Cryolophosauří život 14/30

Minulá část:

Na pláních, na něž se náš Cryolophosaurus dostal, kromě Massospondylů a Lufengosaurů žil ještě jeden druh, pro něj zatím neznámého dinosaura, Anchisaurus. Jednalo se však o velmi statná zvířata, a proto se na ně zatím dravec neodvážil. Jako oběd mu alespoň posloužilo mládě Eudimorphodonta. Později se z druhé strany plání začal ozývat řev. Bezpochyby šlo o dalšího Cryolophosauřího samce. Jednalo se o konkurenci. Poté náš samec usnul, a i když ho v noci řev ještě probudil, neměl z toho žádný strach...

Cryolophosauří život 14/30:

Jakmile ráno přes všechny ty různorodé druhy stromů prosvitlo slunce, Cryolophosaurus se probudil a opět vyšel k pláním. Teď tu bylo zvířat ještě mnohem víc. Počet Anchisaurů přibyl, pravděpodobně další stádo, možná muselo opustit planiny někde jinde a vydat se sem. Zvířata se pokojně pásla na mechu a kapradí, občas také nějaký Anchisaurus popadl mezi přední končetiny větvi, která tu ležela na zemi, stoupl si na zadní, a čelistmi kus kůry odtrhl. Z kůry pravděpodobně získávali nějaké minerály. Samec je chvíli pozoroval a pak dostal znovu hlad. Ohlédl se dozadu a povšiml si stáda Lufengosaurů. Jen je hbitě očima zkontroloval, nenašel ovšem ani jednoho zraněného či nemocného jedince, klidně by si vystačil i s mládětem, jenomže ta tu žádná záhadně nebyla! Poté obrátil svůj zrak na Massospondyly. Byli moc daleko a ve středu plání, asi by je teď nedohnal. Držel se těsně při džungli, protože i tak se trochu obával nějakého silnějšího konkurenta, který o sobě včera dával vědět z druhé strany plání. Anchisauři byli asi nejblíže a bylo to nejmodřejší rozhodnutí, ulovit zrovna jednoho z nich. Anchisaury ale náš samec nikdy nelovil, nicméně se odvážil a začal se plížit. Opatrně se soukal podél cykasovitého a houštinového porostu. Pak zdvihl hlavu, aby zkontroloval, jak je blízko, a zda-li má vhodnou šanci zaútočit. Trochu poodstoupil a náhle zprava vyběhl. Vyskočil z houštiny a hnal se mírným kopečkem dolů až k býložravcům. Anchisauří stráž si ho ihned po výpadu všimla a stádo se dalo do pohybu. Byla zde i mláďata, ta ale byla moc rychlá a šanci ulovit snažší kořist už samec neměl. Popadl do zubů kůži jednoho velkého samce, který byl trochu pozadu. Anchisaurus se zastavil, napřáhl přední končetinu a drápy zabodl Cryolophosaurovi přímo do dolní čelisti...

Samec se ale nevzdal a zasáhl zvíře přímo do krku. Anchisaurus krvácel, dělal trhavé pohyby tělem a pak se zcela červeným krkem spadl na ostrý kámen a roztříštil si lebku. Cryolophosaurus z něj urval několik kusů masa, do syta se najedl a pak vzal ještě jeden, do zásoby, do tlamy. Zbytek dojedli Eudomorphodonti. Večer Cryolophosaurus opět zalehl do jemného mechu. Zdálo se, že tohle by mohlo brzy být jeho nové teritorium, jeho vlastní! Tak se ovšem nestalo. Dlouho se pak ozýval řev většího samce, a našemu Cryolophosaurovi to nedělalo problémy, ale pak se náhle v džungli konkurent vynořil, a to přímo před ním. Samci na sebe chvíli vrčeli, dívali se vzájemně do očí a ta nenávist zde byla vidět. Nakonec větší samec odstoupil a zmizel. Náš Cryolophosaurus se pustil do zbytků, které si odtrhl z vlastní kořisti. Pak to ale přišlo: Velký samec se vynořil ze zadu a kousl ho do krku svými zničujícími zuby, stisk byl ohromný...

Pokračování, jako vždy, příští týden... Pokud se Vám čtrnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...