své vypracované tělo si bude muset v zimních měsících tvrdě udržovat. Proto nyní provádí pravidelné obchůzky, zajímá se o stopy býložravé zvěře zanechané ve sněhu, a věnuje pozornost každému záblesku srsti či pachu, rovněž jako náznaku přítomnosti jiné kočky svého druhu, jež by ho o potenciální kořist mohla připravit. Homotherium je rodem machairodontinů zahrnujícím řadu různých druhů, včetně druhu H. moravicum, jenž byl popsán roku 1918 Josefem Woldřichem na základě pozůstatků z České republiky, či H. hengduanshanense, který byl zaveden v roce 1996 a je znám z fosilií pliocénního až pleistocénního stáří z čínského Sečuánu. H. latidens byl prvním popsaným druhem dýkozubce, a nepojmenoval jej nikdo jiný, než autor slova dinosaurus (či Dinosauria), britský přírodovědec a zakladatel londýnského Přírodovědného muzea Richard Owen. Učinil tak na základě fosilizovaných zubů pocházejících z jeskynního systému Kents Cavern v anglickém hrabství Devon. S délkou 2 metrů, výškou až 1,1 metru a zřejmým pohlavním dimorfismem byl dýkozubec srovnatelný s dnešním lvem (Panthera leo). Tato scéna se odehrává v Anglii před 400 000 roky.

Vzpomeňme si na kotě homotheria vydané jakutským permafrostem a popsané v loňském listopadu; to byl vskutku pozoruhodný objev. O zmíněném druhu Homotherium moravicum jsem v lednu 2014 napsal část projektu o pravěkém životu na území České republiky. Dýkozubci se také již párkrát objevili v rubrice Obrázky týdne, konkrétně v únoru 2024 a v listopadu 2024.

Na co se můžete těšit na tomto blogu v příštích dnech? Rád bych začal psát 10. kapitolu Nových Lovců kryptidů, ale k čemu v ní dojde, to vám zatím nehodlám prozrazovat! Také si pohrávám s myšlenkou, že bych po nějaké době přispěl nějakými příspěvky do rubriky Videa, i když uvidíme, jestli se tak stane.

Mějte hezký víkend, a dávejte pozor na dýkozubce patrolující svá teritoria!

Nová kniha o spinosaurech od Davida Honea a Marka Wittona

Určitě si vzpomínáte na knihu King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex, o které jsem psal sklonku dubna, dva týdny před jejím vydáním, a jež byla toho času nejnovějším přírůstkem na bibliografickém seznamu britského paleontologa a paleoartisty Marka Wittona. Když nedávno vyšel článek Lindsay Zanno a Jamese Napoliho, který navrátil nanotyranna mezi platné taxony, Mark Witton na sociálních sítích sdílel fotografii knihy King Tyrant v koši. Ačkoliv jeho velká kniha o tyrannosaurovi už neobsahuje aktuální informace, jeho druhý přírůstek na bibliografický seznam v roce 2025 aktuální je. Napsal ho spolu s paleontologem Davidem Honem, jehož knihy jsou určitě v posledních letech také na vašem radaru; jeho poslední knihou je Uncovering Dinosaur Behavior, jež vyšla v listopadu 2024. Nová publikace Davida Honea a Marka Wittona nese název Spinosaur Tales: The Biology and Ecology of the Spinosaurs (Spinosauří příběhy: Biologie a ekologie spinosaurů), a byla vydána 6. listopadu 2025. Má to být v současné době nejaktuálnější kniha o spinosaurech, tedy o čeledi spinosauridů, do které se řadí největší známý teropodní dinosaurus Spinosaurus, hlavní "protagonista" Spinosaur Tales, stejně jako obdobně proslulé rody Baryonyx, Suchomimus, Irritator, Oxalaia a další. V této publikaci o rozsahu 320 stran prezentují autoři aktuální poznatky o evoluci, anatomii, způsobech životů či hledání potravy u spinosaurů, a vytvářejí tak zevrubný obrázek toho, co vědečtí odborníci o těchto zvířatech zjistili a jak se celkově pohled na tyto mnohdy rybožravé teropody s "krokodýlími" čelistmi v průběhu roků a desítek let změnil. Spinosaur Tales je knížka, která by si měla najít cestu do knihovny (byť třeba digitální) každého zájemce o tyto pořád docela tajemné dinosaury. Nenechte se zmást tím, že některé weby uvádějí teprve připravované vydání na leden 2026; kniha už opravdu vyšla (důkaz z Redditu), ale má ještě druhé ISBN odkazující právě na leden. Dostupná je jak s pevnou obálkou, tak jako e-kniha ve formátu Kindle. Vydavatelem je Bloomsbury Sigma.

Přední obálka knihy Spinosaur Tales: The Biology and Ecology of the Spinosaurs, vydané 6. listopadu 2025. Zdroj: Bloomsbury Publishing

Kniha Spinosaur Tales se setkala s velmi pozitivními ohlasy a navnazujícími recenzemi od některých velmi dobře známých osobností pohybujících se na poli dinosauří paleontologie nebo také popularizace přírodních věd. Mezi nimi je i Chris Packham, oblíbený britský moderátor přírodovědných dokumentů, kterého známe z pořadů Springwatch, Secrets of Our Living Planet nebo The Real T-Rex, a který vždy měl rád dinosaury. O Spinosaur Tales napsal: "Dave Hone a Mark Witton vdechují dinosaurům život. Spojují důslednou vědu s dostupnými myšlenkami a vkládají do zkamenělých kostí více než jen maso, oživují tyto starověké tvory, extrapolují jejich chování, dávají jim charakter a osobnost. A využívají zde všechny důkazy k přetvoření některých z nejenigmatičtějších a zároveň nejzáhadnějších paleontologických zvířat - bizarních spinosaurů s velkými ploutvemi a zatočenými drápy. Po letech ztracených exemplářů, pochybných obchodů a zuřivých vědeckých debat Dave a Mark statečně čelí kontroverzím a seznamují nás s tím, co víme a co to znamená. Je to radostná cesta z minulosti do současnosti, kdy tyto nádherné druhy vystupují ze stránek knih, aby obývaly naše prehistorické sny!" Britský paleontolog Dean Lomax, kterému letos v říjnu vyšla nová kniha The Secret Lives of Dinosaurs: Unearthing the Real Behaviors of Prehistoric Animals, a kterého si také můžete pamatovat z dvoudílného dokumentu Dinosaur Britain, napsal: "Jediná kniha o spinosaurech, jakou kdy budete potřebovat. Podrobný, fakticky přesný a aktuální vhled do světa některých z nejpodivnějších dinosaurů." Paleontolog Michael Benton z Bristolské univerzity, autor význačných knih jako When Life Nearly Died či The Book of Life (kterou editoval Stephen Jay Gould), ve své recenzi uvedl: "Spinosaurus a jeho příbuzní patří k nejpodivnějším masožravým dinosaurům a soupeří s T. rexem o titul nejstrašidelnějšího dinosaura. Hone a Witton poskytují směrodatný popis nedávného návalu nových exemplářů a výzkumu, který se snaží pochopit, jak tato pozoruhodná zvířata lovila a plavala." Paleontolog Steve Brusatte, který spolu s Davidem Honem pracoval na letošním Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs), uvedl: "Neautorizovaná biografie jednoho z nejslavnějších, ale zároveň nepolapitelných dinosaurů. Spinosaurus, kdysi neznámý druh, nyní patří mezi nejikoničtější dinosaury, ačkoli mnoho o něm zůstává zahaleno tajemstvím. Pokud se chcete setkat se skutečným spinosaurem a pochopit, co o něm víme a nevíme, přečtěte si tuto knihu. Příběhy spinosaura, napsané předním paleontologem a ilustrované jedním z předních světových paleo-umělců, jsou důkladně prozkoumaným, dobře zpracovaným a krásně ilustrovaným průvodcem nejnovějšími slavnými dinosaury." Jste navnazeni?

