středa 9. července 2025

Představuje se Eotephradactylus mcintireae, nejstarší severoamerický pterosaurus

Před dvěma dny, v pondělí 7. července 2025, vyšel v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences článek Bena T. Kligmana z paleobiologického odvětví Národního muzea přírodní historie ve washingtonském Smithsonově institutu a jeho kolegů, jež v něm představili řadu nově popsaných fosilií ze Zkamenělého lesa v Arizoně. Mezi nimi se nacházela i fosilizovaná čelist nejstaršího ptakoještěra dosud známého ze severoamerického kontinentu. Byl pojmenován Eotephradactylus mcintireae; jeho rodové jméno v překladu z řečtiny znamená "popelokřídlá raná bohyně" a jeho druhové jméno ctí Suzanne McIntire, dobrovolnici působící v muzejní FossiLab po dobu 18 let a objevitelku exempláře, na základě něhož byl druh popsán. Ve sbírkách Národního muzea přírodní historie Smithsonova institutu se fosilie ocitla po úspěšné paleontologické výpravě na severozápad Arizony v létě 2011. Další expedice se pak uskutečnily v letech 2012, 2015 a 2023, vždy v létě, a vždy zamířily do Národního parku Zkamenělý les v okresech Navajo County a Apache County, a bylo při nich prozkoumáváno nové ložisko fosilních kostí svrchnotriasových obratlovců. Mezi stovkami fosilních exemplářů se nacházela i levá část spodní čelisti pterosaura, kterou v roce 2013 nalezla Suzanne McIntire během preparace horninového bloku z lokality. Zachovaná kost je dlouhá 4,1 centimetru, vpředu však chybí nějaký materiál, protože byla poškozena. Matrix v jejím okolí naznačuje, že byla původně dlouhá 4,35 centimetru. Obsahuje alespoň 24 zubních jamek, přitom 12 z nich obsahuje zuby. Kromě toho existují ještě dva exempláře sestávající v každém případě z jediného zubu, jež se nenašly v asociaci s typovým exemplářem, ale mají znaky oněch zubů, jež typový exemplář zahrnuje. Mimoto byla nalezena ještě izolovaná prstní kost. Všechny tyto fosilní exempláře patří eotephradactylovi. Jednalo se o různozubé zvíře, jehož tenké, špičaté caniniformní zuby z přední části zobáku kontrastovaly se širšími, hrbolatými zuby umístěnými dále vzadu. Podle opotřebování zubů odhadl Kligman se svými kolegy, že se Eotephradactylus živil rybami, vybavenými vnějšími pancíři. Byl to ptakoještěr o něco menší, než Eudimorphodon se svým metrovým rozpětím křídlem. Pro web Sci.News doktor Kligman uvedl, že by se tento létající plaz mohl pohodlně usadit na rameni dospělého člověka, nebyl to prostě žádný obr. Žil před 209 miliony let.

Nejstarší dosud známý severoamerický pterosaur, Eotephradactylus mcintireae, s ostatními obratlovci svrchnotriasového Zkamenělého lesa, na rekonstrukci Briana Engha. Zdroj: Sci.News

Tehdy samozřejmě náš svět vypadal úplně jinak, než dnes. Všechny pozdější kontinenty byly spojeny do obří masy známé jako Pangaea, která se začala rozpadat až před zhruba 200 miliony let, než ve střední juře (před 180 až 175 miliony let) skutečně přestala existovat. Eotephradactylova domovina se tehdy nacházela poblíž rovníku, byla semiaridní a protkaná malými říčními kanály, jež byly pravděpodobně sezónně zaplavovány. Při záplavách se říční kanály zanášely sedimentem a sopečným popelem, který napomohl dobře prezervovat kosti uhynulých zvířat na dně. Jedním z těch zvířat byl právě tento drobný ptakoještěr. O toto prostředí se dělil s celou řadou zajímavých svrchnotriasových obratlovců. Mezi nimi byli suchozemský pseudosuchián Revualetosaurus callenderi dosahující délky asi 1 metru, polovodní proterochampsián Vancleavea campi s délkou možná až 3,9 metru, dosud nepojmenovaný sphenodontián vzdáleně příbuzný dnešním novozélandským hatériím, jakýsi druh krokodýlům podobného phytosaura, dosud blíže neidentifikovaný masožravý synapsid, jedna z nejstarších příbuzných želv nebo zatím nepojmenovaný obojživelník z kladu Salientia (jakýsi svrchnotriasový bratránek žab). Naleziště, ze kterého všechny tyto a mnohé další fosilie pocházejí, je dosti bohaté na pozůstatky drobných zvířat. Poskytuje tedy vážně zajímavý vhled do života ve svrchním triasu, a další výzkumy vertebrátních paleontologů určitě pomohou rozšířit znalosti o něm.

Zdroje informací pro tento článek:
Eotephradactylus (Wikipedia)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější