V sobotu 2. srpna, krátce před účastněním se duhového pochodu Prahou, jsem si přečetl tehdy pět dnů starý článek s titulkem Science could enable a fascist future: Especially if we don't learn from the past ("Věda může umožnit fašistickou budoucnost: Zvláště, pokud se neponaučíme z minulosti") od evoluční bioložky Ambiky Kamath a humanitní vědkyně Meliny Packer, vydaný na webu The Guardian. Čtenářům mého blogu jistě jména těchto dvou odbornic nejsou neznámé, v březnu jsem totiž psal o jejich nové knize Feminism in the Wild, a článek Meliny Packer o queerfobii ve vědě vydaný v YES! Magazine mi také posloužil jako námět a jeden ze zdrojů informací pro článek na toto téma vydaný v rámci letošního Žabího týdne. Rád si přečtu cokoliv od těchto autorek, a to rozhodně nejen kvůli politickým sympatiím, které k jejich práci chovám. Jejich nový článek řeší téma, kterému bychom všichni měli věnovat zvýšenou pozornost v současném čase rostoucí fašizace společnosti a mnoha lidských aktivit, včetně vědy.
Při čtení úvodních slov jejich textu člověku oprávněně mrazí po zádech: "Věda je v krizi. Financování infrastruktur pro základní i aplikovaný výzkum je systematicky decimováno, zatímco v místech s velkou mocí vliv vědy na rozhodování slábne. Dlouhodobé a dalekosáhlé studie jsou rušeny a živobytí tisíců vědců je nejisté, nemluvě o nevyčíslitelných obětech vyplývajících z náhlého ukončení život zachraňujících lékařských a environmentálních intervencí. Vědecká komunita pochopitelně usilovně pracuje na tom, aby tuto bouři překonala a v co největší míře obnovila financování." Od té doby, co se do Bílého domu ve Washingtonu vrátil Donald Trump, vypadá to pro vědu bledě. Evoluční biologové se bojí publikovat. Americkým vědeckým časopisům není dovoleno vydávat články obsahujících jazyk z genderových a queer studií. Nemálo amerických akademiků už vyrazilo pokračovat ve své výzkumné kariéře do Kanady nebo do evropských zemí. Eroze posledních zbytků takzvané liberální demokracie ve Spojených státech amerických je patrná každému, kdo vnímá realitu. Nevinní lidé jsou posíláni do násilné věznice v Salvadoru, agenti ICE loví každého, kdo se jim nějak znelíbí, a posiluje náboženský extremismus v podobě křesťanského nacionalismu, ke kterému se hlásí někteří velmi vlivní lidé z Trumpovy administrace. Co se děje za hranicemi jedné země, to má samozřejmě dopad na zbytek světa. Má to dopad na vědu. Naštěstí si někteří vědci, kteří dosud zavírali oči před politickým děním ve světě (což je to nejhorší, co lze dělat), začínají uvědomovat, jak hrůzostrašná současná situace je.
Ambika Kamath a Melina Packer ve svém článku píší, že v nejhorším může věda hrát roli v akceleraci naší společnosti k fašistické budoucnosti s posedlostí technologemi, během níž nakonec takový svět, jaký známe, zanikne. Naopak v nejlepším pak věda může zvětšit svou moc jako pozitivní síla sloužící k blahobytu nejen lidí, ale celého přírodního světa. Velice se mi líbí, že autorky připomínají jednu zásadní věc. Věda není apolitická. Není neovlivněná kulturou, normami, hodnotami, kapitálem, a vlastně celým ekonomickým systémem. Jak to napsal slavný evoluční biolog a paleontolog Stephen Jay Gould, "věda není bezcitné hledání objektivních informací; je to tvůrčí lidská činnost." Britský moderátor přírodopisných dokumentů a environmentální aktivista Chris Packham v několika rozhovorech prohlásil, že věda je v podstatě jako umění, a že vědci a umělci, třebaže pracují odlišně, mají společnou svou kreativitu. Pokud jste četli alespoň první kapitolu knihy The Dialectical Biologist od evolučního biologa a genetika Richarda Lewontina a ekologa Richarda Levinse, pak si jistě vzpomenete na to, že už jen naše poznání evoluce života souviselo s vývojem společnosti a jejího myšlení v době postupných ekonomických změn v 18. a 19. století. Nikdo jistě nenamítne, že čínská vertebrátní paleontologie se nerozvíjí bez příhodných podmínek pro ní, či že zájem o vertebrátní paleontologii je ovlivněn posledními dekádami dinoentuziasmu pramenícího z filmů a dokumentárních seriálů o dinosaurech. Věda neexistuje ve vakuu, není přísnou aktivitou šedivých stařešinů krčících se v koutě nad devítisetstránkovou akademickou publikací o vakuolách v buňkách té které skupiny rostlin. Ovlivňuje a rozvíjí naši společnost, kulturu, ekonomiku, ale ty zase ovlivňují a rozvíjejí vědu samotnou. A ne vždy zrovna demokraticky.