Mark Witton patří mezi přední paleoartisty naší doby. Jeho působivé rekonstrukce dávno vyhynulých zvířat můžete obdivovat také v knihách Recreating an Age of Reptiles (2016), Palaeoartist's Handbook: Recreating Prehistoric Animals in Art (2018) či Life Through the Ages: Twenty-First Century Visions of Prehistory (2020). Byl konzulantem dokumentárních seriálů Planet Dinosaur (2011), Prehistoric Planet (2022-23) a Walking with Dinosaurs (2025), a je nositelem doktorského titulu z Univerzity v Portsmouthu. David Hone je paleontologem specializujícím se na neptačí dinosaury a pterosaury, pracujícím na Londýnské univerzitě Královny Marie. Přečíst si od něj můžete také knihy The Tyrannosaur Chronicles: The Biology of the Tyrant Dinosaurs (2016), How Fast Did T. Rex Run? Unsolved Questions from the Frontiers of Dinosaur Science (2022) či The Future of Dinosaurs: What We Don't Know, What We Can, and What We'll Never Know (2022).

Spinosaur Tales si můžete objednat na webu Amazon v edici s pevnou obálkou za 28 amerických dolarů (tj. 582 českých korun) nebo jako e-knihu v edici Kindle za 9,99 amerických dolarů (tj. 208 korun). Dostupná je také jako audiokniha za 99 amerických centů (tj. 21 korun). Pořídíte si ji? Zaujala vás? Nebo už ji dokonce vlastníte?

Dočasná pauza Knihy týdne po jednadvaceti titulech

V neděli 6. července tohoto roku jsem recenzí knihy Clever Girl: Jurassic Park započal dlouhodobý projekt Kniha týdne, v rámci něhož pak každou neděli na tomto blogu vycházel článek o titulu, který jsem si v uplynulém týdnu buď poprvé přečetl anebo jsem se k němu v onom týdnu vrátil po přečtení dříve. Jeho psaní mě velice baví, je opravdu fajn seznamovat návštěvníky mého blogu s knižními tituly, jimž věnuji pozornost, a jež se týkají vskutku široké palety témat. V době od konce června do neděle 23. listopadu, kdy jsem napsal článek o The Companion Species Manifesto, jsem přečetl celkem 21 faktických knih, vždy jednu za týden, a 21 částí Knihy týdne tedy vyšlo v nepřerušeném sledu. Jak jste však již zaznamenali, poslední listopadovou neděli jsem na svůj blog přispěl článkem, který zamířil do rubriky o dokumentárních filmech a seriálech, čímž došlo k přerušení projektu Kniha týdne.

Je to pouze dočasná pauza. Přečíst si 21 faktických knih po sobě bylo výtečné, a mohu říci, že jsem nikdy předtím nic takového v tak velkém rozměru nepodnikl. Nicméně v listopadových týdnech jsem již začínal uvažovat o pauze, neboť mám rozečtený ještě jeden román a zároveň komiksovou sérii, a číst tři tituly během týdne bylo po nějaké době na mě už trochu moc - zvláště je-li uváženo, že také nemám všechen čas vesmíru a mám miliardy různých starostí a povinností, které mě ostatně již nějakou dobu tlačí k psaní článků na tento blog pouze v nočních hodinách (vždyť se podívejte na ty časy vydání; někdy jsem rád, že článek stihnu dopsat do 23:59, abych ho v ten den ještě vydal!). Protože mám toho ve svém životě opravdu hodně, rozhodl jsem se dát si od čtení faktické literatury pauzu na dobu neurčitou. To samozřejmě neznamená, že si sem tam nepřečtu nějakou tu kapitolku naučné knihy, ale nemám v současné době kapacitu zvládnout 200 až 250 stran textu za sedm dnů, ať už ho čtu poprvé nebo se k němu vracím po přečtení dříve. Věřím, že to chápete.  

Kniha týdne bude určitě pokračovat. Mám tento projekt velmi rád, spolu s Novými Lovci kryptidů je pro mě jako autora asi mou nejoblíbenější věcí na tomto blogu v roce 2025, ale myslím si, že tato pauza mu prospěje, a až budu mít více času, zase se k němu vrátím. To vám mohu slíbit. V posledních dnech již uvažuji o tom, kdy bych tak mohl mít čas jej obnovit, jen abych neustále docházel k tomu samému závěru - vlastně to netuším. Nepočítám s tím, že bych jeho 22. část napsal do konce tohoto roku, ani v prvním měsíci roku příštího. A vypadá to, že na příští jaro mám řadu odlišných plánů; a Blogorgonopsid do rovnic, jež je vyjadřují, zatím není moc integrován (tím nechci tvrdit, že přestanu s psaním blogu, to vůbec, ale možná přestanu psát články každý den). Každopádně to nyní vidím tak, že bych části Knihy týdne mohl do budoucna psát i "izolovaně", nikoli v nepřerušené sérii týden po týdnu. Je zkrátka možné, že třeba jeden týden budu mít čas na přečtení knihy, takže ji za těch sedm dnů projdu a pak ji na konci týdne zrecenzuji, ale třeba další měsíc nebo dva pak další část projektu nevyjde. Myslím si, že takto by to mohlo v příštích měsících fungovat.

Nebojte se, Kniha týdne se vrátí, jen prozatím nevím, kdy, a jak často bude zase vycházet. Chtěl bych vám však poděkovat za vaše komentáře k jednotlivým částem projektu, za počet kliknutí na jednotlivé části, který díky přítomnosti odkazů na ně v menu blogu narůstá i v minulých dnech, a slibuji vám, že časem tento projekt obnovím! Do té doby nezapomeňte, co nás naučil Garfield...

Rapidní destabilizace šelfového ledovce Thwaites na Antarktidě

Slavný šelfový ledovec Thwaites je napříč širokou veřejností znám jako "ledovec soudného dne" či "ledovec konce světa" (Doomsday Glacier). V důsledku současné změny klimatu, poháněné spalováním fosilních paliv a s tím souvisejícím nárůstem množství skleníkových plynů v atmosféře, se jedná o nejrychleji se proměňující ledovcovo-oceánský systém na Zemi, a debatuje se ohledně toho, jak velkou roli bude do budoucna hrát ve vzestupu světové mořské hladiny. Prozatím je jeho tání zodpovědné už za 4 % nárůstu hladiny moří, a každý rok přichází o neuvěřitelných 50 miliard tun vody. Za posledních 80 let přišel o více vody, než kolik jí do něj přibylo v podobě sněhu měnícího se na firn a poté na led. Pokud by ve své stodvacetikilometrové monstróznosti úplně roztál, globální mořská hladina by šla nahoru o půl metru, což by mělo výrazný dopad na podobu našeho světa; dokážete si jistě představit, jak by pak vypadalo nizozemské či anglické pobřeží anebo ulice Bangkoku a Manhattanu. Východní část tohoto tajícího západoantarktického giganta, anglicky nazývaná Thwaites Eatern Ice Shelf, je již takřka odpojena od antarktické pevniny, a volně se pohybuje v oceánu. Poutána je k šelfu jen severním soudržným bodem. Tání ledovce Thwaites je v posledních dvou desetiletích pečlivě monitorováno, a také letos se v odborné literatuře objevily články s novými poznatky ohledně jeho rapidní destabilizace. Dne 27. srpna 2025 vyšel v online verzi na webu vědeckého periodika Journal of Geophysical Research článek Debangshua Banerjeeho z Univerzity v Manitobě a jeho kolegů z indianských, aljašských, oregonských, philadelphských, coloradských, velšských a winnipežských univerzit, v němž byly popsány fraktury ve střižných zónách plovoucího východního bloku ledovce Thwaites z dat satelitů Landsat a Sentinel-1 pořízených mezi lety 2002 a 2022. Identifikovali dvě fáze frakturace střižné zóny, přičemž první je charakterizována expanzí podélných "zlomenin" ledovce, a v druhé pak narůstaly menší roztažitelné fraktury mající většinou ortogonální orientaci ve směru vodního proudu, které jej čím dál více lámaly. Porozumět tomuto procesu postupující disintegrace ledovce je velice důležité pro pochopení toho, čeho se má Thwaites dočkat v příštích desetiletích. A není to nic, z čeho bychom měli být nadšeni.

Antarktický šelfový ledovec Thwaites, který taje rychleji, než kterýkoli jiný ledovec na naší planetě. Zdroj: New Scientist

Budoucnost šelfového ledovce Thwaites je katastrofická. Protože se nachází v retrográdním ložisku s dolů ukloněným svahem, je náchylný k nevratnému ústupu, a ten podle výzkumů různých odborníků z let 2014, 2022 a 2023 již probíhá. Západní a východní část ledovce měly ještě v letech 2006 a 2007 společný zlom, ale mezi lety 2007 a 2009 se východní část zcela odštěpila, a nyní, jak už bylo uvedeno výše, plave samostatně na moři. Výzkum doktoranda Banerjeeho a jeho kolegů poukazuje na to, že již zmíněný soudržný bod původně držící tuto plovoucí část šelfového ledovce pohromadě, a nacházející se v její severní části, se nyní stává znakem přispívajícím k jeho rostoucí nestabilitě, což bude mít za následek další tání a možná i rozpadání. Postupující, rostoucí fraktury narušovaly spojení šelfu se soudržným bodem, a západní a východní část ledovce nakonec mají o své spojení úplně přijít. Lze nějak kolapsu ledovce Thwaites zabránit? Šílené, utopické nápady zmatených zastánců geoinženýrství, podporovaného hlavně bohatými americkými křesťanskými evangeliány, raději ani nerozebírejme. Nikdo neví, jak stabilizovat ledový blok o rozloze, jakou by se klidně mohl pochlubit nějaký stát, a to není řeč o penězích, které by jen k prvnímu pokusu něco takového učinit byly potřebné. Ne, existuje tisíckrát lepší řešení - skoncujme se spalováním fosilních paliv. Tání ledovce Thwaites lze zpomalit. Rozhodně existují demokratičtější a environmentálně spravedlivější řešení, díky nimž to s ním nemusí jít od desíti k pěti během pouhých čtyř dekád. Kvůli jeho rapidní destabilizaci máme pěkně zavařeno, a je třeba přemýšlet racionálně o tom, co se nyní dá dělat.

Zdroje informací pro tento článek:

Evolution of Shear-Zone Fractures Presages the Disintegration of Thwaites Eastern Ice Shelf (Journal of Geophysical Research)

Satellites spot rapid “Doomsday Glacier” collapse (ScienceDaily)

This 'Doomsday Glacier' is melting faster than anyone thought. Now Earth's biggest cities are in danger (BBC Science Focus)

Random Bird #48: Kamenáček pestrý

Vědecký název: Arenaria interpres,

Rozšíření: v období hnízdění Dánsko, Skandinávský poloostrov, Sibiř, západní a severní Aljaška, arktická Kanada, Grónsko; jinak kosmpolitní rozšíření (všechny kontinenty kromě Antarktidy),

Velikost: délka 22 až 24 cm, rozpětí křídel 50 až 57 cm, hmotnost 85 až 150 g.

