neděle 11. května 2025

Noví Lovci kryptidů: Květ v poušti (1/2)

Staří Lovci kryptidů, legendární tým dobrodruhů a hrdinů, jsou již léta pryč. Nikdo neví, proč zmizeli, ale jisté je, že od začátku roku 2047 o sobě ani jeden z nich nedal vědět. Nyní je rok 2055, a jen málo lidí se chce věnovat tajuplným kryptidům - snad i proto, že řada z nich už byla Lovci kryptidů nebo jejich rivaly vědecky popsána. V Creek City, v americkém Illinois, se nicméně zrodila malá skupinka geeků, kteří mají zájem nejen o záhady a tajemná zvířata, ale také o samotné legendy v černých spandexových oděvech. Poté, co společně unikli ze spárů krvelačných monster patrolujících lesy jižně od města, rozhodli se dva teenageři, Wren Rivera a Winn Wilkinson, nalézt odpovědi na otázky, které jinak nikdo nehledá. Setkali se s Marillou Kent-Lyons, dcerou nejvýznamnějších spolupracovnic původního týmu, stanovili si své cíle, obstarali si vysokorychlostní letoun od Winnova otce (ten ale netuší, že se s ním dvojice po nocích hodlá vydávat na lety prakticky kamkoliv ve světě), a po nebezpečném dobrodružství v nemocnici uprostřed Creek City si promluvili s hologramovou projekcí Keiry Kendrick, Angličanky, která jim na dálku pomocí teleportačního zařízení zachránila životy. Keira, mající přístup k soukromým informacím nemalého množství lidí ve světě, chce na oplátku jediné - stát se členkou týmu. Další dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat...

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

KVĚT V POUŠTI, ČÁST PRVNÍ:

Slabý vítr zvedal drobná zrna písku. Ve vrstvách je vynášel vzhůru a tvořil z nich podivuhodné obrazce, měnící tvar v každé vteřině. Občas připomínaly zvlněné struny, jindy husté mračno, většinou však působily jako výjevy z jiných světů. Některá ze zrn se táhla vzduchem na míle daleko a tvořila nové duny, jiná spadla jen kousíček od místa, na kterém jejich cesta začala. Vítr si s nimi pohrával v nekonečném cyklu tvorby pouště.
Jedno takové zrnko si našlo cestu do lidského oka. V slzném kanálku se smísilo s kapénkou vody, a následně bylo ze zrakového orgánu vytaženo zaprášeným prstem. Hned nato se zrnko přichytilo na knoflíku bílé košile, a odmítlo jej opustit. Alespoň zatím.
Nekonečnou, žhavou, života zbavenou krajinou o dvaatřicetistupňové teplotě kráčeli dva mladí lidé. Oba byli oděni ve světlém oblečení, aby se co nejlépe ochránili před přehřátím. Na zádech nesli batohy, které s každým krokem, s každým zatřesením lehce žbluňkaly. Byly totiž plné lahví s vodou. Podobně jako některým zrnkům písku, obnažených větrnnou erozí, i těmto lidem začala cesta.
Kráčeli pomalu, odolávali zrychlujícímu se větru a písčitému přivítání, a vzdalovali se od tmavého objektu mizejícího na mlhavém, rozostřeném horizontu. Sand Martin je přemístil, do centra nejsušší pouště světa, chilské Atacamy, ale dále za svým cílem museli po svých.
"Tohle je splněný sen," řekla Wren, a natlačila si své dioptrické černé brýle až na kořen nosu, "vždycky jsem se chtěla podívat do Jižní Ameriky. Lidi mluví o Amazonii, která je beztak celá pokácená a zbývá z ní už jenom pár větších kusů lesa, ale pro mě je tenhle kontinent spjatý hlavně s Atacamou. Je tu nádherně."
"Taky je tu pěkně horko," reagoval na její slova Winn, který si své černé brýle teprve nasazoval, vytahuje je neobratně z koženého pouzdra, "už teď začínám litovat toho, že jsem ti na to kývl. Zítra budu ve škole šíleně opálený a všichni si ze mně budou dělat srandu. Vždyť jaro v Americe teprv začíná, proboha!"
Wren se uchechtla. "Já se snad ani v životě neopálila, takže tohle je first."
"Mělas přemluvit tu novou holku," vydechl Winn a utřel si první krůpěje potu z čela, "třeba by se sem podívala ráda. Já toho mám dost už po prvních třiceti krocích."
"Za poslední týden jsem si s ní párkrát psala," odpověděla Wren, "pořád je taková tajuplná, ale vyvodila jsem z jejích textů, že musí být taky fanynka Lovců kryptidů."
"Fanynka zní hrozně lame."
"Prý by měla zájem o nějakou expedici, ale nespecifikovala, o jakou. Atacamu jsem jí zmiňovala, ale odpověděla na to smajlíkem značícím uřícenost... asi nechtěla dostat úžeh."
"No, ti Angličani jsou dost hákliví na změny počasí, ne? Pořád jim tam prší..."
"Minulý rok se potýkali s rekordním suchem. Myslím si, že jsou celkem zvyklí na to, že jim za posledních třicet let šíleně vzrostly teploty."
"Já vím," řekl cynicky Winn, "důsledek politik následovníků legendárního pana Maysona, dávného nepřítele Lovců kryptidů."
"Speaking of Lovci kryptidů," pousmála se Wren, a na chvíli se při pochodu zastavila, aby se rozhlédla po okolí, "do Atacamy se vydali nějakou dobu po zabití Sabine Leroy. Taky byli dva. Jack a Pierre. Chtěli odhalit tajemství monster z Aricy. A docela se jim to povedlo."
"A skoro je pozabíjeli nějací gangsteři najatí Zhou Lenem," doplnil ji Winn, a zastavil se pár kroků před ní, "jasně, to taky vím, Wren."
Wren se na něj dlouze podívala. "Byli dva. My jsme taky dva. Opravdu kráčíme ve šlépějích Lovců kryptidů."
"No, ty jo, jenom doufám, že tady na nás za nějakou dunou nevykoukne raptor," řekl Winn, "chci si svoje vnitřnosti ponechat celistvé, nedotknuté srpovitými pařáty."
"Monstra z Aricy nikdo neviděl přes deset let," vydechla Wren, a zase se dala do pohybu, "možná, že už vyhynula. I Atacama se potýká s důsledky změny klimatu, a kde dřív byla aspoň troška vody na udržení jedné populace přežívajících dromaeosauridů, nemusí být dneska ani kapička pro zahnání žízně jednoho z nich."
"OK," řekl Winn, nyní kráčející trochu pozadu, "ale nějací maniraptoráni podobní velociraptorům nejsou důvod, proč jsme tady. Slečna Rivera se chtěla stát kryptobotaničkou, takže se teď pachtíme pouští za nějakou tajemnou kytkou, že?"
"Víš, co by mě zajímalo, Winne? Jestli je pravda, že ji střeží ta medvědí liška. Pamatuješ si na článek toho letce? Ten z roku 2029?"
"Jasně, jasně," řekl naštvaně Winn, "pamatuju si všechno, reálně jsme na to koukali před hodinou, Wren. U mě doma v pokoji."
Wren jeho naštvaný tón ignorovala. "Kdyby to byla pravda, a my bychom jí odebrali chlup a pak ho analyzovali, byli bychom kryptozoologové. Já vím, že to zní pavědecky, ale... strašně by se mi líbilo popsat nějakého kryptida a vyřadit ho v podstatě z listiny kryptidů, tak, jak to dělali právě Lovci."
Winn se zarazil. Černé brýle stáhl až na špičku nosu a zahleděl se před sebe. Přimhouřil oči. "No, zdá se, že k tomu budeš mít příležitost, Wren."