Podívejme se na rostoucí zájem o technologie a technologické obory na univerzitách. Podívejme se na rostoucí vliv zeleného kapitalismu na akademické prostředí. Podívejme se na to, jak je i samotná debata o klimatické změně na univerzitách zlehčována, a jak vědci hájící určité hodnoty a s financemi od určitých sponzorů na svůj výzkum nazývají osoby varující před zhoršující se klimatickou krizí "alarmisty". Podívejme se na to, jak se jednu dobu rozvíjely vědecké obory, jež dodnes politickou pravici zásobují ospravedlněními útlaku a nerovností; kupříkladu sociobiologie nebo evoluční psychologie, zapuštěné v překonaném biologickém determinismu, stále jde však o živé obory. Těch příkladů, které bych mohl již několikrát opakovanými slovy "podívejme se na..." představit, je celá řada. Věda není osvobozená lidská činnost. Není jí ani umění. A práce, ať už je jakákoliv, není nikterak osvobozená. Věda, umění a práce jsou ve spárech ostatních podmínek panujících v naší společnosti. Pokud jsou tyto podmínky explicitně nerovnostářské a nedemokratické, pak tyto činnosti mohou lehce napomáhat je reprodukovat. Věda pomáhala, pomáhá a i do budoucna může pomáhat reprodukovat útlak a ospravedlnění nerovností.
Ambika Kamath a Melina Packer dále ve svém článku uvádějí následující: "Popření inherentní provázanosti vědy a politiky nechává vědce bez kapacity a nástrojů k efektivní obraně proti nekalým politickým útokům. Toto popření také umožňuje, aby věda zůstala nezpochybňována, když podkopává potřeby a práva marginalizovaných bytostí a míst." Proto je důležité činit vědu kritickou, demokratickou, feministickou, tedy rovnostářskou. Není to apolitická lidská činnost, a jak psali Lewontin a Levins v The Dialectical Biologist, ti lidé, kteří prezentují vědu jako nepolitickou a objektivní, často jejím prostřednictvím nejvíce reprodukují rasistický, ableistický, sexistický a jiný útlak. Za údajnou objektivitu a jakousi abstraktní apolitičnost se může lehce schovat výzkumník starobylé DNA se svými rasistickými předsudky, jež pak lehce ovlivňují závěry jeho výzkumů (i o tom píše interdisciplinární výzkumnice Anna Källén v letos vydané knize The Trouble with Ancient DNA). Dokud vědu dělali jen privilegovaní bílí heterosexuální muži se "zdravými těly", velmi lehce jejím prostřednictvím omlouvali patriarchát. Staří archeologové konstruovali prehistorii našeho druhu jako patriarchální; dnes víme, že binární rozdělení dělby práce u mužů a žen mezi pravěkými lovci a sběrači na základě heteropatriarchální ideologie operující s pouhými dvěma gendery je nesmysl. A jaké škody byly napáchány, když se s neúctou, nenávistnými pohnutkami či dokonce eugenickým založením přistupovalo k výzkumu lidí na autistickém spektru nebo k lidem tou či onou společností neakceptovaných sexuálních orientací. Jak to či ono dogma v té či oné době a té či oné společnosti ovlivnilo vědu... Jak to napsal Stephen Jay Gould, "nic není nebezpečnější než dogmatický světonázor - nic omezujícího, zaslepujícího vůči inovacím, ničivějšího pro otevřenost novosti." Když vědec přijme dogmatický světonázor, že autismus je "porucha"; že stejnopohlavní páření žab je jen výsledek toxického znečištění vody; nebo že nejvýhodnější je pro jedince každého druhu být nejvíce agresivní a individualistický; viděli jsme, kam je takový vědec schopen zajít.