Do rodu kamenáčků (Arenaria) patří dva druhy slukovitých (čeleď Scolopacidae), z nichž jeden, kamenáček černohlavý (A. melanocephala) je k nalezení pouze na západním pobřeží severoamerického kontinentu, zatímco druhý, kamenáček pestrý, obývá pobřeží všech světadílů s výjimkou toho antarktického. Ornitologové rozlišují dva poddruhy: A. i. interpres, který hnízdí na severovýchodě Kanady, v Grónsku, na severu Evropy, severu Sibiře a na západě Aljašky, a zimuje na jihu Evropy, v Africe, v jižní a východní Asii, Australasii, na Novém Zélandě a na západě USA a Mexika; a A. i. morinella, jenž hnízdí na severovýchodě Aljašky a v arktické Kanadě, a na zimu přelétává do jižních států USA a do Jižní Ameriky. Oba tyto poddruhy popsal Karl Linné - první jmenovaný v roce 1758, druhý pak v roce 1766. Kamenáček pestrý je opravdu velkým ptačím migrantem, a kromě výše uvedených míst naší planety, kde se běžně vyskytuje, byl jako tulák spatřen třeba i na Malvínách (či Falklandech), v jižní části Chile nebo na japonských ostrovech Rjúkjú. Rozmnožující se ptáci podnikají každý rok daleké cesty, ale kamenáčci, kteří nehnízdí, zůstávají po celý rok na svých zimovištích. V období rozmnožování mají tito ptáci na zádech a křídlech červenavě hnědá pera a černou náprsenku ohraničenou bílými skvrnami. I mimo hnízdní období jsou to ale pořád takoví hnědo-černo-bílí harlekýnci. Nedospělí kamenáčci pestří mají světle hnědou hlavu. Potravou tohoto druhu se stávají hlavně bezobratlí, včetně hmyzu a jeho larev, korýšů, pavouků, měkkýšů, různých červovitých bezobratlých, ale sem tam si pochutnají i na vejcích racků, kachen a rybáků, a zobák neohrnou ani nad nějakou tou rybou či dokonce zdechlinou. Živí se různými způsoby; svůj zobák zapíchávají do bahna, klovou po povrchu substrátu, na němž hledají potravu, obracejí kamínky, občas zobákem i hrabou v bahně a písku. Při hledání potravě bývají obzvláště teritoriální, a starší jedinci se často chovají dominantně vůči mladším. Co se týče rozmnožování, jsou to monogamní ptáci, jejichž páry spolu zůstávají po více než jednu hnízdní sezónu. Hnízdí na zemi, v třícentimetrové prohlubni ohraničené lístky, a v jedné snůšce mají 2 až 5 vajec. Inkubace zabírá 22 až 24 dnů, o mláďata se pak rodiče starají dalších 19 až 21 dnů, než dojde k jejich osamostatnění. Kamenáček pestrý je na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody veden jako téměř ohrožený druh; mohou za to klimatická změna, invazní druhy, ilegální lov, narušení a ztráta bahnitých přílivových oblastí, kde tito ptáci hledají potravu, znečištění a další faktory. V roce 2024 žilo na Zemi 750 000 až 1 750 000 těchto ptáků. Jejich počty klesají.

Zdroj obrázku:

Bird and Hike

Zdroje informací:

Wikipedia

IUCN Red List

BioLib.cz

Doba ledová: Zamrzlý svět

 Před více než 2,5 miliony let vstoupila naše planeta do velké doby ledové. Epochy, jež měla vliv na veškerý život na Zemi. Toto je příběh ledové doby, v níž po zemském povrchu kráčela megazvířata a první lidé čelili každodennímu boji o přežití.

1: Titulek dokumentu

2: Kik, samec mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius) ze severovýchodní Aljašky, který před 17 100 lety, a jehož osmadvacet let trvající život byl do detailu zrekonstruován vědeckými odborníky

3: Naši předchůdci, první zástupci druhu Homo sapiens žijící na evropském kontinentu

4: Moderátor Steve Backshall hovoří s doktorkou Keiko Kitagawou, zooarcheoložkou z Univerzity Tübingen, o lebce medvěda jeskynního (Ursus spelaeus)

5: Pravěký muž druhu Homo sapiens zhotovuje jedny z prvních jeskynních maleb zvířat v evropských jeskyních

6: Počítačový model nosorožce srstnatého (Coelodonta antiquitatis) prolnutý snímkem sestavené kostry zvířete, zahrnující i metr dlouhý přední roh na čenichu

7: Moderátorka Michaela Strachan pomáhá za teploty -25°C na Špicberkách týmu britských vědců, vedených doktorkou Liz Thomas, klimatoložkou z British Antarctic Survey, při odběru ledového jádra potřebného ke zjištění dopadu spalování fosilních paliv na současné klima