Za skalnatým výstupkem ve vzdálenosti asi tří set metrů před dvěma dobrodruhy se cosi pohybovalo. Nebyl to obrazec z větrem zvednutého písku. Mělo to stálý tvar, bylo to spojeno se zemí, a hnulo se to z vlastní vůle, nikoliv z vůle větru. Nepochybně šlo o nějaké zvíře.
Wren se na Winna zazubila, strhla batoh ze zad, vytáhla z něj pinzetu a dvě zkumavky, a ty sevřela v dlani pravé ruky. V ruce levé se jí rázem ocitl mobilní telefon, vytažený z kapsy kalhot, a dívka se co nevidět plížila za tajemným živočichem. 
"Hele, počkej na mě," řekl s rostoucí iritovaností v hlase Winn, "a batoh tady jako necháš? To ti ho mám hlídat? Není to nefér?"
"Pst," reagovala na něj Wren, přikrčila se k zemi, a skoro ve dřepu mířila ke skalnatému výstupku. 
"Fajn, zůstanu tady," řekl si pro sebe Winn, "samozřejmě, až na tebe to zvíře zaútočí a třeba tě i sežere, nebude tam nikdo, kdo by ti pomohl."
Wren postupovala překvapivě rychle. Za jedinou minutu urazila skoro padesát metrů. Na to, jak kráčela a jak ji čím dál více sužovalo atacamské vedro, vedla si mimořádně dobře. Přišlo jí, že se to zvíře mírně vzdalovalo, a tak ještě zrychlila tempo. Nechtěla, aby jí uniklo.
Winn se rychle začínal nudit. Usadil se na písek, a chvíli hleděl na Wrenin batoh. Pořád mu nedocházelo, proč ho jen tak odhodila. Po chvíli si začal na svém mobilním telefonu prohlížet stažené rekonstrukce zvláštní rostliny, za kterou do nejsuššího koutu světa přiletěli. Již podruhé dnes zkoumal neumělé rekonstrukce zářivého květu, vystupujícího přesně z takového písku, na kterém byl usazen. Pociťoval jakousi úzkost. Snad to byly pochyby.
Wren se v určitém bodě na cestě ke vzdalujícímu se zvířeti zastavila, a také se usadila. Toho, že svůj batoh s vodou zanechala u Winna, zatím nelitovala, ale potřebovala se přesvědčit, jak rychle se tvor pohybuje. Stále nebyla schopna rozpoznat, oč se mělo jednat. Rozpálený vzduch byl příliš mlhavý, a jednotlivé končetiny zvířete v něm splývaly dohromady. 
Pro jistotu si jej vyfotografovala na mobilu s největším přiblížením. Fotografie to byla mizerná, zobrazující ve svém středu jen jakousi tmavě hnědou tečku. I tak se ale Wren zdálo, že na ní lze odlišit krk od hlavy. A hlava zvířete byla protáhlá. Jako u psovité šelmy!
"To by ale byla náhoda," zašeptala si pro sebe Wren, "kdybych napoprvé zadala souřadnice výskytu do počítače v letounu správně."
Vypadalo to, že se zvíře zastavilo. Wren se opatrně dala znovu do pohybu, tentokrát však kráčela vzpřímeněji. To ji umožnilo zvýšit rychlost. 
Přišla ke skalnímu výstupku, a zpoza něj na zvíře opatrně vykoukla. Stále nebyla schopna určit, co by mohlo být zač, ale měla radost z toho, že mu již byla podstatně blíže. Když skálu obcházela, všimla si něčeho nadmíru zvláštního. 
V místech, kde se písek střetával s horninou, se nacházelo několik suchých listů. Byly zcela seschlé, a když Wren jeden z nich zvedla, rozdrolil se jí mezi prsty. U skály bylo těchto mrtvých rostlin hned několik. Všechny musely skončit své životy už před nějakou dobou, poskytovaly však důkaz o tom, že i zde, v centru nejsušší pouště světa, se sem tam něco zazelená. Wren začala myslet na rostlinu, kvůli které tuto destinaci zvolila.
Zvíře pořád stálo na jednom místě. Wren vydechla, a začala se k němu plazit. Nechtěla již riskovat, aby ji ten tvor viděl. 
"Vážně... by to mohla být... ta medvědí liška," šeptala si pro sebe, zatímco se sunula po rozpáleném písku. Nebylo na něm nikterak příjemně, ale pokud se ho její kůže nedotýkala po více než pět vteřin, dalo se to přežít. "Možná... jsem ty kytky našla... no ty vole, to by opravdu byla povedená výprava. Úspěch hned na začátku."
Čím blíže se dívka zvířeti nacházela, tím podivnější ji připadalo. Rostlo do výšky. Mělo delší a delší končetiny! Prodlužoval se i jeho krk! 
"No ještě se ukaž být nějakou přežívající macrauchenií," šeptla si Wren, "v Patagonii nějaké našly. Dvacátá léta... Sloane Walker... to byla šikovná týpka." 
Pokusila se o další fotografii na mobilu. Tentokrát už se zvíře zdálo být lépe identifikovatelné. Jakmile si Wren fotografii prohlédla, div se nepleskla do čela.
Dlouhé končetiny, dlouhý krk, dlouhý čenich... Oči ji nešálily, nebyla to nakonec medvědí liška, ale nebyla to ani přežívající Macrauchenia
"Guanako? Ty jo!" vyhrkla Wren.
Zvíře se v tu chvíli dalo na úprk. Způsob, jakým běželo, přímo křičel: "Jsem zástupce velbloudovitých!"
Wren se zklamaně zvedla, a pomalým krokem zamířila zpět k Winnovi. Na chvíli se zastavila u skály, sebrala pinzetou vzorek seschlého listu a umístila ho do zkumavky, a pak už jen kráčela pouští, bičována sílícím větrem a zrnkami písku do zad.


"Možná by stačilo, kdybys na mě zamávala, já bych k tobě přišel a přinesl bych ti batoh s vodou," řekl Winn své kamarádce, zatímco pila vodu z dvoulitrové plastové lahve. 
"To je jedno," odpověděla Wren, "přijde mi, že tím směrem, kterým jsem šla, je až moc sucho. Co takhle jít víc na východ?"
"Důvod?"
"Vítr fouká jihovýchodním směrem. Vzhledem k tomu, že jsem u té skály našla pár seschlých rostlin... ale nevím, co jsou zač... napadlo mě, že by jejich semena mohla být přenesena víc támhle."
Winn se zatvářil zmateně. "No, tak nějaké pouštní kytky třeba rostou tím směrem, dobře... ale co to má co do činění s tou rostlinou, kterou hledáme?"
"Co když tohle byly právě ty rostliny?"
"Hele, nebuď naivka," řekl Winn, "nejdřív uvidíme nějaké zvíře a ty se za ním odplazíš, a pak mi tady při horlivém hrabání lahví z batohu řekneš, že to byla jenom lama, k tomu uvidíš pár seschlých listů a hned si myslíš, že to může být ta zázračná květinka, co podle nějakého pseudomýtu dává lidem speciální schopnosti nebo co? Přestává mě to bavit, Wren."
Wren se jen pousmála. Hodila batoh na záda, lahev si ponechala v ruce, a vydala se tím směrem, kterým se vydat chtěla.
"Tohle budeme muset zkoordinovat. Jestli máme být tým, měli bychom se na všem shodnout. Zkoušet dosáhnout nějakého konsensu. Jinak si tady jeden dělá, co chce, a druhý... musí jít jak vocas za ním."
"Winne, jestli tě to nebaví, tak běž zpátky do letounu!" vyštěkla náhle Wren. "Od té doby, co jsem sem přiletěli, což je doslova pár minut zpátky, si furt jenom stěžuješ! Tohle mělo být první dobrodružství našeho týmu mimo Creek City, mimo podělané Státy, ze kterých jsem za celý svůj život ani jednou nevytáhla patu! Když tě to tak nebaví a nezajímá, tak si běž natáhnout nohy do kokpitu a nech mě to tu aspoň prozkoumat! Dej mi aspoň tu šanci, sakra už!"
"OK, OK, nemusíš se hned čílit!" reagoval na ni Winn. "Ale je tu šíleně horko. A přijde mi, že to nemáme dost dobře naplánované... jako minule! Jako v té nemocnici! Ty přijdeš s nějakým nápadem, a hned se jde na věc... 'Jé, já vím, co uděláme, jdeme do nemocnice za tím napadeným chlapíkem, i když je jedna v noci a on určitě spí, a nejsou návštěvní hodiny, ale co o to, jupí! První mise!' Tady jsme si aspoň udělali malou rešerši, postahovali jsme nějaké materiály, zjistili jsme si přesné souřadnice údajného výskytu nějaké kryptokvětiny, nakoupili jsme si vodu, jasně... ale pořád je to málo! Musíme víc zabrat na plánování, organizaci, domluvě..."
"Winne, máme krásnou příležitost zaletět si kamkoliv. Dělat cokoliv. Plnit si naše sny. Letoun tvého táty je ta druhá nejlepší věc po teleportačním zařízení, kterým navíc ještě disponuje naše nová známá. Chápeš, že pro mě je tohle úžasná příležitost? Tak mi to prostě nekaz. Aspoň tentokrát ne. Poprvé jsem mimo domov, poprvé mám šanci něco opravdu objevit, vypnout, zapomenout na tu díru, ve které jsem nucená žít, a za něčím jít. A jestli ti přijdu naivní, tak je to asi proto, že jsem v životě nebyla takhle v terénu, někde v divočině! Prostě mi to nech, jo?"
Z východu se náhle ozvalo jakési zahoukání. Bylo táhlé, vysoké a vzdálené. Znělo trochu jako vlčí vytí, ale ne tak melodické.
"Wow," řekl Winn, "medvědí liška?" Nato se zasmál.
Wren zakroutila hlavou. Učinila několik kroků vpřed a zůstala mlčky stát. Volání se opakovalo.
"Něco tam je," řekla tiše, "a blíží se to. Teď se to ozývá z menší vzdálenosti."
Zaznělo další zahoukání. A smísilo se s dalším. A s dalším. Tři zvířata se ozývala současně.
"No ty kráso," znervózněl Winn, "zní to jako celá smečka."
"To jo."
"Takže... v těch textech, co jsme pročítali, bylo, že naši kytku, co má propůjčovat lidem nadpřirozené schopnosti, chrání zvláštní medvědí lišky, a nikdo neví proč, že? A mají to být pěkné potvory... Ten chlápek, co na ně narazil v roce 2029 a po doteku listů té kytky prý chvíli viděl tepelný obraz okolí, ten skončil s ukousnutou rukou? Pamatuju si to správně?"
"Winne, tohle není volání psovitých," řekla vážně Wren, "je to něco úplně jiného."
"Takže to není ani pes horský?" zeptal se poděšeně Winn.
"Říkal jsi, že doufáš, že na nás zpoza duny nevykoukne raptor," pokračovala Wren, "mám takový pocit, že se to ale stane. Hodně brzo."
Oba vyplašilo nečekané vyštěknutí s nebývale hlasitým zasyčením. Zpoza písečné duny se náhle vynořila opeřená hlava na dlouhém krku. Dvě děsivá, rudá očka se upnula na teenagery. Ti stáli přímo paralyzováni, div se neklepali strachy.
"Monstrum z Aricy," zašeptal Winn, "takže žijí. Pořád mají dost vody."
"Winne, jak daleko je letoun?" zeptala se Wren.
"Myslím, že dál, než nám tahle potvora umožní běžet," odpověděl Winn, "monstra z Aricy zabíjejí lidi, že? Mají už pár úmrtí na svědomí."
"Za časů začátků Lovců kryptidů srovnali se zemí celý tábor Zhou Lenových ozbrojenců," odpověděla Wren, "takže jo, neštítí se zabíjet lidi."
"A já si fakt chtěl ty vnitřnosti udržet nedotknuté raptořími drápy," pokusil se zavtipkovat Winn.
Nato se zpoza duny vynořily další dvě hlavy. Prostřední ze zvířat, které na oba dobrodruhy pohlíželo nejdéle, vyskočilo, a ukázalo se v plné kráse. Před Wren a Winnem stál půldruhého metru dlouhý dromaeosaurid s černým peřím po většině těla, a s peřím bílým na bříšku. Zlověstně pohyboval pařáty předních končetin. Srpovité drápy na končetinách zadních mu vzrušivě vstávaly.
"Tak tady máš dobrodružství, Wren. Příjemnou zábavu," pronesl Winn.
Raptor zakvílel a rozehnal se proti dvojici. Jeho druzi jej následovali. Útok byl rychlý. A Wren s Winnem neměli možnost bránit se.