Možná, že než se mnozí z nás začali zajímat o svět přírody, měli jsme si projít nějakým kurzem filozofie vědy. Kdyby se na základních a středních školách neučily blbosti, a studentům se dostalo zevrubného antropologického vzdělání s přesahem k filozofii vědy, uvědomovali by si mnozí vědecky založení lidé lépe, jak se to vlastně s touto lidskou činností má. Autorky článku píší: "Oblast vědeckých studií zkoumá inherentně lidské procesy vědy - kdo definuje, co věda je, kdo má právo provádět vědecký výzkum, kdo za něj platí, kdo z něj těží, komu škodí - a jak tato lidská dynamika formuje vědecké poznání. Feministické vědecké studie zejména dokumentují, jak moc a útlak formují vědecké poznatky a aplikace, a dokazují, že i 'věda v té nejzákladnější podobě' je ve skutečnosti neoddělitelná od politiky." Až se příště setkáte s termínem "přežití nejzdatnějšího" vymyšleným Herbertem Spencerem, zamyslete se nad jeho významem, a především si dohledejte vše o okolnostech jeho vzniku. Z vlastní zkušenosti vás varuji, že to bude několikaletá cesta literaturou o evolucionismu 19. století. Eugenická implikace onoho pseudodarwinistického termínu (Spencer nebyl žádný správný darwinista, byl to sociální lamarckista), který je neustále omílán všude kolem nás, měla obrovský vliv na biologii. Doktorky Kamath a Packer píší: "Eugenické perspektivy, zakořeněné v rasismu, třídním aristokratismu a ableismu, mezitím omezují chápání pohlaví, inteligence, výkonnosti a dalších faktorů u lidí i zvířat. Například dnešní vědce stále poněkud šokují ještěrky, které se úspěšně pohybují po kmenech a větvích stromů s chybějícími končetinami, protože tyto hbité ještěrky podkopávají předpokládanou korelaci mezi vzhledem, výkonností a přežitím zvířete, která je vyjádřena frází 'přežití nejzdatnějších'."
Výše jsem zmínil obsesi technologiemi, která souvisí s přicházejícím technofašismem. Zatímco miliony patnáctiletých výrostků míří do IT oborů, mohou si technobráchové, jako je Elon Musk nebo Sam Altman, mnout ruce (jen ne vzájemně, tihle dva se totiž v poslední době nesnášejí). Rozvoj AI, do kterého jdou obrovské peníze naakumulované mocichtivými boháči, kterým vůbec nezáleží na prudce se měnícím klimatu a znečištění životního prostředí, jež jsou s výrobou energie pro fungování umělé inteligence spjaty, je dobrým důkazem toho, že věda se ubírá vskutku dystopickým směrem. To samé platí o rozvoji genového inženýrství v privátní sféře, vždyť si vzpomeňme na podvodníky z Colossal Biosciences. Každý z nich vám řekne, že dělají vědu, když přece geneticky modifikují vlky a kdo ví co. A asi mají pravdu, věda to je. Je v zájmu společnosti? Je v zájmu zachování současné biodiverzity? Ne. Colossal nemá nic co do činění s ochranou přírody. Žádný vymizelý druh nikdy nenavrátí, a ani k tomu necílí. Generativní AI rozvíjejí studovaní technici a ajťáci, a kdo z něj těží? Nejen antiumělci, kteří se rozčílí, když ty příšernosti, které jim umělá inteligence vyplivla, zkritizujete, ale také krajní pravice, jejíž zástupci s oblibou generují dehumanizující obrázky lidí, ke kterým chovají nenávist. Kdo vlastně z těch rozvíjejících se technologií nejvíce těží? Úplně každý z nás? Ne, z rozvoje zachytávačů uhlíku na zmírnění emisí nemá benefity každý člověk v naší společnosti. Mohl bych zde uvádět miliony příkladů, ale zabraly by příliš mnoho místa.
Potřebujeme zodpovědnou vědu. Kritickou, demokratickou, akceptující a participativní. Na závěr uvedu slova doktorek Kamath a Packer, se kterými se nemohu než shodovat: "Vědci se musí poctivě a explicitně zabývat tím, jak jsou znalosti, které produkují, a procesy, kterými je produkují, již nevyhnutelně politické. Tímto jednáním mohou vědci ztratit povrchní autoritu, kterou si uchovali tím, že předstírali, že jsou nad politickými spory. Místo toho se budou muset neustále potýkat s vlastními politickými perspektivami jako součástí vědeckého procesu - cesta je nepochybně náročnější, ale taková, která nás dovede k silnější vědě, empiricky přísnější a politicky odolnější."
Žádné komentáře:
Okomentovat