Doba ledová: Zamrzlý svět (Ice Age: A Frozen World) je britská dokumentární trilogie vyrobená společností October Films a poprvé odvysílaná v lednu 2023 na britské televizní stanici Channel 5. Pojednává o pleistocénních dobách ledových, megafauně těchto chladných dob a o vývoji člověka, jeho nástrojů a jeho umění v pleistocénu. Seriálem provázejí moderátoři přírodopisných pořadů Michaela Strachan (Springwatch, Orangutan Diary, The Really Wild Show) a Steve Backshall (Deadly 60, Fierce!, Shark with Steve Backshall); několik segmentů, které spolu v dokumentu sdílejí, jsou jejich druhým televizním shledáním po skončení Nefalšované přírodní podívané (The Really Wild Show) v roce 2006; jejich prvním shledáním od té doby byl Springwatch 2018. Diváky s sebou berou na cestu po Británii, Švýcarsku, Německu, Švédsku, Špicberkách i dalších koutech světa, a seznamují je s různými aspekty života doby ledové, kdy byl evropský kontinent zčásti pokryt ledovcem, a kdy po něm kráčeli huňatí zástupci pleistocénní megafauny, od mamutů srstnatých přes nosorožce srstnaté až po jeskynní hyeny, lvy a medvědy. Seznamují také diváky s nástroji prehistorických lidí a s vývojem pravěkého umění, ať už šlo o jeskynní malby nebo o sošky. V neposlední řadě se pak dokument dotýká i závažných otázek současného světa, kupříkladu, zda nás čeká další doba ledová, a jaký vliv má na naše klima spalování fosilních paliv, jež pohání současnou klimatickou změnu. V každé epizodě jsou Michaela Strachan a Steve Backshall rozděleni a věnují se odlišným tématům. První díl, Rise of the Megabeasts (Vzestup megazvířat), se týká velkých savců, kteří během pleistocénu kráčeli souších severní polokoule. Na jeho začátku doktor Mark Furze z Univerzitního centra na Špicberkách vysvětlí Michaele Strachan, co zapříčinilo doby ledové a co jsou Milankovičovy cykly. Steve Backshall se setká s profesorkou Danielle Shreve z londýnské Royal Holloway University, která se věnuje vykopávkám a výzkumu pleistocénní fauny Británie, a prohlédne si s ní fosilie polární lišky, hyeny skvrnité - šelem, které byly v oné epoše rozšířeny až na britské ostrovy - a jelena lesního. Později mu profesorka Shreve ukáže také mamutí kly nalezené v Plymouthu. Michaela Strachan se od doktora Davida Waterhouse z Norfolks Museum dozví, proč je norfolské pobřeží tak dobré k hledání fosilií pleistocénní zvěře, poté jí doktor Steven Zhang z Bristolské unvierzity ukáže fosilie smilodona, a Steve se v depozitáři Přírodovědného muzea ve Stockholmu dozví něco o práci profesora Loveho Daléna týkající se mamutích genomů. Druhý díl, Battle for Survival (Boj o přežití), se zabývá především našimi prehistorickými předky a jejich snahou přežít ve světě dob ledových. Steve se v něm nejprve setkává s experimentálním archeologem doktorem Jamesem Dilleym, který ho později naučí rozdělávat oheň pazourkem a házet oštěpem pravěkých lovců na terč (a rozhodně to není tak jednoduché, jak se může zdát!), načež se setká s archeoložkou doktorkou Yvonne Tafelmaier v německém Bádensku-Württembersku a dozví se od ní, jaké jeskynní prostředí našim předkům vyhovovalo nejen k přepávání. Doktorka Keiko Kitagawo, zooarcheoložka z Univerzity Tübingen, jej pak seznámí s šelmami, se kterými se tito jeskynní lidé museli potýkat - hyenami a medvědy. Michaela se v londýnském Přírodovědném muzeu od profesora Chrise Stringera dozví, jak pohyb mořské hladiny v důsledku ledových a meziledových vod ovlivňoval lidskou migraci. Dále se Michaela setkává s Camille Adomakoh, kostýmovou designérkou pro televizní pořady a filmy, a spolu s Jamesem Dilleym s ní hovoří o tom, jak se pravěcí lidé oblékali. Jinak se tato epizoda zabývá i genetikou pravěkých lidí a kanibalismem u nich. Třetí a závěrečný díl, The Great Thaw (Velké tání), začíná v Bádensku-Württembersku, kde se Steve dozvídá více o jeskynních domovech od Yvonne Tafelmaier, a v tamním Archeologickém státním muzeu se seznamuje s různými uměleckými objekty pravěkých lidí, od 40 000 let staré sošky mamuta až po Venuši z Hohle Fels ve Švýcarsku. Michaela zprostředkovává divákům informace o Doggerlandu, pásu země, který během dob ledových existoval mezi Británií a zbytkem Evropy. Od mořské geoarcheoložky doktorky Claire Mellett se dozvídá o artefaktech, jež byly od 30. let minulého století extraktovány ze dna průlivu La Manche. Steve se pak vydává na ponor do mořské lokality Bouldnor Cliff, odkud pocházejí mezolitické nástroje a fosilizované dřevo. Později Steve vyzkouší člun, kterým se pravěcí lidé mohli přemisťovat po moři - zda spadne do vody, to se budete muset dozvědět sami. Michaela zamíří na Špicberky a doktorce Liz Thomas, klimatoložce z British Antarctic Survey, pomůže získat ledové jádro nápomocné při výzkumu současné klimatické změny, a od Marka Furze se v závěru epizody dozví, co nás možná jako lidstvo čeká do budoucna. Ice Age: A Frozen World poskytuje divákům zevrubné seznámení s dobou ledovou a vědeckými výzkumy, které se jí v současné době týkají. Je to dokument zpracovaný velmi oslovující a přístupnou formou. Režisérem seriálu je Joseph Cunningham (Mummy Mysteries, Great British Railway Journeys), který jej produkoval spolu s Jonathanem Davenoportem (Cold Blooded Alaska, History's Greatest Mysteries), Blairem Krempelem (Dinosaur with Stephen Fry, Sherlock & Daughter), Markem Woodem a dalšími. Hlavními kameramany seriálu byli Jacob Sacks Jones (In the Cold Dark Night) a Jamie Knight (Doctor Strange, Maleficent). Mezi herci ztvárňujícími v dokumentu prehistorické lidi je i herečka Malika Uter-Moye (The Crown, Professor T). V roce 2025 vyšla zkrácená dvoudílná verze Ice Age: A Frozen World, nazvaná Ice Age: Apocalypse. Seriál je v obou verzích ke zhlédnutí v internetových vodách; můžete jej najít i v českém dabingu. V roce 2024 jej nadabovaný vysílala česká verze satelitní a kabelové stanice Viasat Nature.

Další nové dokumenty o přírodě z podzimu 2025

Listopad nám již zítra skončí, a vstoupíme do posledního měsíce roku 2025! Předtím tu však pro vás mám další Dokumentární novinky, v nichž se dozvíte o všech nových přírodopisných dokumentech, jež v posledních týdnech neunikly mé pozornosti. Předchozí článek do této rubriky vyšel přesně před měsícem, 29. října, a psal jsem v něm o takových titulech, jakými byly Second Nature, Snow Leopards with Dan O'Neill, Hamza's Hidden Wild Isles či Walrus: Life on Thin Ice. Nyní se dozvíte primárně o listopadových titulech, ale vtlačím mezi ně i nějaký ten opomenutý říjnový. Více asi není třeba dodat, pojďme na to!