Pokračování příště...

pátek 9. května 2025

Obrázek týdne 9. 5. 2025

Máme druhý květnový pátek. Za námi je týden, během něhož jsme si připomněli založení blogu Blogorgonopsid před dlouhými 16 roky, jakož i narození veterána dokumentárních filmů o přírodě Davida Attenborougha před 99 roky. Nyní je na čase prezentovat vám další skvostný obraz, který mne v tom posledním týdnu udeřil do očí. Jedná se o dílo talentovaného paleoartisty Lucase Atwella, které bylo zveřejněno teprve dnes večer! Myslím si, že je opravdu krásné. Jaký je váš názor?


Popisek k obrázku: Dvoumetrový ceratosaurián Noasaurus leali se večer prochází po kamenitém vřesovišti nedaleko jehličnatého lesa. Zatímco zpoza milých červánků vystupuje Měsíc v úplňku, pátrá oportunistický karnivor po něčem k snědku. Na kamenech udržujících si teplo, které akumulovaly během horkého dne, mohou být uloženy čilé ještěrky. Mezi nízkými křovinami se občas může mihnout nějaký zapáchající osrstěnec s holým ocáskem. K nalezení by na tomto území mohla být také hnízda s vejci, které by noasaurovi mohly obzvláště zachutnat. Bude-li kořist rychlá, může ji Noasaurus přištípnout k zemi svými zahnutými drápy, docela podobnými těm dromaeosauřím. Polomrtvého rejskovitého savce nebo ještěra pak tento masožravec může snadno slupnout. Přední končetiny noasaurů nebyly takové, jako u dromaeosauridů; funkčně se podobaly spíše předním končetinám rybožravých spinosauridů. Ani s jednou z těchto skupin však Noasaurus nebyl příbuzný. Čeleď Noasauridae patří do kladu Abelisauroidea v rámci již zmíněného kladu Ceratosauria. Fylogeneticky nejblíže jsou noasauridům abelisauridé. Noasaurovými bratránky byli madagaskarský Masiakasaurus, vybavený vskutku zubatou tlamou, a Velocisaurus z Argentiny; oba, stejně jako on, žili v pozdní křídě. Kombinaci dromaeosauridních a spinosauridních znaků u tohoto živočicha vysvětlují odborníci jako příklad konvergentní evoluce, kdy se u nepříbuzných druhů vyskytují podobné znaky; vzhledem k tomu, že Noasaurus podobně jako Masiakasaurus žil u řek, mohl své spinosauridní "pařáty" používat k chytání ryb obdobným způsobem, jako třeba mnohem větší britský Baryonyx. Tato kouzelná večerní scéna se odehrává v místech, z nichž bude jednoho dne souvrství Lecho v Jižní Saltě na severozápadě Argentiny, před 70 miliony let.

Je možné, že jsem našel další pozadí pracovní plochy pro váš počítač? Osobně cítím v tuto chvíli nutkání tento nádherný obraz na svou pracovní plochu umístit! Lucas Atwell maluje nádherně.
V pondělním narozeninovém článku jsem již uvedl, na co se můžete v dohledné době na tomto blogu těšit, takže se nehodlám příliš opakovat. Jak jste si jistě všimli, tento týden jsem si dal dvoudenní přestávku od psaní - cítím, že po narozeninách blogu zase nebudu psát každý den, ale prostě jen několikrát do týdne, kdy se mi zrovna zachce. V tomto režimu bude Blogorgonopsid fungovat alespoň několik týdnů. Ale nebojte, vynahradím vám to novou sérií 6 vybraných druhů, která začne vycházet v příštích dnech!

čtvrtek 8. května 2025

Vše nejlepší Davidu Attenboroughovi k 99. narozeninám!

Zoo Quest. Quest Under Capricorn. Eastwards with Attenborough. Fabulous Animals. Life on Earth. The Living Planet. The First Eden. Lost Worlds, Vanished Lives. The Trials of Life. Life in the Freezer. The Private Life of Plants. The Life of Birds. The Blue Planet. The Life of Mammals. Life in the Undergrowth. Planet Earth. Life in Cold Blood. Nature's Great Events. Life. David Attenborough's First Life. Frozen Planet. Rise of Animals: Triumph of the Vertebrates. David Attenborough's Natural Curiosities. Planet Earth II. Blue Planet II. Dynasties. Seven Worlds, One Planet. Climate Change - The Facts. The Green Planet. Prehistoric Planet. Frozen Planet II. Planet Earth III. David Attenborough: Ocean. To je jen stručný průřez filmografií nejvýznamnějšího moderátora, vypravěče, scénáristy a producenta přírodovědných dokumentárních filmů a seriálů, který kdy žil. Obdivuhodného milovníka přírody, který dnes slaví své 99. narozeniny. Snad není člověka neznalého jména David Attenborough. Veteránovi přírodopisného filmu, který se ani rok před stovkou nezastavuje, bych chtěl dnes popřát vše nejlepší!

David Attenborough s východoasijským otakárkem druhu Papilio memnon. Fotografie z webu Mid Devon Advertiser

Do kin v některých částech světa, včetně Davidovy domoviny Velké Británie nebo také Spojených států amerických, dnes míří nový celovečerní dokumentární snímek, již výše zmíněný David Attenborough: Ocean, o délce 95 minut. A uznávaný oslavenec jej považuje za jeden z nejdůležitějších, které kdy natočil. Věří, že film přesvědčí globální publikum, že je třeba učinit něco pro snižující se mořskou biodiverzitu a postavit se razantně proti klimatické změně. Ve filmu, který měl světovou premiéru před dvěma dny, v úterý 6. května, David zmiňuje i své možné úmrtí - cítí, že se k němu blíží, a že zde již dlouho nebude. David Attenborough: Ocean není typický attenboroughovský dokument; obsahuje drastické záběry zvířat zabíjených plastovým znečištěním a krutý odchyt zvířecích obyvatel moří do sítí tažených trawlery. Po celá desetiletí se televizní přírodopisec snažil o to, aby jeho pořady "neodrazovaly" diváky pro-environmentálními a ochranářskými poselstvími; anebo jinak, aby se na trhu "dobře" prodávaly. Protože v poslední půldruhé dekádě trh trochu zezelenal, i díky některým filmům Davida Attenborougha (Climate Change - The Facts, Extinction - The Facts, David Attenborough: A Life on Our Planet), objevuje se více a více dokumentů s velkými rozpočty, které ukazují, co je skutečně prováděno naší planetě, a v jaká nebezpečí byla uvržena.

V loňském příspěvku k 98. narozeninám Davida Attenborougha jsem připomínal, že opěvovaný hlas přírody má kolem sebe nicméně pár kontroverzí. Jeho výroky o humanitární pomoci v Etiopii poukázaly na to, že jeho pohled na populační růst ovlivnila pouze Malthusova esej z konce 18. století. Jeho propagace tržních řešení klimatické změny také není ničím zcela ideálním; od Davida Attenborougha nikdy neuslyšíte, že za současnou změnu klimatu může kapitalismus, a že jiný svět, jiný ekonomický systém, je možný. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že lidé beroucí Davidova slova příliš vážně, jsou často zcela neznalí prakticky ničeho. Sám dokumentární veterán o sobě v roce 2011 ve filmu Attenborough's Journey prohlásil, že se necítí nejlépe z toho, když je coby popularizátor brán za jakéhosi odborníka. Přínosy Davida Attenborougha ochraně přírody jsou nepopiratelné. Coby ambasador Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund) se znal s jeho zakladateli. Léta propagoval Big Butterfly Count, participativně vědní britskou iniciativu a v podstatě největší motýlí sčítání na světě, pro získávání co nejvíce dat o úbytku hmyzí diverzity na britských ostrovech. Byl členem boardů několika významných ochranářských organizací. A některými svými dokumenty, například speciálním dílem Natural World s názvem Attenborough's Ark z roku 2012, se snažil poukázat na stavy ohrožených druhů. 

David Attenborough ve svém nejnovějším snímku, David Attenborough: Ocean, který dnes míří do kin. Fotografie z webu CNN

Není pochyb, že si David zaslouží úctu pro nepřestávání ve své pozoruhodné tvorbě. I když k dokumentům, kterými provází a které vypráví, již dlouho přes deset let nepíše scénáře ani je neprodukuje, stále je televizním hlasem světa přírody. Co takhle dnešní den oslavit tím, že si některé z jeho děl pustíte? Co takhle udělat si maraton dokumentů Davida Attenborougha? A hlavně, co takhle vzít vážně jeho vybízení k činnosti za zlepšení stavu naší planety ohrožené změnou klimatu, ztrátou biodiverzity a přelidněním? 

Ještě jednou přeji Davidu Attenboroughovi vše nejlepší k 99. narozeninám. Doufám, že bude zdravý a že ve své tvorbě nepřestane. Těším se na jeho další filmy!

pondělí 5. května 2025

Tento den slaví Blogorgonopsid své šestnácté narozeniny!!!