Prehistoric Planet: Ice Age

Nejočekávanějším a také nejdražším přírodovědným dokumentárním seriálem vydaným v letošním listopadu je nepochybně Prehistoric Planet: Ice Age (Prehistorická planeta: Doba ledová), jejíž všech pět epizod bylo ve středu 26. listopadu 2025 uvedeno na streamovací službě Apple TV. Dění kolem třetí série Prehistoric Planet jsem zde na blogu popisoval od konce července, kdy byla oficiálně oznámena; sdílel jsem tu s vámi propagační snímky, oficiální trailer a v posledním týdnu také řadu úryvků vydaných krátce před premiérou. Přesto o něm rád uvedu další informace. Prehistoric Planet: Ice Age nabízí vhled do životů různorodých pleistocénních zvířat po celém světě, od Severní Ameriky a Eurasie přes Jižní Ameriku a Austrálii až po ostrovy Nového Zélandu, a to podobným stylem, jako například série Planet Earth (a rovněž pak Planet Earth II a Planet Earth III), Blue Planet (a Blue Planet II) či A Perfect Planet. Za pomoci špičkové počítačové animace oživuje mamuty, šavlozubé kočkovité šelmy, velké pozemní lenochody, ptáky moa, australskou pleistocénní megafaunu a mnoho dalších zvířat, z nichž některá zmizela z naší planety dokonce před pár stovkami let, v holocénu, a poskytuje vhled do různých aspektů jejich životů. V první epizodě, The Big Freeze (Velké zamrznutí), se diváci seznámí s pleistocénní faunou Eurasie a Jižní Ameriky, od mamutů srstnatých bojujících s mrazivým blizardem přes nesnáze jeskynních lvů v doupěti jeskynních hyen a hibernujících medvědů po lov smilodona na macrauchenie. Druhý díl, New Lands (Nové země), se zabývá zejména velkou faunální výměnou, jež nastala po spojení Severní Ameriky s Jižní, a vystupují v něm například glyptodont Glyptotherium, medvěd krátkočelý, mamut kolumbijský či osmdesáticentimetrový děsopták Psilopterus. Ve třetí epizodě, Desert Lands (Pouštní kraje), nahlédnou diváci do aridních regionů Jižní Ameriky a Austrálie, a seznámí se s pozemním lenochodem diabolotheriem šplhajícím po míli vysokém útesu, masožravými klokany rodu Propleopus pronásledujícími čerstvě vylíhlé megalanie a vakovlkem rodu Thylacoleo při lovu procoptodonů. Čtvrtá epizoda, Grass Lands (Travnaté oblasti), je vyplněna segmenty s gigantopithecem, elasmotheriem, doedicurem a také obřími vydrami rodu Enhydriodon. Poslední díl, The Big Melt (Velké tání), se zabývá koncem doby ledové, a vystupují v něm mj. koroun bezzubý (vyhubený před pár stovkami let), madagaskarští "sloní ptáci" rodu Aepyornis či veledaněk Megaloceros potýkající se s jeskynními hyenami. Prehistoric Planet: Ice Age se setkala s obrovským nadšením ze strany zájemců o prehistorickou zvířenu, nicméně tvůrcům bylo kritizováno, že ani jednou nebyl v komentáři použit vědecký název - místo toho jsou pro všechna vyobrazená zvířata užity anglická obecná jména. Seriál vypráví v anglickém originále britský herec Tom Hiddleston (Thor, Loki, Kong: Skull Island). Režiséry jednotlivých epizod jsou Leah Arnold (Tiny World, Hidden India), Alec Ginns (Earth's Tropical Islands), Paul Thompson (Earth From Space), Simon Bell (A Wild Year), Andrew R. Jones (Prehistoric Planet Immersive), James Shelton (Our Living World) a Katrina Steele (Super/Natural, Planet Earth III). Scénáristy všech dílů jsou Matthew Thompson (Prehistoric Park, Primeval, March of the Dinosaurs) a Mike Gunton (The Green Planet, One Life). Hudbu k seriálu složili Kara Talve, Anže Rozman a Hans Zimmer. Ačkoliv jsem sám zatím Prehistoric Planet: Ice Age nezhlédl, velmi se na jednotlivé díly těším. Doufejme, že se časem dočkáme také 4. série Prehistorické planety!

Kingdom

Přestože 3. sérii Prehistoric Planet, na rozdíl od obou předchozích odehrávajících se na konci křídového období, nevyprávěl David Attenborough, vychází v průběhu letošního listopadu další epický přírodopisný dokument, k němuž devětadevadesátiletý veterán svůj komentář zprostředkoval. Šestidílný seriál Kingdom (Království), který postupně vychází každou neděli od 9. listopadu 2025 na britské televizní stanici BBC One, nahlíží na životy čtyř rodin nebo smeček šelem - levhartní rodinky, smečky hyen, smečky psů hyenových a lví smečky - v sektoru Nsefu v Národním parku Jižní Luangwa v Zambii. Představuje divákům dramata životů těchto zvířat, od lovu přes úspěšné i neúspěšné lovecké výpravy za kořistí až po boj o přežití vlastních mláďat. První epizoda, nazvaná Four Crowns, One Kingdom (Čtyři koruny, jedno království), je v podstatě epizodou seznamovací, a sleduje příchod smečky psů hyenových vedené samicí Storm do oblasti obývané levhartí samicí Olimbou a hyením klanem vedeným samicí Tandalou; když se skupina psů hyenových začne usazovat v novém domově, vtrhne do něj zcela nová lví smečka. Druhý díl, Storm's Retreat (Ústup Storm), pojednává o nesnázích spojených s příchodem těchto lvů a Storminými porody mláďat, která v tomto prostředí nikdy nejsou bezpečna. Třetí díl nese název The Lions Fall (Lvi prohrávají), a pojednává mj. o nebezpečích pro lvíčata lvice Rity, o zaplavení hyeních doupat a osamostatnění Olimbiny dcery. Čtvrtý (a zítřejší) díl, Flint and the Crocodile (Flint a krokodýl), nahlíží mj. na interakci zraněného samce psa hyenového Flinta s nilským krokodýlem. V páté epizodě, Olimba's Last Chance (Olimbina poslední šance), která bude odvysílána v neděli 7. prosince v 18:55 greenwichského času na BBC One, se bude levhartí hrdinka potýkat se svým zraněním a návratem dcery Mutimy. Závěrečná část, The Secret Story of Kingdom (Tajný příběh Království), bude mít premiéru 14. prosince, bude věnována ochráncům přírody, protipytláckým týmům a filmařům, díky nimž byl tento seriál natočen. Výkonným producentem Kingdom je Mike Gunton (The Green Planet, One Life, Prehistoric Planet), producentkou seriálu je Felicity Lanchester (Africa, Wild West: America's Great Frontier) a mezi dalšími producenty jsou Will Steenkamp (The Leopard Legacy), Sarah Wade (Dynasties II) či Mary Melville (NOVA: Extreme Animal Weapons). Kromě Felicity Lanchaster a Mary Melville seriál režírovali také Dom Walter (The Real T-Rex with Chris Packham), Jo Harvey (Night on Earth) a Anna Place (Nature: Fabulous Frogs). Mezi kameramanstvem seriálu je Lianne Steenkamp (Desert Warriors: Lions of the Namib) a Nathan Pilcher (Earth at Night in Color). Hudbu k seriálu složil Segun Akinola, který má na svém filmografickém seznamu také 11., 12. a 13. sérii obnoveného Doctor Who z let 2018 až 2022. Oficiální trailer ke Kingdom zhlédnete zde. 