Rok zase uběhl jako voda vysušená horkem a žárem permského slunka z malé pouštní nádrže, a tak dnes, 5. května 2025, slaví Blogorgonopsid již své šestnácté narozeniny! Připadá mi to jako dnes ráno, když jsem oslavil patnácté výročí existence tohoto blogu, a jako teprve včera, když jsem ho 5. května 2009 založil. A přitom od těch milníků uběhl už nějaký čas, byť tomu stále nemohu uvěřit. Ani ve snu mne před těmi dlouhými šestnácti roky nemohlo napadnout, že v polovině 20. let jednadvacátého století tu Blogorgonopsid stále bude, živý a aktivní, a že na něj stále budu psát o prehistorickém životě a jeho vývoji, jakož i o životě kolem nás, se stejně silným zájmem. Je mi obrovským potěšením předávat vám informace o pravěku a přírodě obecně, o dinosaurech i hadech, dokumentárních filmech i knihách nejen s tématikou přírodní historie, a nehodlám se zastavit! Všem náštěvníkům blogu Blogorgonopsid, stálým, občasným i náhodným, chci z celého srdce poděkovat za podporu. Nebýt vašich návštěv, připomínek a komentářů, možná bych již na tomto dlouholetém projektu nepracoval. Podívejme se nyní na čísla, která Blogorgonopsidovu vitální aktivitu nepochybně dokazují. Od loňských patnáctých narozenin přibylo na tento blog 325 článků, včetně toho dnešního! Celkově již tento web obsahuje 5376 článků! Sám tomu nemohu uvěřit, vždyť 5000. příspěvku jsem dosáhl teprve loni v únoru, a hleďme, už je jich tu skoro o čtyři stovky více. Co se týče návštěvnosti, za poslední rok obrovsky narostla, a za to jsem vám nesmírně vděčný. Když jsem před třinácti měsíci umístil do menu blogu počítání návštěv (to měří každou návštěvu od února 2020, kdy došlo k přesunu z platformy Blog.cz na Blogger neboli Blogspot), ukazovalo se v něm číslo 80 000. V tuto chvíli je celková návštěvnost za posledních pět roků rovna 201 445 (ve chvíli, kdy vy čtete tento článek, je už samozřejmě vyšší). Za posledních 12 měsíců zaznamenal Blogorgonopsid 124 000 návštěv! Jen za posledních 30 dnů byly tyto stránky zobrazeny 6810krát, za poslední 3 měsíce pak 43 100krát. Červenec 2024 byl v historii existence tohoto blogu nejvýznamnějším, co se návštěvnosti týče - za celý měsíc se vyšplhala na 23 155 návštěv. Druhým rekordním měsícem byl březen 2025, kdy dosáhla čísla 21 341. Podívám-li se do administrace blogu, vidím, že nejvíce návštěv je z České republiky (za posledních 12 měsíců je to 63 900 návštěv), dále pak z Německa, Rakouska, Slovenska a Finska, ale v menších stovkách pak i z celé řady jiných zemí. Této pozornosti si velice vážím! Jsem rád za každou návštěvu, za každou chvíli, kterou na tomto blogu strávíte. Díky také za všechny komentáře, připomínky, nápady a návrhy, a to nejen za poslední rok, ale celkově za těch 16 dlouhých roků Blogorgonopsidova života! Věřím, že sem chodíte rádi, že se tu cítíte dobře a že se tu dozvídáte opravdu zajímavé věci. Psaní blogu mne stále velmi baví. Vězte, že zde bude ještě velmi dlouho...


A nyní přišel čas na zaslouženou hostinu! Náš Blogorgonopsid již očichává velkolepý šestnáctipatrový dort se šestnácti zapálenými svíčkami, obsahující chutná diictodoní stehýnka, namletý scutosauří krunýř, lahodné břišní maso labyrintodonta, masové želé z bočků coelurosauravuse, lycaenopsí ocásky, mesosauří jazyk, moschopsí tuk, žebírka dvinie, vivaxosauří steak, thrinaxodoní játra, usmažené čelistní svaly titanophonea, grilované maso cynodraca, galesauří trup opékaný na rožni, pareiasauří šiš kebab, křidélka weigeltisaura smažená na oleji a také nějakou tu zeleninu, aby si náš permský vlk doplnil vlákninu. Nechtějte vědět, jak dlouho mi shánění všech těch ingrediencí, včetně právě permské zeleniny (v té poušti toho moc neroste!), zabralo. Doufám, že si náš starouš pochutná. Pokud se bojíte, že by si mohl trošku popálit jazyk, mohu vás ujistit, že jediné zafunění ty drobné svíčky jistě uhasí...

Čeho nového se na tomto blogu dočkáte? Málo toho nebude. V průběhu tohoto roku chci začít nový projekt s názvem Kniha týdne, v rámci kterého bych jednou týdně napsal recenzi na publikaci obvykle s přírodovědnou tématikou, kterou jsem za ten poslední týden přečetl. Do zásoby mám už pár titulů jaksi předpřipravených, takže se projekt bude moci rozjet v dohledné době! Dále hodlám pokračovat v psaní Nových Lovců kryptidů, kteří začali vycházet v březnu (nejprve tajně jako čtyřdílná povídka Přízrak, a jakmile jste se do ní začetli, možná jste byli zhrozeni, že to nebude čtení jen na pár večerů, ale na příštích 12 měsíců!). Tím pádem se na můj blog vrací konzistentně vycházející serializované příběhy, od kterých jsem si dal s koncem původních Lovců kryptidů v srpnu 2022 dlouhou přestávku. Rozhodně můžete očekávat pokračování Dokumentárních novinek, v rámci kterých vás většinou co měsíc informuji o nových dokumentárních filmech a seriálech s přírodopisnou, zoologickou, paleontologickou nebo ochranářskou tématikou. Na dalším příspěvku do oné rubriky se již začíná pracovat. Nadále vás hodlám informovat také o nově vycházejících knížkách o dinosaurech a jiných pravěkých zvířatech, ale také o dalších tématech, jež ne vždy musí mít co do činění s přírodou. Určitě se můžete těšit na pokračování projektu Šupinatí z Jihoafrické republiky, jakož i na další regulérní popisky současných hadů. Rád bych letos pokračoval v načatých projektech Dopady změny klimatu na zvířecí druhy a Paleontologicky významná naleziště jantaru. Kromě toho budou přibývat úryvky z vybraných přírodovědných dokumentů a popisky dinosaurů, prvohorních živočichů i fosilních rostlin. A v neposlední řadě vás dále hodlám informovat o nových objevech a nově popsaných druzích fosilních i žijících zvířat. Máte, na co se těšit! Ještě jednou vám tedy děkuji za přízeň a podporu!

HAAS

neděle 4. května 2025

Charles Darwin vs Karl Marx: Brilantní video od Philosophy Tube

Loni v srpnu jsem na svém blogu publikoval článek Darwinismus a marxismus: Podobnosti a odlišnosti. Soudě podle počtu jeho rozkliknutí měl docela úspěch, a zabýval se tématem, které mne v průběhu času zajímá více a více, totiž evolucionismem 19. století a tedy základy myšlení naší moderní společnosti. Darwin a Marx změnili způsob, jakým všichni nahlížíme na náš svět, a klanějí se před nimi i jejich odpůrci. Snad nejvýznamnější britský přírodovědec a autor děl O původu druhů (On the Origin of Species) a Původ člověka (The Descent of Man) jako první důkladně popsal mechanismy vývoje druhů, zatímco obdobně významný německý filozof popsal mechanismy vývoje lidské společnosti v ohledu na výrobu a svým dílem Das Kapital započal tradici kritiky politické ekonomie. Ačkoliv se Darwin ani Marx nedožili 20. století, oba na něj měli obrovský dopad (to i proto, že jejich přínosy společnosti byly v onom století zneužity vskutku urážlivými způsoby). Na jejich onehdy méně oblíbené kolegy, Alfreda Russela Wallace a Petra Kropotkina, se po většinu 20. století více či méně zapomínalo, i když měli své stoupence, a nyní ve století jednadvacátém si konečně zasluhují oprávněné úcty pro své přínosy poznávání vývoje světa. Musím přiznat, že pouštět se ve volném čase do děl těchto pánů je pro mne takovým rozvíjejícím se koníčkem a čím hlouběji do nich pronikám, tím více jsem jejich pracemi zaujat. Mnohé se od jejich časů změnilo a rozvinulo, ale pročítat ty základy, to stojí za to.

V tomto příspěvku bych vám chtěl prezentovat výtečnou videoesej britské YouTuberky, herečky a dramatičky Abigail Thorn z kanálu Philosophy Tube, který možná už patří na seznam těch, z něhož odebíráte videa. Ačkoliv jsem s Abigailinými videi už nějakou dobu seznámen, vůbec jsem dodnes nevěděl, že 1. července 2020, v onom covidovém období, na které si jistě stále velmi dobře pamatujeme, vydala video s názvem Charles Darwin vs Karl Marx. Pro mne osobně je to všechno opakování, ale mezi čtenáři mého blogu by se mohli najít někteří zájemci, kteří třeba o filozofických aspektech evolučních teorií Charlese Darwina a Karla Marxe tolik nevědí, a ze zhlédnutí této videoeseje by mohli velice benefitovat. Udělám tedy kanálu Philosophy Tube malou reklamu a toto výtečně zpracované video sem vložím ještě s pár dalšími slovy.


Video nejprve řeší základy přírodního výběru a evoluce druhů, jakož i Marxův komunismus. Abigail dále pokračuje vysvětlením Malthusovy Eseje o principu populace (An Essay on the Principle of Population), kterou samozřejmě Marx a jeho přítel Engels napadli jako dílo ahistorické, a o kterém autorka připomíná, že v závěru obsahuje teodicii (nic než ospravedlnění boha). I přesto samozřejmě měl Malthus se svým "bojem o život" (anglicky "struggle for existence") velký vliv na Darwina, který byl přímo opakem poblázněného anglikánského faráře chovajícího zášť k "nižším třídám". Dočkáte se vysvětlení toho, co byla strana Whigů, ke které Darwin a mnozí členové jeho rodiny patřili, a jejíž filozofie byla v podstatě klasickým liberalismem (tzn. volný trh, volný obchod, zrušení otroctví, "rovné" příležitosti pro všechny); a také co si o straně Whigů myslel Marx a jeho následovníci (ti kromě zrušení otroctví další cíle Whigů rozhodně nepodporovali, neboť jsou spjaty s enormní nerovností; "rovné" příležitosti mimochodem v kapitalismu neexistují). Za zmínku stojí i přirovnání radikality darwinismu k současné klimatické změně; obojí implikují, že ti, kteří mají moc, by ji vlastně mít neměli. Velice vtipné je také to, jak Abigail v průběhu videa používá takřka kdykoliv, kdy hovoří o Marxovi, metaforu Elona Muska pro buržoazii (je tu šance, že pokud nemáte rádi Muska - a kdo ho rád má, propána - jste už z poloviny komunisti!). Dále se videoesej týká sociálního darwinismu, který jsem samozřejmě rozebíral ve svém loňském příspěvku, a eugeniky, jejíž rozvoj vedl k nejotřesnějším zvěrstvům 20. století v podobě Holocaustu. Zazní i jmého Herberta Spencera, kterého v řadě svých děl hojně kritizoval již výše zmíněný Petr Kropotkin. V 61 minutách se dočkáte kvalitního rozboru nejen darwinistické a marxistické filozofie, ale také filozofií jedinců, jakými byli Spencer nebo Francis Galton. Jak jsem psal výše, pro mě je toto video opakováním, ale je tak skvěle zpracované, že pro vás určitě bude mít přínos.

Na závěr ještě zmíním to, že Abigail se na začátku (kolem 6. minuty a 30. vteřiny) skutečně snaží najít odpověď na otázku, kdo by vyhrál v boji mezi Charlesem Darwinem a Karlem Marxem. Darwin byl po značnou část života nemocný, takže by teoreticky mohl takový pěstní souboj vyhrát Marx, ale ten zase býval často opilý, takže by možná netrefil... takže asi remíza? Marx byl samozřejmě velkým obdivovatelem Darwina, Darwin však menším obdivovatelem Marxe. Více už to zde nebudu natahovat, pokud jste si zatím video nepustili, učiňte tak a zábavnou formou se třeba něco naučíte.

sobota 3. května 2025

Nové propagační obrázky k filmu Jurassic World Rebirth publikované v časopise Empire

Jeden z nejnadšeněji očekávaných bijáků letošního léta, Jurassic World Rebirth (nebo česky Jurský svět: Znovuzrození), míří do kin už za méně než dva měsíce! S 2. červencem 2025 na stříbrném plátně ožijí InGenem naklonovaní dinosauři, tentokrát v podobách, o jakých jsme ani dříve nesnili. Britský filmový časopis Empire nyní vydal několik nových propagačních fotografií k nadcházejícímu filmu, které mají fanoušky série Jurský park utvrdit ve víře v to, že nás čeká nejlepší filmový přírůstek od skončení původní trilogie v roce 2001, a v obecném diváctvu mají probudit alespoň malý zájem zajít na něj do kina. 

Nejprve zde máme fotografii Scarlett Johansson v roli hlavní postavy Zory Bennett v konfrontaci s jistým okřídleným zabijákem, který soudě podle prvního traileru (i podle této fotky) nebude vůbec bezproblémový. Tento snímek tvoří obálku květnového čísla časopisu Empire.


Dále tu máme Zoru Bennett s pistolí v ruce v úzkém, snad ventilačním tunelu jakési opuštěné budovy na onom ostrově v Karibiku, na který se její tým vydá s cílem získat DNA tří monstrózních výtvorů genového inženýrství. Na co asi pohlíží? Sleduje se zatajeným dechem nějakou nebezpečnou potvoru?


Empire dále vydal tuto fotografii Jonathana Baileyho v roli Dr. Henryho Loomise, paleontologa Zořiny výpravy. Henry se nachází nejspíše ve žraločími čelistmi zdobeném baru, kde se spolu se Zorou má setkat s Duncanem Kincaidem, kterého ztvárnil oscarový vítěz Mahershala Ali.


Pak tu máme něco lehce děsivého. První pohled na strašidelného D-Rexe, jehož celý název byl v článku vydaném na webu časopisu Empire 1. května odhalen jako Distortus Rex. Tento obrázek je v podstatě prvním pohledem do tváře nového monstra, před kterým by se nějaký Indominus rex z Jurského světa nejspíše běžel zahrabat do vlastního trusu. Odběratelé časopisu Empire uvidí tento obrázek i na obálce fyzické verze nového čísla, jež vyjde 8. května. Když se na obrázek díváte, chytáte ten odkaz na Cameronovy Vetřelce (Aliens) z 80. let?


A ještě poslední snímek, vydaný online na webu časopise Empire! Zde vidíme Garetha Edwardse při režírování scény s mrtvolou parasaurolopha. Chudák hadrosaur byl nepěkně rozežrán, podívejte se na tu ránu v břiše. Má tohle být scéna, ve které se Zořin tým setká s první stopou D-Rexe? Pochutnal si na parasaurolophovi právě on? Nebo byl tento nebohý býložravec pouze obětí pestřeji zbarveného T-Rexe? Uvidíme za dva měsíce!


Na závěr ještě uvedu, co při rozhovoru pro Empire o Jurském světě: Znovuzrození řekla Scarlett Johansson: "Film naslouchá prvnímu dílu. Je v něm hodně lekavých scén, a mnohé je v sázce." Opravdu máme, na co se těšit. A to ani nepíši o těch Davidem Koeppem slíbených mutadonech, což mají být "pteroraptoři", jakési směsice raptorů a ptakoještěrů. Tento film bude opravdu jízda. Jak moc se těšíte?

pátek 2. května 2025

Obrázek týdne 2. 5. 2025

Dnes máme magické datum 2. 5. 2025. Včera byl první máj, den neodmyslitelně spjatý s odkazem chicagských dělníků, a po víkendu nás čekají 16. narozeniny blogu Blogorgonopsid. Začátek května je zkrátka obdobím, kdy se přinejmenším v mém životě děje spousta věcí. V tento den ale trochu vydechněme a pokochejme se další krásnou malbou zařazenou mezi Obrázky týdne. Když se tento týden zlomil, sdílel paleoartista Aberrantologist na svých sociálních sítích toto výtečné dílo, jež jsem zkrátka musel do obrázkové rubriky zařadit. Nádhera, že?


Popisek k obrázku: Stodvaceticentimetrový dinosauriform Amanasaurus nesbitti pohlíží na shlukující se mračna, jež mají brzy do jeho domoviny přinést katastroficky silné deště. Kvadrupední silesaurid stojí strnule na místě, poslouchá ohlušující hřmění a vtahuje do nozder zvlhlý vzduch. Neví, co má dělat. Snad takovou kupu mračen ještě neviděl. Je však možné, že je to také starý veterán a s bouřemi má už dost zkušeností. Amanasauři totiž žili v karnské pluviální epizodě, jeden až dva miliony let dlouhém období v pozdním triasu, během kterého klima naší planety trochu bláznilo. S tehdejším globálním oteplováním byly spojeny i extrémní jevy počasí, včetně mimořádně silných bouří a záplav. Rodový název Amanasaurus, který v roce 2024 dali tomuto zvířeti Rodrigo T. Müller a Maurício S. Garcia, jež ho popsali na základě dvou neúplných stehenních kostí, znamená v překladu z jazyka Tupí a z řečtiny "deštivý ještěr". Dešťové srážky a odtok byly napříč superkontinentem Pangaea v karnské pluviální epizodě vskutku zvýšené, o čemž svědčí mnohé terestrické sedimenty z oné doby. Amanasauři, rovněž jako třeba raní dinosauři, se s četnými bouřemi museli potýkat. Tato scéna se odehrává v místech, ze kterých bude jednoho dne souvrství Santa Maria v brazilském státu Rio Grande do Sul, před 233,23 miliony let. To kromě pozůstatků amanasaura vydalo světu také některé z nejstarších dinosaurů vůbec, například bazální sauropodomorfy rodů Buriolestes, Bagualosaurus či Saturnalia nebo též herrerasaurida rodu Gnavothorax

Sníte občas o návratu do dob, kdy se na Zemi objevili první dinosauři, jež sdíleli svět s těmi tajemnými silesauridy? Pokud ne, začněte! A nevíte-li dosti o silesauridech, přečtěte si pár článků o těchto dinosauriformech, které jsem napsal před více než třemi roky - na začátku roku 2022 jsem totiž tvořil projekt 6 vybraných druhů sulcimentisaurů!
Jak jsem již zmínil výše, chystá se oslava! Blogorgonopsid v pondělí 5. května 2025 oslaví své 16. narozeniny! To ten čas letí... Všichni návštěvníci blogu, častí i občasní, jsou srdečně zváni! Vždyť jednomu z nejdéle existujících paleoblogů psaných v češtině už pomalu začíná táhnout na dvacítku. 
Do Blogorgonopsidových narozenin si užijte víkend. V pondělí se tu na vás budu těšit!

čtvrtek 1. května 2025

Random Bird #39: Pokřovník zelený

Vědecký název: Acanthisitta chloris,
Rozšíření: Severní a Jižní ostrov, Aotearoa (Nový Zéland),
Velikost: délka 7 až 9 cm, hmotnost 6 až 7 g.
Jediný druh rodu Acanthisitta z čeledi Acanthisittidae, která byla v holocénu reprezentována pěti až sedmi druhy, z nichž však přežívají pouze dva; kromě pokřovníka zeleného ještě ohrožený pokřovník alpínský (Xenicus gilviventris). Ačkoliv jsou tito ptáci podobní střízlíkům (čeleď Troglodytidae), nejsou s nimi vývojově blízce spřízněni - jsou reprezentanty podřádu Acanthisitti, která nemá žádné žijící příbuzné (jejich "střízlíčí" vzhled se dá vysvětlit konvergentním vývojem). Pokřovník zelený byl popsán původně jako zástupce brhlíků (rod Sitta), a to roku 1787 švédským přírodovědcem Andersem Sparrmanem. Rod Acanthisitta byl zaveden až roku 1842 francouzským ornitologem Frédéricem de Lafresnayem (brhlíkovití se mimochodem na jižní polokouli nevyskytují). Anglicky se pokřovníku zelenému říká "rifleman", protože zbarvení jeho opeření připomíná zbarvení uniformy kolonialistických novozélandských vojáků; je tak smutnou připomínkou evropského obsazení ostrovů a s ním také spjatého vymírání původní fauny. Samečci jsou zbarveni spíše zeleně, se žlutými stehny a bílou špičkou na černém ocasu. Křídla jsou též zbarvena černě. Samice mají peří po většině těla hnědavé, s okrovými skvrnami na hlavé a zádech. Křídla mají pokřovníci zelení krátká, a zajímavé je, že při letu jejich třepetání zní trochu jako třepetání křídel kolibříků. Ozývají se vysokým, opakovaným "zipt-zipt-zipt". Hnízda si tito ptáci staví v dutinách kmenů stromů, přičemž se na stavbě podílejí oba rodiče. Dají dohromady vejcovitý dóm z trávy, peří a jiného nepříliš těžkého materiálu, s postraním vchodem, skrze který se dospělí ptáci poměrně nelehce dostávají dovnitř. Snůšku tvoří průměrně 2 až 5 vajec, jež po dobu 19 až 21 dnů inkubují oba rodiče. Občas jim přitom pomáhají i mladí pokřovníci z předchozích snůšek. Kromě dutin ve stromech mají tito ptáci rádi i hnízdní boxy. Pokřovník zelený je hmyzožravec, a potravu hledá podobně jako evropští šoupálci - šplhá vždy od báze kmene stromu po kůře výše, pak zase přeletí k bázi jiného kmene, a tak se to opakuje. Podle dat z roku 2016 je pokřovník zelený málo dotčeným druhem, nicméně jeho počty se podle studie z roku 2004 nejspíše snižují kvůli ztrátě přirozeného prostředí, kterým jsou lesy a křoviska. 