The Pigeon Hustle

Jak již víte z předchozího článku z této rubriky, od října se na americké PBS vysílá 44. série cyklu Nature, a v minulém měsíci v rámci ní vyšly třiapadesátiminutové dokumenty Walrus: Life on This Ice (Mrož: Život na tenkém ledu) s Kirkem Johnsonem a Willow: Diary of a Mountain Lion (Willow: Deník pumy) režiséra Colina Ruggiera. Třetí epizodou 44. řady Nature je snímek The Pigeon Hustle (Holubí ruch), uvedený premiérově ve středu 5. listopadu 2025, který režírovala Jackie Savery (Chasing the Rains) s Nigelem Popem (Mountain Gorilla). Tento třiapadesátiminutový dokument se zabývá holuby volně žijícími v ulicích Londýna a New Yorku, dvou odlišných, avšak rušných a mnoha lidmi obývaných velkoměst, které si zrovna tak spojujeme s holuby, jako právě s lidmi. Holubi jsou jedněmi z našich nejčastějších zvířecích sousedů, po naší planetě jich žijí stovky milionů, v urbánním prostředí se jim velice daří, a jsou takovým naším druhem společníkem, na který jsme si dobře zvykli. Přesto je toho tolik, co se o nich ještě neví. The Pigeon Hustle poskytuje vhled do jejich hnízdění, namlouvání, hledání potravy a interakce s jinými druhy, a to především prostřednictvím příběhu londýnského holuba Nelsona. Snímek přechází z londýnského West End do newyorského Central Parku a zase zpět, a postupně vytváří divákovi obrázek o tom, jak městští holubi žijí své životy. Snímek vypráví v anglickém originále americký herec Bobby Moynihan (The Secret Life of Pets, We Bare Bears: The Movie). Jeho producentkou je Fiona Donaldson (Nature: Wild Way of the Vikings). Kameramany byli Fergus Gill (Scotland: The New Wild) a Justin Purefoy (Highlands: Scotland's Wild Heart). Hudbu k filmu složil Fraser Purdie (A Life Among Elephants, Attenborough's Life That Glows). The Pigeon Hustle je dílem společnosti Maramedia. Oficiální trailer ke zhlédnutí zde. 

Jaguar Beach

Dalším, 4. dílem 44. série Nature na PBS, je třiapadesátiminutový dokument Jaguar Beach (Jaguáří pláž) od společností WNET Group, Terra Matter Studios, Coneflower Studios a HHMI Tangled Bank Studios, jenž měl premiéru ve středu 12. listopadu 2025. Zabývá se odlehlým pásem nedotčeného (či v pravdě spíše velmi málo dotčeného) tichomořského pobřeží Kostariky, na němž v posledních letech narůstá počet zástupců třetí největší kočky světa a největší kočkovité šelmy amerického kontinentu - jaguára. Tvůrci tohoto snímku zachytili nemálo jaguárů při loveckých výpravách po pobřežních lesích v noci za pomocí fotopastí, a výsledky jejich práce umožní divákům pochopit vztahy jaguárů k mořským želvám vylézajícím v noci na pláž za účelem kladení vajec, nebo také do životů tří vzájemně se namlouvajících jaguárů. Jaguar Beach je příběhem o arribadě, velkém příchodu samic karet na pobřeží, očima jaguára; žádný jiný dokumentární film dosud takto interakce karet a jaguárů nezaznamenal. V anglickém originále je film vyprávěn britským ekologem a televizním moderátorem Chrisem Morganem (Nature: Siberian Tiger Quest, Land of the Lost Wolves, Great Bear Stakeout). Producenty a kameramany snímku jsou Filipe DeAndrade (Deep in the Heart: A Texas Wildlife Story) a Brian Moghari (Terra Matter), spolu s nimi jej produkovali ještě Ann Johnson Prum (Bugs That Rule The World) a Doug Schultz (Chasing Life). Střihačem filmu je Mark Fason (Nature: Silence of the Bees) a hudbu k němu složili Lenny Williams (Untamed Americas), Chris Biondo (Haunt of the Hippo) a Samantha Williams (Sea Change, A Special Presentation of NOVA). Oficiální trailer k Jaguar Beach je ke zhlédnutí zde.

Superfloods

Nyní se vrátím na konec října; další dokument, se kterým vás seznámím, vyšel v den vydání předchozího článku mířícího do této rubriky, a unikl mému radaru. Jde o 56 minut dlouhý film Superfloods (Superpovodně), který byl na americké stanici PBS vydán v úterý 29. října 2025 jako součást cyklu NOVA. Pojednává o třech povodňových katastrofách, ke kterým došlo v letech 2024 a 2025 na území Spojených států amerických a Španělska - konkrétně o záplavě v Asheville v Severní Karolíně dne 27. září 2024 v důsledku hurikánu Helene; o bleskové povodni v severovýchodním Texasu, ke které došlo letos na začátku července; a o povodních ve španělské Valencii, ke kterým došlo v období od konce října do poloviny listopadu v loňském roce. Dokument Superfloods řeší, proč k těmto obrovským záplavám a povodním spojeným s rostoucím počtem extrémních jevů počasí, dochází v poslední době častěji, než kdykoliv za poslední dvě stovky let meteorologických měření, a přibližuje divákům, jak oteplující se vzduch na naší planetě vlivem spalování fosilních paliv ve spojení s některými skrytými atmosférickými fenomény vytváří tikající bombu, kterou si neseme do nové éry planetárních rizik. Nabízí také vhled do práce vědců, na kterých možná v čím dál nebezpečnější budoucnosti budou záviset naše životy. Mezi ně patří geologové Jennifer Bauer a Philip Prince, jež dávají dohromady inventář svahových pochodů vyvolaných povodněmi v Severní Karolíně, nebo hydroložka Hannah Cloke, jež ohledně zvládání hurikánů a horkých vln radí světovým vládám. Snímek obsahuje také rozhovor s Karen-Marie Loftus, britskou turistkou, která přežila loňské povodně ve Španělsku. Superfloods je dílem společnosti WGHB. Oficiální upoutávku můžete zhlédnout zde.

The Tale of Silyan

Nový celovečerní dokumentární film The Tale of Silyan (Příběh Silyana), produkovaný a režírovaný makedonskou filmařkou Tamarou Kotevskou (Honeyland), zamířil včera, 28. listopadu 2025, do amerických kin v rámci limitovaného vydání; 12. prosince pak bude uveden také v britských kinech. Sleduje propojené životy makedonského farmáře Nikoly, který v důsledku nové politiky ve své zemi nemůže prodat svá pole, jeho rodina ho opustila ve snaze vybudovat si kariéry v jiných, příhodnějších částech světa, a jeho novým společníkem je nyní zraněný čáp bílý jménem Silyan. Nikola jej zachránil na zavážkové skládce, kde získal práci, začal se o čápa starat, spravil mu zraněné křídlo, a v průběhu času si vybudovali nezvykle silné pouto. Jádrem tohoto dokumentu je lidový makedonský příběh o chlapci Silyanovi, který se hádal se svým tatínkem, a byl proměněn v čápa. Snímek nabízí vhled do pozoruhodně krásné krajiny severní Makedonie, do životů stárnoucích farmářů Nikoly a Jany, a také do čapího chování. Zčásti jde o přírodopisný film, zčásti se však také týká sociálních témat a těžkostí, s nimiž se lidé v regionu potýkají. V září získala práva k distribuci The Tale of Silyan společnost National Geographic, která jej časem umístí na streamovací službu Disney+, a to tedy poté, co se snímek přestane promítat na filmových festivalech a v kinech. Za nynější limitované vydání v amerických kinech je zodpovědná společnost Picturehouse. Spolu s Tamarou Kotevskou film produkovali Jean Dakar, Anna Hasmi a Jordanco Petkovski. Hudbu k filmu složili Joe Wilson Davies (Life on Our Planet) a HunOak Park (His Dark Materials). Jazykem filmu je makedonština; nebyl předabován do angličtiny, na filmových festivalech a v kinech v USA a jiných anglojazyčných zemích se zatím vysílal jen s titulky. Spolu s National Geographic se na výrobě The Tale of Silyan podílely společnosti Concordia Studio, Ciconia Films a The Corner Shop. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Tasiujarjuaq & Weeneebeg: Bays of Life

Dalším novým celovečerním dokumentem od National Geographic je 89 minut dlouhý snímek Tasiujarjuaq and Weeneebeg: Bays of Life (Tasiujarjuaq a Weeneebeg: Zálivy života), který byl vydán 13. října 2025 vydán na oficiálním YouTube kanálu National Geographic. Zabývá se ochranou přírody a výzkumem prováděnými původními obyvateli dvou dobře známých kanadských zálivů, Hudsonova zálivu (či Tasiujarjuaq, jak se mu říká v inuitštině) a Jamesova zálivu (inuitsky Weeneebeg), jejichž ekosystémy jsou dosud překvapivě málo prozkoumány. Snímek zcela poprvé ukazuje aspekty ekosystémů těchto zálivů, jaké nebyly viděny v žádném jiném dokumentu dříve, a poskytuje divákům pochopit tradice a znalosti původního obyvatelstva jejich břehů, jež mohou sehrát důležitou roli v zachování diverzity života zálivů Tasiujarjuaq a Weeneebeg v období současné klimatické změny. V dokumentu vystupují nejen výzkumníci a ochránci přírody z lidů Kríů a Inuitů, ale také státní úřednice Mary Simon, jež je první kanadskou státní úřednicí inukského původu, či Lori Macadam, jež je ředitelkou Parks Canada; ta zhruba v 8. minutě filmu připomíná, že federální vláda Kanady i Parks Canada jsou zavázány do roku 2030 chránit 30 % pevniny a vod v zemi. Je velmi důležité prezentovat diváctvu dokumentárních filmů práci lokálních komunit, jež může mít globální efekt, co se ochrany biodiverzity a adaptivní činnosti na změnu klimatu týče. Spolu s National Geographic Pristine Seas vyrobila snímek společnost Oceans North. Jeho producentkou je Jennie Knopp. Vypravěčkou filmu v anglickém originále je inukská umělkyně, zpěvačka a aktivistka Shina Novalinga, a hudbu k němu složila violloncelistka Cris Derksen. Snímek je zakončen představením s písní Take Me Home Country Roads. Oficiální trailer ke zhlédnutí zde.

Nevada Wild

Poslední novinkou, se kterou vás v tomto článku seznámím, je seriál Nevada Wild (Nevadská divočina), který se od úterý 4. listopadu 2025 vysílá na americké verzi televizního kanálu Animal Planet. Sleduje osudy pracovníků Nevada Department of Wildlife, ať už jde o rangery v rozsáhlých chráněných územích státu nebo biology divoké zvěře, jež studují jeho faunu, od ovcí tlustorohých až po netopýry v nevadských jeskyních. Cílem tohoto seriálu je v podstatě divákům ukázat, že Nevada není jen Las Vegas, ale rozlehlá aridní, hornatá a zalesněná krajina, která svou krásou dokáže vzít člověku dech. Za Nevada Wild stojí tvůrci předchozích, na Animal Planet velmi populárních seriálů Lone Star Law a North Woods Law ze společnosti Engel Entertainment. Ačkoliv již byly odvysílány čtyři epizody tohoto seriálu, je o něm na internetu k nalezení jen málo technických informací. Podle IMDb by měl první díl nést název Into the Wild (Do divočiny). Pokud vás Nevada Wild zajímá více, můžete se podívat na oficiální tříminutový trailer k seriálu. 

Řady nových dokumentů o přírodě se dočkáme také v příštích měsících. V období okolo Vánoc vydá BBC nový film Davida Attenborougha s názvem Wild London (Divoký Londýn). V lednu příštího roku by měl uveden snímek Lost Wolves of Yellowstone (Ztracení vlci Yellowstonu). Čekám, až se objeví více informací o nadcházejících snímcích Nigela Marvena, které čerstvý oslavenec svých 65. narozenin natáčel letos - The Last Penguin (Poslední tučňák), Wild Bangladesh (Divoký Bangladéš) a Wild Slovakia 2 (Divoké Slovensko 2). Bohužel stále není známo, kdy začne vycházet nový paleodokument Tima Hainese, Surviving Earth, ani kdy bude uvedena první epizoda Nigelem Marvenem vyprávěného nezávislého dokumentu Maxe Bellomia, Forgotten Bloodlines: Agate. Až se však vynoří více informací, na tomto blogu vám budou zprostředkovány.

Dalších dokumentárních novinek se dočkáte v době okolo Vánoc!