Zdroj obrázku:

Zdroje informací:

středa 30. dubna 2025

Za dva týdny se dočkáme knihy King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex

Již za čtrnáct dnů, 13. května 2025, bude vydána nová kniha paleontologa, spisovatele a paleoartisty Marka P. Wittona s názvem King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex (Tyranský král: Přírodní historie tyranosaura rexe). Musím říci, že se na ni velice těším, a ačkoliv nejsem zrovna člověk s obsesí druhem často přehnaně označovaným jako "král dinosaurů" (ach, já pokrytec, vždyť jsem ho tak mnohokrát označil i na svém blogu), mohu se s radostí označit za umírněného fandu proslulého T-Rexe a tak si rád na 320 stranách počtu o tom, jak se díky neúnavné práci dinosaurologů pohled na něj změnil. King Tyrant na sebe láká nádhernou obálkou, která vám může být povědomá - ano, Markův obraz byl již loni použit jako plakát pro IMAX film T. rex vyprávěný hvězdou Jurského parku Samem Neillem, o kterém jsem vás informoval v rámci jedněch letních dokumentárních novinek. Nová kniha je však více než jen doplňkem k dokumentu. Autorovým cílem je popsat v ní vše důležité, co se paleontologové o tomto dinosaurovi dozvěděli od roku 1905, kdy jej popsal pochybný Henry Fairfield Osborn (pochybný proto, že byl nestydatým eugenikem a nordicistou). V King Tyrant se tedy dočteme o poznatcích o t-rexově chování, anatomii, fyziologii a vyhynutí; dozvíme se, jak tyrannosauři rostli; proč se vzájemně kousali do tváří a jak si obstarávali potravu; zda vůbec mohou být rozlišena pohlaví těchto zvířat; a v neposlední řadě jak popularita druhu T. rex díky jeho častému vyobrazování v populární kultuře jednak pomohla, ale také přitížila vědeckému výzkumu. Tato kniha není o filmových tyrannosaurech. Není o bestii ze Spielbergových filmů a těch, jež je v oblíbené jurské franšíze následovaly. A není ani o těch stejných tyrannosaurech, jaké nám v různých podobách a vzhledech představily nesčetné paleodokumentární pořady různé kvality. King Tyrant prezentuje tyrannosaura rexe tak, jak ho zná věda. Aby však nebyl zredukován na i tak působivé kosti, je T. rex v této knize oživen v nemalém množství Wittonových ilustrací; celkově publikace oplývá asi 150 malbami, fotografiemi a diagramy. Po vizuální stránce má být naprosto podmanivá.

Přední obálka knihy King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex, která vyjde 13. května! Obrázek z webu Amazon

Ohlasy na knihu ze strany těch, kteří si ji mohli přečíst dříve než my obyčejní smrtelníci, jsou velmi pozitivní. Autorstvo velmi dobře známého blogu Love in the Age of Chasmosaurus napsalo o King Tyrant následující: "Potřebuje svět další knihu o Tyrannosaurovi rexovi? Mark Witton je tu, aby dobře argumentoval, že ano. Jako jeden z nejznámějších a nejlépe prozkoumaných ze všech charismatických druhohorních dinosaurů (pardon, hadrosauři) by se o tomto nechvalně známém druhu dalo říct víc než dost na to, aby se tím dala zaplnit kniha na konferenční stolek, a svět paleontologie se v dnešní době neustále mění, takže od vydání poslední takové knihy nevyhnutelně došlo k mnoha vzrušujícím událostem." Dále v recenzi z 8. dubna uvádí, že "kniha King Tyrant je přesně tak komplexní, jak byste očekávali, a zároveň zůstává zcela srozumitelná i pro laika, který se o ni velmi zajímá (víte, jako já, a pravděpodobně i vy, pokud sami nejste vědec)." David Gascoigne z brilantního blogu Travel With Birds, který vám doporučuji sledovat, napsal: "Ilustrace (v mnoha případech Wittonovy vlastní práce) jsou úžasné, od technických diagramů až po fotografie muzejních exemplářů a nádherné, fantastické rekonstrukce života, jaký mohl být v době dinosaurů... Velkolepé dílo, které je zároveň vzdělávací i zábavné." A na blogu Everything Dinosaur se o King Tyrant dočtete následující: "S více než sto padesáti vynikajícími fotografiemi, ilustracemi a diagramy tato nová kniha o Tyrannosaurovi rexovi potěší fanoušky dinosaurů." Osobně jsem vskutku navnazen.

Kniha King Tyrant: A Natural History of Tyrannosaurus rex bude vydána vydavatelstvím Princeton University Press. Nutno dodat, že z Princetonu míří do světa ohromující paleontologické knížky; takový The Princeton Field Guide to Pterosaurs Gregoryho S. Paula určitě stojí za pročtení (sám jsem se do té knihy nedávno pustil, ale mám za sebou jen pár stran - viním časové vytížení, ne vlastní a neexistující nezájem). Co se díla Marka P. Wittona týče, rozhodně neustává ve tvoření - nedávno bylo odhaleno, že v listopadu 2025 se dočkáme jeho další knihy, pro změnu věnované té druhé známé jurskoparkovské bestii, která ve třetím filmu série připravila "krále dinosaurů" o život, a to sice spinosaurovi. Spinosaur Tales: The Biology and Ecology of the Spinosaurs vyjde šestého dne jedenáctého měsíce tohoto roku, přičemž vydavatelem knihy je Boombsbury Sigma. Na závěr ještě zmíním, že Mark Witton se podílel i na tvorbě opěvovaného dokumentárního seriálu Prehistorická planeta (Prehistoric Planet) z let 2022 a 2023, vyprávěného Davidem Attenboroughem.

Na Amazonu je King Tyrant k objednání v hardcoveru za 36,32 amerických dolarů (tj. 798 českých korun). V edici Kindle si knihu pro čtečku můžete pořídit za 31,16 dolarů (tj. 685 českých korun). Zamíří tedy tato nová publikace o nejznámějším z dinosaurů do vaší knihovny, ať už fyzické či digitální? Těšíte se na ni?

úterý 29. dubna 2025

Nová várka dokumentárních novinek z března a dubna 2025

Po téměř měsíci přináším další slíbený příspěvek do rubriky Dokumentární novinky! Předchozí článek, publikovaný 30. března, se zabýval takovými tituly, jako In Her Nature, Wild Targets nebo Winterwatch in Wales. Od té doby toho opět nebylo vydáno málo - zvláště v době kolem Dne Země se každým rokem objeví hned několik nových dokumentů o přírodě. Tentokrát mám pro vás hned 11 titulů, ať už jsou to seriály nebo filmy. Všichni se jistě těšíme na Walking with Dinosaurs 2, jehož vydání se blíží, ale ještě než dokumentární svět ovládnou dinosauři, podívejme se na přírodopisné a environmentální dokumenty z března a především dubna 2025! Jsem si jist, že vás alespoň pár z nich zaujme.

Our Changing Planet: Restoring Our Rivers

V neděli 20. dubna 2025, v hlavním vysílacím čase od 19:00, uvedl britský televizní kanál BBC One novou epizodu v rámci ambiciózního sedmiletého projektu Our Changing Planet (Naše měnící se planeta), započatého v roce 2022. Stejně jako loni, i letos vychází v rámci série jen jeden díl, zaměřený na problémy v konkrétním prostředí - a zatímco loni se jednalo o korálové útesy, letos se tým Our Changing Planet zaměřil na řeky a jejich znečištění. Our Changing Planet: Restoring Our Rivers (Naše měnící se planeta: Záchrana našich řek) je 58 minut dlouhým filmem, kterým provází Liz Bonnin (Bang Goes the Theory, The Island - 1.8 Billion Years in the Making, Drowning in Plastic) a Ade Adepitan (Africa with Ade Adepitan, New York: America's Busiest City). Liz se vrací do Kalifornie, která byla v prvních dvou sériích její základnou, a představí divákům projekt na oživení řeky Klamath v severní části státu. Vodní elektrárny bohužel narušily tamní migraci lososů; počty lososa čavyči v oblasti spadly o 90 %. Diváci se dozví, jak spád lososí populace ovlivnil původní obyvatelstvo z kmenů Yurok a Karuk, a jakým způsobem se Klamath River Renewal Corporation zasazuje o boření přehrad s cílem zajistit lososům bezpečnou migraci do čtyř měsíců (do podzimu). S ochráncem přírody M. Sanjayanem se diváci podívají na ničení přehrady Copco No 1 pomocí dynamitu. Ade se v Restoring Our Rivers nevrací do Keni, ze které moderoval segmenty v prvních dvou sériích, ale míří do Francie, aby divákům představil problémy řeky Seiny. Řeky protékající velkými městy jsou obecně těmi nejvíce znečištěnými na planetě, a Seina se může "pochlubit" množstvím bakterií Escherischia coli 500krát vyšším, než kolik jsou limity bezpečnosti. Ade se setká s vědcem Fabienem Esculierem, který se snaží přijít na způsob zmenšení zatížení kanalizace, a zjistí, jak olympiáda a paralympiáda v roce 2024 přispěly ke znečištění Seiny. V neposlední řadě se Ade bude věnovat i biodiverzitě Seiny po boku biologa Billa Françoise. Režisérkou Restoring Our Rivers je Caroline El-Marazki (Dreamflight). Výkonnou producentkou je Rosemary Edwards (Our Wild Adventures), producentkou seriálu je pak Joanne Stevens (Nature's Weirdest Events). 


The Future of Nature

Nový čtyřdílný seriál The Future of Nature (Budoucnost přírody) byl premiérově vysílán na americké televizní stanici PBS od středy 26. března do čtvrtka 17. dubna 2025. Dokumentuje ochranu přírody a péči o environment v různých částech světa a vyzdvihuje projekty různých vědců, ochranářů a komunit, snažících se udržet naši planetu za současné environmentální krize tak diverzní a funkční, jak je třeba. První epizoda, Oceans (Oceány), nahlíží na vztah uhlíku k mořím a oceánům naší planety a na způsoby, jak nadměrné množství uhlíku z oceánů odstranit. S doktorkou Stephanie Henson se diváci ponoří do světa fytoplanktonu a s doktorkou Laurou Lorenzoni, která pracuje pro NASA, se podívají na naše oceány z kosmu, aby lépe pochopili, jaký dopad má to, co se děje naší atmosféře, na ty obrovské vodní plochy zabírající 70 % Země. Druhý díl, Grasslands (Travnaté pláně), vrhá diváky do oblastí, v nichž žijí největší současní živočichové, mj. obyvatelé afrických savan. Jaký mají velcí býložraví savci vztah k uhlíku? Nové vědecké výzkumy ukazují, že ochrana těchto spásačů může mít pozitivní dopad na zmírňování klimatické změny. V této epizodě vystupují například doktor Albert Salemgareye, který studuje býložravé savce na stepích Kazachstánu, či profesor Torben Christensen, monitorující tundru na severovýchodě Grónska. Třetí epizoda, Forests (Lesy), se zabývá důležitostí lesů v ohledu na uhlík, a seznamuje diváky například s prací profesora Yadvindera Malhiho z Oxfordské univerzity, který studuje lokalitu Wytham Woods (prohlášenou za Site of Special Scientific Interest) už 20 let. Diváci se dozví také něco o vysazování nových lesních porostů. Poslední díl, Humans (Lidé), zavádí diváky do obřích měst Číny, do favel brazilského Rio de Janeira a do bažin Irska, aby ukázal, jak se místní komunity starají o své životní prostředí. Jak je na tom mangrovový les na Chaj-nanu? Jak je chráněno rašeliniště na Black Mountain u Belfastu? To a mnohem víc v tomto dílu. Každá epizoda má stopáž 54 minut. Vypravěčkou The Future of Nature je americká herečka Uma Thurman, kterou si můžete pamatovat jako Poison Ivy z filmu Batman & Robin. Režiséry série jsou Nicola Brown (ta je též scénáristkou) a Rob Myler (Drain the Oceans). Na produkci se kromě nich podíleli také Giulio Boccaletti (H20: The Molecule That Made Us), Patrick Morris nebo Verity White (Hidden Kingdoms). Máte-li americkou IP adresu, pak můžete všechny čtyři epizody zhlédnout na oficiálním webu The Future of Nature


Pangolin: Kulu's Journey

Celovečerní, 88 minut dlouhý dokumentární snímek Pangolin: Kulu's Journey (Luskoun: Kuluova cesta) režisérky Pippy Ehrlich, proslavené zejména dokumentem My Octopus Teacher (2020), byl uveden na streamovací službě Netflix v pondělí 21. dubna 2025. Film dokumentuje vztah Garetha Thomase, bývalého hráče pokeru a nyní ochránce luskounů, s luskouním mládětem Kulu, které bylo zachráněno z rukou ilegálních prodejců těchto zvířat. Podvyživený luskoun byl převezen do rezervace Lapalala v Jihoafrické republice, kde se ho Gareth ujímá a snaží se vytvořit mu co nejlepší život. Přitom sám nachází v péči o malého luskouna tolik potřebné přátelství - o všechny své blízké přátele totiž přišel, a nějakou dobu mu chyběl emočně smysluplný život. Kulua musí chránit před predátory, tráví tedy noci u luskouní nory, ale také se se svým ošupiněným kamarádem mazlí a hraje si s ním. V dokumentu vystupuje dotkor Caswell Munyai, jenž je expertem na mravence, oblíbenou potravu luskounů, a tak má divák šanci dozvědět se něco nejen o luskounech samotných, ale i o jejich kořisti. Nemalá část filmu je také věnována ohrožení luskounů kvůli poptávce po jejich šupinách na čínském trhu. Spolu s Pippou Ehrlich film produkovali například George Chignell (The Mountain Within Me), Craig Foster (Into the Dragon's Lair), Jessica Grimshaw (Union) nebo Nick Shumaker (5 Seasons of Revolution). Hudbu k Pangolin: Kulu's Journey složila Anne Nikitin (Checkpoint Zoo). Kromě Garetha Thomase jsou kameramany snímku ještě Steven Dover (Living with Leopards) a Warren Smart (Wild Coast Warriors). Film je dílem společností Anonymous Content, Dog Star Films a Water Fortune. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde


Flyway of Life

Snímek Flyway of Life (Letecká cesta života) režiséra, scénáristy a kameramana Tomase Koecka (Sentinels of the Boreal, Nature: Season of the Osprey) měl světovou premiéru na Den Země, 22. dubna 2025, v promítacím sále Sacred Heart University Community Theatre ve Fairfieldu v americkém státě Connecticut. Tento celovečerní dokument se zabývá atlantickou leteckou cestou neboli Atlantic Flyway, tedy severojižním průletem stěhovavých ptáků Severní Ameriky, začínajícím v Grónsku a pokračujícím přes atlantické pobřeží Kanady a Spojených států až do Karibiku a dále na jih na jihoamerický kontinent. Film seznamuje diváky s řadou ptačích migrantů, od papuchalků přes ústřičníky po sovy sněžné, kterým tato migrační cesta (jedna ze čtyř hlavních migračních cest severoamerického ptactva) v podstatě patří. Tomas Koeck, který filmem provází, se věnuje také řadě ochranářských projektů a vyzdvihuje práci lidí, kteří v rámci nich napomáhají ke sčítání a monitoringu stěhovavých ptáků. Před kamerou ve Flyway of Life vystupují také John Dodd (When Sharks Attack... And Why), Jeff Wells (The Issue with Tissue - A Boreal Love Story), Judy Richardson nebo Kelly Cox (Keepers of the Blue). Doplňující záběry pro film natočil Eric Torrens. Hudbu pro film složil Matt Oestreicher (Where Land Ends). Flyway of Life je dílem Sacred Heart University ve spolupráci se společnostmi Canon, Cotopaxi a Audubon Americas. V dubnu vyšla k filmu doplňková kniha Flyway of Life: Love Letters to the Natural World (Letecká cesta života: Láskyplné dopisy přírodnímu světu) s více než 200 fotografiemi přírodovědců, kteří se na produkci filmu podíleli; nechybí v ní ani spousta fotografií ptáků, žraloků či vlků od Tomase Koecka. Trailer k Flyway of Life můžete zhlédnout zde.


The White House Effect

Letošní DC Environmental Film Festival v hlavním městě USA začal 20. března promítáním dokumentárního filmu The White House Effect (Dopad Bílého domu na životní prostředí), který byl nicméně zcela premiérově uveden již 31. srpna minulého roku na filmovém festivalu v Telluride. Dne 22. března 2025 byl promítán také na dánském dokumentárním festivalu CPH DOX (Copenhagen International Documentary Film Festival). Film vypráví dramatický příběh o vnitřním boji v administrativě amerického prezidenta George H. W. Bushe v letech 1989 až 1993, který měl nakonec zásadní vliv na podobu současné změny klimatu. Stopuje, jak se americká politika ohledně klimatické změny proměnila z dobrých úmyslů založených na akceptanci vědeckých faktů v naprosté popírání samotného fenoménu změny klimatu. K této proměně, která měla vliv na celé environmentální hnutí i na globální klimatickou politiku posledních více než 30 let, skutečně došlo během krátkého časového období. Celý dokument je sestaven pouze z archivních záběrů bez komentáře jakéhokoli vypravěče či hostů. Začíná flashbackem z roku 1988, kdy se v populární kultuře začínal objevovat pojem "skleníkový efekt". Na konci je divák zděšen, jak za čtyři roky George H. W. Bush změnil svou rétoriku o klimatické změně kvůli tlaku ze strany ropného průmyslu a kapitalistů obecně. The White House Effect je filmem o délce 94 minut. Kromě Bushe nebo předchozího prezidenta, pochybného Ronalda Reagana, v něm divák uvidí i již zesnulého klimatologa Stephena Schneidera, kritizujícího učiněné kroky. Film režírovali Bonni Cohen (In Waves and War), Pedro Kos (In Our Blood) a Jon Shenk (National Geographic Special: Skin). Kromě nich se na produkci podíleli například Daniel Claridge (The Queen's Man), Maiken Baird (Icarus) a Justice Nagan (Typeface). Hudbu k filmu složila Ariel Marx (Kangaroo Island). Rozhovor s Jonem Shenkem a Justice Nagan, vedený režisérkou Jennifer Redfearn (Apart), na téma tohoto filmu můžete zhlédnout zde


Never Too Late

V sobotu 12. dubna 2025 měl na 49. ročníku festivalu Hong Kong International Film Festival světovou premiéru snímek Never Too Late (Nikdy není pozdě) o vztahu hongkongských obyvatel k přírodě a životnímu prostředí. Dokumentuje životy spisovatele, ekologického fotografa, modelky a plavkyně a realitního kancléře, kteří mají rozdílné vztahy k živočichům, rostlinám a přírodnímu světu vůbec, a každý se pro něj snaží dělat něco jiného. Režisérem filmu je Ricky Choy (Hong Kong Moments), jenž byl vybrán pro Program mladých režisérů (Young Directors Program) televizní stanice Phoenix TV, z jejíž dílny snímek Never Too Late pochází. Jedná se o první dokumentární film, který Phoenix Media Group vypustila do hongkongských kin. V průběhu festivalu byl dokument promítán ještě 17. a 19. dubna, následně má být viděn ve vybraných lokálních kinech. Výkonným producentem Never Too Late je Miney Ye. Hudbu k filmu složil Keith Chan a jeho úvodní znělku zpívá hongkongská zpěvačka a herečka Gigi Leung (7 Assassins). Web China Daily uvedl, že v budoucnu má být s podporou hongkongského environmentálního vedení vyrobeno více dokumentárních filmů tohoto ražení.


Secrets of the Penguins

V pondělí 21. dubna 2025 uvedly streamovací služby Disney+ a Hulu novou dokumentární trilogii Secrets of the Penguins (Tajemství tučňáků), mezi jejímiž výkonnými producenty se nachází hollywoodský režisér James Cameron (Avatar). Volně navazuje na předchozí trilogie Secrets of the Whales (2021) a Secrets of the Elephants (2023), jež byly též vydány v obdobích okolo Dne Země. Tento cyklus, natáčený po dobu tří let, nahlíží do životů různých tučňáčích druhů, ať už na antarktickém kontinentu, nebo třeba na jihu Afriky. Provází jím dobrodruh a filmař zvířat Bertie Gregory, který se v posledních letech stal oblíbeným díky seriálům Epic Adventures with Bertie Gregory (2022) nebo Animals Up Close (2023). Bertie s pomocí špičkové filmové technologie zachycuje osudy tučnáků v jejich koloniích a pomáhá divákům představit chování, která dříve nebyla natočena. První epizoda, Heart of the Emperors (Srdce císařů), byla natáčena na Antarktidě, a zabývá se jejím nejznámějším endemitem, totiž tučňákem císařským, největším žijícím zástupcem řádu. Druhý díl, Survival of the Smartest (Přežití nejchytřejšího), je věnován tučňákům jihoafrického a jihoamerického kontinentu. Ve třetí epizodě, Rebels with a Cause (Rebelové s pádnými důvody), vrhá diváka na subantarktické ostrovy v Jižním oceánu, včetně Jižní Georgie, na kterých jej pak Bertie seznamuje s tučňáky žlutorohými nebo tučňáky oslími. Série se snaží pokrýt vše od lovu ryb až po vyvádění mláďat. Vypravěčkou Secrets of the Penguins je herečka Blake Lively (Green Lantern). Kromě výše zmíněného Jamese Camerona jsou producenty série ještě Martin Williams (David Attenborough's First Life, The Real T-Rex with Chris Packham), Serena Davies (Climate Change: The Facts), Ruth Roberts (Rise of Animals: Triumph of the Vertebrates) a Alex Ponniah (Our Great National Parks). Kromě Bertieho byl za kamerou ještě Dan Beecham (Planet Earth III). Secrets of the Penguins je dílem společností National Geographic a Talesmith. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde


Sea Lions of the Galapagos

Další letošní novinkou vydanou k příležitosti Dne Země na streamovací službě Disney+ je snímek Sea Lions of the Galapagos (Lachtani Galapág) z dílny Disneynature. Tento dramatický celovečerní snímek o délce 83 minut sleduje život samečka lachtana mořského pojmenovaného Leo, který se pod ochranou své matky Luny musí naučit navigovat životem. Snímek dokumentuje jeho životní cestu od prvních plaveckých hrátek přes lovecké výpravy na moře až po opuštění mateřské kolonie a setkání s mnoha nebezpečími, kterým se musí postavit. Jeho antagonisty se při dospívání stávají galapážští žraloci, na plážích se mladý lachtan musí vypořádat s hady rodu Pseudalsophis, a v jeho životě nechybí ani mořští leguáni. Ačkoliv je pro něj galapážské souostroví takovým hřištěm, není v něm vždy bezpečný. V anglickém originále vypráví snímek Sea Lions of the Galapagos herec Brendan Fraser (Titans, Doom Patrol). Jeho režiséry jsou Keith Scholey (Our Planet) a Hugh Wilson (Perpetual Planet: Heroes of the Oceans). Spolu s druhým jmenovaným na scénáři pro film pracovali Richard Wollocombe (South Pacific) a David Fowler (Tiny World). Asistentkou producentů a režisérů byla Ellie De Cent (David Attenborough: A Life on Our Planet). Na hudbě pro snímek pracovali Jon Bower (Tiger) a Jack McKenzie (Kalu: Growing Up Wild). Film byl premiérově uveden 22. dubna 2025, zároveň s ním na Disney+ vyšel i speciál Guardians of the Galapagos (Strážci Galapág) vyprávěný Blairem Underwoodem (Origin). Oficiální trailer zde.


Katavi: Africa's Fallen Paradise

Trilogie Katavi: Africa's Fallen Paradise (Katavi: Padlý ráj Afriky) tvořila 10., 11. a 12. epizodu 43. série cyklu Nature na americké televizní stanici PBS, a byla odvysílána ve středy 2., 9. a 16. dubna 2025. Tato obdivuhodná série, s každým dílem o délce 54 minut, nabízí divákům vhled do Národního parku Katavi v Tanzanii, nacházejícího se v srdci Velké příkopové propadliny. Byla natáčena v době neobvyklého sucha, po němž následovaly nezvykle silné deště. Drastická proměna Katavi, jaká nikdy nebyla v dokumentárním filmu vidět dříve, je už sama o sobě lákadlem tohoto díla. První epizoda, Sanctuary (Svatyně), dokumentuje postupný nárůst sucha v národním parku a snahy jeho zvířecích obyvatel - včetně lvů, hrochů a krokodýlů - udržet se při životě. Ve druhém dílu, Purgatory (Očistec), se souboje hrochů ve zmenšujících se tocích a jejich útoky na krokodýly, kteří v porovnání s nimi působí jako svatoušci, stávají v průběhu období sucha čím dál brutálnější. Poslední epizoda, Salvation (Spása), se zabývá návratem dešťů, který ale pro zvířata také nepřináší nic lehkého. Vypravěčem Katavi: Africa's Fallen Paradise je herečka Nimmy March, která propůjčila svůj hlas řadě postav v hlasových dramatech ze světa Doctor Who; například Telokni v UNIT: The New Series nebo plukovnici Aesillor Zyre v Doctor Who: The Fourth Doctor Adventures. Scénáristou, režisérem a kameramanem dokumentu je Owen Prümm (Terra Matter, The Bastard King). Spolu s ním jej produkovala Sarita Sharma. Komentář k filmu napsala Hannah Hoare. Hudbu složil Barnaby Taylor (Wild New World, Europe: A Natural History, Terra Matter). Dokument je dílem společností WNET Group, Terra Matter Studios a Shibumi Films v asociaci s televizními společnosti ARTE a WDR. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde


Malawi Wildlife Rescue: Season 2

Ohledně pokračování dokumentární série Malawi Wildlife Rescue (Záchrana divoké zvěře v Malawi) jsem nejprve cítil nejistotu; podle IMDb totiž 2. série tohoto pořadu byla vyrobena již v roce 2022, tři roky po odvysílání první řady. Přitom ji však weby informující o dění ve filmovém průmyslu v prvních měsících tohoto roku považovaly za cosi zbrusu nového. Faktem je, že 2. řada Malawi Wildlife Rescue byla vyrobena již před třemi roky, ale teprve na začátku letošního března byla v premiéře vysílána na americké verzi kanálu Nat Geo Wild. Její první epizoda byla uvedena 2. března 2025, a následujícího dne pak byla umístěna na streamovací služby Disney+ a Hulu. Malawi Wildlife Rescue je dokumentem sledujícím dění v jediné záchranné stanici pro divoká zvířata v africkém státu Malawi - Lilongwe Wildlife Centre. V ní se veterináři pod vedením doktorky Amandy Salb starají o plejádu živočichů v nouzi, od krokodýlů impal přes paviány, komby, luskouny a ježky až po varany a krajty. Druhá řada sestává z šesti dílů o délce zhruba pětačtyřiceti minut. Jejich názvy jsou následující: How to Catch a Lizard (Jak chytit ještěra), An Island Home (Ostrovní domov), Walking with a Pangolin (Procházka s luskounem), Tsiba's New Mum (Nová matka Tsiby), A Pangolin's Plight (Nebezpečí pro luskouny) a Crocodile Capers (Poskoci krokodýlů). Vypravěčkou nové série je herečka Helen Baxendale (Law & Order: UK). Producenty jsou mj. Jo Robinson (Monkey Life) a Belinda Cherrington (Penguin Town). 


Amazing Expeditions with Liz Bonnin

Tento příspěvek skončíme seznámením s novým dokumentem, kterým provází Liz Bonnin, moderátorka prvního zde uvedeného, totiž Our Changing Planet: Restoring Our Rivers. Na oficiálním YouTube kanálu společnosti National Geographic začal 17. dubna 2025 začal vycházet nový seriál Amazing Expeditions with Liz Bonnin (Úžasné expedice z Liz Bonnin), tvořený třiadvacetiminutovými epizodami. První (a zatím jediný uvedený) díl, Ultimate Galapágos Adventure (Ultimátní galapážské dobrodružství), dokumentuje návrat oblíbené moderátorky dokumentárních pořadů na jedno z nejzajímavějších souostroví naší planety, inherentně spjaté se jménem největšího přírodovědce všech dob, Charlese Darwina. Liz v roce 2017 natočila čtyřdílnou sérii Galapagos pro BBC, a v tomto filmu se vrací, aby se znovu setkala s některými typickými obyvateli Galapág. Zaplave si s lachtany, stane tváří v tvář zlodušským fregatkám i želvám sloním a podívá se na kolonii mořských leguánů. Setká se také s vědeckými odborníky, kteří se studiem těchto zvířat zabývají. Epizoda je protkána animacemi, jež pomáhají dovysvětlit například to, jak se mořští leguáni fyzicky zcvrkávají v době nedostatku potravy, a nechybí také přehledné mapy lokalit, na něž Liz při natáčení zavítala. Celou epizodu můžete zhlédnout zde. Postupem času by na YouTube kanál National Geographic měly přibývat další díly. Producentkou Amazing Expeditions with Liz Bonnin je Alex Brady (Gorongosa: Paradise Reborn). Galapážský díl sestříhal Denzel Dykes a jeho kameramanem byl Patrick Anderson. Pro National Geographic seriál vyrobila společnost Yellow Border Production Services.


Tolik tedy vyčerpávající popis jedenácti nových dokumentů o přírodě! Tím ale jarní až jarně letní dokumentární mánie nekončí. Příští měsíc, v květnu, bude na americké stanici PBS vydán dokument Hummingbirds of Hollywood v rámci cyklu Nature. Čeká nás také nová série Springwatch na BBC Two, vysílaná z nové lokace (nikoliv z RSPB Arne, která byla základnou Watches mezi Springwatch 2023 a Winterwatch 2025). V den 99. narozenin dokumentární legendy Davida Attenborougha vyjde v kinech celovečerní, 95 minut dlouhý snímek David Attenborough: Ocean z dílny Silverback Films. A přinejmenším je již známo, že koproducent Putování s dinosaury 2, opět PBS, uvede novou dinosauří sérii 16. června (BBC ji snad v Británii odvysílá do té doby). Co se dokumentů ve výrobě týče, mohu uvést, že Nigel Marven se nedávno vrátil do Bangladéše a pokračoval v natáčení filmu Wild Bangladesh pro streamovací službu MagellanTV. 

Dalších dokumentárních novinek se dočkáte snad na konci června nebo na začátku července, a vězte, že jich opět nebude málo!

Nejčtenější